Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe

M 'tîiî

l90h

THE NEW YORK BOTANIOA, ^

e«ONX.NHwiaS,Sr"''

I

DER KGL. BÖHM.

GESELLSCHAFT DER WISSENSCHÄFTEN.

MATHEMATISCH-
NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.

1906.

VÈSTNIK

' Y. -. _L

KRÁLOVSKÉ CESKE SPOLEČNOSTI NAUK.

TŘÍDA
MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ.

êF

věstník

KRÁLOVSKÉ

České společnosti nauk

TŘÍDA MATHEMÂT1CK0- PŘÍRODOVĚDECKÁ.

ROČNÍK 1906.

OÖSAHÜJE 36 ROZPEAV, 8 18 TABULKAMI A 61 OBRAZCI V TEXTU.

-<im^>-

V PRAZE 1907.

ÚKLADEM K R U O V S K E C E S K É SPOLEČNOSTI NAUK
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁCE.

SITZUNGSBERICHTE

DER RONiGL. BÖHMISCHEN

8<*iANiCAti
ÜARÜSN

GESELLSCHAFT DEE ÏISSEBHÂFTEN,

MATHEMATISCfi-NATÜRWISSENSCHiFTLlCHE CLASSE,

JAHRGANG 1906.

ENTHÄLT 36 AUFSÄTZE MIT 18 TAFELN UND 61 TEXTFlGUllEN.

-<:^§c>-

PRAG 1907.

VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GiSEiLSCHAf T DER WlSSßHSC'HAfTEN

IN COMMISSION BEI FB. ŘIVNÁČ.

-<\/

s

Seznam přednášek

ïmujà ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

^ - . roku 1906. ^

Dne 12. ledna.

1. Prof. Dr. Al. Mrízek: O poměrech pohlavních a orgánech pohlavních u Lum-

briciila. (Vyjde v „Zoolog. Jahrbücher" 1907.)

2. Prof. Dr. Jan Palacký: Nový obraz Ichthys africké.

3. K. Spisar: K cytologii členitých cév mléčných.

Dne 26. ledna:

1. Dr. Jar. Milbauer a Vl. Staněk: Kolorimetrická studie o médi.

2. Václ. Maule: Vejdovskyella comata (Mích.) a „Nais hamata Timm".

Dne 23. února.

1. Prof. Em. Votoček: Dokazování siřičitanů vedle sirnatanû a solí jiných s^r-

ných kyselin.

2. Prof. Dr. Barvíř : O pravděpodobaé možnosti vyhledávání ložisek užitečných

kovů fotografickým zachycením jich elektrického vyzařování.

Dne 9. března.

Dr. Em. Mencl: Dodatky o jádře Bacterium gammari Vejd.

Dne 23. března.

1. Dr. Fr. Köhler: Vliv zemskélro magnetismu na útlum a dobu kyvu při určo-

vání tvaru země měřením kyvadlovým.

2. Fh. Rogel: o přesnosti konstrukcí planimetrických.

Verzeichnis der Vorträge,

ilciie in m Stageo t ittaatiscNÉPwissenscliaftliÉfl Classe

im Jalire 1906 abgelialten vvardeii.

Den 1-. Januar.

1. Pkof, Dk. Al. Mrázek: Über Gescblechtsverhältnisse und Gesclilechtsorgane

von Lumbriculus. (Erscheint in den „Zoolog. Jabrbüchern" 1907.)

2. Prof. Dr. Joh. Palacký: Ein neues Bild der afiikanischea Ichthys.

3. K. Spisar : Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren.

Den 26 Januar.

1. Db Jar. Milbauiír a Vl. Staněk: Kolorimetrische Studien über das Kupfer.

2. W. Maule : üeber Vejdovskyella comata (Mich.) und Nais hammata Timm.

Den 23. Februar.

1. Prof. Em. Votoček: Nachweis der Sulphide neben den Sulphaten und Salzen

anderer Sulphosäuren.

2. Prof. Dr. J. L. Barvíř: Über die wahrscheinliche Möglichkeit des Aufsuchens

von nutzbaren Erzlagerstätten mittels einer photographischen Aufnahme
ihrer elektrischen Ausstrahlung.

Den 9. März.

2^ Dr. Em. Mencl: Nachträge über den Kern von Bacterium gammari Vejd.
CO

* Den 23. März.

'~ 1. Dr. Fr. Köhler: Der Einflnss des Erdmagnetismus auf die Dämpfung und Sch-win-
Sp guugsdauer bei der Bestimmung der Erdgestalt durch Pendelmessungen.

^^ 2. Fr. Rogel: Ueber die Genauigkeit der planimttrischen Konstruktionen.

VI Seznam přednášek.

Dne 27. dubna:

1. Peof. Dii. Em. Sekera; O dvojčatech některýcli Ehabdocoel sladkovodních.

'2. Peof. Dk. Lad. Fahoun : O úpatnicích paraboly.

3. Peof. De. Fr. Eyba: Studie o kounovském horizontu v plzeňské pánvi uhelné.

Dne 11. kvetua.

1. Zem. insp. V. Jarolímek- O speciíickém kvadratickém komplexu tetraedralním.

2. Doc, Dk, Jar. Milbauek;. Několik drobností chemických.

.'3. Prof. Ad. Hofmann : Předbéžiá zpráva o ložistích zlatorudných u Kasejtivic.

Dne 6 červeňte.

1. Peof. De. Fr. Ve.7dovský: Posmrtná vzpomíaka geniu f Fr. Schaudinna.

'2. Doc. De. Jar. Milbauee: O titra ci SO., iontem MnO^.

.'j. Doc. J. Hanuš a Bien: Příspěvek k rozeznání cukrů v kořeních,

4. J. V. Želízko: Třetihorní uložeuiny u Volyné v jižních Cechách.

5. Dr. B. Macků: Účinek střídavého proudu na polarisovaué elektrody.

6. Jar. Stehlík: Histologie voskotvoruých žláz u hmyzů.

7. E. Schaferna: O novém rodu slepých Gammaridii (Typblogamuiarus).

8. MUDe. K. Šulc: O nových endosymbiontech červců, Kermincola kermesina

nov. gen. n. sp. a physokermina n. sp.
í). Peof, Db. Fe. Ve.jdovský: Poznámky k důležité práci Dra Sulce.
10. Prof, Dr. Al. Meázek: O organisaci Catenula lemnae.

Dne 12. října.

1. Peof. Dr. Al. Meázek: O nové mnohojícuové planarii z Černé Hory.

2. Asist. K. Schäferna: Předběžoá zpráva o amíipodech ž Hercegoviny a Černé

Hory.

3. Prof. Dr. J. L. Baevíř: O vzájemných distancích některých rovných řad prvků.

4. Dv. rada Db. K. Zahradník: Jednotné sestrojení známých rationálních křivek

třetího řádu.

5. De. B. Macků: Některá nová měření elektrodynamometrem.

Dne 23. listopadu.

1. Prof, De. Ant. Fric: O nových nálezícb Saurií v českém křídovém útvaru.

2- Doc. De. Lad. Čelakovskí: K fysiologii rozplozování -hub. (Vyšlo samostatně
nákladem autora.)

Verzeichinis der Vorträge. yjl

Ben 27. April.

1. Prof. Dr. .,Em. Skkera : lieber Doppelbildungen eiirger Süsswasser-Rhabdo-

coelen.

2. Prof, Dr. Lad. Faiioun : Ueber die Fasspunkte der Parabole.

3. Prof. Dr. Fr. Ryba: Studien über das Kounovaer Horizont im Pilsener

Kohlenbecken.

Den 11. Mai.

1. Landesinsp. V, Jarolímek: Ueber ein spezielles quadratisches Tetraedral-

Komplex.

2. Doz. Dr. Jar. Milbaler: Einige chemische Kleinigkeiten.

3. Prof. Ad, Hoffmann: Vorläufiger Bericht über die Goldlagerstätten von Kase-

jovic.

Den 6. Juli.

1. Prof. Dr. Fr. Vejdovský: Ein Nachruf dem f Fritz Schaudinn.

2. Doz. Dr. Jab. Milbauer: Ueber die Titration von SO, durch Ion MnO.^.

3. Doz. J. Hanuš a Bien: Beitrag zur Unterscheidung der Zuckerai'ten in Ge-

würzen.

4. J. V. Želízko: Tertiäre Ablagerungen bei Wolyn im Südböhraen.

5. Dr. B. Macků: Die Wirkung des Wechselstromes auf polarisierte Elektroden.

6. Jar. Stehlík: Histologie der wachsbereitenden Drüsen bei den Insekten.

7. K. Schäferna; Ueber eine neue Gattung blinder Gammariden (Typhlogam

marus).

8. MUDr. K. Sulc: Ueber neue Endosymbionten der Coccideu und Kermincola

kermesina nov. gen. n. sp. physokermina n. sp.

9. Prof. Dr. Fe. Vejdovský: Bemerkungen zu der wichtigen Aibeit von Dr. Sulc
10. Prof. Dr. Al. Mrázek: Ueber die Organisation der Catenula lemnae.

Den 12. Oktober.

1. Prof. Dr. Al. Mrázek: Ueber eine neue polypharyngeale Planarie aus Monte-

negro.

2. Assist. K. Schäferna: Vorläufiger Bericht über Amphipoden aus Herzegowina

und Montenegro.

3. Prof. Dr. J. L. Barvíř: Ueber gegenseitige Distanzen einiger geraden Ele-

mentenreihen.

4. Hofrat Dr. K. Zahradník: Einheitliche Erzeugung der bekannten rationalen

Kurven dritter Ordnung als Zissoidalen.

5. Dr. B. Macků: Einige neue Messungen mittels des Elektrodynamometers.

Den 23. November.

1. Prof. Dr. Ant. Fric: Ueber neue Sauriôrfunde in der Kreideformatioa

Böhmens.

2. Doz. Dr. L. Celakovskv: Zur Physiologie der Fortpflanzung bei den Pilzen.

(Ist selbständig im Selbstverlage des Autors erschienen.)

VIII Seznam přednášek.

Dne 7. prosince.

1. Prof. De. Fr. Vejdovský: O povaze chromosomû a chromatické hmoty při

zrání a oplození vajíčka. (Vyjde r. 1907.)

2. Peuf. Dli. Al. Mrázek : O evropském zástupci skupiny Těmnocepkaloidea.

3. Prof. Dr. Em. Sekera : K teratologii Planarií.

4. Rrof. De. J. Pleskot: K lineární konstrukci kuželoseček z částečně imagi-

nárních elementů.

Verzeichnis der Vorträge. IX

Den 7. Dezember.

1. Peof. Dr. Fe. Vejdotský : Ueber die Natur der Chromosomea und der chro-

matischen Substanz bei Reifung und Befruchtung des Eies. (Wird im J.
1907 erscheinen.)

2. Pkof. Dr. Al. Mrázek: lieber eiuen europäischen Veitreter der Gruppe Temuo-

cephaloidea.

3. Prof. Dr. Em. Sekera: Zur Teratologie der Planarien.

4. Prof. Dr. J. Pleskot: Zur linearen Koiiátruktiou der Kegelschnitte uus teil-

weise imaginären Elementen.

o histogenesi Leydigovy „piinktsiibstance" a její
skladbě histologickó u ClepsÍQy.

Napsal Dr. Em. Mencl.

S 1 tab. a 5 vyobrazeními v textu.
(Práce z ústavu zoologického české university v Praze.)

Pozorování, která tuto veřejnosti předkládám, v mnohém by sa
mohla zdáti kusými nebo neúplnými — hlavně není tu dotčena celá
řada otázek sporných, jakých není nedostatek v nauce o vývoji a skladbě
nervstva vůbec. Také litteratura sem spadající, hlavně o vývoji i histo-
logii nervstva bezobratlých vůbec ani z daleka není v toto pojednání
jako úplná zahrnuta. To vysvětluji jednak tou okolností, že v ohromné
littérature otázky naší se týkající je celá řada pojednání opakujících
to, co před tím bylo řečeno, jako vůbec většinou litteratura o nervstvu
bezobratlých operuje stále s věcmi a pojmy starými, přidávajíc jen
detaily a nic nového v základních věcech neposkytujíc. Jedním z ta-
kových ztrnulých pojmů je „punktsubstance" Leydigova a druhým
„hyaloplasma nervová". A ať rozmanití autoři věci tyto jakkoliv na-
zývali, přece jenom v podstatě vše bylo stejné. Co pak se vývoje
týká, tu hleděno bylo vždy jenom k prvním základům nervové sou-
stavy vůbec — histogenesa však, s výjimkou Vejdovského, zůstala
úplně zanedbána a nepovšimnuta.

Nová doba přinesla v histologii a histogenesi nervstva obratlovců
tolik nových netušených objevů, že nemůže to zůstati bez vlivu na
naše názory i pro bezobratlé, zvláště když z množství znamenitých
poznatků nové a nejnovější doby vystupuje ve stále ostřejších obry-
sech myšlénka o jednotnosti ve stavbě celého tvorstva.

věstník král. české spol. nauk. Třída H. 1

2 I. Em. Mencl:

Z těchto i jiných důvodů pomocí moderních method dlužno také
zcela nejasnou byť i tolikráte projednávanou otázku o stavbě a vzniku
nervstva bezobratlých, znova úplně probrati. Prvním krokem k této
nemalé práci jest toto pojednání. Proto přihlíženo jen k tomu v litté-
rature, co s touto nepatrnou částkou ohromného celku zcela úzce souviselo.

Poznámky o méthode.

Nepřihlížeje k specielním fixacím, jak jich požadují mnou užité
methody Apáthy-ho na zlacení primitivfibrill a k podobnému účeli se
nesoucí stříbrná methoda Ramón t Cajala, pro dospělé exempláry
C. sexoculata, Nephelis a ku kontrole i u Lumbricula a Rhynchel-
mis — dlužno vytknouti, že k řešení vytčeného thematu postačí i ty
nejjednodušší a nejobvyklejší methody. Ve většině případů užito fixace
o složení následujícím:

1. koncentr. sublimât 500 gr.

2. aqua destillata 500 gr.

3. acid. chromic. puriss. Merck 1 gr nebo 0"5 gr.

4. stopa acidi acetic. glac.

Fixáž takto upravená v celé řadě případů poskytuje (zvláště
u Enchytraeidû) znamenité obrazy. Pro můj materiál ukázala se však
methoda tato sice ne docela nevhodnou, ale přece ne tak schopnou
k docílení praeparatů obzvláště jasných a ostrých. Dlužno přičísti
pak tuto okolnost tomu, že přítomnost kys. chromové nepříznivě pů-
sobí na distinktnost zbarvení tkání embryonálních, ne docela ještě
diíferencovaných, pokud užíváme (jak v mém případě skoro výhradné
se dělo) haematoxylinů. Větší zastoupení kys. chromové ve fixační
tekutině může způsobiti tinkci zcela diííusní, třeba se dělo barvení
přesně a se všemi kautelami. To platí hlavně při užití Heidenhainova
haematoxylinů železitého — ač podobné věci zřejmě lze pozoro-
vati i při haematoxylinech jiných (Ehrlich, Delafield etc.). Pro
nižší stadia — kde ještě nevymizely poslední stopy žloutku — mohu
doporučiti poloviční sublimât (půl koncentrovaného roztoku sublimatu
a půl vody — dle objemu) jako takový, anebo i s přísadou kys.
octové — pro stadia další pak raději sublimât koncentrovaný. Doba
působení fixace ať té či oné jest 24 hodiny. Jen ve zvláštních přípa-
dech, jak při barvení se zmíním, obnáší déle. Kratší doba fixování
vede k resultatům nedostatečným. — Užíváme-li karmínů, nepůsobí
přítomnost kys. chromové ve fixáži tak nepříznivě. Tato okolnost je

o histogenesi Leydigovy „puiiktsubstance" u Clepsiny. g

známa z celé řady receptů ze starších dob techniky mikroskopické
a platí to zejména pro barvení in toto (Boraxkarmin). Specielně pro
pikromagnesiakarmin musím podotknouti, že vynechání chromových
solí působí spíše k dobru než na opak. — Jinak ovšem i zde platí
známé pravidlo, že i s tou nejjednodušší íixáží v celé řadě případů
dojdeme k výsledkům skvělým, a při jednom určitém objektu poznáme,
že fixáž tato úplné selže. Jsem přesvědčen, že i jiná okolnost hraje
zde roli ne docela podružného rázu. Fixoval jsem vždy veliký počet
objektů najednou — všechny prodělaly stejné a za týchž okolností
celou proceduru až k diťferenciaci haematoxylinu i přikrytí sou-
časně — a přece skoro vždy shledal jsem i v sériích z téhož stadia
pocházejících menší neb větší různost — častěji to druhé — v doko-
nalosti mikroskopického obrazu. Okolnost tato, jistě všem, kdož po
léta se zabývají mikroskopickou technikou, velice dobře známá a často
ve svrchovaně podivuhodné míře se vyskytující, nejsnadněji dá se
ještě vysvětliti tím, že jednotlivé exempláře nalézají se v okamžiku
fixace v různých stavech chemických a fysiologických. Jak na příklad
působí na zdaření praeparatu okolnost, v jaké míře zažívací traktus
je naplněn, je jistě každénm, kdo třeba jen několik desítek sérií už
si zhotovil, dobře známo — a že v míře svrchované o zdaru tinkce
rozhoduje qualita potravy je známo vesměs velmi dobře. —

Pro nejnižší stadia, kde tkané repraesentují jen mizící vrstvičky
proti ohromným massám žloutkovým, a kde vedle toho všechny buňky
všech tkaní prostoupeny jsou většími či menšími partikulemi žloutku,
je takřka nemožno užíti Heidenhainova železitého haematoxylinu. To
platí nejen pro můj objekt, ale i pro všechny oíJtatní podobné. Zlout-
kové kapky všech zvířat drží velmi tvrdošíjně barvu — daleko vy-
trvaleji než samy nukleoly — o jádře ostatním ani nemluvě. V ta-
kovém případě obdržíme na řezu mladičkým stadiem jednu černou
z větších koulí se skládající centrální massu — a druhou šedou peri-
ferní, polodiííerencované deriváty epiblastu — šedé proto, že buňky
jejich obsahují jen zcela drobounké kapičky žloutkové, ale v míře ta-
kové, že zakrývají obrysy buněk a jádra docela. V tom případě nej-
lépe jest užíti pih-omagnesiaJcarminu. Plasma buněk při této tinkci
je slabě růžová, jádra žhavé červená, žloutek pro výhradní imbibici
kys. pikrovou, jasně žlutý. Tato tinkce je pro studium nejnižších
stadií nevyhnutelnou; já pro svoji osobu ovšem užíval jsem jí jen
velmi zřídka, protože k mému účeli postačilo vyjíti od stadií pozděj-
ších, kde žloutek nebyl po tkaních již více v takové míře zastoupen,
aby pozorování mařil docela.

1*

4 I. Em. Mencl:

Jinak většinou jsem užíval stejně všední jako excellentní methody
Heidenhainovy. Methodou touto již při nejrozmanitějších a velmi
četných objektech docílil jsem výsledků tak podivuhodných, že bych
byl velmi na rozpaku, měl-li bych ji prohlásit za universální. V jed-
nom má velikou podobnost se zlatou methodou Ápátiitho: nezdaří-li
se s oběma tinkce svrchovaně specifická — možno praeparatii tako-
vých užíti tak jako jiných, karmínových, Delafieldských atd. Nejvíce
důvodů k přesvědčení, že Heidenhainova methoda je kaťexochen spe-
cifickou načerpal jsem na nervových praeparatech na materiálu obrat-
lovčím. Konečně doklady toho z litteratury odborné daly by se shle-
dati nesčíslné. A že to platí i u bezobratlých, pro to jeden důvod
budu moci uvésti v meritorní kapitole tohoto sdělení.

Joseph udává (1. c), že znamenité obrazy neuroglie možno obdr-
žeti po fixaci sublimatem s kuchyňskou solí a barvením Heidenhain em.
Já však obdržel u nejrůznějšího materiálu někdy svaly skvostně differen-
cované, iindy nervy, jindy vazivo, jindy neuroglii, nebo ependym etc.
a to po fixacích nejrozmanitějších, pokud obsahovaly sublimât, jako po
pikrosublimatu, concentr. sublimatu čistém nebo s octovou kys., nebo
sublimât konc. na půl zředěný bez anebo s octovou kys. atd. Také
po alkoholformolu, nebo jak E. Müller udává, po chromátech obdrží se
velmi jasné struktury. Které podmínky hrají zde hlavní úlohu, ne-
mohu říci — Heidenhainovu methodu neovládáme tak, abychom na-
před mohli říci, který element histologický nejvíce vystoupne. Jen
tolik vím, že nějakou, ale jen podružnou úlohu hraje prolongování
fixace.

V mém případě užíval jsem většinou, kde jednalo se mi o po-
lohu jader anebo i o struktury jemnější praeparatů Heidenhainských
nedobarvovaných. Kontrolní praeparaty byly dobarvovány orangí G,
zřídka eosinem nebo fuchsinem S (Grübler), raději Bordeaux E nebo
Lichtgrüa. Pěkná je kombinace Eosin-Orange G.

Jak v popise nálezů bude vytčeno, pro některé věci byla vhodná
tinkce Haematoxylin-Orange G, kde bylo užito Haematoxylinu Dela-
fieldova a poněkud jím přebarveno. V takových případech odrážely se
buněčné složky svou violettovou tinkcí nápadně od oranžové „punkt-
substance". Podobné skvělé výsledky obdržíme přebarvením Delafiel-
dem, a dobarvením pikrovou kyselinou a Fuchsinem 8 (Van Giesonj.
Při těchto tinkcích na rozdíl od Heidenhaina po koncentrovaném subli-
matu vypadá punktsubstance jako vláknitá nebo dost homogenní sub-
stance jednotná — Heidenhainovy praeparaty, kde nezdařila se zcela
tinkce specifická, dávají už tušiti vlastní skladbu punktsubstance.

o histogenesi LejdigoTy „punkisubstarce'' u CJepsiny. 5

K vůli kontrolle starších nálezů zbarvil jsem karmínem několik
exemplářů Clepsiny a Nepbelis po fixaci jednak čistou kys. chro-
movou, jednak toutéž s přísadou kyseliny octové: Užil jsem k tomu
účeli trojí koncentrace: 27ooi V2 7o ^ 17o- Výsledky byly ve všech
šesti případech skoro totožné. Blíže se zmíním o tom později. Myslím,
že je to hlavně velmi pozvolné vnikání kys. chromové (a chromových
sloučenin vůbecj dovnitř tkaní, které působí tvoření síťovitých struktur
hlavně v orgánech nedosti resistentních a za druhé v orgánech ne-
homogenních. A je to právě nervové pásmo břišní bezobratlých, kde
podobné fixáže samy o sobě, pokud ovšem nejsou provázeny příměskem
rychle vnikajícím a tedy i rychle fixujícím, ze dvou příčin právě jme-
novaných nejspíše mohou vésti k omylům ; pásmo břišní je přece tkaní
svrchované jemnou — a že je také heterogenní, toho doklad má
podati toto pojednání.

Co se specielních, mnou pro tato pozorování užitých method
týká, tu dlužno přičiniti několik poznámek. V některých případech,
jak už výše zmíněno, koná methoda Heidenhainova, užita byvši po
čistém koncentrovaném sublimatu, tytéž služby skoro jako methoda
Apáthyiio nebo nová Ramón y Cajal-ova. Dlužno tu ovšem vzíti
zřetel na dvě věci. Předně nejednalo se v našem případě nikterak
o průběh primitivfibrill uvnitř buněk gangliových. Pro taková pozoro-
vání ovšem se ani nejdokonalejší praeparaty Heidenhainovy nehodí.
Mně se podařilo ovšem do jisté míry, jak z přiložených vyobrazení
zřejmo, obdržeti tinkci neurofibrill i uvnitř buněk gangliových — leč
případy ty jsou jednak velmi sporé, jednak nedokonalé a neúplné. —
Za druhé nejednalo se mi o topografii břišní pásky nervové^) —
takže nepadá celkem na váhu okolnost, že při méthode Heidenhai-
mově, i na praeparatech velmi instruktivních, nedostaneme obyčejně
zbarvené dráhy všechny^ nýbrž jen ohromnou jich většinu, jak porov-
nání s praeparaty Apáthyho nebo Ca jalovými ukazuje. Někdy ovšem
zdá se býti zbarvení kompletní — ale tu dlužno věc posuzovati
velmi opatrně. Neprihlížíme-li k těmto dvěma okolnostem — a při
řešení našeho thematu není potřebí k nim přihlížeti — můžeme
tvrditi, že k řešení otázky o skladbě „punktsubstance" methoda
Heidenhainova sama o sobě — ovšem dokonale provedena — by úplně
postačila.

^) Okolnost tato vyplývá z thematu samého, a proto pozorování činěna
skoro výhradně jen na břišní pásce pokud možno uprostřed těla. Že ostatně
stavba ganglií nejproximalnějších a nejdistalnějších v tomto bodě se stavbou
nervstva uprostřed téla bude shodnou, je samozřejmo.

6 ' I Em. Mencl:

Methoda Apáththo v celé řadě případů poskytla mi velmi pře-
Medné praeparaty — jenom průběh fibrill v nervových buňkách ve
většině mých sérií nedal se pozorovati. Na závadu pozorování nebyla
sice další vada mých zlacených sérií — jenom že nevypadaly obrazy
nervových partií v zorném poli mikroskopu jako schémata — a sice
ta, že „pozadí" mikroskopického obrazu bylo poněkud příliš červenavě
zbarvené; vinu toho nenese ale nikterak způsob, jakým při shotovo-
vání praeparatů bylo postupováno, nýbrž zřejmě provenience chloridu
zlatového. Užíval jsem jednak „aurum chloratum íiavum", jednak „a.
ch. fuscura" — a jindy i směsi obou, ze dříve Scheriíígovt továrny
v Berlíně (Chemische Fabriken auf Actien). Apáthy i druzí autoři
užívali, pokud vím, praeparatů Merckoyýcii. Přímo však jsem půso-
bení obojího dosud nekontroloval.-)

Methoda Ramó.v t Cajal-ova (pomocí pyrogallol-formalinu) vede
k výsledkům velmi pěkným — hlavně pro velikou kontrastivnost
světle žlutohnědé tinkce tkaní bez nervové povahy, k hluboce černým
elementům nervovým. Podotknouti dlužno, že právě snad pro tuto
silnou kontrastnost vypadají na mých sériích stříbřených neurofibrilly
poněkud silnější, než na sériích zlacených dle methody Apáthyho,

Zkoušel jsem — bohužel bez výsledku — také methodu Be-
THEHo pomocí molybdaenu a toluidinu ; i pokusy dříve již konané
s Apáthyho Haemateinem I. A. měly výsledek rovněž docela nega-
tivní, i při největších kautelách.

Methody Golgiho ve všech jejích modifikacích na svém objektu
a v souvislosti s těmito pozorováními jsem neužil, protože, jak je
samozřejmé, pro naše thema nemá celkem žádného významu.

Uvod.

Břišní páska nervová Clepsiny skládá se podobné jako uervstvo
většiny bezobratlých z řady ganglií a pak ze spojek vláknité struktury,
probíhajících rovnoběžně s hlavní osou těla. Spojky ty jsou honneMivy,
a vyznamenávají se tím, že jsou ne celistvé, nýbrž ze dvou, vazivo-
vými pochvami od sebe oddělených polovin složeny, takže vlastně
máme před sebou vždy dva souběžné, k sobě přiléhající konnektivy
co spojnice vždy dvou a dvou za sebou následujících ganglií. Leč
i ganglia sama prozrazují stavbu ze dvou polovin — což naznačeno

-) Dokladů pro to, jaký rozhodující vliv má provenience reageucií na zda-
řilost praeparatů, je v littérature hojnost.

o histogenesi Leydigovy „pnnktsubstance" u Clepsiny. 7

je dvojím způsobem: dosti hlubokým zářezem s dorsalní strany do
ganglia zasahujícím a více nebo méně vazivovými elementy naplněným,
a pak polohou „medianních buněk" dřívějších autorů, respektive cho-
váním jejich dvou hlavních výběžků. O této věci budeme míti příle-
žitost blíže se zmíniti až později. Mimo to je svislá osa Symmetrie
každého ganglia určena také velice nápadnou „kommissurou" ner-
vovou, která však na praeparatech pyrogallolovou stříbrnou methodou
Ramón y Cajala objeví se jako křížení vláken nervových, jež původ
svůj mají v gangliových buňkách lateralní skupiny a jež odtud na
druhou stranu skrze obě polovioy „punktsubstance" probíhajíce, ko-
nečně do nervového periferního kořene strany opačné vbíhají.

Střed každého ganglia zaujímá rozmanitě kreslená, popisovaná
i vykládaná „punktsubstance", periferie její pak tvořena je s každé
strany dvěma obaly gangliových buněk lateralními a dvěma ventral-
ními, takže na příčném průřezu vidíme „punktsubstanci" obklopenu
třemi úsečemi: dvěma lateralními s každé strany a jednou ventralní,
přes celou basi obou polovin ganglia sahající; na horkontalním řezu
vidíme s každé strany dvě skupiny gangliových buněk za sebou, do-
hromady tedy čtyři skupiny ; na sagittalním řezu na ventralní straně
ganglia dvě skupiny gangliových buněk za sebou ležící. V tomto po-
sledním případě je hranice mezi oběma skupinami dána dotekem nej-
nižšího bodu ventralní konvexity „punktsubstance" s obalem. Lateralní,
za sebou následující skupiny buněk gangliových jsou od sebe oddě-
leny uprostřed délky ganglia dvojitým kořenem nervovým. Lateralní
pak skupiny gangliových buněk odděleny jsou od ventralních obaly
vazivovými, jimiž je každá skupina gangliových buněk uzavřena, a jež
v sobě zároveň uzavírají jednotlivé, pravidelně umístěné rourky sva-
lové. Tytéž poměry ostatně popsal Bristol stejně pro Nephelis.

Mimo zmíněné už Hermannovy „medianní buňky" uvnitř ganglií
za sebou (tedy ve dlouhé ose) vždy asi na rozhraní první a druhé,
a druhé a třetí třetiny umístěné veliké buňky, stanou se při prohlí-
žení sérií již při malých zvětšeních nápadnými veliká jádra v půli
každého connectivu, tedy vedle sebe (po stranách dlouhé osy) umí-
stěná. První buňky „medianní" zachyceny jsou tedy centrálně na me-
dianních řezech vždy po dvou v každém ganglii, druhé buňky, con-
nectivové vždy po dvou na příčných řezech středem connectivu ve-
dených.

To co právě řečeno o „medianních buňkách", platí o námi pře-
devším zkoumaném objektu, Clepsine sexoculata, jakož i o jiných

g i. Em. Mencl:

druzích na kontrollu pozorovaných, jako Cl. bioculata, Piscicola, Ne-
phelis, Branchiobdella, Pontobdella,

Za to ale buňky connectivové, jinak stejné poměry všude vyka-
zující, aspoň u Clepsine bioculata byly zmnoženy. Na tento zjev po-
ukázal již Apáthy (Biol. Centralblatt. Bd. IX. 1889/90); tento autor,
jenž tyto buňky, jak později se zmíníme, zvláštním vykládá způsobem,
mluví však o zdvojení jejich. Dlužno podotknouti, že zdvojení je
tu pravidlem všeobecným, že ale tu a tam vyskytuje se i ztrojení
jejich.

Na íig. 1. na přiložené tabulce vidíme řadu sedmi ganglií břišní
pásky mladičké Cl. sexoculata tak praecisně medianně proříznuté, že
ve všech za sebou obé „medianní buňky" zcela centrálně jsou za-
chyceny.

Obr, 2. na tabulce zobrazuje mediální (paramedianní) řez jinou
břišní páskou téhož druhu, kde zachyceny za sebou tři connectivové
buňky. Tomuto řezu odpovídá shodný řez na druhé straně roviny
Symmetrie ležící a tytéž poměry vykazující.

Z podaného svrchu stručného vylíčení topografických poměrů to-
hoto dvojího druhu zvláštních a velmi nápadných útvarů v nervové
pásce Clepsin i jiných forem vyplývá zřejmě na jevo, že není na
sériích řezů ve třech hlavních rovinách vedených nikdy možno oba
druhy buněk na jednom řezu obdržeti. Na podélných svislých sériích
leží ve třech rovinách tyto buňky : jedna prochází všemi connectivo-
výnii jádry na levé straně nervového pásma, druhá rovina jde (medi-
anní) všemi „medianními" buňkami, a třetí jde connectivovými pravé
strany. Horizontální roviny řezové jsou dvě, které mohou zasáhnouti
tyto buňky, neboÊ connectivové leží za normálních poměrů výše než
ventralnéji uložené medianní. O příčných řezech kolmých netřeba se
ovšem zmiňovati. Jen zvláštní shodou okolností, můžeme říci náhodou,
můžeme na podélném řezu zachytiti obojí buňky, jak to znázorňuje
velice interessantní fig. 3. naší tabulky. V tomto případě vidíme, že
řez veden byl šikmo tak, že zachytil centrálně buňku connectivovou
a prošel zároveň níže a medianně uloženými buňkami medianními.
Umožněno to bylo, jak z vyobrazení patrno, také prohnutím conne-
ctivu v tomto případě,

V následujícím popise budu užívati pro pár buněk uvnitř
ganglia za sebou ležících názvu starších autorů „medianní buňky"
(Medianzellen) nebo „intragangliové" — pro pár buněk vedle sebe
v counectivech ležících, názvu „conn^ectivové buňky" nebo „inter-
gangliové".

o histogenesi Leydigovy „puiiktsubstance" u Clepsiuy. 9

Yývoj a stavba niedianních buněk.

O vzQiku inedianuícli buněk není dosud v littérature docela nic
známo. Ačkoliv veliké množství autorů od nejstarších dob vědy histo-
logické se zabývalo popisem skladby nervové pásky bezobratlých a ne-
bylo možno tak snadno aspoň u Annulatů medianní buňky pro jejich
nápadnou polohu a stavbu, jakož i velikost přehlédnouti, přece nikdo
se netázal po jejich vzniku. První to byl Hermann (1875), který
u Hirudo je popsal a také název „Medianzellen" pochází od něho.

Hermann dělí gangliové buňky nervové pásky u Hirudo na dvě
kategorie: unipolární a multipolární. K prvním dlužno počítati všechny
gangliové buňky, které obklopuji ganglia zevně. K druhé kategorii
patří Leydigem u Piscicoly (1849), později Faivrem (1856) u Hirudo
nalezené bipolarní buňky ležící mimo centrální nervstvo a neurilem
v kořenech nervových, blízko u výstupu jejich od ganglia. Jiné sem
spadající buňky jsou medianní. O nich praví jejich objevitel Hermann
1. c. pg. 34735.

„Die andere Art der multipolaren Form habe ich bis jetzt von
Keinem der Autoren erwähnt gefunden. Ebenfalls wie die vorige ist
sie durch ihre constante Lage und Gestalt ausgezeichnet, liegt aber
nicht peripher, sondern im Inneren des Ganglions. Ihre Grundform
ist länglich oval und ihre Lage im Ganglion so, dass die Längsachse
in der Medianlinie von vorne nach hinten gerichtet ist. Auf diese
Weise befinden sich in jedem der kleinen viernervigen Ganglien (wie
ich die Bauchganglien ausser Gehirn und letztem Ganglion bezeichnen
will) zwei solche Zellen in der Medianlinie hintereinander (Fig. 32.
r. Fig. 34, h) im unteren Schlund- und im letzten Gauglion je
sechs bis sieben (Fig. 41 und 42, n. Fig 43, h); der obere Schlund-
theil des Gehirns hat keine derartigen Ganglienzellen.

„Der Zellkörper verlängert sich am vorderen und hinterem Ende
zu je einem Fortsatz, von denen der eine gegen das Centrum des
Ganglions gerichtete, die Verbindung mit der anstossenden gleich-
gestalteten Zelle vermittelt, der andere in die entsprechende Com-
missur übergeht (Fig. 32, s, t. Fig. 34, i, 1.). Seitlich gehen nach
Aussen zwei ziemlich starke Fortsätze ab, von denen der eine etwas
schief nach oben, der andere nach unten seinen Verlauf nimmt
(Fig. 31, 3, 4).

„Ausser diesen sechs stärkeren Fortsätzen entspringen nun von
dem Zellkörper an seiner oberen Seite noch feinere Fasern von stets
gleichem charakteristischen Ansehen. Die Zellsubstanz erhebt sich zu

iO ~ I- Em. Mcncl: -

einem niedrigen Kegel mit breiter Basis, dessen Spitze sich in eine
lange und feine Fibrille von etwa Vioooo M^- Dicke verlängert, die
stets durch ihren starren und geraden, gegen den oberen Querfaserzug
gerichteten Verlauf ausgezeichnet ist (Fig. 43, 1. Fig. 32. 41. 42.)."

A na konec praví:

„Diess genügt vorerst zur allgemeinen Charakteristik dieses
Ganglienkörpers, den ich wegen seiner Lage im Ganglion im Folgen-
den als „mediane Zelle'' bezeichnen werde."

Není bez zajímavosti, že tyto zcela nápadné veliké elementy ušly
pozornosti všech dřívějších autorů i Leydiga v to počítaje, kdežto to-
muto poslednímu na příklad méné nápadné buňky v kořenech nervo-
vých byly brzo známy.

Třetí druh buněk multipolarních shledává Hermann uvnitř ganglií.
Ty tvoří prý „Knotenpunkte, Verbindungsstellen" fibrill probíhajících
gangliem. Zde máme co činiti se zřejmým omylem, omluvitelným méně
dokonalou methodou zkoumací — vždyť tyto domnělé multipolarní
buňky konstatovány bjly jen na isolačních praeparatech. Jinak dlužno
se podiviti ostrosti a relativní dokonalosti pozorování Hermannova,
hledíme-li k správnosti popisu medianních buněk na jedné a k tehdej-
šímu stavu mikroskopické techniky na druhé straně.

Jak již dříve jsem byl řekl, dostaneme na přesně medianním
řezu v každém ganglii po páru medianních buněk za sebou následují-
cích — okolnost, jež se s popisem Hermannovým kryje úplně. — Od
dob Hermannových všichni autoři, kteří se s medianními buňkami
byli setkali, považují je s ním shodně za multipolarní buňky gangliové.
Zvláště jasně kreslí je Friedländer (Zeitschr. f. wiss. Zool. XLVH.
1888.) u Lumbrica (Tab. IX. Fig. 2, 2 a, 5 etc.). Stejně jako obje-
vitel jejich i ostatní autoři považuje je za gangliové buňky, ale ne
docela stejnorodé s ostatními. Praví v této příčině pg. 58. 1. c. : „Ge-
rade nämlich auf dem Niveau der Wurzel des einfachen Nerven . . .
finden sich zwei unmittelbar hintereinander liegende Zellen, die sich
sowohl durch ihre Gestalt und Lage als auch durch ihre chemische
Beschaffenheit als Ganglienzellen besonderer Art erweisen."

V dalším srovnává Friedländer tyto buňky s Hermannovými me-
dianními ; výběžky mají tyto buňky tři — jeden na dorsalní stranu
vzestupující a dva lateralní. Jejich průběh ovšem zůstal mu záhad-
ným — domnívá se jenom, že snad dorsalní větev vchází do „medi-
anního nervu", kdežto obé lateralní direktně do kořenů nervových.

Stejného názoru je s Friedländerem v této věci Leniiossék (pro
Lumbrica). Odvolávaje se na Hermanna, považuje také medianní buňky

o histogenesi Leydigoyy ^piinktsubstance" u Clepsiny. 1|

za nervové a praví, že výběžek jejich „vybíhá vždy po straně, křížf
střední čáru a přechází do jednoduchého kořene drahé strany (Arch)
mikr. Anat. Bd. XXXIX. pg. 122.).

V jiném svém pojednání (Z. wiss. Zool. LVIII. 1894) zobrazil
Friedländer na mikrofotografii (Tab. XL. Fig. 17.) zřejmou buiiku
medianní.

Vedlo by daleko uváděti vše z litteratury o nervové soustavě
bezobratlých, co sem spadá — v té příčině postačí odkázati na úplný
snad seznam litteratury starších dob na př. u Hermanna, Nansena,
Friedländera (Mitteil aus d. zool. Stát. z. Neapel Bd. IX. 1889.),
B. Hallera etc.

Sem spadají také „Riesenzellen" u Hirudo, jak je nalezl a zobra-
zuje Biedermann (1891). Tento autor vidél dokonce, že výběžky jejich
jdou do nervového kořene téže strany, anebo se větví, a pak jde
jeden výběžek do kořene jedné a druhý do periferního nervu druhé
strany. Biedebmann je dokonce nakloněn považovati je za jakési cen-
trum v centru. Je zjevno, že se zde nejedná o nic jiného, než o Her-
mannovy „Medianzellen", třeba že autor sám o tom pochybuje, au dí
(1. c. pg. 446.): „Ob die von Hermann beschriebenen multipolaren
zwei „Mediauzellen" in den Ganglien von Hirudo mit den von mir
beobachteten identisch sind, ist mir um se zweifelhafter, als jene
weder der Form, noch der Lage nach mit diesen übereinstimmen.
Freilich ist es mir auch nicht gelungen, andere, den letzteren mehr
ähnelnde Zellformen aufzufinden." Pohlédneme-li však na jeho fig. 1.
a 2. vidíme, že tyto buňky jsou totožné s Herbiannovými. Biedermann
pozoroval vypraeparovaná, vitálně zbarvená ganglia, a tu je nejvýš
pravděpodobné, že nastane přesunutí podobných útvarů bud podle osy
podélné anebo i napřič, takže velice snadno možno dojíti k takovým
obrazům, jak je podává Biedermann. Přistoupí-li k tomu ještě nepřesná
orientace ganglia pozorovaného na podložním skle, může býti dislo-
kace jednotlivých částí dosti nápadnou.

Z novějších prací dlužno blíže sobě povšimnouti Rohde-ho (Hi-
stologische Untersuch, u. d. Nerveusyst. d. Hirudineen 1892), na
kterouž práci bude nutno častěji zajíti.

Rohde poukazuje na to, že zevní podobou buňky medianní do-
cela jsou podobny gangliovým multipolarním buňkám — na druhé
straně, ale struktura jejich nezdá se m.u být souhlasnou. U Aulastoma
prý velmi upomínají na buňky ležící ve vrstvě gangliových buněk
dorsalně od nich;, tyto buňky vykládá Rhode za vazivové. Ještě menší

12 - I. Em, Mencl:

podobnost mezi medianními a gangliovými buňkami jest u Pontobdelly.
Khode nedovede se o těchto buňkách přímo vysloviti, a zdá se mi,
že je nakloněn považovati je spíše za gangliové než za vazivové. Při
tom opírá se hlavně o podobnost ve struktuře jádra, jaká panuje
mezi medianními buňkami a gangliovými. Ve výsledcích svého pojed-
nání praví o nich (1. c. pg. 62):

„In der Centralsubstaoz jedes Ganglions kommen ventral in der
Medianlinie in kurzer Entfernung hinter einander zwei Zellen vor
(Medianzellen), welche bei Äulastomum durch ihre gleichmässig
körnig-fibrilläre Struktur an die Stützzellen der Ganglienzellenschicht

erinnern , bei Pontohdella aber einen der Centralsubstanz des

Ganglions sehr ähnlich gebauten Zellkörper besitzen, bei beiden Gat-
tungen gleich multipolaren Ganglienzellen eine grosse Anzahl Fort-
sätze von unbestimmter Begrenzung nach den verschiedenen Richtun-
gen entsenden und an der ganzen Peripherie mit ihren Fi-
brillen in diejenigen der Centralsubstanz übergehen."

Kdežto tedy Biedermann, jak zmíněno, domníval se vystihnouti
průběh výběžků těchto velikých buněk, nechává Rohde jednoduše vý-
běžky rozptylovati se do „punktsubstance". Je opravdu s podivením,
že Rohde, který se nalézal blízko pravdy, přece věc ve skutečných
jejích poměrech nedovedl vystihnouti a že charakteristický průběh
dvou hlavních, svrchovaně nápadných a v celém svém průběhu snadno
sledovatelných (aspoň na příčném průřezu) výběžků medianních buněk,
zůstal jím nepovšimnut. Také zakončení jejich, jak hnedle uvidíme,
je zcela snadno k zjištění.

Ačkoliv Rohde tedy první projevil myšlénku kterou dále nesle-
doval a nedovedl podepříti, že jedná se zde o elementy povahy jiné
než nervové, přece od té doby (r. 1892) všichni autoři tuto věc ne-
považují jaksi za schopnou jiného výkladu; a tak poznámka Rohde-ho
na pravý poměr věcí narazivší zase beze stopy zapadla. Na základě
svých praeparatů z důvodů níže uvedených poznal jsem pravou pod-
statu a význam těchto buněk dříve, než mi dosti nesměle vyslovená
domněnka Rohdeho byla známou.

Názor Hermannův o nervové povaze těchto buněk se tedy jed-
noduše dále tradicionelně převáděl, a nevím čemu tuto okolnost při-
čísti : zda nedostatku pozorování, nebo nedokonalosti method, nebo
snad dokonce váze autority Hermannovy a jiných. V každém případě
však okolnost tato bránila v nemalé míře nahlédnutí do pravých
a dosti jednoduchých poměrů histologické skladby nervové pásky bez-
obratlých vůbec.

o histogenesi Leydigovy „pimktsubstance" u Clcpsiny. 13

Jediným, pokud mi je známo, autorem z doby nejnovější je
Joseph (1902), který Si3rávně vyložil povahu těchto buněk. V práci
své „Untersuchungeu über die Stützsubstanzen des Nervensystems
etc.", zobrazuje velice instruktivně na tab. III. fig. 27. velikou cen-
trálně uloženou, rozvětvenou buňku u Enchytraea, která direktně od-
povídá co do polohy i vlastností medianním buňkám u pijavek. Vy-
slovuje se pak o této věci (1. c. pg. 50) následovně :

„Fast das gesamte Gliagerüst wird hingegen von nur ivenigen
sternförmigen^ echten Gliasellen gebildet, die sich hier unter ganz
bestimmten Bedingungen befinden. Es findet sich nämlich ungefähr in
der Achse des annähernd cylindrischen Bauchstranges eine Längs-
reihe von grossen sternförmigen Zellen, die tvir nothwendig ah Glia-
sellen benennen müssen. Infolge dieser Anordnung sieht man auf einem
Querschnitt, und zwar ungefähr in der Mitte desselben immer nur
je eine solche Neurogliazelle (Fig. 27). Sie trägt alle Kennzeichen einer
solchen. Ein deutlicher mehrzipfeliger Plasmaleib, dessen Fortsätze
nach allen Seiten radiär ausstrahlen. Der Kern ist gross und gleicht
fast vollkommen dein der Ganglienzellen. Die Gliafasern iiehmen . . .
ihren Ursprung von der grossen Zelle, indem sie deren Fortsätzen an-
liegend sich radiär im Bauchmark vertheilen.'' Popis tento zjevně
souhlasí i do svých nejmenších podrobností s popisem, jak jej podal
Hermann a jak výše byl citován. Zásluha, že první správně vysvětlil
povahu těchto buněk aspoň pro Enchytraeidy náleží tedy výhradně

JOSEPHOVI.

Správný výklad Josbphův zůstal však přece jen nepovšimnut —
neboť v celé řadě případů ještě do doby nejnovější, udržel se názor
starších autorů, že totiž buňky medianní jsou buňky gangliové, zvláštní
polohy a také svými výběžky od ostatních se lišící. Zde uvádím ještě
práci ScHMiDTOvu,'^) která se mi krátkou jen dobu před dokončením
tohoto pojednání dostala do ruky.

Jmenovaný autor zmiňuje se v uvedené práci, jež celkem nic
nového k našim dosavadním vědomostem o nervové soustavě bez-
obratlých vůbec ani specielně Branchiobdelly nepři činuje, o median-
ních buňkách, které se zde vyskytují ve dvou párech v každém
ganglii. Podobné nalezl ovšem i v infraoesophagealní zauzlině ner-
vové. Praví o nich (1. c. pg. 682) :

„Der dorsalwárts gerichtete Fortsatz lässt sich einigermassen
verfolgen; er gabelt sich und gibt anscheinend weiter die soeben be

^) Fried. Schmidt. Zur Anatomie und Topographie des Zentralnervensystems
von Branchiobdella parasita, Festschrift für Ehlers. Bd. I. 1905.

14 - I. Em. Mencl:

sprochenen dendritisch vorzweigten Züge her, welche sich durch die
Masse der Fasern verbreiten. Danach haben diese Zellen vielleicht
die Bedeutung von Gliazellen." Jinak ale neudává Schmidt žádných
dokladů pro toto své mínění.

O vzniku medianních buněk nedo vídáme se v celé jinak dosti
bohaté littérature zcela ničeho. Pouze u Bürgera (1894) nalézám na
tab. XXVI. íig. 8. vyobrazení nervové pásky na středním stupni vý-
voje. Centrálně uloženou massu „punktsubstance" obklopují tu se
všech stran jádra, jež dávají vznik pozdějším buňkám gangliovým
(neurobí asty). Na ventralní straně uprostřed nad spodní vrstvou ne-
uroblastů vidíme veliké jádro jasnějšího obsahu než jádi-a ostatní.
Jedná se tu zjevně, jak ihned uvidíme, o předcliůdce medianních
buněk. V textu ovšem nenalézáme nijaké zmínky o této věci —
práce sama o nervové soustavě nepoj ednává.

V našem případě není třeba přihlížeti k otázce, jakým způsobem
vzniká v nejrannějších stadiích nervová soustava vůbec — tedy k vě-
cem, o nichž pojednávali různí autoři, jako Bergh, 'Whitjiaí;, Apáthy,
NusBAUM, Bristol a jiní, a o nichž vznikl — hlavně vinou Bbrghovou
na jedné a Apáthyho na druhé straně — dosti urputný spor.

Ku zjištění původu nejen medianních buněk, ale i jiných po-
měrů strukturelních; postačí vyjíti ze stadia, kde obdobně jako
u obratlovců skládá se nervová soustava jen z velikého množství
jader zdánlivě nebo skutečně bez jakékoliv differencované proto plasmy.
Jádra ta nejeví ani nejmenšího rozdílu co do struktury ba ani ne co
do velikosti. Kdežto však u obratlových v takovýchto stadiích, ba
i ve stadiích daleko pozdějších, kde už je vyvinuta v dosti vysoké
míře šedá hmota, nalézáme veliké množství mitotických figur, po-
ukazujících na velmi čilé zmnožování těchto indififerentních, dle účelu
svého na neuroblasty a spongioblasty rozlišovaných jader — zde,
u Clepsiny nejméně, dělení jader úplně ustává, když se mají díti další
pochody differenciační.

Tento klid trvá dosti dlouho — zdá se tak dle okolnosti, že
u třech partií embryonů, fixovaných vždy po 24 hodinách,*) nenalezl
jsem ani jediné mitosy; po této fasi však nastává první krok k další
diíferenciaci.

■*) Mimo to dlužno podotknouti, že fixovány byly každých 24 hodin embrya
od několika Clepsin najednou, takže nebyla všechna na stejném stupni vývoje.

o histogenesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. \^

V celé řadě případů nacházíme na příčných i podélných sériích
mladičkých embryonů na určitých místech s přesnou zákonitostí se
odlišujících, jádra poněkud větší, od ostatních nápadně svojí jasností
se opakujících. To shledáváme již ve stadiích velmi ranných, kde
jádra nejsou ještě obklopena viditelnými partiemi protoplasmy k nim
patřícími, nýbrž kde všechna leží skoro se dotýkajíce, jedno vedle
druhého a kde prostory mezi nimi vyplněny jsou zrnitým nebo zdán-
livě síťovitýni kočxgulem lymfatickýiii.

Ještě nápadnějšími jsou poměry tyto v těch stadiích, kde na-
stala prvá diííerenciace indifferentních jader, respektive neuroblastû
(fig. 4.)- Tady vidíme jádra obklopena úzkou obroučkou granulované
protoplasmy, příštího to těla gangliových buněk. Všechna jádra jsou
úplně stejná, podobně i podíly protoplasmy k nim přináležející. Jenom
zmíněná již jádra jasnější a zvětšená se tu nápadně od ostatního od-
lišují. Jasnost jejich na sériích podmíněna je řidším sítivem chroma-
tické hmoty a pak hlavně nedostatkem nebo nebarvitelností šťávy
jaderné; spíše však je to její nepřítomnost. Jenom nucleolus je tu
větší a nápadnější nežli v neuroblastech ; jádro samo vidíme zprvu
pořád ještě nahé — teprve později obklopuje se viditelnou plasmou.
Ještě když už řada neuroblastû proměnila se ve skutečné gangliové
buňky, takže vidíme na dorsaluí straně mladičké neuralní pásky ná-
padně ostré, někdy černě distinktně se barvící neurofibrilly, které
přestupují s jedné strany obloukovité na druhou — ještě ted! zříme
veliké' bledé jádro úplně nahé (fig. 5.), uložené uprostřed neuroblastû,
medianně v nejdorsálnější jejich vrstvě. Mezi íibrillami nervovými,
které chystají se tu tvořiti „commissuru" autorů (kdežto ve skuteč-
nosti je to křížení), vidíme ještě řadu příčných průřezů jakýchsi vlá-
ken ek v podobě teček. -Jsou to průřezy fibrillek patřících k buňkám
connectivovým, které, ač později než medianní buňky se -objevují,
dříve než tyto se histologicky differencují, jak se zmíníme níže v pří-
slušné kapitole. Mimo to jsou tu ještě také bezpochyby průřezy vý-
běžků buněk gangliových vedle oněch connectivových. —

Kozvoj centrální vláknité hmoty nervové, staré „punkisubstance"
je již velice pokročilý — a jádro buněk medianních zůstává stále bez
patrného těla protoplasmatického. Okolnost tu nejlépe lze zjistiti na
praeparatech barvených pikromagnesiakarminem (fig. 6. a 7). Střed
pásky nervové je zaujat růžovou „punktsubstancí", periferie tmavými
červenými buňkami gangliovými. „Punktsubstance" jeví ^ zde úplně
stejnou strukturu v bezprostřední blízkosti gangliových buněk, stejně
jako v okolí medianního jádra. Zjev tento je patrný na příčných pru-

16 - I. Em. Mencl:

řezech (fig. 6.) se stejnou zřejmostí jako na podélných (fig. 7.)- Me-
dianní jádra vynikají zvláště na fig. 7. bohatostí chromatinu seskupe-
ného ve velikých vločkách a svojí žhavou červení.

Teprve ve stadiích dalších nastává konečně hromadění proto-
plasmy kolem medianního jádra, a vzniká tak skutečná Hermannova
buňka medianní.

Poměry jádra zobrazené na fig. 6. jsou posledním stadiem kde
jádro je ještě zdánlivě nahé; v dalším postupu differenciace setká-
váme se s poměry, které jsou znázorněny na fig. 8 a. Zobrazena je tu
jen střední část celého průřezu nervového pásma; „punktsubstance" jeví
se tu složena z hrubších teček dvojího tonu: jedny jsou růžové, druhé
přijaly více kys. pikrové z barvy a jeví se tedy oranžové až skoro
žluté. Na horní straně uprostřed celku uloženo je chromatinem velmi
bohaté jádro, velikostí svou jádra gangliových buněk více než dva-
kráte převyšující. Okolí jeho nejeví však více hmotu nestejnorodou,
nýbrž obklopeno je skoro trojúhelníkovou partií jemné zrnité červe-
navé hmoty — jejíž špička je obrácena ventralné. Přibývání této
hmoty děje se tedy dole. Hmota tato je protoplasmou jinak nediííe-
rencovanou medianní buňky a prodělává ještě řadu processu dříve,
než se stane hotovou medianní buňkou se všemi svými zajímavými
strukturami.

Plasma tato na své straně spodní, jak řečeno vzrůstá, až do-
stoupí k hranici mezi vrstvou gangliových buněk a centrální hmotou
nervovou — starou „punktsubstancí", a rozšířenou basí svou přisedá
těsně k bláně tvořící onu hranici a vchází s ní tak v intimní dotyk.
Není vyloučeno, že blána tato je vytvořena basí medianní buňky samé
aspoň z části — v té věci však chybí nám pozorování v tom směru.
Zcela jisto však je, že jako pozdější výběžky, jak níže budeme míti
příležitost seznati, úplně splývají s obalnou blanou celé „punktsub-
stance" (^ vnitřní neurilem Ve.jdovského), tak i tělo buňky na ven-
tralní straně s obalem tímto tvoří jedinou hmotu, což u svrchované
míře přispívá k pevnosti celku.

Dorsalní část medianní buňky počíná se protahovati vzhůru dvěma
cípy, jež vzrůstají až k hornímu okraji břišní pásky nervové. Zde upí-
nají se oba cípy širšími konci svými na neurilem a slévají se defini-
tivně s ním v jedinou hmotu. Mezi tím houstne plasma těchto vý-
běžků, takže kol 'jádra takové medianní buňky nalézáme, plasmu ještě
zrnitou, zarůžovčlou, ve výběžcích směrem centrifugalním je proto-
plasma hustší a hustší, temněji červeně se barvící, homogenní na
okrajích (fig. 8 h). Toto shušťování plasmy postupuje u míře stále

o histogenesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. J^7

větší, takže ve stadiích takových (fig. 9.) na praeparatech barvených
Heidenhainským haematoxylinem železitýni, shledáme od medianní
buňky dva docela černě se barvící výběžky, jež na dorsalní straně
docela splývají v nerozlučný celek s pochvou neurilemovou. Již zde
(viz fig. 9.) můžeme vystihnouti vlastní strukturu těchto výběžků.
Ona shuštěná plasma zmíněná nezůstává homogenní, nýbrž difteren-
cuje v sobě jednotlivé velmi tuhé fibrilly, které probíhají skrze ony
výběžky a vplétají se na dorsalní straně do neurilemu, na druhé straně
dole vidíme je tu a tam jakoby volně splývati do protoplasmy své
matečné buňky, Velice Často se stává, že se haematoxylinem zčernalé
výběžky medianních buněk jeví pouze co ostré, hladké, na celém prů-
běhu stejně tlusté fibrilly, jež se teprve blízko u neurileraové pochvy
zužují a blednou, a tak jakýmis žíhanými kuželíčky v ní vyúsťují.
Příkladem toho je fig. 10. na přiložené tabulce. Vedle dvou veskrze
probíhajících fibrill zříme při jejich basi úřezky dalších dvou o stejné
struktuře — věc, která napovídá, že každá medianní buňka má více
výběžků. O tom zřejmé svědectví vydává podélný řez medianní, ve-
dený skrze čtyři ganglia za sebou, zobrazený na fig. 11. Jak jsem se
výše zmínil, a jak ostatně od dob Hermannových je známo, obsahuje
každé ganglion břišního pásma nervového dvě medianní buňky. V tomto
řezu shledáváme tedy osu medianních buněk — vždy dvěma a dvěma
odpovídá na ventralní straně skupina gangliových buněk, vždy od
sousední skupiny hlubokým zářezem, vzniklým stažením celého zvířete
a tím také pásky břišní oddělená. Tato kontrakce celého nervstva nemálo
přispěla vedle zvláště zdařilé tinkce haematoxylinem železitým, že
znamenitá struktura buněk medianních velmi nápadně vznikla. Až na
sednu z nich zasaženy jsou všechny buňky medianní centrálně. Vět-
šina z nich ukazuje, podobně jako se to jevilo na příčném řezu, dva
hlavní, nápadné cípy, které zdánlivě se na basi větví v řadu fibrill
k dorsalní straně směřujících. Při bližším pozorování objeví se fibrilly
každá co samostatný útvar, bez jakéhokoliv rozvětvení. Průběh jejich
dá se však sledovati také centripetalně, a to dosti hluboko do proto-
plasmy. Z toho vyplývá, že fibrilly tyto nejsou snad pouhými ztuh-
lými výběžky protoplasmy, jak Erik Müller přijímal pro buňky epen-
dymové i neurogliové. Praví totiž (Arch. f. mikr. Anat. Bd. 55, pg. 30),
že obojí „entweder in einen kleinen, ungefärbten, kegelförmigen Fort-
satz auslaufen der direkt in den Zellkörper übergeht, oder sich in
feine Fibrillen auflösen, die in der Peripherie der Zellen, sich oft
bogenförmig in einen der nächstliegenden Ausläufer fortsetzend, ver-
laufen". Proti tomu se ale obrací Joseph (1900). Dle našich zkuše-

Věstník král. čes. spoL nauk. Třída U. 2

18 ^ 1. Em. Mencl:

ností jsou tyto fibrilly zvláštní diíferenciací ve plasmě samé — čímž
možno si vysvětliti volnou jejich polohu v protoplasme, eventuelní
vybíhání jednoho vlákna povrchem buňky do druhého výběžku atd, —
Dosud popisované výběžky pro tuhost a hustotu svojí plasmy jeví se
na Heidenhainových praeparatech co úplně černá silná vlákna. Jinak
je tomu s vláknitými strukturami na basi těchto buněk. Jak již
Hermann (1. c. Tab. XV. obr. 34.) zobrazuje, souvisí obé za sebou
ležící medianní buňky úzkou dlouhou anastomosou úplně mezi sebou.
Anastomosa tato pak jeví také zjevně fibrillarní strukturu, leč vlák-
nění je tu daleko tenčí a jemnější (fig. 11.). Nepodaří-li se zčernáni
těchto dififerenciací plasmatických pomocí haematoxylinu, jeví se plasma
medianních buněk jako ze samých šedých vláken složena (fig. 12.).
V takových případech, na což níže ještě blíže zajdeme, jeví se často
neurofibrilly úplně černě mezi ostatními složkami „punktsubstance" ner-
vové povahy postrádajícími (fig. 12.). Medianní buňky jsou podle
dlouhé osy silně protáhlé a jeví nápadné shuštění protoplasmy od
jádra na obě strany v medianní linii probíhající. Tím jeví se na ho-
rizontálních řezech vhodně zbarvených co úzké a dlouhé vřetenité
útvary (fig. 13.) dlouhou osu ganglia určující. Také na basi je proto-
plasma těchto buněk shuštěná, což znamenitě se jeví na praeparatech
zbarvených Delafieldovým haematoxylinem s Orangí G (Grübler).
Horní okraj jeví rovněž temnější zbarvení. Při této tinkci se dá
fialově-modré tělo se všemi jemnými výběžky dobře v oranžové „punkt-
substanci" sledovati. Vidíme pak, že jako dříve popisovaná přída a záď
buňky hlavní podíl fibrill nahoru k bláně neurilemové vysílá, střed
ejí jeví dva hlavní proudy radiarních fibrill, šikmo nahoru jeden
a šikmo dolů druhý (fig. 14.). Z toho vyplývá, že v „punktsubstanci"
je veliké množství výběžků těchto buněk přimíseno.

Z dosavadního popisu zřetelně plyne ?ia jevo, ze přijímati hunky
medianní za multipolární gangliové je zcela nesprávné. Jedná se zde
jen a jen o buňky povahy vazivové — a protože není důvodu čiyiiti
mezi nimi a vazivovými buňkami v nervstvu centrálním Vertebrat zá-
kladního rozdílu., nazývám je direktně Virchoivovým, z roku 1846 po-
cházejícím a všeobecně přijatým terminem buňky neiirogliové.

Také sama tinkce Delafieldera a oranží napovídá jich naprostý
rozdíl od gangliových. Protoplasma buněk gangliových je hnědá zvlášt-
ního odstínu, způsobeného tím, že k oběma barvám stejnou jeví affi-
nitu. Naproti tomu jsou neurogliové buňky medianní čistě fialové,
beze stopy oranže, v čemž se shodují s buňkami connectivovými, jak
ještě jednou budeme nuceni akcentovati.

o histogenesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. X9

Vývoj a stavba connectivových buněk.

Jak při sledování vývoje mediannícli neurogliových buněk, tak
i zde dlužno vyjíti z úplně indifferentního stadia vývoje nervové pásky,
kde je tedy representována pásmem obsahujícím pouhá nedifferenco •
váná jádra. Zmínil jsem se výše, že jádra medianních buněk dříve se
objevují než jádra patřící k pozdějším buňkám connectivovým. Jejich
stopa dá se stanoviti ovšem až teprve tehdy, kdy můžeme s určitostí
nalézti polohu příštích connectivû — a to děje se tehdy, kdy už
„punktsubstance", třeba v míře jen nepatrné, je přítomna. V oněch
místech, kde vznikají příští connectivy, vidíme neuroblasty stále mi-
zeti, ježto vzrůstem jsou zatlačovány s těchto míst na obě strany do
ganglií. V mladých stadiích sem spadajících nalézáme už dvě jádra
v charakteristické fixní poloze nad nečetnými neuroblasty, od nichž
se liší bohatostí chromatinu a tím i temnějším zbarvením (fig. 15.,
16., 18.). Ostřejším a ostřejším odčlenováním jednotlivých ganglií do-
stávají se přirozeně tyto útvary mezi ganglia, na své definitivní místo :
do connectivů. Sledujeme-li sérii podélnou, vidíme taková jádra do
mladé, mezi gangliemi se nalézající „punktsubstance" vysunutá, ale
nenalézáme zprvu nic, co by svědčilo o přítomnosti nějaké charakte-
ristické protoplasmy (fig. 17.). Jádra jsou na takových sériích dvě —
nikdy na tomtéž řezu obě — což odpovídá úplně topografickým vzta-
hům těchto útvarů, jak se jeví na sériích příčných.

Ve stadiích pokročilejších, kde se intervally mezi jednotlivými
ganglii prodloužily a daly tak vznik skutečným již connectivům, shle-
dávái^e se na karmínových praeparatech na příčných průřezech prochá-
zejících středem connectivových jader s poměry velmi zajímavými.
Střed celého průřezu zaujímá jádro connectivové buüky, od něhož radi-
arně, často velmi zřetelně, probíhají četné tečkovité průřezy výběžků
gangliových buněk (neurofibrill). Jednotlivé jejich řady seskupují se
ve větší komplexy a mezi těmito jednotlivými komplexy shledáváme
světlé širší radiarní pruhy. V těchto pruzích differencuje se patrně
neznatelná dosud protoplasma connectivových buněk. (Fig. 19.) Prů-
řezy takové jsou tu dva vedle sebe (= dva connectivy), obalené vazi-
vovou pochvou, neurilemem, a spojené vazivovým pruhem. Nad oběma
connectivy je veliká céva břišní, jednou úplně bezjaderná (fig. 19.),
jindy četná jádra na tomže řezu vykazující (fig. 8.). V těchto stadiích
již shledáváme pod zmíněnou spojkou vazivovou svazeček jemných,
příčně proříznutých fibrill — Faivre-ův medianní nerv. Že ale již
v těchto stadiích nejedná se o pouhé neurofibrilly v connectivech,

20 I- Em- Mencl:

tomu zdá se nasvědčovati průřez téhož stadia po Heidenhainové mé-
thode. (Fig. 20.) V tom případě jsou všechny poměry zcela shodné,
jenom ony proříznuté fibrilly jsou dvojího druhu: jedny se odbarvily,
a jsou tedy šedé, druhé podržely barvu a jsou úplné černé. Ovšem,
že není zcela vyloučeno, že se tu muže také jednati o různé chování
k barvě se strany elementů totožných. (Na příslušné figuře kresleny
jen průřezy connectivů.)

Struktura dospělé buňky je velmi zajímavá. Protoplasma její na
praeparatech Delafieldovým haeraatoxylinem a oranží G zbarvených,
stejně jako protoplasma medianních buněk, jak dříve vytčeno, je úplně
fialová a nejeví tedy pražádnou affinitu k oranži. Z toho vyplývá jed-
nak naprostá shoda s medianními buňkami a rozdíl od gangliových
buněk skutečných na jedné straně, na druhé straně dá se z toho vy-
tušiti zvláštní funkce těchto útvarů. Na příčném průřezu dostaneme
protoplasmu seskupenu úzkým pruhem kol jádra connectivové buňky ;
protoplasma je ale pravidelně jedním nebo více směry poloostrovovitě
protažena. Výběžky tyto i vlastní perinuclearuí plasma jsou posázeny
kuželovitými výběžky, z nichž vybíhají na všechny strany, z každého
výběžku jedno, tuhá, slabě jen zohybaná nebo zcela rovná, nevarikosni
vlákna, která se upínají pomocí maličkých kuželíčků na bláuu neuri-
lemu. (Fig. 21.) Tím dostává celek zjev pavoukovitý, ještě nápadnější
na řezech vedených těsně za jádrem, tedy poněkud excentrických.
(Fig. 22.) Na takových ještě zřejméji vyniká temnější zabarvení proto-
plasray v okolí zmíněných výběžků, svědčící o pevnější a hustší kon-
sistenci periferní protoplasmy. Výběžky těchto buněk neprobíhají
k periferii connectivů, totiž k neurilemu jen v jedné rovině, nýbrž
radiaruě všemi směry, tedy kolmo na průběh neurofibrill v connecti-
vech, šikmo naň, a dokonce i souhlasně s nimi, tedy zcela podle dlouhé
osy connectivů. O tom svědčí poněkud excentrický horizontální řez
oběma connectivy vedený na fig. 23., kde výběžky obou buněk con-
nectivových haematoxylinem želežitým zčernalé na všechny strany smě-
řují. V těch případech, kde nezdařila se takováto tinkce, shledáme
buňky protažené ve dlouhé ose connectivů (na horiz. řezech) — tedy
tak, jak to již dřívější autoři (s nimi též Hermann) popisovali. (Fig.
24.) Také příčné průřezy connectivovýrai buňkami, kde podařilo se
zčernání výběžků jejich pomocí železitého haematoxylinu Heidenhai-
nova, dosvědčují, že výběžky ty jsou tuhé, jednoduché, nevarikosni
fibrilly, zdánlivě od blány jaderné vybíhající a na neurilera se připínající.

Jenom zřídka se fibrilly tyto dělí, a tu jedná se asi spíše o dě-
lení výběžků plasmatických fibrilly provázejících, kde se dvě fibrilly

o histogenesi Leydigovy „pimktsubstance" u Clepsiny. 21

dosud parallelně běžící rozbíhají (fig. 25.)- Že se děje direktní spo-
jení mezi íibrillaroími výběžky dvou po sobě následujícícli connecti-
Yovýcli buuělí slírze ganglion, o tom znamenité svědectví mimo jiné
vydal jeden případ na nezdařeném praeparatu dle Apáthyho (nezda-
řený byl proto, že neukazoval neurofibrilly v žádoucí ostrosti), kde
byla páska nervová a hlavně connectiv tak stočen, že na jedné straně
byla do polovice, až k jádru connectivová buňka říznuta kolmo, a uka-
zovala radiaroí průběh svých výběžků, druhá půl pak byla rozříznuta
podél, kde byl průběh íibriil parallelní až k jistému vzdálenému svět-
lému místu, od něhož šly nu druhou stranu zase radiarní paprsky.
To byla druhá buňka connectivová. Paprsky radiarní i podélné mezi
sebou neanastomosují — hlavně ne tyto druhé. Parallelní uspořádání
íibrill connectivových buněk v podélném řezu nutně vyplývá z uspo-
řádání primitivfibrill v connectivu samém. Celkové tyto poměry na-
značeny jsou velmi instruktivné na obr. 26., kresleném z velmi pře-
svědčivého, íibrilly jasně vyjadřujícího Heidenliainova praeparatu. ISa
praeparatech zbarvených Delafieldovým haematoxylinem a oranží G, po-
délně řezaných, vystupuje fibrillarní a parallelní uspořádání plasmy
connectivových buněk co fialové struktury ve žlutém pozadí velmi
často svrchovaně nápadně. V těchto případech ale jsou fibrilly zvlněné,
poněkud varikosní — a tu soudím, že zbarvena je tu i matečná proto-
plasma, v níž fibrilly jsou uloženy, ježto fibrilly samy jsou hladké,
což ukazují nade vši pochybu jasné praeparaty Heidenhainovy.
(Fig. 27.)

Eekl jsem svrchu, že výběžky connectivových buněk ani jejich
fibrilly mezi sebou neanastomosují. Ve skutečnosti platí to o oněch
výběžcích jen s jistou reservou. Na prdeparatech zlacených dle Apá-
thyho vystupují všechny fibrillarní struktury bez rozdílu svrchovaně
ostře. A tu lze pozorovati, že mezi výběžky connectivových buněk
táhne se jemná síť, jen neznamenitějšími optickými prostředky vidi
telná, která jde od výběžku k výběžku po celé jich délce a celém
průřezu. Síť tato je ohromně jemná, úplně bez varikosit. Skrze oka
této sítě probíhají druhé složky connectivu (viz text. fig. 1., 2.). Tu
a tam některé silnější vlákno této sítě způsobuje dojem anastomosy
mezi hlavními výběžky connectivové buňky. Také protoplasma těchto
buněk jeví fibrillarní strukturu, což nasvědčuje tomu, že fibrilly zde
nejsou zase pouhé ztuhlé výběžky buňky, nýbrž struktury vzniklé
v plasmě, její differenciací.

Všechny okolnosti mluví tedy proti tomu, že snad; jak skoro
bez výjimky se dosud za to mělo, buňky connectivové jsou povahy

22

I. Em. Mencl:

nervové. Naopak poloha jejich, hlavně ale jejich podivuhodná struktura
a mikrochemické vlastnosti mluví pro ten názor, že connectivové
buňky jsou stejně jaJco medianní čistě neurofjliové elementy

be0 nejmenší stopy po povase nervové. A jako medianní buňky hlavně
pro upevnění ganglií, tak slouží connectivové co prostředek, jímž se
parallelně v těchto místech probíhající neurofibrilly pohromadě drží.
Pro tento názor mluví nade všechnu pochybnost dosud vytčené znaky
toho i onoho druhu neuroglie, neuroglie intrag angliové i neuroglie
intergangliové.

Obr. 1.

Obr. 2.

Nemálo zajímavým dalším dokladem pro tyto věci je úplná sou-
vislost mezi glií obojího druhu. Jak na obri 28. úplné jasně se dá vy-
pozorovati, vstupují fialové výhěšhy intergangliové neuroglie v intimní
styk s výběžky neuroglie intragangliové, ba úplnou continuitu. A vzpo-
meneme-li si na svrchu vytčenou úplnou souvislost mezi oběma intra-
gangliovými neurogliovými elementy^ musíme konstatovati^ že neiiro-
glia tvoři continuitni pástno podpůrné hmoty celou
hříšní páshoii nervovou úplně a veskrz.

Poměry connectivových buněk, jak byly právě vylíčeny, platný
jsou pro druh Clepsine sexoculata, na němž vlastně všechna dosa-

o histogenesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. 23

vadní pozorování histogenetická i histologická byla konána. Jak už
dříve byl Apáthy zpozoroval, má druh Ci. hioculata tu zvláštnost, že
ve svých conuectivech chová jádra dvě. Totéž podařilo se mi zjistiti
pro tento druh u dospělých individuí, jakož i u několika mladičkých
exemplářů. Při této příležitosti podotýkám, že asi millimeti- a něco málo
větší exempláře jsem nalezl v domácích aquariích ústavních koncem mě-
síce srpna a po dalším hledání dokonce několik Clepsin (bioculata),
které měly na břiše vajíčka ve velmi nízkých stadiích vývojových!
Nechci rozhodovati o tom, zda tu nehrály hlavní roli změněné pod-
mínky životní, nebo náhoda, nebo zda opravdu se děje snášení vají-
ček dvakráte do roka nebo vícekráte — v každém případě však okol-
nost tato nepostrádá vší zajímavosti.

Jak jsem se zmínil, je zmnožení jader pro druh Cl. bioculata
v connectivových buňkách typickým. Pravím zmnožení, neboť zdvojení
jader, jak je Apáthy (1870) stanoví pro tento druh a Cl. heteroclita,
je provázeno často u téhož individua fnejméné u Cl. bioculata) ztro-
jením jejich (fig. 29.). Vůbec vládne v této věci neurčitost. Velmi
často nalézáme v jednom connectivu jádro jediné, v druhém, hned
vedle, dvě (fig. 30.). Jádra leží pak nad sebou nebo za sebou (fig.
31.); variabilitě je tu ponecháno zkrátka zcela volné pole.

Jinak ale jeví tyto builky vzhled s poměry dříve již popsanými
úplně totožný. Na praeparatech Heidenhainových možno pozorovati
zajímavé věci. pro Cl. bioculata platné. Celý connectiv jeví vyjádřeně
fibrillarní strukturu po celém svém průřezu. Jinak ale jeví se partie
mezi oběma jádry. V těchto místech nalézáme shušténé fibrilly, takže
mezi jádry jako by bylo uloženo compaktní, černé vřeteno. (Fig. 32.)
Jindy se táhne mezi jádry spojná klikatá, ale ne varikosní fibrilla,
silnější než ostatní v celém connectivu. Fibrilla tato zdá se upínati
na obou koncích na blánu jadernou obou buněk. (Fig. 33.) Jak dlužno
sobě tyto věci vysvětlovati, o tom nemohu pro nedostatek tohoto ma-
teriálu a nedostatek pozorování podati bližších zpráv. Také o vzniku
těchto jader nemám pozorování direktních, myslím, že můžeme se
přikloniti k názoru Apátiiyho, jenž dává vznikati těmto jádrům dě-
lením z jednoho původního, třeba že neudává, zda to přímo pozoroval
(1. c. pg. 604).

Objevitelem connectivových buněk je Faivre, který ale je za
gangliové nepovažuje. Tak činili teprve pozdější autoři od Hermanna
počínaje. Pochybnost o tom vyslovil, podobné jako o medianních
buňkách, jak jsme se výše zmínili, teprve Rohde, který, mimochodem
řečeno, nesprávně nazývá tyto útvary „commissuralními" Rohde

24 !■ Em. Mencl:

(1. c. pg. 44) poznal pravou jejich strukturu fibrillarní, jakož i další
jejich poměry — ale nevšímá si blíže jich pravého významu, hledě
si jenom svého cíle, dokázati hyaloplasmu co jedině nervové. Teprve
ve svých výsle-icích (1. c. pg. 62) sub 2. praví: „In jedem der beiden
(Jommissurenstränge findet sich etwa in der Mitte zwischen den Gan-
glien je eine sehr grosse Nervenzelle (Commissurenzelle)" etc. !

Zvláštním způsobem vykládá connectivovou neuroglii Apáthy.
Ve svých „Studien über die Histologie der Najaden" praví (pg. 628) :
„leh unterscheide die zelligen Elemente des Nervensystems der Mu-
scheln in Ganglienzellen und Nervenzellen. Erstere dienen für die
Nervenfasern als Ausgangspunkte, unterbrechen sie hie und da und
vermitteln ihre Endigung. Die Nervenzellen liegen in den Nerven-
fasern selbst . . . Die Nervensubstanz d. h. die leitende Substanz, ist
auch hier Produkt der Nervenzellen und ist nicht als blosser Fort-
satz der Ganglienzellen aufzufassen. Die Primitiviibrillen sind hier
ähnlich wie bei den Muskeln, durch eine interfibrilläre Substanz zu-
sammengehalten" etc. V jiné svojí práci, dvě léta po právě zmíněné
(1890), rozvádí svoji nauku o nervových buňkách na rozdíl od gan-
gliových dále a považuje direktně connectivové neurogliové buňky za
svoje nervové vřeteno (Nervenspindel). Z takové buňky dle něho
vzniká vodivá hmota, jež uložena je na periferii, kdežto plasmatická
část tvoří osu vřetena. Výklad connectivových buněk za „Nerven-
spindel" Apáthyho je zjevně nesprávný, nepřihlížeje k nejasnosti toho,
co si pod tím Apáthy mysli, a není třeba, přihlédneme-li k zjevně
vazivové, výše odůvodněné povaze connectivových, hledati nějaký nový
a nepřirozený výklad.

Punktsubstanz Leydigova. .

Z dosud uvedeného nutně vyplývá, že dosavadní názory tolika
četných autorů bude dlužno úplně corrigovati na základě těchto po-
znatků a poznatků novější doby o povaze, vztazích a průběhu nervo-
vých elementů. Leydig ve svém „Lehrbuch der Histologie" (1857)
ani ve svých pozdějších spisech nedefinuje tak jasně svoji „Punkt-
substanz", čímž bylo způsobeno, že i ti autoři, kteří ji přijímali,
přece na jejím pojmu stále něco corrigovali a přetvořovali. Dle Ley-
diga musíme rozeznávati dvojí punktsubstanci (1. c. pg. 61), extra-
cellularní a intracellularní, z nichž první může úplné vymizeti; ně-

o histngeuesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. 25

jakého základního rozdílu mezi nimi však není. Odvolává se na Leü-
CKARTA, dle něhož u Akaleph na př. a Nemertinů není žádných prý
gangliových buněk „sondern eben die gleichmässige Pimktsubstanz
das verzweigte nervöse Röhrensystem anfülle" (pg 61). Z toho nutně
musíme souditi, že původně Leydig nepovažoval svoji punktsubstanci
za něco eminentně nervového, nýbrž přijímal vedle ní ještě nervové
složky jiné. Výše, 1. c. pg. 58, dí: „Die Nervensubstanz erscheint
morphologisch auch hier als Zelleninhalt und als streifige, den Fi-
brillen der Vertebraten entsprechende Materie." Dále pak, pg. 182,
praví konečně: „Die Nervencentren (Gehirn und Ganglien) sind Ag-
gregate Y OR Nervenzellen und fibrillärer Nervensubstanz, welch letztere
. . . auch einen mehr ausgesprochenen Charakter wirklicher Fasern
angenommen haben kann." Je zjevno, že původní pojem Letdigûv
o punktsubstanci není docela ostrý, daleko ne tak, jak jiní po něm
přijímali.

Ve svých „Untersuchungen etc." r. 1883 udává, že celé nerv-
stvo sestává ze spongioplasmy, tvořící „Balkennetz" a rozšiřující se
co tuhé vláknité linie i do nervových kořenů, a pak z polotekuté
hyaloplasmy, která je vlastní nervové.

Vláknité tuhé linie při bližším pozorování (Zelle und Gewebe
pg. 166) jeví se co podélné pruhy podpůrné sítě — a to, co jeví se
jako zrnka, jsou body doteku jednotlivých sten této sítě spongio-
plasmatické.

Po Lbydigovi rozdělili se všichni, kdož o této věci pracovali, na
dva tábory: jedni přijímali jednotnou punktsubstanci co sít anebo
spleť vláknitou, do níž se rozptylují výběžky buněk gangliových.
Tato strana kreslila ve svých pracech síť tuto velmi zřetelně. Nej-
patrněji z nich činil tak Haller (1889). Četní tito autoři však
v hlavních bodech úplně se shodovali, v čem nemalou roli hrála ta
okolnost, že právě v tomto táboře nalézali se pozorovatelé nejbystřejší.

Druhá strana, jež přijímala „hyaloplasmu" po vzoru Leydigova
modifikovaného pozdějšího názoru, není tak četná a nemá také tolik
věcných a tak přesvědčivých dokladů co strana prvá. K ní patří
mimo Leydiga samého hlavně Nansen a Rohde. Po nich přijal theorii
hyaloplasmy nervové i do své učebnice Hatschek. Nelze upříti, že
tato théorie, vášnivě hlavně se strany Rohdeho hájená, způsobila
spíše jakýsi krok nazpět než ku předu.

Řekli jsme právě, že autoři, přijímající síť punktsubstance
v centrálních gangliích bezobratlých opírali svoji nauku o skutečná

26 I- Em. Mencl:

věcná pozorování a že se v základních bodech mezi sebou úplně
shodovali. Jestli názory jejich dnes, aspoň pro náš objekt, přijati nelze,
to dlužno přičísti hlavně nedostatečným methodám. kterých jim bylo
užívati. Nepřihlížeje aui k specifickým methodám na nervy, je to
hlavně zavedení Heidenhainovy methody, jež způsobilo úplný převrat
a vytříbení názorů v celé řadě věcí a založilo vědu nejmodernější.
Vedle tinkce ovšem je to také fixace, jež hraje roli nemalou — a
v našem případě roli hlavní.

Fixujeme-li mladé i dospělé exempláře Clepsiuy pomocí kysel.
chromové nebo její smíšeniny s octovou, tak jak starší autoři to či-
nili, obdržíme zvláštní útvary, vyobrazené na fig. 34., 55. Na prvním
vyobrazení vidíme řez skrze connectivy. V hořejším connectivu leží
jádro connectivové neurogliové buňky s dlouhým výběžkem. Kolem
buňky zříme distinktní síť fibrill, jež se co pravá síť jeví i při zvět-
šeních nejsilnějších. Ještě krásněji jeví se síťoví toto na příčných
průřezech (fig. 35.). Jinými methodami síť tuto tak distiuktné neob-
držíme. — Jsem přesvědčen, že všichni autoři, kteří sít takovou po-
pisovali, skutečně ji ve svých praeparatech měli — a že síť ta měla
touž podobu i vznik jako moje právě popsaná a působením kyseliny
chromové vyvolaná.

Menší počet je autorů, kteří viděli vlákna se proplétající
v „punktsubstanci". Hubrrcht (1880) popisuje ve svém díle o Ne-
mertinech „Faserkern" v mozku nebo „centrale Fasersubstanz", kde
nechává mizeti výběžky gangliových buněk často ve svazcích probí-
hající. Stavbu celku zove „spongiosní".

Dle Lenhosséka, jenž přijímá tak vlastně názory Retziusovy a
jiných, proplétají se „Nebenfortsätze" buněk gangliových a tvoří tak
Leydigovu „centrale Punktsubstanz", totožnou s Hallerovou „cen-
trales Nervennetz", „Deudritenzone" jiných autorů atd.

Vývojově nikdo nezkoumal vznik „Punktsubstance". Jedině
Vejdoyský (1888 — 92) podvolil se této práci a dává vznikati punkt-
substanci z quadrilly jader, jich rozplynutím a uvolněním jejich sí-
tiva; poměry tyto stanovil pro Oligochaety, specielně pro druh À1-
lolobophora putris. Zprávy ty dosud nebyly nikým kontrolovány a
čekají bližšího osvětlení, eventuelně doplnění.

Jak z dosud zde podaných popisů nutně na jevo vychází, neni
„punktsubstance^^ Leydigova a jiných jedinou hmotou, nýhrž souhrnem
hmot dvou, jedné neurogliové a druhé nervové. Je to tedy něco podob-
ného^ ba aé na jisté odchylky vyplývající z vyššího stupně organisace

o hisíogeuesi Leydigovy „puuktsubstance" u Clepsiny. 27

totožného jako sedá hmota nervová u. obratlovců. Principielního rozdílu
mezi centrální hmotou gaiíglií bezobratlých a šedou hmotou obratlovců
vůbec není.

Již na praeparatech Heidenhainových můžeme ve spleti fibrillek
a jejich průřezů rozeznati dvojí druh vláken skládajících vláknivo
ganglií. To dokonce jeví se dosti zřejmě i na praeparatech pikro-
magnesiakarmínových, kde jedna část teček (zde vypadá centrum
ganglií granulované) má ton růžový, druhá nažloutlý. Jinak (na Hei-
denhainových praeparatech) rozpadá se celá střední hmota na dvě
ostře od sebe odlišné kategorie; jedna partie je šedá, druhá jeví se
co černé body nebo fibrilly. (Fig. 12.) Šedé tečky nebo vlákénka
repraesentují zde hmotu vazivovou., neuroglii, černá vlákénka jsou
neurofibrilly.

Obr. 3.

Neurogliová kostra nervstva Clepsin je tvořena, jak z přede-
šlého vyplývá, dvěma hlavními proudy neuroglie z medianních buněk,
jevícími se co dva silné výběžky nebo lamelly na průřezu příčném
(fig. 9.), dále množstvím fibrill neurogliových lateralních (fig. 14.) a
dorsaluích (fig. 11.); rovněž connectivová neuroglia účastní se na
tvoření vazivové kostry intragangliové tím, že do ganglií vyzařuje
svoje fibrilly (fig. 26. na právo), a tím, že vstupuje v úplný styk
s glií intragangliovou (fig. 28.). Spletí takto konstruované kostry
proplétají se neurofibrilly, vzniklé z košíčků intracellularních, jak se
dají konstatovati na praeparatech Apáththo zlatou methodou poříze-
ných a ještě lépe methodou Ramón y Cajalovou. (Viz textovou fig. 3.)

Leč v několika případech daly se velmi krásně zjistiti neuro-
fibrilly i po méthode Heidenhainově. Ve výběžku buněk gangliových
vidíme v plasmě ležící ostrou nevarikosuí, černě se barvící fibrillu,

28

I. Em. Mencl:

jež vbíhá do centrální hmoty ganglia. V některých případech zbarví
se i spodní část košíčku, jevící se co bifurkace neurofibrilly uvnitř
nervové buňky (textová fig. 4.). Jindy zase objeví se fibrill více
(text. fig. 5.).

Z ventralní skupiny gangliových buněk vybíhající vlákna ohýbají
se v pravém úhlu a probíhají potom podélně. Za to neurofibrilly
z lateralních skupin běží skrze ganglion a vybíhajíce na protější
straně kořenem nervovým, musí nutné tvořiti uprostřed ganglií mo-
hutné, na příčných řezech velmi typické křížení. Na zdařilých prae-
paratech Cajalových vidíme, že všechny buňky ve ventralních i late-
ralních skupinách obsahují košíčky neurofibrillarní a že všechny dá-
vají neurofibrillám vznik. Tím dán je direktní důkaz, že Rohde zcela

Obr. 4.

Obr.

nesprávně považuje část buněk ve ventralních skupinách za neuro-
gliové. Z našich pozorování, usnadněných hlavně svrchovanou ostrostí
a jednoduchostí, s jakou raethoda Ra3io>- y Cajalova nahlédnouti
dává do organisace břišní pásky nervové, nutně dlužno za to míti,
že všechny buňky, ve všech skupinách ventralních i lateralních („Gan-
glienzellenbelege" autorů) jsou povahy nervové. Medianní buňky na
příčných průřezech nikdy neukazují ani stopy po nějaké fibrillarní
differenciaci po stříbrné méthode Ramón y Cajalově, nýbrž jeví se co
žluté bezfibrillarní ostrůvky v ganglii — nejvýš že je poněkud zna-
telné jádro jejich co hnědější kruh. Rovněž neuroglia connectivu jako
taková se jeví i při nejdokonalejší impraegnaci neurofibrill. Postrádá
všech fibrillarnich, tedy nervových differenciaci při této méthode. Svazky
hustých neurofibrill probíhají paprsčité v jednotlivých konických po-

o histogenesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. 29

lích radiarních, mezi nimiž je žlutě zbarvená mezihmota. Také kru-
hovitý střed na takových příčných průřezech skrze connectivy v mí-
stech kde leží centrum neurogliové buňky jeví se co žlutá hmota
s hnědším středem (jádrem), bez jakékoliv stopy po neuroíibrillách.
Na řezech podélných jeví se connectivy co complexy husté vedle
sebe probíhajících velmi zvlněných silných primitivfibrill, jež jsou od
sebe odděleny mezihmotou žlutou — paprsky a fibrillami vazivovými
z neuroglie connectivové a intragangliové vycházejícími.

Jako tedy při posuzování histologických poměrů centrální hmoty
ganglií břišních a částečně i connectivů dlužno rozlišovati od sebe dvě
záldadní sloshy, nervovou a neurogliovou, které mají společný původ
jako u obratlovců, ale později morphologicky i fysiologicky zcela se
od sebe liší a není možno tedy mluviti více o jednotce, zvané dosud
Leydigovou punkt substancí, tak také není možno mluviti o vývoji punkt-
substance jako celku, nýbrž vývoj rozpadá se tu na dvě zcela různé
kapitoly: vývaj nervových hmot a vývoj složek neurogliových.

Podobné složení jako connectivy a centrum ganglií ukazuje také
medianní nerv Faivreút a kořeny periferické. I zde vedle černých
zvlněných neurofibrill, a to mezi nimi, při méthode Cajalově žlutě
nebo zahnědle, při méthode Apáththo červeně se barví substance,
již dlužno považovati za vazivovou a jež isoluje úplně neurofibrilly
od sebe. — Podobné obrazy obdržíme někdy také pomocí Heiden-
HAINSKÈHO haematoxyliuu, a to jak v connectivech, tak v centru gan-
glií, i v periferních nervových kořenech.

Yýklad tabulky.

(Všechny figury pokud možno i v detailech naneseny pomocí kresh'ciho
apparatu při různých zvětšeních. Objektivy i oculary od Zeisse.)^)

Fig. 1. Rez sedmi gacglii, přesně medianní, znázorňující polohu sedmi párů
mediannith spongioblastů (intragangliových), v mladém stadii. Oc. 4, obj. D.

Fig. 2. Paramedianní řez řadou ganglií, se čtyřmi spnogioblasty inter-
gangliovými (connectivové buňky). Centrální hmota nervová ukazuje rozlišení ele-
mentů nervových (černé fibrilly) a vazivových (šedé). Oc. 3, obj. D.

Fig. 3. Slabě šikmý řez dvěma ganglii, zachytivší jeden spongioblast inter-
gangliový a dva páry intragangliových. Shušťování plasmy kol connectivové buňky.
Oc. 4, obj. D.

^) Tabulka kreslena během prázdninového pobytu na jihu a tu považuji za
svou milou povinnost vřele poděkovati p. inž. F. Kundrátovi v Plzni za obětavé
zapůjčení apochromatu.

30 ~ 1. Em. Mencl:

Fig. 4. Příčný řez gangliem ve velmi mladém stadii. Neuroblasty počínají
se differeacovati, obklopujíce se velmi znatelnou plasmou, v gangliové buňky.
Intragangliový spongioblast nemá patrné plasmy a liší se svojí jasností od neuro-
blastS. Apochrom immers. 20; ocular 4.

Fig. 5. Spongioblast intragangliový dosud bez znatelné plasmy, jasného ob-
sahu; přítomnost íibrill nervových — základ to příštího intragangliového křížení
drah označuje pokročilý již stupeň differenciace. Oo. 3, obj. D.

Fig. 6, Fig. 7. Příčný a podélný řez mladou páskou nervovou. Spongioblasty
iutragangliové bez znatelného podílu plasmatického. Fig. 6. při oc. 4, obj. D ;
Fig. 7 oc. 4, obj. ap. imm. 2-0. Pikromagnesiakarmin.

Fig. 8a. Střed ganglia z příčného průřezu. Intragangliový spongioblast po-
číná se obklopovati jemnozrnnou protoplasraou. Pikromagnesiakarmin. Oc. 4, obj.
apochr. imm. 2*0.

Fig. 8 h. Další differenciace „mediauní buňky". Dorsalní výběžky dosahují
k neurilemu a shušťují svou plasmu. Pikromagnesiakarmin.

Fig. 9 a 10. Detaily k struktuře „medianních" neurogliových buněk. Fibril-
larní povaha výběžků upínajících se na neurilemovou pochvu. Ocul. 4, obj. apochr.
imm. 0"2.

Fig. 11. Podélný řez čtyřmi ganglii. Četné fibrillarní výběžky intragangliové
neuroglie. Fibrillarní struktury nalézají se také uvnitř protoplasmy. Suchý apo-
chromat 3-0 mm, oc. 4.

Fig. 12. Podélné anastomosování intragangliové neuroglie a její fibrillarní
intraplasmatické složení. Opět zřejmé rozlišení centrální hmoty gangliové ve va-
zivové a černé nervové elementy fibrillai'ni. Ap. imm. 2-0 ; oc. 4.

Fig. 13. Horizontální řez gangliem. Intragangliové neurogliové buňky jeví
vřetenovitý tvar. Obj. D, oc. 3.

Fig. 14. Dvojí Šikmé lateralní výběžky intragangliové neurogliové buňky
s povahou fibrill. Delafield-Orange G. Ap. imm. 2-0, oc. 4.

Fig. 15, 16, 18. Rozmanitá prvá stadia tvoření neuroglie connectivové
v příčném průřezu. Pikromagnesiakarmin.

Fig. 17. Connectii'ovy spongioblast v podélném řezu. Pikromagnesiakarmin^
Ap. imm. 2-0, oc. 4,

Fig. 19. Příčný řez mladými connectivy. Pochvy spojeny vazivové, pod
spojkou medianní Faiveeův nervový svazek. Nahoře céva. Plasma radiamě, prů-
hledná; svazky neurofibrill v radiarně sestavených polích. Ap. imm. 2 0, oc. 3.
Pikromagnesiakarmin.

Fig. 20. Podo'^né, jen poněkud starší stadium. Heidenhain. Ap. imm.
2-0, oc. 4.

Fig. 21 a 22. Příčné řezy connectivy dospělými, první centrální, druhý za
jádry vedený. Protoplasmaticke výběžky upínají se na neurilem a oddělují fibriJly
nervové v jednotlivě přihrádky. Delafield, Orange 9. Ap. imm. 2-0, oc. 4.

Fig. 23. Horizontální řez connectivy; větvení děje se i v horizontální ro-
vině. Obj. D, oc. 4.

Fig. 24. Horiz. řez connectivy. Zbarvení výhonků neurogliových buněk se
nedostavilo. Ap. 3-0, oc. 4.

o histogenesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. 31

Fig. 25. Struktura dospělých buněk conaectivových po méthode Ileiden-
hainově, příčné. Ap. imm. 2-0, oc. 4.

Fig. 26. Struktura fibrillarní connectivu v podélném řezu. Rez poněkud
šikmo, takže neurogliové fibrilly proříznuty jeví se v levo co bod. V právo za-
chyceny fibrilly do roviny, řezu. Ap. imm. 2'0, oc. 4.

Fig. 27. Fibrillarní struktura connectivové neurogliové buňky v podélném
řezu. Delafield, Orange G. Ap. imm. 2-0, oc. 4.

Fig. 28. Fibrillanií continuita plasmy obojího druhu neurogliových buněk,
intergangliových a intragangliových. Výběžky fibrillarní z intragangliové neuroglie
vzhůru k neurilemu. Delafield, Orange G, Ap. imm. 2*0, oc. 4.

Fig. 2Çi, 30. Clepsine bioculata. Příčné řezy connectivy. Zmnožení jader
intergangliové neuroglie. Fig. 29. Delafield Eosin. Oc. 3, obj. D. — Fig. 30.
Delafield, Orange G. Ap. 3-0, oc. 3.

Pig. 31. Totéž, podélný řez. Delafield, Bordeaux R. Ap. imm. 20, oc. 4.

Fig. 32, 33. Podélný řez connectivy Cl. bioculata. Fibrillarní struktury mezi
jádry. Ap. imm. 2 O, oc. 4.

Fig. 34, 35. Artificielní struktury síťovité v connectivech na podélném
a příčném řezu po kys. chromové. Ap. imm. 20, oc. 4.

(U kterých figur neudávám tinkce, rozumí se Heidenhainův železitý hae-
matoxylin.)

Seznam literatury.

Apáthy, Mach vřelcher Richtung hin soll die Nervenlehre reformirt werden? Biol.
Centralblatt. Bd. IX. 1889/90, pag. 527, 600, 625.
Studien über die Histologie der Najaden. Ibid. Bd. VII. 1887/8, pg. 621.

Bercth, Ueber die Metamorphose von Nephelis. Zeitschrift f. wissensch. Zool.
Bd. XLI. 1884, pg. 284.

— Neue Beiträge zur Embryologie der Anneliden. IL Die Schichtenbildung
im Keimstreiten der Hirudineen. Ibid. Bd. LH. 1891.
Bethe, Allgemeine Anatomie und Physiologie des Nervensystems. Thieme.
Leipzig 1903.

Biedermann, Ueber den Ursprung und die Endigungsweise der Nerven in den
Ganglien wirbelloser Tiere. Jenaische Zeitschr. f. Naturwiss. Bd. 25, 1891.
(N. F. Bd. 18.) pg. 429.

Bristol, The metamerism of Nephelis. A contribution to the morphology of the
nervous systém etc. Journal of Morphology Vol. 15. 1898. (Referat: Zool.
Centralblatt. Jahrg. VI. 1899, pg. 285.

BtJRGER, Neue Beiträge zur Entwickelungsgeschichte der Hirudineen. Zur Embryo-
logie von Hirudo medicinalis und Aulastoma gulo. Zeitschr. f. wiss. Zoologie
Bd. LVIIL

Cerpontaine, Contribution à l'étude du système nerveux central du Lombric ter-
restre. Bulletin roy. Acad. Belgique. 3me Série, Tome XXIII. No 6.

32 .1. Em. Meacl:

Friedländer, Beiträge zuf Kenntniss des Centralnervensystems von Lumbricus.
Zeitschr. f. wiss. Zoologie. Bd. 47. 1888.

— Altes und Neues zur Histologie des Bauchstranges des Regenwurms.
Zeitschr. f. wiss. Zoologie Bd. LVIII. 1894.

Haller B., Beiträge zur Kenatniss der Textur des Centralnervensystems höherer
Würmer. Arb. aus. d. zool. Inst. Univers. Wien. Bd. VHI. Hft. 2.

Havet, Structure du système nerveux des annélides. La Cellule. Tome 17.
1900.

Hermann, Centralnervensystem von Hirudo medicinalis. Gekrönte Preisschrift.
München 1875. E. Stahl.

Hubrecht, Zur Anatomie und Physiologie des Nervensystems. Verb. d. Koninkl.

Akad. von Wetenschapen. D. XX. Amsterodam .880.
Joseph, Zur Kenntniss der Neurogl'a. Anat. Anz. Bd. 17.

— Untersuchungen über die Stützsubstanz. Arbeiten aus dem zool. Inatitute
d. Univ. Wien. Bd. XIII. Hft. 3. 1902.

Kleine.nberg, On the Origin of the Central Nervons System of the Annelids. An-
nal of. Nat. Hist. Vol. IX. (Abstr. Journ. Roy. Micr. Soc. Vol. II. p. 44.)

— Die Entstehung des Annelids aus der Larve von Lopadorhynchus. Zeitschr.
f. wiss. Zool. Bd. XLIV.

Leydig, Vom Bau des thierischen Körpers. Tübingen. 1864. Lehrbuch d. Histo-
logie des Menschen u. d. Thiere. Frankfurt a. M. 1857. Zelle und Grewebe,
Bonn 1885.

Müller, Studien über Neuroglia. Arch. f. mikr. Anatomie, Bd. LV.
Nansen, Die Nervenelemente, ihre Struktur und Verbindung im Centralnerven-
system. Anat. Anzeiger. Bd. 3. 1888.

— The Structure and Combination of the Histological Elements of the Central
Nervous System. Bergens Museum Aarsberetning for 1886. Bergen 1887.

NUSSBAUM, Zur Entwickelungsgeschichte der Hirudineen (Clepsine). Zool. An-
zeiger VII.
Oka, Beiträge zur Anatomie der Clepsine. Zeitsch. f. wiss. Zoologie. Bd. LVIII.
Rawitz, Das centrale Nervensystem der Acephalen. Jenaische Zeitschr. Bd. XX.
Retzius, Punktsubstanz, „Nervöses Grau" und Neuronenlehre. Biolog. Unters.

Neue Folge. Bd. XIL Nro 1./2.
RoHDE, Histologische Untersuchungen über das Nervensystem der Hirudineen. —

Zoologische Beiträge. Bd. III. Hft 2.
RoRic, On the Anatomy of the Nervons System in the Lumbricus terrestris.

Quart. Journ. Vol. III. 1863.'
Salensky, Études sur le développement des Annélids. II. Développement de

Branchiobdella. Archives de Biologie. Vol. VI. 1887.
ScHULTZE, Die fibrilläre Struktur der Nervenelemente bei Wirbellosen. Arch. f.

mikrosk. Anat. XVI.
SouKATCHOFF, CoutributioDS à l'étude du système nerveux de la Nephelis vulgaris.

Trav. Soc. Imp. Natur. St. Petersbourg, Vol. XXVII. Livr. 4. Referát: Zool.

Centralblatt. 1899.

o bistogenesi Leydigovy „punktsubstance" u Clepsiny. 33

Spengel, Development of the Central Nervous System of Annelids. Biolog. Central-

blatt. Bd. II.

Oligognath ns Bonneliae. Mitteil. d. zool. St. z. Neapel. Bd. III.
Vejdovský, Entwickelungřgeschichtliche Untersuchungen. 1888 — 1892.
YiGNiEK, Anatomie comparée des Hirudinées. Compt. rend. Ac. Paris. T. 89.

Voigt, Beiträge zur feineren Anatomie und Histologie von Branchiobdella varians.

Arb. aus d. zool. Inst. Würzbur^. Bd. VIII. Hft 1.
Wawrzik, Ueber die Stützgewebe des Nervensystems der Chaetopoden Zool.

Beiträge. Bd. III. Hft. 2.
Whitmann, The Embryology of Clepsine. Quart. Journ. Vol. XVII. A Contribution

to the History of the Germ-Layers in Clepsine. Journal of Morphology.

Vol. I. 1887.

Mencl: o histogenesi Leydigovy punktsubstance etc.

i -^'^--T

^ mi mih .

IL

Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers

und Platins.

Von Prof. Dr. Heinrich Barvíř in Prag.
Vorgelegt in der Sitzung am 27. Oktober 1905.

Eine verlässliche Bestimmung der Lichtbrechungsexponenten
der Metalle würde bekanntlich eine ziemlich grosse Bedeutung haben
und zwar nicht nur bezüglich der Theorie der Lichtbrechung und
Lichtreflexion bei jenen Substanzen, sondern auch eine tiefere für die
theoretische Optik, freilich auch noch für die wechselseitige Yer-
gleichung der übrigen physikalischen und anderen Eigenschaften
sowohl bei den Metallen allein, als auch bei ihren chemischen Ver-
bindungen, also für die physikalische Mineralogie, resp. physikalische
Chemie.

Die Lichtbrechungsexponenten der Metalle versuchten bereits
Manche nach verschiedenen Methoden zu bestimmen, die erzielten
Resultate scheinen jedoch weit von einander abzuweichen.^) Am auf-
fallendsten erscheint es, dass die nach einigen Methoden für Gold,
Silber und Kupfer berechneten Werte Meiner, ja bedeutend Meiner sind
als Eins, welche Resultate zumeist für mehr oder weniger richtig be-
trachtet werden. Solche Werte würden dann freilich bezeugen, dass
die Geschwindigkeit des Lichtes in Gold, Silber und Kupfer bedeutend
grösser sei als in der Luft, ja als in dem luftleeren Räume, und
mehrere physikalische und physikalisch-chemische Fragen müssten

^) Vergl. z. B. eine kleine Übersictit in meiner Publik.: über die Verhält-
nisse zwischen dem Lichtbrechungsexp. u. d. Dichte bei einigen Mineralien. Diese
Sitzungsber, 1904, Nr. III, pag. 16 u. 17.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. IL Classe. 1

36 lí- Heinrich Barvíř:

da anders beantwortet werden als für den Fall, wenn die Licht-
brechungsexponenten jener Metalle bedeutend höher wären, sogar
gegen 3 oder mehr betragen sollten.

So schloss z. B. KüNDT aus seinen Beobachtungen,^) dass die
Geschwindigkeit des Lichtes in den Metallen zu dem Leitungsvermögen
derselben für Elektrizität und Wärme in naher Beziehung steht. Nach
KuNDT ordnen sich die Metalle bezüglich der Lichtgeschwindigkeit in
dieselbe Reihe wie bezüglich ihres Leitungsvermögens für Elektrizität
und Wärme, es besteht eine wenigstens angenäherte Proportionalität
zwischen Lichtgeschwindigkeit, galvanischem Leitungsvermögen und
Wärmeleituugskoeffizient der Metalle, welche Relation wieder weitere
Folgerungen andeuten würde.

Deswegen ist es notwendig, die nach verschieden Methoden für
die Lichtbrechungsexponenten der Metalle erhaltenen, resp. berechneten
Werte nach anderen Methoden zu kontrollieren und die bereits er-
haltenen Resultate, zu diskutieren, wozu hier schon die eigentümliche
Art des Glanzes, d. i. der sogen. Metallglanz auffordert, welch'
letzterer schon selbst grössere Lichtbrechungsexponenten als 2b an-
zudeuten scheint.

Es soll hier aus der reichen Literatur nur an einige Abhand-
lungen hingewiesen werden.

Für am meisten zuverlässig würde man a priori direkte Bestim-
mungen der Ablenkungen von Lichtstrahlen beim durchgehenden Lichte
betrachten.

Die Prismenmethode wandte bereits A. Kundt an, welcher seine
Metall prismen elektrolytisch auf platiniertera Glase niederschlug, und
für Gold, Silber und Kupfer bei senkrecht zu der Richtung der ein-
fallenden Strahlen orientierter Aufstellung der die Metallprismen
tragenden Glasplatten fast durchwegs negative Ablenkungen angibt^
aus welchen er die zugehörigen Lichtbrechungsexponenten als <: 1 be-
rechnet,^) und zwar

bei Silber (8 Prismen) für weisses Licht und sämmtlich negative
Ablenkungen n rr 0*27 durchschn. aus acht Fällen,

bei Gold (zwei Prismen) in zwei Fällen für rotes und in einem
für weisses Licht und lauter negative Ablenkungen, für blaues Licht
aber in einem Falle für eine positive, in dem anderen für eine ne-
gative Ablenkung w^ =: 0'38, n^ = l'OO, für weisses Licht n = 0-58,

^) A. Kundt: Über die Brechungsexponenten der Metalle, Annalen der
Physik und Chemie, N. F. 34, 1888, pag. 471, 486 -489.
3) Ibidem pag, 477, 478.

Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 37

bei Kupfer (3 Prismen) für rotes Licht in zwei Fällen, für
weisses Licht in drei Fällen nach lauter negativen Ablenkungen, für
blaues Licht in einem Falle nach einer positiven, in einem anderen
nach einer negativen Ablenkung n^ = 0*45, n,, zzz 0'95, für weisses
Licht n = 0"65,

bei Platin aus drei Prismen und lauter positiven Ablenkungen
nr> = V16, W(., ^1'44, n für Weiss r64.

Demgemäss wäre die durchschnittliche Lichtgeschwindigkeit im
Silber fast viermal, im Gold fast zweimal so gross und im Kupfer
etwa l'^/^mal grösser als im luftleeren Räume.

Seine Untersuchungen führte Ku^dt, wie er auch eingehend
schildert, sehr gewissenhaft aus. Zu einer weiteren Kontrolle glühte
er mehrere angewandte Metallprismen, bis er aus denselben Prismen
von Oxiden des Eisens, Nickels, Wismuths und Kupfers erhielt, das
Silber von drei untersuchten Silberprismen wandelte er durch Jodieren
direkt in Jodsilber um und mass auch die Ablenkung des Lichtes
in diesen neu entstandenen Prismen. Als Brechungsexponenten berech-
nete er nun aus seinen Beobachtungen^) für Jodsilber (3 Prismen)
2'16 — 246, für Kupferoxyd (l Prisma) 2*84, für Eisenoxyd (2 Prismen)
2"11 — 2'12. Diese letzteren Zahlen sind von anderen, an besseren
Präparaten und von anderen Forschern erhaltenen durchschnittlichen
Werten verhältnismässig nicht allzuviel entfernt, denn Wernicke erhielt
für AgJ bei Jodyrit 2" 182, bei künstl. Jodsilber 2*202, bei Cuprit
(CugO) 2'705, bei Hämatit erh. Michel Lévy u. A. Lacroix 1-90. Darnach
würde es scheinen, dass auch die von Kundt für die Metalle selbst,
also auch für Gold, Silber, Kupfer und Platin berechneten Licht-
brechungsexponenten von den entsprechenden wahren Werten verhältnis-
mässig nur wenig abweichen dürften.

Auch aus der Berechnung der Beobachtung zweier interferierenden
Strahlenbündel nach ihrem teilweise durch die Luft, teilweise durch
durchsichtige MetallMättchen erfolgten Durchgange (mit Hilfe eines
Glasplattenkompensators) schloss Quincke zuerst/^) dass im Silber,
welches mit blauer oder violetter Farbe durchsichtig ist, ferner in
dem mit brauner oder blaugrüner Farbe durchsichtigen Gold die Ge-
schwindigkeit des Lichtes grösser als in der Luft anzunehmen wäre,
dass aber im Silber, welches mit gelber oder grauer Farbe durch-
sichtig ist und in manchen „Varietäten" von Gold und Goldblatt sich

*) Ibidem pag. 484.

^) G. Quincke : üeber die optischen Eigenschaften der Metalle. Pogg. Ann.
119, 1863, pag. 368—388, vergl. 129, 1866, pag. 183.

1*

38 ^ II- Heinrich Barvíř:

das Licht mit einer kleineren Geschwindigkeit als íq der Luft fortsetzt,
wobei der Lichtbrechungsexponent wenig grösser als Eins sein soll.
Speziell berechnet Quincke aus seinen entsprechenden Beobachtungen ^)
für Silber n — 0-342 . . 0-6, für Gold w < L

Darüber, was derselbe Autor aus seinen Beobachtungen bezüglich
der „Newtonschen Farbenring e'-^ bei prismatischen und linsenförmigen
Silberschichten in Pogg. Ann. 129 (1866) pag. 186, 187 deduziert,
soll hier in Rücksicht auf die Erklärung W. Voigt's dortselbst, N.
F. 25, 1885, pag. 96, keine weitere Bemerkung gemacht werden, nur
dass Quincke für n des Silbers einen grösseren Wert berechnete, als
alle bekannte Brechungsexponenten aufweisen, obwohl „dieselben
Silberplatten mit einer anderen Methode untersucht einen Brechungs-
exponenten <: 1 zeigten, oder gar einen unmöglichen, nämlich nega-
tiven Wert desselben".

Einen anderen Weg betrat Wernicke, welcher aus der Ver-
gleichung der Abnahme des Lichtes bei normaler und geneigter In-
zidenz die Richtung des Strahles im Metall und daraus den zugehö-
rigen Brechungsexponenteu berechnen will,') und den Brechungsexpo-
nenten des Silbers aus seinen Beobachtungen auf 3 bis 5 (3-02 bis
5-18) berechnet. Allein seine theoretische Annahme wurde von F.
EiSENLOHR und W. Voigt nicht anerkannt.^)

Andere Methoden beruhen auf der Beobachtung des reflektierten
Lichtes.

Den von Kundt berechneten Lichtbrechungsexponenten verhältnis-
mässig nahe stehende Zahlen erhielt man durch Berechnung der rela-
tiven Phasenverzögerung und des relativen Amplitudeuverhältnisses
beim reflektierten Lichte nach einigen Formeln. Beer berechnete nach
der ÜAUoHY'schen Theorie ^) aus den zugehörigen Beobachtungen
Jamin's für Silber hd — 2694^ äusserstes Rot 02329, äuss. Violett

'^) G. Quincke: üeber die Brechungsexponeuten der Metalle. Pogg. Ann.
120, 1863, pag. 602, 604, 142, 1871, pag. 186.

^) W. Wernicke : üeber die Absorption und Brechung des Lichtes in me-
tallisch undurchsichtigen Körpern. .Pogg. Ann. d. Phys. u. Chemie, 155, 1875,
pag. 87—95.

") F. EiSENLOHR : Zur Metallreflexion, dortüelüst N. F. Bd. 1 {237, 1877)
pag. 119 — 206, bes. p. 201—203. W. Voigt: Die optischen Eigenschaften sehr
dünner Metallschichten, dortselbst 25 (1885), pag. 96.

^) A. Beer: Herleitung der allgemeinen CAucHY'schen Reflexionsfcrmeln
für durchsichtige und undurchsichtige Körper. Tabelle der Brechungsindices und
der Ab?orptionscoefficienten des verschiedenfarbigen Lichtes in Metallen, Pogg.
Ann. 92, 1854, pag. 417—418.

I

Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 39

0-1968, bei Kupfer für gelbes Licht n 11140, n,, 0-8865, n, 1-3090.
Für Silber gibt er also bei anomaler Dispersion fast denselben
durschn, Exponenten an wie Kundt, für Kupfer zwar einen bedeutend
höheren, doch aber immer einen kleineren als z. ß. beim Wasser,
für Wß einen kleineren als für den luftleeren Raum.

G. Quincke berechnet aus eigenen Beobachtungen mit Hilfe der
EisENLOHR'schen Formeln ") n für Gold 0-2705, für Pt n 1-9493.

W. Voigt erhält nach eigener Theorie ^^) aus den Beobachtungen
Jamin's n bei Silber für Rot 0-28, Grün 026, Violett 0-21, bei Kupfer
für Rot 0-87, Grün 1*38, Violett 1*32, ferner berechnet er aus den
Beobachtungen S. Haughton's (Phil. Trans. 1, 1863, p. 87) n^ für
Silber OS? (gewalzt), 0-39 (gegossen), 0-40 gewalzt, für Gold 0-40,
für Kupfer 042, für Platin 1-3, und aus den Beobachtungen Qüincke's
(Pogg. Ann. Jubelbd. 1874, p. 336) für Platin n, 205, n, 1-55.
P. Drude rechnet aus eigenen Beobachtungen ^^)
für Gold w-Gelb 0-366, w-Rot 0-306,
„ Silber „ 0-181, „ 0-203,
„ Kupfer „ 0-641, „ 0-580,
„ Platin „ 206 „ 2-16.

Man sieht also erhebliche Unterschiede zwischen den von ver-
schiedenen Autoren durch Berechnung der relativen Phasenverzöge-
rung und des relativen Amplitudenverhältnisses für das reflektierte
Licht erhaltenen Zahlen, man findet jedoch für Silber und Gold
immer, z. T. auch für Kupfer kleinere Werte als 1.

Rechnet man dagegen den Lichtbrechungsexponenten nach
Brewster als Tangente des Winkels der vollkommenen Polarisation
des reflektierten Lichtes, so erhält man bedeutend höhere Zahlen.
ScHRAUP z. B. erhielt auf diesem Wege '^) für Silber n := 3376, für
Kupfer n = 2-932, also Werte, welche den aus den GLADSTON'schen
Daten für die spezifische Refraktionsenergie der einzelnen Elemente ^*)

10) Pogg. Ann. 119 (1863), pag. 383.

") W. Voigt : Theorie der absorbirenden isotropen Medien, insbesondere
Theorie der optischen Eigenschaften der Metalle, ibidem, N. F. 23, 1884, pag.
143, 144, 142.

12) Wied. Ann. 39, 1890 pag. 481 u. ff. Uebersicht pag. 537, über die Be-
obachtungen anderer Aut. s. pag. 546 ff. Vergl. auch daselbst 34, 1888, pag. 490.

"j Dr. Albrecht Schrauf: Die Refractionsäquivalente und optischen
Atomzahlen der Grundstoffe. Sitzb. d. kais. Akad. d. Wiss. Wien, LH. Bd. 1865,
pag. 21.

^*) J. H. Gladstone; On the Réfraction-Equivalents of the Elements. Philos.
Magazine, London 1870, Vol. XXXIX. Fourth Ser. pag. 231—232.

40 11- Heinrich Barvíř:

nach der Formel n =z spec. Refr. Energie . Dichte -|- 1 berechneten
Zahlen bedeutend näher stehen. Gladston kalkulierte seine Daten
aus der Beobachtung der Lichtbrechung bei verschiedenen Solutionen
entsprechender Metallsalze. Durch die Berechnung der Gladston'-
schen Daten finde ich n für Kupfer 2-62, für Silber 2-52, Gold? 3-36,
Platin 3'84. Selbst berechnete ich beim Vergleichen der Lichtbre-
chungsexponenten einiger Mineralien mit der Dichte derselben ^^)
n für Kupfer auf etwa 3 (ca. 3*1), für Silber auf etwa 3 bis 3^1^
(ca. 3*3), welche Resultate auch in Bezug auf das Verhältnis zwi-
schen dem Atomgewicht und der Dichte derselben Metalle sich als
wahrscheinlich ergeben dürften. ^^)

Ich war deswegen bestrebt, mich nach einer anderen Methode
von dem w^ahren Sachverhalte zu überzeugen und dachte auf die
Methode von de Chaulnes, welche zur Untersuchung der Lichtbre-
chung bei den Metallen meines Wissens bisjetzt noch nicht benützt
wurde.

Diese Methode hat allerdings auch ihre Mängel, sie lässt sich
jedoch für verschiedene Fälle bedeutend vervollkommnen, sodass bei
gut durchsichtigen Plättchen von festen Substanzen, z. B. von Mine-
ralien, sich der Lichtbrechungsexponent auch in der zweiten Dezimal-
stelle ziemlich angenähert berechnen lässt. Ihre Grundlage besteht
bekanntlich darin, dass, wenn man durch eine durchsichtige Platte
die an ihrer unteren Fläche befindlichen oder künstlich angebrachten
Details betrachtet, diese Details desto höher gehoben erscheinen, d i.
die Dicke der Platte desto geringer zu sein scheint, je stärker die
Lichtbrechung dieser Platte selbst ist. Für einzelne Platten gilt es
ziemlich angenähert, dass der Lichtbrechungsexponent

wahre Dicke d

scheinbare Dicke cž' '

folglich für zwei gleich dicke Platten von verschiedenen Lichtbre-
chungsexponenten

n-^ : w., := d'c, : d\.

Es handelte sich also zunächst um die Herstellung von dünnen,
hinreichend durchsichtigen Metallblättchen. Das käufliche Blattsilber

^^) Barvíř: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent
und der Dichte bei einigen Mineralien (diese Sitzungsber. 1904, Nro III),
pag. 15.

") Baevík : Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem
Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. Diese Sitzber. 1 904, Nro XXXI,
pag. 19.

Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 41

oder die Kupferbronze ist undurchsichtig, und nur das Blattgold ist
einigermassen durchsichtig. Die Dicke der Blättchen des letzteren
berechnete ich nach den Angaben des Prager Goldschlägers H. Čzada
auf etwa 0000074 mm, doch Hess sich auch bei solchen die
Du CnAULNEs'sche Methode nicht mehr anwenden. Man könnte nun
solche Blättchen von Gold, Silber und Kupfer mit chemischen oder
mechanischen Hilfsmitteln dünner und dadurch hinreichend durch-
sichtig machen, allein die Manipulation mit solchen dünnen Häut-
chen ist ziemlich umständlich. Die Herstellung von dünnen durcü-
sichtigen Metallschichten durch Zerstäuben einer aus entsprechendem
Metall hergestellten Kathode im Vacuum mittelst eines starken In-
duktionsstromes war bei meinen Verhältnissen nicht leicht ausführbar.
Ich entschloss mich daher dünne Metallschichteu auf gewöhnlichen
Objektgläsern direkt herzustellen. Da man Gold und Platin aus ihren
Chloriden, Silber aus seinem Nitrat mittels ätherischer Öle leicht
reduzieren kann, so benutzte ich zu diesem Zwecke ein reines lichtes
Nelkenöl, welches über einer kleinen Spiritusflamme abgedampft
werden kann, und dessen eventueller Rest mit absolutem Alkohol
leicht aufgelöst wird. Auf ein getrocknetes Objektglas setzte ich 2
bis 3 Tropfen einer konzentrierten wässerigen Lösung von Platin-
chlorid, oder einer verdünnten wässerigen Lösung von Goldchlorid
resp. Silbernitrat und erwärmte langsam, bis nach der Verdunstung
des Wassers eine dünne trockene Schicht der ursprünglichen Sub-
stanz auf dem Glase zurückblieb. Diese Schicht befeuchtete ich
mit Nelkenöl und erwärmte von neuem über der kleinen Flamme :
bald erfolgt die entsprechende Reduktion der Metalle, und es bildet sich
bei Platin nach einem stärkerem Ausglühen, bei Gold nach einer
stärkeren, beim Silber bereits nach einer schwächeren Erwärmung
ein glämender, , durchsichtiger Metallspiegel. Man kann durch den
letzteren leicht lesen. Das Gold ist in solchen Präparaten in den
dünnsten Schichten rötlich, in stärkeren bläulich bis grünlich durch-
sichtig, Silber in sehr dünnen Schichten ebenfalls rötlich, in stär-
keren schmutzig gelblich bis schwach grünlich, Platin immer nur
graulich durchsichtig.

Glatte durchsichtige Schichten von Platin und Gold stellte ich
auf Glas auch durch Ausglühen entsprechender Chlorammonium-
Verbindungen. Ich setzte, wie in den früheren Fällen, auf ein Ob-
jektglas 2 bis 3 Tropfen einer wässerigen, massig konzentrierten
Lösung von Platinchlorid, oder einer verdünnten von Goldchlorid,
breitete die Flüssigkeit auf dem Glase mit einem Glasstäbchen aus,

42 II. Heinrich Barvíř:

benetzte ein anderes Glasstäbchen mit starkem Ammon und hielt
das letztere nahe über der Flüssigkeitsschichte, es bildete sich sehr
bald eine kompakte glatte Schichte von Platin- resp- Gold-Ammo-
niumchlorid, welche hinreichend über einer Spiritusflamme ausgeglüht
ebenfalls durchsichtige und wenigstens stellenweise brauchbare Metall-
schichten lieferte. Ja bei Gold kann man zu Orientierungsversuchen
auch schon durch blosses Ausglühen von einzelnen getrockneten
Tropfen von einer wässerigen Goldchloridlösung mitunter brauch-
bare Stellen bekommen, wenngleich das ausgeschiedene Gold gros-
senteils nur eine rauhe Oberfläche und eine geringe Kompaktheit
zeigt ^^)

Kupfer und andere Metalle, wie z. B. Eisen, Nickel, Kobalt,
kann man auf diese Weise nicht ausscheiden. Da wäre entweder die
oben erwähnte Zerstäubungsmethode anzuwenden, oder eine galvani-
sche Ausscheidung derselben Metalle durch Zersetzung entsprechender
Lösungen vorzunehmen. Ich betrat den anderen Weg und versuchte
Kupfer, Eisen und Nickel ebenfalls auf Objektgläsern — wie Wer-
NicKE u, A. auf platiniertem Glase — auf durchsichtigen Platin-
schichten, welche ich durch Ausglühen von Ammoniumplatinchlorid
erhalten habe, mittelst eines schwachen galvanischen Stromes aus-
zuscheiden. Man kann da leicht und bald eine hinreichend dünne,
durchsichtige Schicht mancher Metalle auf der Kathode erhalten.
Das Kupfer ist mit grüner, Eisen mit gelblicher bis schmutzig brauner
Farbe durchsichtig. Zur Ausscheidung des Kupfers benutzte ich eine
stark verdünnte wässerige Lösung von Kupfersulphat (Kupfervitriol),
zur Ausscheidung des Eisens eine solche von Eisenoxydulammonium-
sulphat, aus einer der letzten analogen Verbindung des Nickels kann
man leicht Nickel ausscheiden u. s. w. Dadurch bekommt man eine
durchsichtige Met all schickt auf einer durchsichtigen Platinschicht.
Um Meine Partien von Kvpfer oder Eisen allein zu bekommen machte
ich früher in den Platinschichten schmale Ritze mit Messer bis auf
das Objektglas, in diesen Ritzen setzt sich das Metall an den Platin-
rändern allein ab und kann ajso u. d. Mikroskop auch allein unter-
sucht werden.

") Ein lockeres i^ggregat von Goldkörnchen lässt sich aus getrocknetem
Goldchlorid auch mittel'St Kanadabalsam reduzieren. — Dünngeschlagene Blätt-
chen von reinem Gold sind grün, fast grasgrün durchírichtig (im reflekt. Lichte
goldgelb), die von stärker silberhaltigem Golde bläulichgrün bis bläulich (im refl.
Lichte lichtgelb mit einem Stich ins Grünliche), jene von stärker kupferhaltigem
Golde grün durchsichtig, fast me Kupfer allein (im refl. Lichte rötlichgelb).

Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 43

Nun handelte es sich darum, die mikroskopische Beobachtungs-
methode der Beschaffenheit der Präparate anzupassen. Man kann
hier nämlich auf der unteren Seite der Metallschichten keine Details
wahrnehmen, weil dieselbe glatt ist. Auch wäre es nicht zweckmässig
irgend welche Zeichen an der Oberfläche des Objektglases anzubringen,
da bei der sehr geringen Dicke der Metallschichten bereits kleine
Grübchen oder Erhabenheiten die Dickenverhältnisse der letzteren
verhältnismässig stark beeinflussen würden. Ein solcher Fall kommt
ja mitunter auch bei der Untersuchung dünner Minera Iplättchen vor^
und da kann man nach dem Vorgange von Rosenbusch auch ein unter
dem Kondensor befestigtes Signal in das Gesichtsfeld projizieren,
z. B. eine mikroskopische Photographie oder dergleichen. Selbst be-
nutzte ich als Signal ein brauchbares Diatom aceenpräparat, und zwar
ein von Pleuiosigma angulatum, welches ich etwa 26 nim tief unter
der unteren Kondensorlinse mit Wachs befestigt hatte. Daran ist es
freilich immer sehr viel gelegen, damit ein solches Signal durch He-
bung oder Senkung des Kondensors möglichst genau in das Gesichts-
feld resp. in das Niveau der oberen Fläche des Objektglases gebracht
werde. Weil das gewöhnliche Tageslicht bei der Beobachtung nicht
hinreichte, und eine elektrische Glühlampe auch wenig vorteilhaft
erschien, so benutzte ich bei der Beobachtung die breite Flamme
einer Oellampe. In dem dünnen Metallpräparat machte ich zuvor
mit Messer einige schmale Ritze, um Teile von Diatomaceenschalen
durch das Metall, die übrigen Teile zugleich frei durch die Luft
beobachten zu können. Bei den elektrolytisch auf Platin niederschla-
genen Metallschichten kann man einen Teil der Platinschichte frei
lassen und in ihre obere Fläche — wie bei den übrigen Präparaten
in die obere Fläche des Objektgiases — die Signale projizieren.

Man kann nunmehr leicht erkennen, ob das Metall eine höhere
oder eine niedrigere Lichtbrechung besitzt als die Luft, sei es, dass
man durch eine geringe, mittelst der Mikrometerschraube ausgeführte
Hebung und Senkung des Tubus in beiden Substanzen die gleichen
Details zum Vorschein bringen will, oder dass man nach einer grös-
seren Hebung des Tubus diesen wieder allmählich senkt und die
ersten deutlichen Konturen der einzelnen Bilder beobachtet, oder
auch den Kondensor samt dem Signal langsam bewegt — die not-
wendige Hebung des Tubus zum Erscheinen der einzelnen Details,
das frühere Auftauchen deutlicher Konturen bei der Senkung des
stärker gehobenen Tubus, oder bereits bei einer niedrigeren Position
des mit dem Signal verbundenen Kondensors verrät freilich eben

44 II- Heinrich Barvíř;

die stärker lichtbrechende Substanz. In Bezug auf das Auftauchen
der ersten Spuren des Bildes überhaupt muss man bei dickeren
Schichten^ hauptsächlich bei sehr stark absorbierendem Kupfer aller-
dings auch auf die Absorption des Metalls Rücksicht nehmen. Würde
man die einzelnea Positionen des Tubus genau messen können und
dabei möglichst kompakte Präparate anwenden, so könnte man die
Brechungsexponenten der Metalle mit einer ziemlichen Annäherung
berechnen. Mir ist dies vorläufig nicht in wünschenswertem Masse
gelungen, obgleich ich soQSt mit meinem Mikroskop für die in den
gewöhnlichen Gesteinsdünnschliffen enthaltenen Mineraliendurchschnitte
brauchbare Resultate bekomme, da es sich bei den Metallen um sehr
geringe Höhendifferenzen handelt, ich zweifle jedoch nicht, dass da
eine Vervollkommnung rücksichtlich der Schärfe der Signale, Ablesung
der Mikrometerschraubenstellung u. s. w. möglich ist. Es folgt aber
aus meinen Versuchen ganz deutlich, dass die genannten Metalle
Gold, Silber^ Kupfer und Platin recht hohe Lichtbrechung sexponenten
besitzen, speziell auch bei den drei ersten fand ich die Lichtbrechung
immer bedeutend grösser als in der Luft, also bedeutend grösser
als Eins.

Bei den mittelst Nelkenöl erhaltenen Metallschichten versuchte
ich auch, um vielleicht eventuell übriggebliebene verdichtete Spuren
von Oel zu parallelisieren, die Präparate mit einer Mischung von
Nelkenöl und Kassiaöl, welche ich auf den Lichtbrechungsexponenten
1'547 (jenen des festen Kanadabalsams) gebracht habe, '*) bedeckt zu
beobachten, ebenfalls bei Blattgold, beim Kupfer benutzte ich die
ursprüngliche verdünnte Lösung von Kupfersulphat, später bedeckte
ich alle genannten Präparate auch mittelst Kassiaöl allein, dessen
Brechungsexponenten ich bei 20" C auf 1-6015 bestimmt habe, und
in allen Fällen erschien die Lichtbrechung der Metalle höher als
jene des Kassiaöls. Ich habe den Eindruck, es sei nicht ausge-
schlossen, dass der Lichtbrechungsexponent bei Platin vielleicht gegen
4, bei Gold, Silber und Kupfer circa 3 betragen könnte, wie ich für
Silber und Kupfer bereits aus anderen Gründen abgeleitet habe.

18) Einige Oele, wie z. B, das Nelken- uad Kassiaöl lassen sich in belie-
bigen Verhältnissen mischen, deswegen kann man leicht Mischungen von be-
stimmten, in entsprechenden Grenzen liegenden Lichtbrechungsexponenten er-
halten. Ich empfahl daher solche Mischungen als Beihilfe bei der Bestimmung
von durchsichtigen Mineralien, speziell auch zur Unterscheidung der Feldspate
mittelst der BECKE'schen Methode anzuwenden, da sie billig, dauerhaft und ohne
jede weitere Sorgfalt anwendbar sind. (Barvíř, Hornické a hutnické Listy 1902,
Nro. 11 u. 12.)

Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 45

Ich habe auch die Anwendung der BECKE'schen Methode ^^) an
den dünnen Metallschichten versucht, es gelang jedoch beim Gold,
Silber, Kupfer und Platin die bekannte helle Linie weder beim Heben
noch beim Senken des Tubus auf der Seite der Metalle deutlich
genug zu erhalten, einesteils wegen der sehr geringen Dicke der
Präparate, ferner auch wegen der allzu grossen Absorption und der
starken Reflexion der genannten Metalle, abgesehen davon, dass die
Intensität jener Linie auch von der Beschaffenheit und der Lage der
seitlichen Begrenzungsfläche des untersuchten Präparates abhängt.
Beim Eisen trat aber jene helle Linie bereits deutlicher zum Vor-
schein.

Von den bisher angewandten Untersuchungsmethoden bezüglich
der Lichtbrechung der Metalle steht der du CnAüLNEs'scheu Methode
jene von Kündt angewandte am nächsten, denn die KuNDT'schen
Prismen wichen eigentlich nicht allzuviel von planparallelen Platten,
indem die Prismenwinkel beim Silber nur 10"9" bis 41*8", bei Gold
18-8" und 27-0", bei Kupfer zwischen 16-6" und 24-0" und bei
Platin 24-5" und 28'3" betrugen. Deswegen erscheint es wünschens-
wert die KüNDx'schen Resultate näher zu betrachten.

Bei geringen Prismenwinkeln ergaben sich für die beobachtete
Lage des austretenden Spaltbildes selbstverständlich auch nur geringe
Abweichungen, maximal beim Silber —32-6", bei Gold — 11*3", bei
Kupfer — 8*2" für weisses Licht. Wäre n der genannten Metalle
gleich approxim. 3, da müsste die Ablenkung der Strahlen positiv

sein, und aus der Formel n ^ ~~ 'f ' "^^^ welcher gerechnet wurde,

wobei d den Prismenwinkel, a den Ablenkungswinkel der Strahlen

a
bedeutet, würde ôz=z—- erfolgen, also maximal beim Silber -f- 21-4",

bei Gold -[-13*5", bei Kupfer -|-120", folglich würde die gesammte
Differenz betragen maximal: beim Silber 54"0", bei Gold 24*8", bei
Kupfer 20-2".

Die grösste durchsichtige Dicke der KurfDx'schen Metallprismen
war recht gering, denn die Durchsichtigkeit für senkrecht auffallende
Strahlen reicht nach Quincke ^°) beim Silber nur bis zu einer Dicke
von etwa O'OOOlImm, beim Gold nur bis zu einer Dicke von etwa

^^) F. Becke: üeber die Bestimmbarkeit der Gesteinsgemengteile, beson-
ders der Plagioklase auf Grund ihres LichtbrechuQgsverhältnisses. Sitzber. d.
kais. Akad. d. Wiss. in Wien, m. n. Classe, Bd. 102, 1893, Juli.

^o) Pogg. Ann 129 (1866), pag. 183, 193.

46 II- Heinrich Barvíř:

000016mm, d. i. die maximale durchsichtige Dicke beträgt, da eine
Wellenlänge für das Na-Licht in der Luft zu etwa 0-000589 >wm an-
genommen wird, beim Silber kaum 7^, bei Gold wenig mehr als V*
einer Wellenlänge des Na-Lichtes. Deswegen ist die Absorption jener
Metalle sehr stark. Von jener des Silbers sagt Webnicke nach eigenen
Beobachtungen : ^^) Nehmen wir eine Lichtwelle von mittlerer Schwin-
gungsdauer in Luft zu 0"000550mm an, so sehen wir, dass das Licht
Vio seiner anfänglichen Intensität verliert^ ivährend es im Silber den
Meinen Weg von 7i6 ßinß*' solchen Wellenlänge zurücTdegt. — Die
Beobachtung geschah bei Kundt derart, dass die Glasplatte, an wel-
cher das Metallprisma sich befand, senkrecht zu den einfallenden
Strahlen aufgestellt wurde. Dann musste wegen der eben erwähnten
sehr starken Absorption eine Verengung des Spalthildes von der brei-
teren Prismenseite her erfolgen, wobei die Breite des Spaltes auch
infolge der gleichzeitig in der entgegengesetzten Richtung wirkenden
Lichtbrechung etwas abgenommen hat. Da aber die Absorption hier
bedeutend stärker wirkte als die Lichtbrechung, so erschien die mitt
1ère Linie des durch das Prisma austretenden Spaltbildes gegenüber
der ursprünglichen Mittellinie, also scheinbar auch das ursprüngliche
Spaltbild im negativen Sinne verrucht. Schon die Platinschichte, auf
welcher die Metallprismen elektrolytisch ausgeschieden wurden, musste
infolge ihres Absorptions- und Reflexions-Vermögens das Licht schwä-
chen. Falls ein sehr enges Spaltbild aus dem Metallprisma austreten
würde, dürfte es eher dem rechten (d. i. dem der rechten Hand des Be-
obachters genäherten) Randteile, eigentlich überhaupt einem rechten
Teile des ursprünglichen Strahlenbündels angehören. Kundt selbst
äussert sich über die auffallende Enge des aus den Metallprismen
austretenden Spaltbildes, welche er jedoch anders zu erklären scheint.
Er sagt nämlich: „Da die Prismenflächen sehr klein sind, so sind
die in das Objektiv gelangenden Strahlenbündel sehr dünn; dadurch
wird die Einstellung des Okulars des Beobachtungsfernrohrs in die
richtige Brennebene erschwert. Dazu kommt, dass das Spaltbild in-
folge des Durchganges des Lichtes durch die schmalen Prismen nie
scharf ist, sondern durch Beugung verwaschene Ränder hat. -^) Und

21) Daselbst, Ergbd. YIU, 1878, pag. 77.

2^) Die Länge -des durchsichtigen Ttiles jener Metallprismen lässt sich
mit Hilfe der oben erwähnten Zahlen Qdincke's für die grösste durchsichtige
Dicke beim Silber in sechs Fällen zwischen etwa t-03 und 0-66 mm, in einem
Falle auf 1-2, in einem anderen Falle auf 2-5 mm abschätzen, bei Gold in einem
Falle auf 3'02 mm, in dem anderen auf 1-74 mm.

Â

Í

Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins. 47

bekanntlich bewirkt schon eine kleine räumliche Verrückung eines
Spaltsignals in der Nähe des Mittelpunktes des geteilten Kreises eine
verhältnismässig grosse Winkeldififerenz. Einer Differenz von 1 Bügen-
minute würde bereits die Verrückung der Mittellinie eines z. B.
0*25 mm vor dem Mittelpunkte austretonden Spaltbildes um 0000073 mm
entsprechen. Daraus folgt, dass bei der Berechnung analoger Beob-
achtungen für die aus Silber, Gold, Kupfer und Platin, hergestellten
Prismen, ja eigentlich für alle Metallprismen — abgesehen von an-
deren Nebenuinständen — eine gebührende Rücksicht auf die schein-
bare Verrückung der Mittellinie des Spaltbildes infolge der Absorp-
tion dieser Metalle genommen werden muss. Dadurch vřird auch er-
klärt, warum Kundt aus seinen Beobachtungen für die Oxyde den
richtigen Werten bedeutend nähere Zahlen berechnet hat, weil näm-
lich die Absorption der Oxyde bedeutend geringer ist als jene der
entsprechenden Metalle.

Zusatz. Die in meiner früheren Abhandlung „lieber die Ver-
hältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent und der Dichte bei
einigen Mineralien" angegebene Berechnung der Lichtbrechungsexpo-
nenten f. e. Metalle führte ich auf Grund der dortselbst näher begründe-
ten Annahme aus, dass in gewissen Sulphiden die Metalle mit ihren
gewöhnlichen, oder doch den gewöhnlichen ziemlich nahen Eigenschaf-
ten enthalten sein dürften. Zugleich wurde angenommen, dass die in
einigen Metalloxyden enthaltenen Metalle ganz andere Eigenschaften
zu besitzen scheinen, als welche sie im freien Zustande aufweisen
(1. c. pag. 21). Später (in der Abh. „Weitere Bemerkungen über die
Verhältnisse zw. d. Atomgewicht u, d. Dichte bei einigen Elementen,,
pag. 10 u. 11) führte ich aus, dass in den entsprechenden Modifika-
tionen von CaO, MgO und SrO wahrscheinlich Modifikationen von
Ca, Mg und Sr vorhanden sind, deren Dichte doppelt so gross sein
dürfte als im gewöhnl. Zustande, also z. B. Ca^ Mg^ und Sr^. Es ist
wohl bemerkenswert, dass Mg^ bezüglich der Dichte und des Atom-
gewichtes ziemlich genau in die gerade Reihe Ti — Zr (Mg^ — Ti — Zr)
fallen würde, Ca- in die Reihe Ge— Ti(— Ca=^), Sr^ in die Reihe
Ce(— Sr2)-Ti, folglich fallen Mg^ Ca^ und Sr^ sämmtlieh aus der
Gruppe der zweiwertigen Erdalkalimetalle in die Gruppe und die
Reihen der vierwertigen Elemente. Dieses Resultat dürfte einerseits
einen berücksichtigungswürdigen Beleg zur Auffassung der Wechsel-

48 II- Heinrich Barvíř: Zur Lichtbrechung des Goldes, Silbers, Kupfers und Platins.

seitigen Verhältnisse der beiden genannten Elementengruppen liefern,
andererseits wiederum die Tatsache beleuchten, dass auch bezüglich
der Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent und der Dichte
die Reihe der Erdalkalimetalloxyde mit der Reihe der Oxyde Quarz-

IV

Kassiterit (RO2) (in meiner Abh. pag. 19) fast zusammenfällt.

I

IIL

Spodní silur v okolí Kadotína a Velké Chuchle,

Podává J. V. Želízko.

Předloženo v sezení dne 24. libtopadu 1905.

Před několika léty obdržel jsem od pana V. Bláhy, c. k. kon-
troUora cukerní dané v Lounech, a pana prof. J. J. Jaiixa v Bniě
vetší množství silurského materiálu pásma D — d^ {zahořanshé vrstvy),
z nového naleziště, stráně Stanhovhy u Radotína, k vědeckému zpra-
cování. Později navštívil jsem sám uvedeoé naleziště za účelem geo-
logického studia, rozhojniv při tom značně materiál dosud k určení
zaslaný.

Vědecké výsledky byly krátce na to uveřejněny ve dvou po-
jednáních,^) v nichž uvedeno, že je fauna zmíněného naleziště ne-
obyčejně bohatá, nebof určeno ve veškerém materiálu 79 druhů zka-
menělin.

Dotčené naleziště, nevysoká stráii Staňkovka, nachází se jjz. od
Radotína, po levém břehu Berounky, naproti strážnímu domku české
západní dráhy. Na všech dosud stávajících geologických mapách středo-
české silurské pánve, vyznačeny jsou vrstvy zdejší jako králodvorské
břidlice a hosovsTté Jeřemence pásma D — d^.

Je to dle Krejčího a Helmhakea ~) tak zvaný jihovýchodní pruh
rozprostírající se po pravém břehu Berounky, kolem Korná, Klučic,
Bělčic a Zadní Třebáně. Pruh tentO; prostoupený četnými žilami dia-

^) üeber einen neuen Fossilienfundort im mittelböhmischen Untersiliire
(Verhandlungen d. k. k. geolog, ßeichsanstalt. Wien 1900.) — Einige neue Bei-
träge zur Kenntnis der Fauna des mittelböhmischen Untersilurs. (Ibid. 1901.)

^) Vysvětlení geologické mapy okolí pražského. (Archiv pro přírodověd-
prozkoumání Čech. IV, díl, c. 6.)

Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1

2 lil. J. v. želízko.'

basu, nabývá po přechodu na levý břeh Berounky dosti značné šířky,
rozkládaje se kolem Hlásné Třebáně, Roviny, Let, Mořinek, směrem
k Vonoklasům, odkudž se dále k Dobřichovicům, Cernošicum, Rado-
tínu, Lahovici, Velké a Malé Chuchli poněkud sužuje, pokryt jsa moc-
ným alluvialním nánosem Berounky a částečně také Vltavy. Na to
rozšiřuje se znovu po přechodu na pravý břeh Vltavy a pokračuje
přes Hodkovičky, Bráník, Michli, Záběhlice, Strašnice, Štěrboholy až
za Dolní Počernice.

Krátce po uveřejnění dvou svrchu uvedených pojednání o fauně
pásma D— d^ ze Staňkovky, zaslal pan kontrollor Bláha museu říš-
ského geologického ústavu novou kollekci zkamenělin ze dvou jiných
nalezišť, z téhož, na mapách uváděného jihovýchodního pruhu pásma
D— d^, mezi Radotínem a Velkou Chuchlí a západně od Velké Chuchle.

Pokud se palaeontologického materiálu a pttrografické povahy
horniny týče, v níž se zkameněliny vyskytly, byla nápadná okolnost,
že fauna i hornina jevily úplnou shodu se Staňkovkou.

Kámen jest hlinitá břidlice barvy šedé a nahnédlé, s jemnými
šupinkami slídy. Místy vyskytuje se též pevná, temná a jemnozrnná
drobová břidla se zkamenělinami, shodná petrograíicky úplně s břid-
lou pásma D— d^ z Letné a od Loděnic. Ve výše zmíněné hlinité
břidlici přichází zhusta též ony známé křemité nebo vápnité konkrece,
u Radotína a Chuchle ledvinovité, kulovité a podélné.

O fauně z obou shora uvedených míst míním v následujících
řádcích obšírněji pojednati.

Kalezište n Yelké Chuchle.

Zmíněné, na zkameněliny bohaté naleziště, nacházející se zá-
padně od Velké Chuchle, u cesty vedoucí k Lochkovu a na Lahovskou,
poskytlo tyto druhy zkamenělin :

I. Trilobiti,

Trinucleus ornatus Sternb. sp. ^') — Vyskytuje se zde podobně
jako na Staňkovce ze všech zkamenělin nejhojněji. Některé kusy břid-
lice jsou hnízdy pozůstávajícími buď z hlav a pygidií, v různém sta-
diu vývoje, úplně pokryty. Celých, zachovalých exemplářů vyskytuje
se pořídku. Barrande uvádí druh tento z různých nalezišC pásma

^) Dle Mari'a totožný 3 Trinucleus concentricus.

spodní silur v okolí Radotína a Velké Chuchle. 3

dj a d^. Ve starých sbírkách musea říšského geologického ústavu
nachází se též několik exemplářů uvedeného trilobita z Velké Chuchle
pocházejících, k d^ zařaděných a označených podpisem Feitsch.
Vedle toho nalézá se tam též několik kusů z téže lokality a rovněž
k pásmu d^ zařaděných a určených jako T. ornatus J. J. Jahnesi.'*)

Dalmania socialis Barr. — Jedno pygidium s částí těla. Na-
chází se ve staré sbírce říšského geologického ústavu, zařadéný rov-
něž k pásmu d4 a označený podpisem Feitsch na etiketě. Barrande
uvádí druh tento z pásma á^ a d^.

Dalmania Angelini Barr. — Jedno pygidium ; ve sbírce pana
Bláhy. Barrande uvádí jej z pásma d,. — d^.

Dalmania Fhillipsi Barr. — Jedna hlava; znám z různých
nalez i š£ pásma d2, d^ a d^.

Acidaspis BucJii Barr. — Část těla; rovněž ve sbírce p. Bláhy_
Barrande uvádí druh tento z pásma d^ — d^.

11. Crustacea.

BeiricJda hastata Barr. — Jeden exemplář; Barrande uvádí ji
z různých nalezišť pásma dg, dj a d^.

III. Cephalopoda.

Orthoceras sp. — Jeden stlačený, blíže těžko určitelný exemplář.

IV. Hrachiopoda.

Strophomena aquila Barr. — Jeden exemplář; známa z něko-
lika nalezišť pásma d.,, d^ a dg.

V. Gastropoda.

Enomphalus (Maclurea f) comes Barr. sp. — Jeden malý exemplář.

IS.>:

VI. Lamellibranchiata.

Mytilus sp. — Jeden větší, stlačený exemplář.
Leda sp. — Jeden exemplář.

*) Počta uvádí ve svých Geologických výletech do okolí pražského od Velké
Chuchle Trinucleus Goldfussi, který -jsme ale v materiálu panem Bláhou zaslaném
neshledali,

1*

III. J. v. Želízko:

VIL? Alcyonaria.

Monticulipora čerta Počta. — Počta uvádí tři druhy vesměs
z pásma d^. Druh teuto zjistili jsme též v materiálu d^ na Kněží
Hoře u Loděnic, kdež se hojně vyskytuje.

Naleziště mezi Yelkou Chuchli a Radotínem.

Jest to stráň, táhnoucí se mezi dotčenými místy, a nacházející
se u prvního domku české západní dráhy. Jdeme-li cestou podél dráhy
z Radotína do Velké Chuchle, tedy severovýchodně od Radotína, a
přestoupíme-li trať a přijdeme na pěšinu vedoucí vzhůru k Lahovské,
nalezneme zde vymleté rokle, bohaté na zkameněliny. Je to asi polo-
vina cesty mezi Radotínem a Valtrovým zahradnictvím, nad nímž se
kolonie Haidinger nachází.

Místo ono dalo by se lépe označiti jménem „pod Lahovskou".
Odtud určil jsem tyto zkameněliny:

L TrilohíU,

Trinucleus ornatus Sternh. sp. — Několik hlav a částí těl. Není
zde již tak hojný jako v lokalitě předešlé.

Dalmania socialis Barr. — Několik hlav a částí těl.

Dalmania soUtaria Barr. — Jedna hlava; Babrasde uvádí druh
tento z pásma d^ i d^.

Dalmania sp. — Několik zbytků.

Lichas nov. sp. — Jeden hypostome nového druhu, o němž bude
obšírněji pojednáno ve zvláštní publikaci o fauně středočeského spod-
ního siluru.

IL CephalopofJa.

Orthoceras hisignatuni I^arr. — Několik úlomků ; Barrande uvádí
druh tento z různých nalezišť pásma d^.

Orthoceras sp. Jeden stlačený exemplář.

III. Braehiopoda.

Strophomena aquila Barr. — Hojná.

Paterula hohemica Barr. — Jeden exemplář; známa z různých
nalezišť pásma d^, d3 a d^.

Spodní silur v okolí Radotína a Velké Chuchle, g

IV. Gasti'opoda.

Pleurotomaria viator Barr. — Jeden malý exemplář.
Temnodiscus sp. — Jeden exemplář.
Sinuitopsis sp, — Jeden exemplář.

V. Conularida,

Conularía fecimda Barr. — Jeden exemplář; Barrande uvádí
druh tento z pásma d^ a d,.

Comdaria exquisUa Barr. — Dva úlomky; známa z různých
nalezišť pásma d^, dg — d^.

Hijolitlms sp. — Několik nezřetelných úlomků.

VI. Lamellibranchiata.

Leda bohcmica Barr. — Dva exempláře; Barrande uvádí druh
tento z pásma dj — dg.

Leda decurtata Barr. — Jeden exemplář ; známa z pásma dg — d-.

Leda sp. — Jeden nezřetelný exemplár.

Nucida protensa Barr. — Jeden malý exemplář. Barrande uvádí
druh tento z pásma dg — dg.

Modiolopsis cf. senilis Barr. — Jeden malý exemplář, shodující
se nápadně s druhem, jejž Barrande z pásma e^ uvádí.

VII. Graptoliti.

Diplograptiis sp. — Jeden poněkud málo zřetelný otisk. Dle
všeho bude to druh Diplograptus foliaceus Murch, var., vidgatus Lapw.,
který uvádí Perner z dg od Velké Chuchle. "*)

VIII. Vermes.

Cornulites conferfus Barr. — Jeden exemplář; Barrande uvádí
jej z různých nalezišť pásma do a d^.

K doplnění tohoto seznamu zkamenělin dlužno ještě uvésti několik
druhů Bibeirií^ k Phijllopodům zařaděných, jichž se několik exemplářů
v materiálu panem Bláhou zaslaném rovněž nalézalo. Vědecké zpraco-
vání jich předal pisatel přítomné práce svého času dru Schubertoti. ^)

^) Z téhož naleziště popisuje týž ještě druh Diplograptus pristis His
a Dipl, lingulitheca nov. sp. (Studie o českých graptolitech. Část II. Monogratíe
graptolitů spodního siluru. Praha 1895.)

^) R.J.Schubert und Dr. L. Waagen: Die untersilurischen Phyllopodengat-
tungen Ribeiria Sharpe und Ribeirella nov. gen. (Jahrbuch d. k. k. geolog. Eeichs-
anstalt. Band 53. Wien 1903.)

6 m. J. V. Želízko:

Od Velké Chuchle popsány byly:

Ribeiria apusoides Schubert et Waagen. — Vyskytuje se v pásmu
djv, dg, d^ a dß, mezi jiným i na Staňkovce. (Zde zjištěna mimo to
i Eibeiria inflata Sch. & W.)

Eibeirella Sharpei Barr. sp. (emend. Sch. & W.) Přichází v růz-
ných nalezištích pásma d^, d^ a d^. Vyskytuje se i ua Staňkovce.

K vůli snazšímu přehledu, v jakém poměru se nalézá námi určená
fauna z nalezišť od Velké Chuchle a mezi Radotínem a Velkou Chuchlí,
k fauně ostatních pásem českého siluru, stůjž zde tabellarní přehled
na straně 7.

Fauna z obou tuto uvedených ualezišC, přes to, že není na
druhy tak bohatá jako ona na Staňkovce, vykazuje přec zkame-
něliny nazvi ce shodné s tímto nalezištěm, jakož i s Kněží Horou
u Loděnic, o jejíž fauně jsme byli svého času již jinde pojednali. ')

Nápadným zjevem na Staňkovce, jakož i v nalezištích u Chuchle
je Trinucles ornatus, vyskytující se ze všech zkamenělin nejhojněji.

Za to ale význačných, jedině v pásmu D — d^ anebo ve vyšších
horizontech přicházejících zkamenělin, (Benioplcurides radians, Philli-
psia parabola., Trinucleus Bucklandi^ Ampyx Portlocki, Cyphaspis
a j.) zjištěno mnou zde nebylo.

Petrograflcká povaha horniny jak ze Staňkovky, tak i od Chuchle
je stejná a, jak jsem se byl sám přesvědčil, zabývaje se po delší dobu
geologickými výzkumy zmíněného okolí, náleží jak Staňkovka tak
i shora uvedená naleziště, u Velké Chuchle a mezi ßadotinem a Vel-
kou Chuchlí, témuž horizontu pásma D — d^ a nikoli pásmu D— d^,
jak se na geologických mapách a v literatuře uvádí. '^)

') Einige neue Beiträge zur Kenntnis der Fauna des mittelböhmisclien
Untersilurs. (Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanstalt. 1901.)

^) Bareande: Défense des Colonies III. (Prague 1865.) Barevné profily, při-
ložené témuž dílu. — Krejčí-Helmhacker ; Vysvětlení geologické viapy okolí praž-
ského atd. — Krejčí-Feismantel ; Orografický a geotektonický přehled území silur-
ského ve středních Cechách (Archiv pro přírodověd, prozk. Čech, díl V. č. 5.) —
Počta: Geologická mapa Cech (Ibid. díl XII. č. 6 ). — Krejčí: Geologie, (str. 415.)
Týž uvádí Velkou Chuchli jakožto naleziště zkamenělin pásma d.,. Na str. 415.
popisuje rozšíření vrstev d. „na stráních mezi Velkými Chuchlemi pod Lahovskou
až k Radotínu". — 'Katzer: Geologie von Böhmen. Na stránce 900. uvádí nsleziště
konkrecí buď kvarcitových buď vápenných nad Valtrovým zahradnictvím u Velké
Chuchle. Na str, 902. a 903. uvádí V. Chuchli jakožto vydatné naleziště zkame-
nělin pásma da. — Jedině Woldřich (Všeohecná geologie dil III. ), část III. na
str. 219. řadí Velkou Chuchli (vedle Staňkovky, Kněží Hory a j.) k pásmu d4.

Spodní silur v okolí Radotíňa a Velké Chuchle.

Druh

I. Trilobiti.

Trinucleus ornatus Sternb. sp

Dalmania socialis Barr

Dalmania Angelini Barr

Dalmania Phillipsi Barr

Dalmania solitaria Barr

Dalmania sp

Acidaspis Bnchi Barr

Lichas nov. sp

11. Crustacea.
Beirichia hastata Barr

lir. Cephaiopoda.

Orthoceras bisignatum Barr

Orthoceras sp

IV. Brachiopoda.

Strophomena aquila Barr

Paterula bohemica Barr

V. Gastropoda.

Enomphalas (Maciurea?) comes Barr. sp. .

Pleurotomaria viator Barr

Temnodiscus sp

Sinuitopsis sp

VI. Conuiarida.

Conularia fecunda Barr

Conularia exquisita Barr

Hyolithus sp

VII. Lammellibranciiiata.

Leda bohemica Barr

Leda decurtata Barr.

Leda sp

Mytilus sp

Nucula protensa Barr ,

Modiolopsis cf. senilis Barr

Vm. Graptoiiti,

Diplograptus sp

IX. ?Alcyonaria.
Montículipora čerta Poeta .

X. Vermes.

Corniilites confertus Barr

XI. Phyllopoda.

Ribeiria apu soldes. Schub. & Waag

Eibeirella Sharpei Barr. sp. .

Úhrnně

d.

d, d, d, d-

10.
11.

12.
13.

14.
15.
16.
17.

1!

19.
20.

21.
22.
23.
24.
25.
26.

28.

29.

30.
31.

+
+

+

8

j-

+

+

~r

2

±_
4

+

+

+

+

— 1

6 lil

6

±_
1

+

2
31

+

2

14

8 ÎÎI. J. V. želízko : Spodní silur t okolí Radotííia a Velké Chuchle.

Typické, zelenavé břidlice pásma D— d^, které ua Kosové,
u Králova Dvora a j. chovají výzuačné zkameněliny tohoto pásma,
zjistil jsem v okolí Radotina a Velké Chuchle ve vyšších polohách
také, ku př. na Lahovské, ve stržích cesty vedoucí z Radotína k Loch-
kovu, jsou tyto dobře přístupné. Zkamenělin ale nenalezeno zde
žádných.

Stankovka, naleziště mezi Radotínem a Velkou Chuchlí a nale-
ziště západně od Velké Chuchle jsou pokračováním vrstev pásma
D — d^, kteréž je na protější východní straně po pravém břehu
Berounky a po obou březích Vltavy v značné míře vyvinuto (Lipany,
Lipenec, Zabovřesky, Zbraslav, Modřany atd.), ale poblíže svrchu
uvedených nalezišť alluvialním nánosem z větší části zakryto.

Pokud se hranic, jakož i fauny pásma D — d^ a D — dg na
jiných místech středočeské silurské pánve týče, bude nutno podrob-
nějšího studia, ježto není vyloučeno, že mnohé vrstvy jakož i fauna
těchto, dosud k pásmu D— d- řáděné, pásmu D— d4 přináleží.^)

') Katzeií v té příčině podotýká následovní : „Die Grenze gegen die vorge-
hende Stufe (2 c:r=D — dj kann nicht scharf gezogen werden, da der Uebergang
aus den glimmerreichen Grauwackenschiefern in die schwach glimmerigen Thon-
schiefer ein allmäliger ist. Einige Protile scheinen wohl eine schärfere gegen-
seitige Abgrenzung beider Stufen dadurch anzudeuten, dass die für 2 d (D — dg)
typischen grünlichen Schiefer von schwarzen Schiefern mit Trinudeus omatus deut-
lich geschieden zu werden vermögen, welche letzteren, obwohl bislang stets als
2 d (D — d.) aufgefasst, zur Stufe 2 c (D — d4) gestellt werden könnten. Dagen
haben mich Petrefactenfunde bei Strasnitz und Hostawitz (0 von Prag) überzeugt,
dass die dortigen grüngrauen, weichen, von Krejčí und Helmuacker als 2 d (D — dj)
bezeichneten Schiefer der Stufe 2 c (D-dJ angehören. Die Farbe der Schiefer
kann somit kein unterscheidendes Merkmal der beiden Stufen 2 c und 2 d ab-
geben und die gegenseitige Abgrenzung derselben muss nach wie vor dort, wo
sie nicht auf Grund palaeontologischer Befunde bestimmt werden kann, dem
individuellen Ermessen anheimgestellt bleiben." (Geologie von Böhmen. Str. 899.)

IV.

Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren.

Von Karl Spisar.

(Mit einer Tafel.)

Vorgelegt in der Sitzung den 12. Jäner 1906.

Es waren mehrere Fragen, welche mich bestimmt haben die
cytologischen Verhältnisse der gegliederten Milchröhren zu untersu-
chen: zunächst die Frage, ob thatsächlich Kerne in den Milchröhren
in einem bestimmten Entwicklungsstadium degenerieren und sich auf-
lösen, wie das Schmidt vermuthungsweise ausgesprochen und Zander
zu beweisen versucht hat; weiter, ob sich vielleicht in den geglie-
derten Milchröhren amitotische Theilungen eventuell Fragmentationen
nachweisen Hessen. Anderseits konnte auch ein gewisses Interesse das
gegenseitige Verhalten der Kerne nach der Auflösung der die ein-
zelnen Zellen, aus welchen die Milchröhren entstehen, trennenden
Querwände haben. Es war nicht ausgeschlossen, dass sich dann be-
stimmte Bewegungen der Zellkerne werden nachweisen lassen, denn
die neuern Arbeiten von Geeasimow, Wisselingh, Němec und anderen
haben gezeigt, dass die gegenseitige Lagerung der Zellkerne in
mehrkernigen Zellen eine ganz gesetzmässige sein kann. Doch muss
schon jetzt bekannt werden, dass ich in dieser Beziehung zu keinem
positiven Resultate gelangt bin. Insbesondere ist hervorzuheben, dass
ich keine Kernverschmelzungen beobachten konnte, auch waren keine
Kernformen zu beobachten, welche als intermediäre Stadien entweder
als amitotische Theilungen oder als Kernverschmelzungen gedeutet
werden konnten. Hingegen konnten ganz sicher Degenerationserschei-

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der W^iss. II. Classe. 1

2 ^ IV. Karl Spîsai*:

nungen an Zellkernen beobachtet werden. Womit dieselben zusam-
menhängen, ist «chwer zu entscheiden. Möglicherweise brauchen die
älteren ausgewachsenen Theile des Milchröhrensystems, wo auch der
Milchsaft eine anuährend definitive Zusammensetzung erreicht hat,
nicht so viele Kerne, wie in jüngeren Stadien. Der Ueberfluss an
Kernsubstanz wird dann durch Degeneration und Auflösung der Zell-
kerne beseitigt.

Was die Degeneration selbst betrifft, so erscheint dieselbe zu-
nächst als eine Schrumpfung des Zellkernes; anfangs sind diese Kerne
noch stark färbbar, offenbar weil in ihnen die Chromatinmenge nicht
abnimmt. Sie erscheinen fast homogen, obzwar sie noch bei einge-
hender Untersuchung sich als granulär erweisen. Später werden sie
viel schwächer färbbar, auch ist von dem Nucleolus nichts mehr zu
sehen. Offenbar verschwindet zunächst der Kernsaft, wodurch der
Kern schrumpft, hierauf wird erst auch das Chromatin angegriffen.
Das letzte Stadium scheint eine Fragmentation des Zellkernes zusein.

Bevor ich mit dem Berichte über die Resultate meiner Unter-
suchungen an den gegliederten Milchröhren der Cichoriaceen beginne,
will ich die wichtigsten Ansichten der früheren Physiologen und Ana-
tomen kurz anführen.

Ich fühle mich verpflichtet zuvor meinen herzlichsten Dank
Herrn Prof. Dr. B. Němec abzustatten für das Interesse und die
freundlichen Winke, mit welchen er meine Arbeit begleitete.

Aus der zahlreichen Literatur, welche die gegliederten Milch-
röhren behandelt, erhellt, dass es kaum ein Element des Pflanzen-
körpers gibt, über das in Rücksicht auf seinen Bau, Entwicklung und
seine physiologische Bedeutung so abweichende Ansichten geäussert
gewesen wären, wie über die Milchsaftgefässe.

Die Milchröhren wurden schon von älteren Pflanzenanatomen
beobachtet, so schon durch Malpighi. Die diesbezügliche Literatur
wurde von Hanstein') ausführlich in seiner im Jahre 1864 erschiene-
nen Arbeit besprochen. Es wäre daher überflüssig hier nochmals auf
die ältere Geschichte der Forschungen über das Milchröhrensystem
einzugehen. Es sei nur hervorgehoben, dass man eine Zeit lang der
Ansicht war, es gäbe zweierlei Milchröhren und zwar solche, welche
aus Zellreihen entstehen, welchen Vorgang schon Moldenhaver beo-
bachtet hat; als die zweite Art von Milchröhren wurden schleim-
führende Interzellularen angeführt. Um die Kenntniss der Milch-

*) Hansïf.in Johann, Die Milchsaftgesässe und die verwandten Organe der
Rinde 1864 Seite 5—10.

Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 3

röhren haben sich unter anderen Schleiden, Ungeb, Schacht, Mohl,
Ein Ungenannter, Karsten und Tkécul verdient gemacht. Eine be-
sonders grosse Bedeutung kommt jedoch den Arbeiten von Hanstein zu.

Hanstein sucht in seiner schon angeführten Schrift dem Begriff
der Milchsaftgefässen eine bestimmte Umgrenzung zu geben, indem
er meint, dass dies jene pflanzlichen Organe seien, welche in ihrer
vollkommensten Form das ausgebildetste Gefässsystem darstellen. Er
hat nämlich beobachtet, dass sie in den Familien der Ciohoriaceen,
Campamdaceen uud Lobeliaceen am vollendetsten vorkommen, und sah
auch, dass sie als röhrenförmige Schläuche ohne Unterbrechung das Ge-
fässbündel begleiten und dass diese Röhren durch häufige seitliche
Anastomosen zu einem Netz verbunden sind, das das Cambium umgibt.
Durch Versuche kann man sich leicht überzeugen, dass dieselben
aus Zellreihen hervorgegangen sind, wenn auch das Auflösen der
Querwände in einem so frühen Stadium vorsichgegangen ist, dass es
sich bei seiner Feinheit der Beobachtung entzieht. Deshalb gibt er
wohl zu, dass man auf grosse vielleicht auch unüberwindliche Schwie-
rigkeiten stossen würde, sollte man das Entstehen derselben aus se-
kundär austapezierten Interzellulargängen annehmen.

Bei den Cichoriaceen kommen Milchsaftgefässe auch im Mark in
Form von Bündeln vor. In der Zusammenfassung der Resultate sagt
er, dass die Schläuche, welche den milchigen Saft führen, wahre Ge-
fässe, d. h. Verschmelzungen von Zellen oder nach Ungers Bezeich-
nungen Zeil-Fusionen sind, und dass diese Verschmelzung bei ihnen
viel vollkommener ist, als bei den Gefässen des Holzes. Die Milch-
saftgefässe lassen nirgends weder mit den Holzgefässen noch mit den
Siebröhren eine offene Kommunikation nachweisen, wohl aber ist es
sicher, dass sie die Gefässbündel bis in die Blätter und Blüten be-
gleiten und sich ihnen anfügen. Schliesslich lassen sie die Enden der
Spiralgefässe allein verlaufen und verlieren sich im Parenchym der
Blattspreite oder sie gehen in vereinzelte blinde Endungen über.
Im Blütenstiel lässt sich dieselbe Verteilung der Milchsaftgefässe beo-
bachten wie im Stengel. Aus dem Receptaculum ziehen sich die
Milch- und Siebröhren und Spiralgefässe in den Kelch und das Peri-
karpium und treten in kleinen Strängen in die Blumenkrone, Staub-
gefässe und den Griffel ein.

In der ganzen Arbeit Hansteins findet man keine Angabe über
den Inhalt der Milchröhren. In einer tveiteren Arbeit^) handelt er

-) Hanstein J., Versuche über die Leitung des Saftes durch die Einde und
Folgerungen daraus. Jahrb. für wiss. Botanik II B. Berlin 1860. S. 442 u. 461.

4 IV. Karl Spisar :

Über die physiologische Bedeutung der Milchröhren, ob dieselben bloss
Exkretorgane sind, oder vielleicht die Rolle eines Reservestoffbe-
hälters spielen.

Zehn Jahre später veröffentlichte derselbe Forscher neue Resul-
tate seines Studiums ; ^) unter anderem spricht er die Meinung aus,
dass die Milchröhren vielleicht auch Protoplasma besitzen, er sagt
aber nicht, ob Kerne darin vorkommen.

De Bahy schreibt in seiner „Vergleichenden Anatomie" von den
Milchröhren, dass ^) innerhalb der Wand weder Protoplasma noch
Zellkerne zu erkennen sind. Allerdings haben manche geronnene fein-
körnige Milchsäfte z. B. die der CicJioriaceen mit geronnenem Proto-
plasma Aehnlichkeit, oder es bleibt in teilweise entleerten Röhren
nach Einwirkung von Alkohol, Jodlösung u. s. w. streckenweise ein
Wandbeleg, welcher einer geronnenen protoplasmatischen Wandaus-
kleidung gleicht. Weitere Untersuchungen werden daher vielleicht
einen Protoplasmakörper nachzuweisen im Stande sein. An einer
anderen Stelle heisst es, dass die Milchsäfte für nichts anderes als
für Flüssigkeiten betrachtet werden können.

Der erste, dem es gelungen ist einen Plasmakörper und eine
Mehrzahl von Kernen in ungegliederten Milchröhren nachzuweisen,
war Treub.^)

Es lag nun die Frage nahe, ob auch die gegliederten Milch-
röhren der Cichoriaceen, Campanulaceen u. s. w. Plasma u. Kerne besitzen.
JoHOw^) berücksichte dies in seiner Arbeit beim Studium der Milch-
röhren der Aroideen. Indem er Anihurium als Vertreter derselben
nahm, kam er zu dem Resultate, dass diese Milchröhren Plasma und
Kerne besitzen und dass wahrscheinlich nach der Verschmelzung keine
Vermehrung der Kerne stattfindet. Damit konnte aber die Sache
keinen Abschluss finden, weil der Milchsaft der Aroideen abweichende
Eigenschaften im Vergleiche mit dem Inhalt der sonstigen Milchsäfte
zeigt^ das ganze Milchröhrensystem unvollkommen ausgebildet ist '^)

\

^) Hanstein J., lieber die Bew.egungserscheinungen des Zellkernes in ihren
Beziehungen zum Protoplasma. Stzber. der niederrh. Ges. für Natur und Heilkunde
Bonn. 19. XII. 1870 S. 222.

■*) De Bary, Vergleichende Anatomie der Vegetationsorgane etc. Leipzig.
1877. S. 191.

•^) Treub M. f.. Sur la pluralité des noyaux des certaines cellules végétales
Comptes rendus 1879. T. 89. S! 494.

") JoHow Fk., Untersuchungen über die Zellkerne in den Sekretbehältern
und Parenchymzellen der höheren Monokotylen. Bonn 1880. S. 29.

') Bart, 1. c, S. 209.

Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 5

und weil keine sicheren Anhaltspunkte für die Lebendigkeit der Proto-
plasmakörper aufzufinden waren. ^)

Im Anschluss an die Resultate Johows hat E. Schmidt'^) neue
Untersuchungen unternommen. Zu diesem Studium wählte er die Fa-
milien der Cichoriaceen, Campamilaceen, Loheliaceen u. s. w.

Der Entstehung nach teilt er das Milchröhrensystem Ů.QV Cichoria-
ceen in 2 Kategorien, in solche, welche durch die Tätigkeit des Kam-
biums entstanden sind, und in jene, welche sich aus dem Urmeristem
differenzieren. Zur ersten Partie gehört die Hauptmenge der Milch-
röhren der Wurzein, zur zweiten die Milchröhren zumeist der ober-
irdischen Pflanzenteile. Die Untersuchung der Schnitte vom lebendi-
gen Material führt zumeist zu keinem Ziel, dafür aber ergeben sich
gute Resultate durch Härtung mit Pikrinsäure und durch Tinktion
mit Hämatoxylin. Seine Ergebnisse bezüglich der Kerne sind in fol-
genden Worten enthalten : ^*') dass in den Milchröhren unmittelbar
neben runden Kernen auch sehr langgestreckte vorkommen, erscheint
als ein Punkt von sehr geringer Wichtigkeit. Das Kernkörperchen
ist in ihnen oft ebenso deutlich, wie in den Kernen der Nachbar-
zellen. Feinkörniges Aussehen kommt den einen wie den ande-
ren zu.

Im Alter übertreffen die Kerne der Milchröhren an Grösse oft
diejenigen der Nachbarzellen, sind aber andererseits bedeutend ärmer
an tingierbarer Substanz als diese. Bisweilen war diese Substanzar-
mut in hohem Grade in die Augen fallend.

Irgendwelche Figuren, die auf eine Kernteilung, sei es eine
direkte oder indirekte hinwiesen, wurden an keiner Stelle beobach-

tet.^O

Die Anzahl der Kerne in den Milchröhren ist variabel, zumeist
aber sehr gering. Nieraals findet man in den Milchgefässen besonders
in der Nachbarschaft des Bastes, so viele Kerne, wie viele el)enso
lange Reihen von Parenchymzellen der Rinde enthalten- Die Seltenheit
der Kerne will er durch zwei Ansichten erklären : Ein grosser Teil
des Milchröhrensystems ist bereits bei geringer Länge des Interno-
diums entwickelt und wenn bei weitergehender Streckung des Inter-
nodiums keine Kernvermehrung eintritt, so werden die Kerne relativ

■'^) JoHOv, 1. c. S. 36.

*) E. Smidt, Ueber den Plasmakörper der gegliederten Milchröhren. Bot.
Zeit. 1882. S. 437—440.

1») Schmidt, 1. c. S. 441.

1^) Schmidt, 1. c. 441 u. 442.

6 IV. KarlSpisar:

seltener als im Nachbargewebe. Von dieser Erklärung sagt Schmidt
selbst, dass sie den Vorzug verdient vor der nachfolgenden, welche
dahin lautet, dass sich die Kerne verschiedenartig verhalten.

Obwohl für alle Theile des Milchröhrenssystems ein Verbleiben
der Kerne bis zu den ältesten Stadien in zahlreichen Fällen festge-
stellt werden konnte, und in den Diaphragmen der Knoten sich alle
Kerne mit Sicherheit erhalten finden, erscheint anderseits doch nicht
ausgeschlossen, dass im Alter der Substanzunterschied mancher Kerne
gegen das Plasma gering genug wird, um sich der Wahrnehmung,
selbst bei Anwendung der erwähnten Mittel, zu entziehen. Es könnte
dies von einer wirklichen Auflösung der Kerne wohl noch verschie-
den sein. Für die Beobachtung stellt sich freilich, solange nicht etwa
besondere Hilfsmittel zum Nachweise der Kerne noch verbessert
werden, beides gleich und so kann auf Grund derselben eine wirk-
liche Auflösung nicht als ausgeschlossen bezeichnet werden.^^)

Was den Protoplasten anbelangt, so vereinigen sich einzelne Proto-
plasten der Zellen nach der Verschmelzung zu einem einzigen Schlauch,
welcher die ganze Milchröhre auskleidet. In jüngeren Teilen ist der-
selbe relativ stark, mit dem Alter aber nimmt er an Dicke ab und
speichert weniger Hämatoxylin auf. Dass dieser Protoplasmakörper
bei den gegliederten Milchröhren lebt, nimmt der Autor als sicher
an, weil sich derselbe bei Verlängerung der betreffenden Milchröhren
mitverlängert und bei Verwundung eines Pflanzenteiles eigenartig
reagiert. Die Tatsache, dass in manchen Teilen keine Kerne aufge-
funden werden konnten, somit „möglicher Weise wirklich verschwun-
den sein können", spricht noch nicht dafür, dass nach dem Verschwin-
den des Kernes das Leben zu Ende ist; der Autor führt Beispiele
vor, dass auch nach dem Verschwinden des Kernes das Protoplasma
lebt.^^)

R. Zander nahm sich vor, die Entwicklung der Milchröhren vom
ersten Anfange an zu beobachten, um das Schicksal der Kerne auf-
zuklären. Er bemerkt in seiner Schrift, ^^) dass Schmidt der erste war,
welcher darauf aufmerksam gemacht hatte, dass in alten Milchröhren
eine geringere Anzahl von Kernen vorkomme und dass er die Mei-

") Schmidt, 1. c. S. 442.

") Schmitz, Untersuchungen über die Struktur des Protoplasmas und der
Zellkerne in den Pflanzenzellen. Sitzungsberichte der niederrh. Ges. f. Nat. und
Heilkunde Bonn 13. Juli 1880, Separatabdruck Š. 31.

1*) Zander R., Die Milchsafthaare der Cichonaceen. Stuttgart 1896 Biblio-
theca botanica Heft 37., S. 14, 15,

Zur Cytologie der gegliedei'ten Milchröhreo. 7

nung Schmidts bezüglich des allmähligen Aiiflösens der Kerne bestä-
tigen müsse. Sein Resultat lautet:

„ ... Im weiteren Verlauf der Entwicklung nimmt der Inhalt dieser Zel-
len an Opazität zu und es treten nun auch bald die bekannten für die Milch-
röhren charakteristischen Eesorbtionen der Wände ein. Im Beginn derselben sind
die einzelnen Zellen mit ihren Keinen und Plasmakörpern noch deutlich unter-
scheidbar. Der Kern ist gewöhnlich von linsenförmiger Gestalt und besitzt einen
deutlichen Nucleolus. Mit der Zeit fangen einige Kerne an sich zu strecken; sie
nehmen ellipsoidische bis spindelförmige Gestalt an und zeigen oft die seltsam-
sten Formveränderungen. Auf diese Erscheinung hatte bereits E. Schmidt'') hin-
gewiesen. Er vermutet, dass diese Verminderung der Kerne durch allmähliges
Auflösen derselben herbeigeführt werde, ohne jedoch tatsächliche Belege dafür
beibringen zu können."

Es ist Zander im Verlaufe seiner ÜQtersuchungen öfters geglückt
Kerne zu beobachten, welche dieser Vermutung durchaus entsprechen.
Dieselben waren von Löchern und Kanälen durchsetzt, welche leb-
haft an die Korrosionserscheinungen der Stärkekörner bei der Kei-
mung erinnern. Oftmals war der ursprüngliche Kern in 2 oder
mehrere Stücke zerfallen, die noch in unmittelbarer Nähe bei einander
lagen, so dass kein Zweifel darüber bestehen konnte, das sie ursprüng-
lich zusammengehangen hatten.

Dazu will ich jetzt schon bemerken, dass ich bei meinen Studien
der Milchröhren niemals die Kerne derart gefunden habe, dass sie
von Löchern und Kanälen durchsetzt gewesen wären; ebenso ist das
Zerfallen der Kerne recht zweifelhaft.

In der neuesten Zeit hat den Inhalt der Milchröhren H. Mö-
LiscH '^) untersucht und unter anderem sagt er, dass er sich bei vielen
Pflanzen von der Gegenwart eines Plasmaschlauches, der die Milch*
röhren auskleidet und Kerne enthält, in denselben überzeugt habe.

Andere Schriften ") bezüglich der Milchröhren, welche vorlie-
gende Arbeit weniger angehen, können füglich übergangen werden
abgesehen von der Abhandlung von A. J. Schimper^*), welcher die
Milchröhren auf die Frage hin behandelt, ob dieselben Kohlenhydrate
und Eiweisskörper leiten oder nicht. ^^)

15) Schmidt, 1. c. S. 436 u. w.

lö) J. Molisch,' Studien über den Milchsaft und Schleimsaft der Pflanzen.
Jena 1901. S. — 4.

") S. ScmvEDENER, Eiulgc Beobachtungen an Milchsaftgefässen. Sitzungsb-
der Berl. Akad. 1885.

'**) A. F. ScHiMPER, über die Bildung und Wanderung der Kohlenhydrate,
in den Laubblättern. Bot. Zeitung 1885. Nro 49.

15) Haberlax\dt, Zur physiologischen Anatomie der Milchröhren. Sitzungsber.
der W. Ak. 1883 B. 87. — Physiologische Pflanzeuanatomie 1884 S 223.

8 IV. Karl Spisar :

Zweck der vorliegenden Arbeit ist, die Entwicklung der Milch-
röhren der Cichoriaceen kurz zu behandeln und hauptsächlich das
Schicksal ihrer Kerne zu beschreiben. Aus der Familie der Cichoria-
ceen, welche zur Untersuchung herangezogen wurden, wurden Lactuca
sativa L., Scorsonera hispanica Z,, und Cichorium intyhus L. unter-
sucht. Anfangs wurden auch mit mehreren Abarten der genannten
Pflanzen Versuche angestellt, allein weil dieselben nichts Neues zeigten,
brauchen sie nicht besprochen werden. ^°j

Die Pflanzen wurden sowohl in Sägespänen wie im Gartenboden
kultiviert und zwar bei Tageslicht und im dunklen Ptaume und in
verschiedenen Altersstadien untersucht Dazu wurden die einzelnen
Pflanzenpartien fixiert oder lebend untersucht. Zur Fixierung diente die
Flemmingsche Lösung, die Präparate wurden im Alkohol gehärtet und
mit Parakarmin gefärbt Die darauf folgende Tinktion durch Fuchsin
hat auch gute Resultate geliefert. Auch ungefärbte Präparate zum
Schluss mit Parakarmin tingiert führten zum Ziele.

Die zweite Methode der Untersuchung des lebenden Materials,
wie sie MoLisGH ^^) angestellt hat, hat dieselben Ergebnisse gezeigt,
welche ich am toten Material vorfand. ^-) Die Methode, der ich mich
bediente, besteht darin, dass man den Milchsaft aus einem Pflanzen-
teile auf ein Objektglas in einen grösseren Tropfen . der dazu vor-
bereiteten Lösung ausfliessen lässt, welche aus Wasser und ein wenig
Jodgrün besteht, wozu man einen Tropfen Essigsäure hinzugibt. Die
Konzentration richtet sich nach der Pflanzenart. Das Zeichnen der
einzelnen Bilder geschah mit Hilfe des Leitzschen Zeichenapparates,
die LTntersuchung fand statt mit einer Leits-Inimersion Yio ^nd De. zz 5.
(Vergrösserung 940). Die Abbildungen wurden bei der Tubuslänge
170 mm., Imm. Yio und Oc. =: 3 gezeichnet (Vergrösserung 575). Bei
der Reproduktion wurden dieselben etwa um V4 linear verkleinert.

Dass die Milchröhren . aus Zellreihen entstehen, _ deren Quer-
wände verschwinden, ist leicht zu konstatieren. In jungen Partieen der
Pflanze traf ich sehr oft Zellenkomplexe an, deren Zellen bezüglich
des Inhaltes und der Grösse in 2 Partien eingereiht werden können.
(Fig. 1.) Zwischen den isodiametrischen Parenchymzellen bei Lactuca
ziehen sich andere immer einkernige, in die Länge verzogene Zellen,

^°) Von Lactuca sativa: Hartkopf, Spitzkopf u. A. Scorzonera hispanica die
russische Süsswurzel u. die russische Schwarzwurzel. Cichoritim endivia L. stand
mir nicht zur Verfügung.

21) MoLiscu, 1. c. S. 4.

2^) Schmidt, 1. c, S. 4.57.

Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren. 9

welche hintereinander liegen, an manchen Stellen Äste bilden und
in einem Netz verbunden sind. Sieht man sich die Zellen genauer an,
so erkennt man gleich, dass sie sich nicht nur durch ihre längliche
Form, sondern auch durch ihren Inhalt von den Nachbarzellen unter-
scheiden.

In diesen Zellen ist meist ein normaler runder Kern enthalten,-
der aber zumeist 1^2 bis 2V2 länger ist, als in den Zellen der
Nachbargewebe. Der Nucieolus ist wegen des trüben Inhaltes nicht
gut sichtbar, manchmal ist er gar nicht zu konstatieren. Der Inhalt
der Milchzellen nimmt vom Anfang der Entwicklung der Milchröhren
an Opazität zu und ist in ganz entwickelten Milchgängen manchmal
so trüb, dass er jede weitere Untersuchung der Partieen ohne beson-
dere Tiuktionen unmöglich macht.

Bei Scorzonera sind die Nucleolen gut sichtbar, in manchem
Kern sind auch 2 zu sehen (Fig. 2). Die Milchzellen sind da etwas
schmäler und länger als die Nachbarzellen ; das ist aber nicht immer
der Fall (Fig. 3), die Parenchymzellen sind zuweilen ziemlich lang
und im ganzen nähern sie sich in ihrer Breite den Nachbarzellen. Der
trübe Inhalt ist in den Milchzellen bei Scorzonera am dichtesten, bei
Lactuca und Cichorium ist derselbe viel durchsichtiger. Eben diese
Tatsache war auch der Grund, warum ich bei der Untersuchung der
Sorsonera das Stadium der Querwandresorbtion lange nicht beobachten
konnte.

Es ist mir überhaupt bloss einigemal gelungen, dieses Stadium
zu sehen, in der in Fig. 4. dargestellten Michröhre ist eine Querwand
auf einer Seite aufgelöst, in der rechten Hälfte der Rohres sind
2 Kerne zu sehen, ein Beweis, das die Resorbtion hier bereits
früher stattgefunden hat. In der ganzen Länge der Milchröhre war
kein anderer Rest der Querwand sichtbar ; daraus kann man schliessen,
dass die Querwände aller Milchzellen nicht streng auf einmal resor-
biert werden. Nach der Resorbtion stirbt der Protoplasmaschlauch
nicht ab, sondern es vereinigen sich die Plasmaschläuche zusammen
und kleiden so die Milchröhre in ihrer ganzen Länge aus. Es ent-
steht ein Sym plast, der in jungen Pflanzenteilen ziemlich dick ist, mit
dem Alter aber an Dicke abnimmt, eine Tatsache, die von allen
Forschern bestätigt wurde. Von dem Plasmaschlauche kann man sich
überzeugen durch Färbung desselben mit Hämatoxylin oder, wie es
Molisch gemacht hat, mittels einer Jodkaliuralösung. ^^) Er sägt,

"j Molisch, 1. c. S. 4.

10 ^ IV. Karl Spisar:

dass der Schlauch dann entweder der Zollwand anliegt, oder sich
als röhrenförmiger Sack abhebt.

Der ganze Inhalt der Milchröhre steht unter einem gewissen
Drucke, Den Beweis dafür liefert nicht bloss das Austreten des
Milchsaftes aus der Wunde der Pflanze, sondern auch das Mikroskop:
bei manchen Röhren sieht man, dass die Querwände der an die
Milchröhre angrenzenden Zellen nicht gerade verlaufen, sondern ge-
faltet sind (Fig. 31.). Gleich im Anfange meiner Versuche fand ich,
dass in jungen Milchröhren sich zahlreiche Kerne befinden, in älteren
dagegen gibt es nur eine geringe Anzahl derselben, oder sie sind
auf grössere Strecken des Rohres überhaupt nicht zu sehen.

Schon Schmidt bemerkte, dass das seltene Vorkommen der Kerne
in den Milchröhren älterer Pflanzenteile nicht bloss darauf zu be-
ziehen wäre, dass der trübe Saft die Beobachtung hindere, sondern
dass der Substanzunterschied ^■*) der Kerne gegen das Plasma im Alter
geringer werde und infolge dessen sich der Wahrnehmung entziehe.
Wenn wir nun den anderen Punkt ins Auge fassen, dass die Milch-
röhren schon am Anfang der Streckung entwickelt sind und dass bei
der Streckung des Pflanzenteiles keine Kernvermehrung mehr statt-
findet, was zur Folge hat, dass die Anzahl der Kerne eine geringe
ist, so kommen wir damit doch noch nicht aus. Auf Grund dessen
hat Schmidt die Vermutung ausgesprochen, dass die Kerne in den
Milchröhren allmählich aufgelöst werden. Diese Vermutung zu be-
stätigen, ist es mir bei meinem Studium der Milchröhren der Cicho-
riaceen gelungen : ich habe gar oft daselbst degenerierende Kerne
getroffen.

Verfolgen wir die Entwicklung der Milchröhren vom Anfange
an, so sehen wir gleich, dass die Kerne in den Milchzellen schon vor
der Resorbtion der Querwände in manchen Zellen länger als breiter
sind. In vielen Zellen habe ich Kerne von 0"00/2 — 0*015 mm
Länge gesehen, deren Breite zwischen 0024 — 00072mm schwankte.
Die Konturen der Kerne sind da gut sichtbar gewesen und waren
vom Inhalte der betreifenden Zellen leicht zu unterscheiden. Der
ganze Kern besitzt eine glatte Oberfläche. Im weiteren Entwicklungs-
gange nehmen die Kerne an Tingierbarkeit stark ab. Beobachtet
man ein Stadium nach der Resorbtion der Querwände, so trifft man

^*) In manchen Fällen ist es -wirklich schwer, die Grenze des Kernes zu
konstatieren. Derselbe ist im Alter sehr schwach tingierbar, ja manchmal bleibte er
trotz aller Färbungsmittel ungefärbt.

Zur Cytologie der gegliedÄ-ten Milchröhren. 11

immer längere Kerne als sie ursprünglich waren (Fig. 31.). Bei
Scormnera ist ihre Form sehr manigfaltig; grösstenteils kommen da
3 Kernarten vor : 1. Kerne^ welche die tirspr angliche Form beibehalten
haben, 2. Kerne die mehr ohne iveniger verlängert, bis fadenförmig sind
und 3. degeneriende Kerne. Es gibt überhaupt keine Regeln, nach
denen diese Kerne im Protoplasma verteilt wären. Hier z. B. sieht
man einen von ganz kugeliger Gestalt, daneben aber gleich einen
anderen, den degenerierenden ; ja manchmal konnte ich alle 3 Kern-
arten in unmittelbarer Nähe in derselben Milchröbre beobachten.
Mit Gewissheit kann ich aber konstatieren, dass in älteren Röhren
der grösste Teil der Kerne eine längliche Form hat. Jene Kerne,
welche ihre ursprüngliche Gestalt auch in weiteren Alteratadien bei-
behalten haben, weisen ganz scharfe Konturen auf und enthalten auch
einen oder zwei Nutleolen auf. Bei Lactuca und Cichorium besitzt
der Kern fast immer zwei Nukleolen. Kerne mit mehr Nukleolen
bind sehr selten. Die Form des Nucleolus ist bei Scorzonera fast
immer rundlich und nur im Ausnahmsfalle war er ein wenig ver-
längert. Bei Lactuca und Cichorium ist es ungekehrt der Fall. In
den jüngsten Stadien der Milchröhren sind die Nukleolen derselben
Form ; ob diese Verschiedenheiten schon in vivo vorhanden waren oder
ob sie erst bei der Fixierung entstanden sind, kann ich nicht ent-
àcheiden.

Ausser der oben erwähnten Form gibt es bei Scorzonera Kerne
(Fig. 18.), die der kugeligen Gestalt sich nähern, einen oder 2 Nucle-
olen besitzen und verschiedene tiefe Einschnitte in den Kernkörper
besitzen.

Bei Cichorium fand ich seltener Kerne mit solchen Einschnitten.
(Fig. 26.) Ob die Kerne an solchen Stellen, wo sich diese Einschnitte
zeigen, zu degenerieren beginnen, kann ich nicht sagen ; nur das
habe ich beobachtet, dass diese Tatsache mit dem Zerfallen der
Kerne nach Zander gar nichts zu tun hat --'). Die von ihm beschrie •
benen Korrosionserscheinungen bei Kernen habe ich nicht getroffen.

Nicht minder interessant und manigfaltig geformt sind die ge-
sfreckten Kerne. Diese fand ich bei allen von mir untersuchten Pflan-
zen und zwar sowohl im Stengel und den Blättern, als auch in den
Wurzeln. Bei Scoraonera habe ich öfters Gelegenheit gehabt, die ge-
streckten Kerne schon in den jüngsten Pflanzeuteilen zu sehen. Dass
die Anfänge der Milchröhren im Samen bereits vorkommen, ist sicher-

'") Zander, 1. c. S. 14.

1

12

IV.'Karl Spisar :

gestellt. Man trifft in den Keimblättern Milchzellen und Milchröhren;
ihre Kerne sind grösstenteils rund oder nur sehr wenig gestreckt.
In den Keimblättern von Scor^onera-Ta^nzen, welche bloss 5 Tage in
in Sägespänen wuchsen, beobaclitete ich schon sehr langgestreckte
Kerne. Molisch^*"') hat Kerne dieser Form im Schleimsaft von Zi/com
radiata Herb, und bei anderen Aniaryllideen gesehen und bezeichnete
dieselben als FadenJcerne. ...

Die Verhältnisse dieser Kerne bei Scorzonera
(fig. 5—19) aus nachfolgender Tabelle

hispanica werden
erhellen.")

Pflanzentheil
Keimblätter

Wurzel
Keimblätter

Wurzel

Keimblätter

Alter der
Pflanze

5. Tag

2 Monate
5. Tag

Länge mm Breite mm

0-0072

0-0000

0-0096

00168

0-024

0-0312

0-0328

00408

00432

0-0456

0-048

0-0552

0-0792

0-0834

0-0048

0-0012^^

0-0024

0-0012^

00036

0-0024

0-0048

0-0036

00024

00036

00060

0-0024

0-0048

0-0048*

Lactuca sativa (fig. 20 — 23):

Pflanzentheil
Stengel

Alter der
Pflanze

Länge mm

Breite mm

Monate

0-0072

0-0024

n

0-0132

0-036

n

0-0144

0-0024*

»

.00216

0-0012'^

»

00264

0-0024*

^*') Molisch. Ueber Zellkerne besonderer Art. Separatabdruck aus der Bot.
Zeitung 1899. Heft X. S. 183. '

''') Die Länge und Breite der Kerne wurde durch Messung in ihrer Mitte
bestimmt; die Zahl ist in manchen Fällen nur annähernd richtig. Die Ursache
davon liegt in der unregelmässigen Form der Kerne.

Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren.

13

Pfianzentheil

Alter uer
Pflanze

Länge mm

Breite mm

Wurzel

5. Tag

0-0288

0-0012^

»

5)

0-0288

0-0048

»

»

0-0336

00048

Stengel

4 Monate

0-0432

0024

Cichorium intyhus (fig. 24—30) :

.Pflanzentheil

Wurzel

Stengel

Alter der
Pflanze

4 Monate
3 Wochen

Wurzel

4 Monate

Länge min

0-0060

0-0096

00144

0-0144

0-0216

0-024

0-0288

0-0288

0-036

00384

0-0528

Breite mm

0-0012*

00036

0-0012*

0-0036

0-0012*

0-0012*

0-0024

0-0012*

0-0018*

0-0024

0-0024 2«)

Ueberhaupt ist die Form, Länge und Breite der Fadenkerne
sehr verschieden. Bezüglich der Breite wäre noch zu bemerken, dass
manche Kerne fast so dick sind, dass sie die Milchröhre sozusagen
verstopfen. Die Grenzen des Kernes sind in vielen Fällen schwer zu
finden, vielleicht weil derselbe nur wenig färbbare Substanz enthält.
Es ist zu sehen, dass die Oberfläche derselben sich von der der jun-
gen Kerne unterscheidet, indem sie nicht mehr so glatt ist, wie es
früher der Fall war. Die Nucleolen erscheinen verschieden gross und
zumeist nur zu einem in jedem Kerne. Doch konnte ich auch Kerne
mit 2 Nucleolen beobachten (Fig. 15, 17, 20, 26). Sehr selten enthält
ein Kern auch drei Nukleolen; manchmal war der Nucleolus über-
haupt unsichtbar. Ausser dieser Form zeigen die Kerne manchmal
auch eine wurm oder amoebenförmige Gestalt. Ob diese besonderen
Formen nur eine Lappung oder Einrollung des Kernes zum Aus-
drucke bringen, ist nicht zu entscheiden (Fig. 7, 28). Bei Scorzo-
nera habe ich auch Kerne gefunden, deren Enden keulenförmig an-

^*) Die mit dem Stern bezeichneten Zahlen beziehen sich auf degenerierende

Kerne.

14 IV. Karl Spisar :

geschwollen waren und in einen Faden ausliefen (Fig. 5 bei Cichorium
Fig. 27), was vielleicht ein Zerfallen der Kerne andeuten könnte,-'*)
was zu bestätigen mir aber nicht gelungen ist. Denn nie habe ich
Reste solcher Kerne gefunden, und doch müssten solche nach dem
Zerfallen derselben vorhanden sein,^^) Wenn ich Kernkörper von unbe-
stimmter Form gesehen habe, besass doch immer ein jeder noch
einen oder zwei Nucleolen. Infolge dessen hätte der ursprüngliche
Kern wenigstens 3 — 4 Nucleolen haben müssen, während doch Kerne
mit 3 Nucleolen zur Seltenheit gehören. Auch ist es nicht wahr-
scheinlich, dass die Figuren ein Vermehren der Kerne durch Zerfall
derselben beweisen, wie es Kallen") in den Bastfasern von Urtica
beobachtete. Ich habe zwar keine Figuren gefunden, die pro oder
contra sprechen würden, allein wenn diese Art der Kernvermehrung
auch in den Milchröhren stattfände, dann müssten in älteren Milch-
röhren mehr Kerne zum Vorschein kommen als dies thatsächlich
der Fall ist. Wann die Streckung der Kerne vor sich geht kann im
allgemeinen nicht gesagt werden.

In jungen Milchröhren sieht man, wie ich bereits betont habe,
bloss kugelförmige oder rundliche Kerne, in älteren Stadien ist es
aber anders. Da trifft man neben diesen Kernen gleichzeitig auch ge-
streckte und degenerierende. Im Milchröhrensystem von Scorzonera h.
sind kugelige Kerne auch bei einer Pflanze zu sehen, die 5 Monate
im Freien gewachsen ist.

Dass Kerne wirklich degenerieren, habe ich im Laufe meines
Studiums öfter beobachtet und zwar so wohl in jungen Milchröhren
als auch in längst ausgewachsenen Pflanzenteilen. (Fig. 11, 12, 14,
21, 22, 23, 29, 30.) Die degenerierenden Kerne sind von verschiedener
Länge, bei Cichorium (Fig. 29, 30) sind sie 0006 mm bis 0*036 mm
laug, ihre Breite beträgt meist etwa 0-0012 mm. Bei allen Pflanzen
hatten diese Kerne ein wurm- oder schraubenförmiges Aussehen. Ihre
Oberfläche ist runzelig und von einem Nucleolus findet man überhaupt
keine Spur. Es ist möglich, dass besi solchen Kernen die Unglattheit
ihrer Oberfläche dem Stadium der Korrosionen entspricht, wie ein
solches Zander beschreibt, ich konnte jedoch wirkliche Korrosionen
nie mit Sicherheit beobachten und auch keine Kanäle in den Kernen.

^') Molisch, lieber die Zellkerne besonderer Art, 1. c. S. 184.
30) Zandeb, 1. c. 14.

2*) Kallen, Verhalten des Protoplasma in den Geweben von Urtica urens.
Flora 1882, am 21. II. S. 88.

Zur Cytologie der gegliederten Milchröhreü. "(5

Weun eine solche stattfände, so wäre sie wohl zu beobachten,
weil z. ß. bei Laduca und Ciclioňum der Milchsaft ganz hyalin ist-
Sind vielleicht Zanders Kernkorrosionen auf das letzte Stadium ge-
bunden, nämlich, wo die Kerne bei ihrer Auflösung in einzelne Stücke
zerfallen? Eine weitere Veränderung dieser Kerne konnte ich nicht
verfolgen. In den Milchröhren kommen wohl einzelne kleine tingierbare
homogene Gebilde vor, allein es ist nicht möglich zu sagen, ob die-
selben wirklich Kernstücke sind.

Häufig kommen in einem Pflanzenteile auch in sich geschlossene
Milchröhrenkomplexe vor, welche äusserst wenige Kerne aufweisen.
Fig. 31 zeigt einen solchen Komplex aus dem Keimblatte von
Scorzonera hispanica: die Querwände sind da resorbiert, die Seiten-
wände der Röhren sind an einzelnen Stellen unterbrochen und so
sind mehrere Milchröhren zu einem Milchkörper verbunden. In der
ganzen Milchmasse habe ich bloss 3 Kerne gefunden ; nach der Zahl
der Nachbarzellen zu schliessen, ist der Komplex sicher aus mehr als
3 Zellen entstanden, die übrigen Kerne sind schon verschwunden,
ohne dass Reste von ihnen da zu bemerken wären. Das musste
während der fünf Tage der Vegetation der betreffenden Keimpflanze
stattgefunden haben. Das Konstatieren von degenerierten Kernen an
Schnitten in vivo führt zu keinen sicheren Resultaten, weil man ausser
den kugelförmigen und Fadeukerne nichts weiteres mit Sicherheit
verfolgen kann.

PflanzenpJiysioloyisches Institut
der Je. Jc^ böhmischen Universität.

16; IV. Karl Spisar: Zur Cytologie der gegliederten Milchröhren.

Tafelerklärung.

Figur 1. Milchröhrenanlagen aus einer Blattspreite von Lactuca sativa.

2. u. 3. Milchröhrenanlagen aus einem jungen Blatt von Scorzonera hispanica-
, 4. Resorbtion der Querwand im Milchrohr aus dem Stengel von Seorzonera
Jiisp. einer 14 Tage wachsenden Pflanze.

5—19. Die verschiedenen Kernformen bei Scorzonera Msp.: 5—13 aus dem
Stengel und den Keimblättern einer 5 Tage alten Keimpflanze, 14—16 aus einer
5 Tage alten Wurzel, 17—19 aus Keimblättern nach 2 Monaten.

20 — 23. Kernformen aus Stengeln einer 4 Monate alten Pflanze von La-
ctuca sat.

24 — 30. Kerne von Cichorium intyhus: 24 — 29 aus dem Stengel einer 3 Wo-
chen alten Pflanze und 30 aus der Wurzel einer 4 Monate alten Pflanze.

31. Ein Milchröhrennetz nach der Resorbtion der Querwände aus Keim-
blättern einer 5 Tage alten Pflanze von Scorzonera hispanica.

Spisar: Gegliederte Milchröhren.

FZ

/4.

Sitzb er. d .Ixöni gl.lj ölim . 6 e s ells eh. dÂ' .Is s (

MtMatliematTiatiffwiss. Classe 1906. P k.

v.
Kolorimetrická studie o médi.

Podávají Dr. Jaroslav Milbauer a Vladimír Staněk.

Předloženo 26. ledna 1906.

Při kolorimetrickém stanovení minimálních množství mědi ku př.
v některých produktech hutnických, v potravinách atd. postupuje se
dle předpisů, diktovaných praxí. Většina method*) založena jest na vlast-
nosti amonia, tvořiti s mědí komplexní ionty modře zbarvené. V pracích,
týkajících se této vlastnosti, nenacházíme však nic bližšího o různém
vlivu některých látek na sílu a ton vzniklého zbarvení; vyžaduje se
jedině, aby přidán byl přebytek amoniaku a nebyly přítomny soli ko-
vové, které skýtati mohou s amoniaku buď zbarvení (nikl) nebo sed-
linu (železo).

Známe celou řadu látek, jež udržují resp. uvádějí hydroxyd
mědnatý v roztok. Intensita a ton vzniklého zbarvení bývá však
neurčitě označen slovy „lazurový," „syté modrý," „temně modrý"
a p. Všimli jsme si v této práci takových látek a vyšetřovali jsme,
v jakém poměru jsou za jejich přítomnosti vzniklá zbarvení ku jistým
tonům základním.

Při pokusech svých používali jsme ponorného kolorimetru Kbüs-
SOVA**) s hranolem Lummer-Brodhunových od firmy Schmidt a Haensch
Přístroj tento dovoluje velmi dobře srovnávati malá množství roztoků,
což při látkách vzácných jest zajisté okolností zvláště cennou. V ko-
lorimetru námi používaném obě pole krajní i proužek střední při

*) První použití praktické pochází od Heine: Bergwerksfreimd 1, 33 a 17,
405. z r. 1830.

=•=*) Zeit f. anorg. Ch. 5. (1895). 325,
Věstník král. české společnosti nauk. Třída II. 1

2 V. Jar. Milbauer a Vlád. Staněk:

zkoušce s čistou vodou jeví stejnou intensitu světelnou. Pro roztoky
stejné barevné byla maximální chyba vyšetřena pro naše případy
následujícími pokusy.

Do kyvety kolorimetru Ibmm uvnitř široké vpraveny amonia-
kální roztoky mědnaté a' sice přibližné Vio ^7 V50 '*? Vioo*^) j^ž obsa-
hovaly postupné v 1 cc

3,04 mg mědi a 19,6 mg amoniaku
0,607 „ „ „ 11,3 „
0,308 „ „ , 1,96 „

Do nádržky dán týž roztok. Při vyrovnání polí do stejuého za-
barvení (což se musí alespoň třikráte opakovati), shledáno, že na škále
ukazovatel nalézal se na dílku 14,9— 15 (mm) při počasí jasném; při
obloze úplné zatažené mraky min. 14,7 (mm). Kolorimetr postavován
na velký arch bílého papíru nelesklého; pozorováno vždy v odra-
ženém světle.

Jakožto základní roztoky voleny byly vedle amoniakalných modrých
roztoků, již uvedených, i roztoky síranu měďnatého bez amoniaku, ze-
lenomodré, v různých koncentracích, tak že i"" odpovídal 1,24 m^r
(min.) až 49,77 tng (max.) ; seznáno, že koncentrace byla úměrná přímo
intensitě zbarvení. Oboje roztoky chovány v dobře uzavřených láhvích
a chráněny před přímými paprsky slunečními. Zbarvení tekutin amo-
niakálních bylo občas kontrolováno srovnáním s barevnými skly stej-
ného odstínu a shledáno nezměněným. Množství mědi v srovnávaných
roztocích určováno elektrolysou po okyselení kyselinou dusičnou.

Při práci postupováno tak, že zkoušený roztok dán byl do nádržky
kolorimetru, tekutina srovnávací o známém titru do kyvety, o výše
poznamenaném rozměru. Každý z pozorovatelů učinil tri i více po-
zorování, z nichž brán pro výpočet střed.

Znamená-li obecně

«j množství mědi, obsažené ve volumu v^ a odečteme-li na ko-
lorimetru
Wj dílců při srovnávání se základním roztokem^ kde množství
a médi jest obsaženo ve volumu v při tlouštce prohlížené vrstvy
í^j, jest intensita zbarvení neznámého roztoku vzhledem ku zá-
kladnímu dána vzorcem:

a t\ n
a, v n.

Kolorimetrická studie o médi.
Položíme-li však v našem případe

n =z 15 nim^
přejde vzorec ve formu jednoduší

J,=^

1 .') a

Podle tohoto vzorce bylo průběhem našich pokusů počítáno:
a^ znamená množství mědi v mg v 1^" zkoumaného roztoku

n r n n

základního

odečtený údaj na škále.

Pro přehlednost uvádíme výsledky v tabulkách. Y prvních třech
nalézají se výsledky pokusů o vlivu chloridu amonatého, amoniaku
i uhličitanu amonatého na zbarvení kupraminové soli, v následujících
srovnávány mědnaté vodné i alkalické roztoky připravené za přítom-
nosti různých látek organických s roztoky kupraminové soli i s vod-
nými roztoky síranu mědnatého.

Tabulka I.
Vliv chloridu amonatého n a z b ;ir v e n í k u jn- a m i ii o v é s o 1 i.

číslo

Koztok obsahoval v l<;f

Srovnáván
s roztokem, který

pokusu I 77?^ Cli j mg NB^ \mg NH^ Cl obsahova'l 1

■' I počítaná na med

0,636

0,636

0,636

0,636

0,182

0,0

í 0,636 niL

1 0,18-2 ;

0,636 mg Cu

0,182

200

0,182

400

0,182

800

( 0,636 mg Cu
I 0,182 mg NE^

I 0,636 mg Cu
\ 0,182 mg NH.^

( 0,636 m^ Cu
\ 0,182 mg Nfí..

15 7um
19,4
20,0
20 'mni

ioo7o

(základní údaj)

so,s»/„

7S,5«/o

75^8":

v. Jar. Milbauer a Vlád. Stanek:

Tabulka II.
Vliv amoniaku na zbarvení kup r aminové soli.

ťíslo
pokasu

Roztok obsahoval v i cc

mg Cu

rag NB^

Srovnáván

s roztokem, jehož

Icc obsahoval :

Odeotený
údaj :

ZdáDUrá hcd-

Bota počítaná na med

(/i X 100)

0,636

0,636

0.636

0,904

0,728

0,546

í 0,636 mg Cu
\ 0,904 mg NE^

f 0,636 mg Cu
\ 0,904 mg NH^

\ 0,636 mg Cu
\ 0,904 mg NH^

1 5 "í™

16,3»"»

17,9'«'»

lOOVo
(základní údaj)

92,0«/„

83,87o

0,636

u,364

0,636 mg Cu
0,904 m^f NGs

17,9™''

83,8%

Tabulka III.
Vliv uhličitanu amonatého na zbarvení kupra mi-
no ve soli.

Cislo-
poknsa

Roztok obsahoval v icc

mgCu mg NE. mg{NE^).,CO.

Srovnáván

s roztokem, jehož

Icc obsahuje :

Odeítený
ňdaj:

ZdánlWá hod-
nota počítaná na měí
{J, X 100)

10.

0,636

0,182

0,636

0,182

0,0

0,636 mg Cu
0,18-2 mg Cu

50,0

( 0,636 mg Cu
\ 0,182 mg Cu

15,4'"™

97,7»/o
(základní údaj)

12,5'»"^

123,37o

11.

0,636

0,182

100,0

0,636 mg Cu
0,182 mg Cu

12,5'»'»

123,3«/o

12.

0,636

0,182

200,0

I 0,636 mg Cu
\ 0,182 mg Cu

li ±mm

135,2»/o

Dále zkoušeny vodné roztoky mědnatých solí některých amino-
kyselin a srovnávány s roztoky*) solí kupraminových.

Výsledky vneseny do následující tabulky IV.:

*) Za základní roztoky sloužily tyto:

A obsahuje v 1 cc 3,04 mg Cu a 19,6 mg NE^

B „ „ 1 „ 0,607 „ „ a 11,3 „ „

C „ „ 1 „ 0,308 „ „ a 1,96 „ „

Kolorimetrická studie o mědi.

»

^

1

^í

>

c

1

->.

o

O

cJ

ç3

^

c

O

^

»>1

o
>->

z

"^

a

_2

o

j

s

c

'ä

^

^

-^

->-.

^

cS

cé

o

c

a)

o
5

>

>

o

o
p

v>5

o
ci

ÔJ

o

o

r^

■^

s

Ň

»>^

'^

^*

^

o

o

a

OJ

o

"3

tS!

c

Ň
C

m

_rt

_5

5

>5

O

O

co

2

c

C

"0

^

O

^

&M

f-t

■^

c

ř^

'Ê.

o

o

'S

>

o

'S

c3

b
kl

^

N

s

ci

'ot

a

.^

ja

^

o

^

c

o

r^

;Í

^

^

o

O

-ui

'S

,S3

,a

O

13

o

•*-3

c

^

O
■-3

rt

a

>>

ci

C

©

'o

o

>i-i

"Ph

P<

o

>

5

O

u

u

co

o

CřJ

C

o

c

O

iM

'^

1

^

"3

"0;

JI

«>-i

t? -

C» CO

^r^ %

>

M

n:

> o

>

->,

■^ «cs «;

■^ v-' „,•

'« S ®

_ ^>-.

^ ^>5

TS

a

OJ;?'

a H *

S cS

O Oí

S

O

"S P

Ton 2

c

c

s

^o

c

c «

>o ^

>o m

>3 m

es e

s

■s 2

O)

_

o

1—1

o

C-.

^

■^

o

CM

e

CT

t-

o

GO

^

re

o

05

ÎT

O^

^

<řl_

X

«

t~

00

■S

o"

cT

o"

cT

cT

C^

o^

■cT

1— 1

_^

■5

,

Vrt '>>

^

c a

Ç»

1^

■^ —

o

""1

-r—

o

o;

O

o_

o_

>s-^

:P

o"

—

t^

^-

irt

CM

Cr?

^.

^ OJ

oS

CM

•*

*-•

w

5<I

M

^^

JXi-O

TS

O

^S

raas]

0Ï

-zoj s

on

f-^

^

-í

^

Ô

O

^

■^i

-■BAOTA

OJg

1

Ci

•^

CM

fM

00

CO

Oî

43 o ^

3 S

Cř3

*

t^

íC

cc^

o>

^2i

» ^

3

'"

— ^

—

3^r

o

~

^^

o~

c

5 —

->>

c3

'o

=a

'a

"S

>a>

>aj

>a>

s

S

S

S

■a

•3

CO 3

_ 3

Í g

li

n:S

^2?

^Ž«

c

-CS =

■•s«

= =

B 's

S
o

!

e s

O

1^

o

o

s

's

CS

1 1

'OJ

« o

■3 >i

S

3 es

>^

_>,

>i

>i

P-i

O

C5

CS

3

nsn^od c

isi,} i

!2

-*'

o

'J

t-^

ce

"

!M

v. Jar. Milbauer a Vlad. Stanek:

\

II

^ 1

íislo pokuta

<

c

3-

>Tl

E

ěš-'

ss

O'

tt

3

p

s

^

n-

p-

3

c

»<

a.

ÍS^

co

o

BT

a.

•<•

„a cr;:^ --

N_^ t» o s

jího

)ku

oval

Srovnává-

ta

no s roz-
tokem

i-t

c> o „

I-'

&acc

Ol

=^•1^^

ti

--. f? Q-

B

-_ ^. >--

-^ HH

o

e^

co

' C6

05

a

1-1 B

o

c 2.

a p

)-3

o j

g

■^ !

O

S! !

&

cr

1

p

«<>

rve ní

TS

1

O

-«1

o

B
«

t^

O

N)

o

5*

£t

!»

E'

■-a

í?

c

e

2«

N

a>

c

3

ti

B

B

i"

(3

P=í

řr-

^

O

p

■

Cb

fD«

B

1

B-

SS

O

C6>

SS

Ö

•0

o

•Ö

ji:

i-!<

N«

t>r

S

se

Cr
O

C

5 -

■-3 »S 3

tP' SO

Î2x

os r-f-

O

!S

O

O

O to

ci z:
ss

tSi

i

íislc pokusa

^

3

^

t:

^1

as s
-j ■«

o

= »

— • o

3 S

= 3

p-

3 W-

= 3

3 7*-

cí

p

o ►-

o-^í c,

-'

o

o

CQ o c?

Cw

t-^

w

c^

00

^

Ci

■< Fb^
P = o

Srovnává-

X

::3

^

,

no s roz-
tokem

^

Ci

^s

Sici- co

-^

OD

,p n> C;

o

■-J

O

►S

!— 1

o

■^

O

CO

C5

-^

00

o

+-

OO

»

ti)

■^

t«

jS

a S"

co o<

co

n-

CO

n<

o

o tu

UJ

cc

B

o' í tc«

fe^5

(Ti-

o í

ft.

M

mod

ává
bře.

? p.

s

o
o-

? P.

o

P

-i .'^

GO

-<:^

»

'^.

o»

o

n

CÏ

O
B"
O

O

ts'

o

O

o

•-Í

o

o

hj

N

o

o

O

B

M

B

P^

>-!••

M

5

fD

C^

Cíl

7^

<B<

&

B

a«

O

o

B

P

B
P

c<

©

O«

o

-5

ti

n
p

JI

Kolorimetrická studie o médi.

H

1

Ou,
lího

o
a

■es

es Î73 =*

S ?i "

t»
O
00

"S = '3

H

"" o ^

5^ ll| g

a

oS N =0

a p "^

p -o ei o

N

a -o _ u

îS

=-' ^ a =>

.= -o cä _,

^

o t-l TT '-'

o

a o > S

a
s:
o

rsenovéhi
lO, jehož
ihu drast
iiěno do

-a

>
o
a

Cl

-^ CO o o

^ g a:; 5

■>^ ?í ^ a

eä ri5 i —

s

jj a Ü >Q}

) ■— .<

=* -OJ O -^

c« »a

111^

^

a ^ -rH o

a Ť3 »c -j

>f >a) rM

■ '3

>t3

dras
papi
jeho

"ôo s o

irt

p>> - a

^^ .a

r^

a ■>> o~

^ pa .X

O

j3 ,^ *^

o^ 2'ä

O 'o Í

1

5?

r— '1=^

. -5<-,

>

a eS

a «s

S

-a a

^ a

_=

.03 OJ

,ÎUl 03

N

^ o*

-H as

a

cS ^

_0 N
-H es

^o

S

a

^

1 »s « 1 .-

CO
■M

w5

ÏO '

OJ

d

s

a 1 1

!— 1 ' '

'~^

-_ ->-»'^

aas

r— OJ -^^

? '«--^

iff

"^,

'JS « :S

35 '«'3

-'T

CO

ci'

o -a

raej[o:)

|-zoa s on

O

o

-^A'BnAOJg

c jejího

oztoku

sahoval

) mg Cti

t-
o"

1- " oS

s

3

s s —
CÖ o *

Ä g £

X«

= — E

s: — ^05

1 — =

03 ^ .Qj

00 > eo

«- _ (S

*- e s

j 2

ta O Č

-=i "-2 1

! a

^ -OJ 05

1 1

oztol
(i'nat
dras

o re ™

! ^

oc '1

°= I

j Bsn^od Ol«},-)

îi

(M

a s

-=8 .i£

o

M

>r, M)

O

H -^

■a>

"^

a

ci

s

•flj "03

a

es

£0

o es

> •—
-a

3 O
O

S ^

. e
S +

:§

^ a

>» Ti

^ '^ 'V

t^ „

a ?

eS vg^

_ a

§ Í

> 5

CD C^

îi 03

a a

ci P-l "^ ^

..c;

TJ

>N

:-•

-rll

>>
©

O)

_o

a

>>

-a

as

'S

0)

e
-es
>

o

03
oa

es

A

o

O
'03

•>1

ce

o
o

■•03

S

03
'p4

a

•T3

o

-0

3

a

Jà

n

^

O

n

a

J

"^

>o

Kl

p

O

a

e»
cS

">3

o

"CD

>5

a
■»o

3
a

8

Oh

>ô

&H

Ph

es

03

Ö5

>N

co"

*

'-'

O
33

13

3
TS

<M

^
*«

Ü

g-

>>

O

es

^

O

^

^TH

r>

es

es

»^l

no

'S

œ

§

.a

,a

ř^

^

es

o

43

C

N

v. Jar. Milbauer a Vlád. Staněk:

II

'^

w

o

00

-J

i ťislo pokusu

a>'

1

o

<

<_

o_

o_

i

CD

33

o

INJ

š'

='

-j

:;•

5

Om

a.

D3

EL

p

a.

a.

p

I--,

T

CO

-s

S

-J

5

-1

—

-1

a

B3

co

CO

<

O

5

co

2.

< =

Ö 3

3:

o

M

co

2.

<
Ô

5

33

CO

2.

< =

Ö 3

33

M

P
CO

CD

<

a
3

33

IM

s

c

3

3

= CD<

o"

5

c

CD<

'-*■

3

c co<

3

=_

CD«

^^■

p.

B3

3"

^<

CB<

p

3- &

P

=-

c

a:

=r =2.

P

a.

s

p.

C =5'

1— H

s

=r

7^

.-»•

s s

?r

c

2'

TT

1 1

3

2L

co

CD-

»3_
CD-

=■

CD'

5

»3_

co"-

CD'

3

P

CD-

CD-

3

P_

CD-

3-

P5^

1 »

;?•

O

o

—

CD-

1

^

^1 '^

"

-

JX

^
^

03

r.

co Cl

i

^

■.^

~^

"'l^^

t^So^S,

C-;

•^

cc

£.Sr

Srovnává-

^

5:

;:í

>^

tu

no s roz-

tokem

a- ^„

t

i

lî:-

t

,^

a. a- co

Cil

00

J3"

i-"-

JW

■^

:>

~0I

"c

~

"-4

"cx

^-.o &

s B a

tL,^, '^-

"=-s

^ 1—1

1 1 s

j:í

^

o

JD

II 1

r-'

í •■

0;

"tsii

^s

1^

-^ D

05

s

Oi

C5

CO

V í£. !

"~

5 P

1

O

•w'

<

co

E

1 H

N

o"

c

i 3.

N

[S

ÇD_

B

O

ce

p^

0'

Cî<

P

N
CD

cd"

Čd<

B

N
'Z'

to
-<

O

co

o B

řr B

CD
5
■«3

P

■«1

"

P B

P

CO CT

CD r^^

řr

5-

P

CD
B

6

Ol

o

o

C5 "^

"t«

c^

■^

'*-

o"

cd'

LU

1

►a

Ol

b

Ci

■4

Ol pí

B

CS

dI

c^ cr

01

■^'-^

Ol

O

o'

CD

=5 g-

CD

P
o,
B"

JJl

O

ce
2.

I>2

B a.

CCI

N<

CCI

s.

O

o OT

Cg'

O

~í-l

t«

CT?'

s

p

■^

^

•-s<

tr

O

^

s o

^^

Ol

o

00 CO

ÏÎ' CD

p s"

CD

CD

1 1

p

a.

t-í

a

co

p

si

Cfi
CD

o
~t«

cç<

t^ o

5
o

B^

S

d

<

p

2.

11

te

Ol

či

Ol

co
ÇD_

■ ^

o

Ci
C5

er

O
B

o" o

^ o

tn
co"

O
P
N

P

©

er
ai

en

cT

N

cd'

B

CD<
B* tN£

6

B

g

Ci

©

Pf

Ci

a

C
IS

B

O

o

o»

o
^^

CS
B

5^

cc

O
O

? 5:

8 p

-^ cd'

o

N

►O

Cí<

B
O ,

CD

2'
O

B
P

o

"a

B
cp<

P

N

S

SB<

CD<
B

B

P

^5.

B-

" p

CD "-K

rs

N< B

d

N

•a

P

N
CD

a-

CD<

B

P

a
s

(D<

0'

a.
p

T.

c

CD>

ts:

p

o

<1

O

B

CD^

<

Ci

CD<

P

g-

CD

o ^

CD

o

CD

'\

H^ B

CĎ<

N

CD

p

>^<

&

h-t

P
CD,
p-

B

B

ta

o

c^
o

p>
o

CD

O

Cí

o

£.

CD«

^

Ol

1 1 2

Ol

cil
Ci

Cl

P

B-

-à
CD

N

Kolorimetrická studie o médi.

C pj:; c

O

ai

es

ÎZ5

O

O

c

-oT

'^

Ö

a
o

O

»OJ

sj

' p^

Ö

«

^ s ^ -^

p" U N [SI

-« 2

o ,^

° II

o " l-H

^ g OJ

^ p<

,d

o

"

íS

-a

es

íS

C!

C3

to

o

a

■73

-^

>o

O

^

o

cT

>

00^

5J

cT

>

00

O

^3

^

«

J3

aj

co «

ja

•»^^

-0

■o
>5

O

o

a

c3

a

a

es

a

a

ci

>5

a

1 =

s

5--

Pl

OJ

a

'S

I—«

00

-^

N

OT

tr*

a

a<

co a

■4.J

"^

SS

■3

a

N

sS >a-'

O

o

O

é

■ w

p

»— ■

;3

>-j

a>

a

a.

53

■faß

5=3

O

w

05

co

c5

2>
«0

Oi

S

■^^

c

C

1-1

fN

o

O

■ J

1^;

5^1

T3 O

C/3 '^'3

1

t-

>

t>

r^

^

^

*c5

'SS

a

a

CO

-O

>"

Oí

rt

> ?

'a

S :3

S

a
c

co ^

œ ^

m ^

X

>
■Já

c

'^ «

T3 co

s

^

§

co

<N

t^

vr

íi

c-

'S•^

«T'

01

IQ8J[0:}

-zoj s ou

-pA^aAOJg

-a s ^
57 o ^
« g m

Cfl

c;

nsn^iod 0[si;)

o g

s: Ä '03 " 3 e

«5 (Í s .S ^

CÖ "■ ^ HZ ^^ etf

^

■a
E

s

-05

^

■s
E

"S

s

>

N

3

>

rr

.s.

Rî

rr

s.

^

'O)

^

-O)

>i

C3

■a

>>

e«

09

S

S)

s

s 3 =

-03 '^ o 'OJ

B. 2 = > =

03 f»" 2, 03

10

v. Jar. Milbauer a Vlád. Stanek:

±

i:

GC

_-i

t'isic

pokusa

<

<

<

<

3

^

._

3

3

__

3

_

3

n.

S5.

■o

>-5«

o

çr<

5"

CB.

o _^

(D<

e P4.

CO<

-í

<*-

3"
O

p

•■*■

» = 3

3

B
3-
B

O

O.
&3

3

s o

3

s o

ce

U 30

aa o

©

»- a. í2.

3 T 3

a?

a-
3

S.

5'

S^

5

0>
^3

ST-

3

CO

S"-

3

<

i 1

3

p>

tf B

co

P

B

CO

S» s

c»<

Š3 =

co

ÇÇ,

S"

PT

CO

c«

ce

ez'

CO

c*

00

B<

3

B

CC

»

te

CD

rr

»TD' 1

p7-

B

-

p

-r^o ^

o

o

j_^

P

p

tl.w d 5

bi

l\s

31

o

»—

ic

t-0

;^

-1

^

*»

[i

es- ©

Srovnává-

Sa

ta

ta

Ca

O

no s roz-
tokem

1
c^ o

Qí CL cz:>>

t3

t*

»— i

^^

-^

p © 21

»^

-j

;^

C5

ia

^•«<©

o

t*

oo

"A

"ri-

's" B b" ,

C^=-i. -•

^

o

c

o

JD

^

^

c

c

^

~Cl

~-^

J5

— B

co

=<

en

C5

ti

C Í2.

-"

a p

Odstí

Srov
d

C

d

O

O

O

g

©"
B

© 3 ;=

O

2

o" B Ë

© s

b"

o

©

N

S" s».

cr

p.

C S:,

^ S5^

p.

&-

C-

P Šj

ft>

<

95>

B
o

S^ 5 3
f6 P- S

rp 2Q^

2
©

d

<
p.

P
"-!

2

" ^,

^4

©

-P S'

"o

?=

o

i^ë

J5

D ~

a>

T.«

ti,

p

cš

<Í5

p g

^

p o

^

4^

■^

«s --<

«Í5

o

«<

Ol -;

O O

'^

0< F-

O 6

^

1-c

p

Si «

«5"

Ci

N

•-1

©

bJ

•-s
©

^ S-

6

^

►a

p

»- es

C^

O^

2.

o o

" —

M

^

cu I-' s

Ö
no

5'

o"

5*

5*

SS

N

n

a
&

o

B

P

O
O

©* í=
1?

b'

O

p

P

kt;

Ci rJ- -

Ó

N

e

a«

©

O

co
OD

o
D

?
O

S

©
[s:<

o

N

co<

3
O

«S

Cl-
T.
B

©

B
?s

O
O

B' O

B tr

1-
ct>^

o
tsi
►O

s

B
O

■<
cc

1=?

i ^"^
B 2-

p o

d

tc<

C6-<

B
©

©

b'
©

3
5<

p

a.
B"
p

©
ts

B

5
p

Ci

•«a
©

Ci

B- 1-^
O

-<
©

-^

® r

©

©

©

°« CJ*

N

^.

'^

p-

Ci

pu

^4

5. ©

<)

*~S<

1 1

■P^

W 11

Jt<

ta ,,

rt<

d

w

o

O

2^

II

J31

-^

TS

-T II

Cß ^

V

©'

0B<

Ü

s' 2

'S

o

C

55>

s *-

Si

p.

Í^Sf

ci-

rT

o_"

í\\

j3

ä

B

B' ^

s

B^ S

B

;^

P

«S

©

O tS

o

O •<!

©

O

'1

Kolorimelrická studie o médi.

11

!

o

î5> ce

O

Al &

<a

, „

o
o

Ň 03
? :S
- 03

a 03

■S

•se

>
a

■i3

a -a

a «

^^

Il >^

^-^

1 1 5^

>ie

|o

;e

a

e'^

•«"

vaT

1 1 >;-!

^

2 o

o

^ S

TS

g ''^

TS

O

O

es

>s

•^J»

!

>

1 *^^

>

■rt o

;4

tn rg

!

Î3

>•

O

Q?

S »03

o

2 ®

■a

>ř3 O

O J=

;3

O
O

O

a

>Q3

O a

-a ~~S

03 o
—s GO

O
_=
■Î3

o

O S

SI

©

2 t
s &

s 3

N

a Ob

a

o" "

tH

^-

'-' ÎO

o

« ^

O

N

s

N

CO a

*^

o 1 1

cT^

2 -o

p

s ^a

o

lO

'« ee

„

^

\J ^

3
3

i "^

o"

■«

I S

'S

^ ë

_o

>ô3 ■^

o

= !

s

s

o

^

>Vi O

•C3

Ü «

Ci

N ^

C3

^

ř»

O O

"S o

p «

^_

'â:t

S

'S» o

t5

î^l

1— t

Œ5 5

O

o"

sa

*i

(M

03

çS

■S

■^ >03

"* a
o a

s

o_

O

>

^

•

•>>

^

-1 =e

Js

,— '^

." ^3

-B

'TS

rq

-" G3

O

O

a

m >ûci

M >aQ

§

^

o

^

>

H

sS

M

3

ež e

^-

>£>

^

05

M

o

cS

'S ^

w

-*

ce

C5

QO

Eh

a '"'

«

•;c

O

C>^

03

o"

^,

o

o'

-** 1 1

a II

^" ,

-« ^>^'^ .

S G S

-a ^ ^ 1

*!,

,^

T-l

S<5

Q? T?

•ti ^" 'Z'

^

CO

»o

iC

î-i

-#

T-l

r/2 'S 'S

O -5

ni93[OÎ

-zoj s ou

^

^

cq

K5

-BAÇOAOJg

jejího

îtoku

ahoval

mg Cil

o

l-

t-

t-

S^

o
«^

o

o

8 bj^

^

cT

cT

<S

«s i
J i

t

S

o

>t4

5
o»

-es

"es

=g

■03

S

CO

il

n

o

E
"5

B

•3

<o

■a?
E

"S
«t>

= 2

.E "B

i =

15

s

«s

N

O :>>

"G "S

e .s
ce "S

S

09 O

IS

e 3

S

.s

3

_o
e«

o
ce

B
03
03

M

t.
t3

es

e .B

OL "ö

B

přítomnosti
lorhydrátu mo-
methylaminu a
a louhu

o

"S

03

<o

■O

>

>

'^■=

o B

uSDîiod o|si;)

:o

Tji

>ň

12

V. Jar. Milbauer a Vlád. Staněk:

O

çc

číslo poknsu

s.

CB

N

30

o

*-^

- « ^

a.

5

^

5*

-1

S ■=

3

IM

-^

CB 3- 'S 3

T

CD

-3

3

CD<

Q.
3

B

a>

2.

__ » O

o.

3"

30

o

•s
><

o"

TT

as

3= Ö 2Í |<

09

3: 3. 2Í

30

3

eo-

2ii

03_

S"

si O

5- 3

3

P:

3
P_
CB-

s 93 >< 5 »
=■3 n. = Ä
c — -s ^'

3 O) 09 . ,

N
0"

3
SI
9'

3

3 i

= 1

IM
0"

TT

p-

3*

o ""^

N

O

=

3"

^ C«. r-+. ^>'

=r

E

IM

S:

O

P

CO

»

O

e -

■■ su

,_^ •""

sa

E"

—

'<^

»

&9

2_

i^^3-

JD

O

a>

_p

U_^ai ^

w

~C0

"os

jejího
stoku
ahoval
mg Cu

^

t(^

^J

t^

'Srovnává-

O

O

ta

tc

|no s roz-
tokem

p.

Cl- CÍ.ÍZ2

c

u>

i-í.

P CB JT,

_Ci

Oi

t^

J3<

rî- CB

"o

O'

^S

"05

-t^ CB P-
J= P P

><

HH

o

o

_c

_o

il 5-

o

os

"o

CB

rt-

CB

to
—I

co

JS

tr en
s p

i

§

g

s

§

p

o

c

K

Ph

&

&

&■

c

ví.

■^N

^''

«<-

<

CB

P

"'

ft> o

^s

h-i

i-^. |-i en<

p

p

o

O
o
es

05 ^ p

1;

OD
OD

"b'

d

BI

o

g ^ 0.

tí5

CB< Ml

P

'<:

■'^g'^«

O

p
o

C-i.

CB

o

P g.

5~- o co

B p" as

i-ä< o

s

CO

P

B

P
P

M-
O
O

p
p

SE-

^s P^ N

cj
"'^ II S-

^11 2

g, as tn

P- f='
"^ P

l-í

cb'

P*

p'

g

1

^ 1-

p S-

^ p

P rt-

1

N
B

p.

gt ^ Dí

Pd

«1

►Ö

Hi

^ -* P

12.

3

H O Qj

D

'^

o

^' _S B

t_ '^

p

án Icc pro
uhu drase
,0 na 100 >

cr

tir'

j2,

p'

p

O

O-

co

p
p-

cb'

1 měďuatéh
3 Cu), 50 c
zředěno n

o"

>-!
P

P"

p' ř
^

•0 3

|-s< i''
CB P

P- P

dejnéh
îlnatéh

sc.

O

N

ci

CD.

B

Ci

w

os

přič
c louh
a 100 c

d

•a

CD

o o

n

o

-S

? P 7"

'

Kolorimetrická studie o mědi.

13

■* s o

'S o cá

O o Ö

o tL '^ «

-^ "^ ^ o

.»,«> o o

íT s

2 Ö 2 o

G

^ Ö '^

^ -. .g

'Ti, T-l
fcC

rS -E ^

Sbiq

^ -^

»r- — ' co

a i

.s «

>b3 S

ÍS ^ 5^ ^

S

o

Ö

05

2^5

.2 ^

•7^

3

•^ i-í3

Ö

S

psq

M

.n

^

1— '

o

^ 2

S-i

N

ÏD

n:

'ČC '«

«

(U

S

, 'TS ti!

02'

ni9í[o:j
-zoa s ou

-ÇABUAOJg

_2 ^ i-< C5 Ö ri* t:

Ol

^ s

a S >

O M ■

± ©

,_ o '^

*- o " _

si. -2

p-i

nsníjod o[si,')

3
s

B9

3

3
_o

.s

'83

S
B

es

a.

N

e

O)

09

■a
3

■B

3
C

ts

'íO

s.

es
řsl

39

es

•a

3

•*-■

|->

3

CS

J=

es

^

es

r"

3
E

^

,!_.

e

B

^

•OJ

^^

s

:^

£

03

CO

03

es

03

e

«

N

>n")

M

N

=

s

(S

N

B

rt

E

o.

OC

>a3
S

E

3

B

cc

£

s
s

14

V. Jar. Milbaiier a Viad. Staněk :

fi

^1

Ol
en.

o»

4-

íislo pokusn

co

3

(0-

O

s
o

ce

"<

as

S"
s

3-
S

s.
~s

2. "-
2: 3°

as B3

30

o

o"

3
S

O.
CO

2.

3

CD-

3-

SI

S"
s

s

O

3
a
o
œ

3

&3

3

Eg,

Q. O

SS. «

3-

O a,

85 3

OL
CO

2.

s

S-

«-

3"

3
p

3
3_

S"

P

5"

N

P

•a
-t<

o

3

3
O

CO

^"

P

3
S

3

3a

o
n

o"

s.

T

p

co

2.

3
P

CO.

3-

3
p

3
S_

B

P

S"

P

■a
^<

o
3

3
O

œ
-î'

P

s
s

3

CB<

n.

3"

P

30

o

N

o"

TT

a
p>

3 ■=
, 2<

O

3 -O 3

O

s

3-

a>

CB-

3"

o

s

CO

3-

p

~"

s

'

S

e

s

O

'T^ o H*

p

J*

p

^

w OT O "

s P ^ -

ce

"as

O'

cc

Q» P P^

c:

fe

Ca

v^

Srovnává-
no s roz-
tokem

B- <= ^,

Ci,Cl.Çp

cu

~3

Ci

c2 S ^<

^re P'

w

«

s B P

t.^«-ü. "^

P, ^

li H"

p

o

p

p

1 1 Q

.»

rf»-

"bí

"v^

1 B

o

«5

x^

05

Ji

-^ a:

)(<'

00

ts

O^ (T1-

^

P

-^

S

1—:

o'

s:

Î2

t—t

HH

h-j

B

»^

O o

N cT

N ^

w

t< c

1 — ■ Cl, >—.

O; í^

■D '-'

œ ^

N

2

cn p

Id' cc<

5* S.

ČĎ" 2l

Šá

^-* ï^

Z 5^

= tjr

P f^

P

<

B C3

«^^ Î

^

v). =

■^, =

<

CD

■^

«-Í

P-

Pj

Pi

P

"'

1^

«-^ .^

^

~r—

V>

^^

JD

"^

O»

O ~-

£

Ci

tr>

O

Pr I-"

l,J

o

a

1-^

-.CL

o

-a

o

Ol

&
p.

D
O

1-Í
o

pi
i-i-

B

o

?

6

i i

o

p

O

3

p

P

►P^

o
5"

o

O

"■^

(^

?

p

P)

o;

Ol

<*-

er B

P ÏS

a.

p

^

o

p^

i^í

Od

l-J

ň

D

Cq

Ctw

o

O

p

O

P

O

|_4

C

P

O

a«

CÏ
Ci

p^
o

N

O

B

§ 'Is

p

,j_^

'p

c;

O

P

O

cb'
p"

'

P-

O

P

p

O

p

tr

^

o"

N

N

P

o
ts;<

t-i

t— ^

"^í' "="

c

►Ö

c

o

J2

O

Ó

OS

—

o""

O C6

o

1-. N

N<

o

2

ca-

CD<
O

■^

Cl

o

\

?r
p

cř

'w

*•

o

e-

p

S

O

N

S-

p

B

Sq

p

2.

P_

—

o 1-

(£

^1

^

p

o

îT

.C

ts

!=' O

ce

O

■*

o

"o'
p

P

co 5
C O

o

p

2

3

CD

p-

o

p

P

ce
C

o

n 1

p

1

s:

N"

_ó

•«J

II

Kolorimetrická studie o médi.

15

>

.-I o

►-Ï

n E5 s

>^ OJ cť

raaifoj
■zoi s ou

-'BA'BnAOJg

o

Si

aS

Qi

if-i

o

N

O

• m

>ar

«

O

-a

y—^

JS

o
>■

c

> -?, ^_

es ^ C

p pS

^ S

eS

O

rC

Si

-'■'

2~

teí

^

Ir-
as

es CD a

^ S ^ S

o cí

c

a

^,

>a>

in

>!»

S

eS

o

o<

tí

S

o

O

O)

2 i

o "^

O ^

in 2 OJ
O Jí -^

6 —
O ta

a. o OJ

^-S

= 05

N i-. tS!

>i 05 Ä

1? '> <?í

>aj

->.

c

a

'5?

D

O -t: a

-a Ö

^ --^ t^

--I M f

nsB^od oi3j[)

o co — . OJ

ts .s 3

CÖ CB t5

e

*; e= «

^_

IM

L.

*2

L.

IM

e

L.

IM

CS

*-

co

co

CO

O)

CO

CO

es

.^

•as

to

es

s

■OJ

</)

eä

^

'—

ca

02

'S
e
QC

es
>aj

c
E

co

s

co

es

e

OC

s

s

e

E

CO

EÖ

■ö

CC

es
=§

.03

E

e
s
S

>«

co

•CO

ca

■0

h

i=

''

16

V. Jar. Milbauer a Vlád. Staněk:

a. ^ -i< = ~

O» S =

- y S

o
sa ?r

co Í5. o

« 3

B 9.

Si

M

cS"- 2 S N

=■ = 2 »

=■ ir: 2: 5^

S9 &) 2'

1-, -! ? «B< ^

2 ° S = ÏÏ.

^ *< S SI O

2. -, ^ fo- pr

S3 ^ a> O CO

Sř o » N T

2; c es »3 aa

ťíslo pokusn

hj

Cd

H^N o ^,

!= t^ <1

1:1

Cu »=> S^

P^

i-S

°S-

tsS

p-

f-

rf^

c

>f^

tr^

ÍO

pr

ß

~50

P

P7"

V4

|~'^

P^

m

1=^

c

«s

e

'^

l-l

P

t3
P

p

£3
1=1

œ<

O'

p

D

OK

_

3

2'

<
co

Ö

P

a<

o"

Ok

a

o"

CD<

^

SS

p

ÏX'

p

cc

o í=^ o

o "^

^-^ co o "

g P N ^

Ci P s tr

g i— o

Srovnává-
no s roz-
tokem

«=2 ? "ti)

^ g M

P I g

INS pr 0^

Ol s= 2

C &3

— M- "^

I < 'S

►^ ""- >-!<

<"D< ^ h-t

P P< 2:

p fí> i-î<

S t3 5

►S ^

1 H-

1 iT>

a

o» —

8 ^

Kolorimetrická studie o mědi.

17:

>

řL,

03 Ti

B Ö s

ra8î[0î
-zoj s ou

pApUAOJg

a

.'S o

- ^

p,'0 o

P, o ÍN

C j3

> -O) r^ Ô

bß p ^^

Ïh C ^

P- Ji

CD

a

rn

^

Ö

O

^

GQ

>^

o

r«

o o iš
r5 s o

5 o ß cs

o

Ö

'X3

3

OJ

->-.

'a

^

O
TS

O

TS
N

a

O

£"

.« P, -^ j;

•^ ->í 'T3

o;

Kl

-rt '^

.5 '^.'

N OJ -^

O ^ ÍM

>0 o

»« >í3 a

-2 -^
9 o

C3 '°

ÍN Ö

O

p^

Ph

rS o o >, ce

« -.2 s ® ^ I

JÍ .= s: 5

o 'C >L- o

*j >a} o. ■

S s
oc

es

S -e S

o J5 >i- ta Ä
M S ^ o

.= -05

CO

>i es

2 5 = =

o tj >:: ta Ä

nsnîjod 01813

Věstník král. české společnosti nauk. Třída II.

18

V. Jar. Milbauer a Vlád. Stanek:

1

li

■<1

-5

-a

-.1

p

05

«D

ťíslo pokusu

o.

=1

CO 30
2. O

CB J^

s.
1

3

co

o

o

» S gj

^ g~

ro

« g

30

ti

O)

O

co

<

ta
co

Œ

3

O
CO

CB

IM

{0

N

O

?r

< "» = PÎ-

» s 5 ®

<
CB

g 3

o
S"

<
CD

P 3

a> S

O

o

S

O

<

i 1 ai

O

n.

CD.

s.

ÍD-

3-
O

<

au

o

<

3
S

■O

o"

3

3

CD<
O.
3'
CB

-. CC CD< '
"- cí CB

^ =■ o<

<
O
O.
CB<

CD CD<

B*

Cü
C5<

<
O
O.
CD«

CD CD<
3 §='

CD

e9<

B
p,

j

j g:

«

. CD-

CB

S",

' o

o o

'

p

ti)

^ CO o C5

O

O

JC

^

tris

CîS B B-

"éo

Oi

"óc

35

en

os

to

ls£

►ř-

Ü'

Si— O

S'il ï"" if

* "^ = o p-

"tc

"qo

f^

Ol

5«

C3

p??§:Bg

plg^CC

t«

h-i

^. CD >-t<

00

JW

-q

O

oo

Cî. CD

"co

"hř'

~ki

*-

Il S-

h-L

^

"o

"oi

1 CD

B
t-^ ai
en--

oo

C/3

GO

2^

Cfi

!Î ^

-!

I-!

-!

o

p.

o

<

N

&

O

N

p-

O

<!

tSJ

CD

c S.

g ': ^ Il

o

^

o

O

t3

o

B

C

S •—

o B

N

CT

?5.

o-

P,

CD

c

p.

CD

C" 05. <ť

er p.

CD

^

i-S

<

i-S<

<

a

•"i.

<

^>

< il B

T <

B

P

-?

P.

ÇC

85,

«^,

CD

p.

rt

P p.

'■<

<

œ

M

cc

Cß

M

:i . CD

^

ct

CD

CD

CD

D

w

i-í

^

iO

IS

^

W

Ml

h-

00

î* —

OO

Li.

H-l

S9

►0

(a

S5

cd'

»o

03

"!■«

CD

3í

N
p-

N
■-5
CD

CD a>

tS!

,-D

Ci

o

||g

O
p-

>-S

Cb

œ>

'^*

o

pl

Oi

&.

C5'

CD

P.

P-

O

<!

ct><

C
O

GQt

ro.
o

B

O
O

p,

B
O

05
0Q<

CD«
B
O

b'

CD<
■B

O

P.

B
O

'S o
2: p-

CD-

B
O

o

CT
P

p, h-h

O B
o

<

CD

p,

CD
B

o
a

JO

o

O

^1

n
fB.

cr
o
ls;<

o'

p
p

l-S

o

O

Cil

95,

O«
O
n

d

O
<!

B
B

O-

B

CB

O

o

O

00

-q

C5
CD,

P-

CD
B
O

B
P

O

p, p,
ts o

B
P

I-»
O
O

B-

S

CD

_S5

c»

N SO

o CD

g-B-
C O

< O

CD<~o,

P "^

B «-<

O

CS)

B

o

Ss

o

S5

o

^ ■

CD, ÎÇi

s

1-î

CD

m

o

OJ

^1--

B

C/3

IS1<

p

^ ^

p 1

B O

S-

CD^ Ü P-

O

&

CD, ■

ty

1

&5

B

B

S",

B'

ó

N

p^

p-

cT

O CD

Ci

B B

2:3

P_

œ

O

<

p>

B
O

D ' B

^. ' ^

p" ' p

cr

o
o

S

B

o
o

p

p'
o

P ^
cd", ^

O 2^

cT

rs«
B

N

CD<

N

■o

- "Ö

CD,

V

Pť

•r)

p ř;.

B

e

B

B

CD

CD

- B

P

O

N

B

1

£9

CD,

B-

CD«

B

PL-
CD
œ«

P-
CD

■^4

o B

P

J5

o

O

CD"

i"

1 '

CD<

■

il

p

o

CD
cl- "•

o »=

hJ

B

p

CO ?û

cr

^— '

B

D O

^

tr J=5

p

<)

CS1< ^•'

J— 1

^ rD.

o t^

O

13 ^

»=, O

< e

&=, ff

3 ^.

'r' ?5

PT"

♦<,

B

gs.

<

o

p

--<,

o

Kolorimetrická studie o médi.

19

Ö 03 '-'

O
Ö

a

'?

,5

;i

rS

tiê^

a-
>

-:ř^

o

~'3

2 Ö

p ~a3

neutraliso
ek íenolft
u mčďuai

O)

Ó

O
a

Ö

co
co

Î4

o

6

co

ř4

a
o

co

cS

»5
g

Cíí

o"

o

O

■o

o

o

.id

-13

"cS

a
-a
o

J3

o

o"

-a

'"^ cS

. a

.Id 2

r N .^ jsj

2^

a

a

■OJ

1 1

"cl

co

eS

:'Ö

53

Ä 2

s=

îj

M

'03

a

a

O

O

5--

3

^

" a
a

s^ a

>o

« 2

a o

3 =2
►= 2

^^

i

■co
C!
N

O

itroaové kyselin
raselnat^m na p
idáno 10 cc ro:

00^

>

o

.a

CO
O

o
5

a ss

a a

i|

sS _

'53

a

-isS

£

O

a
a

o

&

a
>«

P

1

o

o

.a

>a3

a

a
a

ai
íj

a

Jal

o
tsi

g

co*

1 " '^ a

U

a

3

'S

(M

a

o

T-J

S ^

>S

s

'v

O
J3

03

a

-o
co

u

O

.a

^2

co

^- o 1

O

S

^

a

"

« .y

>5

(M

o

.M ;«

^

Ld

o

^

(fi

-'"

í<i

a

1

^^■5

<s

03

>

a

a
>

o)

o

T3

^a

Ç3

co

>

p

O

-0

CO

í -o

a o

hl

^

*^ S

o

!SJ

p

o

"^

•c«

.o

,^

na

tsj

"3 3í
t< o
•73 at

'o

o

■73

o

co

T3

O

a

a
>

o

co

o

a

5
H

o <K

to

O

<a

!»

O

Sh

o

>

o3

§ ^

S ^

cn

CZ2

jW

"3

H

cS Ö

sT

eó

s

t-

T-l

O

fflí"

15

•^

«5

^

a II

HH "

-^

Vrt ■Ol-'

^^

Ö s e

-0 «-■

_^

to

-«

oo_

*!

>S'I"

-^

t-^

CO

t-^

ro

43 OJ ss

ÍO

S<l

CCtí 'W

o -a

' 3 >N '

^-^

2g||

cS

3

iC

íO

M "7^:

O

■00

co_

\C.

lO

^

= a = °

bD

TjT

-*"

ÍC

eo

2

(M

(M

ÍM

(M

P/4>o u

1^2 SrH

e3

O —I

T^r

^ S3 rt

^

— 1 ^ >

CO

T--<

(M

t-

6

CO

c

c

~

Cň '

" J< J3

gi

^ O

-M

'03 tS

O

E

-03

S

Á

E

E

c» £

o

1

'03

o

O

-03

>B
03

-03

, -QJ

-03

>= '03

—

- = i

S

Ol

=s
o

"«

c

O

3
B

u

03

B

.i^ .B

S

II

II

•:3

a

g
O

5 Ť= ^ 5
g E 1 1

T3

>a)

E

6

s
o

S

O -a

•4-» ,aj
"^ =
O =

03 i-

.a co

œ
co
ce

O -3
IM S

O S

03

05 ro

»

(0

es

■o

N

e

CS

3

<0

es

■a

o
co

■a

CÖ

B

o
í.

>1
s.

■a

3

o
co

■3
CO

B

Ph

N

'>â

>

>

B

>

n3ii:ílod o[sj^

-t"

1--

20

V. Jar. Milbauer a Vlád. Staněk:

o

o

3

OL

3

3
O

<
3*
3

ÍD<

30

n.

S.

c

3"
E

B.
-1
»

3

3"

a.
-i
P
a>

2.

3"

u

co-
IM

•a
-»<

o

O
?!■

0»

O

-I

&9

a>
2.

3

to-
3

<

S"
s

3-

c

3

3-
O

-1
S9

3
S

co«

33

o

IM

o"

TT-

-1
CO

£.

3

S-

3

<
S"

3
3-
S

3

a>

3-
O

= s il s» ^ 3^ s

•-I- 3 s ^ fB< »-^
3 S- 2. i, S< §= S-

&bIo pokusu

hj

jj o o

co

o g g.
CO

5^ &5> CL. PI'

p, SŠ

S' P

CT 55^ Oj S~

3 B ?

O B O ÏÏ.
O- p. & C-

W ^5 ^

B 2- 'Ti.-

o 5' ^

i«

& o ^

o CT-

< O

<^ <1
<=> P.
c. f *

d ~*-
S- ^
o co

Pí ÍB

c

*>^ co
- O^
(^. {0"

o n

N« O

ISl

° a

[ns i-s< o řr tó

N

s, O to

O --íi

o '^

"^ W

CB

cc-

po

g o [s:<

■^ řr

D ^ 3

p _ tM

^ Š o

o tr- F

o c -

p

co fž3

t

o ►?

tSl o

co

2 P

P c

3h

I g-

S P

Kolorimetrická s^tudie o médi.

21

' o
a

>2J

co

o

Vi)

>S

ež
co

o
•c

p

3 .p

■a

O

S â

>50

o

rf

>tzi

O

rt

o

"cž

uO

^ o

p

«

^

Ji

Ol
p

"5
co

3

§"1 -

s c3 -,

O
<5

n3
^ P

cá

>N

O

'S

-o

cá

>í^

^

o

S!

O

O ^ O

3

o

M
OJ

,5)
'S

J3
O

o

O

o

o
o

»OJ

o
o

o

s

>3J

TS

M

'o

m

>
O

o

_5)
'3

co

*3

o

Ci

"o

c
o

iH

03

Ö

O

o

O

c3

a

o

a

>05

p

>•

O 3 -
N o o

O a

« o ><D

-o _ o

O

■rH 53 "^

cT
'2

p

S O

o --3

-<13

il

03

1 »ť

N

lO

•i-H

GO

ř5

lO

a

>C5

o

o

-i ^ a

.'S

' o

O

1-1

a

O

O

O

'S

jo

o

:2 2^H^

3

S

J2 œ
o «3

O

o

53

o

>

c

O

ci

o

1-1

a
>

a 'S

o ;:;
N 'S

^

?í

tÓ

--■

■řj

ce"

O

g II

-^

o o

Ton zbarvení

1

45
«3

ai
ta

. S?

DO

>

S-l
TS

o

■cS

a
>
o

o

r3

O

>
•cž

O

o

-0

o > -xJ

o o

M

c»

CO -73

CO

5S Ö

g

-1.3

"n; >o

^

■*

s^

OO^

to

e

^

oT

ȒT

CO*

o

y>

ÍN

tr-

c^

Ö II

h- 1 ' '

S"

.^ »>^''

=3 iS ?" 1

T3 OJ ■-

-^

lO^

oq_

o

o

oo"

cT

<S

«T

S a> öä

M

5-5

T— (

(M

02 13 TS

O';

^

1 3 >« 1

g S 2^

'čT

'^ E "»'S

D

= 3 á'°

tB '

05

O

2

Ci

a

-*

-*

-*

p.i;>5 o

"

^ o r«

=3

W iS £5 w

t-

O —

^-^

a 5g

e"

O

líí

l~-

« g 5?

1— í

C<5

,^M

o

2^í

o"

S>1

o

-^ O

s i

œ

>^

O)

S

œ

>ŠI

3

c

03

03 >

3

— .sr

t- 3 o

03 >^ ■" o

^

o

a.

es

es

o
co

CS

CS

es

CO

es

O
CO

O. ,_ O .=

_, ,- — -03

" CO _^ •*"'

O
co

ES CS = '03

c

a

N

">

■a

•53

M

>

■Œ
O

■a

N o es es

■^ E 3 13

^

■OJ

-—

^

•03

*|T

^ -

33 £= -5 =

^ >

33 ~ o 3

i

3

M

O

co

o

E

o

c
•o

=3
3

o

M

O
QC

"ca

s
■a

'Oi

CO

o
s
E

o-

3

o

o -Jí E .t: 03

N s o ^ ^
O T3 -^ 5 2

5 ts 'o' "

íi = 2 « S

o -a s: CS
ÜC .| E ^

řH

1

E

o

o
<»

ce

s

«o

es

= im

~ 03

So

nsn3[od ojaj,-)

co

co

co

co

22

V. Jar. Milbauer a Vlád. Staněk;

II

00
O)

00

OD

00

05

číslo pokusn

-%

r-^

f-f

^

3-

3

® 3

s 3

Roztok
měďnaté
omnosti
a lo

'-d

s.

C3

CD<

30

o

N

O

TT

Cí>

O
CD

n.

3 re<

33

n.

3 n<

30

a.

2'

co

co

3

o

o
B

s

93

-1
ta

2.

3

3 ==:
O =»
co 93

— CB-

N

0"

U
CO

CD

3

93
5"

3 a.

© 3

«> 93

— CD-

N

0"
75-

~i

93
CO
CD

3

s.

co-

3-

o

o

OJ

M

■O

fO-

3-

3 N

93 73

CO

CB

93

CD-

3-

3 fs,

93 9:

CO

CD

3-

sole
za př
manni
uhu

pT

ar

p

c

C '

c

3 '

so h-

i*

i*

p

i*

^ g'o g

^^1=^-

v

^

os

"rf^

o

c£;

Ol

CO

^2 &=§•
i» g p E^

-_ ^

^ M g -5 œ

Si. ai< w g

4-

*-

lf>-

t;^

aq ■ p ?

JO

j»

p

p

"-I

"-a

-J

~^j

Qg-L-a.

li

-q

^

-5

p = N

-. ^ 1 N* C 1

c- „

Oh p. ai

J^

«P

p

P

2.^ CO

^

"0^

"os

"^

^-^ CD P^

o«

S g p

J^

1 1 l— 1

Ö

1 1 ei-

05

00

-3

00

fl>

CO

o\

P

^^

J5

h-t B

OD

"^

M-

"rf^

JS

Ol Í2.
P

o^

03

co

CO

co

H

o

O

g

3

2

^ °

-i
o

<!

O

c-f-

<í ►=■

-«1 <=-■

^ <í ír

O

o-

Pj

p

<!

[S)<

o

1^'

IS!<

05

ivový.
nává

ěžce.

3

»-;<

cn

í/i

U2

c»

CD

P

cc

ct>

CD

CD

B

M-

JD

I-' p

1-^ J^

,^ 3

O

"bi

"cn

ri '~^

^ N

"w

CS

'o

^

n
'=«5

^ ^

^

C^

&.

B'

O

a

S
o

1-1

o

o

•§■1

li

o'

P

p

cr

~3

'■'•

.-, '-'

ca

,..4 "

>T)

o

^1

Q-l

'-'•

N

p

p. j_,_

tSJ

>—

S

O

N

Ü '^

cí'

O» 2

co- ^^

ZL CD
P

is

N

^

Ci

CĎ

V--. cv,

^

*^

B

05

©

1 i

B

P. ^^

œ<

p.

P-

vi^

O

c

?s

la

cT3v "a
t^

Ctl<
P
p

a

CtJ<

o

5S

Ol

o

n.
o

o'
e

tS!
ert-

O

o

B

O

o

Ol ?

C

o

B
P

O
O

oo

C5

«• &3

<

p.

B

o

o

Ob

Ç1

s .p

g ť^

t-i p^
M p,

o

es-

o" 'S'

CC- CD

0:^

2:b

c;i

ř

o

c

tr -a

Ci

o

N-

p N<

tS]< [S<

^

Ci

n

Kolorimetrická studie o médi. 23

Z pokusů našich lze následovné seznati :

1. Přítomností cliloridu amonatého klesá intensita zbarvení ku-
praminové sole (Tabulka I.)

2. Stejně působí ve zbarvení volný amoniak (Tabulka II.)

3. Opačně jako salmiak a amoniak chová se uhličitan amonatý.
Zbarvení amoniakálního roztoku stává se přísadou jeho temnější až
o Ys) což zvláště důležito pro kolometrii mědi, (Tabulka III.)

4. Aminokyseliny (i arginin) skýtají sole méďnaté modře zabar-
vené, jichž ton jest v některých případech týž jako solí kuprami-
nových, někdy však zelenavý. Intensita zbarvení jest o něco menší
a sice činí 60— 867o zbarvení sole kupraminové. Intensity, při srov-
nání s kupraminovým, roztokem jehož intensita považována za jedničku,
tvoří tuto řadu:

Glutaminan mědnatý 0,29 (ton zelenavý)

Mědnatá sůl arginin u 0,60 (ton modrý)

Glykolan měďnatý 0,66 (ton zelenavý)

Mědnatá sůl tyrosinu 0,68 (ton modrý)

Kupronitrát argininu 0,82 (tou modrý)

Mědnatá sůl leucinu 0,86 (ton modrý) (z tabulky IV).

5. Jak známo nevylučují louhy alkalické z roztoků měďnatých
za přítomnosti některých látek hydroxydu mědnatého, neboť se tento
v alkalické tekutině rozpouští barvou modrou. Toto zbarvení lze
srovnati ve většině případů se zabarvením roztoku sole kupraminové.
Klademeli zbarvení toto za jedničku, obdržíme následující čísla pro
intensity zkoumaných alkalických roztoků. (Z tabulky V.)

Za přítomnosti :

arsenanu mědnatého 0,22 — 0,32 (ton zelenavý, intensita stoupá

s množstvím přítomného arsenu)
citranu mědnatého 0,28 (ton zelený)
vinanu „ 0,226—0,336 (ton zelenavý, intensita stoupá

s koncentrací přítomné vinné kyseliny)
slizanu mědnatého 0,53—0,62 (ton zelený, intensita stoupá

s koncentrací kyseliny slizské)
glykolatu mědnatého 0,56 (ton modrý)
mědnaté soli tyrosinu 0,57 (ton modrý)
„ „ leucinu 0,66 (ton modrý)

„ „ asparaginu 0,76 (ton modrý).

24 V. Jar. Milbauer a Vlad. Staněk:

Sůl měďnatá za přítomnosti :

chloridu amonatého a louhu draselnatého 0,993 (ton modrý)
monomethylaminchlorhydratu a louhu draselnatého 0,980 (ton

modrý)
trimethylaminchlorhydratu a louhu draselnatého 0,900 (ton modrý)
triethylaminchlorhydratu a louhu draselnatého 1,027 (ton modrý).

Sůl měďnatá za přítomnosti :

alkoholů a cukrů i louhu draselnatého
Ethylenglykol 0,64 (ton modrý)
Glycerin 0,63 ( „ „ )

Mannit 0,56 ( „ zelený)

Rhamnosa 0,46 ( „ nepatrně zelený)

Saccharosa 0,53 ( „ modrý)
Glucosa 0,49 ( „ „ )

Jak patrno skýtají v louhu draselnatém nejintensivěji zbarvené
roztoky aminy za přítomnosti měd!naté soli a asparagan mědnatý.
V aminech nemá vlivu na zbarvení vstup skupin methy-
lových a ethylových na místo vodíku.

6. K těmto roztokům alkalickým možno přiřaditi modré roz-
toky uhličitanu mèd'natého v uhličitanu draselnatém o intensitě 0,37
(ton zelenavý) a soli měďnaté v nadbytečném pyridinu o intensitě
0,63 (ton modrý).

7. Konečně srovnávány roztoky mědnaté, jichž ton je zelený.
Srovnávání s roztokem kupraminovým nebylo možné, neboť ton jeho
jest příliš odchylný a proto použit za základní roztok vodný měd-
naté soli, jenž má ton zbarvení stejný, jehož intensita položena rovna
jedničce. (Tabulka Ví.)

Roztok sole mědnaté za přítomnosti :

jablečnanu draselnatého jest 5,3kráte inteusivnější než vodný
roztok síranu mědnatého o stejném množství mědi (ton
zbarvení stejný)
šťovanu draselnatého 12,0kráte intensivnější (ton zbarvení stejný)
citranu „ 19,7 „ „ „ » «

pyrosforečnanu sodnatého 11,8— 14,03kráte intensivnější (stoupá

s koncentrací přítomné kys. pyrofosforečné)
kyseliny citrónové a nadbytku

Kolorimetrická studie o mědi. < 25

louhu draselnatého 25,0 — SOkráte intensivnější (stoupá s koncen-
trací přítomné kyseliny citrónové)
kyseliny vinné a nadbytku louhu draselnatého 26,6 — 31,4krátb
intensivnější (stoupá s koncentrací přítomné kyseliny citró-
nové)
rhamnosy a louhu draselhatého 63,8kráte intensivnější
erythritu „ „ „ 75,8 „ „

maunitu „ „ „ 81,4 — 93,6kráte intensivnější

(stoupá s koncentrací mannitu)

8. Roztok síranu mědnatého amoniakálný, srovnaný s roztokem
mědnatým neamoniakalným o stejném obsahu mědi, jeví se as 150kráte
intensivnější (bez ohledu na ton zbarvení).

Z cJiemické laboratoře
c. k. české vysoké školy technické v Praze.

VI.

Vejdovskyella comata (Mich,) a „Nais hammata Timm".

Od Václava S. Maule.

Se 3 obrazci v textu.

Předloženo v sezení dne 26. ledna 1906.

Mnohé druhy obou říší organických měly a mají zcela zvláštní
historii, než se samostatnost jich všeobecné uznává. Platí to zvláště
pro skupiny nižší, kde mnohdy v nedostatku typických znaků nutno
přikročiti až i ku rozměrům jednotlivých komponent tělových. Doklady
k tomu poskytuje skoro každá větší skupina nižších tvarů živočišných,
na př. Nematodů, Rotatorií, Turbellarií, Entomostraků atd. Též mezi
Oligochaety bude nutno v příštích dobách učiniti revisi v tomto směru,
zvláště v čeledi Enchytraeidů, jež do dnešní doby obsahuje již ohromné
množství druhů, ovšem nad míru obtížně určitelných. Taktéž mezi
Naidomorphy vyskytují se tvary, jež jedněm se zdají býti pouhými
odrůdami, nebo pouhými stádii vzrůstu, kdežto autoři jiní tytéž za samo-
statné druhy popisují.

Již zběžný přehled díla Michaelsenota, kde u každé čeledi uve-
deny jsou hojné „Species inquirendae", anebo nové práce Bretscherovt
o Oligochaetech švýcarských, jež jen nesnadno dle téhož autora určiti
lze, potvrzují tuto vyslovený názor o nutnosti revise nově popsaných
anebo za nové, samostatné druhy pokládaných forem.

Přítomná práce má za účel osvětliti podobnou otázku, zda totiž
„Nais hammata Timm." a „Bohemilla comata Vejd." jsou dva samo-
statné druhy, či představují-li druh jediný.

Pod uvedenými jmény byla totiž současně popsána najidka, o niž
se točí spor v uvedeném směru v době nejnovější. Ku zevrubnému

Věstník král. české společnosti nauk. Třída II. 1

2 VI. Václav S. Maule:

poznání jmenované najidky dovolím si předeslati stručný historický
nástin.

R. 1883. podal Vejdovský ^) předběžný přehled druhů Oligochaetû,
jakožto výňatek v tisku se nalézajícího velkého díla svého „System
und Morphologie der Oligochaeten". Zde poprvé uvádí nový rod
Bohemilla s druhem comata, kterýž také zevrubně popsaný a vyobra-
zený uveřejněn o rok později^ totiž 1884. O něco později uveřejni^
Timm svou práci o anatomii Phreorycta a Naidek,^) kde jest uvedena
naše Bohemilla pod názvem „Nais hammata". Srovnání vyobrazení a
popisů tohoto druhu nepřipouští žádné pochybnosti, že zde máme co
činiti s jednou a touže specií, o čemž se zvláště i písemně oba auto-
rové — jak vím z ústního sdělení prof. Vejdovského — dohodli. Ro-
dové jméno Bohemilla bylo sice zadáno již dříve Barrandem pro rod
trilobitů, leč rod ten byl tehdy velmi nejistým a jen dle úlomků ne-
známého trilobita stanovený. Tudíž jméno Bohemilla pro jmenovaného
korýše bylo nezávazné a vratké. Když však později vyšlo na jevo
z celkových exemplářů, že rod trilobitů Bohemilla jest oprávněný,
změnil r. 1903 Michaelsen ^) prvotný název naší najidky na „ Vej-
dovskyella^^ pod kterýmžto jménem jest uplatněn náš druh jakožto
V. comata a uveden i v posledním pěkném spise téhož autora, „Geo-,
graphische Verbreitung der Oligochaeten" (Berlin 1904).

Leč v poslední době vyslovena pochybnost se strany A. Ditlev-
senA; zdali lze druh Timmûv prostě stotožnovati s druhem Vejdovského
a zda-li není na místě uznávati dva druhy, totiž Vejdovshyella (Bohe-
milla) hammata Timm a Vejdovshyella comata Vejd.

Ve své totiž práci o morfologii a oekologii dánských Oligochaetû
pronáší Ditlevsen^) náhled, že dle délky štětin břišních možno uzná-
vati formy obou autorů za samostatné a opírá se o zobrazení štětin
těch u Vejdovského, jakožto příliš krátkých vůči štětinám hřbetní
strany. Dle těchto poměrně krátkých štětin byla by Vejdovshyella co-
mata rozdílnou od V. hammata, jež má štětiny břišní delší, a takovýto
tvar shledal Ditlevsen i v Dánsku. Jakkoli vím z ústního sdělení
prof. Vejdovského, že dotyčné zobrazení štětin břišních jest reproduko-
váno při slabším zvětšení než celkový obraz, tož na druhé straně

') Vejdovský, Revisio Oligoch aetorum Bohemiae. S B. Königl. böhm.
Gesellsch. Wissensch. Prag 1883.

'^) Timm Rud, Beobacht. an Phreoryctes Menkeanus und Nais. Arb. zoolog
zootom. Institut. Würzburg 1883.

ä) Michaelsen W., řlamburgische Elbe-Uutersuchung IV. Oligochaeten. 1903.

*) A. DiTLEvsFN, Studien an Oligochaeten. Z. f. w. Z. Bd. 77. 1904, p. 401.

Yejdovskyella comata (Mich.) a „Nais haiumata Tiiuni'

zobrazeai celého zvířete ukazuje
poměr délky štětin hřbetních a
břišních zcela správně, takže to-
tožnost tvaru TiMMOVA a Vejdov-
sKÉHo z tohoto posledního zobrazení
na jevo vychází.

Nicméně jeví se i v této zjevně
nedůležité otázce nutným znovu
vyšetřiti číselný poměr mezi délkou
štětin hřbetních a břišních svazků.
V( c však sama má své obtíže. Vej-
dovshyella comata jest totiž ve zví-
řené české zjevem celkem vzác-
ným, nebot, pokud mně známo ze
sdělení prof. Vejdovského, objevuje
se zajímavý druh ten ve vodách
Vltavy pořídku a vlastně jen jedin.
kráte během 10 let byl přinesen
do zoologického ústavu české uni-
versity. Za to prý jest hojnější
dle zpráv Dra Thona v okolí Gol-
čova Jeníkova. Odtud dostalo se
mně jediného, dobře fixovaného
exempláře, který jsem mohl na
praeparátu podbarveném a v gly-
cerinové gélatine uzavřeném v pří-
čině délky štětin vyšetřiti a i kon-
činu tělní, v níž se děje pučení
a dělení, stanoviti. V poslední pří-
čině jest toto sdělení zcela nové.

Zkoumaný exemplář jsem peč-
livě Abbeovou kamerou lucidou.
vykreslil, hřbetní i břišní štětiny
změřil a tak vzájemný poměr délky
obojích štětin stanovil.

Shledal jsem štětiny břišní dosti
dlouhé, štíhlé, silně prohnuté, na
distálním konci rozeklané, s ne-
stejně dlouhými, ostře špičatými
zoubky. Nodulus nalézá se blíže

Fig. 1. Vejdovskyella comata Mich,
kreslená dle fixovaného exempláře

VI. Václav S Maule:

base štětiny. To celkem odpovídá zobrazení i Timma i Vejdovského
i konečně Ditlevsena. Hřbetní štětiny jsou mnohem delší, ve svazcích
po 4 — 6 a, jak již dříve správně od Vejdovského naznačeno, jedno-
stranně sperené.

Fig. 2. Tři svazky štětin hřbetních.

Délku štětin hřbetních a břišních stanovil jsem průměrné dle více
měřených štětin, ovšem ale pouze dle volných částí jich z těla vyční-
vajících, jak toho praeparát dovoloval. Měření dalo výsledky následující :
Břišní štétiny. Hřbetní ètètiny.

003

0-035 0-280

0-03' 0-245

0-03 0-230

0-025 0-200

Průměrem 0-03 mm.

Průměrem O' 239 mm.

Vejdovskyella comata (Mich.) a „Nais hammata Timm". 5

Vzájernoý poměr délky obojích štětin jest 1:8.

DiTLEvsEN ovšem správně požaduje, aby k definitivnímu stano-
vení, jedná-li se zde o jednu či dvě specie, bylo provedeno pečlivé
spracování anatomické, což platí též o jiných druzích Naidomorphû:
než i vnější poměry štětin jsou u našeho druhu kriteriem tak pěkným,
že již i při povrchním ohledání totožnost obou domnělých specií jest
ihned zřejmou.

Co se týče rozšíření geografického našeho druhu, tož zjištěna
dosud Vejdovskyella comata v Čechách, Velké Britanii, Francii, Ně-
mecku, ve středním Rusku a Dánsku.

Fig. 3. Dva svazky štětin břišních.

Pro srovnávací morfologii Naidomorphû jest důležitým poža-
davkem, aby se u jednotlivých rodů vyšetřila přesně končina, v níž
se tvoří zona pučení. Pro největší část dosud známých rodů základ
této zóny neznáme, neboť v této příčině vykonáno dosud málo. Jest
tedy v tom ohledu každý příspěvek vítaným, zvláště u rodů tak vzác-
ných, jako jest Vejdovskyella. Jak ukazuje zobrazení tohoto druhu
(obr. 1.), jeví se exemplář mnou pozorovaný ve stadiu pučení, kde
zadní zooid dosud nejeví základu hlavy. Přední individuum čítá
14 svazků štětin hřbetních a zakončuje ztluštěním hypodermálním
jakožto zadní polovinou zóny pučení, i bude tedy jeho vzorec
l-\-ll-\-x, při čemž I značí segment hlavový, 17 počet segmentů
trupových a x počet segmentů, jež se ze zouy pučení vyvinou. Zadní
zooid postrádá segmentu hlavového vyvinutého a bude tedy jeho vzorec
(1)4-12 + ^.

Dle posouzení tedy jediného exempláře možno předpokládati, že
zona pučení u Vejdovskyella comata nalézá se za segmentem 18.

VIL

Das neue Bild der afrikanischen Ichtliys.

Von Prof. Dr. J. Palacký.

Vorgelegt den 1-2. Jänner 1906,

Das neue Verzeichnis der afrikanischen Fische von Boulenger
(Ann. Mag. Nat. History, 7. ser., 16. vol. N. 91, jul. 1905) ermöglicht eine
bessere Übersicht der Ichthys von Afrika, als es bisher möglich war.
Die Gesammtzahl der Süsswasserfische steigt auf 934 (von 283 Dam-
beck)j worunter höchstens 54 Brakwasserfische. Schon die Familien -
zahlen sind überraschend — 200 Cypriniden (sonst 13 Dambeck,
133 Barbus), 184 Siluriden (62 Dambeck), 179 Cichliden (Chrpmiden

— davon 2 Tilapia, sonst 25 Sau vage), 107 Mormyriden (Sauvage 35)

— so dass diese grösste endemische Familie sich mehr als verdrei-
facht hat — nur 93 Characinen (Sauvage auch schon 35), 40 Cypri-
nodonten (Bleeker 6 1), 23 Mastacembeliden (3 Sauvage), 30 Gobiiden,
jezu 14 Anabatiden, Ganoiden, 13 Mugiliden etc. Es haben also die Cypri-
niden die grösste absolute Zunahme — relativ die Chromiden, in denen
Afrika den ersten Rang vor Amerika gewonnen. (Eigenmann nur 86 —
Sauvage 135.) Die geographisch interessanteste Zunahme — ausser den
Cypriniden, sind die orientalischen Mastacembeliden, Labyrinthfische und
(3) Ofiocefaliden, die keineswegs auf den Osten beschränkt sind, denn von
den Mastacembeli len sind 8 im Westen (bis zum Tsadsee), von den
Labyrinthfischen 4, von den Ofiocefaliden (alle 3) (alle beide Familien
bis zum Tsadsee), wobei Congo zum Zentrum gerechnet ist — ja
1 Anabas ist sogar im Senegal, 2 am Cap d. g. H.

Neu ist der Monotyp Cromeria (nilotica im Weissen Nil). Eine
detaillirte Vergleichung ist bei dem Mangel jeder Synonymik bei

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe.

2 - VII. J. Palacký:

Boulenger unmöglich — ungern vermissen wir z. B. den Ciarias
lazera Barys in der Westsahara, den Alburnus alexandrinus Stein-
dachner aus Egypten, das Ctenopoma microlepidotum vom Cap d.
g. H. etc. Micracaothus (marchii) ist von den Labyrinthici abgetrennt.

Von Monotypen erwähnen wir Phractolaemus ansorgii Blgr.
(unterer Niger, Congo i, Bedotia madagascariensis (dort, Atherinid),
Polycentropsis abbreviata Blgr. (unterer Niger).

Wenn wir die einzelnen grösseren Familien rasch durchgehen,
so bleiben die Monnyriden in den alten Grenzen (Senegal — Angola,
Ngamisee, Zambesi — Juba (2 end. Petrocefalus giiroides), Nil —
aber das maximum fällt nach Congo 58 (46 endemisch), der Nil 13 —
Guinea 10, der Niger 11, der Tsadsee 7, der Senegal 7 (wohl durch
Reduktion), Angola 5, der Nyassa 3, Ukamba 2, Zambesi 3, Rovuma 1,
Moero 1, Web Schebeli 2. Weit verbreitet ist nur Mormyrops
deliciosus (Senegal — Juba, Nyassa, Congo).

Die Characinen bleiben in den alten Grenzen — Nil, Senegal
Ngami 1 — die 2. sp. Castelnau 6 ist als ? angeführt), Limpopo,
Natal (1). Der Congo hat aber nur 49 (end. 40), Senegal nur 11
(Steindachner 13), der Tsadsee 10, der Niger 10, der Nil 16, West-
afrika (zwischen Senegal und Niger 19, zwischen Niger und Congo
16, der Tanganika 4, der Rudolfsee 2, Kingani 3, Zambesi 3, Moero-
see 2, Angola 2, Limpopo 1, Dilolosee 1 end., Tana 1, Omo 1. Die
weiteste Verbreitung hat Sarcodaces odoe (Senegal - Ngami), Hydro-
cyon lineatus (blauer Nil — Congo— Liberia— Limpopo).

Bei den Cypriniden tritt der Congo zurück (26—23 endem.), der
Osten wird doppelt so reich als der Westen, doch meist durch locale
sp., die auch den kleinsten Seen nicht fehlen (Omosee 2, Baringo 3,
Rukwa 3, Kiwu, Zuai (2), aber Canasee 15). Auch die Flüsse des Ostens
sind relativ reich (Hawasch 11, Rovuma 3, Pangani 3, Tana 5, Kingani 2,
Juba 3, Schebeli 3, Limpopo 4, Natal 4), während die Mitte nicht
besonders hervortritt (Nyassa 7, Tanganika 6, Victoria-Nyanza 5,
Nil 13), obgleich endemische spec. bis in der Capcolonie (Olifants-
river z. B.) vorkommen. Der Westen hat 10 am Kamerun, 7 in Angola,
5 in Guinea, 4 im Garip, 3 Benitófluss, aber der Norden ist arm,
(Niger, Tsadsee, Senegal zu 3). Marokko hat 12 endem. sp., die Ber-
berei (Algier, Tunis) 3„ die Sahara noch 1 end. Es scheint, als ob,
wie in Europa, diese geologisch jungen Fische vom Osten her ge-
kommen, den alten Centralsee Dambecks erreicht und sich von dort
allerseits ausgebreitet hätten.

Das neue Bild der afrikanischen Ichthys. 3

Bei den Süuriden tritt der Congo wieder an die erste Stelle
(60—43 end.), der Nil hat nur 31 (darunter den verbreitetsteu Fisch
Afrikas Ciarias lazera B.) von Syrien und der Nordwestsahara (Bary)
über den Senegal, Niger^ Tsadsee bis zum Albertsee, Nyanza, Ngami,
In Kamerun sind 18, am Ogowé 11, im Niger 25 (mit Calabar), im
Tsadsee 10, im Senegal 15, in Guinea 29, in Angola 6, im Garid
noch 2 (bis zum Vaalriver 1). Die Westseite (vom Nil ab) hat 130
spec, also mehr als zwei Drittel, die Ostseite ist arm (c. 30) —
Zambesi 7, Natal 2, Schebeli 3, Mozambik 3, Rudolfsee 3, Tana 3,
Pangani 2, üniamwesi i, Juba 3, Kingani 1, Limpopo 1, Tsanas. 1,
Hawasch 1, Abyssinien 1 — obwohl sie die Capcolonie erreichen.
Selbst die centralen Seen sind arm : Tanganika 7, Nyassa 1, Albert 2,
Moerosee 2, Nyanza 1. Man sieht die Nähe von Amerika wirken.
Andrerseits hat Madagaskar 3 (1 mit Zanzibar, l mit Mauritius),
sowie es 2 Aale gegenüber 3 Afrikas besitzt (ohne die Meeresspezies).

Das Cap hat die einzigen 2 antarktischen : Galaxias. Von den
Cyprinodonten hat Congo nur 6 sp. (3 end.). Auch hier bei dieser
sonst meist amerikanischen Familie ist der Westen artenreicher (18)
als der Osten (9), Norden 5 (3 Egypten, 2 Algier), das Centrum 3
(je 1 Tanganika, Nyassa, Nyanza) und der Süden (1 am Cap, Falsebay).
Madagaskar hat 2 spec, die Seyschellen 2. Reicher sind Kamerun 5,
der weisse Nil 3, Guinea 3, der Senegal 2, Niger 2, Zanzibar 2,
sonst haben zu 1 Gabun, Mosambik, Somaliland, Angola, Schoa.

Algier behält den mediterranen Charakter durch Gasterosteüs
aculeatus, Mugil cefalus, die Forelle des Edough (trutta bei Boulenger
Salar macrostigma Dum.), deu Aal, Blennius vulgaris und Cristiceps
argentatus.

Die Chromiden (Cichliden) sind unlängst von Pellegrin mit
303 sp. (167 altweltlich) aufgezählt worden. Boulenger hat mehr um
3 Paratilapia (multicolor Unteregypten, carlottae vom Zambesi und
victnriana vom Nyanza), Pelmatochromis boulengeri vom Kamerun,
und 5 Tilapiae (Linellii Lönberg, dubia und Kottae (id.) Kamerun,
Tanganyikae Gthr, und guiarti Pellegrin Nyanza — der Rest der
Differenz betrifft Umtaufungen mit Spaltung oder Reduktion (Til.
multifasciata Günther, Guinea).

Das lokale maximum entfällt jetzt auf den Tanganyika (57 sp.),
wogegen der Congo mit 31 sp. zurücktritt; sonst haben wir 9 aus
dem Nyanza, 2 aus dem Albertsee, 4 aus dem Moerosee, 1 aus dem
Kiwusee, 7 aus dem Nil (bis Unteregypten, end. Paratilapia multi-
color), 6 aus dem Tsadsee, 6 aus dem Senegal, 11 aus Guinea, 7 aus

4 VII. J. Palacký: Das neue Bild der afrikanischea Ichthys.

dem Niger, mon. Kamerun (2 im Kratersee), 8 vom Gabun, 9 aus
Angola, 4 aus dem Ngamisee (Castelnau 10), 3 aus Transvaal, 1 Gailp,

2 aus Natal, 9 aus dem Zambesi, 19 aus dem Nyassasee, 10 aus
Shire, 3 von Madagaskar, 1 noch aus dem Canasee, Rudolfsee. Es
ist daher das Centrum am reichsten, von vro sie Algier, Syrien und
Indien (3) erreichen.

Die Gobiiden (30) haben die Mehrzahl in Madagaskar (10),
Natal 3, 2 in Algier, 9 im Westen, (17 im Osten), je 1 auf Anjuan
und den Sey schellen, 1 sp. im Nil bis in den Oberlauf, 1 am Cap.

Die Mastacembeliden (23) haben 6 sp. in Congo, 6 im Tanganika,

3 in Kamerun, 3 in Ogowé, 2 in Guinea, je eine im Tsad, Niger, Nyassa,
Nyanza, Angola, Shire.

Im Ganzen ist die reichste Gegend der Congo bei Boulenger
mit 241 sp. (191 endemisch). Nil und Senegal behalten den alten
Rang, der Tanganika weist 81 sp. auf — der Tsadsee nur 41 — der
Nyassa nur 23 etc.

Die Wanderfische dürften noch ungenügend bekannt sein. So
wissen wir nicht, warum Boulenger den Cristiceps argentatus des
Mittelmeeres, der in Westaustralien im Schwanenflusse lebt, und
den Playfair aus der Quelle Air Malaka in Algier angiebt, dort
mit einem ? anführt — es gibt so viele Mittelmeerfische bis in
Neuseeland.

Madagaskar ist ziemlich selbstständig Interessant ist das weite
Vorkommen der asiatischen Chromiden in Afrika — Tilapia nilotica
im Schari, Gallaland, Kiwusse (Pellegrin), Tilapia zillii Uedzir, Schari.
Nach Pellegrin wäre der verbreitetste Fisch Hemichronis bimaculatus
Gill vom Mareotissee und den Zibans bis zum Cap — Boulenger hat
aber im Süden 2 spec. — ■ angolencis dort und Frederici im Ngami.
Das kleinere Detail haben wir übergangen. Der Leser kann sich daraus
die geologischen Folgerungen selbst ziehea — wir enthalten uns jeder
vielleicht unzeitigen Äusserung.

Nachtrag. 1906 erschien von Boulenger ein Fischverzeichnis
vom Kwangof 6 (2 neue). Kasai (16 sp. — 2 neu), Bangweolos.
(24. — 9 neu) etc. — ohne wesentliches Neues.

vili.

lieber die walirscheinliche Möglichkeit der iViifsu-
chang von nutzbaren Erzlagerstätten mittels einer
photographisclien Aufnahme ihrer elektrischen Aus-
strahlung.

Von Professor Dr. Heinrich Barvíř in Prag.
Vorgelegt in der Sitzung am 23. Februar 1906.

Bereits im Jäuner 1904 habe ich bei einer Gelegenheit auf
eine Angabe Lehmanns hingewiesen.^) nach welcher die sog. Berg-
witterung im Erzgebirge eine häufige Erscheinung sein soll, man
„habe an den Orten, da hernach Bergstädte erbaut worden, zuvor
viel und starke Bergwitterung gespürt", und bemerkte, dass eine der-
artige Ausstrahlung stellenweise vielleicht auch durch die Anwesen-
heit des Radiums hätte verursacht werden können. Ueber ähnliche
Erscheinungen an mehreren Stellen, wo Kupfer-, Blei-, Silber-, Zinu-
oder Zink-Erze sich befinden, gibt es zahlreiche ältere Nachrichten,
von welchen einige z. B. von Gaetzsohmann zusammengestellt wurden. ")
Man war früher der Ansicht, dass die sogen. Witterungen (Strahlun-
geo, Bergfeuer, Feuerschein) vorzüglich über dem Ausgehenden von
Erzlagerstätten stattfinden, wollte sie sogar in einigen Erzgruben be-
obachtet haben und gab an, dass dieselben zumeist in der Dämme-
rung und in der Nacht, im Frühjahr, Sommer, z. T. auch im Herbst

^) Hornické a Hutuické Listy, Jahrgang V, Nro. 1, vom 10. Jäuner 1904,
pag. 6. — Lehmann: Ausführliche Beschreibung des Meissnischen Ober-Erz-
gebirges, Leipzig 1747, pag. 430.

^) MoRiz Ferd. Gaetzschmann : Die Aufsuchung und Untersuchung von
Lagerstätten nutzbarer Mineralien. 2. Aufl., Leipzig 1866, pag. 323 — 326.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 VIII. Heinrich Barvíř:

besonders nach Gewittern wahrgenommeü werden können. In Nord-
amerika und Kalifornien will man tatsächlich beobachtet haben, dass
die elektrischen Ströme in der Atmosphäre in der unmittelbaren Nach-
barschaft eines Erz-Ganges mächtiger wirken als weiter von demsel-
ben. In der neueren Zeit glaubte man derartige Nachrichten nicht,
oder man beachtete sie sehr wenig. Und doch findet eine elektrische
Ausstrahlung aus den obersten Partien unserer Erdkruste besonders
unter gewissen Umständen ziemlich stark statt, und unserem hoch-
verdienten Forscher Karl V. Zenger gelang es schon im Jahre 1875
und später noch öfters analoge Erscheinungen, obwohl sie weder mit
blossem Auge noch mittels des Fernrohrs wahrgenommen werden
konnten, auch in der Nacht bei einer ziemlich starken Dunkelheit
mittels einer photographischen Aufnahme auf mit fluoreszierenden
Stoffen imprägnierten Platten zu konstatieren.^)

Dann könnte man aber auch tatsächlich erwarten, dass eine
solche Ausstrahlung an Stellen, wo bessere Leiter der Elektrizität in
grösserer Menge und nahe der Erdoberfläche vorkommen, auch stärker
stattfindet als an jenen, wo schlechte Elektrizitätsleiter sich befinden,
und ein grösserer Unterschied in der Intensität einer solchen Aus-
strahlung dürfte sich wohl auch an einer entsprechenden Photogra-
phie Avahruehmen lassen, falls man ähnliche Unterschiede stellenweise
bereits mit blossem Auge in der Natur wahrgenommen hat. Und eben
sind manche Erze tvie Eisenkies, Kupferkies, Bleiglanz, Magnetit
u. a. sehr gute Elektrizitätsleiter, auch Graphit leitet die Elektrizität
ziemlich gut, •*) während Quarz ein schlechter Leiter ist und die Feld-
spate höchstens zu den sogen. Halbleitern gerechnet werden können.

Deswegen dürfte man bei entsprechenden Umständen, z. B. vor
oder während der Gewitter, oder nach denselben, z. T. vielleicht auch
nach einer intensiven und länger andauernden Sonnenbeleuchtung
an Stellen, wo eine grössere Quantität solcher Erze nahe der

^) Vergl. z. B. Cir. V. Zenger: La théorie électrodyuamique du monde et
le radium. Association Française pour l'avancement des sciences, Congrès de
Grenoble, 1904, Séance 10 août, der Mitth. pag. 1. u. 2. Desselben: L'hélio-
photographie appliquée à la prévision du temps in Mémoires du Bureau C. météoro-
logique de France 1880, (Annales IV), pag. 55—58. — Zenger tränkte zuerst
CoUodium-Platten mit Silber-Bromchlorid und mit einer Lösung von Chloro-
phyll in Aether, später nebstdom mit Uranpräparaten u. ähnl. Es gelang
ihm mit solchen Platten auch unsichtbare Entladungen an den spitzigen
Elektroden einer gewöhnlichen Elektrisiermaschine zu photographieren.

*) Gemeine Braunkohle, manche — besonders die pyritführende — Schwarz-
kohle sowie der Anthrazit sind ebenfalls ziemlich gute Elektrizitätsleiter.

lieber die Möglichkeit der Aufsuchung von nutzbaren Erzlagerstätten. 3

Oberfläche in der Gestalt von Lagern oder mächtigeren Gängen
vorkommt; auch eine stärkere Ausstrahlung der Elektrizität er-
warten, welche — zumeist freilich für das Auge unsichtbar
— doch wahrscheinlich mittels einer photographischen Aufnahme
auf mit fluoreszierenden Substanzen präparierten Platten kon-
statiert werden könnte. Ich möchte an der Möglichkeit und Zweck-
mässigkeit.einer solchen Untersuchung nicht zweifeln. Dieselbe könnte
zur geeigneten Zeit wohl auch in entsprechend gelegenen Gruben
und Stollen angestellt werden.

Falls sich eine solche Untersuchungsmethode bewähren sollte,
würde sie freilich eine grosse Bedeutung haben, man würde auf
eine solche Weise tatsächlich in sonst undurchsichtige Partien unse-
rer Erdkruste gewissermassen hineinsehen können.

In den Gruben und Stollen könnte man eine elektrische Aus-
strahlung auch künstlich mittels Influenz -Maschinen hervorrufen.
Man dachte bereits an die Anwendung einer photographischen Auf-
nahme von Lagerstätten mit Hilfe des Radiums, allein die Strahlen
des letzteren dringen in die Silikate nicht tief genug, sodass sie nur
ziemlich schmale Gesteinspartien durchsetzen. Eher würde man viel-
leicht stelleiiweise das Radium oder andere die elektrische Ausglei-
chung befördernden Substanzen (z. B. Uranpräpavate) zur Erregung,
resp. Verstärkung einer elektrischen Ausstrahlung in den Gruben und
Stollen benutzen, welche letzere dann photographisch aufzunehmen
wäre. So würde man stellenweise in den Stand gesetzt, mit Hilfe
eines photographischen Apparates die Lage der nächsten Erzlager-
stätten auch in den Gruben und Stollen zu erraten und darnach die
bergmännische Arbeit mitunter zum B. auch bei Verwerfungen ein-
zurichten.

Möglicherweise entströmen den die Erzgänge führenden tieferen
Klüften mitunter auch brennbare, resp. schwach leuchtende Gase, wie
es ja bereits von der atmosphärischen Luft und von Quellen erwiesen
wurde, dass dieselben eine desto stärkere Radiation zeigen, je tieferen
Regionen sie entstammen — aber auch solche Fälle lassen sich wahr-
scheinlich öfters photographisch konstatieren und zu entsprechenden
Konklusionen ausnützen, auch wo das Auge keine Ahnung von dem
Vorhandensein solcher Verhältnisse liefern kann. Allerdings müsste
man immer auch auf alle Nebenumstände eine entsprechende Rück-
sicht nehmen : auf die durch Ozon verursachte Strahlung des Wassers
nach Gewittern, auf die leicht erregbare starke Radiation der Karbo-

4 Vlil. H. Barvíř; Über die Möglichkeit der Aufsuchung von Erzlagerstätten.

nate der Erdalkalimetalle, also in der Natur liauptsächlicli des Kalk-
spats und des Dolomits etc.

Ich teilte den 21. d. M. meine Gedanken dem Herrn Hof rat
Karl Zenger persönlich mit. Derselbe erklärte, er halte lokale Unter-
schiede in der Stärke der elektrischen Ausstrahlung beim Vorhanden-
sein von stark leitenden Erzen für wahrscheinlich und eine Konsta-
tierung solcher grösseren Unterschiede auf photographischem Wege
für nicht unmöglich. Sollte meine Proposition — welche eigentlich nur
eine Applikation der Erfindung Zenger's vorstellt, — sich bewähren,
dann würde daraus ein Nutzen sowohl für die geologische Wissen-
schaft als auch für die Praxis erfolgen. Es verdient also meine Idee
eine weitere Prüfung an geeigneten Orten.

IX.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu
při určení tvaiu země kyvadlovým měřením.

Napsal Dr. František Köhler.

Se 7 obrazy v textu.

Předloženo v sezení dne 23. března 1906.

ÚYOd.

Kyvadlo, jehož užívá se již po dvě a půl století k různým vý-
zkumům v oboru fysiky a astronomie, stává se v novější době velmi
důležitým přístrojem geodetickým.

Již jednoduché kyvadlo podává nám zřejmý důkaz o denním
otáčení země kol své osy, mimo to poskytuje nám dále možnost určiti
tvar země dle teorému Clairautova, vyjadřujícího vztah mezi tíží
zemskou, setrvačností a sploštěním země.

Není tudíž divu, že kyvadlo bylo stále předmětem pilného studia
znamenitých učenců, kteří zejména po seznání některých chyb, při
kyvadlovém měření se vyskytujících, hleděli je všemožně zdokonaliti.
Přes to však nutno doznati, že až do dnešního dne nejsou úplně
známy veškeré zdroje chyb spojené s měřením kyvadlovým.

Správnost výsledků měření kyvadlových závislá jest nejen na
správnosti pozorování, nýbrž hlavně na stálosti a neproměnlivosti
kyvadel. Doba kyvu kyvadel nemá se při pozorování měniti, nýbrž
má býti veličinou stálou. Toho ovšem nedá se nikdy úplně docíliti,

věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1

2 IX. František Köhler:

poněvadž na dobu kyvu béhem pozorování má vliv řada činitelů, více
neb méně proménlivých. Tyto činitele při každém pozorování nutno
určitij vliv jejich eliminovati a pozorované výsledky pak příslušně
opraviti. Proto redukuje se doba kyvu na nekonečné malý oblouk,
převádí se dále na nultý stupeň teploty, na vzduchoprázdny pro-
stor atd.

V poslední dobé vysloveny byly několikrát domněnky, že snad
magnetismus zemský má rovněž vliv na dobu kyvu. V tom případě
bylo by ovšem nutno i tento dosud zanedbávaný vliv určiti a výsledky
pozorování i v tomto směru příslušně opraviti.

Již Bessel ve svém spise „Untersuchungen über die Länge des
einfachen Sekundenpendels ^) upozorňuje na pravděpodobnost vlivu
zemského magnetismu na dobu kyvu mosazného kyvadla. V poznámce
uvedeného spisu v novém vydání „Ostwalds Klassiker der exakten
Wissenschaften" ^) H. Bruhns znova opakuje tuto domněnku a vyzývá
ke konání pokusů v tomto směru. Podobně Helmert^) při svých
studiích o převratném kyvadle obával se vlivu zemského magnetismu
na dobu kyvu kyvadla a dal proto konati předběžné pokusy v tomto
směru. Ukázalo se však, že tento vliv na délku matematického vteři-
nového kyvadla jest bezvýznamným a že působí pouze na útlum
kyvu.

Aby se vyšetřilo, do jaké míry tyto domněnky jsou správnými,
studoval profesor Haasemaîîîî na geodetickém ústavu v Postupími na
popud ředitele téhož ústavu profesora Helmerta vliv zemského magne-
tismu na dobu kyvu pulvteřinového kyvadla Sterneckova. Výsledky
pozorování, při nichž jsem byl profesoru Haasemannovi jako spolu-
pracovník nápomocen, uveřejněny jsou v publikaci král. pruského
geodetického ústavu v Postupími."*)

Z pokusů Haasemauuových vychází na jevo, že vliv změny zem-
ského magnetismu na dobu kyvu kyvadel Sterneckových jest nepatrný

*) Abhandlungen der matematischon Klasse der Königlichen Akademie der
Wissenschaften zu Berlin 1826, str. 99.

^) Leipzig 1889, čís. 7.

^) F. R. Helmekt: Beiträge zur Theorie des Reversionspendels. Potsdam
1898, Str. 56.

*) Veröffentlichung des königl. Preussischen Geodätischen Institutes, Nr. 22.
1905, Str. 138—140.

L. Haasemann: Bestimmung der Intensität der Schwerkraft auf 66 Stationen
im Harze und seiner weiteren Umgebung.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru zemè. g

a Že tudíž není třeba se obávat rušivých účinků zemského magnetismu
na dobu kyvu těchto kyvadel.

Aby vyšetřen byl vliv zemského magnetismu na dobu kyvu
i jiných kyvadel, jichž v poslední době zvláště hojně k relativnímu
měření tíže se užívá, konal jsem na zmíněném ústavě podrobná pozo-
rování s kyvadly mechanika Stiickratha z Friedenau a to jednak
s obyčejnými mosaznými kyvadly, jednak s mosaznými kyvadly opa-
třenými galvanickou vrstvou niklu. Mimo to studoval jsem vliv zem-
ského magnetismu na dobu kyvu kyvadel téhož mechanika, zhotove-
ných z niklové oceli (invar), která pro svůj malý koeficient roztaži-
telnosti zvláště se výborně hodí pro kyvadlová měření. Konečně pro-
vedl jsem pozorování i s kyvadly mechanika král. pruského geodeti-
ckého ústavu v Postupími Fechnera, jenž zhotovuje kyvadla z fosfo-
rového bronzu.

Výsledky těchto pozorování budou uvedeny, nutno však napřed
seznati podrobně zařízení těchto přístrojů jakož i teorii kyvadlového
měření.

Zařízení.

Kyvadlový stojan.

Kyvadlový stojan, na němž zavěšeno jest vlastní kyvadlo, náleží
geodetickému ústavu postupímskému a zhotoven jest mechanikem
StUckrathem z Friedenau, Mosazný stojan má tvar komolého kužele
(obr. 1.) Spodní kruhový prsten průměru 30 cm má ve výběžcích
matice pro tři stavěči šrouby S^ jež možno svěracími šrouby s zúžiti
neb rozšířiti. Tři mohutná ramena M^, M^^ M.^ s prsténcem pevně
spojená nesou hlavu stojanu H. Obě přední ramena M^, M^ jsou plná;
zadní rameno M^ rozdvojeno jest při prstenci ve dvě části, aby po-
skytnut byl volný průchod vzduchu, který se kýváním kyvadla v pohyb
uvádí.

S hlavou stojanu spojeno jest rameno N s hrubým ložiskem pro
zavěšení kyvadla. Šroubem Š dá se toto ložisko zvednouti neb snížiti,
čímž spustí se ostří kyvadla na vlastní achátové ložisko, na němž
se kývá během pozorování.

Achátové ložisko vpraveno jest za horka do rýhy mosazného
hranolu, který se dá při zasazování kyvadla z drážek hlavy stojanu

4 IX. František Köhlei-i

vysunouti a při měření pevně spojiti šrouby R a, r s hlavou sto-
janu. Na hlavě stojanu jest krabicová libela L pro urovnání hlavy
stojanu do polohy vodorovné. Na spodním prstenu jest v ložiskách
K tyč C, mající prostřed kostěný výstupek, jímž možno uvésti kyvadlo
v pohyb. Na prstenci upevněn jest šroubem u t. zv. kyvadlový teploměr
T, kterým měří se teplota kyvadla.

Obr. 1.

Kyvadlový teploměr.

Kyvadlový teploměr skládá se z kyvadla týchž rozměrů jako
kyvadlo pozorovací. V duté kyvadlové tyči umístěn jest rtuťový te-
ploměr s nádobkou rtuťovou v závaží kyvadla se nacházející. Teploměr
dělen jest po dvou desetinách stupně, takže možno ještě setinu stupně
buď lupou neb odčítacím dalekohledem odhadnouti.

Mimo to nachází se v objímkách upevněných na jednom předním
ramenu M, (v obrazci zakrytý)^ obyčejný rtuťový teploměr s dělením
po dvou desetinách pro určení teploty okolního vzduchu.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru zen:é. 5

Stojan kyvadlový spočívá na mosazných podložkách p, které jsou
s kamenným pilířem sádrou pevně spojeny. Pilíř ten jest čtverco-
vého průřezu o straně 40 cm a výšce 50 cm. Po celé výšce jest vy-
dlabána válcová dutina v průměru 20 cm.

Kyvadlový stojan chráněn jest při měření dřevěnou, staniolem
polepenou skříní, mající pro měření nutná zasklená okénka. Skříň
tato chrání kyvadlo před vlivem změny teploty jakož i před vlivem
proudícího vzduchu.

Kyvadla.

Kyvadlo čís. 5 jest z mosazi a na povrchu jest silně pozlaceno.
Kyvadlo skládá se z mosazné tyče T tlouštky 8,5 mm, která má na

spodním konci 1 Jcg těžké závaží Z, na horním konci pak dvě ramena
r, která nesou ostří s kyvadla. Závaží skládá se ze dvou komolých
kuželů spojených spolu svými většími základnami. Průměr větší zá-
kladny jest 8 cm, menší 4 cm; výška obou jest 4 cm. Délka kyvadla
mezi ostřím a středem kyvu obnáší as 25 cm, celková délka pak
32 cm (Obr. 2.)

Hořejší část skládá se ze dvou ramen r, která jsou zakončena
dvěma prsténci p, v nichž umístěn jest mosazný hranol, do jehož
drážek zasune se za horka achátové ostří s. Na obou svislých stěnách
hranolu nacházejí se zrcátka 2 a číslo kyvadla.

Ostří u kyvadla čís. 5 jest z oceli, u ostatních kyvadel pak
z achátu. Ostří má tvar pětibokého hranolu, jehož horní dvě stěny

6

IX. František Köhler

svírají s vodorovnou stěnou úhel 63° ; spodní stěny svírají spolu úhel
95". Toto ostří rozděleno jest třemi segmentovými výřezy ve čtyři
části. Dvě prostřední — každé v délce 14 mm — tvoří vlastní hlavní
ostří, na kterém se kyvadlo při měření kývá, obě postranní pak —
vedlejší ostří — v délce 7 mtn zapadají do zářezů kovové vidlice
stojanu, která vyzvedne šroubem S kyvadlo, nekoná-li se měření. Ostří
tvoří jednu přímku.

Podobně zařízena jsou ostatní Stiickrathova kyvadla : čís. 88
s galvanickou vrstvou niklu, čís. 79 z niklové oceli; totéž zařízení
jest i u kyvadla Fechnerova F^ z fosforového bronzu.

Sch ei^rOÁickf iisporadoni

Koin^ideneni pnrírůj

fíoxvcdnd d^ska- A)nfièretnefre R}\^ostai

Přeměnavac

Obr. J.

Elektromagnet.

Elektromagnet, který slouží k vyvozování magnetické síly, skládá
se ze železného válce průměru ,2 cm a délky L r= 49,2 cm. Válec za-
sunut jest ve dvou cívkách ovinutých v sedmi vrstvách isolovaným mě-
děným drátem. Na délce 1 cm nachází se 8Vo závitů.

Proud dodáván byl třemi termoelektrickými sloupy, které se
velmi dobře osvědčily po celou dobu měření, neboť byly takřka úplně
konstantními. Malé kolísaní proudu vyrovnávalo se zapjatým rheo-
statem firmy Siemens a Halske v Berlíně. Ku kontrole stálého proudu
sloužil ampermetr téže firmy, jímž možno čísti tisícinu amperu.

Vliv zemského magnetismu na útlum a d.ibu kyvu při určení tvaru země. 7

Pozorování konalo se dvakrát vždy se střídáním směru proudu,
k čemuž používán byl malý přeméňovač.

Pro kontrolu, zda elektromagnetem prochází stále proud, posta-
vena vedle elektromagnetu busola, kterou zároveíi kontrolován směr
proudu.

Síla proudu obnášela po dobu pozorování 0^320 amperu. Elektro-
magnet postaven nejprve do směru kyvu, pak kolmo na směr kyvu
v různých vzdálenostech, poté pod kyvadlo do prodlouženého směru
v klidu se nacházející tyče kyvadlové, též v různých vzdálenostech.

Celkové uspořádání vyznačeno jest schematicky v obrazci 3.

Z tabulek pak možno viděti postup provedených pokusů.

Stanovení magnetického momentu elektromagnetu.

Abychom poznali velikost síly magnetického pole, v kterém ky-
vadlo se kývá, jest třeba stanoviti magnetický moment užitého elektro-
magnetu.

Tento stanoven byl inversní metodou Gauss-Weberovou z toho,
že elektromagnet z určité vzdálenosti r odchyluje magnetku z původaí
polohy o jistý úhel (p.'"}

J klauni poloha
S

-{^ — ^B^?m3=ù-

Pozorování koná se ve dvou hlavních polohách, V první hlavní
poloze nachází se elektromagnet kolmo na směr magnetického meri-
diánu tak, aby osa magnetu byla ve stejné výši s magnetkou. Magnet
nachází se v bodu A ve vzdálenosti ;• od středu magnetky (obr. 4.).

'") F. Kohlrausch: Lehrbuch der praktischen Physik, 9. vydání 1901, str. 320.

g. IX. František Köhler:

Po zavedení proudu pozoruje se výchylka magnetky, při čemž
čte se udání obou konců magnetky; potom změní se směr proudu
a čtou se opět oba konce magnetky. Otočením magnetu o ISO*' a změ-
nou proudu získáme opět čtvero čtení. Z osmi takto vykonaných čtení
vezme se aritmetický průměr, jenž jest výchylkou magnetky způso-
benou elektromagnetem v bodě A.

Obdobně pokračuje se v bodu i^ a z osmi pozorování vezme se
opět aritmetický průměr.

Aritmetický průměr hodnot v obou pozorovaných bodech A sl B

M
udává výchylku cp. K vypočtení poměru yy, kde M jest magnetickým

momentem a H vodorovnou složkou zemského magnetismu, jest třeba
znáti odlehlost bodových pólů L' elektromagnetu délky L a,l' magnetky
délky I, z nichž vypočte se opravný člen rj.

Jelikož

ri = lL''-ll'\ jest-.

M 1 r^ tg (p

5
Vzdálenost bodových pólů možno položiti rovnou -^ délky mag-
netu a magnetky.

V druhé hlavní poloze jest elektromagnet ve stejných vzdále*-
nostech severně a jižně od středu magnetky v bodech Ca D (obr. 5.).

Pozorování vykoná se týmž způsobem jako dříve, takže obdržíme
z aritmetického průměru osmi pozorování výchylku qp pro druhou
hlavní polohu.

Opravný člen r} jest v tomto případě

7]

— —

-lL"- + ll-

M

r^ tg cp

H '

~^H

Vliv zemského maguetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 9

Složku zemského magnetismu určíme z tabulek Kohlrauscho-
vých*) a možno pak vypočísti velikost magnetického momentu M.

V našem případe konalo se měření magnetického momentu ve
středním sklepu král. pruského geodetického ústavu rychle za sebou,
aby nenastaly změny jak magnetismu zemského tak i elektromagnetu.

Předcházející pozorování poskytovala následující výsledky.

I. hlavní poloha.
Vzdálenost středa magnetu od středu magnetky r := 124,75 cm.

U magnetky
pól

jižní
severní

Průměr

Magnet východně d U magnetky
pól

1. hrot 2. hrot

15,35
15,15

15,25

15,60
15,35

15,475

15.363

jizni
severní

Magnet západně

1. hrot I 2. hrot

15,30 15,50
15,30 ! 15,45

15,30 I 15,475
15,388

15,375

*) Lehrbuch der praktischen Physik 1901, str. 599.

10

ix. František Köhler:

Délka magnetky I z:z 6,8 cm.
Vzdálenost pólu bodových :

L' =1-49,2 1:^41,0 cm,

i' =: TT 6,8 =1 5,66 cm ;

n = ^Z^'-- yž" = .T 41,0 - r 5,66 =: 816,47 cm^ a
2 4 2 4

Jelikož

H 2 . .fj ~2 ,816,47

124,75
i7= 0,190 jest
li =1:48186 r.

II. hlavní poloha.
Vzdálenost středu magnetu od středu magnetky r z=:101J5 cm.

Východně
pól

Magnet severně

1. hrot 2. hrot

Východně
pól

Magnet jižně

1. hrot I 2. hrot

severní

jižní

13,0
14,05

13,0

severní 13,0

14,05 j jižní

13,15

13,3
13,55

Průměr

13,525 I 13,525
13,525

13,075 13,425
13,250

13,387

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. J 1

3 o

il/__ rHgcp _ 101,15 if^r 13,387

^ 1 f ^ l^^A^JL

'" Í01~Í5"

M zu 48221 r.

Méření opakováno pro vzdálenost r := 164,5 cm v I. hlavní po-
loze; v tomto případu aritmetický průměr výcliylek magnetky

o

(p = 6,706 a moment
■,p
1/= 48252 r.

V II. hlavní poloze pro vzdálenost r ~ 140,1 cm aritmetický
průměr výchylek magnetky

o

<p=:5,107 a moment
i/ =48124 r.

Aritmetický průměr pak všech čtyř určení dává
i/ =48196 r.

Počítáme-li dle Gaussova způsobu bez znalosti vzdáleností pólů
bodových, t. j. určíme-li ze dvou různých vzdáleností r a. r' výchylky
(p a (p'~), čímž vyhneme se nejistotě v určení vzdáleností bodových
pólů, obdržíme z obou hlavních poloh moment

M =48010 r.«)

M 1 )''° tg (f' — 7'^ tg (p

') Pro I. hlavní polohu ,, — ^ ,,

TT 1 1 - 11 ^^ r'^tgqi' —r^tq<p

a pro II. hlavni polohu jj zzi ^y^ ^^-^ — .

^) Počítáno pro kontrolu logaritmickým pravítkem. Větší odchylka vězí
v různosti obou metod.

12

IX. František Köhler:

Určení doby kyvu.

Pozorování doby kyvu konalo se metodou koincidenční.^) K po-
zorování koincidencí sloužil koincidenční přístroj. (Obr. 6.)

0.br 6.

Přístroj ten skládá se z mosazné skřínky tvaru hranolu rozměrů
25 cm délky, 12 cm šířky a 16 cm výšky ; spočívá na třech stavěčích

^) Metoda tato pochází od Rogera Josefa Boskovice, profesora na kollegiu
římském. Viz Časopis pro pěstování matematiky a fysiky XVí. str. 267.

Dle C. Wolfa: Introduction historique i. 1889, str, X. pochází tato metoda
od J. J. Mairana.

Vliv zemského magaetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru žerné. 1$

šroubech, které uloženy jsou v maticích, jež dají se svěracími šrouby
zúžiti neb rozšířiti. Na horní stěně skřínky umístěn jest dalekohled
D s jednoduchým nitkovým křížem a s 15tero násobným zvětšením,
jehož objektiv má 28 mwř v průměru. Na přední stěně skřínky nachází
se dělená stupnice, jejíž dílek obnáší 3 mm. Stupnice dá se zakrýti
dvířky, jež mají uprostřed čtvercový otvor O. Pravá stěna dá se ode-
jmouti a má kulatý, mdlým sklem zakrytý otvor, jímž vrhá se do-
vnitř skřínky světlo pozorovací lampou.

Postavíme-li tento přístroj do jisté vzdálenosti od kyvadlového
přístroje, vidíme dalekohledem v zrcátku kyvadla obraz stupnice.
Stupnice má prostřed otvor; vnitř skřínky nachází se ve stejné výši
s tímto otvorem na předním ramenu kovová, svislá destička, v které
jest 0,5 mm široká štěrbina. Za touto destičkou jest zrcátko s pod
úhlem 45° skloněné, které vrhá kulatým otvorem přicházející pa-
prsek světla štěrbinou, dále pak otvorem ve stupnici a dvířkách na
zrcátko kyvadla, odkudž přichází dalekohledem do oka pozorovatele
v podobě jemné světelné čárky.

Ve skřínce jest mimo to elektromagnet E, který uzavřením
proudu přitáhne páku P k cívkám. Přerušením proudu odtažena jest
páka spirálným perem p, které jest na druhém, kratším konci páky
P. Spirálné pero p může se vnitř válečku V se nacházejícím šroubem
napnouti neb uvolniti. Páka, jejíž pohyb dá se dvěma, na rameni r
upevněnými, opravnými šrouby říditi, má na svém předním konci
rovněž svislou kovovou destičku s vodorovnou jemnou štěrbinou. Obě
destičky jsou několik milimetrů od sebe vzdáleny, aby při pohybu
na sebe nenarážely. Kryjí-li se obě štěrbiny, může světelný paprsek
těmito procházeti a po odrazu v dalekohledu se objeviti. V jiném
postavení obou destiček neprochází paprsek štěrbinami. Opravné šrouby
možno tak upraviti, že při každém pohybu páky kryjí se obě štěr-
biny a propouštějí světelný paprsek jednou při přitažení páky elektro-
magnetem, podruhé při odtažení páky perem, čímž utvoří se v daleko-
hledu vždy na okamžik jemná světelná čárka.

Spojíme-li elektromagnet přístroje koincidenčního s dotykem
vteřinových hodin, utvoří se během vteřiny dvě světlé čárky v da-
lekohledu, a nedbáme-li oné čárky, která vznikne uzavřením proudu
a pozorujeme-li pouze onu, která vznikne při přerušení proudu, objeví
se tato při kývajícím se kyvadle vždy na jiném místě zorného pole
dalekohledu, poněvadž doba kyvu kyvadla pozorovaného není právě
dvojnásobná s dobou kyvu kyvadla hodinového.

14 IX. František Köhler:

Na místě, kde jest vodorovná nit v dalekohledu, objeví se
tenkráte světlá čárka, když prochází kyvadlo hodinové a kyvadlo
pozorované rovnovážnou polohou. Doby těchto průchodů světlé čárky
vodorovnou nití dalekohledu označují nám dobu, ve které vyko-
nalo pozorované kyvadlo o jeden kyv více neb méně než kyvadlo
hodinové. Dobu tuto nazýváme dobou hoincidenčm neb zkrátka
Tioincidencí.

Určení doby kyvu tímto přístrojem jest velmi jednoduché a
snadné. Pozorovatel pozoruje v dalekohledu při přerušení proudu
vytvořenou světlou čárku a zaznamená dobu, v které procházela vodo-
rovnou nití dalekohledu.

Určení velikosti amplitudy.

Amplituda neb výkyv kyvadla určí se tím způsobem, že odečte
se na svislé stupnici koincidenčního přístroje vodorovnou nití daleko-
hledu největší výchylka kyvadla a tato ze známé hodnoty jednoho
dílku stupnice a ze vzdálenosti stupnice od zrcátka převede se na míru
úhlovou.^*') Přístrojem tímto možno určiti amplitudy T až 15', čímž
vystříháme se chyb, které mohou vzniknouti při velké amplitudě klou-
záním ostří po ložisku, neb soukyvem stojanu a pod. Při malém vý-
kyvu zjednoduší se výpočty a přibližují se více teorii.

Elektrický proud, jehož jest třeba k pohybu páky koincidenčního
přístroje, dodáván jest dvěma suchými články. Abychom mohli proud
libovolně zavésti a přerušiti, upotřebíme k tomu vyměňovače, který
umístíme na stojanu přístroje koincidenčního.

Základní vzorce pro dobu kyvu kyvadla.

Pro fysické kyvadlo, které se kolem pevné vodorovné osy v ne-
tlumeném prostředí kýve^ platí diferenciální rovnice pohybu (obr. 7.) :

**•) V uašem případě obnášel jeden dílek stupnice 3 mm a vzdálenost stup-
nice od zrcátka na kyvadle byla 2,06 m. Jeden dílek stupnice rovnal se 2,5', kte-
réžto hodnoty bylo při redukci použito.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 15

(1)

J

I —

Mh'

kde (p jest elongace kyvadla pro dobu ř,

Obt. }

I matematická délka kyvadla,
g přitažlivá síla zemská v místě kyvadla,
J moment setrvačnosti vzhledem k závěsné ose^
M hmota kyvadla a
Ä vzdálenost těžiště od závěsné osy.

Abychom mohli rovnici (1) integrovati, násobme ji integračním
faktorem ~, čímž obdržíme:

à \ 1 [d^>

{i© -f'^^'^l^^'i^''^'^

16 IX. František Köhler

î(:;r)-!--=^^ ^-^^

kde C jest integrační konstantou. K určení této konstanty uvažme, že
rychlost kyvadla v bodě obratu jest nula, čili

t = °-

Výchylka pro tuto polohu jest a. Z rovnice (2) obdržíme tudíž
pro tuto mez :

O — I cos « = C. (3)

Odečtením rovnice (2) a (3) obdržíme:

(dw\ "O
dtj ~ i ^^^^ ^ ~ ^^^ "^' ^^^

Vyjádříme-li a a 9? úhlem polovičním :

cos 9) = 1 — 2 sin"-*^, cos « = 1 — 2 sin^ -, jest

Pravá strana rovnice bude vždy kladná, neboť

Pro další integraci odloučíme obě proměnné:

sin---sm-^

Odmocněním obdržíme :

Vsi«^2

0^ . o QP

sm-2

2y? dí

í"^- (5)

V1ÍT zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 17
Pro malé úhly jest:

|^== = 2Ú7t, čili

2 /řr)\ -^ ' i

2 2

a integrací:

are sin- = t\~. (6)

a ' I

Integrační konstanta jest tenkráte nulou, je-li pro í = O též
g) =: O, z čehož plyne :

(p =: a sin í y fí
při čemž perioda :

rVy z=: 23r, pročež

Nejsou-li výchylky malé, nutno vycházeti od rovnice (5). Pravá
strana dá se snadno integrovat:

f2ffät = 2f^it-r,

kde T jest jistá veličina nahrazující integrační konstantu, závislá od
okamžiku, kdy počínáme počítat čas í.

K řešení levé strany zaveďme novou proměnnou rp a položme :
sin|i= smgSmíí', (8)

věstník král. čes. spol. nauk. Třida II. 2

lg IX. František Köhler

diferencováním obdržíme:

1 OP , . « ,

-^ cos ^ açî =: sin -^ cos t/' d^

2dy\)

sin -^ cos t^ cos^

ů /O

dq) 2ížt/;

sin^yl — sin-t^ yl-sin^^

Spojením s levou částí rovnice (5), obdržíme:
dq) 2ď^

y sin^^ — sin^l" y 1 — sin^^ sin^í/»

2
což nám dá novou rovnici:

w

di)

y 1 — sin^- sin V

(9)

2« • 2, ^^ (10)

O

Touto rovnicí vyjádřen jest tudíž čas {t — r), od jistého
okamžiku počítaný, jako funkce t/j eliptickým integralem prvého
řádu.

Položíme-li v rovnici (10) za t/» =: 27r a integrujeme-li pro celou
dobu kyvu, obdržíme:

^ d^ __ .^ dijj

y 1 — sin'-^ - sin^t/» y 1 — sin^ - sin^t

o

Yliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 19
Integral dá se rozvinouti v radu:

1 L . ,« . o,\ 2 1

, > -- ^ = (l-sm-^sm-.).| =1+2

y 1 — sin^ - sin V

sin^- sin-t/; -|-

.13..« 135..«..,,

-i- g- • 4 sin* 2 sin> + 2 ' 4 • 6 ^^^ 2 "^ + • " *

Jelikož řada tato konverguje, dá se postupně integrovati.

Y 1 — sin^ X- siu^í/'

o

2í.

=:2:;r-|-cr sin'-^- sinV í^^/^ + 2 • j sin\- sin*i/< ííí^ =

o I, , /1\' • o« , /I 3\2 . ,« , /] 3 5\=^ . «a , 1 ,_,

«
Tato řada konverguje též pro sin - <; 1, takže obdržíme rovnici

VfT=2,{l + isin^| + lsia.;- + ...j. (12)

Z toho vyplývá doba kyvu T:

Pro malé amplitudy dostačí první opravný člen řady, takže
v praksi užijeme vzorce:

20 IX. František Köhler:

a též s dostatečnou přesností pro malé amplitudy:

Doba koincicienóní.,

Doba kyvu pulvteřinového kyvadla pro nekonečné malou ampli-
tudu jest:

t = nfi

a pro jiné místo pak:

fl == Ttf

V našem případě konány pokusy na témž místě, pročež:

ť-.t,--l:l,. (16)

Jest tudíž pro určení doby kyvu třeba určiti délku I kyvadla.
Délku obyčejného kyvadla s jedním závěsem nelze s náležitou přes-
ností určiti, neboť vzdálenost osy závěsné od středu kyvu nedá se
měřiti.

Doba kyvu kyvadla určí se srovnáním jeho kyvu s kyvy kyvadla
astronomických hodin (neb i chronometru), jichž chod se přesně určí
astronomickým měřením času. Srovnání vykoná se bud metodou regi-
strující^ kterou určují se průchody kyvadla rovnovážnou polohou, neb
tak zvanou metodou koincidenční. V našem případě použito, jak dříve
již bylo uvedeno, metody koincidenční.

Tato metoda vyžaduje, aby kyvadlo pozorované a kyvadlo astro-
nomických hodin mělo přibližné stejné doby kyvu, neb aby poměr
jich dob kyvu dal se vyjádřiti malými celistvými čísly. Tímto způ-
sobem pozorují se okamžiky — koiucidence — kdy obě kyvadla sou-

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 21

Časně procházejí rovnovážnou polohou, neb všeobecně řečeno, pozo-
ruje se okamžik, kdy obě kyvadla nacházejí se v určité poloze.

Doba mezi oběma po sobě následujícími koincidencemi nazývá
se dohou koincidenční c. Kdyby doba kyvu kyvadla pozorovaného byla
přesně polovičkou doby kyvu kyvadla vteřinového astronomických
hodin, tu by za c vteřin kyvadla hodinového vykonalo kyvadlo pozo-
rované 2c kyvu. Poněvadž ale doba kyvu kyvadla pozorovaného (půl-
vteřinového) jest buď o něco delší neb kratší než doba kyvu kyvadla
hodinového (vteřinového), vykoná tudíž za c vteřiny 2c + 1 kyv.
Horní znaménko platí pro delší dobu kyvu kyvadla hodinového, spodní
pro kratší dobu kyvu.

Toto se před měřením tím způsobem určí, že pozoruje se, zda
světelná čárka v zorném poli dalekohledu přístroje koincidenčního po-
hybuje se stejným či opačným směrem s obrazem stupnice. V prvém
případě jest doba kyvu kratší, v druhém delší než půl vteřiny ky-
vadla hodinového.

Jest tudíž doba kyvu kyvadla půlvteřinového:

^■~2cqn~2 — ič^T' '^^'^^

Užijeme-li k pozorování hodin, dle středního neb dle hvězdného
času jdoucích, obdržíme dle toho také doby kyvu ve středním neb
hvězdném čase.

Pro naše kyvadlo jest doba kyvu:

Doba kyvu závislou jest na:

1 . velikosti amplitudy,

2. teplotě kyvadla,

3. tlaku vzduchu,

4. chodu hodin,

5. soukyvu stojanu,

22 ^ IX. František Köhler:

6. na výšce místa pozorovacího nad hladinou mořskou,

7. na zeměpisné šířce místa pozorovacího.^^)

Abychom doby kyvu získané za různých okolností mohli spolu
srovnati, jest třeba tyto zbaviti vlivů nestejné velikosti amplitudy,
nestejné teploty, nestejného tlaku vzduchu, nestejného chodu hodin
a nestejného soukyvu kyvadlového stojanu, čili nutno redukovati zí-
skané výsledky dob kyvu na nekonečně malý oblouk, na nultý stupeň
teploty, na vzduchoprázdny prostor, pravidelný chod hodin a nehybné
postavení stojanu.

Opravy pod číslem G. a 7. uvedené není třeba zaváděti, neboť
tyto jsou pro veškerá naše měření stálými.

1. Redukce pro nekonečně malý oblouk.

Pohyb kyvadlový není přesně isochronní. Tření vzduchu o povrch
kyvadla, tření vzdušných částic rozvířených kyvadlem mezi sebou,
jakož i tření ostří na ložiskách způsobují zmenšování amplitudy bě-
hem kývání kyvadla.

Je-li t doba kyvu při nekonečně malé amplitudě, platí pro dobu
kyvu kyvadla, pohybujícího se dle diferenciální rovnice (1), při ko-
nečné ale malé amplitudě a s dostatečnou přesností rovnice^^):

*(^+â-

(18)

«2
kde člen — t ^—- jest členem redukčním, jejž možno pro různé ampli-
Ib

tudy vypočísti a sestaviti v tabulku. ^^)

-') Vedle těchto činitelů doba kyvu závislá jest ještě na činitelích, které
mají původ svůj v konstrukci přístroje kyvadlového, v postavení tohoto přístroje,
v ohybu tyče kyvadlové, v klouzání kj vadla na ložiskách a j., kteréž však jsou
nepatrnými, takže mohou býti zanedbány.

*2) C. Wolf: Collection de mémoires relatifs au pendule, Collection de mé-
moires relatifs à la physique, lutroduction historique 4. 1889, str. XII.

G. LoRENzoNx : Relazione sulle esperieure istituite nel R. osservatorio astro-
nomico di Padova atd. Roma 1888, str. 23.

") Th. Albkecht: Formeln und Hülfstafeln zur geographischen Ortsbestim-
mung. Leipzig, 1894, Str. 341.

Poěítáme-li dle tohoto vzorce, dopouštíme se chyby menší než 5 X 10 «.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyru při určení tvaru zemé. 23

Tento redukční člen jest teoreticky správným jen pro jeden kyv.
Poněvadž ale k určení doby kyvu jest třeba více kyvů a poněvadž
amplitudy zmenšují se během uplynulé doby, jest správný redukční
člen pro nekonečně malou amplitudu vyjádřen integralem:

t

a'

^0

16

di,'*) (18a)

kývá-li se kyvadlo v čase od r^ do r„,

Užíváme-li při měření malé amplitudy (počátečná menší než 35')
pak postačí pro výpočet geometrický neb i aritmetický průměr z po-
čáteční a koncové amplitudy

«^ — a-k

t-^

16

(18b)

Podobně jsou prováděny výpočty v tomto pojednání pro počá-
teční amplitudu menší než 35'.

Bylo-li třeba užíti větší počáteční amplitudy než 35', pak počí-
táno dle redukčního vzorce Bordova^'^

t sin (a -\- ß) sin (a — ß)

32Jf , a ' (19)

log -7

° (i

^*) Podobně odvozuje Defforges zákon o ubývání amplitudy. Verhandlungen
der allg. Conferenz der Erdmessung zu Freiburg, 1890, An. G^., str. 169.

K vyčíslení tohoto integrálu jest třeba znalosti zákona o ubývání amplitudy
kyvadla, aneb jest třeba častého odečtení amplitudy v době kývání íq až tn-

*^) J. C. Borda et J. D. Cassini: Expériences pour connaître la longueur
du pendule qui bat les secondes à Paris. Uveřejněno v : „Base du système métrique
décimal", T. III. Paris, 1810, str. 353.

C. WoLF : Collection de mémoires relatifs à la physique, T. 4. Paris 1890, str. 30.

Trigonametrical Survey of India 5. 1879, str. [37].

Th. V. Oppolzer: Über die Keduktionsformeln bei anderen Gesetzen der
Amplitudenabnahme. Sitzungsberichte der Wiener Akademie der Wissenschaften
B. 86. 1882, Str. 726.

Ch. Defforges: Verhandlungen der Permanenten Kommission der Europäi-
schen Gradmessung Freiburg 1890, str. 179.

Observations du pendule, Mémorial du dépôt général de la guerre T. 15.
l«i- fasc. Paris. 1894, str. 65.

24 ^ IX. František Köhler:

kde a jest počátečná, ß koncová amplituda, ilíf modul Briggových
logaritmů.

Dle tohoto redukčního vzorce Bordova vypočtena byla tabulka
pro různé počáteční a koncové amplitudy, dle níž výpočty v tabulkách
uvedené prováděny. ^'^)

2. Redukce na nultý stupeň teploty.

Změnou teploty prodlužuje neb zkracuje se kyvadlová tyč, čímž
mění se doba kyvu kyvadla. Považuj eme-li vliv teploty na délku a
dobu kyvu kyvadla za lineárný, platí vzorec:

^' — ^{p — <^^^ ] ^"^^ (20)

t^:^ť\l-T'^^^..), (20a)

kde ť^ značí dobu kyvu při nulté teplotě, ť dobu kyvu při teplotě
T a Î délku kyvadla.

Béřeme-li koeficient roztažitelnosti kyvadlové tyče za veličinu
stálou, pak možno rovnici (20a) psáti ve tvaru:

ť = fll+^\. ^ (21) •

Tyče kyvadlové jsou obyčejně zhotoveny z mosazi neb bronzu.
Pro mosaz jest roztažení dáno dle Fizeau^') rovnicí:

dí-l{a-{-a'{ť — 40)], (22)

^^ = ^{l859X10~Vl96X lo" (í« — 40)}- ^^^^^

'^) Uveřejněna bude na jiném místě.

■ ") Jamin et Bouty: Cours de physique de 1' Ecole polytechnique. 4e edit.
Paris, T. 2. 1896, str. 91.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kývu při určení tvaru země. 95

Dá se tudíž z rovnice této vypbcísti roztažení tyče kyvadlové
pro 1 stupeň a odvoditi t. zv. tepelná Jcoj^stanta, kteráž vyjadřuje změnu
doby kyvu pro 1° C.

Takto určená konstanta tepelná není však přesná a odvozuje se
zkusmo z měření doby kyvu při různých teplotách kyvadla. ^^^)

Tímto způsobem empiricky odvozená tepelná l^onstanta dá se vy-
jádřiti redukčním členem:

+ «r, (23)

kde a jest tepelná konstanta, t. j. změna doby kyvu pro l^C teploty
v jednotkách sedmého desetinného místa vteřiny. Znaménko — platí
pro teplotu nad nulou, znaménko ~\- pro teplotu pod nulou.

S takto určenou tepelnou konstantou obdržíme jen tenkráte
správné výsledky, když teplota v místnosti, kde měření kyvadlové se
koná, jest stálá, neboť v tomto případě teploměr kyvadlový udává
pravou teplotu tyče kyvadlové. Mění-li se však teplota během pozo-
rování s jistou rychlostí, pak udává teploměr vždy větší neb menší
teplotu než má tyč kyvadlová ; udává tudíž při stoupající teplotě velkou,
při klesající teplotě malou teplotu tyče kyvadlové. Abychom obdrželi
správné výsledky, jest třeba připojiti nový opravný člen.^*)

— /3r, (24)

*^a) R. von Sterneck: Mitteilungen des k. k. militär-geograph-Institutes.
B. Vir. 1887, Wien, str. 98—115.

E. BoERAss : Bestimmung der Polhölie und der Intensität der Schwerkraft.
Berlin 1896, str. 188.

L. Haasemann: Bestimmung der Polhöhe . . . atd. Berlin 1896, str. 94.

^®) C. S. Peirce: On the effect of unequal température u^on a reversible
pendulum . . Report of the U. S. Coast and Geodetic SurveJ^ 1885. App. 17,
Str. 509.

F. R. Helmekt: Beiträge zur TLeoiie des Eeveisionspendels. Potsdam. 1898
Btr. 92.

E. BoREASs: Bestimmung der Polhöhe und der Intensität der Schwerkraft
auf awei ud zwanzig Stationen von der Ostsee lei Kolberg lis zur Schneekoppe
Berlin. 1896, str. 152 a 195.

Trigonometrical Survey of India T. 5, str. [95].

26 IX. František Köhler:

kde ß jest empiricky při stoupající a klesající teplotě určená konstanta
v jednotkách sedmého desetinného místa vteřiny, r jest rychlost
změny teploty béhem jedné hodiny.

První konstantu a nazýváme statickou^ druhou ß dynamickou
konstantou.

Pro naše pokusná kyvadla jest statická tepelná konstanta

kyvadla as. ö a = — {47J2'±_0,17^).10-\

čís. 88 (i = — (46,07'±0,20'). 10-\

čís. 79 a=z — ( S,7P±0,20'^). 10~\

„ F^ a — — {45,30' ± 0,42' ). 10-\

Pro jednotlivá kyvadla vypočteny pro různé teploty tabulky,
dle nichž byly prováděny veškeré výpočty.

Konstanty dynamické nebylo pro naše měření třeba, ^eboC te-
plota měnila se po čas měření jen nepatrně.

3. Redukce na vzduchoprázdny prostor.

Vzduch klade kývajícímu kyvadlu odpor závislý na jeho hustotě.
Kyvadlo, jako každé jiné těleso, ztrácí na své váze tolik, kolik váží
množství jím vytlačeného vzduchu. Kyvadlo koná dále práci vypuzujíc
z místa, které kýváním hledí zaujmouti, částice vzdušné, dále mění
svůj moment setrvačnosti tím, že částice vzdušné Ipějí na kyvadle a
trou se o částice volné. Tyto účinky jsou tak složité, že vliv jich na
dobu kyvu kyvadla dá se i teoreticky velmi těžko správně určiti.

Nazveme-li M hmotu kyvadla, M' hmotu vytlačeného vzduchu,

M'
jest zrychlení úměrno hmotám r^, z čehož vychází oprava pro

dobu kyvu — -^rr- přímo úměrná tlaku vzduchu.

Bessel^^) odvodil na základě tohoto redukční vzorec:

-í^(^+^). (25)

*9) Transsaction A. 119. 1829, str. 207—238.
F. Bailt: On the correction of a pendulum for the réduction to a va-
cunm. Phii. Traps. A. 122. 1832, str. 400—492,

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 27

kde h jest koeficient určený pokusy. Koeficient tento závisí na tvaru
a povrchu kyvadla.

Otázkou touto zabývali se mnozí učenci ^^), kteří rozličnými
hypotesami hleděli vyšetřiti tento složitý zákon.

Veškeré teoretické vývody neuspokojily praktiky, kteří [zavá-
dějíc^), podobně jako při tepelné konstantě, empiricky odvozený
člen tvaru

— Ö D, (26)

kde â jest tlaková Jconstanfa. t.j. změna doby kyvu pro změnu jedné
desetiny relativní hustoty vzduchu v jednotkách sedmého desetinného
místa vteřiny, D pak relativní ^c) hustota vzduchu.

Tato tlaková konstanta ô určí se empiricky z měření doby kyvu
kyvadla při různém tlaku vzduchu.

S. D. Poissok: Mémoire sur les mouvements d'un pendule et de l'air
environnant. Mém. de l'Acad. de Paris T. 11. 1832, od str. 521.

Green: Trans, of the Ptoyal Society oi Ediaburgh. A. 13. str. 55.

Challis : Phil. Magazine. A. 3, str. 185.

Plana: Memoirie délia R. Accademia di Torino. T. 38, str. 209.

Stefan: Sitzungsberichte der Wiener Akademie. B. 46, str. 8.

0. E. Meyeb : lieber den Einfluss der Luft auf Pendelschwingungen.
Prag. Pogg. Ann. B. 125. 1865.

G. G. Stokes: On the effect of the internal friction of fluids on the
motion of pendulums. Cambridge Phil. Trans. A. 9. IL 1856, str. 8. Mathem.
and Phys. papers 3. 1901, str. 1. Collection 5. str. 277

S. C. Peirce : Measurements of gravity at initial stations in America
and Europe. U. S. Survey. 1876, A. 15. str. 72.

F. R. Helmert: Beiträge zur Theorie des Reversionspendels. Potsdam.
1898, Str. 89.

^'^) Ch. Defforges : Observations du pendule. Mémorial du dépôt général
de la guerre, T. 15. Paris, str. 57—61.

R. VON Sterneck : Mitteilungen des k. k. militar-geogr. Institutes. B. VIL
1887, Wien, str. 98—115.

E. BoRRAss: Bestimmung der Polhöhe.. . atd. Berlin 1896, str. 188.

-') Za jednotku jest volena hustota suchého vzduchu při O stupňů a 760 mm
napjetí.

--) Th. Albrecht: Formeln und Hülfstafeln. Leipzig 1894, str. 341.

28 IX. František KöWer:

Relativní hustota vzduchu vyjádřena jest vzorcem ^^):

^ ~" 760 {1 4- 0,00 867 T) ' ^^^^

kde B značí tlak vzduchu v mw.. redukovaný na 0tý stupeň teploty
à na normální tíži místa pozorovacího, e napjetí par ve vzduchu ^^) a
T teplotu vzduchu kyvadlo obklopujícího.

Pro naše pokusná kyvadla jest tlaková konstanta kyvadel:

čís. 5 o= — {r)60ßO'±8,3')XiO-\

čís. 88 à — — (560,45' ± 5,0') X Í0-\

čís. 79 Ô — — {560,15' ± 3,2^) X JÍO-\ .

F, ď = — (560,00' ± 4,8^) X 10-\

Pro jednotlivá kyvadla vypočteny pro různé tlaky tabulky, dle
kterých byly veškeré výpočty prováděny.

■ 4. Redukce na hodinový čas.

Přesnost kyvadlových měření závisí dále na správném chodu
hodin, kterými určujeme dobu kyvu pozorovaného kyvadla. — Můža
tudíž chybné neb méně přesné určení chodu hodin býti zdrojem chyh
pro určení doby kyvu kyvadla.

Tento zdroj chyb může býti při užití méně dobrých hodin dosti
povážlivým, neboť z astronomicky určeného času dá se odvoditi střední
chod hodin pro jeden den neb i pro více dní, kdežto pro měření
doby kyvu potřebujeme znáti střední chod hodin pouze pro dobu
měření.

Chceme -li se tudíž vyhnouti možným chybám povstalým ne-
správným chodem hodin, musíme dobu mezi dvěma určeními času
vyplniti kyvadlovým měřením, aneb kyvadlová měření symetricky
mezi tato dvě Určení času rozděliti.

--'■') Landolï und Böenstein: Physikalisch-Chemisclie Tabellen. Berlin.

2*) H. Kater: Phil. Trans. A. 108, str. 42.

J. C. Borda et J. D. Cassini: Expériences pour connaître la longaieur
du pendule atd., str. 337.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 29

Jelikož doba kyvu kyvadla určená pomocí hodin, jichž chod
uvádí v pohyb koiucidenční přistroj, obdrží se v jednotkách časových
těchto hodin, jest redukce této doby na hvězdný čas vyjádřena
vzorcem :

4- ^- ^' , (28)

kde t jest doba kyvu kyvadla, U denní chod astronomických hodin.

V geodetickém ústavu v Postupírai zařízena jest stálá časová
služba, která záleží v přesném určování času, v každodenním přirov-
nání veškerých hodin a v odvození pravděnejpodobnějších oprav a
chodu těchto hodin.

Určení času koná se v intervalech 3 až 4 denních. Ze dvou po
sobě jdoucích určení času odvodí se, s ohledem tlaku vzduchu na
chod hodin, opravy pro normální hodiny pro epochy mezilehlých
polednů. a • těchto, ve spojení s každodenním v poledne automaticky
provedeným srovnáním, pravděnejpodobnéjší opravy a chod hodin.
Tímto způsobem jest možno zjistiti i malé kolísání v chodu hodin a
vypočísti chod hodin pro libovolné epochy.

K našemu měření sloužily normálně kyvadlové hodiny Dencker
čís. 28 a Strasser & Rhode čís. 101.

Strasser & Rhode 101.

Občanské
datum

Denní chod
liodin po dclm
pczomáDÍ

Občanské
datum

Deiiiii cbod
hodin po dobn

pozomáuí

s

Březen

23.

- 0,01

Duben

12.

— 0,03

n

15.

— 0,01

JI

16.

4- 0=02

n

18.

+ 0,09

Občanské
datum

Denni chod
hodin po dobu
pczorcTání

.s

Duben

19.

+ 0,09

n

20.

+ 0,04

Květeu

1.

— 0,02

I)

2.-

— 0,01

3.

0,00

Březen 14,

18.

19.

„ 21.

22.

— 0,04
-i- 0,02
-f- 0,06
-- 0,01

- 0,02

30

IX. František Köhler:

Dencker 28.

Občanské
datum

reini chod

hodin po doba

pozoroTání

Občanské
datum

Denní chod

hodin po doba

pozoroTání

Občanské
datum

Denaí chod

hodin po dobu

pozoroTání

1905
Březen 9.
10.

11-

13.
Kveten 17.

18.

19.

22.
Červen 3.

6.

7.

8.

9.

10.

— 0,44

— 0,54

— 0,53

— 0,48

— 0,10

— 0,15

— 0,19

— 0,26

— 0,01

— 0,03

— 0,10

— 0,13

— 0,06

— 0,02

— 0,02

Červen 11.
12.
13.

!*•
„ 15.

16.

17.

18.

19.

20.

27.

28.

29.

„ 30.

Červenec 15.

— 0,06

— 0,05

— 0,05

— 0,06

— 0,06

— 0,06

— 0,09

— 0,11
0,00

+ 0,04

— 0,08

— 0,10

— 0,09

— 0,08

— 0,08

Červenec 16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
« 25.

26.
27.
28.
29.
30.

— 0,13

— 0,09

— 0,09

— 0,12

— 0,08

— 0,06

— 0,07

— 0,11

— 0,12

— 0,02
+ 0,03

0,00

— 0,02
0,00

— 0,06

V tabulce uvedené chody hodin pocházejí odB. Wanacba, věde-
ckého pracovníka geodetického ústavu.

Tyto chody hodin platí pro střední doby našeho měření a bylo
jich použito k redukci dob kyvů na hvězdný čas.

Pro největší střední chybu jednoho určení času udává Wanach
s
+ 0,05; dle toho obnášela by střední chyba v užitém chodu hodin,

pocházející z chyb v třídenních intervalech provedených určení času

s

± 0,024.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 31

5. Bedukce na pevné postaveni kyvadlového stojanu.

Již nejstarším pozorovatelům, zabývajícím se kyvadlovým mě-
řením ^^), bylo známo, že střídavým horizontálním tlakem, jejž způso-
buje kyvadlo, vyvozuje se v kyvadlovém stojanu, podstavci a částečné
i ve spodku isochronní pohyb, jenž zkracuje dobu kyvu. Aby tomu
tudíž zabránili, upevnili kyvadlové stojany na pevné pilíře. Novější
pozorovatelé zanedbávali tento vliv soukyvu kyvadlového stojanu, až
opét v letech 1875 generál Bayer ^^) poukázal na tento zdroj chyb,
neboť výsledky určené z měření kyvadlem Repsoldovým, jehož stojan
byl málo pevný, různily se od sebe dosti značně.

Toho povšiml si též Peirce^^). Nezávisle od něho podal Celle-
RiER-**) teorii, dle niž vliv soukyvu kyvadlového stojanu dá se vypočísti
z rovnice :

■^t = -^^— í, (29)

kde ř jest koeficient závislý na pružnosti stojanu, v váha kyvadla,
h vzdálenost osy závěsu od těžiště, t doba kyvu, I délka kyvadla.

Konstanta s, na které závisí hodnota soukyvu stojanu, určí se
experimentálně, což může se vykonati několikerým způsobem:

1. způsobem statickým, kterýž záleží v tom, že uvedeme kyva-
dlový stojan jistou známou silou v pohyb a pozorujeme výchylku
stojanu. Měření výchylky může se konati přímo drobnohledem, cit-

-=) Verhandlungen der 4. allgem. Conferenz der internationalen Erdmessung
Str. 93.

^*) Verhandlungen der 5. allgem. Conferenz der internationalen Erdmessung.
Str. 171 atd.

Reports of tbe superintendent of the U. S. coast and geodetic survey.
"Washington. 1881, A. 14.

^') Verhandlungen der 5. allgemeinen Conferenz der internationalen Erd-
messung. 1877, Str. 163.

-*) C. S. Peirce : Verhandlungen der 5. allg. Conferenz 1877, App. 1 b, str. 171.
Th. V. oppolzek: Verhandlungen der 5. Conferenz. 1877, str. 188.
E. Plantamour: Recherches expérimentales sur le mouvement simultané
d'un pendule et de ses supports. Genève, 1878. str. 1 — 58.

H. Nagaoka: Journal oflhe collège of science imperial university. Tokyo,
Japan, 16. 1902, str. 20.

32 IX- František Köhler:

livou pákou, zrcátkem na odražené stupnici, neb interferencí světel-
ných paprsků ^^).

2. spûsobem dynamickým

a) Během pohybu kyvadla pozorujeme mikroskopem pohyb
stojanu:

a) přímo mikroskopem,

ß) pomocí citlivé páky,

y) interferencí světelných paprsků. ^^)

h) Kmitáním pomocí siloměru :

Siloměrem uvede se stojan, několika v taktu s kyvy kyvadla
provedenými postrky v pohyb, jenž pozoruje se dalekohledem na
stupnici ■''M.

c) Užitím dvou kyvadel, současně na témž stojanu se kývajících:

a) nestejně těžkých s nestejnými dobami kyvu ^-),

ß) nestejně- těžkých s přibližné stejnými dobami kyvu^^),

y) stejně těžkých s přibližně stejnými dobami kyvu ^^).

-'■'; Vedle pozorovatelů uvedeaých pod -^) ještě :

Th. v. Oppolzer: Verhandlungen der 5. Conf. 1877, str. 191.
Sergievskij : Zapiski Voenno-Topografičeskago otděla 1904, stz". .58.

^") K. Schümann: Astronomische Nachrichten 140. 1896, str. 257.

E. BoBRAss : Veröffentlichung des Preussischeii Geodätischen Institutes.
Neue Folge Nr. 9. Berlin i902, str. 95.

F. R. Helmert: Beiträge zur Theorie des Eeversionspendels 1898,
Str. 73-7G.

ä^j Carl v. Oeff: Bestimmung der Länge des einfachen Sekundenpendels
auf der Sternwarte zu Bogenhausen. München 1883, str. 267 a atd.

G. LoRENzoNi :• Relazione sulle esperienze istituite nel E Osservatorio
astroEomico di Padova atd. Roma 1888, str. 65.

F. KiJHKEx: Bestimmung der Polhöhe und der Intensität der Schwerkraft
atd. Berlin 189 5, str. 249.

^-) E. R. Koch : Jahresbefte des Vereines für vaterl. Naturkunde in
Württemberg 1901, str. 361.

^') R. Schcjiaxn: Zeitschrift für Mathematik und Physik 44. 1899, str. 102.

L. Haasemaxx : Bestimmung der Intensität der Schwerkraft. Berlin
1905, Str. 31.

■-■^] M. Haid: Astronomische Nachrichten 143. 1897, str. 145 — 146 a
1898, Str. 331.

E. BoRRAss: Bestimmungen der Intensität der Schwerkraft auf siebzehn
Stationen. Berlin, str. 90.

Relative Bestimmungen der Intensität der Schwerkraft auf den Stationen
Bukarest atd. Berlin 1905, str. 24,

Ph. Furtwanglee: Über die Schwingungen zweier Pendel mit annähernd
gleicher Schwingungsdauer auf gemeinsamer Unterlage. Sitzungsberichte der
Berliner Akademie der Wissenschaften 1902. str. 250.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 33

V našem případu užito bylo k určení soukyvu stojanu dvou
kyvadel, jichž hmoty a doby kyvu byly přibližně stejné a která ký-
vala se současně v jedné svislé rovině na ložiskách stojanu.

Achátová ložiska byla zasazena v mosazném hranolu, který se
dal zasunouti na místo krátkého hranolu do drážek hlavy stojanu.
Vzdálenost obou ložisek obnášela 12 cm. Zadní kyvadlo — hlavní —
zavěšeno bylo ve středu hlavy stojanu, přední — pomocné — ky-
vadlo zavěšeno excentricky na ložisku vnějším. Zrcátko zadního ky-
vadla bylo umístěno stranou tak, aby v obou zrcátkách mohla býti
pozorována stupnice koincidenčuího přístroje. Aby snad kyvy jednoho
kyvadla nerušily kyvy druhého kyvadla, dána mezi obě kyvadla stěna.

Přední pomocné kyvadlo nalézalo se pro počáteční dobu (č:=o)
v klidu, kdežto druhé hlavní kyvadlo vychýleno bylo as s amplitudou
2b' ze své původní polohy. Pohybem hlavního kyvadla vzbudil se
znenáhla pohyb ve stojanu a tento přenesl se na pomocné kyvadlo.
Pro obě kyvadla určeny byly amplitudy pro stejný časový moment
a z jich poměru odvodila se hodnota soukyvu s.

Jakožto hlavního kyvadla užito bylo staršího Stiickrathova ky-
vadla, jehož doba kyvu dala se závažím upraviti tak, aby byla při-
bližně stejná s kyvadlem pomocným. Amplitudy odečítány na stupnici
koincidenčního přístroje.

Výpočet soukyvu e kyvadlového stojanu proveden byl dle vzorce :

cc'
£ z= — r cosec fí-, (30)

a

kde ď a. a jsou amplitudy pomocného a hlavního kyvadla v čase Č,
T a ft dány jsou výrazy:

1 .. ./^ , , ^co ^ (31)

co =: Y t'^ -j~ ^^')

kde t Si ť jsou doby kyvu obou kyvadel kývajících se na témž sto-
janu, £ dL s' jsou soukyvy pro obě kyvadla.

Abychom mohli vypočísti s z rovnice (30), potřebujeme znáti
j'istou přibližnou hodnotu e^ hodnoty s.

Zanedbejme součin se' v rovnici pro co. Jest tedy:

co,

= ^ (^ - n

věstník král. české spol. nauk. Třída !I.

34 IX. František Köhler:

a a' Tir ^

f = — T^ cosec — 7T— c, (32)

a tt ^ ^

kde vyskytují se jen známé veličiny.

Z poměru

€ vh \ t

I I '

(33)

kde v a v' jsou váhy kyvadel, li a A' vzdálenosti těžišť od os zá-
věsných, obdržíme:

S

O o ^5

Z čehož určíme druhou přibližnou, avšak pro praksi úplně postačující
hodnotou za o-^

í, = V^'^ + M'o

Jiným způsobem určíme e, když rozvineme rovnici (30) v řadu :

{i+M^)^+M^)

. = ^^^ i + i, HS^ +j ;^^ +.

kde , 1 „ 1 ,

o

'2—6

^ = 3lo^'+^^^"'-T5^^^'^-

Při malém r poskytuje již první člen rovnice (34) spolehlivé
hodnoty :

< ^o= — ^- (35)

" a ne

V našem případě prováděn byl výpočet soukyvu stojanu dle to-
hoto vzorce použitím logaritmického pravítka.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 35

PohylD kyvadla v odporujícím prostředí.

Diferenciální rovnice kyvadlového pohybu ve vzduchoprázdnem
prostoru jest:

ď^tp , g . . (36)

vyjádříme-li I hodnotou

J

l-

Mh '

kde J jest moment setrvačnosti,

M hmota kyvadla,

h vzdálenost osy závěsné od těžiště,

obdržíme :

d-cp , gMh . ^ (37)

^ ' ^ - sin 9 = O ^

a položíme-li za gMhzzz D t. zv. direkční moment, dostaneme rovnici:

-Z-^ + ^sin^^O. ^

Tlumené prostředí, které klade odpor úměrný rychlosti, vy-
jádříme členem p -^, čímž obdržíme diferenciální rovnici pohybu pro

Clo

kyvy v tlumeném prostředí.

^ď^q) . ^ . , drp . (39)

Pro malé výkyvy platí pak:

j d\ d(p (40)

Ěešení vykoná se tím, že položíme:

(p = e^-*, (41)

36 IX. František Köhler :

pročež

dw , d^q) ,„

dt - ^ dť

Dosazením do diferenciální rovnice, obdržíme kvadratickou rov-
nici o neznámé h

Jk^q) -\- phq) -\- Dep =: O
a zkrácením (p

p + _^j + ^ = 0, (*2)

"—-ir^iiů)

p \'_D (42a)

J

Tím obdržíme dvě hodnoty pro k a lze pak řešiti rovnici (41).

Jest třeba ještě rozeznávati dva případy, je-li odmocnina v rov-
nici (42a) reálná či imaginárná.

^' £r<:]j^ aneb ^ < 2 V"^^

V prvém případě jest útlum tak mocný, že vzniká j;o%ô tlumený
aperiodický, v druhém případě vzniká pohyh tlumený periodický.

Uvažujme pouze případ druhý, kde
p < 2 ^JĎ.
Obdržíme pak pro oba kořeny:

'-=-e^^n-(ůy-

Položíme-li ;

ir=^ ^n-{è^'-=f^

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 37

obdržíme

h — — -b±if. (43)

Jest pak integral diferenciální rovnice

aneb

— 6í -j- ift — bt — ift

(p = Be ^Fe (44)

""Id "'" '^' 1 77 " '^'' ^ (44a)

což vyjádřeno komplexními veličinami:

-it

I

(p — e \(B^ F) cos ft-{- i {B — F)únft}, (45)

pročež

-bt j i

cp zz: e \ G COS ft-]- H únft I, (46)

kde G 0. H jsou neurčité integrační konstanty, které určí se z po-
čátečných podmínek :

Pro t = O jest cp=:0 a 0=0.

Následkem toho jest:

— bt
(p =z He sin ft.

Dosadíme-li původní veličiny, obdržíme:
1 p

(47)

---* - -'/) /p\2

r^-{è

cp = He 2J sinV— -K- f- (47a)

Není-li odporujícího prostředí, jest p = O a pohyb jest ryze
periodický S poloviční periodou ;

T„=^ aneb r-^VZ. ^^^^

/ ^^ ~ \'D

38 IX. František Köhler:

Pûsobi-li však odporující prostředí, není p:=0 a. pohyb Jet/vadla
jest tlumený s dobou kyvu :

1

pročež

f^-m V-&Í

-=^"|^"'é)ï^"'

aneb

f^+(lž)

2 -7^2

2^2

^= ^' V 1 + (27) 'ï^' = ^» Í-" (50)

Rychlost obdržíme diferencováním upravené rovnice (47a)
(p =: He 2 / sm-—f^

dí -/le 1^ cos 2, ř 2 ^ sin ^f|, (öJj

proí = «„^j^l^z^ií-;; (53)

pro # = r jest:

Poměr útlumu Je jest pak:

1 p 7.

03,

a jeho přirozený logaritmický dekrement:

A = log nat. k — 2,3026 A = .L ^ T, ^^''^

2 "^

z čehož

1 p _ Ik _ A _ 2.3026 A

2 ~J— T~ T ~ T •

(55j

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 39
Kovnici (45) možno psáti :

rp =: He ^ sm-= t.
Rovnice (44) přejde ve výraz:

^j7l'' ^A"' __ Ítc'- + (2,3026 A)- (58)

T=T,^ Z = 2^0

Vliv odporujícího prostředí jeví se tudíž prodloužením doby kyvu.
Pro kyvy v tlumeném a netlumeném prostředí platí úměra:
T:T,— ^in'^ÀJ: n (59)

aneb T : T^ = "V ;r- + (2,3026 If \n,

kde y. jest logaritmický dekrement obecných logaritmů pro jeden kyv.

Dle Helmerta platí pro kyvy v tlumeném a netlumeném pro-
středí úměra :

T'^.T\-=.^^î^_l^^, Vt' ^^"^^

kde A^ jest logaritmický dekrement přirozených logaritmů pro jednu
vteřinu.

Jelikož A, r 0,4343 = A

aneb A,r' = 2,3026 A

r,=.y|a„eb ^,=y:

9
možno napsati úměru :

T^':T — n: ^j7l'' — k,n'^ (61 )

'^oeb 7^^-' .T' = n: y^2 _ ^^,3026 A)^ (62)

_7;^_ I J_VZÜ_, I J^ / 2,3026 /.

p2 — 1 • +- 2 ^2 — 1 i- 2 \ jr

což se shoduje s dříve odvozenou úměrou.

Výsledky pozorování těchto kyvadel, jakož i příslušné výpočty,
které zakládají se na upotřebení odvozených vzorců, uvedeny jsou
v následujících tabulkách.

40

IX. František Köhler :

Řada čís.

o o co o

o 00 00 o

o m ox o

o '-' 1-^ o

Magnetické
pole v r

S_^ (72

Směr pólu

O

o
p

©

o

— )-' o

01 Cn Ox ;;<
CO OJ !-■■ CO

O >-t O O
Ü» O CD Ol
CD O O» CO

Logarit.
dekrement

CD o co co

(X -^ -a Go

o co GO t-S

CO CO O CO
OO CB -J ^1

te H- CO CO

bs bs ^s ts
co co co co
o co o co
^j -j ^a -<i

co o co cn

ts£ t>S bS to

JO CDJDJO
CD CO CO CO
~i -O CO (X>

ca ^ o o

CO co co co
OD -a OD co
O CO I— ►-

Doba
koincidenční

i* ta *-i tvs

j— JO ^cc ^

tS r^ Oi 05

05 o; ca cn

Ol o Ä rf^

t>D tC t« to

tř- tf^ 03 "o

tc t-S řs ts

o C* f-' o

Výchylka
v minutách

a Oi a a

Ci o;» 05 C5

"cc' "co "cd "cd

C5 05 C75 C5
CO CO CO CD
O» O» rf^ -^

Ci O C^ O

Ci C5 Ci Oi

Teplota
kyvadla v C

..<I -q -J -q

Ol ca O» ca
tO tS t« til
■Ci"ci"ci"C5

-3 -3 ^3 -a

Ol Ol Ot Ol
J«JO J\S^

~cv"gdo"o

»q -.1 ^3 ^

Ol Ol Ol Ol

oi 05 05 o;

^ .-q ~a -3

Ol Ol Ol Ol
^05 ZjZ ts IS

"olr; "čo o

-3 ^a -3 -a

ca Ol Ol Ol
JnS ^nS J>S JsS

"co "cd "Čc "-3

Tlak vzduchu
v mm.

■co co 00 ~3
O O '-' co

Mi>. Oi o co

-3 CO CC OD
CO O O M-
CO O Oi O

CO CO 00 00

l-l o H-' M-

o c:í o co

CO co co CO

I-' I-' o o

00 hS ite. >t:^

00 co 00 00

o o o o

rf^ Ci o o

Doba kyvu
v hodinovém
čase

ti ti, t-S fil

to t-S ts to

.^ -3 -3 -3

Ci Ci Ci cn

CO -a ^ Ol

-3 ~3 ^ ^

Ci Ci Ci Ci
Ol Ci GO CO

-d -3 ->3 -^

Ci Ci Ci Ci
O) CO -3 Ci

-3 ^3 ^3 »3

Ci Ci Ci Ci
Ci Ci Ol 05

-3 -3 ^3 ^I

Ci Ci Ci Ci
05 05 tO l-'

Ol Ol Ol Ol
to to to lO
to to to to

Ol Ol Ol Ol
t« lO co to
to ta to to

Ol Ol Ol Ol

to co to to
ta ta ta ts

Ol ca :^ Ol

la to to to
ta ta ta ta

Ol Ol Ol Ol

to to to to
to to to co

es co co to

++++

to to to co

to ca to co

to to to to

++++

co to to to

I I

»^ If' rf^ #»

*- li»- Ol řf:-
4i- CD li». —

tr'rt'rr'Ca Oli4i-OlCl

—■ CC ~-1 -^ >-'■ Ci to O

,^ iJi. hli. Hi..

Ci Ol *- *.
o *k ^ CD

k^ >í^ tfi' tř'
tfi^ Oi->t^ *.
co I— Ci -3

OD malou
výchylku

nultou
teplotu

prázdný
prostor

hvězdný
čas

pevné
postavení
stojanu

řr

Doba kyvu
ve hvězdném
čase

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 41

as'BO
ra9npz8Aq QA
nAl5{ BqoQ

o o Oi íM
CO ^ CO ÍO
^^ ^^ "^ ■^

ÍM C5 S<1 GO

ÍO íC lO »O
"^ *^ "^ '^

OO o o ÍD

»o »o lO o

1:0 -* C5 eo
10 m -^ >o
-* -* ^ ^

«5 o (M t—
O »O »O O

nuB foi^s

IU8A-BJS0d
9UA8d

■svd
JíupzaAq

I 1 I

I I I I I I I I Mil

o cr o o

0000

0000

jo^sojd
iupzB.id

Pí

níoida;
noiinu

nji^jítlo^A
uoiBtn co

Cl ÍM (M sq
a-1 G\I <M fM

10 lO »C O

(M (N CM ÍM
(M (N (M tM

kO lO »O O

I I II

C-l Oi ÍTJ (N
(M <^l S-i CN

O »O 10 lO

(M (M <M (T-1
<í<l (M (M (M

lO lO lO »O

(N (N S<I «M

(N <M (M (j;i

lO »C »C lO

1 I

eo t- O -t(<
lO 10 O co

t^ t~ t- !>•

^ ifí O I>.
cc to CD «5
t- t— t- t~

tr- t- C5 -r-i
o co co t-
t^ t- c~ t-

I I

1-1 ira TO "*

t- t- t^ t^

t- ř- C^ I—

I I I I

-* -f «5 ^
t- t- c- t-
t- I- t^ t~

OJ 1-1 iri s^

I 1 I I

_i 1 -H o co

•,-1 "M T-l 1-1

I I

dSVJ

meAGULpoq a
nAÍ5t 'BqoQ

o o cc o

1-1 05 05 ÍM
00 t- t- 00

o OO co co

(M -- o -rt
00 co 00 GO

00 o (M o

^^ -^H -^^ 03

00 co 00 co

o OO o o

(M — — ' (M

OO 00 00 GO

O -^ CO -*
(M (řJ r-( ffJ

CO GO 00 00

•Tnni A
nqonpzA Jiisix

o th •- I-

o »Í5 co co

(M 5Q (ř5 (N
»O lO O O
t- r- ř- t-

S-] ITO (M S'I

»O >o >o >o

<M ÍM S'I 5<1

O >o O >n
t- t- t- t-

(M 'M 01 (M
10 10 O O
c- c- t- t-

<M (TQ 5<1 (řJ
»O lO ^O lO
t- t- t- t-

oO A Blp^AÍíl

■Bíoidex

cc co co co

co 00 o (M
00 CO__C5^C5^

ta 'S zD^

ffq -* 00 i-i

Ci Oi G^ O
CO co' co" t-^

t- t^ t- ř-

t— t— t- E~

qo^inuira a
'BJljíqoAA

co^ co__ o^ o
■r-T o ,-r ^

s<i ua (M ffj

0_ TJ^ O^ CO^

S-í OJ T^ (Í1

o 1-1 líí o

C5 o o ^

inoueppnioji
T?qo(i

00 >n ^ 'dH
t- 00 00 r-

Oi Ô Ô O

Tt< »o Oi ií5
t- t- t- t-

O O^ Ci Ci
Ci Ci Ci Oi
(M lîQ (M rj

10 00 t- -*
t- c- t— t-

Ci Ci Ci Ci
Ci Ci Ci Ci
(?J (M CM (M

T# »O 00 ^

t- t- t- t~

Ci Ci Ci Ci

-* ÎO i£5 ÎO

r- t- [^ t-.

Ci Ci Ci Ci

Ci Ci Ci Ci

CM CM (M CM

;n8m9iîi9p
'ïu'bSot;

njod J9tng

J A 9{0d
9JI3p9U§BJ\[

Ci O O Ci

o" ^'' i-T o

Ci o »o Ci
T-i CM I^ 1-'

o" -^ — " O

o i-' — o

o T-, ^ o

•STO 'BpTÎ'JJ

42 IX. František Köhler:

Fechnerovo kyvadlo F5 z fosforového bronzu.

Doba kyvu

«Lh

^^

-IJ

d

^ a

"no

■5-
0^

v prostředí

zemského

magnetismu

I.

v prostředí

elektro-

magnetu

II.

1 s >-_■

-

^

;^ t'ii-a ^•

>->

2 "i

',!i>.-S.2

'p& <U CI3

13

i-tí ^ a

hylky
11. od

fiměru

1 s . rO

1,05

0,0059

1,34

061

5,.50

075

8,63

098

9,95

152

1,10

063

1,25

061

1,25

060

1,25

061

1,25

059

1 1.05 0,0059 0,5083448

2 1,34 061 55

3 5,.50 075 56

4 8,63 098 46

5 9,95 152 43

6 1,10 063 61

7 1,25 061 60
57

9 1,25 061 55

10 1,25 059 55

Středili hodnota 0,5083454

0,5083149
51
49
48
51
40
56
50
52
54

0,5083400

— 1

-f 5

25

+ 4

+ 7

— 3

9

- 2

-f 6

36

— 8

+12

144

+21

-17

189

+ 4

+ 7

— 3

9

+ 3

+ 1

1

+ 1

+ 3

9

Rozdíl středních hodnot I. a II. řady dán jest hodnotou
-l-4'X10~^i kterážto hodnota určena jest se střední chybou +2,2''
X 10-^ .

Z výsledků těchto plyne, že změna síly magnetického pole nemá
na dobu kyvu tohoto kyvadla patrného vlivu, nebof hodnota rozdílu
I. a II. řady jest menší než chyba, kteráž vyplývá z relativných
kyvadlových měření.

Vypočteme-li u tohoto kyvadla pro nejsilnější magnetické pole
9,95 r vliv útlumu na dobu kyvu, obdržíme hodnotu 8' X 10~^°, tudíž
hodnotu zcela nepatrnou.

Změna síly semsTcého magnetismu nemá u kyvadel Fechnerových,
zhotovených 2 fosforového bronm, patrný vliv na dobti Jcyvu a na útlum.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 43

rapupZGAq 8A

nAjf3[ TjqoQ

Ȓ5

O
>

O

ce
u

m

IU8A'B^S0d

auAad

SCO

XupzaAq

aoísojd
XupzBjd

n^ojdaj

nî[ljîqo^A
noiBiu 00

as 00 ci œ>
o C5 05 o

o -^ -^ lO

os t^ -rr t^

o t^ o o
in -* 10 »o

c- co •« 00

O Gi 05 o
»O "* -^ lO

eo 00 -— t^

Ci t- O OÏ
Tí( »* »o -rti

t>- ^ co C- 30 o

C5 O 00 05 OS O

-* -^ -* -^ -^ »o

OCOOO ÇDOCOÇO ootoo

o o ÍO o

o ÎO o ÇO o <X)

>o m o »o

o »o *o o

I I I I

kO kO iO o

t- l>- t^ t-

t- t- t^ t- t- t^

00 00 00 00

*0 lO lO lO

00 CTj 00 00
■r-l — .— I tH

>0 kC lO o

00 00 00 00
o lO lO iO

00 00 co 00

xO »o lO >fl

00 00 00 00 00 co

>0 lO >0 >0 »o lO

1-1 T-^ co TO

00 co 00 oo

co co ^ lO
co co 00 co

>0 o lO »o

00 00 co 30

»o o líO -^
co 00 05 05

t^ t- t- t-

M I I

-* 00 C5 o Ol Ol
o os os o os Oi
t- t- t- 00 t- t-

lili

5-aco?J<Ta a<is<icoco

co eo (M co

■r-. o o -^

I— os co o os 1— I

I I

I I

ui8Aonipoq A

tlAjíJf 'BqO(J

■uini A
nqonpzA 3[t?ix

30 A •BtpBA.ÎîI

«loidax

o CD 00 30
^ o o 1-1

os ci os os

co ?o >o cn

— 00 1-1 T-l

os co os o

os 10 CD o

-H o o ffa
os os o os

•o co 02 00
l>- ÍD 00 co
00 GO 00 co

QO I>- CD co W co

00 00 t- os os os

00 00 co 00 00 00

-* ^ '^ n*

!>■ t^ !>• t^

■^ ^í "^ ■^

t- t^ t^ t~

o l>- co co

ceTt-^t^t-^
ř- t- t- t-

t- t- t- t-

rti co co co iC -^

i>r t-T i>r t-T t>r i>r

t- t- t^ t- t^ lí-

t~ t- t- t-

t- t- t- t-

t- t- t- t-

OCOCDCO cocococococo

qo^junioi A
'GJI[ÍqD^^

jaon8ppni03[
Bqoa

^ü3ni9J5[9p

■:>ut3§ot;

co o t- o

o t^ Tř o

eo^O^eo i>-

O es os o
(M tH i-H (M

t- 00 00 (N <M o

l> co 00 o
co t^ o co

00 00 QC. GO

o 00 -- 1«

co >0 -* (?4

co^os^co 00
o cTcTo"
0000

»o T-( o o

<M 00 ř- (M

00 00 00 00

c; o i>- co

o >o -t o

O^O^OS^OS^

■^T-To'cr

0000

co »o os o "* o

>0 iCÍ os co co (N

c^ os os os os os

co 5^^ t- co (M 00

lO -* tJ< o ■^ »o
o iH i-( o 1-1 o

tqçd janig

J A 8|0d
9J[0I'}8nS'BI\[

os -5l< •<* os

T-l CO W —
0"— "r-To"

0,19
1,40
1,40
0,19

os (N s-i os

■r-l 1-1

i-Ti-To"

os os

■r-^ CC^ CO_ T-<^

O^aTotTo"

os os os
1— ' os os *-< os 1— t

os os os

•SJD 'BpB'JJ

44

IX. František Köhler:

Řada čís.

I-* o» o» •-'

o rti. o rt- hf^ íO

5-1 OT

Magnetické
pole v r

Směr pólu

'i to --^ o

00 «3 o co

w ta «í O

o o o o

_o ^^ J- ^

to o o Ol

05 o» os o

.o o o o
"o "o "o 'o

ÜI 0> C5 -J

o CJ< (t^ >—

o o o o o o

tO CÛ tu o tO o

Cn o C5 o l^s ts

o Ci řfi. -.1 o o

00 i-i ^ co

05 o o ts

^E o (f^ cit

Ol tD tp» o <Ji tt«

Logarit.
dekrement

Doba
koincidenční

Výchylka
v minutách

os C5 o os

fp^ 00 C tß

CS os os os

t-B ti) tsS [O

co CS tfa- t«

OS OS OS OS OS OS

Teplota
kyvadla v C°

--1 ^ -í ^1

rf^ *. 0< Cr
'b'os^'co

^1 -;i ^í -a

h)^ hř- rt^ rf^'

^J ~1 ^1 -q

*^ tf^ 1*^ h(^
^ JO tOJ-O

-<i os os os

•^ -4 ^ ^ ~j -a

*- >(i. >í^ rf^ (4^ tř'
to 00 "oi T>íi ^ "íf^

os os es os
00 OJ ti) to
Ij:^ OJ t o os

OO 00 00 OO
-j -j -j CS

--atoj^jw

CC 00 OO 00
os os es Oí
OJ to o 00

00 co co OO 00 OD
00 to 00 to to to
cotoox to os os

I-* o — o

Tlak vzduchu
v mm.

Doba kyvu
v hodinovém

co malou
výchylku

lili

*■ »JS' hř' tí^
co OO -J ^1

tS O OS l-i

-a -^i ^ ~fl

00 00 00 -J

o« to o ~a

-j ~3 -a -j
-j -a -a .<!

~5 Oi Ci >f>-

-a -J -1 -] -q -J

00 OD to 50 to to
OD ~J O — 1-^ to

I I

cji m Ol C31
o5 OJ o; OD

to OJ 05 OO

CT C" O» O» Ol ď
t-^ ►^ — 1— ' I— ^ H*
OD CO OD 00 00 00

CT CT O« CT

CT CT CT CT

-5 •<! -^i ^ ^1 -a

o CS CS CS

OS OS OS OS

CS CS CS CS CS CS

CT CT CT CT

o o o -'
to os to o

^ k£^ ^ 1^

to to to 00
Kř- OJ es to

rf^ hf' íf^ hp»
00 CO 00 00

co 00 -a es

CT CT ip* Ol CT CT

O 1-^ te — O O
OJ ip- co o 00 o

nultou
teplotu

řd

prázdný
prostor

hvězdný
čas

pevné
postavení
stojanu

Doba kyvu
ve hvězdném
čase

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 45

maupzoAq 8A
'uAÍJí uqoQ;

nu'Blb^s

JH3A'B}S0d[
9UA8d

co "* co T-i
(M (Ti CN <?!

10 »o o 10

I- o »o G5

(řJ 01 ffj 1-^

kO o o lO

CD Tí( o '.::

■^ S-1 T-l T-l

10 o o o

Ci -* 10 -^
05 o o Ctí

-* >0 lO 'Jf

S'BD
ÄUpZ9Al{

JOlSO.ld

ÁupzLud

I I

co so co co
1111

CO co co CO
(M CN ffJ (D

>o 10 m ic

i-~ t^ t^ t-

ÍTM (M (M <?J

o o 10 »o

00 00 CO 00
CJ (M (M (řa

o lO o o

(TJ CJ -rH T-i

co co o-; co

10 10 lO lO

I I I

u^oídei
noíinn

t^ o (M co
t- CO CO 00

■^ "^ ^TT 'ïi^

lili

c:; o o íTJ
ř- í» 05 01
■^ "^ "^ "^

t^ (M m t^

05 o o o

-:# 10 o lO

o C5 tH co

■,-H 1-1 (M sq

in in m lO

ní[{íqo^A

d'STßd

raaAonipoq a
UAÁJÍ ■BqoQ

-+ lO — CO

T-1 t- co T-l

I 1 I

lili

I I I

■^ CJ o (M
CO CO CO -^

o ÍO o ÍO

00 T-i ^ tra

co -^ TJH ^

CD o ÍO '-^

lO "5< o >o

■^ o lO »o
5D CD ÎO o

G<1 »O CO T-(

»rs >o lO »O

CD CD o CD

•raui A
nqonpzA 3[T3[x

oO A B[pBAÄJ[

^ioidax

t- t~ co o

íří~ [n'' (řT (>r

-*-*-* TÍH
t^ t^ t^ t-

»O CO t- >o

-# o co t-
t- t, t, l:~

00 TJH (M 1—
cďcOCO <K
"^ '^ "^ ^^
C^ t- t- C^

0000

0000

(M i-( C5 co

-* lO 10 co

05 co Y-l >o
t~ 00 05 os

cT o" o^o

qD^^niuui A
'ťJtlÁqoÁA

o »o -- o

r-l (ja IC 05

tH \0 (M CT5

(7J tH tH (M

iuon8ppni03[
t?qoa

:}n9ai8Jí[ap
•íubSo^

»o co o (M

00 CD GO lO
CT5 Gí O^ Oi

0000

O t^ (M 1-1

t- lO -* >o

O CÎ CÏ O^

0000

o >n (N T-H
-^ o íM o

Gi Gi CÏ OÏ
0000

tH O Ci 1-H
Ci_C5 QO^Ci

0000

C5 00 Ol O
>0 (M 7<1 CD
O T-l tH O

C5 O 10 Ci

»o Oi o «o

o -r-l (M o

Ci O O Oi
>0 1-1 co o
o 10 ^ o

n[od J9rag

j A aiod
95][op9u.§t;j;\[

o eo eo o

05 -^ ■<* Ci

•sio vpv^

46

IX. František Köhler:

Stückratliovo mosazné kyvadlo čís. 5.

.'S, '=>

Doba kyvu

^ S

V prostředí
zemského
magnetismu
i I.

T prostředí

elektro-

magnetu

II.

2h

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

1,34

0,0061

1,40

063

1,02

059

8,30

091

9,90

144

1,04

059

1,36

063

1,42

064

1,51

069

5,62

077

9,53

129

13,82

200

17,54

488

0,5023509
508
508
495
498
500
488
492
510
522
523
516
495

0,5023499
491
494
490
492
511
488
495
508
524
525
520
505

o u

>o

Slřední hodnota 0,5023505 0,5023503

+10
+17
+ 14
+ 5
+ 6
-11
O

— 3
+ 2

— 2
2

— 4
-10

+ 2

—15
-12

— 3

— 4
+13

+ 2

+ 5
O

+ 4
+ 4
+ 6
+ 12

64

225

144

9

16

169

4

25

O

16

16

30

144

Ze vzájemné shody středních hodnot I. a II. řady seznáváme,
že změna magnetického pole nemá na dobu kyvu u tohoto kyvadla
téměř žádného -vlivu. Rozdíl I. a IL řady obnáší 4~ 2^ X 10~^ ^ určen
jest přesně se střední chybou + 2^2 X ^^~^ ■

Vypočteme-li dle odvozených vzorců pro nejsilnější magnetické
pole 17,54 r vliv útlumu na dobu kyvu tohoto kyvadla, obdržíme
hodEotu 8' X 10-9 , tudíž hodnotu, která se stávajícími metodami
v době kyvu určiti nedá. Tím menší hodnoty obdrželi bychom pro
ostatní magnetická pole, ve kterých se kyvadlo při pozorování
kývalo.

Nemá tudíž ani tak mocný útlum patrný vliv na dobu kyvu
tohoto kyvadla, jak pozorováním bylo zjištěno.

Můžeme z toho souditi^ ze změna síly semsJcého magnetismu nemá
patrný vliv na útlum a dolu hyvu mosazných, pozlacených kyvadel
Stuckrathových.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určeni tvaru země. 47

esBO

ni^npzaAq öa

nAjÍj[ 'BqoQ

nuTírois
lueATSísod

9UA9d

00 -X) -^ — C5 (M
C5 CC M O !>• O
O O O 1-H O T^

■1-1 'X 1^ O Ci «O -» O
t-iOOt-i OOCi-H

CO -N -1-1 CO

c; O O C5
o C-. o o

CC tM W M

•!-( OD t- -^ (M t-

co co 5>1 « -* co

O CC 00 O CC O

co 5-5 CN co (W co

CO CO (řJ »O

lO la »o »o

o o o o

5<D

O

'S

C3

S

CS

ÎÏ2

ínpz9Aq

joîsojd
iupzBjd

OOtOOOSO O50ÏCÏC5

lOiOiCïOOio io»cioo

i I I

I I I I lili

-+-*-»• -^ 1* ^
co co co co co co

lO iC o iC Ö iC

^^^^ GOOOGOOO
COCOCOCO «MIJ^Id^íM

t- t- o «5
CM (M <N (M

O O lO O

co co co M co co

(M (řJ <M 5-1 ÍM (M

O lO *C O »O lO

lili I I I II

I I

tí

njo^üej
noí[nu

nî[ij£qo^ÎA
noi'Bra oo

asBo
ni8Aonipoq A

raiu A
nqonpzA

oO A T?IpBA

qopn^uiin A

B3[[A"qOÍ^^

luouappnioJi

■eqoQ

Í<1 t- o »5 lO ÎO

ío 5C ?o c^ ř- ^-
o O *c iO lO »O

(MiCt-CO -*t-COO

cocoooco ccoococs

■•* o t- co

O^ OÏ Oi CÏ
lO lO o >o

C5 co co co o co
t- co co 01 C5 05
lO o »o kO o »o

«5 o -* o
t- f. t- t,
t>- t- t- t-

II I I I I

sooico cotřa-MO eoooco sqt-'MO-f'O -^i— — (ja

COOCOXi-lCO CSÍřl^CO
'Xt-trcoir-05 OXODO
71 Î-3 íí TI <M S<I co SM (jq CO

o o t i

C2 o -* 1-

(^J CM CM co

■^OOT S-^iOi-H-*-çf oococo
0C300 t-!M<MC;-fC5 COCMÍMSM

COt-i(MCO CMOOCMOtM -^Tí'^'*

ií5 *] 05 »a

(M co o lO o •<# (ří C5

t^t-OlO^O COCOCOíM

o o C Ol
«o lO lO -*
t~ c^ t- t-

0^00 5-] CIOOOCS-^CO^ÍMC- '^„'^

co" X t-T t-T cř" -řT co*^ co~ co" ^í s-i" T-T T-j ,—

Cřf

o
co

■p-l

si

Ol
'S-

S'a

o
(m"

ic o •* «o

co co to o

co t- t- X

1-1 tH r-l -rH

CO CO X

01 Ol 01 oi_

s-r si" sJ" SM~

1-1 •!-( iH tH

t^ co co t- tH co
lí^CO^t-^X^CO^OO^

só^ sT 5<r cřf «<r s-f

— 1-1 -r-l Ti •r-i 1-1

•rH w O W

x^X^X_^co^
co" o" co" co"

x_

-

C5_

CO^

CO__

-

co ^__o_o_

00^ »a lO ^

lO o X^CO

co co -^ -^ 5<J 3^1

lO^lO^CO^Cl

SJ SI S<I 3<I SM

X-fXOXO Cl-*CO— I »«XOCO

COCl^C^X— — -*COCO t-COXX

lOCOC-^CO-* CMOOCTJ COOlOli— I

»o* >^rr>o"irriO la OiOiOiO iO»00>0

»oooci O-^t^t^coO ■^oosr-

t^OOCO O-^lOCO-r-cO »Or-COO

S-1 o lO S-1 ř- I>- C^ ^7< o -^ t— X X t-

lococoio loxxo co" o" co" co" co" co"

:jU8UI9JJ{9p

'íutóoq^

X X t- co »a co"

co E- r- co l:~ co

-* X >n »o

co 00 X «o

o
o

00 5Q -H 00
o — -^ o

o 1-1 1-1 o

to Ol co co
o t- t- co
o — TI o

«OíOOlGOOlX xxcox
COiOCOcO^CO COCOCOCO

o -* ^ o ■* o o

Ti|od .i9Tng

CC 1-1

co i-s

jr A 9|0d
95[0p9nS'BJ\[

•STO típB-JJ

os

»n

•a

Ol

o

Ol

Ol

1-1

so
co

S-J

o

Ol

Ol

co

o

co

Ol

1-1

Ol

«<1

X

S-1

X

Ol

Ol

-+
o

Ol

o

01

Ol

ÍM

01

o

—

T-

O

^

o

o

>c

»o

o

o

Ol

Ol o

o

co

co

o

o

t-

t»

o

t- o

o

T^

T^

o

48

IX. František Köhler

1

t-S

Ht

O

o

CD

-a

Ěada čís.

Cí<

o<

n<

fi<

n<

Ci»

CB

a>

cc

n>

CD

■<

<

<

<

<

<

Ö

to

o

CD

CD

CD

^ !^

»

ta

ö

a

C

P S

ro

cc

o

ro

CD

<^ S

^

rs

o

o

Ci

O

O ^'

3

>— L

K-k

|_L

M-

,— L

^^

^

-j

^

-a

P

P

_Oi

o

os

o

05

OO

O-

o

■~s

co

o

o

Ol

Ol

O

o

o

O

o

o

o

o

O

o

^

l_l

o

Magnetické

1— L

Ol

K-k

Ol

c;n

l-A

»-L

no

rr

^^

>.^

Ol

c:i

^^

,_>.

co

co

H^

_t

ctí

co

_»

H-1

to

lO

r-í

pole T r

O

c;

to

o

C5

O

co

K^

"-

co

co

Oi

Ci

CD

cc

co

O

co

co

co

co

co

co

00

OO

ta

C/2

<

< <

5-1 Cn
< <

«3 <

< <

Směr pólu

O

"o

O

^

"o

o

"o

O

Logarit.

o

H-^

o

i— »

k— »■

O

h-*

»— »

o

O

o

o

o

dekrement

C5

»— t

Ci

'^;

C5

Ci

Ci

ro

i— t-

Ci

Oi GD

OD

Oi

Ol

Oi

o:

Oi

Oi Oi

Oi

Oi

Oi

CTi

-.1

Oi

co

vl^

oc

o=

Lfc^

OD

v

'-'

o

ce

~n

OD

^1

co

OO

co

co

QO

CD

co

Ci

cc

Cfj

CO

^—

00

^

^

-J

J-l

^1

-^

~1

^1

-a

-a

-^

^1

^1

^a

-a

^1

^

^

-a

-a

^

-a

-a

•o

~a

Doba

:;;

řt^

w

>(^

4^

ca

00

4-

.i^

OO

OO

>)^

bi:^

OO

00

OO

00

00

OO

OO

OO

OO

OO

OO

00

OO

o^

-J

-q

œ

•<l

Ci

Ci

to

rfi^

Ci

Oi

O

O

co

-a

CD

-a

•-a

-a

-a

'Oi

-a

-a

-a

Cfí

co

koincidenční

co

on

O

o

•^1

»— í-

H-

on

k;

ce

(T-

Oi

cr.

to

Ol

Ci

-J

Oi

Ci

oc

oc

OO

Ol

4i-

»—>-

o C5

OO

o

•M

-

o

Oi

Ol

ce

GO

to

^-

^

O

«=

-j

OO

OO

cc

■^

o

o

o

o

^

^

__j^

J_^

,_^

^_^

t-5

tvS

lO

to

to

to

to

,_^

to

to

^^

to

lO

to

ro

to

l_^

^

to

to

to

Výchylka ,
v minutách

œ

^

~3

Cíl

O

"— '

•—

O

o

— »

1-^

o

CD

o

O

Ol

o

>— k

l-l-

O

>— *

^

-a

o

o

H*

o»

o;

O

co

#- OJ

Oi

^

H*

Ol

Ol

Ol

O

Oi

co

OO

co

00

00

co

M-

l-l

^

00

Ol o

-a

•-a

t^

M-

~a

^

^

^

~a

Oi

Ci

Oi

Oi

Ol

h-»

Ci

Ci

(-1

Oi

Ci

Oi

Ci

Ci

Oi

Ci

Teplota ky-

O

c

o o

O

O

o

o

o

o

O

o

CO

CD

o

co

-O

co

OD

OO

OD

co

CO

CD

OD

co

vadla v C

o

rt^

^

Ol

00

^

■"

to

LO

^

^

Ci

^

Ol

UJ

Ol

o

Ci

Ci

Ot

00

t>s

lO

to

C

o

-J

-1

-a

-3

-a

-a

-J

^

^

-.1

•<I

^

^1

^

•~a

-a

-a

-a

-CI

-a

-a

-a

-q

-a

-3

-4

Tlak

Ol

O»

Ol

Ol

o«

Ol

C^-i

O»

Ol

Ol

o<

)4^

4^

4^

4^

*-

4^

4^

4^

4^

4^

4^

Ol

Ol

ü>

vzduchu

•— *

>-^

•— ^

»— ^

^—

■— ^

H*

o

'-_;

o

o

<J

CO

CO

UÜ

CD

œ

CO

co

CO

CO CO

CO

o o

O

-^

H-'

^

t-^

o

o

o

co

Oi

hí^

rf^

o

Ol

O

Ol

Ol

-a o

O

to

—

Ol

Ol O

'-^

co

v mm.

o

o

o

O

O

o

Ol

O"

Ol

Ol

Ol

Ol

Doba kyvu
v hodinovém

o

o

o

o

o

o

rf-

tr^

tf-

4^

(C-

4^

►;^

w

*^

os

OO

t<^

»ř-

OO

OO

hř-

IC

(f^

tfi

>4^

1*^

4^

4^

4i-

4i-

4^

4^

4^

4^

4i-

4^

*-

case

^

tt^

05

rf.

řt^

*^

)t^

(X)

-J

OO

00

o

O

to

OO

to

lO

lO

to

to

OO

OO

OO

oo

to

r—i-

íf^

n^

00

o:

Ol

InS

to

Ol

Ji

Ol

O'

4^

4^

O

<_'

x

co

co

'ÍD

Ol

— '

'-'

o

to

C3i

1

1

1

1

1

I

1

i

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

OO malou

o

co

O

n^

*~^

^s

to

to

to

h-i

h-^

t^

Ci

to

OO

OO

-

to

co

00

H-k

^s

výchylku

'^

1

1

1

i

1

1

1

1

1

1

1

1

1

'

1

1

1

1

1

1

1

1

r

1

1

1

1

nultou

~3

^I

-^

^

-J

^1

^1

^

-.1

-J

^I

^

^1

^

-a

^1

--I

^1

~a

-a

-~r

^1

—1

•^1

^1

-a

teplotu

00

OO

OD

CX)

c»

co

ct.

œ

00

00

co

CD

^1

^

OD

OO

-a

-a

^

-J

-a

-a

^1

-^

-a

-o

Ol

Ol

<t-

Ci

Ol

Ol

OT

■p-

n^

4^

1«^

^

CO

Ci

to

o

-a

-q

Oi

Ci

o-i

o<

Ol

4^

4^

1

Ol

1

1 i

Ol Ol

1

Ol

O'

1

Ol

1
6i

1

Ol

1

Ol

1

Ol

1

Ol

J

1

Ol

Ol

i

Ol

1

Ol

1

Ol

1

Ol

1

Ol

1

on

1

•Ol

1

Ol

1

Ol

1
Ol

1
Ol

prázdný
prostor

ťS

M

1^1

lO

M

ro

to

ro

lO

lO

lO

ro

M)

r— »

r-k

to

to

to

to

to

lO

to

CO

'-'

"^

*-*

—'

-^

-*

~

^

—

o

o

O O

o

o

O

CO

o

o

o o

o

o

o

o o

CD

3

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

Ï

1

1

1

1

1

1

1

1

1

hvězdný

o»

Ol

Ol

o<

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

00 œ

GO

OD

CO

OD

00

co

00 00

00

00

cas

P

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

I

1

1

I

1

1

1

1

1

1

1

I

1

1

1

pevné

Cl

C5

C5

C5

Si

Ci

Ci

Oi

Ci

Ci

Ci

os

Oi

Ci

Ci

CTi

Oi

Ci

Ci

Ci

o

Oi

Oi

Oi

Ci

Oi

postavení

o

O

o o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

o

. o

O'

o

o

o

o

o

o

o

o

c

o

stojanu

o

o

o

o

o

o

Ot

Ol

o»

Ol

Ol

Ol

Doba kyvu
ve hvězdném

^

^

^

o

o

OJ

to

03

t>0

to

OO

OO

w

to

OO

OO

OO

00

OO

o

ÍD

o

CD O O

o o

o

o

•"^

o o

o

o o OO

o

o

o

o

o

o o

o

case

C5

05

Ol

o

(35

Ol

Ol

o

co

Ol

Ol

ro

ro

o<

4-

4^

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ci

Oi

Ol

4^

4i^

:x

Ol

rt^

CXT'

rf^

o

co

ď^

o;

*.

0-

^1

co

OO

o

Ci

o

k— fc

"-

OO

CD

C'

o

Oi

O

to

1

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 49

8SB0

ni9upz3Aq 8A
nAiíí[ 'BqoQ;

lO -^ ffCl o

in «5 (M o

o 05 os o

10 ÍM (M co

(N o (?J
iC lO aC
000

lO ?1 -^ CO ^ >o
ÍÍ5 O iC >0 O 'O
000000

ITJ 00 ÇD
iC «O O
000

5D CO O
»C O »O

000

nuBfoíS

inaABísod

auAad

S'BO

.CupzçAq

ao^sojd
jínpz^.id

I I I

1 I 1

lOií^iOO lOOiOiC

lO lO .10 lOO iC

Ml I

I I I ! I III

000

(M (M !M

lO lO »o

I I

Pí

u;o{d9:j
noíinu

ní[[iíqOiÍA

-* CO co ^
co co 00 00
t- t^ t- t~

M II

o in -^ ^
CO co co co
t- l:~ t- t-

-* »O O
00 CO CO

t- l~ t-

T-l (M t^ Oi o 1-1
t~ t- C^ t- CO 00

t- t^ t~- t^ l>. I>.

I I I I! I I [

-* -* o

00 00 00

t- t~ t-

10 »C '^
co 00 00

t- t- t-

05 05 "* 00 00 ?3 íl co

CM (N co (N S<I CM

I lil

9SB0

tnsAonipoqA
11AÍÍ[ BqoQ

•sjl Oi 00 ÍD
CO o Oi CO
Tjí co CM -^

O -* 00 lO

CO CO eo CO

■^ ^1 ^jH -^

lO co ÍO
co co co
■^ -^ •>#

-Tt* CM o o (M -^
IM <M co co co co

^'^ "^ "^ ^!^ ^Ji ^í

-TT Cí o

co »o co

o lO CM
co oo co

■mra A
nqonpzA

oO A 'BIP'BA

qo'Bjnnira a
číitiqo^A

inouappuioji
^qoQ

ijuamgj^iap
i^ubSot;

o o -i-i 1-1 1-

O O o"

»O o^t-^
o^o^oT
>0 lO •«*<
t- t- t-

t^ t- t- t-

t> t- t- t-

^ co 10 o co co

ř- t- 00 05 (35 OV
co" CíTcO CD ÇO^ tÓ^

C0_^00_-*^CO

CO CO >í^ 05

th"i-( t-I
<M (M (M

iM i-H 00 «O CM CO

1— ( i-T — " i-T T-T th"

(M <M ffl CM CM CM

O CO O O

o 1-1 lo co

!>• (M co to

O O eo 00
00 O »O 00

ç^ t^ co "ÍO

00 o o
co >c t-

ÍO ÍO ÍO

o o to o iC o

(M o -* iC CM o
00 00 t- !>• t- t-

O 00 10

00 co CM

O «O t-

00 eo co 00
<» co co so
o CO co o

«içd J8UIg

t> fc- >
C/31-S 03

j A ajod

05 CM CM Oi

i-.__ao_oD^i-^
cTicřTirco'

Gi Gi ^ Oi

""., "í, "1. '^
crTcTo^cD

o 1-1 T-i o 1-1 o

Ol «o os
«_^oo ^

o"o o~

iH *

•sjD ■ep'Bjj

Věstník král. české spol. nauk. Třída II.

4*

50

IX. František Köhler:

Stückratbovo mosazné kyvadlo cis. 88. s niklovým pláštěm.

O) c

to <D

«• S

es M

Doba kyvu

v prostředí

zemského

magnetismu

I.

v prostředí

elektro-

maguetu

II.

! M o í*

I Ö c3

rQ 1-1

^_ "^ »

-a a o-

■N (13 B

1,51

5,02

9,53

13,82

17,54

1,25
1,23
0,99
0,99

5,56

9,84

13,56

14,82

0,99
0,94
1,35
1,28
0,86

0,0077
087
112
179
458

067
070
068
069

087
120
164
333

068
069
Ô68
070
069

0,5013100
108
102
095
084

057
051
056

.050

054
057
059
056

054
052
054
054
053

0,5013083
3081
3050
2997
2836

3053
3053
3056
3048

3028
2999
2966
2927

3054
3055
3053
3068
3053

1

+17

6

4-27

4

+52

4

+98

4

+248

6

+ 4

-6

36

4

- 2

4

-2

4

4

+ 2

—4

16

4

+26

4

+58

3

+93

6

+129

4

— 2

1
4

4

o

+ 1

1

4

4- 1

- 3

9

6

-14

+ 12

144

3

— 2

4

3

— 7
—11
-20
—38
—96

—10
—23
—36
—51

Z pozorovaných řad 6 — 9 a 14—18 vyplývá, že u tohoto ky-
vadla mosazného s niklovým pláštěm nejeví magnetismus žádného vlivu
na dobu kyvu, neboť rozdíl I. a II. řady rovná se — 2' y^lO~ ' a
určen jest přesně se střední chybou + fß X 10 ~^''-

Pro silnější magnetické pole působí niklový plášť zmenšováním
doby kyvu, jak z řad 1—5 a 10 — 13 jest viděti. Čím silnější jest
magnetické pole, tím kratší jest doba kyvu.

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 51

Útlum není však tak mocný jako při kyvadle pozlaceném. Pro
intensitu magnetického pole 17,54 F byl logaritmický dekrement
kyvadla pozlaceného 0fi488, u tohoto kyvadla jest 0,0458.

Zdá se, že působí niklový plášť tím, že umenšuje útlum a dobu
kyvu.

Toto umenšování doby kyvu platí jen pro silné změny intensity
magnetického pole. Pro takové změny, v kterých kolísá intensita zem-
ského magnetismu, má tato malá změna jen nepatrný vliv na dobu
kyvu a není třeba dbáti tohoto vlivu.

V mezích, v jaltých mění se intensita zemsJcého magnetismu^^), má
tato změna nepatrný vliv na útlum a dobu kyvu SfucJcratJwvých ky-
vadel s nildovým pláštěm a není se třeba obávati chybných výsledku
při použití těchto kyvadel k relativnímu určování tíže.

^'') V Rakousku mezi nejsevernějším a nejjižnějším cípem v rozsahu
okrouhle 9" zeměpisné šířky o hodnotu 0,040 r.

4»

52

IX. František Köhler:

Řada čís.

CT- er

N N

(O a
P

Ö

■"i t>í> >-i t^»

^ O O O

I— ((i. K' lí-

«O O O «C>
^ if^ rfs. h-

O i-» W -^

W «O -5 ÍO

o« H- )ř- —

O rf^ 00 co
l-i tvS 03 h-'

Magnetické
pole v r

er er

Smér i3Óla

Logarit.
dekrement

CC GO (X 00
O <D O eo
l-i C5 Oi O'

OC ÛD 00 OO
^ ÎD CD O

oi 00 w řp»

05 ÙJ

"o "od
w o

«5 CC ca OO

Ctó CD ►- ÍD
4- Ol CÖ to

CO CC

00 o co OD

CO W CO (M
o; o: O CO

co tc 05 co
'o'co'uJ^

~0~UD~ČO 00

J»_CI0_00 to

Doba
koincidenční

Výchylka
v minutách

^-^■ o o o o

O o^_co
"o o~co"qo
til t* #.- O

co co co co

_çO CO
řf^~CO

^1 -3 ^ -q

Ol a< a\ m

o o o o

-1 .<! -a --J

Ü1 Ol Ol CPI

Ol ;ji Ol o

Ol Ci

-^COcOcO OcOcOH*

-1 -^ -J -1

c;i Ol Ol Ol

co co CTI Ol

-a -1

Ol Ol

00 OO

•<i ~a --a -a

C;i Cji CJi C?i
Oi os O« Ol

_p o

~0 00

Teplota
kyvadla v C

Tlak vzduchu
v mm.

o I-» H* H»
-a ~q I— -5

CO ti) C5 CO

Doba kyvu
v hodinovém
čase

C^ Ol Ol Ol

tř' hf^ ■<! Ol

co co co co

I I M

O O to íO

I I

I I I I

CO co co co

-J -1 05 05

00 malou
výchylku

nultou
teplotu

W

C3 Ol C?i C^i

Ol c;i c;i c?i
K- i-k i-i I-*

co Ü0 00 00

Ol Ol
OO 00

I I M

tu Ol Ol Ol

l-í l-L ^ y^

-4 -í co OO

I I I

I I i

c;i Ol c;i Ol

H-k l-i I-. H-i

co co co co

Ol Ol
1-^ I-.
05 a>

prázdný
prostor

la ts ts ts

I -fH-++ ++ ++++

co co (-' h-k I-'

hvězdný
čas

lili Ml

Ol ü< Ol C^i
Ol If^ >f»- tfi.
«o -J "J co

c;i c?i c?i c;i

Ol if- Ol on
O Ol tf^ CO

I I

(&. Ol
00 -J

M lili II

►F»- Ol tf». c;i

Ol »ř- co Oíl
Ol 00 1<S Ol

CJi Ol CJi Cíl
Ol co co Ol
-1 i4- (f^ 4^

Ol Ol

co Ol

»^ co

pevné
postavení
stojanu

Doba kyvu
ve hvězdném
čase

Yliy zemského magnetismu ua útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 5^

■r-)

n

o

T~l

CO

■«*

CD

■^

•<*

■<*

co

-1<

CO

O

co

.X'

co

o

00

.-*;

CD

CO

'^l

-ť

-)<

1^

H^

^

^

T

•:+

co

ií:

^

iC

CO

co

lO

■*

1*

"*

CO

»O

lO

CD co

9 se?

1Í5

iC

iC

>f:

i£5

«5

1«

lO

»c

m

>J0

>o

>o

»o

iC

lO

»O

o

íO

m

O

>o

«0 lO

O

CO

co

co

co

CD

nAi£í[ ■eqoQ

O

o
»o

1--

o

UO

1^

o

t-

o

110

O

o

o

o

o

o

o

nuv l'oîS

(M

'N

(M

(TI

«■J

(TI

!M

-M

TI

<M

TJ

TJ

TJ

TI

TJ

TI

TJ

TJ

TJ

TJ

TJ

<M

TJ TI

laeiBíSod

CO

«O

;d

O

O

CD

CD

Cl.''

'-r

c:^

CD
1

CO

co

CO

CO

CD

CO

CO

CO

co co

9UA8d

1

1

'

'

'

'

1

'

'

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 !

SBO

^

^

^

^

iH

O

»ft

O

lO

O

O

UO

líí

O

TI

TJ

TJ

TJ

»-*

1-1

.^-J

_^

♦H ^

<v

iapz9Aq

+

+-f

+ +

+

-1-

+ f

-h

1

_L

+ +

-1-

~

+- +

'

1

1

1

J L

^

^

1-1

c

O

TI

■n

<n

TI

00

on

00

00

co

to

lO

iC

■^

cn

TJ

Oj

C3

.lO^so.Td

■— í

T— í

1— <

T— t

T— <

■»— I

1—«

»—

T— *

1—1

1—1

1— (

-

1—1

3

O

lO

O

•o

o

lO

>c

»;;

!*•.

iO

1'^

>o

>o

lO

sO

\n

.O

lO

lO

>o

i^

lO uO

Áupzp.ul

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 1

a;

nî0];d9ï

Iň

o in m

«5

CD

co

CD

crs

»c

»O

lO

lO

>-o

lO

»o

»o

>n

»o

CO

co

cr

CO co

tí

■^

-t

^

■*

^

Ti<

■<t

"JJ*

-*

'^

^

'^

^cH

rť

'^

"*

^

'^

-*

^

^

-*

1* ^

noîinu

1

1

1

1

1

1

1

■-

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1 1

n3iiíi[oXA

^

lO

«n

ïC

lO

CO

co

to

co

CD

o

co

CC

CD

co

co

co

co

lO

\Oi

o

>n

co o

nojBuu oc

1

'

1

1

'

'

1

1

1

'

'

1

1

'

1

'

1

1

1

t

'

\

1 1

<M

»o

rr4

(N

•o

O

1^

>o

lO

O

oa

o

(M

O

tO

1* TJ

UO

-^

os

TJ

TJ

-^ —,

ÍO

«13

íO

l~-

co

co

co

co

CD

CD

t^

t-

T(:

CO

co

oo

h-

co

l~-

00

Gí)

CO

GO CS

gsBj

tH

r^

tH

iH

tH

v—

T-I

tH

1-1

iH

iH

1-H

1— 1

1—1

—

1—1

T-i

1-1

1—4

tH

tH

i-< 1—1

t~

I^

t^

t^

D-

t^

Ul

9A0Uip0lI A
I1AÍ5I 'Bqod

O

o

O

o

Ô

O

lO

o

lO

íO

lO

vO

o

o

o

o

o

O

lO

\0

>o

CO

O

<M

t-

(M

^

oc

00

t-

o

T-J

,-

CD

TJ

CO

-#

tW

CD

co

-íi< T-

•raui A

OÏ

Oí

c^

05

05

O

>o

CD

CD

.^

.ri

._

„

.^

co

(-

r^

co

co

CO

TJ

TJ

1-1 TJ

qonpzA 3iT3[x

-#

^

-*

^

■*

lO

>Í5

O

»O

co

CO

o

CO

CO

»o

.O

m

lO

»o

>o

>C

i.O

íO 'O

t-

t-

t>

t-

t-

t-

t-

t-

t-

t-

t-

!>.

t^

t^

t^

t-

t>

L--

t-

t-

C^

t-

t- l^

o

%D

05

-^

•o

>co

(M

O

TI

fiO

fM

CD

CO

GO

r^

ov

„

o

^

o

GO

T)

^ >o

oP

A BJpBAiííl

■^

^^

■^

(M

co

co

-*

lO

CO

■^^

TI

CO

-#

^r

o

o

TJ

TJ

co

CO

Ttl

co -í

Bioidax

(M

1-1

S-J

TI

1-1

3^

T-i

TI

TI

(M

TJ

T4

TJ

Ta

TI

"

TI

TI

TJ

TJ

T-I

TJ

TJ

TJ

TI TJ

o

t~

■^

>o

GO

t^

ÍT)

ro

CO

^

(TI

t^

rtri

t>

t^

ř-

O

CO

r-

>-t:

I^

c-

»O es

■BJiiiqo^^

co

CO

■^

^

^

1*

■*

^

1-1

iH

T-I

1*

1-1

T-I

o
1-1

co
1-1

co

CO

co

T* co

^

CO

05

ííí

00

00

h-

r/T!

00

O

TJ

O

^

cr)

OO

O

lO

-o

■^

co

_^

^

o t-

XI

lonapioniojí

C5

ov

o

05

C5

o

O

C5

o

o

O

o>

C5

CÏ

C5

T.

c^

00

CS

es

es 00

00

0Ü

00

00

00

ou

00 GO

00

<Ji

00

(X)

00

oo

X'

00

Ü0

00

00

iti

00

00

00 QO

»5

fM

-M

TI

!N

(N

(?í

in

(M

(M

TJ

TI

TJ

TJ

TJ

TJ

TJ

7-1

TJ

TJ

TI

TJ

TI TI

uqoQ

CO

10

co

co

CO

CO

CO

co

CO

CO

CO

CO

CO

CO

CO

CO co

co

CO

CO

CO

CO

■CO co

o co

CQ

re

O

o

CO

co

o

o

CO

co

co

o

O

cr;

CO

O

o

CC

co

o

es os

ÍO

50

«o

ÍC

O

CD

co

co

co

o

cn

co

co

co

co

CO

co

co

CD

cp

co

cp

co co

o

cr>

o

o

O

o

•^ubSo'^

o
o"

O
O

o"

o"

O

o"

o
o

n[od .T9rag

-a

_

-rj

JS

A

r^ j= j:4

r3 ja

SA-ů

rí3^

cci-sco

m

'-i

C/2 »-5 C/2

C/3 i-s

M 1-5

m^

^

-^<

^

^

^^

^

•^

■^

^

tH

TI

TI

TI

_H

^

TJ

TJ

tH

^

TJ

TJ

^

o o

j A a{od

os

o

o

o

C5

C5

o

O

05

OJ

^

■^

-*

05

C5

•^

-*

es

05 '^

T

CS

t- t-

T— 1

fM

(7J

"M

1-1

(N

OJ

1—1

i-i

TI

TJ

TI

T— i

1—4

TJ

TJ

1— (

^-

..^)

TI

1—1

9JI0p9U§BI\[

O

O

O

O

o

o

O O

O

O

O

O O

o

o

O

O O

o

O o

o

o o

a

lO

d

oó

OS

d

TJ

th"

Tj'

Ö

o

d

ä

d

Ö

Ö

3

O)

OJ

fi

,£!

rQ

^

^

><!>

.(U

3

3

Ö

3

>

'TS

-tí

'Ö

na

^

^

TJ

co

1*

>o

"SJO «piííj

T-l

tH

■^

'"'

54

IX. František Köhler;

II

14

I-'

ts

o

l-t
<o

l-l

co

-4

os

Řada čís. |

o<

e5<

o<

a<

o<

f»

CD

CD

ct>

CD

CD

>-s

•-s

<3

-i

^

■<

Ö

cc

CD

CD

CD

CD

s»

- 3

B

p

B

S

B

o

C3

CD

CD

CD

CD

CD

o

o

o

Cl

O

Cl

B

^s

^s

to

co

CO

to

i"'

J-l

p

o

o

p

o

o:

OJ

o

O O» O» O

o

^

-4

o

o

05

05

o

o

K-i

l-l

O

o

o

o o

Magnetické
pole T r

^,^

<— >

o

,_1

h-t

l-t

^_L

,_t

lO

to

l-l

|_L

o

o

M-

h-l

-4

-4

„^

l-l

Ol

CJl

M-

•£>

CO

Ol

o

ÍO

-a

•-4

to

ÍO

-a

-4

to

co

OD

f/D

to

co

00 oo

to

co

— 1

-4

CO

t-l

■-^

Ort o»

Hi

h-i

Ol

Ol

^

*~'

'^

H-i

'"'

l-l

o

O

l-l

'"'

Ol

O«

^

e-irrt

t-lf/J

e-(OT

^-1

m

C-lCG

e-iTO

Směr pólu

trtť

trf

tr tr'

o-tJ'

^

ÍT

trpr

'o

"o

o
"o

o
"o

o

"o

Logarit.

O

os

Os

o

os

-~1

-J

o

Ol

Ol

es

os

o

os

Ol

os

Cl

o

es

es

02

Ci

os

os

Ol

es

Ol

dekrement

O

«5

^

O

o

os

o

o

00

GO o

o

to

CO

o

o

OS

to o

© 00 co

o

OJ

W

co

w

os

co co

os

os

05

05

05

05

co

05 05

05

CC

05

05

co

05

co

05

Doba

1*

r«

l^^

ti!

ts

I*

r*

t*

l.^

l-l

to

rs

to

to

to

to

to

to

to

to

lO

10

co

00

(-13

<T)

rn

co

CTI

i-n

on

rr

-^1

^t

<ri

CC

Cl

os

(fl

on

^

•-4

(W

co

cn

(»

œ

Ol

-J

d

05

05

co

hS

Ol

Ol

co

co

os

Ol ^

•-4

Cl

tf^

on

Cl

os

co

co

Ol

komcidencul li

O^ C tf».

tn

tu

^

Ol

Ol

o o

M- Ol

Ol

lO

a>

o«

Ol

n^

-^

^

oc

ts

ti

t^S

tNS

hS

rs

r«

r-s

lo

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

1—

Výchylka
v minutách

^-L

O o

O

o

o

o

K^

t—k

o

o

o

o

o o

o

o

o

o

o

o

o

o

Ol

l(^

03

Ot

O

o

ts

o

co

^

o

Iř-

tř-

Cl

es

Cl

Cl

(f^

05

If^

*-

l-l

Ol

Ol

^

h»

l-l

h-*

l-l-

l_J

M-

h-i

l-l

h-^

l_^

l-l

^_l

l-l

l-l

l-l

l_^

^

l-l

^

>-i

J_^

l_^

Teplota

os

05

05

OS

05

Gl

os

Ol

C5

TO

Ol

Ol

Cl

os

es

Cl

ei

01

os

Ol

Ol

Cl

Ol

Ol

kyvadla v (

!"

o

Ci

(75

Ci

Ol

t(i-

0-

w

-4

~4

-J

--4

^

-4

^J

oc

(W

(X)

■^

^

-J

-4

Ol

"4

-a

W

O

lí^

ií^

Ü1

Oi

Ol

to

*-"

to

l{^

li^

Cl

co

o

o

o

Ol

^9

to o

-4

Hi

-J

~a

-í

-5

^

^

-4

•<l

^J

^1

-4

~4

^

-4

^

-4

^

^

-^

^

^4

•-4

^

~4

Tlak v7fliirlTi li

o

c;<

Cl

yi

Ol

Ol

Ol

Ol

o-i

Ol

c;i

cn

o-i

ď

Ol

0^

on

Ol

Ol

Ol

C3

On

Ol

lí^

*■>■

H- L

H-L

h-L

H*

|_L

o

o

o

o

o o

o o

o

o

o

o

l^

O

o

to

v mm.

rf^

i4^

w

co

co lť>-

to

tc

Ol

)í^

If^

(íi'

rf^

*»

os

to

co

CO)

•^

o

o o o

CO

O

o

o

o

o

o

C3

Ol

c

c;i

Ol

OT

Doba kyvu
v hodinové

o

o

œ

o

-4

o

o

-4

o

-4

m

-J

-J

oc

-J

-J

M

^

-J

rS

-4

-J

tc

t«

o o

r*

to

o

o

to

to

-4

Ci

ro

to

Ol

Ol

ro

co

o:

co

CO

case

iJ^ o 53

14^

>(^

05

Ol

co

o«

Ol

o

05

05

o

co

rt^

lí^ co

o rfi-

ll^

O

o 05

05 O

I-'

C

C5i

c;>

ti)

GO

Ol

to

■lo

00

oo

^I

ao

Ol

Ol

co

CO

O

o 00

Ol

Ol

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

co malou

ts

u;

te

^5

^

--

t«

co

^

)-l

^

-

^

^

^

-

-

^

^

-4

výchylku

W

1

1

1

1

1

1

I

1

1

1

i

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

nultou

Ol

Oi

C5

C3

o

c.

Cl

Cl

es

Cl

Ol

Ci

Cl

Cl

Cl

Cl

Ol

Ol

es

ď

es

OS

teplotu

t«

ts

t*

^

o

co

co

co

co

I^

co

co

to

co

CO

to

co

co

co

co

to

ce
a-

PT

1

Ol

1

1

\

1

o»

1

Ol

v^

Ol

1

Ol

1

c:ii

1

Ol

1

c;ii

C3

1

o>

1 1

c;i Cl

c;i

1

Oíi

1

Ol

i

tn

c;i

1

o>

1

c;i

1

Ol

prázdný

ta

t*

ro

li)

hï

tc

Ml

til

to

ro

to

to

to

toi

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

prostor

OJ

Oi

w

OS

Oî

co

Oí

co

^

'-'

l-l

'-'

^

l-l

^

•""

"

'-'

l-l

l-l

'"'

'"'

^

'"'

CD

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

!

,

1

1

1

i

1

1

1

1

hvězdný

w

w

w

w

os

co

co

os

Ol

Ol

Ol

Ol

OT

Ol o»

Ol

Ol

c;i

Ol

c;i

c;i

Ol

Ol

OT

cas

,

1

1

1

,

1

1

1

1

.

1

1

1

1

1

1

,

,

1

1

1

1

1

pevné

es

o

C5

Ci

Cl

05

Ol

Cl

Ol

Ol

OS

Cl

Cl

Cl

Cl

<TS

es

es

os

C5

Ci

Cl

postavení

o o

o

o

o

í_>

o

o

o

o

o

o

o o

o

o

o

o

o

o

O o

o

o

stojanu

o

o

o

o

o

o

o

ar

o

Ol

o

C3

o

-4

o»

o

cn
o

Doba kyvu

ve hvězdné

m

o

-4

•^1

C5

Cl

-J

-q

os

Cl

ÍO

50

es

es

^

^

Cl

cr:

es

es

m

CTI

es

os

d

O

o

Cx

o<

CC

4^

c;i

c;i

05

05

Ol

Ol

o

o

Ol

o-i CO

co on

o-i

es

Cl

c;i

case

oc

*^

to

!/)

(»

-4

o

CC

(O

to

íO

^

^

If^

05

c»

co

~4

if».

(X)

(»

1^

iii-

00

w

o tví

CS

Cl

^1

*..

o

Cl

io

>f^

to

to

oc

to

es

es

x>.

co

Ol

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru zemé. 55

^Tí

co

eo

vO

»o

(M

h-

o

(TI

t-

^H

o o

-T,

Ȓ^

fM

STS

fM

Ti

^«

^

t-T;

i^

-r

,_,

t-

00

vH

1— (

r^

t-

ri

1-1

yi

(M

ym4

t)

—4

^-

f^

X

r- 1

O

O

c;

*

-■;

o

o o

'f

CS

esrjo

o

h-

r-

o

Ift

<D

CC o

O

CO

iS

co

co tO

i-O

CC

co

O

»o

't

iC

co

ÍC

Tií

»*

lO

CD

ÍO

CD

?o

inaupzfAii SÁ.
' n\Ky[ 'BqoQ

O

O

o
»o

O

O

o

o

o

o

c

noBfo^s

o

o

O

o

o o

o o o

o o

o

o o

o

^

o

o

o

;_.

o

o

o

O O

o

inaABíSod

tc

o

eo

co

CD

COCO

co

CD

co

co

cc

co

CO

«o

CO

co

CD

CD

cc

CD

co

CO

CO

co

^UAOd

1

1

'

'

1

1

1

'

'

1

1

1

1

'

!

1

1

1

1

i

!

1

'

1

1

suo

Clí

M

CO

^î

CO

CO

co

co

CO

CO

co

co

co

zo

>#

■>#

•*

-^

■* ^

•*

-*

ríi

■*

'^

^

tt)

Anpz§Aq

1

1

1

1

1

'

!

1

'

1

1

1

1

1

1

'

'

1 '

1

1

1

1

1

1

1

Jo:}SOjd
Ánpzpjd

cc

co

co

'Ti

(M

■^

1-1

1-1

1-1

_,

1-1

1-1

^

^

^

1-1

T-(

1-1

_,

1-1

■»— t

^

^j

iH

_

^

■T-J

(M

ra

fM

S'I

Ol

o>

Oi

o\

Ol

Oi

ÍM

fM

(M

«■1

<M

■N

(M

Ol

•M

^3

Í>1

ÍM

"M

-M

Ol

M
-ö

O

IC

lO

lO

O

'O

>o

»o iC

»o

>n

lO

>o

O

iO

O

m

lO

«5

iC

ȒT

»C

ï'"

uO

!

1

1

1

1

1

1

1

1

I

i

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

n;o|d9i

Í"!

■M

fřl

-M

5»!

ri

■řJ

(TI

iri

fM

Ol

(M

IM

-M

.^

^^

ITJ

fM

í^l

(M

(M

IM

ffJ

«M

IM

IM

O

CD

CO

CD

CO

co

co

CO

o

CO

co

CC

CO

CD

co

CO

CD

CO

CO

CO

CO

CD

CO

CO

CD

Ci

Pí

iio^iuu

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

nJjiÁqoÍA

1?)

-

1— !

CO

CO

(M

tři

-M

1-1

1-1

Ol

-

-

■M

T-i

Ol

— 1

-

«

-

(M

!M
IH

1-1

S'J

(M

(M

nojisni OD

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

OO

-M

CO

GO

•X)

Cí

>n

iD

O »O

Cf.

t^

<r>

.■M

<M

o

r-

CC

CD

O

fM

CO

CO

co

O

CD

— +<

r-

t~-

(71

1^1

a)

1^

CO

cc

1--

co

r^

CO

'í

r^

co

o

iS

uO

CC

co

CD

T—

o

O

85130

S-l

co

CO

S'J

Ol

řM

Ol

ri

"ri

(M

fřJ

(M

íM

fM

Ol

fM

fM

fM

fM

1— f

ííl

(M

1— (

T-l

fíJ

t—

t^

t~

t-

t-

u

lOAOUipOq A

o

o

o

O

o

lO

o

»r;

o

o

o

O

o

•raní A

'i-

^

-*

on

00

O

^

rf

Tř

^

■^

tr.

1Í5

íO

tc

t^

r-

00

QC

r-

CO

co

^

CD

.-.

CC

^^

f— (

1— 1

O

c

O o

o

o o

o

o

O

O

o

O

o

o

O

O

e

o

o

o

O

O

1]

qonpzA Ji^ix

>o

iC

Ifl

lO

íO

U3

o

co

>o

iO

>c

ifO

>o

■vO

o

»o

>o

»íí

>n

kO

•o

»o

>fO

o

lO

c^

t^

t-

t-

t-

t~

t-

!>•

t-

t-

1-

t-

t-

t-

t-

t-

!>•

t-

b»

t-

t-

t-

t-

t-

!>•

t^

) A B|PT}aXí{

t-

^J

>£0

o

o

O

t-

05

o

o

o

r-

.^^

n

l-^

m

O

o

O

•rC

_,

fM

IM

1^

t^

00

Ok

re

t^

t-

t-

t-

t-

t-

t^

00

OO

00

cc

00

X

-*

iC

CC

CD

cc

t-

t-

t^

t^

t-

t^

t'ÎOidax

O

co

CO

«5

CD

co

co

CD

^'

co
1-1

co
1-1

co

^

CD

CD

1-1

o

'^

s

CD

o
1-1

co

CD

CD

CD

CD

cc

qoBiuuiui A

•^

t-

O

00

-Ód

M

co

-íř

CO

o

^

^

Ci <M

CD

o

!>•

00

CO

^

o

t-

t- O

O

T-i

ç3IIiîqo,ÎA

tH

«1

»O

m

1— 1

■H

T— 4

1— t

1—1

o

O

*— t

o

1— €

O

o

*1

O

o

^

T-l

1—1

ÍM

5^

«^

1-1

<N

íN

(M

(M

!M ffH

sa

<M (M

fM

M

(M

(M

(M

(M

5^

(M

(M

ÍM

CM

ÍM

lO

■N

^

1H

^

^

iTJ

vY;

o

fM

00

co

1-1

^

co

^

CD

^^

O

-H

C5 00

X

O

.„

O

1

lonapionioîf

CD

r~

•rl

r-

b-

in

íO

o

O

co

»o

iC

t^

co

O

iC

CO

O

Oi

lít

lO

■M

-M

o

cc

a:

X

00

00

■/

.-X)

cc

OO 00

a'

;-/)

'ř'

fT)

cc

00'

00

O.I

00

ca

00

ct)

tï)

C5

Ci

00

vqoQ

si"

n

7-i

Ol

<M

Ol

(M

ÍM

Ol

fM

IM

fM

M

fM

(M

ÍM

TI

Ol

fM

«^

s^

«M

(M

fM

M

(M

co

co

co

CO

co

CO

CO

co

CO

CO

CO

CO

CO

CO

CO

co

co

CO

co

co co

CO

CO

CO

CO

o co

00

o

o

r-

r^

O

t^

r-

O

r-

ř-

O

O

r^

t^

o

O

CO

00

O

o

00

00

O

ÎU9raajî[8p

to

CJ

co

co

co
o

CO

co

co

CD

co

CD

co

CO

co

CD
O

co

co

co

CD

O

cc

co

<©

CO
o

eo

cc

co

•^iJ^Sc^

o

o
o'

o
o

o
o

o

n[od .içrag

-tí^

ja^

^ ja

^.fl

43^

Ä-=5

^-d

C/2 1-3

C/J^-s

CQl-s

c/Ji-s

co i-s

C/2 i-s

C/2I-S

j A aiod

.^

.^

^

_

^

iTO

00

.^^

'.X

rn

^

fir

'X-,

„

iH

00

00

.^

^

fM

fM

_

^

•t-1

T^

^

Ci

(N

n

05

ri

(M

■.TÏ

fM

Ol

O

IM

Ol

es

C5

fM

fM

C5

C5

lO

iC

■Ci

Ci

Ol

<M

Ci

Q

Y— 4

1-1

^— ,

C^J

co

'TI

CO

ec

CO

ríT

*--l

1-1

CO

CO

■nH

1—)

t^

t-

^^

1-

tH

1-H

^>lot!)ansBj\[

o

"

-^

o

o

o o o

O

c

O

O O O

O O O

o

o

O

o o

o

iH rH

O

tH

Iři

fM

fřj

a

(M

CM

fM

(M

(M

O

O

c;>

CJ

O

s

<1>

<U

v

«i;

c;

03

o

d

sa

d

a

C

(U

<D

0,

<»

a

>

Si

>

>

O)
•O

>

>o

1 "SJO Bp^íJ

(M

c<5
5í

(M

-

»O
(M

eo

(M

56

IX. František Köhler ;

05

OJ

1-1

OJ

o

to

co

to

CO

to

Řada čís.

f5<

n<

n<

o<

o<

rs<

(D

(D

<T>

ro

<D

a>

i-S

•-1

i-S

O

o

<

o

■<

•4

rtl

(D

CO

fD

(TS

05

h-1

»

»

n

P

C3

P

to

(S

n

a>

ro

n>

(D

c

C5

o

o

o

o

O

«<

B

t«

M)

M)

to

InI

M

w.

Ml

M)

_M

to

JO

o

o

O

o

O

o

o

O

o

o o

O

O

Hl

-

O

o

>JI

-

o

o

OJ

OJ

o

Magnetické

M-

Ol v

I-*

h-i

O«

Ü1

M-

1-1

Ol

Ol

h-1

h-1

1— 1

t— 1

h-1

h-1

h-1

h-1

h-1

h-1

c o

h-1

to

IvS

r*

to

tc

IM

M

to

to

M

M

to

CO

M

ro

to

tc

-4

-J

to

co

(T.

no

co

pole v r

I-*

œ

00

i-i-

'~'

00 00

1-1

'"'

00

<JJ

h-1

h-1

h-i

H»

•-"

'~*

h-1

h-

h-1

h-1

h-1

h-1

h-i

«-IC/3

Směr pólu

o
"o

J=)

O

o

"o

p.
O

Logarit.

05

05

os

o

os

OS

os

OS

O

os

os

os

OS

o

0Ï

OS

os

OS

o

os

OS

os

os

o

os

os

os

OS

o

os

dekrement

O -a

^]

o

o

-j

^

o

o

•^

-4 O

O

00

00

O

o

00

OD

o

o to

00

o

Oi

W

03

OJ

w

w

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

OJ

Doba

t>í)

r*

t-1

ro

M

rvt)

M

M)

M

lO

tiC

M)

M

M)

M

to

to

to

M

Ml

to

OJ

OJ

to

00 GO

oc

on

(»

OT)

or

t»

(X)

(W

oc

oo

00

to

CO

r/n

OD

^1

•-4

00

OD o

o

00

05

<»

to

os

^

00

to

-J

^

to

CD OS

os

to

M

~j

^

OD

(»

o<

«1

rt^

rt^

os

koincidenčiii

05

CS

to

rt^

1-1

eo

O

Ml

to

o

M^

(X)

OD

o

H*

h-1

h-1

OJ

h-1

co

to

os

Ol o

h-i

r«

hí

^s

ru

r«

Ml

Ml

lO

Ml

M

M)

Ml

M)

to

^

hJ-

M

to

to

to

to

to

co

Výchylka

O»

O

o

1— L

Hi

t—i.

>— k

1-1

h-i

i_i

1— 1

O

O

O

O

os

OS

O

c

)— L

1-1

h- L

H-1

h-1

as

0Ï

«o

O

1-1

O

--

O

o

O

O

Ol

Ol

~5

co

o

O

Ol

•-4

txS

co

o o

h-1

v minutácli

=

t-^

l-J-

l-k

■ H-l

h-i

h-i

i_i

t-1

1-1

h-1

h-1

h-1

h-1

^^

h-1

h-1

h-1

h-1

h-1

h-1

^

H«

h-1

Teplota

Oi

os

OT<

os

OS

OS

OS

OS

os

os

OS

OS

OS

OS

os

C!S

OS

CT5

OS

OS

os

os

<-ís

OS

-3

--1

-a

os

oo

00

00

oo

00

ca

00

00

00

00

-4

00

00

OD

OD

-4

-4

^

-4

-4

kyvadla v (

-10

00

Ol

li)

o<

os

Ol

>t^

^

'-"

o

1-1

o

O

o

to

h-1

h-1

Ol

OJ

to

lO

to

00 00

-3

-a

-J

•<!

-a

-.1

-a

-a

•-J

-3

"3

.<!

^

-^

-4

-4

■-4

~3

•<I

-4

^

-4

^1

-4

mi 1 A u

řf^

hp^

rt^

rf^

Ol

hř'

t4^

řt^

tí^

h(^

hí^

hl^

ř(^

>í^

li^

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

i lak vzQucli

u

- 05

-.1

-4

^

o

to

to

to

to

CiJ

CO

CD

CO

to

to

O

O o

o

O

o

O o

O .

-J rf='

ti)

03

w

-4

^

os

os

os

OS

<l

M

^

00

o

o

CO

to

hf^

n^

íp' Ol

OS

O

o

O

o

o

o

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Doba kyvu
v. hodiiiovéi

-í

"<i

-a

-4

o

o

-4

11

•^1

-4

•<!

-4

.^I

-4

os

os

^

t«

M-

1-1

M)

M>

t-i

1— 1

M)

M)

h-1

h-i

M)

M

h-1

h^

M)

bo řfi.

*-

M)

co

rr

rri

CO

oase

4^

00

00

rfí'

InC

00 a>

M)

M)

00

^

OJ

OJ

h-1

O

to

to

OJ

n^

os

os

h-1

Ol

^s

-a

o

"-J

oc

-1

Ol

-a

-J

Ol

>4^

os

OS

OJ

oo

OO

00

oo

4^

o

o

*^

00

os

1

1

1

1

1

1

1

I

1

1

1

1

1

1

1

1
1

1

1

1

1

1

1

1

i

00 malou

h-i

1-1

M-

H-1

^.^

M.

1-1

M-

1-1

1-1

H*

h-1

h^

h-1

h-1

výchylku

os

^

t«

to

U)

ří)

M)

M)

M)

M)

M)

h-1

h-1

M)

M)

-4

-4

I"*

h-1

to

to

t>Ü

co

to

řd

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

i

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

nultou

o

C5

os

OS

os

os

Os

OS

os

05

OS

OS

O

OS

OS

OS

OS

os

OS

OS

os

CS

os

os

teplotu

cc

W

Ml

ti)

os

OJ

w

M)

lO

to

to

M

M)

to

Ml

OJ

OJ

co

to

co

co

1«

c

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

prázdný

o«

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

Ol

prostor

H- ^

í— ^

H*

h-1

t>i

M)

Ml

M)

Ml

Ml

M

M)

M)

M

M)

M)

to

to

to

^^

to

M

M

co

00

O)

ÜIU

OU

o

O

O

O

O O O O

O

O

O

O

o

o

o

h-1

'-'

Hl

'-'

—

I

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

í

1

1

1

1

1

1

1

1

hvězdný

C5

05

os

<^

hř-

n^

hř-

rf^

hf^

tf-

hř-

lf=i

n^

hř.

hf^

íf>'

rf^

*.

lí^

rf^

Iř-

1

iF'

1^

cas

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

|-

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

pevné

C5

OS

os

es

os

os

05

OS

os

OS

OS

O

os

os

œ>

os

o

os

os

OS

os

O

OS

os

postavení

o

o o o

o

o o

o

o

o

co

o

o

O c

o

o

o

o o

o

o

o

o

stojanu

o

o

o

o

o

Ö

Ol

Ol

Ol

tn

Ol

Ol

Doba kyvu
ve hvězdné]

-^

-4

^1

-4

o

o

-4

TI

os

os

OS

os

os

Cr»

Cr<

Ol

Ol

Ol Ol

Ol

Ol

Ol

Ol Ol

Ol

Ol 4^

tí^

Ü1

Ol

^

-4

os

0Ï

h-1

Hl

Ol

case

œ

os

Ml.

M>

os

■ os

Ml

h-1

•í4 .

-4

Ol

Ol

^1

<l

00

OD

o

o

Ol

Ol co

O

O

l^ll

eo

to

00

OS

■to

co

~J

CS

CO

to

Ol

o

Ol

Ol

o

OS

Ol

co

^

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 57

o

o

05

co

co

^

CM

00

00

7*

•o

co

co

00

00

IM

IM

crs

Ci

o

O

íC

7—1

CO

OÏ

c<;

T-l CO

«)

(H

(TJ

t-

t-

IM

(TJ

řT-

00

(ř4

7—1

«)

00

O CO

rj.t

00

to

1^

CO

as-Bo

lO

»o

ut

O

»C5

in

>C

»o

>n

>o

»O

O

»o

lO

tO

lO

>o

to

lo lO

lO

co

co

»o

to

to

to

to

to

to

t-

r-

to

ui^tipz9Aq aA
UAjfjI vqoQ

1—

o

o

o

Ir-

O

t-

o

>o

lO

to

>o

lO

»o

o

o

o

o

. o

o

nuBfojs

o o

o

o

o

O

O o

o

O

o o

o

o o

O

o

O o

O

o o

o

o

jaoA'Bisod
auAad

CD

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

tc

to

to

to

to

to

to

to

cž

'

1

1

1

1

1

1

'

1

1

1

'

'

1

'

1

1

'

1

1

1

1

'

1

stja

ÍC

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

t-

t-

l^

t-

t-

Ir-

t—

t-

t-

l-

t-

t--

iíupzaAq

1

1

'

1

1

1

'

1

1

1

1

1

1

1

1

1

l

'

1

'

1

1

1

'

joísojd
Xupzpjd

co

I--

l~-

t-

t^

t^

t>-

t—

t^

I-

t-

l>

to

to

to

to

to

to

to

to

tD

to

to

to

^^

T— (

y~A

T— 1

1—1

7—1

7-H

7—1

7H

7— <

tH

T-l

l-i

^
d

Tá

lO

lO

»o

o

lO

«n

>o

in

>o

>o

>o

lO

>o

>o

lO

lO

lO

"O

■o

lO

lO

o

>o

lO

1

1

í

1

1

i

1

1

1

1

1

1

i

1

1

1

1

1

co

1

co

1

co

1

n^oide;

Ol

fřJ

(M

(M

IM

co

co

co

co

co

CO

co

(C-J

IM

(Tï

co

co

co

co

ÍO

co

*•(*!

O

'O

to

to

tc

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

to

ro:)inn

1

1

1

1

1

1

1

1

1

!

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

1

llí{[j{ [OÁA

ÍO

<M

(řJ

(řJ

(M

<N

CN

(M

ířJ

(M

cí-<

(M

(M

tW

CM

IM

IM

CM

0^

CřJ

^

^

noi'Bai 00

1

1

1

1

i

1

1

1

1

1

1

1

I

1

1

1

1

1

1

1

IM

1

"r/T

1

'

CM

r-

to o

O

<M

O

to

to

(M

IM

to

o

lO

7*

O

~ö"

r-

h-

.T)

00

"o

-^

ou

t^

"*

-*

00

«)

eo

co

iTO

(Tř)

co

"*

CY)

h-

-^

'Jfl

co

•^

CO

eo

í^>

CM

7*

asT39

(M

tH

T-l

<N

ÍM

7—1

T-t

IM

(M

T-(

7H

IM

(M

7-1

1—1

IM

CM

IM

CM

IM

ríi

o

O

CM

t^

r»

r-

t-

t—

t--

00

CC)

t-

lu^AOu.poq A
r.AXí[ TjqoQ

O

o

1»

o

O

t--

O

t-

o

>o

o

iC

lO

lO

lO

o

O

o

o

o

■^

t-

05

t-

-t

■*

(TI

^

7-1

_J

^

IM

-*

^

CO

^

7*

7*

TT*!

M"

lO

• CÎ

Tf

ttH

■^

•raui A

to

•Í5

»:7

lO

>o

>o

>C5

O

»o

>o

O

lO

^

Tf

-^

T

-*

7*

7*

-*

-+

■•*

7*

■*

nqonpzA 3[bjx

-*
t^

tr-

-*
t-

7*

t-

to

7*

7*

tř-

■5H
tr-

7*

tr-

Ir-

Ir-

oO A ^îptîAJÎîI

00 t- o

'-•0

co

>o

>o

\n

»o

ř^

CT5

_j

to

es

IM

M

7+

^

i«

•n

■r

r-

C5

t-

C-

ou

co

ou

ou

<JJ

ÜIJ

co

»J

00

CO

t-

t-

t-

CO

00

Cí

C2

05

os

os

05

o

tí^oidax

tn

ÍO-
■r-K

to

to

to

■iH

to

to

to

tc

7-1

to

50

-

to

to

to

to

7-1

to
1-1

T-4

to

to

iH

to

to

T-l

to

to

7H

qop:}nuini A

ÍO

r-l

<M

T-l

T-l

T-l

T-l

7-1

T-l

T-l

to

(M

(M

co

Vi

1-1

T-l

o

CM

O

O 00'

tr-

o

lO

(N

(M

T-l

sa

IM

T-l

(M

tH
IM

T-l

IM

o

IM

(M

!M

7-1

CM

o

CM

ÍM

Jj

Jí

5^

M

IM

o

IM

O
!M

o

CM

CTI

C5

CO

h-

t-

^

(M

00

00

^

T-l

ID

l>-

c^

^

r-

ř-

tri

-f

CD

IT-

CM

.—.

tr-

mouappnroji

ÍD

00

O

to

to

05

05

O

to

O

05

to

to

os

CT5

to

to

o

to

to

to

-^

to

CO

ou

co

ou

CO

00

00

ou

00

00

00

OU

<X)

Xl

00

CřJ

00

co

oo

00

00

m

lO

00

^qoQ

IN

ÍT<I

(N

ÍN

(M

(řJ

CM

(M

(M

IM

<M

CM

CM

(M

IM

IM

IM

CM

CM

(M

CM

iM

IM

CM

Vi

I.-:

CO

co

co

CO

CO

co

CO

CO

CO

»O

CO

CO

CO

CO

CO

CO

CO

co

CO

CO

o

I>-

r^

o

o

t-

t-

o

o

t~

C-

O

O

t^

t--

O

o

t^

l~-

<-)

o

in

>o

o

:}naiu8.T3[8p

o

CO

to

to

to

to

to

;o

to

to

to

to

tO

to

to

-^

to

o

o

o

o

o

o

•:>u'BSoq;

o"

<S

o"

o
o"

o
o"

n|od J8uig

A

_,

rdrOÍ

MA

-q^

A -a

>•

1>

C/2 i-s

OD 1-5

CO 1-5

J

02 1-5

a.

»-5

co 1-5

j A 8i;od

^

00

00

^^

7-1

00

CO

^

„

00

00

7-1

^

00

on

^

,^

(TI

on

^

^

o

<-l

^^

cn

fM

(TJ

Oí

05

(?J

'^•\

05

o

CM

CM

05

Cl

!M

iM

Oi

Cl

M

CM

05

C75

CM

Ol

T-i

lO

>c

1-H

T— *

lO

■^

lO

O

tH

7-1

>o

>o

.1—1

iC-i

O

o o

aílot'}9nS'Bj\[

o o

o O

O

o

o o

o

O

O

O

o

o

O

o

o o

O o

O o

««

o

eó

M

CÖ

tÍ

■^

-í

(řJ

CM

(M

IM

IM

(M

a

iC

o

tJ

t3

O

O

s

o

Ol

OJ

«

<u

O)

os

Ö

Ö

Ö

a

n

<u

OJ

Vů

Q

>

OJ

OJ

►o

t

•STD 'BpBy

co.
co

co

>Í5

CO

to

co

«

00
co

o 7^

C/2 ř-5

58

IX. František Köhler:

Rada čís.

"f-' "c o "-'

^ co (X> o

o ^ -j «o

o M ^5 o

1^ Ü' en íD
t_L ti) i,í) l_i.

O C" Ol O

O f Ol O

O C C O

►-1 Ü< Ol >-'

o ^s lo o
M- o o -^

H-' o O -"^
^ (Ji Ol, (ů
>-' bS t* l-i

UJ o o r-i

ÍO Ol Ol «P
I-., o o —

Magnetické
pole v r

Směr pólu

Logarit.
dekrement

Oj cc ca CK

CTi '^ (^ Oi

00 Vf- ^s -^

CD -a ^1 co

05 00 co o
-1 t« hř- -J

00 Oi os co

ca O) co 03
•<1 tfí' o< co

OO Ol Ol oo
Oi »-■• 1-^ c~.

co o I-' oo

co ü< o> co

05 íO to 05

00 ins ífi. co

00 Ol Ol co

05 o o 03
oo 05 rf^ ^

Doba
koiucideační

jD JD JC J--

t^S t^ tí> tí>

►— r-^ h-1- I— t

~bi "[«s "o ~0

I— ' ►— t>* o

Výchylka
v minutách

-4 -j -a ~4

--1 -4 ^ -a

"o"o o"o
Ol hř^ Ol ta

J^ J^ J^ J'^

"o "o "o "o

to I— o oo

os -J ^ 05

00 H-' o GO

CS (J; <Ja Ci

^ -1 •<! -^I

i4i- (fa. J^ Ci

Ol Ol Ol O

-1 ^ -a ^5

0< Ol Ü' >f^

'o o"o"co

^ ^ ^ -a

*- í(^ lí^ 4^

-^1 ^1 -^ -j

h^ l4i. ^ >f^

-î -d C5 Ol

^j ^a -^ -j

hf^ j;. řp. tř'
hfi. 4i- 4- ífi

^ ^J ^ ^1

rf^ *^ hf^ tri-
tt^ )f^ 4^ »^

Teplota
kyvadla v C«

Tliik vzduchu
v mm.

•^ «£ ÍC •<!

tS -] -J ts

03 I-' ^ Iř'

00 o Qi o

tsl rf^ lí^ to
rfí' 4^ co ht^

o ^D -j o

tS C5 C5 to

h(^ ^J ~J 05

o 00 O' 00

•^ 00 00 -í
tS h-^ o M)
os o «£> W
00 «o ■"«^ 00

-a 00 00 ^
to o o lO
co OÏ es co
oo o o 00

-3 00 ÛC -<1

bS -^ i-i to

05 l-i. h-i rfi.

oo o es o

Doba kyvu
v hodinovém

I I

i-i h-i o bs

I I I I

1— ' h-» I— » M-

tS bS ts to

00 malou
výchylku

nultou
teplotu

Ol Ol Ol Ol

I-' l-t h-i .-^
CS CS OS CS

Ol Ol Ol Ol

t_l t^ t_l K-i
CS CS OS CS

Ol Ol 0< Ol

H-1 H- l-i M-
CS CS H* OS

Ol Ol Ol Ol

^ t^ |_l |_L

CS OS OS CS

Ol Ol c^ o<

CS CS OS CS

Ol Ol Ol c;i
,_l 1—. I— » h^
OS OS OS CS

prázdný
prostor

lili

--T -a -j -j

^1 -s) ^ -J

-a -a -a -^

-1 -q ^ .<!

*a ~j -a ^

•-a ^ ^ ^

hvězdný

čas

pevné
postavení
stojanu

W

os «o t£) OS
Ol o o Ol
00 Ol Ol 00
t-' CC ÇC to

os os es es

C^ -q -a Ol

00 00 -j co

to ifí. cc to

os ^ -^i es

Ol o o Ol

00 tS I-» 00

to K- oc >_»

os -.1 •<! es

C^ ►(>■*» Ol

00 tf^ (ř» 00

CS -ví ^ os

Ol í^ (ř' Ol

00 o o 00

01 to 00 H-i

es -^ -í os

Ol Ifk ^ Ol

co Ol Ol 00

'-' os o cc

Doba kyvu
ve hvèzdném

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 59

waupz^Aq 8A
UAÍí[ ■BqOQ

nu'Bfoîs
juaA'B^sod
auAad

SB»
j(upz3Aq

.loîsoad
Áupzp.xd

n;o|d9i
uo:nnu

i-< -d* «o 05

00 o o t^

lO ^ Til i£5

o co eií lO

co (ří ííl ÍC
t^ ÍO íO t-

>0 co M Ol

05 (M CO <J5

iC t- t- 10

co co cc o

os os iH Ir-

Oi — ' 71 Ol

lO t- t- lO

co <M ci co

t^ 00 OC t-

o

10

t- t- (M Oi

Oi (M CO t-
kC »ß »O lO
co co řO co

os co co o
00 S-l tH iX)
lO co co lO

0000

o co co co

I I M I M I I lil

co t- t- t-

1— I .-1 -I— ( I-H

lO 10 kO »o

I I II

t- I- t^ t-

»1 1-1 tH ■— '

iC »o »o lO

I I I II

I I

I I I

I I

Uî[[jîqo.ÎA
noi'Bai a

as'BO
raa\ouipoq a
iiA.iîi vqOQ

•lUUI A

nqonpzA ji'BIX

oO A BIP^AÎJI

B^oid9x

qopíiiuitu A
'Bî[tjiqoX^

1-1 (M (M (M (M O — I fH

'"l Oï 05 CO

CO co O (M

I I

00 CO »O 00
co co ÎD co
(M O O (M

CO t- CO CO

co co t- co

(M 01 05 fM

r^ (M 5<i t-

t- co co t-
o

»-I (N t- -^

O 00 CO iC'

(N co co (M

t— Ol 01 I>-

^ fM T* ■«#

íO t— 1— 10

*! co co sa

t~ CO CO t-

t~ 00 co t-
o

-* co co co

>n t- 00 co

(M 1-1 T-i (jq

t- -^ •<** t-

o (řJ ic co
■<t co t- co

(M (M 5^ (M

•1-1 CO CO CO^

»o »o >o 10

T* 'Ch -* ^

t^ t- t^ ř-

co >o »o >c

»o lO lO »o

-* ^ T -+

t- t» t- t-

os_o^o^o_
oTcTcTcr
-* »o 10 o
t- t^ t- t^

O_c0_-^-*
10 lO >o o

t- t^ t- i~-

10 >0 »o lO

i> t>- i^ t^

Ol es 01 os
o"o cTcT
>o »o >o >o

t- t~ l> ř-

l^ t- t- t^

t^ !>• t^ t^

CO CO CD CO

C^ íO co co

to co co co

co -* Ol -rH
CO^0O_CO_Ol_
co co co co

(N <M ířJ !N

co^oo o o
th^oTcTo"

5^ T-l (N (N

OICOODO OÍMOO

O^CO^^^ct^CO^

s^j m o o

(N »-1 1-1 (M

co co o o
irTo — To

f-i CM (N (jq

;nou8piouio3i
■BqOQ

00 '-I o 00

co ^ •:** co
00 01 ci 00

CO ^ o co

CD o o co
co 3<I (M 00

?1 co --^ '-'

co os 01 o

00 os os 00

■^ co 10 -rH

co co 00 co

co T* "* 00

■r-1 !M o 00
co o o co
00 C<1 (71 00

ř^ os <r3 00
co TT o co

co 00 00 00

:jU9Uia.iJi9p
•ijr.i'cgo'^

niod jçtug

Ol 1-5

co Hs

j A e^od

8í{0I^8uSbI\[

es co co 01

^ 1-1

T-l — '

01 T-l 7-1 01

1- (M tM iH

r-c CM (M 1-1

01 10 lO OS
T-< (M (M 1-^

OS -* -^ 01
7-H 7.^

7- 1-
OS -* ^ Cl
T- iC 10 i-(

•rt in T-

os 00 00 os

T-- co co 1-1

T-, ,-,

<M !M

■•I T-l

CO CO

0; 0;

t- t-

0000

•SI? 'BpBy;

60

IX. František Köhler:

Řada čís.

H-i W OD »— *•
CO GO CO CO
— Ol 0< M-

~'h-' 05 W t-'

co co 00 co
»-' C" O' t-'

^ 00 co -'

CD œ co co

M- Ü< tu I-'

o OJD o

ta co ce <o

'-' ÜX o< ^

co OO CO CO

I— Ol Ol h-'

Magnetické
pole v r

Směr pólu

œ CB co co

05 CC (X' 05

lo o H-- os

CC OO œ cc
C5 Oj -a os
Ci o co Ol

00 co co co

01 00 OD 05
^ H-l o Oi

co œ co OO

Oi -J OD Oi

co co w 00

Logarit.
dekrement

Doba
koincidenční

^ CO' o_o
o"tí) o"05

os GS os Ci

^ -a -^1 ^

Ci C' 0< Ol

"os 'os Oi"oi

bS bS ts ts

o. o o If'
"- 00 os 00

o o I— ' )-'

lili

o o o o

o» Ol C Ol
co Ol Ol co
-vl 4í>. I-* t»

^ co ^s -J

o co co o;

•<! Ol os o

"íc co os'ôs

ti) ta isE bs

J-l J-' _^ J^
~^ 'o "o "os

05 o: os os

os os os os

►-1. |_L |_L )_i

os Oj es os

os os os os

"čo'co~co co

os Ol C« r.'

-1 ^ ^ ~í

Ol Ol Ol on

^^~^~OS

"go"^ os'^

-a •'J -J ^1

0< Ol O' Ol

*'~Os~Co"cO

— 4 ^í -3 ^I

Ol Ol Ol Ol

_o o op

co co co co

bS tC tS to

(f^ o I-' *-
t« 00 bS Ol

ti tsS hS bS

4^ o o ^^
o os 00 bs

bs t-s bS co

(í^ o o hf^
t£ os os Qi

t« M t-E t*

Oi ^-' o Oi

4:^ bí) o os

^ co GC l-k

■<! I-' I-' OD

Výcliylka
v minutách

Teplota

kyvadla v C**

Tlak vzduchu
v mm.

Doba kjvu
v hodinovém

00 malou
výchylku

nultou
teplotu

prázdný
prostor

hvězdný
čas

Ol Ol Ol Ol

co Ol Ol 00

o Ol cc co

C?i Ol Ol Ol
00 Ol c?i co
(:© 1-' w H-

Ol Ol Ol' Ol

co Ol Ol co

--' os Ol o

Ol Ol Ol Ol

^1 Ol tF' 00

-.1 Ol 03 o

pevné
postavení
stojanu

Doba kyvu

ve hvězdném
čase

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvarn země. ßl

Sttíckrathovo kyvadlo čís. 79 z niklové oceli.

1
číslo řady j

Magnetické pole
v jednotkách F

Logarit. 1

dekrement

1

Doba

kyvu

Rozdíl doby kyvu

I.-II. v jedn.
7. des. místa vteř.

Rozdíl tíže (JI™
I.-II. v jednot.
5. des. místa

a

>
o
bl

o

N

o

P4

-u
<x>
>o
o

P4

v prostředí

zemského

magnetismu

I.

v prostředí

elektro-

magnetii

lí.

1

0,306

0,0063

0,5076553

0,5076534

+ 19

— 7

2

2

0,283

63

554

6534

+ 20

— 8

2

3

0,242

63

557

6534

+ 23

- 9

2

4

0,574

65

555

6491

+ 64

— 25

2

5

0,574

65

555

6492

+ 63

— 24

3

-

6

0,935

68

548

6455

+ 93

— 36

2

7

0,935

68

547

6448

+ 99

— 38

2

8

0,204

63

552

6550

+, 2

— 1

4

9

0,204

63

553

6548

+ 5

~ 3

4

10

0,204

63

542

6545

— 3

-r 1

5

11

0,204

63

544

6545

— 1

+

4

12

0,242

63

537

6551

— 14

+ 5

5

13

0,242

63

539

65'^2

— 13

+ 5

4

14

0,242

63

552

6560

— 8

+ 3

4

15

0,170

09

560

6568

- 8

+ 3

2

16

0,575

69

581

6648

— 67

+ 26

4

17

1,780

68

584

6862

— 278

+ 105

4

18

3,081

69

583

7044

— 461

+ 179

4

19

7,275

68

588

9394

— 2806

+ 1083

4

20

5,175

72

583

7391

— 808

+ 312

4

21

3,081

68

585

7066

— 481

+ 186

4

22

1,121

68

579^

6713

- 134

+ 52

4

23

0,328

67

578

6616

— 38

+ 15

10

24

0,328

67

594

6611

— 17

+ 7

4

25

0,752

68

602

6497

+ 105

— 41

4

20

1,121

68

601

6448

+ 153

— 59

4

27 f

3,081

69

599

6157

+ 442

— 172

4

28

1,171

68

588

6783

— 195

+ 75

4

29 !

1,121

68

577

6453

+ 124

— 48

4

30 ;

0,528

67

574

6522

+ 52

— 20

4

62

IX. František Köhler:

CS
ai

Magnetické pole
v jednotkách F

"o
tu

^ S

.-, Ol

CS *4
bo 0)

Doba

kyvu

Rozdíl doby kyvu

LIL v jedn.
7. des. místa vteř.

Rozdíl tíže gm
L-II. v jednot.
5. des. místa

a

•cS
O

V prostředí

zemského

magneiismu

I.

v prostředí

elektro-

magnetu

IL

O
N
O

>ü
o

Ph

31

0,528

0,0067

0,5076569

0,5076.527

+ 42

— 17

4

32

0,528

67

590

6526

+ 64

— 25

4

33

0,528

67

587

6525

-f- 62

- 24

4

34

0,528

67

581

6523

-i- r>8

— 22

4

35

0,528

67

578

6525

+ 53

- 21

4

36

0,528

67

583

6523

+ 60

— 23

4

37

0,528

67

581

6599

- 18

+ 7

4

38

5,020

65

582

7368

-786

+ 303

4

39

5,950

77

582

7456

— 874

+ 337

4

40

5,062

64

583

7405

— 822

+ 317

4

41

5,520

81

583

7442

— 859

+ 332

4

42

2,052

75

582

7020

-438

+ 169

4

48

1,171

68

582

6782

-200

+ 77

4

44

7,081

78

582

9056

— 2474

+ 955

4

45

1,081

70

580

6405

+ 175

— 68

4

46

12,210

98

580

0,5062313

+ 14267

— 5407

4

47

6,252

77

597

8731

— 2134

+ 840

4

48

9,040

92

598

0,.Ó082720

— 6122

+ 2363

4

49

7,540

73

588

0,5073530

-[-3058

- 1181

4

50

0,385

65

585

6622

-37

+ 15

4

51

0,385

67

579

6649

+ 30

— 12

4

52

0,385

67

591

6556

+ 35

— 14

4

53

0,385

67

590

6552

+ 38

— 15

4

54

0,385

67

59.0

6557

+ 33

— 13

4

55

0,385

67

595

6553

+ 42

— 6

4

U kyvadla z niklové oceli jevilo již slabé magnetické pole
o intensitě 0,284 Tvliv na dobu kyvu. Proto konány pokusy ve slabém
magnetickém poli a jen několik řad provedeno bylo v prostředí sil-
nějším za příčinou určení velikosti útlumu. Útlum v tomto případě

Vliv zemského magnetismu na útlum a dobu kyvu při určení tvaru země. 63

jest velmi malý u porovnání s ostatními pozorovanými kyvadly. Tak
pro nejsilnější magnetické pole o síle 12,210 F jest u tohoto kyvadla
logaritmický dekrement 0,0098, kdežto u druliýcli kyvadel pro slabší
magnetické pole o průměrné síle 9,700 Fjest logaritmický dekrement
0,0130. Toto shoduje se se zákonem, že u hmot diamagnetických jest
útlum mocnější, u paramagiietických jest útlum slabší.

Při směru silokřivek upotřebeného elektromaguetu kolmo k ro-
vině kyvu kyvadla jest rozdíl dob kyvu v prostředí nemagnetickém a
magnetickém kladný, t. j. doba kyvu jest v tomto magnetickém pro-
středí menší.

Při směru silokřivek upotřebeného elektromagnetu v rovině kyvu
kyvadla jest rozdíl dob kyvu v prostředí nemagnetickém a magne-
tickém záporný, t, j. doba kyvu jest v tomto magnetickém prostředí
větší.

Změně 0,018 r magnetického pole odpovídá jedna jednotka 5.
desetinného místa tíže g, tudíž změně intensity magnetického pole
0,040 r v rozsahu mocnářství Rakousko-Uherského 2 jednotky 5. de-
setinného místa tíže g. Hodnota tato jest v mezích střední chyby re-
lativního měření tíže.

Změna intensity zemského magnetismu má na útlum a dobu
kyvu Stück rathových kyvadel z niklové ocele jen malý vliv, který zů-
stává v mezích střední chyby relativního měření tíze.

Není třeba ani při těchto Stiickrathových kyvadlech z niklové
oceli dbáti vlivu změny zemského magnetismu na dobu kyvu.

Z konaných pokusů vyplývá, ze změna síly zemského magnetismu
nemá patrný vliv na dobu kyvu kyvadel užívaných nyní k relativnímu
měření tíze a ze se i k tomuto měření dá použiti kyvadel z niklové
oceli.

X.

Dodatky o jádru Bacteria gammari.

Napsal Dr. E. Mencl.

(Z ústavu pro zoologii čes. imiversity v Praze.;

Předloženo v sezení dne 9. března 1906.

(S tabulkou.)

Přítomné sdělení týká se několika podrobností o struktuře jádra
bakterie, kterou, jak známo, Vejdovský r. 1900 objevil a v ní
zřejmá jádra nalezl. Věc sama je důležitosti principiální; reakce na
barviva je tak přesvědčivá, že nikdo nebyl v pochybnostech o tom,
že se jedná o skutečné normální jádro buněčné u zmíněného, v lymfé
garšinského gammara žijícího organismu.

Čtyři léta po prvém popsání svých nálezů podal Vejdovský v této
Společnosti a v „Centralblatt f. Bakteriologie" další zprávy o struktuře
našeho bakteria, tentokráte na praeparatech zbarvených haematoxy-
linem Heidenhainovým, kde se opět objevila taková afíinita k tomuto
barvivu se strany jaderných elementů, že o chromatinové povaze jejich
musíme býti naprosto ujištěni. Leč tentokráte, ač bylo zřejmo nejen
co do mikrochemické reakce, ale také co do morfologických poměrů,
že je tu zcela takové jádro přítomno, jako jsou jádra vyšších organismů,
postavil se proti tomu v polemice uveřejněné co referát v „Naturwissen-
schaftliche Rundschau" (1904. Čís. 29.) Jahn, který způsobem zcela
nevědeckým a nekritickým snažil se správnost udání Vejdovského
otřásti.

Téhož roku podařilo se mi zjistiti zcela obdobné poměry u symbio-
tických bacillů žijících ve střevě Periplanety, kde dokázal jsem způ-
sobem vší pochybnost vylučujícím, existenci zcela normálního jádra.
Ještě skvělejších dokladů k normální buněčné stavbě, tedy k přítom-

Věstník král. české spol. nauk- Třída II, 1

2 X. E. Mencl:

nosti jádra a k způsobům jeho deleoí, poskytly mi studia konaná po-
mocí vitálního barvení na celé řadě a mnohých stadiích vývojových
u bakterií vyskytujících se ve vodě pražského vodovodu a ve Vltavě
vůbec, uveřejněná rok nato (1905) v „Centralblatt f. Bakteriologie";
jinak se mi, jak dříve jsem sdělil, podařilo, méně jasně ovšem, pozo-
rovati jádra i u jiných druhů bakteriových, jako u Bacillus megathe-
rium, Bacterium typhi, Spirillum rubrum, Bacillus subtilis, Bacterium
coli foetiduni, Diphthaeriae ; později zcela zřejmá jádra zjistil jsem
v bakteriích sekretu conjunktivalního při zánětu, a před nedávnou
dobou zas při podobné příležitosti. Leč to vše nestačilo ještě dogmatikům
školy FiscHEa-MiGULA, kteří za každou cenu chtějí stále udržeti názor,
že bakterie jsou primitivní organismy, povahy moner, a jaksi výcho-
(iiště vývoje organismů vyšších. Že je to názor zcela falešný a ne-
udržitelný, to je dnes zcela zřejmo ; nasvědčujeC tomu mimo méně
jisté nálezy jader se strany Nakanishiho, Sjöbringa, Feinberga a j.,
také v míře nemalé složitost vývojového cyklu bakterií, jak Zopf už
tušil, v bohužel nepovšímnuté veliké práci Billet (Contribution
à l'étude de la morphologie et du développement des Bactériacées.
Bullet, scientif. de la France 1890) dokázal a já během zmíněných
studií na vodních bakteriích, jež zůstaly ale neukončeny, v mnohých
bodech potvrditi mohl.*)

Při příležitosti těchto studií jsem poznal, že jádro bakterií není
homogenním útvarem, nýbrž že stejné jako jádra ostatních organismů
a pletivná skládají se z blány jaderné, jež obsahuje jistý počet nukle-
olů v klidu anebo v předchozích stadiích dělení pravidelně dva ve-
liké chromosomy. Jednalo se tedy o to, zda i jiné bakterie budou
podobnou strukturu jadernou vykazovati, a tu ukázalo se jako dříve
už Bacterium gammari objektem pro svoji dostatečnou velikost velmi
vhodným. Výsledky obnovených pozorování, které ukázaly úplnou
shodu ve stavbě toho symbionta (parasita?) s volně žijícími vodními
druhy, uveřejňuji současně obšírněji na jiném místě (Centralblatt
f. Bakteriol.) a na tomto místě dovolím si sděliti jen hlavní výsledky.

Protože pak věc falešně pojímající námitky Jahnovy také u nás,
jak je přirozené, našly ohlasu, budiž mi dovoleno také o této věci
se zmíniti.

* Nedávno Růžička činil si nároky na prioritu v těclito věcech. Nepřihlížeje
k tomu, že práce moje jedná o jádře bakterií a jeho dělení pozorovaném pomocí
mé vlastni nové methody, zůstávají námitky jeho pro neslýchanou formu vším
jiným jen ne vědeckou polemikou, a nelze o nich z těchto důvodů, jakož i potud,
pokud nebudou předneseny na kompetentních místech, diskutovati.

Dodatky o jádru Bacteria gammari. 3

Jahn neví vlastně, co má popřít, zda jádro, nebo bakteriovou
povahu našelio organismu vůbec. Když prý už přijmeme, že se tu
jedná o jádro, tu je prý nápaduo, že se jádro to cliová zcela obrá-
ceně než jádro vyšších rostlin. U těchto posledních prý je jádro
v klidu velmi patrné, ale nápaduost jeho mizí, když vstupuje v dě-
lení. — Nesmyslnost této námitky je zřejmá. Kdyby se i věci měly
tak jak chce Jahn, nebylo by to ještě žádným důkazem. Není nikde
psánOj že jádro nižších rostlin musí se chovati stejně jako u vyšších.
Doklady pro to jsou četné jak v říši rostlinné tak živočišné. Pak-li
snad Jahnovi dá práci nalézti jádro v mitose, to je pak jenom věcí
individuální, zaviněnou nedostatkem praxe v mikroskopování — ale
o této otázce nerozhoduje. A pak : vyšší rostlinou B. gammari není,
proto, že tedy dle Jahna jádro jeho chová se jinak — nižší taky ne
z téhož důvodu; kde je logičnost úsudku, a co je tedy to B, gam-
mari? Kvasluka to tedy taky není, jak chce Jahn — rostlina to není
vůbec — a zvíře taky ne — co je to tedy? Odvolává-li se Jahn na
EscHERicHOVA paraslta (kvasinku) u Anobia, tu stačí jediný zběžný
pohled na autorovo vyobrazení (Biol. Centralblatt. Bd. XX. str. 354),
abychom se přesvědčili, že není nejmenší podobnosti mezi tímto
a naším organismem. Komu je Escherichoyo pojednání a vyobrazení
známo, musí beze všeho uznati, jak nucené jsou „důvody" Jahnovy.
A jestliže Jahn tvrdí, že bakterie nemají jádra (a priori !), nýbrž že
mají nanejvýš chromatickou hmotu shloučenu „bisweilen in kleinen
Klümpchen" — tu je to předně také jádro a za druhé je z toho
vidět, že BüTSCHLiHo theorii, Schaudinnem podporovanou, jak se na
ni odvolává, vůbec nepochopil.

Nebudu na další body polemiky Jahnovy na tomto místě zachá-
zeti — v té příčině odkazuji na obšírnější pojednání německé; činím
tak z toho důvodu, že z toho, co jsem uvedl, je ráz a způsob vedení
„důkazu" ze strany Jahnovy dostatečně illustrován.

Mimo to Jahn si vůbec nevyžádal ani originálních praeparatů
k nahlédnutí, jak učinili vážní učenci ve Francii a Německu, chovající
snad nějaké pochybnosti, aby se přesvědčili o pravdivosti věci.

Že bakterium gammari je bakterium, o tom vyjímaje sofistiku
Jahnovu nikdo nepochyboval — a že je to, co Vejdovský za jádro
popsal, skutečným jádrem, to dosvědčují nové detaily, jež se mi po-
dařilo nalézti. A že není už více možno upírati bakteriím jádra, to
vyplývá také v nemalé míře z mých svrchu zmíněných pozorování na
velmi rozmanitých bakteriích jiných.

1*

4 X. E. Mencl:

Vejdovský popsal svého času (1900) dle praeparátů barvených
karminem a bleu de Lyon jádra u Bakteria gammari co vesmés stejné
homogenní koule cbromatinovou hmotou přeplněné. Později (1904)
pozoroval na tomtéž objektu barveném Heidenhainským haemato-
xylinem železitým úzké pruhy chromatické hmoty, šikmo na dlouhou
osu buňky, anebo i kolmo na ni postavené. Nad tímto pruhem ja-
kožto basí uloženy byly kuželíčky šedě zbarvené hmoty s temnějšími
vrcholy. Zda v těchto vrcholcích nalézají se zrnéčka, bylo pravděpo-
dobným, ale Ykjuovský kriticky poznamenává, že je možno, že také
shuštěné hmoty v této špičce mohly by klamně představovati zrnéčka
ve skutečnosti třeba nepřítomná. Vejdovský prohlašuje tato stadia za
klidná vřeténka v stadii „aequatoriální desky" — asi tak, jako se
vyskytují klidná vřeténka toho druhu u mořského bičíkovce Noctiluca

(DoFLEIX).

Naproti tomu já pozoroval u vodních bakterií, že jádro, které
v klidu chová několik nukleolu obalených jadernou blanou zcela pa-
trnou, když se chystá k dělení, nevytvoří vždycky velikou desku
aequatoriální, nýbrž že se chromatická hmota obyčejně sbalí ve dva
veliké chromosomy, které zaujmou aequator jádra. A tu pojal jsem
úmysl věc hledati také üßacteria gammari, ježto se mi zdálo, že prae-
paráty byly poněkud přebarveny. Domněnka ta se ukázala správnou.

Struktura plasmy v bakteriích našich je táž, jak už dříve ji
popsal Vejdovský. Jenom tolik možno doplniti, že při dostatečném
oddifferencování objevila se centrální plasma i v případech, kde pří-
tomny jsou dvě veliké vakuoly postranní, ve struktuře alveolarní —
a to platí také nezřídka i o plasmě polární.

Struktury jádra v rozmanitých svých modifikacích ukazuje při-
ložená illustrace textová

Ve stadiu klidu leží uprostřed tyčinky, obklopeno jsouc cen-
trální protoplasmou jádro sestávající z ostře konturované kruhové
blány jaderní, jež uzavírá světlý hyaliuní obsah. Vedle toho přítomna
je uvnitř blány chromatická hmota v podobě dvou, tří i více nukle-
olu, obyčejně nestejně velikých. • Nukleoly přiléhají ku vnitřní straně
blány.

Jindy zříme, že jádro obsahuje dvě stejné koule velikostí i ty
největší nukleoly předstihující. Koule ty nejsou nic jiného, než v chromo-
somy sbalená hmota chromatická. Vedle těchto dvou kulí zříme na
bláně jaderp.é, ale vždy jen na vnitřní straně její, tedy uvnitř jádra
maličké zrnéčko, íišící se svojí tinkcí, hlavně svojí růzností v lomu
světla docela od chromatinu. Z dalšího vyplývá zřejmě tolik, že

Dodatky o jádru Bacteria gammari. 5

zrnéčko toto můžeme srovnřiti s kavyosomem ( Wilso.x), aequivaleiiteiu
centrioly, jak se objevuje u Ptliizopodň a Sporozoí. Vzájemná poloha
útvarů těch je zprvu různá. Chromozomy neleží nejdříve v aequatorii
jádra, a pakli ano, tedy karyosom nezaujímá polární polohu v jádře.
To se stane teprve později, že oba cbromosomy še posunou přesné
do aequatoru, a karyosom se uloží tam, kde seče osa celé figury
blánu jadernou, tedy přesné polárně. Osa ta zprvu spadá s dlouhou
osou v jedno; teprve později objeví se jakási rotace, takže celá figura
otočí se až o 45° stranou — čímž vzniká šikmá poloha, kterou již
Yejdovský zval „šikmé vřeténko".

■n

n

n

Blána jaderná je celou tuto dobu přítomna. Karyosom jako by
se vzdaloval od chromosomu ; a zároveň s tímto vzdalováním se vyta-
huje i blána jaderná, takže je na jedné straně od chromosomu ku-
latá, na druhé ale zašpičatělá. Ve špičce té leží karyosom.

Protažení to dostupuje jen určitých mezí. Zároveň počne jasný
dříve obsah jádra temněti, blána jaderná se rozpouští. Cbromosomy
a karyosom se tím uvolní a leží volně v centrální masse protoplasmy.
Zmíněná temná hmota mezi karyosomem a cbromosomy ale se odráží
od světlejší centrální plasmy, takže, ač blána jaderná není více pří-
tomna, tvar jádra, jak se jevil za její přítomnosti, je stále zachován.

V mnohých případech jeví se mezi cbromosomy v uvolněném
stadiu temná linka od karyosomu mezi ně vybíhající — totožná asi
s mojí „chromatickou osou", kterou jsem měl příležitost poznati někdy
u bakterií vodních při zbarvení vitálním.

Poslední tyčinka textově figury ukazuje tvar od normálních do-
cela odchylný. Všechny tyčinky nejsou stejně veliké, a také ne stej-

g X. E. Mencl: Dodatky o jádru Bacterîa gammari.

ného tvaru. Některé mají podélné stěny docela parallehií, jiné sla-
bounce o poznání uprostřed jsou súžené. Leč súžení toto není příliš
nápadné. Tato poslední tyčinka je aberrantní formou, vyskytující se
jen ohromně vzácně. Je tedy nesprávné, že Jahn takovouto abnor-
mální formu ve své polemice reprodukoval, aniž by se byl o této
okolnosti zmínil. Učinil snad tak, aby podporoval své chabé vývody
— snad proto, že si byl jejich neoprávněnosti vědom.

Z popsaného vyplývá, že u Bacteria gammari jedná se o sku-
tečné, zcela normálně stavěné jádro. Není bez zajímavosti, že stejně
stavěné jádro se vyskytuje také u všech jiných forem Bacteria gam-
mari, i u encystovaných individuí i u individuí hruškovitých, kde
jádro je polárně uloženo a teprve později se stěhuje doprostřed buňky.
Tyto tvary poslední považoval bych za vzniklé dělením z tyčinek
obyčejných.

Na přiložených dvou photogramech na místech označených zjevně
vystupuje zvláštní optická a mikrochemická --a tím i morphologická
povaha onoho zmíněného, karyosomem zvaného zrnéčka. Mimo to uka-
zují oba photogramy, že není možno mluviti zde o nepříslušnosti Ba-
cteria gammari k bakteriím vůbec — námitky Jahnovy jsou zjevně
bezpředmětné.

Svému učiteli a chefu prof. Dr. Vejdovskémo vyslovuji také na
tomto místě upřímný dík za benevolentní zapůjčení vzácných praepa-
rátů z garšinského Gammarus ZschokTtei a za obětavé neobmezené
svolení ke všem manipulacím s nimi, jak toho postup práce vyžadoval.
Také p. prof. K. Kruisovi skládám svůj vřelý dík za laskavé
zapůjčení Zeissovýgh okularů projekčních k zhotovení mikrophoto-
gramů.

Posléze nutno připomenouti, že práce tato vykonána pomocí
nového objektivu Zeissova 15 mm.

^'èstriik tďoi LUbile ipuiHi:iLu:;í; lidU;^,

XL

Dokazování siřičitanů vedle sirnatanů a jiných solí

sirných.

Podává Emil Votoček v Praze.
Předloženo v sezení dne 9. února 1906.

Dokazování siřičitanů samotných neskytá chemikovi nijakých
obtíží ani tehdy, běží-li o skrovná jich množství, jeť známa veliká řada
reakcí k tomu se hodících. Méně snadným úkolem bylo dosud zjišťo-
vání malých kvant siřičitanů za současné přítomnosti některých jiných
solí sirných, jmenovitě sirnatanů. Sloužila k účelu tomu dávno známá
barevná reakce Boedekerova^) s nitroprussidem sodnatým a solemi
zinečnatými; s činidlem tím skýtají i dosti zředěné roztoky siřičitanů
normálných zbarvení rudé, kdežto sirnatany jsou bez účinku. Citlivost:
zkoušky té lze dle Boedekera zvýšiti přidáním trochy roztoku žluté
soli krevné nebo dle W. P. Bloxama^) tím, že se pracuje v roztoku
slabě ammoniakálném. Nicméně není zkouška ta dle zkušeností W.
AuTENRiETHA Í A. WiNDAüSE^) příHš spolehHva. Její citlivost totiž pří-
tomností sirnatanů valně se snižuje, po případě až i reakce se nedo-
staví. Nelze jí tudíž upotřebiti k dokázání stop siřičitanů vedle vět-
šího množství sirnatanů. Autorové posiez jmenovaní vypracovali k do
kazování siřičitanů vedle sirnatanů řpříp. k jich dělení) methodu lepší,
založenou na veliké nerozpustnosti siřičitanů strontnatélio a značné
rozpustnosti příslušného sirnatanů ve vodě: Srážejí zkoumaný roztok
přebytkem soli strontnaté (dusičnanu nebo chloridu); vypadlý SrSOg,

^) Lieb. Ann. 117, 193.

2) Chem. News 72, 63 (1895).

3) Z. anal. Ch. 87 (1898), 290.
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída 11.

2 ~ XI. Emil Votoček:

vodou promytý a v zředěné kyselině solné rozpuštěný, zoxydují roz-
tokem jod-jodkaliovým. Vypadne SrSO^ příp. po předchozím přidání
rozpustné soli barnaté BaS04. Sirnatan dokazují ve filtrátu po SrSOg
okyselením.

Podávám zde nový, velmi jednoduchý a rychlý způsob kvalit a-
tivného dokazování siřičitanu vedle sirnatanů, dithionanů, trithionanů
i tetrathionanû. Zakládá se na mém pozorování, že roztoky normál-
ných siřičitanů nadmíru rychle, okamžitě reagují se zředěnými roz-
toky četných barviv z řady trifenylmethanu (fuchsinu, malachitové
zeleni a m. j.)- Nastává hned po smísení roztoků odbarvení^ ježto
vzniknou sulíity barevných zásad jen velmi nepatrné mohutnosti bar-
vící, tedy v přiměřeném zředění prakticky bezbarvé. Reakce tato jest
na rozdíl od dávno známé reakce mezi volnou H2SO3 nebo roztokem bisul-
fitu a fuchsinem — okamžitá, v čemž spočívá cennost její pro chemika
analytika. Přidá-li se k takto získanému (smísením sulfitu a fuchsinu)
bezbarvému roztoku dostatek aldehydu, nejlépe vodného acetaldehydu,
vystoupí známé intensivně zbarvení fialové. Při barvivech zelených
(malachitové zeleni a j.) objeví se ovšem zbarvení zelené.

Shledal jsem dále, že sirnatany, dithionany, trithiouany a tetra-
hionany neodbarvují nikterak roztok řečených barviv.

Možno tudíž dokazovati siřičitany u přítomnosti všech těchto
sirných solí. Podobně nevadí přítomnost kyselých uhličitanů, sulfhy-
dratů, fosforečnanů a j., ježto jimi odbarvení fuchsinu nenastává. Na-
proti tomu sirníky (monosulfidy i polysulíidy) rozpustné chovají se
stejně jako normálně siřičitany; odbarvují zředěný roztok fuchsinový
i podobných barviv a přidání acetaldehydu k odbarvenému roztoku
skýtá barevnou reakci. Proto nutno sirníky přidáním soli zinečnaté
nebo ještě lépe kademnaté předem odstraniti ve způsobe ZnS příp.
CdS a teprve filtrát zkoušeti na siřičitan.

Místo pouhého roztoku fuchsinového osvědčilo se mi ještě lépe
užiti směsi fuchsinu a zeleni malachitové. Zbývající při větší koncen-
traci barviva slabounké nádechy barevné (uarůžovělý po fuchsinu a
nazelenalý po malachitové zeleni) se totiž vzájemně ruší a roztok
smísením sulfitu a činidla barevného získaný jeví se oku zcela bezbarvým.

Užívám roztoku upraveného smísením

3 objemů zředěného roztoku fuchsinu (0,25 g nejčistšího bar-
viva v 1 litru HgO) a

1 objemu zeleni malachitové (0,25 g barviva v 1 litru HgO).

Zkouška na siřičitan provede se následujícím způsobem :

Dokazování siřičitanů vedle siruatanů a jiných solí sirných. 3

Ke 2 nebo 3 cni^ zkoušeného (ve zkoumavce) roztoku přikápne
se postupně 1, 2, 3 i více kapek činidla fuchsin-malachitového.
Je-li norm, siřičitan přítomen, nastane okamžité, úplné odbarvení při-
daného činidla. K bezbarvému roztoku tomu přičiní se pak vodný
acetaldehyd v dostatku. Roztok nabude barvy fialové, tím intensiv-
nější, čím více činidla fuchsin-malachitového bylo před tím přidáno a
odbarveno.

Obsahuje-li zkoušený roztok volné alkali, převedeme je proudem
kysličníku uhličitého v kyselý uhličitan alkalický, nevadící, a pak
zkoušíme, jak shora naznačeno . Je-li zkoušený roztok kyselý (přítom-
ností bisulfitu nebo volné H^SO^), pátráme v něm po SO^ tím způ-
sobem, že nejdříve kyselinu otupime přídavkem čistého dvoj uhličitanu
sodnatého (přebytek tohoto nevadí) a pak hledáme siřičitan Činidlem
fuchsin-malachitovým. Zkouška moje na siřičitany jest velmi citlivá.
Roztok vodný, který obsahoval v l cm^ pouze 0,00006 </ SO^ vázané
ve spůsobě normálného siřičitanů, odbarvoval okamžitě přidanou kapku
barevného činidla (o koncentraci nahoře uvedené) a nabyl po přidání
vodného acetaldehydu barvy pěkné fialové. Tím však hranice citlivosti
nikterak není dosažena, neboť i při zředěnějších roztocích sulfitû
normálných jest odbarvení zředěnějšího roztoku barevného ještě
patrno.

Použije-li se zkoušky mnou navržené, zjednoduší a urychlí se
valně bližší výzkum roztoků, jež okyselením vyloučily síru.
Příklady toho druhu:

Zkoumaný roztok.

I. a) Odbarvuje činidlo fuchsin-malachi-
tové a bezbarvý roztok získaný fialoví acetalde-
hydem,

b) dává s alkalisovaným roztokem nitro-
prussidu sodnatého fialové zbarvení,

c) po protřepání s přebytkem CdCOg,
filtraci a nasycení CO^ neodbarvuje činidlo
fuchsin-malachitové, aniž vylučuje síru oky-
selením.

II. a) neodbarvuje činidlo fuchsih-mala-
chitové,

b) nebarví se nitroprussidem sodnatým.

Obsahuje:

polysulfid (příp. s ním
i monosulfid)

sirnatan nebo di-, tri-
tetra-thionan

XI. Emil Votoček:

c) protřepán s přebytkem CdCO^, fil-
trovcán a nasycen 00.^ neodbarvuje činidlo
fuchsin-malachitové.

Zkoumaný roztok.

III. a) Odbarvuje činidlo fuchsin-mala-
chitové,

b) nebarví se alkalisovaným roztokem
nitroprussidu sodnatého.

IV. a) Odbarvuje činidlo fuchsin-mala-
chitové.

b) fialoví alkalisovaným roztokem na
trium-nitroprussidu. )

c) protřepán s přebytkem CdCO^, filtro-
ván a nasycen CO^ odbarvuje činidlo fuchsin-
malachitové, ale kyselinami již nevylučuje síru

V. a) S alkalisovaným roztokem natrium-
nitroprussidu zbarvuje se fialové,

b) odbarvuje činidlo fuchsin malachi
tové,

Obsahuje:
siřičitan a sirnatan

sirník a siřičitan

> monosulfid a sirnatan

VI. a) Odbarvuje činidlo fuchsin-mala- |
chitové, I

b) fialoví alkalisovaným roztokem nitro- j
prussidu sodnatého, >

c) protřepán s přebytkem CdCO^, fil-
trován a nasycen COo, odbarvuje činidlo
fuchsin-malachitové a vylučuje kyselinami síru.

sirník, siřičitan a sir-
natan.

Též v analyse plynů lze činidla fuchsin-raalachitového použiti
k dokazování SO^ vedle H^S. Plyny ty, jak známo, jsou-li úplně
suché nebo jsou-li zředěny velkým množstvím indifFerentniho plynu
mohou vedle sebe obstáti. Aby se /SO.^ vedle H.ß zjistil ssaje se plyn
zprvu U- trubicí s vroucím roztokem soli kademnaté (Cd SOJ, pak U-
trubkou obsahující reagens fuchsin-malachitové s trochou NaHCO^.
Odbarví-li se reagens to a pak acetaldehydem zfialoví, svědčí to pro
přítomnost ASO2. Věc tu, míním ještě sledovati.

Konečně připomínám, že lze činidlem fuchsin-malachitovým roze-
znati též zředěné roztoky sulfhydratů a sirníků. Prvé neodbarvují
činidlo to, druhé je odbarvují.

Dokazování siřičitanů vedle sirnatanû a jiných solí sirných. 5

Zda činidla fuchsin-malachitového nebo podobného jiného roztoku
barviv trifenylmethanových bude lze použiti k přímé titraci sulfitů
vedle sirnatanû, o tom rozhodnou další pokusy.

Spolu s kollegou doc. J. Hanušem hodláme též přispůsobiti
zkoušku k dokazování SO^ nebo siřičitanů v chemii potravin a pod.

Chemická laboratoř
c. h, české vysoké školy technické v Praze.

XII.

lieber die Genauigkeit der planimetrischen
Oonstriictionen.

(Mit 16 Abbildungen im Text und 1 Tafel mit 6 Abbildungen.)

Von Franz Rogel.

Vorgelegt in der Sitzung am 23. März 1906.

1.

Unter den zahlreichen Factoren, von welchen die Genauigkeit
des Ergebnisses einer planimetrischen Construction abhängt, ist keiner
der so Ausschlag gebend wäre, dass er mit Hintansetzung aller übrigen
der Beurteilung der Genauigkeit zu Grunde gelegt werden könnte.
Hievon macht selbst der wichtigste, die Einfachheit, welche in neuerer
Zeit durch die geometrographischen Bestrebungen in den Vordergrund
des Interesses gestellt wird, keine Ausnahme. Sicheren Aufschluss über
die Genauigkeit, ein il/ass für dieselbe, wird nur mit Heranziehung
alles dessen, was Einfluss auf dieselbe ausübt, mit voller Berück-
sichtigung der Art und Weise, wie eine Construction tatsächlich zu
Stande kommt, erhalten werden können.

Der Vergleich der „theoretischen" mit der „wirklichen" Aus-
führung lässt erkennen, dass zu wenig damit gesagt wäre : ,,das Er-
gebnis der letzteren weicht um einen gewissen Fehler von der ivahren
Lösung ab"; das Charakteristische des Unterschiedes liegt vielmehr
in der für die nachfolgende Untersuchung massgebenden „begrenzten
Unbestimmtheit" des Resultates. Und zwar aus folgenden Gründen:
a) Um Punkte, Gerade, Kreise dem Auge sichtbar zu machen, ist

man genötigt, an ihrer Stelle kleine Flächen, Flächenstreifen bezw.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 XII. Franz Rogel:

Kveisťinge zu setzen, deren Grenzen wegen der Rauheit des
Papieres und des Stiftes oder der Feder zudem noch sehr un-
regelmässig verlaufen. Man construiert nicht mit ^^matJiematischen''''
Punkten und Linien sondern mit kleinen Vielecken (statt der
Punkte) und Flächenstreifen ! Jeder innerhalb dieser verzeichneten
Flächen liegende Punkt, Kreis und jede Gerade kann als jenes
mathematisches Gebilde angesehen werden, das zu zeichnen be-
absichtigt war. Allen diesen möglichen Annahmen entsprechen
aber verschiedene Lösungen,

Im Nachfolgenden wird der Punkt durch eine Kreisfläche
vom Durchmesser ô\ die Gerade durch einen Parallelstreifen
von der Breite ô und der Kreis durch einen Kreisring von der
Breite d dargestellt, wo ô die Länge einer gerade noch sicht-
baren Strecke bedeutet d. i. z=: 0,1 -f- 0,15 mm.

h) Bei jeder Zeichenoperation wird infolge der Unvollkommenheit
unserer Sinnesorgane und Instrumente ein Fehler begangen, von
dem vorausgesetzt werden soll, dass er die Grösse à, die in der
Rechnung als unendlich klein angenommen wird, nicht übertrifft
Verschiedenen Fehlercomplexionen entsprechen im Allgemeinen
wieder verschiedene Ergebnisse,

Allen diesen aus a) und h) hervorgehenden Möglichkeiten ent-
spricht ein Complex von Resultaten, die eine Fläche — die Fehler-
fläche^) des Resultates — erfüllen. Die Grenzen derselben sind jene
Ergebnisse, welche den ungünstigsten Annahmen entsprechen. Da die
möglichen Lösungen nur wenig von einander verschieden sind, so
folgt, dass Fehlerflächen von geometrischen Gebilden, die ganz im
Bereich des Endlichen liegen, allseitig begrenzt, hingegen von solchen,
die unendlich ferne Punkte enthalten, nur zweiseitig begrenzte ins
Unendliche sich erstreckende Flächen sein müssen.

Unter den die Fehlerfläche ausfüllenden Resultaten sind es die
„Extremen", die als besonders wichtig für die Bewertung der Ge-
nauigkeit hervorgehoben werden müssen; das sind bei der Fehler-
fläche eines Punktes jene zwei Punkte, die unter allen Punktepaaren
den grössten Abstand — die Fehleriveite — haben und bei der Fehler-
fläche einer Geradem jene zwei Geraden, welche den grössten Winkel
— den Fehler winicel — einschliessen, sowie die innerhalb der Fehler-
fläche liegenden Parallelen vom grössten Abstände.

') Bei älteren Autoren, wie Lambekt, auch „Spielfläclien'' genannt.

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 3

Da nun die Fehlerfläche in ihrer Grösse und Form ein getreues
Bild der Unbestimmtheit des Resultates ist, so besitzt sie demgemäss
auch die gewünschte Eigenschaft über die Genauigkeit desselben in
erschöpfender Weise Auskunft zu geben. Um aber die Art der Ab-
hängigkeit der Genauigkeit von den bei der Construction mitwirken-
den Hilfssgrössen: Radien, Strecken, Winkel zu erfahren, bedarf man
für das Mass der Genauigkeit eines analytischen Ausdruckes, welcher
aus der Fehlerfläche abzuleiten sein wird.

Bei den die Untersuchungen unterstützenden Abbildungen sind
die „Fehlerflächen" in 15 — 20facher Vergrösser ung wiedergegeben.

Das Bild der letzteren im Verein mit diesem Ausdruck ermöglicht
die Lösung der Probleme:

/. Wie sind die Hilfsgrössen einer Construction m wählen, damit

das genaueste Resultat erzielt wird?
II. Welche von mehreren demselben Zwecke dienenden Constructionen

liefert das genaueste Restdfat?
III. Mir ivelche Verhältnisse eignet sich eine bestimmte Construction

am besten?

Masse der Genauigkeit.

Je grösser die Anzahl m aller möglichen Ergebnisse, desto ge-
ringer ist die Wahrscheinlichkeit w :^ I : m, dass ein bestimmtes
Ergebnis das richtige ist und desto ungenauer ist dasselbe. Wahr-
scheinlichkeit und GenaiiigJceithmgen ásiheY auf das engste zusammen,
Das Naheliegendste ist es offenbar, das Mass für die Wahrscheinlich-
keit IV der Abmessung der Genauigkeit zu Grunde zu legen.

Wird 0^ als Flächeneinheit für die Fehlerfläche angenommen,
so kann daher

r=— (1)

m

als Mass für die GenauigTceit gelten.

a) Für den Punkt, dessen Fehlerfläche F sei, ist als Mass m aller

in F enthaltenen Punkte der Flächeninhalt F anzusehen^), daher

r - Ô' .? (2)

1) E. Czüber: Geometrische Wahrscheiulichkeiten und Mittelwerte; B. G.
Teubner, 1884.

1*

4 XII. Franz Rogel:

Entstand der Punkt durch den rechtwinkeligen Schnitt zweier ge-
gebener Geraden (Breite <3'), so ist F := d^, daher r =: 1.
Ist der Punkt immittelhar gegeben (nicht durch Construction

gefunden), so ist, wie oben bemerkt, seine Fehlerfläche ein Kreis mit

dem Durchmesser d, somit

r = d^ : ^ô-"— 1,273....; (3)

es ist die grösste Genauigkeit, die überhaupt erreicht werden kann.
Fand sich der Punkt durch Construction, so ist seine Fehler-
fläche wegen der Kleinheit der Seiten im Allgemeinen als eine Vielecks-
fläche zu betrachten (es giebt auch kreisförmige und elliptische Fehler-
flächen). Haben zwei Punkte ähnliche Fehlerflächen F, F,, so ver-
hält sich

r '. r,z=^ s\ : s^ (4)

wenn s, s, zwei entsprechende Seiten dieser Vielecke vorstellen.

Ist F ein Parallelogramm mit den Höhen d^ > d^ und dem
inneren spitzen Winkel «, so ist / = d^d^ sin a, daher

r zzz. d^ sin a : d-^d^^. (5)

Die Genauigkeit wächst daher mit zunehmendem Winkel a und
erreicht ihren Grösstwert für a zz: 90^ d. i.

Tmax — d^ : (Z^(?2, (6)

woraus für íž, z= ížg = ^\ d. h. für zwei direkt gegebene Gerade
noch folgt

r = sin CC, Tmax — 1. (7)

Bei unregelmässiger Form von F sind die Schwankungen in der
Lage von P in verschiedenen Richtungen auch verschieden gross. Ihr
Grösstwert ist in der längsten Dianonale (beim Rechteck deren zwei)
— der Fehlenveüe — vorhanden. Für die Genauigkeiten i^j, F^ zweier
Rechtecke /j, /o von gleichen Höhen entsprechend ist annähernd

r^ \ r^ zrz iVo : Wj^, (8)

wo w-i^, W2 die Fehlerweiten ('Diagonalen) der Rechtecke bezeichnen.

b) Die Fehlerfläche F der Geraden g ist von jenen Geraden be

grenzt, welche im ungünstigsten Falle resultieren, und ausserdem

noch durch Zeichengrenzen, daher ein geschlossenes Vieleck. Um

die Menge der darin enthaltenen Geraden zu erhalten, werde

lieber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 5

zuerst eine Fehlerfläche IKML^ Abb. 1, von viereckiger Form
betrachtet, wo IL und KM Grenzlagen der Geraden und JZ,
LM willkürlich gezogene Grenzen bedeuten. Erstere Grenzen
sind endlich, letztere unendlich klein. Von diesem Viereck soll
noch vorausgesetzt werden, dass sich sein Umfang nicht selbst
schneidet. Sei ferner LM = a, IJ^ z=z h^, KK^ = \^
I^L :=z x^^ MK-^ =: iCg, lÄ" = Ô, a 4- a;^ + iCo = &i, d. i.
die orthogonale Projection von h auf a, N ein beliebiger Punkt
auf LM zwischen L und M, LN = x, INK = u (unendlich
kleinj, und INY z= a^, KNY = a.,. Die Menge aller inner-
halb des Winkelraumes INK r^ a gelegenen Geraden wird
gemessen durch die Länge des a entsprechenden Bogens für den
Radius = 1, daher

Afe-b.l

tt = «^ -]- «2 := tana^ -f- tanccg zr

OC-, H OC Cv jC ~4~" OCty

k

hn

k

Jlo

ho

(^)

Lässt man hierin x alle Werte von x z^ bis x =zO annehmen,
so erhält man sämtliche Gerade, 'die zwischen den Grenzen JZund
K M liegen (und letztere nicht innerhalb der Seiten J L und K M
schneiden). Bei der Summierung ist zu beachten, dass die Glieder-
anzahl gleich der in a enthaltenen Punktmenge, deren Mass =: a ist,
daher

Um die dem letzten Gliede in (=:^) entsprechende Summe zu

erhalten, denke man sich alle x von bis a in gleichen Abständen

übereinander gelegt, so dass die Anfänge in eine Gerade fallen,

_ wodurch ein Dreieck entsteht, dessen Grundlinie = a und dessen

6 Xn. Franz Rogel:

Höhe wieder gleich der in a enthalteneu Puoktmenge, also zu a ist,
somit ist

und

m

=«ft+i;+t)+i<(i-i)-

In den meisten Fällen ist ä, und \ unendlich wenig von einer
endlichen Grösse h verschieden und sind œ^, x^ unendlich kleine
Grössen, d. h. die Projection h^ von h auf a ist letzterem unendlich
nahe. Es vereinfacht sich dann obiger Ausdruck wesentlich, indem

und

, a?, Xo a \ a{x^-\- x., -\- a) ah^

2 \ U, ho 1 2fr

wird, wo € unendlich kein ist, daher

weil a^f als unendlich kleine Grösse dritter Ordnung gegen aö^
vernachlässigt werden kann.

Führt man den Winkel 4) =: ab ein, so ist ab^ =: ab cos é und

r='ii= *^, (9)

aOj ab cos ip
jedoch nur giltig unter den gemachten Voraussetzungen.

Speciell für ic^ =i a^o = j: ist 6, =: a -f- 2 j; und

-a(a+2y)- ^^

Ist JLMKzuqj, so folgt èj = a-\-h(f, 9 unendlich klein vor-
ausgesetzt, daher

^ ~ a (a + h(f) " "oF', • ^^^^

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 7

Da aq) und a^ unendlich klein zweiter Ordnung sind, so folgt
dass bei ungebrochenen Grenzen JL, KM die Genauigheif der Länge
proportional ist.

Wenn JLKM ein Kechteck =: aÄ, so ist

r^K (11)

a^

Bei einer mit Bleistift oder Feder gezogenen Geraden von der
Länge C ist a := ô\ h = ř, daher

r=i (ir)

oder — r= 1

Sind /i , /a rechteckige Fehlerflächen von derselben Länge ==: l
und verschiedenen Breiten a^, ao, so gilt

r^: r^=: al : a\.

Nimmt man h =z co, so kommt der asymptotische Ausdruck

r-—. (12)

afp ^

Der allgemeine Fall wird im Zusammenhange mit der Elementar-
construction II erörtert werden.

c) Die Fehlerfläche g eines Kreises hängt von jener F seines

Mittelpunktes M ah. Sie ist von Kurven begrenzt, welche die

aus alllen Punkten von F beschriebenen Kreise einhüllen. Ist

der Kadius beliebig, so werden diese Kreise mit einen und

demselben Radius r, ist er aber gegeben z= r, so sind dieselben

sowohl mit r -\- d als auch mit r — d zu beschreiben.

Bezeichnet P irgend einen innerhalb F liegenden Punkt, um

welchen ^ verschiedene innerhalb § liegende Kreise beschrieben

werden können, so stellt d}t := U ji wo sich die Summe über alle in

F enthaltenen Punkte erstreckt, die Menge aller in S liegenden Kreise

dar; sie kann auch als das Gewicht einer ungleich dichten Platte

aufgefasst werden. Für die Genauigkeit ist wieder

Ein bemerkenswerter Fall ist der, wo g von zwei Kreisen K^,
Ky, wo Ko, ganz innerhalb Ä\ liegt, begrenzt ist; Abb. 2. Es seien

XII. Franz Rogel:

Oj, O2 die Mittelpunkte, o^o.^ nz c die Centrale, A^^B^^ z=: 2 i\, A^B^^zz.'i r^.
Um die Grenzlinie von F (des Mittelpunktes) zu erhalten hat man
den geometrischen Ort aller Mittelpunkte von Kreisen ig),
^2 = 9 = ^n zu suchen, die K^ und K^ berühren. Nun ist Co^ = r, — (>
und O02 :=z Q — n, daher Oo^ -f- Oo^ =: t\ — r^, also constant; folglich
ist dieser Ort eine Ellipse, ABCD deren Brennpunkte 0^, 0^ sind und
deren grosse Axe =: rg — r^ ist.

A-b^.^

Ist m ein beliebiger, innerhalb der Ellipse ABCD liegender
Punkt, so werden alle um m innerhalb des gegebenen excentrischen
Kreisringes gezogenen Kreise von zwei Kreisen eingeschlossen, von
welchen der eine o^{}\) in t^ und der andere o^C^o) in t^ von Innen
berührt. Hiebei liegt t-^ auf mo^ und t^ auf mo.^ und ist

1 ? ? (î-;)

wo m^j — mt^ =: ^ die Breite des um m gezogenen concentrischen
Kreisringes und das Mass für die Menge aller concentrischen Kreise
darstet, welche um m innerhalb o-^(rj^) — 00(^2) gezogen werden können.
Ist mo-^ ~\- mo^ ziz x constant, so liegt m auf einer mit ABCD confo-
calen Ellipse E mit den Brennpunkten o,, 0^ und der grossen
Axe X.

Der geometrische Ort aller Punkte tn, um welche sich gleich
viele concentrische, innerhalb o.^(rj), o.^{r^) liegende Kreise ziehen
lassen, ist daher eine Ellipse E. — Da, r^ — r^z:z a der grossen Axe
von E ist, so lautet obige Gleichung (řísj)

, s =: a — x{x:^a) .

Denkt man sich nun über jeden Punkt innerhalb von E das ent-
sprechende z lothrecht aufgetragen, so erhält man einen Köper K, ^).

') Die Gleichung seiner Grenzfläche ist

(« - 2/

(o — ZÝ — e'-

= 1.

lieber die Genauigkeit der planimetrischen Coastriictionen. 9

dessen Inhalt J das Mass für die Menge aller Kreise darstellt, die
innerhalb o^{r^), o^_(r^) gezogen werden können. Die Schnitte, welche
parallel zur Ebene ABCD im Abstände s geführt werden, ergeben
Ellipsen, deren grosse Axe x~a — 3 und deren Excentricität e — 0^0^
ist. Bezeichnet b die kleine Axe CD = Y^^~ir^von ABCD, so ist

d

JzizTt J X ^|x- — e^dx^zz—h'^,

e

daher

Sa'

iü)

wenn man, um einen endlichen Ausdruck zu erhalten, mit à^ mul-
tiplicirt.

Besondere Fälle, a) e==:0, concentrischer Kreisring h=za^z
=: r^ • — »-g, daher

r —

7t (r^ — n)^

ß) ezzir^ — r^. Ď r= 0; da J zziÇ) ist, versagt obige Formel, aber es ist
ohne weiters einzusehen, dass 2^^ — 2r^_ als Mass für die Kreismenge
gelten kann, daher

r= Í .1)

2[r,-r,) ^

d) Genauigkeit einer StrecJce s. Ist s durch die Punkte A, B
begrenzt, deren Fehlerflächen, bezw. F^, F^ sind, so kann jede
Strecke, die irgend einen Punkt von F^ mit irgend einem Punkt von
F^ verbindet, die Strecke s bedeuten. Es sind also m = F^.F^ Strecken
möglich. Nimmt man die Genauigkeit jener Strecke, welche die
quadratischen Fehlerflächen F^ zz: F.^ =z d^ verbindet, mit 1 an, so
kann als Mass für die Genauigkeit der Strecke s gelten

-F,F,-F,-F, ^'^^

wo 0^: F^z:z r^ und d^ : Fo=.r^ die Genauigkeitsmasse der Grenz-
punkte A, B sind, daher

') Das hier behandelte Problem lässt sich unschwer auf zwei excentrische
Kugeln ausdehnen.

10 XII. Franz Rogel:

Die Genauigkeit einer StrecJce ist gleich dem Produkte der Ge-
nauigkeiten der Grenzen. ^)

Sind A und B Kreise mit dem Durchmesser d, so ist

daher

r = ^=: 1,6211....

71"

Sind A MiiáB durch Schnitte beliebig gerichteter Geraden Dicke
â hervorgezogen, so ist

F^ = d- : sin «, , F^zzz ô- : sin cc.,
daher

r— sin «j . sin «2 > (ÎÎI)

am grössten für «^ — . «^ =: 90, nämlich F^^^ zr 1.

Wie man sieht, spielt die gegenseitige Lage der Grenzpuukte
keine Rolle ; Ausschlag gebend ist nur die Grösse der Fehlerflächeo.

Wahrscheinlichste Lage eines Punktes und einer

Geraden.

Nach dem vom Verfasser in seiner ^Note über den Ausgleich
von Streckenmessungen^ ^ Sitzungs-Ber. d. Kgl. Böhm. Ges. d. Wiss.,
XXX, 1905, Bewiesenen folgt unmittelbar, wenn überall derselbe Grad
der Präcision beim Zeichnern vorausgesetzt wird;

a) Der Punkt, für welchen unter allen Punkten seiner Fehlerfläche

die Wahrscheinlichkeit am grössten ist, dass er der Gesuchte,

ist der Schwerpunkt der Fehlerfläche,
h) Unter allen Verbindungsstrecken von Punkten der Fehlerflächen

zweier eine Strecke begrenzenden Punkte, hat die Schwerpunkte

dieser Flächen verbindende Strecke die grösste Wahrscheinlichkeit

für sich, dass sie die Gesuchte ist.

') Dieser Satz lässt sich leicht auf ein geschlossenes oder offenes Vieleck
mit n Ecken ausdehnen. Sind F m, m^:l, 2...n die Genauigkeiten dieser Eck-
punkte, 80 ist die Genauigkeit des Vieleckzuges

r—nrm.

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. H

c) Unter allen Kreisen^ welche innerhalb der Fehlerfläche eines
gesuchten Kreises gezogen werden können, besitzt jener Kreis
die grösste Wahrscheinlichkeit, dass er der richtige ist, welcher
aus dem Schwerpunkt der Fehlerfläche des Mittelpunktes be-
schrieben wird (vergl. 2c;), welche als ungleich schwer zu
denken ist.

Elementar-Constructionen.

Aus solchen geht jede Construction durch Zusammensetzung
bezw. Wiederholung hervor. Jede Elementar- Construction setzt sich,
wenn nur der Gebrauch von ZirJcel und Lineal zugelassen wird,
wieder aus Elementar-Operationen zusammen, deren es nach Lemoine,^)
dem Schöpfer der Geometrographie, fünf giebt.

Im Folgenden sollen die bei jeder Elementarconstruction ent-
stehenden Fehlerflächen construiert, discutiert und für das Resultat
das Mass der -T Genauigkeit ermittelt werden.

I. Anlegen des Lineals an einem bestimmten Punkt Ä und Ziehen

einer Geraden g längs des Lineals; op: (E^ -^ R.,).^)

Im ungünstigsten Falle wird g so gezogen, dass eine Grenze g^ ,
Abb. 3, des g darstellenden Streifens um d vom Umfange der Fehler-

A-b"b . î> .

fläche F des Punktes A absteht, während g.^ letztere tangiert; apss
ferner g an seinem anderen Ende, etwa im Abstände l von A um ô
nach der einen oder andern Seite von der wahren Richtung abweicht.
Beschreibt man daher aus allen Punkten des genannten Umfanges
Kreise mit dem Radius ď, so ist die äussere Umhüllende dieser
Kreise eine Linie u, die von den Grenzen t^ und fr, der Fehlerfläche S
von g berührt wird, welch letztere alle Geraden in sich scbliesst,

^) Géométrographie ou art des constructions géométriques; Sammlung
„Scientia" No 18, Paris, JSTaud et Carré.

-) Geomf-trographisciies Symbol nach Lemoine.

12 XII. Franz Rogel:

die durch die Punkte der von u eingeschlossenen Fläche mittels
Lineal mit genannter Abweichung £^ â gezogen werden können.

Nach (9') ist, wenn a den Abstand der Berührungspunkte von t^
und ^2 — Berührungssehne — und % den von a und der Halbierenden
von t^ to eingeschlohsenen Winkel bezeichnet

r- -. --. riy-j^' (13).

a sm ;k (a sin ;t -|- 2 o)

Die Genauigkeit ist daher bei gegebener Pachtung und Länge
von g nur von der Berührungssehne, nicht von der Fehlerfläche ab-
hängig.

Sie nimmt bei gleicher Länge und Berührungssehne zu, wenn
der Winkel % abnimmt.

Ist die Fehlerfläche von A ein Vieleck, so ist im Allgemeinen
řř = d -|- 2ř) j wo d eine Diagonale bezeichnet; für ;i; =: 90" besteht
das Minimum

wo der letzte Ausdruck nur angenähert für d':>Qâ richtig ist.

Entstand A durch den Schnitt zweier direct gegebener Ge-
raden oder Kreise, so ist F ein PJiombus, dessen Diagonalen, Abb. 4,

ac = d^:^â :sm^, bd — fl =: ď : cos -^ sind, wo a den Innern

spitzen Winkel bezeichnet. r„,ax tritt für ;k — y ein, d. h. wenn

t/|| mit einer Rhombusseite, d. h. wenn ý mit der Richtung einer von
jenen Geraden p, 5 zusammenfällt, durch deren Schnitt A entstand,
u. zw. ist

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen.
für a zz 90" ertçeben sich die beiden Minima

13

^ min —

-* mm

1 • 2 ^

a

'Y

+ 1)'
1

(2

sin

y+l) (4 sin

7 2 ^

l cos''^-

(2

cos

|-+l)(4cos

a

+ 1)

y

(15)

F' > r\

Die Genauigkeit, mit welcher sich eine Gerade g durch einen
Punkt A ziehen lässt, welcher durch den Schnitt zweier Geraden p,
q hervorgieng, ist daher umso grösser, je kleiner der Winkel pg
oder qg ist. Am ungenauesten hestimmt sich g, wenn sie mit der
Halbierenden ř) des stumpfen Winkels 180— « zusammenfällt, minder
ungenau, wenn sie mit jener i)' des spitzen Winkels azzpq coin
cidiert.

Aus (15) geht hervor, dass -r"min bei abnehmendem a zunimmt
-P„ji„ hingegen abnimmt. Die Gerade g wird sich daher in der Hal-
bierenden Í)' des spitzen Winkels a um so genauer ziehen lassen je
kleiner a oder je „schiefer" der Schnitt ist. Weicht die Gerade g von
der Halbierenden ab und nähert sie sich bei demselben Winkel a
einer der Geraden p, q, so erhöht sich die Genauigkeit uüd erreicht
ihren Grösstwert, wie bereits bemerkt, wenn sie mit p oder q coin-
cidiert (14').

-3^^4b:"7_:-ii-

Ist A direkt gegeben, Abb. 5, so ist u ein Kreis ^ j 3 -- und
r für alle durch A gehenden Geraden constant

(16)

"~ 3 d . 5 d

16

14

XII. Franz Rogel:

//. Durch zwei gegebene Punkte A, B die Gerade g zu ziehen;
op: (R,-^E,).

Um die Fehlerflächen /^ , fj von A, B sind zunächst die Ein-
hüllenden u^ , Ur, ') ZU verzeichnen^ an welche die die Gerade g dar-
stellenden Streifen in der aus Abb. 6 ersichlichten Weise berührend
zu legen sind, wodurch die den ungünstigsten Fehlercomplexionen
entsprechenden Lösungen der Aufgabe hervorgehen, welche die Fehler-
fläche F von g bestimmen, Charakteristische Eigenschaften der Grenzen

A\5l3 , 6 .

sind: CD^C.D^ — EF~È'P =- ^>, dem FehlerwinM', CD \\ E'P,
OD' 1 1 EF, Abstand der CD von E'F' — Abstand der CD' von
EF gleich ö\ DE D'E' := g?' dem Nehem- Fehlerwinkel. Ferner haben
die Winkel CIC = FKF eine gemeinsame Halbierende ^, welche
mit DD' = «j und EE' ■=. a^ die Winkel x^ bezw. ^2 einschliesst, mit
der Halbierenden ^' von DE D'E' im Allgemeinen jedoch nicht coin-

cidiert. Abstand IKzizd: sin ^ :í=

2ď : ç). Für FE' — a, DD^

und DD' EE' =: t/; gilt für die Strecke AB unmittelbar die
Formel (9). Begrenzt man die F noch durch c = C6" _L 1^ im Ab-
stände l von A und durch d = FF' J_ ^ im Abstände l von B, be-
zeichnet ferner mit c, , d^ die Projection von c auf a, bezw. von d

') Es genügt um -l Ecken von j\, /^ Kreise mit dem Radius S zu ziehen.

TJeber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen.

15

auf Ď, so hat man zufolge (9) für die Teile EE'FF, DD,E,E,

CC'D'D

IÔ' ^ 10^

daher

7 řÍ2

r = -— r — ~- r =

^ c^a ' ^ ah cos ip ' ^ h d^ '

r,:r.

\:c,, r„_: r^ — d^:a,, ^^ : Tg =z h^ d, :a,c,, (17)

wenn wie früher

öj =: Ď cos tp, «j zr a COS ^.

Wird a<.b, (p'<Cq> vorausgesetzt, so ist bd:>a^c■^, daher

auch r^:> r^.

Kann a Ď J_ ^ angenommen werden, so ist tl> — o und

1 1 1

r r • r —

a c ' ab ' b d '

(170

d. h. die Genauigkeiten der drei Strecken CA, AB, BD verhalten
sich indirekt wie die Produkte jener Ordinaten, welche die Strecken
begrenzen. Ferner folgt noch wegen c > Ď : F^ >- F^ und wegen
(Í > Ď >• a F^ > Fg , endlich r^:> F.^ .

Die Verbindungsstrecke AB ist daher unter diesen 3 Strecken
die genaueste ; minder genau ist die Strecke CA, die sich an die klei-
nere Ordinate a anschliesst; am ungenauesten ist die an die grössere
Ordinate b grenzende Strecke BD.

Abb. 7.

In dem besondern Falle, als a = & = 3á ist, Abb. 7, wenn also
beide Punkte A, B direkt gegeben sind, ist (p' — 0, tp' — und

1 ^ ^ IÔ' ^

y^^

F, =:

= 9

^ cp , daher <rF,.

16 XII. Franz Rogel:

Um die Genauigkeit einer Strecke zu erhalten, deren Fehlerfläche
COD'E'EDC gebrochene Grenzlinien CDE und C'D'E' besitzt,
Abb. 8, ist vorerst die Menge der Geraden zu bestimmen, die in
dieser Fläche so gelegen sind, dass sie CC^ und EE^ nur innerhalb
dieser Strecken treffen. Man wird wie in 2 & verfahren und aus
jedem Punkte von EE' (oder CO) alle möglichen Geraden ziehen,
wodurch man ebensoviele in Winkelräuraen liegende Gruppen erhält,
als Punkte in EE^ vorhanden sind. In dem man die in jedem Winkel-
raum liegenden Geraden summiert und die so erhaltenen Summen
addiert, ensteht die Gesammtmenge in.

Vorausgesetzt wird, dass die Abstände der Ecken C und C,
D und D' von EE' sich unendlich wenig von den endlichen Grössen
l — l^ ^l^ bezw. Iq unterscheiden.

Die Summierung wird auf die Art bewirkt, dass zuerst die
Mengen nii, ntg, ntg der bezw. durch Punkte von EL, LP, PE^
gehenden Geraden ermittelt werden.

«) Die Menge der durch E gehenden Geraden ist in dem
Winkel MEO enthalten, daher = MO cos xIj:1, tjj = CO^DD\
Bewegt sich der Scheitel von E nach rechts bis zum Schnitt L von
CD' mit EE', so ändert sich C'M successive (und nahezu propor-
tional) in ON. Die Summe dieser Abschnitte ist gleich einem Trapes,
dessen parallele Seiten OM und ON sind und dessen Höhe gleich
der Anzahl der in i?L - enthaltenen Punkte, also = i^L ist; folglich
ist

(7'ilf + ON EL
itt^ = ^ . ~Y~ cos ^.

Ueber die Genauigkeit der plani metrisch en Constructionen. X7

ß) VoQ L bewegt sich der Scheitel bis zum Schnitt P von CD
mit EE'. Die Schenkel der Winkel schneiden auf CC Strecken ab,
die von C^N bis CQ wachsen, deren Anzahle LP ist; mithin

CN-i-CO LP

IHo = ^ . -j~ COS il^.

y) Rückt der Scheitel von P bis ans Ende E^ , so entstehen auf
CC" die Abschnitte von CQ bis CR, deren Anzahl := PE' ist, somit

CQ -\- CR PE'
tilg — ^ . —j— cos ^.

Die Gesammtmenge m ist daher

m =: m, -j- iitg + nip =
[(C"M+ C'iV) í;Z -f {CN -f CQ) XP + (CQ + (7Ä) Pí;, ]

^1 (18.)

^L z= PE, = d.
In dem besondern Falle

CC\\DD' II ££;' J_ 6, (rp= 0) ist für C^C'D' — g),
DE1)'E' :=z q)' ; EE' — b = a -^ h <pj, CC ::z: c = a + Z, qp,

C'iV = (7Q = a ^, CM - CR - aj- - d ~^, CiV =: CQ = a ~,

daher

und

EL — E'Pzud, LP—h — 2ô\

ío l'a {yo ~\~ 'l/

^= a, \ - (^0)

Da & mit a zu — oder abnimmt, l^ : l^ mit zunehmendem Z,
abnimmt, so folgt :

Die Genauigkeit ist um so grösser, je Meiner a und (p', je grösser
Zg (zr: AB) und l-^ : l^ ist.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2

XII. Franz Rogel:
Für Zj z= CO erreicht sie ihren asymptotischen Grösstwert

r L

ab

(21)

— 1

Für ř^ = geht F in den Ausdruck in (9) über (\ =z ř^).
Sind beide Punkte (A, B) direkt gegeben^ so ist a =i & =: 3^,
daher

p __ ^0 (^0 i ^1 )

(22)

9^0 + 8Z,

Wie mau sieht hat l^ auf Feinen weit grösseren Einfluss als l^.
Für Z, z= oo ist

FoD =

L

(23)

In dem allgemeinen Falle einer nach beiden Seiten von AB
beliebig verlängerten Geraden G ist die Fehlerliäche begrenzt durch

Ab"b.3

die zweimal gebrochenen Linien CDEF und CD' E'F\ Abb. 9, wo
FFo = i^i F3 == C^ Ca = C C*3 = Ô, die auf endliche Grössen ab-
gerundeten Abstände l^, ř^ (= AB)^ l^, CC. Fp z= ip,
CD^D' — EF^TE'F' — q), DÊ^'E — (p„ DD' — a, EE' = b>a,

CC — C, FF^ — d.

lieber die Genauigkeit der planimctrischen Constructionen. ]9

lodern man wie oben die Mengen m^ bis m^ aller aus Punkten
von bezw. FF^, F.P, PL, LF.^, F^F^ auslaufenden, innerhalb von
F liegenden Geraden ermittelt, kommt

j„ ^ Í CA. + C.O pp , CA + NQ ^ ^ NQ^JIQ,
\ 2 ' 2 '2

MQ, H- CG, CG, + a-3 ^^ 1 cos^. (24^

' 2 2 1 ř

Für CC, II DD' II £;E' || i^i^ JL M'A = Oj ist

C,G — CG, —~à, NQ - MQ, = a ^

F,P^^^-^l,-ô^^--^k-â,PL=:b^^±^^~a^'-
9 I 1 1

qp-|-(p, I - d (p — (jpj a — d

2 Iq 2 Iq

daher nach leichter Réduction

nt = — —, (25)

"o

somit

r— ^5 -• (26)

ab 1

ferner

k

h

-Vk

h

— a

9 — -4-,9i = -T— (260

F isí daher um so grösser, je Meiner ab und l^ : il, -|- ^2) ^'^^
je grösser l^ ist. Da bei gleichem ab l^ einen bedeutend grösseren
Einfluss ausübt als der Bruch l^ : {l, -\- 1^), der nicht kleiner als
und nicht grösser als 1 sein kann, so ivird man die Bestimmung
einer Geraden durch möglichst weit von einander entfernte Punkte su
bewirken trachten.

'-) Ist auch dann noch richtig, wenn sich PN und LM innerhalb der Gren-
zen CC und FF' schneiden.

2*

20

XII. Franz Rogel:

Dieselben Ausdrücke für m wie in (24) und (25) hätten sich
auch ergeben, wenn man von Punkten der CC\ ausgegangen wäre und
für das dem F^P correspondierende

C,N

y + ^i i _ô~ AL _ â ^0 +-^1

2 • lo k

gesetzt hätte.

Für l^-{-hz=z CO erreicht F ihren Grösstwert

Z

wie in (21).

L max

ab

1

JKhh . 1

(27)

Ist wieder azzib z=z Sd\ so geht der in (23) gefundene Wert
hervor. Setzt man in (26) entweder Z^ oder k der Nulle gleich, so
geht (20) und setzt man l^ =2 l^ 0, so geht (9) hervor. Bemerkenswert
ist es, dass F von der Summe l^ -\- 1^ und nicht auch von l^ : l^ ab-

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen.

21

hängt; ferner dass in (26) nur die Berührungsseimen a, h der Punkte
A, B, nicht ihre Fehlerflächen erscheinen; letztere können daher
beliebig gross sein. So kann es kommen, dass Punkte, die durch sehr
„schiefe" Schnitte entstanden aber kleine Berührungssehnen besitzen,
d.h. eine günstige Stellung zu einander haben, wie es Abbildung 10
zeigt, eine verhältnismässig genaue Verbindungslinie g ergeben. Um-
gekehrt können Punkte mit kleinen Fehlerflächen eine so ungünstige
Lage, d. h. sehr grosse Berührungssehnen haben, dass sich g ziemlich
ungenau bestimmt, Abb. 11.

A-bT?.ll

Die Sicherheit, mit der sich ein Punkt P auf g bestimmt, ist
innerhalb AB eng begrenzt, kann auch constant sein, nimmt aber
ausserhalb AB mit zunehmender Entfernung AP oder BP unbe-
grenzt ab (Abb. 6). Betrachtet man alle um r von J (Scheitel von cp)
abstehenden, innerhalb q) liegende Punkte, so wird ihre Menge (nach
Czuber) gemessen durch die Länge des Kreisbogens nr rcp und kann
somit 1 : rg? =r f als Mass für die Sicherheit gelten. Ist ď die Sicher-
heit eines zweiten Punktes P' im Abstände JP' — r', so ist ď z^ 1 : ť cp
daher

d. h. die Sicherheiten^ mit tvelchen sich Punkte ausserhalb der die
Gerade bestimmenden Punkte bestimmen, sind den Abständen derselben
vom Scheitel des Fehlerwinhels umgekehrt proportional. Um die Sicher-
heit aller Punkte von g vergleichen zu können, errichte man ausser-
halb AB Senkrechte «/ zu ^ von qp und innerhalb AB Senkrechte y
zu \)^ von (f^. Die reciproké Länge dieser innerhalb der F liegenden

22 XII. Franz Kogel:

Ordinaten giebt ein Mass für die Sicherheit, f = Í : p}) Ist a <; &, so
lassen sich ausserhalb AB auf Seite von A bis auf eine gewisse

Entfernung <; l^ — von A noch Punkte angegeben, welche dieselbe

Sicherheit [ wie bestimmte Punkte innerhalb AB besitzen. Dagegen
bestimmen sich alle auf Seite von B liegenden Punkte unsicherer als
die zwischen A und B sich befindlichen.

Ist arzzh (qpj =: 0), SO ist [ für alle P zwischen A und B be-
ständig Izi:— ^|, ausserhalb AB aber steth grösser. In diesem Falle

sind daher möglichst nur zwischen A und B liegende Punkte m ver-
ivenden.

In jedem Falle ist für die Sicherheit^ mit der sich PunMe auf
g bestimmen, um so vorteilhafter, je länger die Strecke AB ist, was
auch mit dem oben über die Genauigkeit Ausgesprochenen überein-
stimmt.

Schneiden sich zwei durch die Punkte A, B und A^, ß, bestimmte
Gerade g und g^, so bestimmt sich der Schnitt S am genauesten und
sichersten, wenn er innerhalb AB und A^ ßj liegt. Seine Fehlerfläche
wird dann eine endliche Grösse nicht überschreiten. Liegt er jedoch
ausserhalb dieser Strecken, so kann sie jede beliebige Grösse anneh-
men, entsprechend der Entferung des S von AB und A^B^^.

HL Um einen gegebenen Punkt A mit beliebigem Radius r einen
Kreis SU beschreiben.

op : (C, -f C3).

a) Der Punkt sei direkt gegeben, Abb. 12, seine Fehlerfläche der
Kreis A |~ 1 . Der Zirkeleinsatz hat eine kreisförmige Fehler-
fläche, Radius =1 -, welche im ungünstigsten Falle A i-~\ von
Aussen berühren wird. Die äussere Einhüllende u aller dieser
möglichen Zirkeleinsätze ist' daher der Kreis ^ I — ď 1 . Die aus

diesen ungüstigsten Zirkeleinsätzen, deren Centra auf dem Kreise
A (Ô) liegen, mit r beschriebenen Kreisringe (Breite d) werden

eingehüllt von den Kreisen A ir-\- — â\ und A

3 ,
r~-ó

*j Nicht verscbieden vom obigen Mass, da der unendlich Lkine Bogen r^i
von der Ordinate y nur um eine unendlich kleine Grösse 2. Ordnung diiferiert.

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen CoQstructionen.

welche demnach die Fehlerfläche des gesuchten Kreises ein-
schliessen.
b) A sei durch Construction gefunden, seine Fehlerfläche das Vier-
eck abcd, Abb. 13.

'.^ď^

Die Centra der ungünstigsten Zirkeleinsätze erfüllen eine Linie
0, deren Punkte vom Umfange der Fehlerfläche / von Ä um -^ab-
stehen. Die aus allen Punkten von 2 mit r beschriebenen Kreise füllen

die ringförmige Fehlerfläche F des gesuchten Kreises aus. Die äussere
Grenze von F ist zusammengesetzt aus Kreisbögen, welche aus den
Ecken a, ô, c, d mit dem Radius r -{- ô beschrieben werden, und aus
den gemeinsamen Tangenten an benachbarte Bögen, die "^ den ge-
genüber liegenden Viereckseiten sind. Die innere Grenze besteht aus
vier Kreisbögen, welche wieder aus den Ecken a, b, c, d mit dem Ra-
dius r — Ô beschrieben werden und ein Bosenviereck bilden.

24

XII. Franz Rogel:

IV. Um einen beliebigen Punkt P einen Kreis mit gegebenem
Radius r su beschrieben, op : (2 C-^-{- C.^).

Wird der Radius r in den Zirkel genommen, so kann der Fehler

+ ď betragen. Da P beliebig, so sind aus diesen einzigen Punkte zwei

3 3

Kreise mit den Radien r -{- — d'uudr — â zu ziehen, welche die

Grenzen der Fehlerfläche bilden.

F. Um einen gegebenen PanM P mit gegebenem Radius r einen
Kreis zu beschreiben, op : (3 C^ -j- 63).

Lösung wie in ///., nur sind aus den Punkten von s je zwei
Kreise mit den Radien r -^ Ů und r — ď zu ziehen.

Ist / von P der Kreis -?*( ^ ji so ist F ein Kreisring begrenzt
von P[^- — Y ^ j lind P (r + y ö j .

Bei viereckiger Form von / sind wieder nur aus zwei Ecken
Kreise mit den Radien r -\~ "iâ und r — 2ö und die gemeinsamen
Berührenden (wie in Abb. 13) zu ziehen.

VI. Um einen gegebenen Punkt P einen Kreis zu beschreiben, der
durch einen gegebenen Punkt Q geht, op: (2(7^ -[- Q).

Die kreisförmigen Fehlerflächen der Zirkeleinsätze liegen im
ungünstigsten Falle so, dass sie die Fehlerfläche / von P von Aussen
berühren. Werden aus denselben je zwei Kreise gezogen^ welche eine

AU, 1^.

Lioie u, Abb. 14 und 15, von Aussen und Innen berührt, deren
Punkte vom Umfauge der Fehlerflächo /, von Q um ó abstehen, so
entsteht eine allseitig von Kurven begrenzte ringförmige Fehler-

lieber die Genauigkeit der planimetrischen Constrnctionen.

25

fläche F. Von u benötigt mau, wenn /^ ein Viereck ist, nur jene Kreis-
bögen, welche mit dem Radius ô aus zwei Ecken von f-^ beschrieben
werden.

Da sowohl P als Q eine viereckige oder kreisförmige Fehler-
fläche haben können, sind vier Fälle zu unterscheiden

Abb. 15.

VII. Um einen beliebigen Punkt P einer Geraden g einen Kreis m
beschreiben, der durch einen gegebenen Punkt Q geht,

op: {C, + C,-tC,); Abb. 16.

Der Mittelpunkt o der kreisförmigen Fehlerfläche der Zirkel-
spitze kann um ô höher oder tiefer als die Mittellinie des g dar-

Abt.ló.

1=^

stellenden Streifens liegen. Sind diese ungünstigsten Punkte o^, o^
und soll die FehlerdiÖerenz 2d nicht übertreffen, so muss o.^ o^ J_ 9

26 Xíl. Franz Rogel.

sein. Um Q ist nun die in VI definierte Linie u zu zeichnen, von
welcher man, im Falle einer viereckigen Fehlerfläche von Q, nur
die aus zwei Ecken beschriebener Kreise (mit dem Radius â) benötigt.
Wie aus Abb. 16 zu ersehen ist, bestehen die Grenzen der ringför-
migen Fehlerfläche des Kreises hauptsächlich aus je zwei Kreisbögen.
Die Fehlerfläche des Mittelpunktes setzt sich rait einer geringen
Abweichung aus zwei confocalen Elipsenflächen E^ und E^ zusammen
(vergi. 2c); Ei entspricht dem excentrischen Kreisring Oy (o^ ÄJ,
0^ (Og ^) und Eo dem Kreisring o, (o^Ä), o^ (o^A^).
VIIL Auf einer gegebenen Geraden g von einem bestimmten Punkte P
derselben aus eine Strecke gleich einer gegebenen s abzutragen,

op: (36\ ^C,).

Beim Abtragen kann der Fehler +ô begangen werden. Man

/" /Ï ~\
beschreibe daher, wenn die Fehlerfläche von P der Kreis PÍ— j

5
ist, aus dessen Mittelpunkt zwei Kreise mit den Radien s + —ô ; sie

schneiden auf g die Fehlerfläche abcd des zweiten Endpunktes Q ab,

dessen -T = - ist.
5

Ergab sich P erst durch Construction, so ist seine Fehlerfläche
mnpq ein Trapez ; der Vorgang wie in V. Es wird genügen, aus den
exponiertesten Punkten, etwa m, q, die Kreisbögen mit obigen Halb-
messern zu beschreiben. Bedeutet k die Projection von mq auf g^ so

ist für Qr=l .(^j -\- 5).

IX. Auf einer gegebenen Geraden g von einem beliebigen Punkte P
derselben aus eine Strecke gleich einer gegebenen s abmtragen,

op: (3(7, + C3).

Zufolge VII beschreibe man aus 0^ und 0.^ (o-^o.^ _L g) Kreise
mit den Radien s + â und erhält in abcd die Fehlerfläche der

anderen Grenze Q der Strecke s, deren F =: -— ist.

Die Ergebnisse der bisherigen Untersuchungen gestatten nun
die Inangriffnahme der in 1, pag. 3 angekündigten Probleme. Sie
sind für einige der wichtigsten Hilfsconstructionen durch Construc-
tion und Rechnung gelöst.

Ueber die Genauigkeit der planimetriscben Constructionen. 27

5.

Hilfsconstructionen.

7. Aaj der Geraden g im Punkte A die Senkrechte p zu errichten,
a) Klassische Construction. Tafel, Abb. 1. Man beschreibe um

A^ Fehlerfläche Kreis ^(-^) einen Kreis mit beliebigem Radius k,

der g in i? und C schneidet — 4, III, deren Fehlerflächen ahcd und
a^&jCjři, sind. Dann ziehe mau mit einem Radius r > k die Kreise
B{r) und B\r) ; 4, III, welche sich in D {e^e^fh) schneiden und
verbinde D mit A — ^4, II; Ergebnis DA = p, Fehlerfläche V\ op:
(2R, + i?2 + 36; + 3C^ — (9); (1 Gerade, 3 Kreise).

Wählt man die Mittellinie des Streifens g zur X-Axe, A zum
Ursprung und die Senkrechte in A zur F-Axe, so sind die Coordi-

naten von a — (^A; -}- ~~ ô j, — ~V jene von c: \k — ^â, + — |.

Um diese Punkte a, c, sind nach 4, III Kreise mit den Radien r — ď,
bzw. r -\- â

a{r- d) . . .{x 4-^' + |ď)'+(ž/-|-|y' = (>' -ÔY (1)

c'{r f J) . . . (o: - A: + -|ď) + {y- 2)' = (^ H- àf (2)

zu beschreiben, die sich in einer Ecke e-^ (j:j, l)J der Fehlerfläche
von D schneiden. Durch Subtraction dieser Gleichungen findet sich

2k^, -f ^ôk + dl) = _ 2dr,

wo dx)^ = dh^ h — AC, da \) — h eine unendlich kleine Grösse ist;
daher

Ä + 3Â; + 2r „
^'^=—2^ ^-

Für die symmetrisch zu e-^ gelegene Ecke e., ergibt sich j;., =:
— 3l\ als Abscisse. Zufolge 4, II sind nun an die Kreise e^ {ö),

r 3 ^

A {d). A i - Ô \ und e., {d) die Berührenden zu legen, wodurch sich

die parallelen ßerührungssehnen a =z 3^ und b =: 2j\ -{- 20 ergeben,
daher zufolge (9)

^ = 3 (/^ 4_ 5A; + 2r) ' ^^^^

28

XII. Franz Rogel :

oder, wenn man h z=i r sin a, ä; = r cos « einführt

r —

sin 2 a

1

cos «

2 -|- sin K + 5 cos cc ' 6 3 2 + sin a -|- 5 cos a
als Genauigkeit für die Strecke AC.

h (30)

a z=

0«

10"

20°

30"

40«

45»

50°

60»

70»

80°

1

0,0476

0,0463

0,0445

0,0423

0,0395

0,0378 0,0358

0,0310

0,0245

0,0150

Hieraus schliesst man:

Bei gleichbleibendem Verhältnis von r zu Je wächst F zugleich
mit r. Bei constanter Länge h der Senkrechten wird ihre Genauig-
keit um so grösser, je kleiner a, denn

d r h d cos a h \ -\-2 siná

d ce 3 (Za 2 -|- sin o: -f- 5 cos a

3 (2 -f' sin « -j- 5 cos ay

daher für a <; 90 stets negativ. Je kleiner a, desto kleiner die Be-
rührungssehne e^gg + 2ď und desto grösser T,
Bei constantem ^ wächst

r —

1

zugleich mit h oder mit a.

Man tüird daher die Radien Je und r so gross ivählen, als es
der Raum erlaubt})

Wird die Senkrechte über D um \ und über A nach unten um
\ verlängert, so ist nach (26)

h

ß

h+h

(31)

'^ + ^^ + ^^)-7r+iti

Da -r- (Ji -\- bJc ~{- 2r) mit a zugleich wächst und ein Mini-

mum =: 21 für ß = besitzt^ während (l^ + ^a) • (^i + ^^ + ^2) stets
ein echter Bruch ist, wenn li ~\- l^ endlich und = 1 wenn l^ -\- l^

^) Wiener u. Müller finden als günstigstes Verhältniss k^^-rj-l.

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 29

unendlich gross ist, so übt die Verlängerung nur einen uiibedeu-
tenden Einfluss auf die Genauigkeit aus.

Die Sicherheit, mit der sich ein Punkt zwischen A und D be-
stimmt, schwankt zwischen 1 : 36 und 1 : (Ii ~\~ bk -{- 2r) .-.

Da bei der symmetrischen Anordoug der Construction der

Schwerpunkt a von ee^^fh und von ^i— | in die lothrechte Sym-

metrieaxe Y fällt, so stellt, wie nicht anders zu erwarten, Y die
wahrscheinlichste Lage der Senkrechten dar.

b) Klassische Construction, Tafel, Abb. 2. Man beschreibe mit be-
liebigem Radius r den Kreis Ä (r) — 4, III — der g in B (abcD)
schneidet; dann B (r) — 4,111 — der ^ (r) in C(e^e^fh) trifft;
dann C(r)~4, V; hierauf ziehe man 3C — 4,11 — welche
C (r) noch in D (i^ i^) schneidet — 4, 1 — und verbinde D mit
yl — 4,11.

ap: (4 i^j + 2 i?2 + C; + 2 C; + 3 C,) = (12) ; (2 Gerade,
3 Kreise). Coordinatensystem wie in a).

Die Ecke e^ (^i,«/i) von C geht herwor aus dem Schnitt von

h(r-\-Q)... (^-r+-|-i)J +|^--|^)'^(r-fd')l (v)

r
Beachtend, dass x^^ y^ unendlich wenig von -^ bezw. von

r sin 60^ =: -— "^3 r verschieden sind, kann für (4) und (ji) auch geschrieben

o

werden

(ít). . .+a;,+y,V3=:2r-3(y,
woraus

folgt. Für die Ordinate der Gegenecke e^ ergiebt sich in ähnlicher
Weise

y, = -l-V3.- ^f-â «)

30 XTI. Franz Kogel:

Um die Fehlerfläche von BC zu erhalten, sind die Grenzen p, q
zu ziehen u. zw. p durch c berührend an e^ (ô) und q durch a be-
rührend an Cg (^)-

Die Gleichung vonp ergiebt sich, indem man zunächst ^e^cAznX^
bestimmt; es kommt

tan ., = ./' = Y3 - '' + f^ ^.

Nun ist der spitze WinlielpZc=řt-^=Aj — v, we 1/ =2? ce, unendlich klein

Ó Ó . , ,
— — =: — ist, daher

ce^ r

. , ,, , tan A, -tan V ^,- 15-f25V3 â

tan it., — tan {l, — v) =-,-,— — w — == V^ ~o — ^ '

^ ^ ^ l + taoA, tanv ' 3 r

folglich ist die Gleichung von p, wenn der stumpfe Winkel 180 — ^

eingeführt wird.

oder

Bringt man p zum Schnitt i.^ (j:, ,i)i) uiit dem Kreise

e, (r + ď). . .(P-.x,y-{-(rj-y,r^{r-i-dy, . . (0)

SO ergiebt sich, wenn beide Gleichungen, beachtend dass ^, und 1)^ — ^3r
unendlich klein ist, umgeformt werden in

(©)• ■ •-ři + V3l,, = 3^+--±-^-^rf,

woraus

_ 29+ 5^3

für die Gegenecke /o der Fehlerfläche von D findet sich auf ana-
loge Art

h = — h-

Schliesslich sind die Tangenten t^^ t^^ r,, v„, zufolge 4, 11 in
der aus der Abbildung ersichtlichen Weise zu ziehen.

Ueber die Genauigkeit der planimetrisclien C( nstructionen. 31

Da die Berührungssehnen

a = 3Jund b = 2 fe) -f 2 ď = ^i+AVïd,

3

so ist nach (9) für die Strecke ÄD

r^^lĚlZÍ/- = 0,0271 r (32)

518

also proportional dem Radius r, ivelcher daher so gross, als es der

Platz erlaubt^ m machen ist.

c) Geometrographische Construction. Tafel, Abb. 3. Mau ziehe einen
beliebigen durch A gehenden Kreis B (r), — 4^, VII — der g noch
in C (abcd) trifft — 4 I — und verbinde c mit A — 4, IL Die
hinreichend verlängerte BC schneidet 5 (r) noch in D (^i ej — 4,1.
Schliesslich ist D mit A zu verbinden — 4, II.

op : (4 2?, + 4 F., + C, + C,) = (8); (2 Gerade, 1 Kreis).

Coordinatensystem wie bei I b.

Sind k, h die Coordinaten von B, so ist die äussere Umhüllende
der Fehlerfläche von B(;r) der Kreis

B(r + ~à). . . . (x-kr-^(y - hy = i^rJr-l àf^ (M)

welcher von der durch die Ecke c von C gehenden Grenze p der
Fehlerfläche von BC in der Ecke e^ (^-j, \)^) der Fehlerfläche von
D,ec^fh getroffen wird. Die Coordinaten von c^ finden sich, indem
man diesen Kreis zum Schnitt mit der Geraden

t/=z-{- -^ bringt u. zw. 2Jc -\ — -ôf- '^ und -„.
Sei BcA =: Aj , so ist

u .. ^'~T^ , r'-\-Srh.
Itan A,I = 3^:^/^=: tan . ^^ d;

sei ferner tanf^ der Richtungscoëfficient von p, f, 1= Aj =: v.,

2 3ď

i^ce = tan V — „ — ,.
cB 2r

32

so ist

XII. Franz Rogel :

1 r'^-^3hr-\-Skr ,
tan f 1 — — tan a -\ ■ ^^^ d\

2¥

daher die Gleichung von p
d

ň I

fj — ~ ^zz — tanfj. u — 2]c

3H-A

2k

(ö)

woraus

Letztere und (X) gehen, beachtend, dass ^^ und l)^ - 2h unendlich
klein sind über in

(ÖO. . . !),=:- tan a.^-,-^2A-'-±--^-^iď,
(W, • .~Jc^,+h\),=.2h' + ^dr,

hr-{-6hJc~\-Sr^ â

'^^ ' ~ 2k ' ' ~V

Die zweite Grenze q geht durch a und berührt ebenfalls B \-^ à\ \

ihre Gleichung, sowie jene von B w — -^ à\ unterscheidet sich von

der analogen (ÖO bezw. {){') nur durch das Vorzeichen von d. Für
den Schnitt e^ findet sich jTg =: — jJi- Werden endlich zufolge 4, II

die Berührenden t^, f^, Vj v^ berührend an ^ |-^i , ^ |3 -^ L e^ (d)

und ßo i^) gegogen, so erhält man die Fehlerfläche F der Senkrechten
JD. Die Berühruiigssehnen sind

QA u ^> i oA 3r24-2Är + 6ÄÄ; + Ar^
a — 3d,b-2]c,~{'2d=: ^-i â,

kr

daher

r—

Jikr

= v.

3 ' 3 r^ -\- 2kr ^ 6hk i- h r

sin 2 « r

3 -f- sin a -)- 3 sin 2 a -|- 2 cos a 3

cos a

(33)

3 -|r sin a -f- 3 sin 2 a -|- 2 cos ß;

2 h

a rz

QO

10«

20»

30"

40»

45«

50«

60«

70«

80«

1

2A^

0,0667

0,0532

0,0438

0,0368

0,0314

0,0290

0,0268

0,0223

0,0174

0,0108

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 33

Hieraus folgt:

Bei constantem Winkel a wächst F, wenn /• zunimmt.

Bringt man den Zähler in die Foim 2 ä cos a, so zeigt das nega-
tive Vorzeichen des trigonometrischen Faktors des Differential-
quolienten, dass bei constanter Länge 2h der Senkrechten F um so
grösser wird, je kleiner a ist. Dies hängt mit der Tatsache zu-
sammen, dass der Schnitt C des Hilfskreises mit g um so gross-
winkeliger wird, je kleiner « ist.

In jedem falle ist r so gross und a so Mein als möglich zu
ivählen.

Vergleich der drei Constructionen.

a) Die Länge der Senkrechten AD sei bei allen gleich gross = s

g
vorausgesetzt. Indem man in (30) h = s, in (32) r =z -— und in

(33) 2Ä = s nimmt, stellen sich die Masse der Genauigkeiten
für I a, I ôund I c als Functionen von s und «, wie folgt, dar

p cos CÍ s

" 2 -\-úu.a-{-bcos a 3'
p 33-5V3 n^Ar, ^

P cos a s

* 3 -f- sin « -f- 3 sin 2 a -f- 2 cos ß 3

Vergleicht man r^ mit P^, so ergiebt sich, dass r„ = r^

jenachdem « = 18<'53' oder 2k ^ 2h cot 68''53' =i= 5,848 A ist. Bei

grösserem Winkel a macht sich in Ic der schiefe Schnitt bei C un-
vorteilhaft bemerkbar.

Um auch F^,, wo a — 60° ist mit den anderen vergleichen zu
können nehme man in (30) und (33) a — QO^ und erhält

r, - 0,031 s, n = 0,015 s, r, = 0,022 s,

so dass 16 als die ungenaueste Construction erscheint, was mit der
Tatsache übereinstimmt, dass ihr geometrographischer Coefficient
12 am grössten ist. Dass Ib minder genau als Ic sein muss folgt
auch aus dem Umstände, dass erstere zwei überflüssige Zirkeleinsätze
und zwei überflüssige Kreise enthält, wodurch sie sich von Ic zu ihrem
Nachteile unterscheidet.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3

34 Xn. Franz Eogel:

b) Wird bei Allen Je zizr cos a als unveränderlich angenommen, was
etwa der Voraussetzupg eines in der Richtung von g beschränkten
Raumes entspricht, so ist

P 1 sin o:

3 2 -f- sin a -[- 5 cos a '

' 3 3 -[- sin a 4- 3 sin 2 a -f- 2 cos a ■

Da 2 -f- sin a -|- 5 cos a- >• — (3 + sin a -f- 3 sin 2 a -|- 2 cos a)

für ^ a ^ 90, so ist für jedes spitzwinkelige a r^<::^rc.
Für a ~ GO^ kommt

r« = 0,0538 Je, n = 0.0542 Je, F, = 0,07735 Je.

Ib wäre also um ein weniges genauer als la, vorausgesetzet, dass
mau bei letzterer Construction den Winkel a zufällig == 60'' treffen
würde.

Bei beschränJeter Constructionsbreite ist Ic daJier allen andern
vorzuziehen.

Liegt A am Rande des Zeichenblattes, so kann es sich über-
haupt nur um \b und Ic handein.

c) Wird der Radius r als constant angenommen, so ist aus dem-
selben Grunde wie in b).

Für a — 60" wird

r^ = 0,0269 r, r, = 0,0271 r, T, = 0,0387 r.

also

Sehr zum Nachteil von la fällt es ins Gewicht, das sie bei glei-
chen r eine doppelt so grosse Constructionsbreite als Ic bean-
sprucht.
d) Werden bei la und Ic dieselben Hilfsgrössen r, a vorausgesetzt,
so findet sich wörtlich wie in b) r„ <: F^. Also bei derselben
RaumbcansprucJiimg liefert Ic ein genaueres Ergebnis ivie la bei
gleicher Länge der Senkrechten.

Fasst man Alles zusammen, so kommt man bezüglich des An-
wendungsgebietes dieser Constructionen zu den folgenden Schlüssen :

üeber die Genauigkeit der pl ani metrischen Constructionen. 35

Dort wo hei beschränkter Constructionshöhe die grösstmöglichste
Länge erzielt tverden soll, ist, ivenn die Constructionsbreite
2 k <C2h cot «0 =i= 5, 848 h, die Construction la als die genauere anzu-
wenden. In jedem andern Falle verdient jedoch Ic den Vorzug vor la,
und Ib.^)

Unter allen Umständen ist Ic dem complicierteren Ib vor zuzuziehen.

Bei unbeschränktem Constructionsraum lässt sich mittels ic das
genaueste Restdtat erzielen.

Dass eine Construction mit grösserem geometrographischen
„Einfachheits" Coefficienten unter gewissen Umständen genauer sein
kann, beweist \a in a).

II.

Yom Punkts A ausserhalb der Geraden g auf diese
das Loth zu fällen.

a) Geometrographische Construction. Man beschreibe um zwei be-
liebige Punkte B, C von g durch A gehende Kreise — 4, VII —
welche sich noch in D schneiden — 4, I — Fehlerfläche e^e.Jh,
ziehe AI) — 4, II — Fehlerfläche F begrenzt von i,, t.^, v^, v^,
t\, t\/, tX,—t\t\z=i(p,v,v^ — q)^.

a;j : (2 ii, + i?2 + 2 C, -f- 2 Q H- 2 C^)— (9) ; (1 Gerade, 2 Kreise).

Coordinatensystem : Mittellinie von g .Y=Axe, Y±_X durch A
gehend ; M Ursprung.

BM=z h, BJC — Je,, BA — r^, AC — r,, AbIi = a.,, ACM — a,,
AM —h — r, sin a, — r^ sin a.^ ; o^o., fl: dj^cöo = 2 d A_ BC.

Die Ecke e, (^^ t)J der Fehlerfläche von D entsteht durch den
Schnitt der Kreise «2 (^i") und o, {r^'), wo

r^'-o,A-^d= ik l + {h -dy-^d- r, - |sin a, . -f -|-j à,

1) 16 ist demnach ganz entbehrlich, wird aber sonderbarer Weise in den
meisten Lehrbüchern angeführt, während Ic ignoriert wird!

3*

36 XII. Franz Rogel :

daher ihre Gleichungen

0, {r^) . . . (x + \Ý + («/ - àf -

2 — |sin«,. + y|(5
1 4- (sina2- + y|^

,(0)

welche, da die Coordinaten Çi, t)^ — li unendlich klein sind, sich
transformieren lassen in

^2^1 + ^«i)l = ^' — -k- ^2 ^.

-A,i-,+%=:A^+^r,ď,

(O)

woraus

îi

A ^1 +»-2

2 Äj -)- Ä:2

folgt. Derselbe Absolutwert ergiebt sich für die Abcissse i^^ der Ge-
genecke ßg- Die Berührungssehnen sind daher

^1 + ^2

a = 3() und b = 2^-, + 2d = (^ ^ , .

2U

r, cos «^ -|- /"o cos

folglich

- = l

2 + 3

^1 +^2

(34)

rj cos«i -|- ^2 cos «2

Hieraus folgt, dass T um so grösser ist, je kleiner {r^-\-r.^\
(Ä^i-j-^-J ist. Um das günstigste Verhältnis der Abstände äJj , \ zu
erhalten, nehme man lî^-^-li.-^zn c als constant an ; es ist dann

l±Ii-.= ^ = 1|Vä,^ + ä^+ %.--k^yj^h^

und

c — Ä,

1 Vi?î+/r V(tí — Â:,)^ + 7*2 ^^ ''^

r= cos a, — cos «2

Ueber die Genauigkeit der planîmetrischen Constructionen.

37

Das Verhältois y ist daher bei beständigen ^, -j- k^ = BC am
Meinsfen, wenn a^ r= a^ oder Jc^ rr Jc^ oder t\ zu r^ ist, wofür

r

cos a

h.

3 3 -f 2 cos a ' * *
also bei constantem « proportional dem m.
Einige Zahlenwerte sind

(35)

« rr

0«

10«

20»

30«

40«

45«

50«

60«

70«

80«

.--=

0,1333

0,1321

0,1284

0,1220

0,1126

0,1068

0,1000

0,0833

0,0619

0,0345

Aus

dr

da

2

sin «

(3 + 2 cos «)■

h

geht hervor, dass F um so grösser ist; je kleiner a oder je grösser
\ -f- \ = BC ist. Es gilt daher :

Beim Fällen des Lothes nach Ha sind die Punkte B und C iu
möglichst grossen und gleichen Abständen von A anzunehmen.

Die Gleichheit von /c^ und ^'2 durch eine Zirkeloperation zu
erzwingen ist weder notwendig noch empfehlenswert, weil da-
durch die Einfachheit leiden würde. Man wird dies lediglich,
ohne Versuche zu machen, mit dem blossen Augenmasse zu er-

2h
reichen trachten. Ein asymptotisches Maximum von P ist P max z=z —-

(für cc = 0).

Als ein Mangel dieser Construction rauss die begrenzte Genauigkeit

/ 2h^

|<;-^1 sowie die unveränderliche Länge (2 h) des Lothes bezeichnet

werden.

b) Geometrographische Construction. Um A beschreibe man mit'
einem Radius r'>h (Abstand A von g) einen Kreis A{r) — 4, III,
welcher g m B (abcd) und C (a^b^c^d^) begegnet; dann um
letztere Punkte Kreise mit demselben Radius r B{r) und C(r)
— 4, VI, die sich noch in B {eejh) treffen und verbinde
D mit ^ — 4, IL Das gesuchte Loth ist DA mit der durch
i-i,h>'*^ \i'^2 begrenzten Fehlerfläche F. a/? : (Ä^ + i?, -(- C'i -f~
2C2 + 3C3) = (9); (1 Gerade 3 Kreise). Tafel Abb. 5.

38

XII. Franz Rogel:

Coordinaten-System wie in IIa; a =: ACB z= ABC.

Die Ecke e^ (ic^.tj^) von D entsteht durch den Schnitt von

a(r^d)...{x-aMr^ i^y -^^y=ir^df,. . . . (O)

c,(r-d)....(xi-c,Mf--\-l^ij -^y-^{r-dy,. . . . {i3)

wo sich aM und c^M als Abscissen von a und c^ aus den Schnitten
der Kreise

mit den Geraden «/ = ih -k- ergeben, u. zw. ist

,,. , 3 + sin « . ^_ , , 34-sinß:%
2 cos ß 2 cos a

Durch Substraction der (Q) von (t?) kommt

2Är, + k ^_±E^ö - \),ô = - 2.ď,
^^ 'cos« ^

woraus mit Rücksicht auf ^i = A

Il ^ A

2 cos a

fotgt ; es ist derselbe Absolutwert, den die Abscisse ^o der Gegenecke
^2 besitzt. Da die Berührungssehnen a=:3ď und b, rr 2 1 3:, [ f- 2()
sind, so ist wegen l^ z=z 2 h

2

r —

cos «

3 5 -h 2 cos a
Einige Zahlenwerte sind •

(36)

a -zz

10«

'20"

30«

40«

45"

50"

60"

70"

80"

{--

0,0942

0,0911

0,0858

0,0782

0,0735

0,0682

0,0556

0,0401

0,0216

Da bei constantem h der Differentialquotient für a <: 180 negativ
ausfällt, so folgt, dass F um so grösser ist, je kleiner a oder je
grösser r ist.

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 39

Beim Consfruieren ist daher r so gross als möglich machen.

2
Ein Maximum besteht für u z^ 0, F max = — /^^ ein Minimum

r = für a =r 90°.

Bei constantem h (zz k tan a) wächst F mit zunehmendem cc.
Sind daher von mehreren Punkten Lothe zu fällen und wird überall
dieselbe Constructionsbreite 2k verwendet, so ist beim längern Loth
die grössere Genauigkeit.

Der Fehlerwinkel ist

a + Í) 5 1 + cos a â

W zzz ■ =: ■ .

1^ 2 cos a h

Für die Fehleriläche des Fusspunktes findet sich ein Trapez,
dessen Mittellinie

4- Ď 5 1 + cos a ^
— — o

2 2 cos a

am kleinsten (=5(5) für cczzO ist und mit wachsendem « zunimmt;
für a = 90° ist sie = go.

c) Grössere Lothlänge und Genauigkeit wird erzielt, wenn um B
und C Kreise mit einem Halbmesser r^ >» r beschrieben werden ;
es treten dann an die Stelle von (Q) und (^)

„ (,, + <»...(,._ r cos . + '±J^ 6 ) '-+ („ + 4) = „■, + ar,
0, (., d, . . . (f + . cos . + ^jt£ « j V (, 4) '= (n - .í)^

woraus

îr' =

2 cos a

(2 -\- sin a^) — ^ — 3 — sin a

Ist BCD = a\ also r cos a = r^ cos a^, Z^ = 7i -f- *"' sin a',
so folgt

^_J cot « sin (a f «0 ;^ ^3-)

3 2 cos «4-3 cos a^-j- 2 cos a cos «^ — sin «^ — «

Da sin(a-l-aO im Zähler zunimmt und der Nenner abnimmt,
wenn a' wächst, so folgt, dass T für alle a' > a grösser ist als T
für «' zz u.

40

XII. Franz Rogel:

Speciell für a^ = 60", CD =z BC, hat man
2 cot a cos (ce — 30)

r —

2

3 6 cos Ci — cos a -{- 30
0,86603 + cos (2 a — 30)

(38)

3 0,5 + 6 siQ 2 a — siQ (2 a -f 39)
Einige Zahlenwerte sind

a ~^

10»

20"

30»

40"

45«

50»

60«

70»

80o

h

0,6908

0,3611

0,2568

0,1839

0,1616

0,1378

0,1111

0,0835

0,0546

Für ce — 0° wird Tmax zz qo ,

Vergleich der Constructionen II a, b, c:

Aus den Ausdrücken für F in (35) und (36) folgt sofort, dass
bei gleichem a und h die Genauigkeit der IIa grösser ist als die
der 116, vorausgesetzt^ dass in IIa wirklich r^ = r^ ist; trifft dies
nicht zu, so verschieben sich die Verhältnisse zu Gunsten von IIĎ.
Diese Tatsachen befinden sich mit der Grösse der geometrographi-
schen Coëfficienten nicht im Einklang.

Maxim.
« =

10« 20»

30»

45«

Minimum
«=90

üeometrograph.
Coefficient

a)-r-
^h

0,1333

0,1321

0,1284

0,1220

0,1067

9

.Ir-

0,0952

0,0942

0,0911

0,0858

0,0735

9

•'Ï-

œ^)

0,6908

0,3282

0,2459

0,1617

9

«' = 60

Die beträchtliche Ueberlegenheit der particulären Construction
II c steigert sich noch, wenn, wie aus Obigem folgt, «' > 60 gewählt
wird. Da sie nicht mehr Elementaroperationen bedarf wie II b, so ist
derselben in jeder Hinsicht der Vorzug den andern gegenüber einsu-

*) In diesem Falle ist auch die Länge l des Lothes = co ; hingegen isj

J max —

.9+ 3

max = • ^34 = 0,0458

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constriictionen. 41

räumen. Bemerkenswert ist es, dass bei IIa und IIb die Genauigkeit
um so grösser ist, je spitzwinheUger der Schnitt bei D ist!

Als ein Mangel der II a und II h muss die unveränderliche
Länge 2/i de3 Lothes^D bezeichnet werden: beiIIcist^D = /i-|-r'sin a\
für «' > a daher ':>2h und mit wachsenden a' zunehmend.

II.

Mittelsenkrechte und Mittelpunkt.

AB

Geomefrographische Construction. — Mit einem Halbmesser r':> -~

beschreibe man A{r) und B {r) — ^4,111, welche sich in C {e^e^) und
C' (ij i^ schneiden und verbinde C mit C^ — 4, IL Tafel, Abb. 6.

ap : (2 ßj + i?2 + 2 C, -f 2 C) — (7) ; (l Gerade, 2 Kreise).

Coordinatensystem : Z durch A, B gehend, F mit C C coinci-
dierend, U Ursprung. —

^ GAB —a, AB — d = 2r cos a, CU - C'U:= hz^r sin a.

a) A und B sind direct gegeben, ihre Fehlerflächen ^ j^l und ^ (ö) •

Die Ecke c^ ( 5:1, ^J der Fehlerfläche von C entsteht durch den
Schnitt von

oder, weil ^\ und t)i - h unendlich klein
d^, +2Äl)j=2/i'^ — ScTr,

woraus

Für die Gegenecke C^ fei ^2) ist ^'2=: — ^^,'^.^z=:h, daher die

Berührungssehne b == e, «2 + 2ď = 2 — ~ — ď, die gleich und paralell

jener von C d. i. i^i.^-{-2â ist; folglich

__ ¥ _ 2{3r + d)^ dV_ (3 + 2 cos«)" ď^
2/i ÍŽA d sin 2<Z d

42
und

r=L

XII. Franz Rogel :

sin 2 cc

d,

O

2 11 -f- 12 cos a 4-2 cos 2 a
also hei beständigem a proportional der Entfernung der Punkte AB

« zz:

0»

10»

20»

30"

40»

45°

50»

60»

70»

80»

d

0,0069

0,0135

0,0193

0,0242

0,0256

0,0267

0,0271

0,0237

0,0151

Aus der Bedingungsgleicbung

dr

d a

■=: oder 3 cos 2 a -j- 2cos a ==

für das Maximum bei constantem d folgt

cos a

6

, « = 55*^57',

wofür

Tmax r= 0,0273 d
Die grösste Genauigkeit ivird mit einem Radius

r-0,S031d = --d
9

erzielt.

Es sind zwei Minima Fmin = für aziz und «' = 90^ vor-
handen. Dient die Mittelsenkrechte zur Bestimmuug der Mitte U von
ABj so ist zufolge (1)

cos a

bd 3 -|- 2cos a

dr

©

mit zunehmendem a abnehmend wegen

3 sin a

d a

(3 + 2 cos a)''

für « nz r"max zi: ---,
5

Einige besondere Zahlenwerte sind

a :z=

0»

10»

20»

30»

40»

45»

50»

60»

70"

80»

r =

0,2

0,1','82

0,1926

0,1830

0,1689

0,1602

0,1500

0,1249

0,0928

0,0517

Ueber die Genauigkeit der planimetrischen Constructionen. 43

Die Mitte U von -4, B ergiebt sich nach diesem Verfahren um

so genauer, je Meiner der Halbmesser ist.

Es ist bemerkenswert, dass die Genauigkeit um so grösser ist,

je Meiner der Winkel, unter welchem sich die Bögen bei C und C'

schneiden (vergl. 4, I).

b) Sind die Punkte A^ B durch Construction gefunden, ihre Fehler-
flächen Vielecke, so hängt die Genauigkeit von der Form, Grösse
und gegenseitigen Lage derselben ab; jedenfalls ist sie geringer
als im vorigen Falle.
Sind beispielsweise die Punkte B und C in Tafel, Abb. 1, mit

den Fehlerflächen abcd und «^ Ď. c^ íž^ gegeben, so ist nach 5,1a

2 ~\- sin a 4- 5 cos cc .

hy= ^ Ô,

cos «
daher für die MitfelsenJcrechte

sin 2a d

r=:

(2 -j- sin ÍC -f- 5 cos ci)^ 2

T 7"'

Aus —: — =1 oder 4 cos 2 a — 2 sin a -f 10 cos « =: findet sich
d a

die Wurzel « = 64, 3', 2&s, wofür /•= 1,154 íž und

Fmax = 0.0152 iZ.

Für die Mitte U von B und C ist

„^ cos a

2 + sin a -|- 5 cos a

und gilt hiefür das über ((^) Gesagte.

Für « = ist r'mai =: — .

7

Bemerkenswert ist es, dass Mittelsenkrechte und Mittelpunkt
nicht zugleich möglichst genau erhalten werden können. Für den beim
Errichten der Mittelsenkrechten vorteilhaftesten Winkel « =: 55^ 75
ist die Genauigkeit des Mittelpunktes nur 0,13^ (a) und 0,085(0).

Aus den Untersuchungen und Ergebnissen der Elementar — und
Hilfs — Constructionen lassen sich die folgenden Schlüsse ziehen.

44X11. F. Rogel: Ueber die Genauigkeit der planimetrischea Constructionen.

a) Die Genauigkeit des Eodergebnisses hängt von F der Zwischen-
resultate nicht direkt ab, sondern hauptsächlich von der gegen-
seitigen Lage der Fehlerflächen der verwendeten Punkte, Geraden
und Kreise. So ist z. B. in 11 h, Tafel, Abb. 5, F in erster
Linie von der Berührung ssehne e-^ e., abhängig, die Fläche e, e^fh
und demnach T des Punktes D kann hiebei jede beliebige
Grösse haben. Es sind daher ,, schiefe" Schnitte und Verbindungs-
strecken nahegelegener Punkte nicht von vornherein zu ver-
werfen ; siehe Abb. 10, 4, L

h) Grössere Einfachheit (kleiner Einfachheits- Coefficient) hat nicht
notwendig grössere Genauigkeit zur Folge. So verlangt die
Construction \a 9, hingegen Ic nur 8 Operationen, trotzdem
ist ra->r, für a > 18^^53'!

Werden behufs Erzielung maximaler Genauigkeit besondere Hilfs-
construetionen augewendet, um die günstigsten Hilfsgrössen zu erhalten,
so kann sogar eine wesentliche Erhöhung der Einfachheitszifter ein-
treten !

So z. B. wird die Genauigkeit in ILa keineswegs vermindert,
sondern erhöht, wenn mit dem Zirkel BM=: CM gemacht wird,
wodurch aber die Einfachheitsziffer um 2 Einheiten vergrössert wird.

Die Untersuchungen auf alle andern wichtigeren planimetrischen
Constructionen auszudehnen behält sich der Verfasser vor.

F. RoGEL: Genauigkeit planím. Construgt.

oiízl3er.d,tómgl."bolim.Gessllscíi.dWissen;

A^Ij.S.

- -X

_--\

Afb.6.

X^

,r^

H

^ÍEEI

.;2t___

litliTarsky, Pïaij.

AMatiiemat.^atOTwqss. Classe 1906 W-

Nachtrag

zur vorstehenden Abhandlung „Über die Œenauigkeit
planimetrischer Constructionen".*)

Von Franz Rogel.

Vorliegende Mitteilung ist an die Stelle von Punkt 2d, pag. 9
und 10 zu setzen ; die Fussnote auf pag. 10 entfällt.

d) Genauigkeit einer Strecke AB. Sind F^, F^ die Fehlerflächen
der Grenzen A, B, so teile man erstere in unendlich schmale Parallel-
streifeu a, bezw. ß. Zufolge Çf) in 2h ist dann das Mass für die
Menge aller, Punkte von a mit Paukten von ß verbindenden Strecken,
wenn e den Abstand der Streifen a, ß bedeutet = aß : e, folglich

93! = i ^,

* e

wo die e vom Abstände s der Schwerpunkte von F^ , 7\, unendlich
wenig differieren, daher

33? =r — Eaß — ^Ea.i:ß= ^ F, F...
s s s

Setzt man die Genauigkeit einer Strecke s= l hei F^:- F., — ô~
gleich Eins, so ergiebt sich für die Genauigkeit der Strecke AB

io)

oder, da nach (2) d^ : F, = F^, d' :Fo^r.^ die Genauigkeit der Punkte
A, B ausdrücken

*) Diese Sitzungsberichte 1906, Nr. XII.

2 Franz Rogel: Ueber die Genauigkeit planimetrischer Constriictionen.

Die Genauigkeit einer Strecke ist daher umso grösser, je grösser
die Genauigkeit jedes Grenspunktes und je grösser die Länge ist, und
ist unabhängig von der gegenseitigen Stellung der Fehlerflächen der
Grenzen.

Insbesonders ist bei

r-^^ =r 1,6211. ..s.

Sind ferner A, B durch Schnitte beliebig gerichteter Geraden
(Breite d) entstanden, so ist

F^ =1 d- : sin Kj, 7^2 — ^^ • sin «o,

r = s sin ßj sin a^ (lt[)

und bei a^z:z a^ — 90*^

J^max CT

Limbach, 29. September 1906.

I

XIII.

o dvojčatech některých turbellaiií sladkovodních.

Sděluje prof. dr. Emil Sekera v Táboře.

S 8 vyobrazeními v textu.
Předloženo v sezení dne 27. dubna 1906.

V posledních dvou letech konal jsem četné pokusy s chovem
isolovaných mláďat buď přinesených, buď z vajíček v pokoji vypěstě-
ných až do jejich pohlavní dospělosti. Prvním popudem byla k tomu
Bresslauem nadhozená a nerozřešená otázka o poměru tak zv. letních
a zimních vajíček u Mesostomid a zejména jakým způsobem embryoni
z letních vajíček v těle mateřském vylíhlí unikají do vody. Neboť
dotyčné mateřské individuum jest schopno později i zimní vajíčka
tvořiti. Ježto pak vznik letních vajíček souvisí se způsobem samo-
oplození, jak j)rávě pokusy s isolovanými jedinci po příkladě Schneidra
a j. jsem se snažil dokázati^); ano jest i možno ještě týmž matečným
zvířatům i zimní vajíčka toutéž cestou tvořiti, vznikla ve mně myšlenka,
že snad i zástupci jiných čeledí isolováni a dobře živeni jsouce
mohli by k tomuto úkazu další doklady podati.

Upotřebil jsem k tomuto účeli všech zástupců jednotlivých
čeledí, jež v okolí mého působiště v tůňkách i v rybnících se vyskytují
a došel jsem k výsledkům, jež ukazují, že samooplození jest zjevem
mnoho rozšířeným ano i v některých životních poměrech pro zachování
některých druhů jedině možným, aby před náhlým vysýcháním ústředí
byli schopni položiti vajíčka. Tam kde obojí ústrojí — samčí a

i) E. Sekeea: Ueber Viviparität der Sommertiere bei den Eumesostomiden.
(Zool. Anzeiger Bd. 28. 1904.)

Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1

2 XIII. Emil Sekera:

samicí — ústí do jednoho prostoru pohlavního jest také možnosC
samooplozením docíliti tvorbu vajíček pochopitelnější, než u druhů,
jež mají ústroje odděleny a tudíž i dvoje otvory pohlavní různě
umístěné.^)

Jsou to pak zástupci čeledi Stenostomidae^ Macrostomidae a
Prorhynchidae — kde jsou oboje ústroje pohlavní místně oddělené.
Pokud se prvé čeledi týče, děje se samooplození do jisté míry passivné
— a to způsobem nejjednodušším. U zástupců dalších dvou čeledí
jest pářící ústrojí upraveno jako háčky neb tyčinky chitinové, pomocí
jichž teprve buňky chámové musí býti přivedeny ve styk s buňkami
vaječnými.

U druhu Macrostoma hystrix Oersted, jenž jest v našich vodách
všeobecně rozšířen, bylo na isolovaných jedincích pozorováno, že zvíře
ohýbajíc zadní částí těla kde háček chitinový z otvoru pohlavního
jako z podélné kožní štěrbinky zřetelně vyniká, dosáhne jím přímo
do výše položeného otvoru samičího. Do prostoru pohlavního (antrum)
sestupující dozralé vaječné buňky mohou tak přímo býti oplozeny
spermatozoidy tvaru vlnitého a tuhé konsistence, jež do antra uvedeným
háčkem pářícím byly vpraveny.

V poměrně krátkém čase po zúrodnění obaleno jest vajíčko
bezbarvou blanou jako vyloučeninou žláz do antra ústících a z prostoru
tohoto otvorem pohlavním vypuzeno. Bylo pak pozorováno, že může
současně zvláště v teplé době, kdy rozvoj životní rychle pokračuje,
několik buněk dozrálých do antra sestoupiti a tu oplozeno býti.

Tak obdržel jsem od isolovaných jedinců velmi mnoho vajíček,
jež na úlomky listů neb jioých drobných předmětů byla položena.
Vývoj pokračoval velice rychle takže ku př. u vajíček, jež byla
položena 23. května 1905 již 30. téhož měsíce vylezla mláďata
v rozměrech O'34/0"06 mm.

Z těchto vajíček uschovaných nabyla pro mne zvláštního vý-
znamu dvě, jež byla uložena v prázdné skořápce Bosminy (obr. 1.)
z nichž prvé melo rozměry udané 0"12 mm, druhé větší 0"25 mm
v průměru, uprostřed jakoby rýhou rozdělené. Byla to patrně prvá
rýha meridionální. Po čtyřech dnech bylo znamenati, že část vnější,
pokožní jest zřetelně od vnitřní střevní zrůzněna. V případě druhém
části střevní k sobě přiléhaly, objaty na zevnějšek pokryvem, tak že

''■) Podrobnější zprávy udány jsou v právě vyšlém předběžném mém sdělení
v Zool. Anzeiger 90ß čís. 5. pod názvem: „Ueber die Verbreitung der Selbst-
befruchtung bei den Rhabdcoeoliden" (p. 142 — lóíj.

o dvojéatech některých turbellarií sladkovodních. 3

očividný byl tu srůst části střevní v jakýsi celek. (obr. 2.)^) Za tři
dny po té, tedy sedm až o?m dní od snesení byla shledána mláďata
vylezlá a to jednoduché z menšího vajíčka a pak dvojité hned
nápadné oddělenými předními i zadními částmi těla. Pod očima
v obou částech pravidelně uloženými nalézaly se ústní otvory vedoucí
do jednoduchých jícnů. Celkový dojem činila zrůda ta, jakoby dvě
mláďata křížem uprostřed byla srostla tam, kde střední část naduřela
v podobě hrbolku jak se strany dobře bylo pozorovati, (obr. 3. a 4.)

Obr. 1.

Obr. 2.

Rozměry této zrůdy neodchylovaly se od udaných rozměrů
jiných mláďat. Táž jevila schopnost svou k životu tím, že neustále
předními i zadními volnými částěmi pohybovala, čímž ovšem také
třebas pozvolna se celé tělo posunovalo sem tam.

Zpočátku nebylo pozorováno, že by přijímalo popisované indi-
viduum nějaké potravy, tráviloť ještě ze zásoby žloutkových buněk,
pokud se nalézaly ještě v střevní čáti. ISTa světlo bylo velice zvláště
z rána citlivo, kde se objevilo vždy na okraji malého množství vody
na hodinovém sklíčku. Během dne, zvláště v době poslední skrývalo

^) Musím se čtenáři omluviti, že zobrazení těchto zajímavých pochodů.
vývoje anormálného nejsou provedena s náležitou pečlivostí, jakou by zasluhovala
Nepřikládal jsem totiž z počátku zvláštní váhy pozorovaným faktům, teprve
později, poznav theoretický význam tvoření dvojčat, počal jsem větší pozornost
vývoji jich věnovati. Vlastně se tak stalo až v době, kdy jsem o otázce této
v zoologickém ústavu v Praze diskutoval.

1*

■4 Xm. Emil Sekera:

se ve rmutu a drobném písku. O růstu jeho neučinil jsem si žádných
poznámek, aČ mláďatům z jiných vajíček očividně na velikosti při-
bývalo, tak že během dvou týdnů dospěla pohlavně.

Chtěje se dověděti, jak dlouho asi bude zrůda tato živa, neučinil
jsem ji předmětem podrobnějšího ohledání, abych nějakým spůsobem
se o ni nepřipravil. Atak mohl jsem ji v pohybech různých sledovati
přes týden s úmyslem, až dosáhne větších rozměrů, že bude obětována
důkladnému rozboru. Než jsem se toho okamžiku mohl dočkati, stalo
se, že při nastalých vedrech červnových životní ústředí nějakým
nedopatřením vyschlo a tím také přišel jsem o tuto zajímavost.

Obr. 3.

Obr. 4.

Za několik měsíců po té měl jsem příležitost nahraditi si ztrátu
uvedenou případem jiným a to u druhu Prorhynchus halticus Kennel
našeho obyčejného, ale největšího obyvatele rašelinných tůněk. Dosahuje
mnohdy 10 — 12 mm délky při šířce 0"3~0"5 mm a objeví se brzy
po přinesení rašelinného nálevu na stěnách nádob jako dlouhá bez-
barvá páska na předu poněkud klínovitě porozšířená.

Také tento druh poskytl mně možnosť sledovati samooplození
u isolovaného exempláru, jenž týdně byl krmen krví tubificidů a
dobře se mu dařilo. Rozměry jeho činily 8 mm po délce a 0-42— 05
po šířce, při čemž dozralý vaječník rozložený na břišní straně v ose
podélné měřil 4 mm délky a 0*17 v šířce, sahaje od špičky tělní
až do prostřed těla, kde se nalézá jednoduchý otvor pohlavní vroubený

o dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. 5

Četnými žlázami skořápečnými. Samčí ústrojí skládá se z pářícího
ústrojí v podobě malého háčku ohnutého (0-04— 0"05 mm), jenž
upevněn jest na svalnatém vývodu, po straně jícnu a souvisejícím
úzkým kanálkem se sběrnou, kteráž leží níže na okraji střevní části.
Váčky varlatové v značném počtu nalézají se po straně téla od otvoru
samičího počínaje až na konec střevní části.

Samooplození provádí se u dozrávajících buněk vaječných tím
způsobem, že zvíře přehne svou přední polovici těla tak virtuosně
na místo, kde jest třeba spennatozoidu a to podkožní injekcí přímo
do okolí buněk, že tyto mohou rychle uzráti a do kokonu býti uloženy
Děje se tak najednou ode dvou až do šesti buněk, tak že po vy-
tvoření vnitřních žloutkových téh'sek z otvoru samičího bývají také
současně vytlačeny. Na tvoření obalu zúčastní se kromě všech zmí-
něných žláz skořápečných i četné hlenné žlázy pokožkové, neboť
individuum tvořící kokon prohne se tak, že vytvoří kulovitou dutinu,
jež odpovídá pozdějšímu tvaru jeho. Velikost kokonů jest různá dle
toho, kolik buněk vaječných se svým žloutkovým obsahem se tu
zúčastňuje — totiž v průměru 0*6 — 0"3 mm. Za dobu od 2. ledna 1906
do 3. března, tedy za dva měsíce sneslo výše uvedené individuum
čtrnácte kokonu, z nichž průměrně vylezlo na čtyřicet mláďat a to
v době dvou až čtyř týdnů.

Ovšem že všechna mláďata, jež se postupem doby líhla nebyla
stejně silná; pouze z prvního největšího kokonu vylezlo as za čtyři
týdny 6 mláďat, jež se udržela všechna a dosáhla pohlavní dospělosti
za dva měsíce, tak že sama pak kladla znovu vajíčka. Z druhého
kokonu vylezla pak za tři neděle (1. února 1906) dvě mláďata a pak
zvláštní individuum, jež mělo na předu dvě zřetelné hlavy téže podoby
jako původní druh mívá a rovněž i vzadu oddělené části, tak že
připomělo mně hned tvar již popsaný u druhu Macrostoma hystrix.
Čím později se líhla mláďata, tím byla nejen menší, ale i slabší, tak
že jen skrovně se pohybovala a netknula se rozřezaných žížalic,
kdežto starší individua hltavě se na ně vrhala. Z uvedeného počtu
bylo tak zachováno celkem as 12 exemplárů, jichž růst mohl býti
sledován, kdežto ostatní asi vrozenou slabostí zahynula.

Rozměry výše popsaného dvojitého individua nelišily se rovněž
od jiných mláďat v délce 1-25 mm; šířka pak předních i zadních
rozdělených obnášela jen 01, v srostlé části až 2 mm. Jako dospělí
jedinci bývají tak i toto dvojče bylo slepé, ač vykonávalo přední
částí úsilné pohyby na obě strany a proti světlu velice citlivě se
chovalo. Na rozdíl od uvedeného dvojčete u Macrostoma hystrix bylo

6

XIII. Emil Sekera:

poslednější od ProrJi, haïtiens opatřeno jen jedním jícnem, jenž byl
umístěn mezi rozeklaným předkem, kde vedl do ústního otvoru a
tudy byl i při ssání vychlipován. Vlastní dutina zažívací zpočátku
byla v nejširší části, kde bylo znáti ještě prvotní zásobu žloutkovou,
z níž zvíře nějaký čas trávilo, dokud nehybně ve rmutu odpočívalo.
Taktéž v zadních oddělených částech bylo znáti v každé proužek
tmavější, jako část budoucí střevní dutiny, (obr. 5.) Při pohybu samo-
volném když bylo dvojče dáno na světlo, hledělo se rychle vzdáliti

Obr. 5.

Obr. 6,

a tu obě rozdvojené části proti sobě se naklonivše posunovaly střední
část, kdežto zadní mnohdy i do výše byla obrácena. (Obr. 8.) Na
okraji rozdvojeného zadečku bylo znamenati hojné žlázy slizne v téže
podobě i uspořádání jako u jiných volně žijících individuí.

Když pak do misky skleněné, kde tato celá rodina Prorhyncha
6ař#. byla chována, dány byly nové kousky žížaíic, bylo pozorováno
hned v prvém týdnu, že se dvojče moje taktéž připojilo k jiným
mláďatům a vychlípeným z pochvy a otvoru ústního jícnem ssálo krev.
Postavilo se při tom téměř kolmo, tak že rozdělené přední části
spočívaly vespod a zažívací střední čásC i zadní obě poloviny čněly

o dvojčatech některých turbellarií sladkovoduích.

výše, tak že vzoikl z toho obrázek, obráceně upevněných nějakých
spodků. Zvíře nassálo se při tom zcela dobře tolik krve, že zadní
části byly rozšířeny značně a měřily po délce O'ö mm, celá délka
obnášela již 1-7 mm. (obr. 6.)

Takto živenému dvojčeti vedlo se tudíž velmi dobře, neboť
jakmile bylo zpozorováno, že jest zažívací dutina prázdna, bylo znovu
nakrmeno. Dne 28. února t. r. (tedy po 4 nedělích) dosáhlo již délky
při natažení 2 mm při šířce 025 mm v nejširší části, při čemž zadní

Obr. 7.

Obr. 8.

rozdvojená čásť měřila 085 mm; z čehož vidno, že rychleji rostla
než přední. Ostatně toto pravidlo platí i pro růst mláděte vůbec, že
se prodlužuje nazad, kdežto přední část jen velmi pomalu se zvětšuje
Rovněž u nakrmeného individua bylo pozorováno, že i laloky zažívací
dutiny do předu roztáhly se tou měrou, že i objaly jícen, ačkoliv
pravidelně nad jícen nesahají, (obr. 7.) Způsob života dalšího neměnil
se u dvojčete nikterak a žilo tudíž i následující březen až do polovice
dubna. Měl jsem tudíž pevnou důvěru, že se mně podaří individuum
toto vychovati až do doby tvoření ústrojů pohlavních a dle zkušeností
získaných a uvedených u mláďat ostatních, nebylo o tom pochyby.

8 XIII. Emil Sekera:

Než jako prvé dvojče u Macrostoma hystrix zašlo nedopatřeoím,
stalo se tak i s poslednějším. Chtěje totiž ukázati je živé v ústavu
zoologickém prof. Vejdovského převezl jsem je 17. dubna do Prahy,
tak že druhý den ráno ještě bylo konstatováno. Avšak nádobka zůstala
uzavřena a ježto kousky přidaných žížalic ve vysoké teplotě pokoje
počaly rychle se rozkládati, zkazilo se životní ústředí tak, že od-
poledne neshledáno více na živu, rovněž jako ostatní pohlavní indi-
vidua současně převezená.

Pokud te týče ostatních čeledí (jako Microstomid, Mesostomid,
Proboscid, Vorticid a Bothrioplany), jež tvoří vajíčka pevnou skořápkou
opatřená, jež stanou se pak neprůhlednými, jest těžko o rozvoji jich
se hned orientovati, kdežto u Stenostomid^), Macrostomid a Prorhyn-
chidû jsou to blány velmi jemné a průhledné, v nichž dá se týž
snadněji kontrolovati i ve uschovaných zásobách. Jestli pak podobné
tvary dvojčatné v přírodě se vyskytují volně, ujdou jistě pozornosti
naší, ježto poměrně namáhavěji se pohybují, častěji se skrývají aneb
stávají se kořistí jiných vodních obyvatelů. Proto dají se spíše chovem
získati a pokusy uvedené o samooplození našich sladkovodních druhů
jsou k tomu přímo vodítkem. —

Výsledky všeobecné.

Ohlédneme-li se v literatuře po zjevech podobných, shledáme,
že již DuGĚs^) v r, 1828 kreslí podobné tvary s dvěma hlavami neb
zadečky u Planaria lactea. Avšak případy znázorněné v užším smyslu
nelze zařaditi v typus popsaných dvojčat proto, že byly získány roz-
říznutím těla dotyčné planaiie a patří pak na vrub jich činnosti
regenerační, jak v novější době se zdarem otázku tu řeší T. H. Morgan,
Bardeen u j.

V našem případě jedná se o vysvětlení původu dvojčatných
tvarů z prvého základu zárodků t. j. z vajíčka se rýhujícího a v tom

*) V době nejnovější snaží se v. Geàpf opětně zastávati názor, že nutno
rod Stenostoma Oatenula, Microstoma a Alaurina spojiti v jednu jedinou čeleď
Catenulidae, uváděje Jí tomu důvody, jež nelze za přesvědčivé pokládati. Již
také i způsob vnějšího obalu vajíček u Microstomy na jedné a u Stenostom na
straně druhé mluví proti tomuto názoru v. Graffově a nutno z ostatních poměrů
organisace jmenovaných rodů přidržeti se výkladu Vejdovského, že Stenostomidae
a Microstomidae tvoří čeledi samostatné.

■") A. DuGÈs: Recherches sur l'organisation et les moeurs des Plana-
riées 1828.

o dvojčatech některých turhellarií sladkovodních. y

oheldě musíme se úplně přidržeti vysvětlení, jež v té příčině podal
1888 Vejdovský ohledně původu dvojčat různých zvláště u lumbricidů,
Allolohophora trapesoides a L. terrestris a s nimiž později (1904) úplný
souhlas vyslovil Korschelt"). Vejdovský shledaly, že se dvojčata tvoří
velmi záhy z jediného vajíčka, že zárodečné lupeny dříve neb později
se zdvojnásobí a dávají podnět k tvoření zárodků dvojitých, v nej-
různějších osách tělových srostlých, jakž zevrubně ve svém díle')
lící. Zamítá domněnku v literatuře se udržující, že by mohla 2 indi-
vidua srůsti a vyvolávati tak tvary dvojčatné. Kterak tyto ranné
základy dvojité vzniknouti mohou, pokusil se Vejdovský experimentálně
dokázati, chovaje snesená vajíčka ve zvýšených temperaturách, při
čemž z pravidla se objevila dvojčata jakožto výsledek vývoje embryo-
nálního Aby prvé základy dvojité zjistil, vyšel Vejdovský přímo od
vajíčka v kokonu, jež právě bylo sneseno.

Vajíčko toto rozdělilo se ve 2 stejně veliké, stejně hustým
žloutkem opatřené blastomery. Tyto však nerýhovaly se dále po
způsobu normálním, nýbrž každá z nich zplozovala další blastomery,
makro- a mikromery, podobné oněm při rýhování normálním. Vejdov-
ský usuzuje tedy právem, že prvé 2 blastomery podržely každá pro
sebe povahu normálního vajíčka a že každá z nich může se dále
vyvíjeti jako obyčejné individuum. Obě však individua vyvíjí se dále
a tvoří celek — dvojče. Vejdovský označuje tento způsob vývoje
vajíčka jakožto „dvojité rýhování" (Doppeifurchung).

K tomuto výkladu dokládá Koeschelt: „In der Tat erscheint
die Annahme einer sehr früh entstehenden Sonderung des Keims in
zwei Hälften als die naheliegendste Erklärung für die Entstehung
derartiger Doppelbildungen. Beide Hälften machen eine selbständige
Entwicklung durch, sind aber durch die enge Verbindung, in der
sie sich befinden, beeinüusst, und einzelne Körperpartien erleiden in
Folge derselben eine Verschiebung oder kommen überhaupt nicht zur
Ausbildung".

Pozorováním a výkladem Vejdovského a Korsohelta jest vy-
světlení původu dvojčat dáno a patrně všechny embryonální útvary
dvojčatné u všech kmenů živočišných, tedy i u ssavců jen z dvojitého
neb snad i mnohonásobného rýhování vajíčka původ mají. Obtížněji
ovšem lze nalézti příčiny pro regenerační dvojčata^, leč to nenáleží
v rámec našich pozorování a úvah.

''j KoRscHELT, über Doppelbildungen bei Lumbriciden. Zool. Jahrbücher
VII. Supplementband.

'') Vejdovský, Entwickl. Untersuchungen. Prag 1888 — 92.

10 XIII. Emil Sekera î

Naše pozorování v plné míře osvětluje „iiorraální" tvoření dvojčat
u bilaterií a potvrzuje výklad Vejdovského, ano sledování vývoje
u Macrostoma hystrix ukazuje i na vlastní příčinu vzniku dvojčat.
Z malého vajíčka vylíhlo se jednotné normální individuum, z vajíčka
velkého, (viz výše) povstalo dvojče. I jest na jevu, že toto velké
vajíčko obsahovalo jistě dvakrát tolik tvořivé hmoty, jako vajíčko
malé. A jde dále na jevo, že nastalo zde rýhování dvojité, při čemž
entodermové buňky obou polovin vedly k utvoření jednotného žaludku
střevního, kdežto z plasmy tvořivé vznikla normální těla obou polovin,
při čemž se zajisté samostatně tvořily jícny, zauzliny nervové a
smyslové orgány atd. Stejným způsobem lze vysvětliti i původ dvojčete
druhu Prorhynchus halticus^ jakž k tomu ukazuje organisace tělesná
vůči mohutnému žaludku střevnímu. Pouze jediný jícen jest odchylkou
vůči dvojčeti Macrostomy, kterýžto jen vyložen musí býti bud pozděj-
ším základem tohoto orgánu, anebo jistými korrelacemi, které by se
daly zjistiti pouze přesným pozorováním celkového vývoje dvojčete.

Na každý způsob jsou pozorované mnou případy dvojčat u tur-
bellarií významným příspěvkem k teratologii.

Ku konci jest mně vzpomenouti s díky vzácné ochoty a rady
p. prof. Vejdovského, v jehož ústavu jsem mohl této otázce věnovati
bližší pozornost.

Résumé des böhm. Textes

„Über Doppelbildungen bei einigen Süsswasser-
turbellarien".

Bei meinen Züchtungsversuchen mit den Eiern oder Jungen
unserer Süsswasser-Turbellarien — wie ich darüber im Zool. Anzeiger
1906 Nr. 5. eine vorläufige Mitteilung veröffentlichte — sind mir
zwei interessante Fälle vorgekommen, welche beweisen, dass auch
in dieser Wurmgruppe Doppelbildungen vorkommen.

Der erste Fall betrifft Macrostoma hystrix^ bei welcher ich
zahlreiche nach der Selbstbefruchtung abgelegte Eier züchten konnte.
Dieselben wurden auf kleine Gegenstände z. B. Pflanzenblätter oder in
leere Hautpanzer oder Schalen der Krusteotiere abgelegt. So fand ich in
einer Bosminaschale einmal (23. Mai 1905) zwei solche Eier von denen das
eine 0-12 mm, das andere aber 025 mm im Diameter hatte und in der
Mitte mit einer feinen Rinne versehen war. (Fig. 1 .) Es war offenbar die

o dvojčatech některých tiirbellarií sladkovodnícb. \]^

erste Meridionalfurche. Nach vier Tagen konnte man schon beobachten,
dass die Darmpartie schon von der äusseren Hautschicht ganz deutlich
differenziert war und besonders bei dem grossen Ei berührten sich
beide Teile „des Entoderms". (Fig. 2.)

In drei Tagen später kroch dann aus dem ersten Ei ein kleiner
Embryo (0 34/0 05) aus, wogegen aus dem grossen Ei eine Zwillingsform
von ähnlichen Dimensionen, aber mit zwei „Köpfen" und zwei
„Schwänzen" zum Vorschein kam. Nur in der Mitte wurde ein Höckerchen
bemerkbar, welches auf eine gemeinsame Darmhöhle hinwies. Die
Kichtung der Lage der zusammengewachsenen Körper beider Indi-
viduen war kreuzartig (Fig. 3.) wie eines Diplozoons. Die Augen und
Pharyngés waren ganz normal angelegt und wenn sich das Tierchen
langsam bewegte, kam das Höckerchen nach oben zu liegen, wobei
die Köpfe hin und her sich drehten. (Fig. 4.) Ob die Doppelbildung
irgend eine Nahrung zu sich nahm, konnte nicht beobachtet werden,
nur auf das Licht reagierte sie sehr intensiv und wurde fast den
ganzen Tag im Detritus verborgen. Ich konnte dieses Tierchen fast
eine Woche züchten, bis es durch Versehen zu Grunde gegangen
ist, indem das Wasser am ührgläschen in den betreffenden heissen
Tagen ausgetrocknet war.

Noch interessanterer Vorfall ist mir bei einer anderen Art
Prorhynchus halticus vorgekommen. Bei einem Individuum, wie ich
in der obenerwähnten Mitteilung dargestellt habe, gelang es mir in
einer Dauer vom 2. Jänner 1906 bis zum 3. März d. J. vierzehn
Kokons zu bekommen. Aus diesen Kokons krochen dann fast vierzig
Jungen heraus, deren Grösse sehr mannigfaltig war, je nach der Zahl
der Eizellen, welche mit ihrem Dotterinhalt in Kokons eingeschlossen
zu werden pflegen. Je später die Eier abgelegt wurden, desto kleiner
waren sie und die ausgekrochenen Embryonen waren dann sehr
schwach, nahmen keine Nahrung zu sich und sind in Folge dessen
bald zu Grunde gegangen. Aus der obenerwähnten Zahl der Jungen
entwickelten sich nur zwölf Individuen weiter und waren binnen zwei
Monaten geschlechtlich reif und befähigt die Kokons abzulegen. Aus einem
der Kokons krochen am 1. Februar 190G zwei normale Jungen und
nebst dem noch eine Zwillingsform mit zwei deutlichen „Köpfen"
und zwei „Schwänzchen" — dagegen nur mit einem für Prorhynchiden
typischen Pharynx in der Mitte zwischen den Köpfen. Die Dimensionen
dieser Doppelbildung (Fig. 5.) waren nicht von denen der anderen
Jungen verschieden — die Länge mass 1 '25 mm, die Breite O'lmm.
In der Mitte war auch die gemeinsame Darmhöhle welche mit deut-

12 XIII. Emil Sekera:

lichém Dotteriiihalt angefüllt war. In den abgetrennten hinteren
Körperteilen war nur ein dünner Streifen bemerkbar. Die Doppelbil-
dung reagierte sehr auf das Tageslicht und lag fast die ganze Zeit
um Mittagstunden im Detritus verborgen. Nur am Morgen und Abend
bewegte sie sich hin und her sehr langsam, indem die beiden Köpfe sehr
lebhaft schwankten und die mittlere Körperpartie mit sich schleppten,
wogegen die hinteren Teile fast hosenartig aufgehoben wurden.
(Fig. 8.)

Alle Individuen fütterte ich mit zerrissenen Tubificiden und
da beobachtete ich, dass unser Zwilling gleich in erster Woche sich
zu den übrigens Jungen gesellte und mit dem aus der Mundöffnung
hervorgestreckten Pharynx sehr intensiv das Blut saugte. Dabei
wurden die hinteren Körperteile fast senkrecht aufgehoben und das
Tier wurde in eioiger kurzen Zeit so angeschwellen, dass die ganze Länge
r? mm betrag und die erweiterten hinteren Teile 06 mm massen.
(Fig. 6.)

Unserem Jungen gieng also sehr wol, denn es wurde immer
gefüttert, wenn die Darmhöhle leer war. Nach vier Wochen erreichte das-
selbe schon 2 mm Länge (bei der grössten Breite in der Körpermitte
025) und die Hinterteile waren 0.85 mm lang, so dass sie gewiss
schneller heranwachsen als die vorderen Kopfteile. Bei demselben
gesättigten Individuum konnte man auch beobachten, dass die Darm-
höhle in die vorderen Kopfteile ausgedehnt wurde, so dass der Pharynx
ganz umgeben war, obwohl bei den anderen normalen Individuen
dieselbe niemals so hoch reicht. (Fig. 7.)

Die Lebensweise der betreffenden Zwillingsform änderte sich
nicht in den folgenden Tagen während des Monates März und der
ersten Hälfte Aprils; nur das Wachstum gieng etwas langsamer fort.
Als ich dann eine Gelegenheit hatte nach Prag zu fahren^ brachte
ich das betreffende Junge von Prorbynchus balticus mit, um dasselbe
Herrn Prof. F. Vejdovský in seinem Zoologischen Institute demon-
strieren können. Es ist mir tatsächlich gelungen sammt einigen
anderen Turbellarien das Junge nach Prag lebend zu bringen, aber
durch Zufall blieb das Gläschen geschlossen und alle Individuen mit
unserem Zwilling giengen im rasch faulenden Wasser zu Grunde
(am 17. April.) —

Wenn wir also die Art der Eibildung bei unseren Süsswasser-
Turbellarien erwägen, so sind es nur die Familien Stenostomidae,
Macrostomidae, Prorhynchidae bei welchen die Eier mit feinen, durch-

o dvojčatech některých turbellarií sladkoTodních. 13

sichtigen Eihüllen versehen sind — wogegen bei allen anderen eine
farbige, chitinige und dann undurchsichtige Eischale gebildet wird.
Bei den erstgenannten Familien kann man die Entwickelung der
Embryonen in den farblosen Eihüllen leichter kontrolieren, wenn man
solche ablegen lässt oder auf irgend eine Weise ansammelt. Wenn
es also zur Ausbildung der beschriebenen Zwillingsformen in freier
Natur kommt, so können dieselben sehr leicht unserer Aufmerksam-
keit entgehen, weil sie verborgen leben, langsamer sich bewegen und
auch zur Beute anderer Süsswassernachbaren dienen. Es ist dann
immer besser, wenn man solche Formen durch Züchtungsversuche
erlangt und die beschriebenen Fälle bilden den ersten Anfang zur
weiteren Untersuchung der ganzen Frage.

Allgemeines.

In der Litteratur findet man nur bei A. Dugès aus d. J. 1820
ähnliche Formen mit doppelten Köpfen oder Hinterteilen bei der
Art Planaria lactea. Aber diese Zwilingsbildungen wurden auf künst-
liche Weise (durch Zerschneidung) erreicht und gehören also in den
grossen Kreis der Regenerationserscheinungen, welche eine Reihe
namhafter Beobachter schon lange Zeit beschäftigen (T. H. Morga.n^;
Bardeen etc.)

In unserem Falle handelt es sich um die Erklärung der Ent-
stehung von Doppelbildungen bei der embryonalen Entwicklung und
hier müssen wir uns derjenigen Deutung anschliessen, welche in
dieser Richtung vornehmlich von Vejdovský*) bezüglich der Bildung der
Doppelembryonen verschiedener Lumbriciden gegeben wurde und
welcher sich später (1904) Kobschelt^) bedingunglos angeschlossen
hat. Vejdovský hat sichergestellt, dass die Doppelbildungen sehr
früh aus je einem Eie entstehen, dass sich die Keimblätter früher
oder später verdoppeln und auf diese Weise die Bildung der in
verschiedensten Körperachsen verwachsenen Zwillinge veranlassen,
wie er sie ausführlich in dem angezogenen Werke darstellt. Auch
versuchte Vejdovský die Entstehung der Doppelanlagen durch direkte
Beobachtung nachzuweisen, indem er die abgelegten Kokons in
erhöhten Temperaturen züchtete, wobei in der Regel Doppelbildungen

^) Vejdovský, Entwickl. Untersuchungen. Prag 1888—92.
^) KoRscHELT, Doppelbildungen bei Lumbriciden. Zool. Jahrb. Supplement-
band Yll.

14 XIII. Emil Sekera:

nls Resultat der embryonalen Entwicklung zum Vorschein kamen. Zur
Sicherstellung der ersten Doppelanlagen gieng Vejdovský direkt von
der Beobachtung des eben abgelegten Eies aus. Dieses Ei teilte sich
zu zwei gleich grossen und mit gleich dichtem Dotter verseheneu
Blastomeren, welche sich weiter in derselben Weise vermehrtim, und
Makro- und Mikromeren produzierten wie ein einzelnes Ei bei normaler
Fürchung. Vejdovský schliesst daher mit Recht, dass jede der ersten zwei
Blastomeren selbständige Anlagen für zwei Individuen bilden kann,
die schliesslich als eine Doppelbildung erscheinen muss und bezeichnet
diese Entwicklungweise als „Doppelfurchung" (Halbfurchung von Roux).

Mit der Darstellung Vejdovsky's stimmt Koeschelt überein,
indem er sagt: „In der Tat erscheint die Annahme einer sehr früh
eintretenden Souderung des Keims in zwei Hälften als naheliegendste
Erklärung für die Entstehung derartiger Doppelbildungen. Beide
Hälften machen eine selbständige Entwicklung durch, sind durch die
enge Verbindung, in der sie sich befinden, beeinflusst, und einzelne
Körperpartien erleiden in Folge derselben eine Verschiebung oder
kommen überhaupt nicht zur Ausbildung"-

Durch die Beobachtungen und Deutungen von Vejdovský und
KoiîscHELT ist die Entstehung von Doppelbildungen klargelegt und es
ist höchst wahrscheinlich, dass sämtliche embryonale Doppelbildungen
bei allen Tierstämmen, die Vertebraten nicht ausgenommen, nur aus
Doppeifurchung des Eies hervorgehen. Schwieriger ist allerdings die
Ursachen für die durch Regeneration entstandenen Zwillinge zu
statuiren, doch dies gehört nicht in den Rahmen unserer Erwägungen.

Meine Beobachtungen erklären in vollem Masse die „normale"
Doppelbildung bei den Bilaterien und bestätigen die Annahmen von
Vejdovský, ja die Verfolgung der Entwicklung von Macrostommn
liystrix weist auf die Ursache dieser Doppelbildung hin. Aus dem
kleinen Eie schlüpfte ein normales Einzelindividuum aus, wogegen
das doppelt so grosse (siehe oben) Ei ergab die Doppelbildung. Es
ist einleuchtend, dass dieses grosse Ei gewiss doppelt so viele Bildungs-
Fubstanz enthielt, wie das kleine normale Ei. Und ferner geht es
aus der Beobachtung soviel hervor, dass hier eine Doppeifurchung
eintrat, wobei die Entodermzellen beider Hälften zur Bildung eines
einheitlichen Magendarmes führten, während aus dem Bildungsplasma
normale Anlagen beider Körperhälften mit selbständigen Gehirn-
ganglien, Nerven, Sinnesorganen, Pharyngen etc. hervorgiengen. lo.
gleicher Weise gieng auch die Entwicklung der Doppelbildung von
Prorhynchus haïtiens vor sich, nur der einfache Pharynx macht hier die

o dvojčatech některých turbellarií sladkovodních. 15

Ausnahme. Es ist aber möglich, dass dieses Organ dem Entoderm seinen
Ursprung verdankte und erst zur Zeit entstand, als die Entoderm-
zellen einen einheitlichen Magendarm gebildet hatten.

Zum Schlüsse gestatte mir meinen verbindlichsten Dank Herrn
Prof. Vkjdovský für seine Ratschläge und die Bereitwilligkeit diese
Arbeit in seinem Institute zu vollenden, auszusprechen.

XIV.

Stadien über das Koimowa'er Horizont im Pilsner

Kohlenbecken.

Von Prof. Dr. F. Ryba i a Příbram.

(Mit 4 Tafeln.)

Vorgelegt in der Sitzung am 27. April 1906.

Als icli im Jahre 1903 die ersten Pflanzenüberreste von Kottiken
in der geologischen Abtheiiung des Historischen Museums in Pilsen
gesehen und im nächsten Frühjahre den interessanten Fundpunkt aus
eigener Anschauung kennen gelernt habe, reifte in mir der Vorsatz, die
wenig bekannte Flora der sogen. Kounowa'er Schichten im Pilsner
Kohlenbecken einem hauptsächlich die stratigraphischen Ziele verfol-
genden Studium zu unterziehen und die Ergebnisse dieser Forschung
als Beitrag zur Floristik der fpermischen Formation in Böhmen zu
veröffentlichen.

Dank dem unermüdlichen Eifer meines lieben Freundes Prof.
Cyrili. Kitt. Porkyně in Pilsen hat sich seitdem das in zwei verflos-
senen Jahren bei Kottiken aufgesammelte Material zu einer schönen
Collection gestaltet, wozu noch die Ausbeute anderer Localitäten in
demselben Terrain, und insbesondere die Funde „V propastech" bei
Ledec, in hohem Maasse beigetragen haben.

Alle diese sorgfältigen Aufsammlungen wurden mir vom Prof.
PcRKYNĚ in liebenswürdiger Weise zur Untersuchung zugeschickt, so
dass ich in die Lage versetzt bin, im Folgenden eine kurze Beschrei-
bung und womöglich auch die photographische Abbildung derjenigen

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 XIV. F. Ryba:

Arten wiederzugeben, welche für die Flora des Kounowa'er Horizontes
bei Pilsen als neu zu betrachten sind.

Die älteren Angaben über die Pflanzen des Kounowa'er Niveau's
in der Umgebung von Pilsen sind von Carl Feistmantel in seinem Werke
„Die mittelböhmische Steinkohlenablagerung" ^) in einer Tabelle
ersichtlich gemacht und von mir, soweit die Originale aufzufinden
waren, mit den modernen Bestimmungen identificirt ; es sind folgende
Species :

Hymenophyllites stipulatus Giitb. =:: Sphenopteris sUimlata G-utb.
Hymenophyllites cf, semialatus Gein. = Callipteris sp., vielleicht

Callipteris Pellati Zeill. (sp.).
Cyatheites arborescens Goepp. = Pecopteris arhorescens (Schloth.)

Brongn.
Cyatheites Miltoni Goepp. =z Pecopteris {Asterotlieca) Miltonii

(Artis) Brongn. ex parte em. Kidston.
Alethopteris Serlii Brongn. = Vielleicht Alefhopteris Grandinü

(Brongn.) Goepp.?
Alethopteris pteroides Brongn. =: Pecopteris pseudoreopteridia

Potonié.
Alethopteris longifolia Goepp. = Desmopteris lo)igifolia(Stevnher»-

Presl) Potonié.
Callipteris conferta Brongn. sp.

Schizopteris lactuca Presl i= Aplilehia crispa Gutb. sp.
Calamités Suckowi Brongn.
Calamités cannaeformis Schloth.
Calamités (varians) Stbg. approximatus Brongn.?
Asterophyllites equisetiformis Br.
Annularia longifolia Brongn. =r Annularia stellata (Schloth.)

Wood.
Annularia sphenophylloides Zenk.
Sphenophyllum Schlotheimi Br. 1 Sphenophyllum verticillatum

„ emarginatuni Br.j (Schloth.) Bronn.

Lepidodendion dichotomum Stbg.?

Sigillaria denudata Goepp. =: Sygillaria Brardii Brongniart.
Stigmaria ficoides Brongn.
Walchia piniformis Schi.

'j Arcliiv der natiuw. Laiidesthircliforschuug von Böhmen. V. Bd., Nro. .'}.
(Geologische Abtheilung.)

Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 3

Araucaroxylon SchroUianum Gp. ?
Carpolites insignis K. F. ?

F. Katzeb, in seiner,, Geologie von Böhmen" S. 1158 führt ausser-
dem aus dem Hangendflötzzuge Cordaites borassifolius Stgb. an.

Bemerkungen zu einigen neu aufgefundenen Pflanzen-
resten aus dem Kounowa'er Horizonte bei Pilsen.

A. Kryptogamae.

L P t e r i d p h y t a.

1. Filices {Farne).

a) Stammreste.

Ptychopteris macrodiscus (Brongti.) Corda.
(Tai. IL, Fig. 9.)

1836. Sigülaria {Caulopteris) macrodiscus. Brongniart., Hist.
végét. foss.; I, p. 418, 1\ 139.

1838. Caulopteris macrodiscus, Presl, in Sternberg, Ess. Fl.
monde prim., IL, fasc. 7— 8, p. 178, Geinitz, Verst. d.
Steink. in Sachs., p. 31, T. XXXV, Fig. 4 (au fig. 5?).
Schimper, Trait, de pal. véget., I, p. 707, T. LUI, Fig. 3.

1845. Ptychopteris macrodiscus. Corda, Beitr. z. FI. d. Vorw., p.
76. Germar, Verst. d. Steink. v. Wettin u. Löbejiin, p. 115,
T. XL, Fig. 1. Zeiller, Expl. Carte géol. Fr., IV, p. 102,
T. CLXX, Fig. 2. Zeiller, Fl. foss. terr. houiller de Com-
mentry, Ire part., p. 342, T. XXXVII, Fig. 5,6.

1853. Ptychopteris obliqua. Germar, Verst. d. Steink. v. Wettin
u. Löbejün, p. 115, T. XL, Fig. 2.

Ein zusammengedrückter ungefähr 20 cm langer Stamm; die
elliptisch-eiförmigen Blattnarben stehen jederseits in 4 deutlichen
Orthostichen^ sind bei 7 cm Länge 2*5 cm breit, an einigen Stellen
wenig scharf begrenzt und weisen unten eine nicht geschlossene Contour
auf. Das Leitbündel ist elliptisch, also vollständig geschlossen, inner-
halb desselben befindet sich ein 1*5 cm vom oberen Ende entferntes,
strichförmiges und etwas umgebogenes Innenbündel, welches an unse-
rem Exemplare nur bei zwei Narben deutlich zu sehen ist. Die

1*

4 XIV. F. Ryba:

Oberfläche zwischen den Blattfussspuren ist ziemlich glatt, aber die
Narben selbst zeigen insbesondere innerhalb des Aussenbündels
deutliche, von abgefallenen Luftwurzeln herrührende Furchen.

Ein einziges Stück von Kottiken bei Pilsen hat eine grosse
Aehnlichkeit mit dem in Flora v. Commentry T. XXXVII, Fig. 5 u. 6
abgebildeten Funde und scheint nach Zeiller als Steinkern mit Cau-
lopteris pelUgerix Brongn. zu correspondiren.

h) Wedelreste.

Callipteridium crassinervium (H. Potonié) Weiss.
(Taf. III, Fig. 5.)

1880. cf. Alethopteňs Virginiana. Fontaine et White, The Per-
mian or Upper Carboniferous Flora of West- Virginia and
Southwest-Pennsylvania, S. 88, T. XXXII, Fig. 1—5, T.
XXXIII, Fig. 1—4.

1880. cf. Alethopteris gigas Gein. bei Fontaine et White, Op. cit.,
S. 89, T. XXXIII, Fig. 5, 6.

1893. Callipteridium crassinervium. Potonié, Die Flora d. Rothlieg.
von Thüringen, S. 103, T. XI, Fig. 3, T. XIII, Fig. 1.

Einige Fiederbruchstücke von Ledec und Kottiken. Die Fieder-
chen letzter Ordnung dieser Art sind 4—10 mm lang und im Durch-
schnitt 2'5 mm breit, allmählich und wenig convergent, mit sehr
stumpfen Spitzen versehen, an der Basis schwach neuropteridisch
eingeschnürt; sie stehen an dem reproducirten Stückchen von Kotti-
ken etwas entfernt, bei Ledec dagegen kommen Exemplare mit dicht
an einander stehenden Fiederchen vor.

Das wichtigste Merkmal ist die aussergewöhnlich breite Mittel-
ader, welche „nur sehr allmählich nach der Spitze zu an Breite ab-
nimmt" ; sie nimmt an der Basis sogar bis Vg der Fiederchen-Breite ein
und verläuft fast bis zur Spitze. Die Seitennerven scheinen zwei-
mal-dichotom zu sein und treffen den Rand unter schiefen Winkeln.

Callipteridium gigas. (Gutbier) Weiss,
(Taf. I, Fig. 1, 2.)

1849, Pecopteris gigas. Gutbier, Verst. d. Rothl. in Sachsen, S.
14, T. VI, Fig. 1-3 (T. IX, Fig. 8?).

Studien über das KounoAva'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 5

1858. Aldlwpteris gigas. Geiuitz, Leitpfl. d. Rotbl. u. d. Zechst.
in Sachs., S. 12, T. I, fig. 2, 3.

1870. Callipteridium gigas. Weiss, Studien über Odontopterideu
in Zeitsch. d. Deutschen Geol. Gesellsch., XXIF, S. 879.
Sterzel, Fl. d. Rothl. im nordw. Sachs., S. 49, T. Vli, Fig.
4. Zeiller, Fl. foss. terr. houiller de Commentry, S. 199,
T, XX, Fig. 1-3. Zeiller, Fl. Foss. bass. houill. et perm.
d'Autun et d'Épinac, S. 78, T. IX, Fig. 4. Grand' Eury,
Géol. et paléont. du bass. houill. du Gard, S. 292, T. XIX,
Fig. 2, 3, 4. Sterzel, Fi. d. Roth v. Oppeuau, S. 275, T.
VIII, Fig. 1—5.

Diese Art tritt nach meinem Material sehr häufig bei Kottiken
auf. Die Bruchstücke sind erhalten bis zu 20 cm Länge und 45 mm
Breite. Von den übrigen Localitäteu des Kounowa'er Horizontes im
Pilsner Kohlenbecken, d. h. von Ledec, Čabálka, Trnowá, Malesitz etc.
ist mir diese Species bis jezt nicht bekannt.

Das Taf. 1, Fig. 2 in natürlicher Grösse dargestellte Fieder-
bruchstück zeigt, wie sich die Fiedern allmälich verschmälern und wie
sie in ein kleines oval-lineares Endblättchen auskeilen, welch' letzeres
von wenig grösserer Länge ist als die vorhergehenden.

Die Fiederchen sind unten 16 mm lang und 5 mm breit, die ober-
sten sind nur G mm laiig und ungefähr 3 mm breit, an einem ande-
ren Exemplare (T. I, Fig. 1) sind sie bis über 20 mm lang und bis
6*5 mm breit, entweder abwechselnd oder fast gegenständig angeheftet,
meist annähernd rechtwinklig abstehend und häufig ein wenig sichel-
förmig aufwärts gebogen, sich mit den Rändern berührend oder an der
Spitze getrennt, schwach gewölbt, mit der ganzen Basis ansitzend oder
am Grunde ein wenig eingezogen, oben abgerundet oder stumpflich-
spitzig.

Die Mittelader ist kräftig, rinnenartig eingesenkt, nicht herab-
blaufend, wenig vor der Fiederspitze verschwindend. Die Seitennerven
sind sehr zahlreich und mehrfach dichotomirend ; sie gehen ziemlich
steil von dem Mittel nerven ab, biegen sich dann etwas nach rückwärts
und erreichen den Rand unter Winkeln von 50° — 70°, Neben der
Mittelader treten beiderseits kurze Aderchen direkt aus der fein längs-
gestreiften Rhachis heraus.

Die jüngeren oder überhaupt die kleineren Wedel von CalipteH-
dium gigas (Gutbier) Weiss könnte man mit denjenigen von Callipte-
ridium pteriäiwn (Schloth.) Zeill. verwechseln ; ein gutes Erkennungs-

6 XIV. F. Eyba:

merkmal liefern aber die Secundärnerven, welche bei Calliptendium
pteridimn viel lockerer stehen. Das ähnliche CalUpferidium Eegina
(A. Römer erw.) Weiss unterscheidet sich von CalUpteridivm gigas,
durch breitere Fiederchen sowie durch das terminale, weniger zuge-
spitzte und grössere Blättchen der secundären Fiedern.

Callipteridium pteridium (Schloth.) Zeill.
(Taf. II, Fig. 4, 5, 6.)

1820. Füicites pteridius. Schlotheim, Petrefactenkunde, S. 406.
1828. Pecopteris pteroides. Brongniart, Prodr., S. 57 (? Hist.

végét. füss. I, S. 329, T. 99, Fig. 1 ?).
1833. od. 1834. Pecopteris ovata. Brongniart, Hist. végét. foss.,

I, T. 107, f. 4; S. 328. Sternberg, Ess. Fl. monde prim.,

II, fasc. 7-8, S. 150.

1836. Alleťhopteris ovata. Goeppert, Syst. fil. foss., S. 315.
1839. Neuropteris mirabilis. Rost, De filic. ectyp., S. 23.
1845. Neuropteris ovata. Germar, Verst. d. Steink. v. Wettiu
und Löbejün, S. 33, T. XII.

1869. Neuropteridium mirahile. Weiss, Foss. Fl. d. jüngst. Stein-
kohl., S. 29.

1870. Callipteridium mirahile. Weiss, Z.eitschr. d. deutsch, geol.
Gesellsch. XXII, S. 877. Weiss, Aus d. Steink., S. 14, T.
13, Fig. 85, 86.

1877. Callipteridium ovatum. Grad'Eury, Fl. carb. du dép. de
la Loire, S, 109. Zeiller, Expl. Carte geol. Fr., IV, S. 66,
T. CLXVI, Fig. 3, 4. Renault, Cours bot. foss., III, S. 155,
T. 15, Fig. 4; T. 18, Fig. 3, 4.

1880. Callipteridium Pardeei. Lesquereux, Coal-Fl., S. 169,
Atlas 1879, T. XXVI, Fig. 2, 3.

1888. Callipteridium pteridium. Zeiilei", Fl. foss. terr. houiller
deCommentry, Ire pj^j-t , s. 194, T. XIX, Fig. 1—3. Zeiller,
Fl. foss. bass. houill. et perm. d'Autun et d'Epinac, S. 76,
T. VIII, Fig. 12, 13. Zeiller, Bass. houill. et perm. de
Brive II. Fl. Foss., S. 33. Potonié, Fl. d. Rothl. v. Thü-
ringen, S. 106, T. IX, Fig. 3.

Diese Art fand sich häufig bei Ledec, seltener bei Kottiken.
An dem Taf. II, Fig. 6 abgebildeten Wedelstück von Kottiken
sieht man die spitzständigen, langen und alethopteridisch-herablau-

Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 7

feiideu Fiedercheu, welclie sich weiter unten in breit-lineare Fiedern
zweiter Ordnung auflösen. Die Spindeln sind mit „decursiven," drei-
eckigen Fiederchen besetzt. Die Rhacliis ist fein längsgestreift.

Die Fig. II, Taf. 5 liabe ich hauptsächlich zur Veranschaulichung
der Nervatur abbilden lassen. Das Stückchen ist bei Ledec vorge-
kommen und besteht aus zwei 55 cm langen secundären Fiedern. Die
Fiederchen sind durchschnittlich 13 mm lang und über 4 mm breit,
ein wenig sichelförmig gekrümmt, mit schwach convergenten Rändern,
an der Basis sich berührend, am oberen Ende abgerundet. Der
Mittelnerv ist nicht besonders kräftig und am Grunde nicht herablau-
fend, die Seitennerven sind zahlreich, einmal bis dreimal gegabelt,
die unteren Secundärnerven treten direkt aus der Rhachis.

Wie sich diese Species von Calliptendium gigas (Gutbier) Weiss
unterscheidet, habe ich schon bei der Beschreibung des letzteren erwähnt.
Callipteridium Rocliei (Zeiller) Weiss wird gegenüber Callipteridium
pteridiumAmú\ eine deutliche Oehrchenbildung, schwächere Narben-
gabelung, sowie durch stärkere und weniger dichte Secundärnerven
charakterisirt.

Callipteridium äff. Regina (A. Roemer erw.) Weiss.

Einige Callipteridium-Reste von Ledec scheinen eine Mittelform
zwischen Callipteridium gigas (Gutbier) Weiss ernerseits und Calli-
pteridiitm pteridium (Schloth.) Zeill. andrerseits zu bilden, ihre Fiedern
letzter Ordnung sind aber viel breiter, so dass das Verhältniss der
Länge zur Breite ähnlich demjenigen bei Callipteridium Regina (A.
Roemer erw.) Weiss erscheint. Der Mittelnerv läuft nicht bis zur
Spitze fort, die Secundärnerven sind zweifach, selten dreifach dicho-
tom, dafür bilden sie „mit dem Mittelnerven und mit dem seitlichen
Blattrande spitze Winkel", — ein Kennzeichen, welches nach
RoEMEu^) und PoTONiÉ^) für Callipteridium Regina charakteristisch
sein soll.

Callipteridium suhelegans (H. Potonié) Weiss.
(Taf. III, Fig. 1.)

1890. cf. Callipteridium pteridium. Zeiller, Bass. houill. et perm.
ď Autun et ď Epinac, S. 76, T. VIII, Fig. 13.

') F. A. Roemer, Die Pflanzen des productiven Kohlengebirges am südlichen
Harzrande und am Piesberge bei Osnabrück, S. 29.

") H. Potonié^ Die Flora des Rothliegenden von Thüringen, S. 105.

8 XIV. F. Ryba:

1893. Callipteňdium subeleyans. Potonié, Die Flora des Rothlie-
genden von Thüringen, S. 107, T. XI, Fig. 3, ï. XIII,
Fig. 4.

Obzwar icli schon auf Grund der früheren Funde bei Ledec die
Anwesenheit dieser von Potonié aufgestellten Species im Pilsner Kou-
novva'er Horizonte vermuthet habe, ist es mir gelungen erst in der
der letzten Sendung von Kottiken dieselbe unzweifelhaft zu con-
statiren.

Es ist ein 20 Centimeter lauger und 8 Centimeter breiter Wedel
mit allen von Poïonié angegebenen Merkmalen. Fiedern vorletzter Ord-
nung sind 5'5 bis 6 cm lang und ungefähr 15 mm breit. Fiederu
letzter Ordnung sind bis 10 mm lang und gegen 2 bis fast 5 mm
breit, sie stehen nicht so steil auf den Spindeln letzter Ordnung wie
bei CalUpteridium pteridium (Schloth.) Zeill. und zeigen hie und da
eine schwache Oerchenbildung wie Callipteridium Rochei Zeill. (sp.),
sie berühren sich nicht gegenseitig und sind durch schwache Ein-
schnürung ausgezeichnet.

Mittelnerv der Fiederchen ist bis % hinauf breit. Nervchen
sind höchstens zweimal gegabelt, „daher auch ihre Fussstücke (in der
Nähe des Hauptnerven) eng aneinander stehend und die ganze Fläche
gleichmässig eng — genervt erscheinend." (Potonié, Op. cit. S. 109!)

Odontopteris siibcrenulata (Rost) Zeiller erw.

Unter dem Material der ersten Aufsammluugen von Kottiken
und Malesitz finden sich einige Fragmente von Fiederspitzen, deren
Aehnlichkeit mit Odontopteris suhcremdata nicht zu verkennen ist
und die sonst mit der folgenden Neurodontopteris auriculata (ßrongn.
emend.) Potonié leicht zu verwechseln sind. Sie unterscheiden sich
von der letztgenannten Species dadurch, dass ihre Nervchen etwas
regelmässiger und meist deutlicher sind und verhältnissmässig dichter
stehen. Ausserdem sind die Fiedern der Odontopteris suhcremdata
„meist mehr lineal gestaltet" und ihre Kuppen „sind mehr halbkreis-
förmig contourirt" (Vrgl. Potonié, Thüringen, S. 134 und Derselbe
Abbildg. u. Beschreibg. Foss. Pflanzen-Reste, Lief. II, 26.!).

Neurodontopteris auriculata (Brongn. emend.) Potonié.

Von dieser hat Art die geologische Sammlung der k. k. montanibt
Hochschule in Pribram im Jahre 1905 von einem hochverdienten Local-

Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 9

Sammler Bayer aus Pilsen eiu einziges Stück erworben. Es ist sebr
fragmentarisch und in verwittertem weichem Materiále von Ledec
schlecht erhalten, 7 cm lang, fast 5 cm breit und besteht aus einer
fein gestreiften Khachis, von der rechts und links 4 abwechselnde,
unvollständige Fiederchen abgehen. Die äussere Gestalt der Fieder-
chen, die Art ihrer Anheftung sowie die Nervatur entsprechen voll-
kommen der von Potouié, Thüringen S. 125 u. folg. angegebenen
Diagnose. Die specielle Beschreibung und Abbildung muss den weiteren
Funden überlassen werden.

Linopteris Gcrmari (Giebel) Potonié.
(Taf. I, Fig. 3.)

1857. LoncUopteris Germari. Giebel, Palaeoutol. Unters. (Zeit-
schrift f. d. ges. Natuiw.) S. 301-303, T. I.

1862. Didyopteris Scliuetzei. A. Ptoemer, Beiträge znr geol.
Kenntnis des nordw. Harzgebirges, S. 30, T. XII, Fig. 1.
Potonié, Die Flora d. Ptothlieg. von Thüringen, S. 143,
T. XVIII, Fig. 2—7, T. XX, Fig. 2.

1864 — 65. Sagenopteris taeniaefolia. Goeppert, Foss. Fl. der
perm. Format, S. 127, T. IX, Fig. 11 — 13.

1880. An Neuropteris dictyopteroides. Fontaine u. White, Perm,
a. upp. Carb. Fl. of West-Virginia und S. W. Pennsyl-
vania, S. 49, T. VIII. Fig. 3—5.

1897. Linopteris Schuetzei. Potonié, Lehrb. d. Ptlanzenpalaeont.
S. 154.

1897. Linopteris Germari. Potonié, Lehrb. d. Pflanzenpaleaont.,
S. 154. Potonié, xlbbildung. u. Beschreibg. foss. Pflanzen-
ßeste der palaeozoischen und mesozoischen Format.
Lief. II, 30.

1901. Lonchopteris Scliuetzei w. Sagenopteris Schuetsei. A. Roemer,
Manuscript, veröffentlicht bei Sterzel, Weitere Beiträge zur
Revision der Rothliegendflora v. Ilfeld, S. 593.

Ein isolirtes Fiederchen von Kottiken, schwach sichelförmig ge-
bogen, 18 mm lang und über 6 mm breit (also fast 3mal länger als
breit), an der Basis herzförmig eingeschnürt, mit fast parallelen
Rändern und einem stumpf abgerundeten Ende. Der Mittelnerv deut-
lich sichtbar und im obersten Theile des Fiederchens verschwindend.

10 XIV. F. Ryba:

Adermasclien (besonders „die rechtwinklig auftreffeuden randstäu-
digen!") klein.

ApMebia Erdmannii (Germar) H. Potonié-
(Taf. II, Fig. 3. 7.).

1849. Selaginües Erdmannii. Germar, Verstein. von Wettin und

Löbejün, 6. Heft, 1849, S. 61, T. XXVI.
1858. Paehyphyllum fimhriahmi. Lesquereux in Rogers, Geol. of

Pemis. II, 2, 1858, S. 863, T. VIII, Fig. 2.
1858. Pachypliyllum Jiirsutuni. Lesquereux 1. c. S. 863, T. VIII,

Fig. 3.
1869. Spiropteris Erdmannii Scliimper, Traité de paléont. véget.

I, 1869, S. 689, Atlas S. 19, T. XLIX, Fig. 3. = Copie

nach Germar. .
1869. Rhacopliyllum hirsutum (Lesqu.) Schimper, Traité etc. I,

S. 687 und Lesquereux, Coal-Flora 1880, S. 318, Atlas

1879, T. LVII, Fig. 2.
1890. ScMzopteris Gutbieriana Preslcf. Grand' Eury, Bass. houill.

du Gard, S. 300, T. XII, Fig. 15.

1892. Aphlebia Dessortii. Zeiller, Fl. foss, de Brive, S. 51,
T. IX, Fig. 4.

1893. Aphlebia Erdmannii. Potonié, Die FI. des Rothlieg, in
Thüringen, S. 158, T. XXI.

Ein flaches, blattartiges, theilig-gefiedertes Gebilde, von dem der
oberste Theil und ausserdem noch ein der Germar'chen Figur A ähn-
liches Bruchstück abgebildet sind.

Die obere Partie dieser aphleboideu Bildung besteht aus dem
Mittel.stück und aus sechs Seitenästen, welche von dem erstereu paar-
weise (rechts und links) unter einem mehr oder weniger spitzigen
Winkel abgehen und wieder fiederartig vertheilt sind. Die Spreu-
scliuppen, resp. Stachel — ähnlichen Organe, w^elche dea 10 cm langen
und 5 cm breiten Rest bekleiden, stehen ziemlich dicht, wie z. B.
an der Germar'schen Figur 5, und haften nicht nur dem Räude an,
sondern bedecken namentlich die ganze Fläche der Seitenäste sowie
den freien Theil des Mittelstücks. Der übrige Theil der Fläche ist mit
kleinen Vertiefungen versehen, welche von den abgefallenen Schuppen
herrühren .

Das zweite Exemplar muss entweder der Basis des Wedels oder
einer grösseren Aphlebia angehören; die Seitenäste sind nicht er-

Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. H

halten und anstatt der Vertiefungen sieht man hie und da Höckerchen,
„auf denen Schuppen, die dann an ihrem Grunde als zwiebelartig an-
geschwollen zu bezeichnen sind, gesessen haben." (Potonié, Op. cit.,
S. 158!). Die hervortretenden Unebenheiten sind gegen den Rand zu
weiter von einander entfernt, nach der Mitte hin sind sie aber sehr
genähert und bilden bisweilen auch unter einander fliessende Reihen.
Vorkommen: Kottiken bei Pilsen; 2. Exemplare in der Samm-
lung der k. k. montan. Hochschule in Přibraní, 1 Exemplar im Pilsner
Museum.

ApJüebia Germarii (Zeiller) Presl.
(Taf. II, Fig. 1.).

1847. Schkopteris laduca. Germar, Verst. d. Steink. v. Wettin

und Löbejün, S. 45, T. XVIII, Fig. la, Ib, T. XIX.
1852. Palmacites caryotoides Sternb.? in Ettingshausen, Flora

von Stradonitz, S. 17, T. I, Fig. 3.
1888. ApJilehia Germarii- Zeiller, Fl. foss. de Commentry,

S. 289, T. XXXIV. Potonié, Die Flora des Rothlieg. v.

Thüringen, S. 157, XXIII, Fig. 1.

Die äussere Gestalt der Aphlebia Germarii Zeiller (sp.) ergiebt
sich zur Genüge aus unseren in '^'y die uns vorliegenden Reste der
Art darstellenden Figuren,

Das besser erhaltene Stück, von dem sich auch der negative
Abdruck im Pilsner Museum befindet, ist in der Schlucht „V pro-
pastech" bei Ledec vorgekommen. Es ist gegen 10 cm lang und über
8 cm breit, zweifach (?) fiederiggelappt, mit ziemlich gut contourirten
uuregelmässigen Spreitentheilen. Die Mittelaxe des Gebildes ist unten
lYi cm breit, die schief abstehenden Fiedern erster Ordnung sind
abwechselnd, herablaufend und wellig umgebogen, und sind 2 — 3 cm
von einander entfernt. Die Fiedern letzter Ordnuug, resp. die Lappen
sind auch "H.b wechselnd, aber ihre Form ist schwer zu bestimmen, da
dieselben in das Gestein eindringen und in Folge dessen nur ihre
basischen Theile zur Schau tragen.

Von der Aphlehia crispa Gutbier (sp.) unterscheidet sich unsere
Species, wie Zeiller, Op. cit. S. 291 bemerkt, durch folgende Merk-
male: Sie ist regelmässiger gelappt, hat eine mehr ovale Gestalt, eine
relativ engere Eniwickelung der Axen, die Sinus der Lappen sind viel
tiefer eingeschnitten, und endlich zeigen die Lappen eine mehr lineare
Form. Recht ähnlich der Aphlebia Germarii Zeiller (sp.) ist weiter

12 XÍV. F. Ryba:

die von Zeillkk bekauut gegebene Aphlebia elonyaia Zeiller (sp.),
speciell die Fig. 4, Taf. XXXII in der Flora von Commentry, nur
sind die Nerven unserer Art sehr zahlreich, fein, parallel verlaufend
und bis in die letzten Lappen gehend.

2. Sphenopliyllaceae.

Sphenophijllum oblongifolium Gerniar.
(Taf. I, Fig. 4. 5.)

1828. Rotidaria ohlongifolia. Germar u. Kaulfuss, Act. Ac. Caes.
Leop. Gar. Nat. Cur. XV, P. II. S. 225, Ï. 65, Fig. 'd.

1845. SpenophylUtes ohlongifoUus. Germar, Die Verst. der
Steinkohlengeb. v. Wettin u. Löbejün im Saalkreise II, S. 18,
T, VII, Fig. 2.

1855. Sphenophyllum ohlongifolium mit angustifolium. Geinitz,
Die Verst. d. Steinkohlenf. in Sachsen, S. 12 (exkl. angu-
stifolium), T. XX, Fig. 11-14. V. Roehl, Foss. Fl. d. Stein-
kohl.- Format. Westf., S. 32, T. ÍV. Fig. 18, z. Tbl.

1880. Sphenophijllum oblongifolium. Zeiller, Vég. Foss. du terr.
carb. de la France, S. 33, T. CLXI, Fig. 1, 8. Renault,
Cours de Botan. foss. II, S. 88, T. XIIÍ, Fig. 15-17. Sterzel,
Flora d. Rotlieg, im Plauenschen Grunde, S. 104, T. X.
Fig. 2 u. 2 a— c. Zeiller, Mém. Soc. -géol. d. France Nro.
11, S. 26, T. m, Fig. 3, 4. Renault, Études sur la terrain
houill. de Commentry II, Flore fossile, 2e Partie, S. 483, T. L,
Fig. 1—5. Sterzel, FI. d. Rotlieg. v. Oppeuau, S. 324,
T. XI, Fig. 5, 6? Zeiller, Bass. houill. et perm. de Brive
II, FI. foss., S. 70, T. XIV, Fig. 5, 6.

Das häufigste Sphenophyllum bei Kottiken und Ledec. Die Quirle
sind 6blättrig, von den Blättern sind zwei kleiner und vier grösser
(Tmž/^/a -Beblätterung!) Die Form der Blätter ist länglich ver-
kehrteirund oder länglich- keilförmig, in zwei flache und ge-
zähnte Loben getheilt,~ die grösseren Blätter sind über 8 mm, die
kleineren höchstens 5 mm lang. Von der Basis gehen 2 Hauptverven
aus, die sich einfach oder auch zweifach (nicht selten einseitig!)
teilen und in ziemlich paralleler Stellung in die einzelnen Zähne ein-
münden.

Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. j3

3. Calamariaceae.
Calamités {Calamophyllites) varians forma sem,icircularis W. (sp.).

Von diesem Calamiten sind mir 3 Bruchstücke von Kottiken
bekannt. Zwei von ihnen sind gerade so beschaffen, wie die Taf. XVI,
Fig. 7 und 8 in Weiss, Steinkohlen-Calamarien II abgebildeten Exem-
plare, nur sind sie noch unvollständiger erhalten, indem die Periode
gar nicht markirt ist und blos die grossen Astnarben gedrängt, oben
abgeplattet und unten halbkreisförmig erscheinen. Das dritte Stück
ist 20 cm lang und 10 cm breit, seine Zugehörigkeit zu Calanio-
phyllites varians ist zweifellos, aber die specielle Form lässt sich
nicht bestimmen.

Annularia spicata (Gutbier) Schimper.
^Taf. III, Fig. 2, 3.)

1849. Asterophî/llifes spicata. Gutbier, Verst. d. Rothlieg, io
Sachs., S. 9, T. II, Fig. 1—3. Geinitz, Leitpfl. d. Rothlieg,
u. d. Zechsteingeb. od. d. perm. Format, in Sachsen, S. 8.
Geinitz, Dyas, II. Heft, S. 136.

1869. Annularia spicata, Schimper, Traité de paléont. végét. I,
S. 350, III. S. 459. Zeiller, Bass. houill. et perm. de
Brive II. FI. foss., S 68, T. XI, Fig. 2—4. Potonié, Die
FI. des Rothlieg. v. Thüringen, S. 175, T. XXIV, Fig. 7.

1869—72. Astcrophyllites spicafus. Weiss, Foss. FI. d. jüngsten
Steinkohlen!', u. d. Rothlieg., S. 128, T. XVIII, Fig. 32.

1887, Annularia micropliylla Sauveur in Stur, Carbon-Fl. d.
Schatzlarer Schichten, 2. Calamarien, S. 211, T. XIV, Fig.
8. u. 9.

Dieser Calamarienrest ist bei Ledeč in der Schlucht „V pro-
pastech" und bei Čabálka (1 Stück) sehr fragmentarisch erhalten;
man hat meistens von ihm nur kleine Stücke gefunden, welche aus
primären Ästchen und höchstens noch aus einem oder dem anderen
haftenden Secundärzweigchen bestehen. Erst in der letzten Zeit hat
mir mein Freund Prof. C. Ritter Purkyně ein etwas ausgelaugtes
Exemplar von Ledec eingesendet, an dem alle Charaktere dieser höchst
zarten und zierlichen Pflanze schön ausgebildet sind.

Das mir zugesendete Exemplar habe ich auf Taf. HI, Fig. 3
abbilden lassen; es ist 10 cm lang und unten 6 cm breit, sein Stämmchen
ist unten 25 mm breit, fein gestreift und gegliedert; die einzelnen

14 XIV. F. Ryba:

Glieder sind von unten nach oben 20 mm, 15 mm, 11 mm, 8 mm,
6"5 mm, 4 mm und 2 iww lang. Stengel zweiter und dritter Ordnung
sind gegenständig, auch fein gestreift und fast aufrecht abstehend.

Die Blattquirle des Hauptstengels messen höchstens 9 — 12 mm im
Durchmesser, die kleinen Blattquirle der Secundär- und Tertiärzweige
haben ungefähr 4 — 7 mm im Durchmesser. Die Grösse der Blätter bei den
dem Hauptstämmchen ansitzenden Quirlen schwankt zwischen 3 u. 10 mm
bei den secundären und tertiären Quirlen zwischen 2'5— 5 mm. Die
Form der Blatter ist lineallanzettlich, die kleinsten von ihnen stehen
normal zu 6 an den zarten Zweigen dritter Ordnung, die grösseren
zu 9 oder mehr an denen der zweiten Ordnung beisammen; sie sind
an ihrer Basis zu einem manchmal kaum merklichen Ringe verwachsen^
welch letzterer am stärksten an den Blattquirlen der Hauptzweige
entwickelt erscheint,

Calamostachys (Sfachannularia) tuherculata (Sternberg) Schimper.

Ziemlich zahlreich und schön. Besonders gute Exemplare von
Kottiken sind durch Kauf in den Besitz der geol. Sammlung des
k. k. montan. Hochschule in Přibraní übergegangen ; ausserdem ist
diese Calamostachys einigemal bei Ledec vorgekommen.

Huttonia carinata Germar.

Die mittlere Partie der abgeblatteten Ähre. Fundpunkt: Kot-
tiken, 1 Stück.

Gingularia typioa Weiss.

Ein abgebrochener plattgedrückter fertiler Blattkreis von Kottiken,

Equisetites grandis Ryba (n. sp.).
(Taf. HI, Fig 7.)

Es sind zwei Diaphragmen von Kottiken, von denen das eine
in unserer Abhandlung reproducirte im Abdruck einer elliptischen (?)
Fläche von ungewöhnlich grossem Durchmesser entsprechen dürfte.
Dieselbe markirt sich durch eine Reihe von knotenförmigen Fältchen,
welche nach innen mit einer linearen Auftreibung begrenzt sind und
dann in die glatte Scheidewand übergehen, nach aussen von einem
etwa 17 mm breiten Ringe umgeben sind, welcher unter der Lupe
eine höchst feine radiale Streifung wahrnehmem lässt und in regel-
mässigen, 20 mm betragenden Distanzen mit 11 mm langen und
ziemlich tiefen Einschnitten versehen ist.

Studien über das Kouuowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. ]5

Obzwar die Scheidenzahiie nicht sichtbar sind, liegt kein Grund
vor, diese Ptíanze von Equisetifes zu trennen ; die detailliite Beschreibung
und botanische Erklärung derselben, sowie der Vergleich mit anderen
Species dieser Gattung, besonders mit Equisetites lingulatiis Germar
(Verst. d. Steinkohlengeb. von Wettin und Löbejiin S. 27, T. X, Fig. 1 !),
liisst sich so lange nicht durchführen, als uns ein reichlicheres Ma-
terial zur Verfügung stehen wird.

4, Lijcopodiales.

Lepülophytae : Bothrodendron Liudley und Huttou.

cf. Bothrodendron minutifolhmi Boulay (sp.).

(Taf. II, Fig. 8.)

187G. Rhytidodendron minidifolium. Boulay, Terr. houill. du Nord de
la Fr., S. 39, T. III, Fig. 1. Renault, Cours bot. foss., II,
S. 52, T. XII, Fig. 1, 2.

1879. Bothrodendron minutifolhim. Zeiller, Expl. carte geol.
Fr., IV, S. 117; Bull. Soc. Geol, 3e Série, XIV, S. 180,
T. IX, Fig. 1, 2; Flore foss. de Valenciennes, S. 491,
T. LXXIV, Fig. 2-4. Kidston, The Flora of the Carboni-
ferous Period., second papér. Proč. Yorks. Geol. and Po-
lytech. Society, S. 350, T. LIX, Fig. 1—3. Zalessky, Végét.
foss. du terr. carbonifère du bassin du Donetz I. Lyco-
podiales, S. 44, T. VI, Fig. 6, 6a, 9, 9a.

1893. Sigillaria (Bothrodendron) minufifolia. Weiss, die Sigil-
larien der Preuss. Steinkohl, und Rothlieg. Geb., Subsigil-
larien, S. 49, T. I, Fig. 3, 4, 6, T. II, Fig. 7-11.

Dieser formenreiche Bothrodendron scheint auch bei Kottiken
nicht selten vorzukommen, aber der Erhaltungszustand ist so ungünstig,
dass seine definitive Bestimmung erst den weiteren Funden überlassen
werden muss.

Die Blattnarben sind sehr klein, breiter als hoch, mehr gerundet,
die 3 Närbchen in der Blattnarbe, sowie der punktförmige Höcker
über derselben habe ich nirgends beobachten können.

Zur Orientation für die Sammler im Terrain von Kottiken ist
in unserer Abhandlung ein Exemplar abgebildet, an dem die lepido-
dendroiden Polster schwach angedeutet sind und welches wahrscheinlich
die Oberfläche eines jungen Zweiges darstellt.

16 XIV. F. Ryba:

Lepidopliytae : Sigillariaceae.

SigiUana cawptotaen'm Wood.
(Taf. IV, Fig. l, 2, 3, 4, 5, 6 u. 8.)

1857. Sigillaria rimosa. Goldenberg, Flora Saraep. foss. II, S. 22,

T. VI, Fig 1-4; in, S. 42, T. XII, Fig. 7?, 8?; v. Roehl,

Palaeontogr. Bd. XVIII, S. 93, T. XXX, Fig. 5.
1860. Asolaniis camptotaenia. Wood, Proe. Acad. nat. sc. Pliilad.,

Juni, S. 238, T. IV, Fig. 1 .
1860. Lepiäodendron barbatum. A. Roemer, Beiträge zur geol.

Kenntniss des norwestl. Harzgebirges, IV, S 196, T. XXXI,

Fig. 12; dasselbe in Palaeontogr. Bd. IX, S. 40, T. VIII.

Fig 12.
1866. Sigillaria monostigma. Lesquereux, Geol. Survey of Illinois

II, S. 449, T. 42, Fig. 1—5; Goal flora of Pennsylvania etc.

S. 468, T. LXXIII, Fig. 3-6.
1869. Sigillaria camptotaenia. Wood, Trans. Americ. phil. Soc

XIII, S. 342, T. IX, Fig. 3; Zeiller, Bassin houill. de Valen-

ciennes, S. 588, T. LXXXVIII, Fig. 4-6; Weiss-Sterzel,

Sigill. d. preuss Steink.- u. Rothlieg.- Gebiete II, S. 66,

T. IV, Fig. 20—25, T. V. Fig, 28-30.
1877. Pseudosigillaria monostigma. Grand' Eury, Flore carb.,

du dápart. de la Loire, S. 144.
1890. Sigillaria- Camptotaenia monostigma- Grand' Eury, Géologie

et paléontologie du bassin houiller du Gard, S. 262, T. IX,

Fig. 4 u. 7.
1890. Sigillaria-Camptotaenia gradienta. Grand' Eury, Géol. et

paléont du bassin houill. du Gard. T. IX, Fig. 6. u. T.

XXII. Fig. 1.

Bei Kottiken ist diese Sigill aria-Species ziemlich häufig und liegt
uns in mannigfachen Erhaltungsstadien vor. Bevor ich zur Beschrei-
bung derselben übergehen werde, gebe ich wörtlich die Diagnose von
Weiss (Op. cit., S. 65. u. 66!) wieder:

„Stämme, deren Oberfläche bisher nur leioderm gefunden wurde,
aber mit mehr oder weniger geschlängelten Runzelungen oder Streifen,
versehen ist, die schräg von Narbe zu Narbe verlaufen. Die Blatt-
narben bei guter Erhaltung zwischen querrhombisch und querelliptisch
mit spitzen und in querlaufende Kanten verlängerten Seitenechen. In
der Narbe haben die 3 Närbchen eine solche Umbildung erfaliren,
dass sie wohl kaum zu 3 auftreten, sondern mehr oder weniger

i

Studien ttlier das Kotinowa'éi' Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 17

deutlich einen Ring bilden. Unter der Narbe, manchmal auch über
ihr ein glatteres etwas convexes, oft schwanzförmiges Feld, das in
die Runzeln sich auflöst. Der convexe Streifen unter der Narbe
setzt sich als Strang durch die Rinde bis zum Holzkörper fort und
bildet auf dem entrindeten Steinkern vorstehende Wülste oder Schuppen
in Knorrienform.

Die Blattnarbe wird häufig dadurch scheinbar verändert, dass
der oberste in der Narbe endende Spitzentheil dieser Wülste sich
ablöst und abfällt und eine concave, länglich elliptische bis rundliche
Narbe hervorruft, die nicht Blattnarbe ist. Von den Ilaupt-Schrägzeilen
die steileren am meisten vortretend. Kohlenrinde stets dünn."

T. IV, Fig. 1, Ein 6 cm langes und in der Mitte 3'5 on breites
Fj'agment, an dem aus der runzeligen Rindenoberfläche drei in einem
schrägen Zeile stehenden Narben hervorspringen, welche die oben
beschriebene Beschaffenheit der Blattnarbenfläche deutlich dokumen-
tiren. Über den Narben, insbesondere über der untersten, findet sich
eine rinnenartige Einsenkung mit einem schwachen Pünktchen darin,
welches an den „Knotenpunkt" anderer Sigillaria-Spezies erinnert.
Der schwanzförmige Anhängsel unter dem sackförmigen Theile ist
gerade so wie an der IFe^ss'schen Abbildung Op. cit. T. IV, Fig. 22
u. 22a nur angedeutet, aber das Streifen sy sten ist deutlich w^ellen-
förmig und lauft von jeder Blattnarbe nach 4 Richtungen aus. Die
Entfernung der mittleren Narbenpunkte in II beträgt 20 nmi (Siehe
die nebenstehende Schema!).

T. IV, Fig. 4. Flachgedrücktes Stämmchen, nur auf einer Seite
gut erhalten. Von den drei Hauptzeilen schneiden sich 1. u. IL oben
unten 93°, die dritte Hauptzeile, Diagonale der beiden ersteren, (III)
macht mit (I) etwa 46°. Die Distanz der Blattnarben in der Richtung
(I) beträgt 25 nmi, in (11) 28 mm, in (III) 37 mm. Ein „Narbenfeld,;-
ist etwa 750 qmm gross. Durch eine starke Entrindung erscheinen

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2 ■

lg XÏV. F. Ryta:

die mit deQi sackförmigen Theile zusammengescbmolzenen Narben als
Ellipsen und die strangartigen Wülste treten in typischer Weise
hervor.

T. IV, Fig. 5. Ein 155 mm langer und 55 mm breiter Abdruck,
dessen Wellenstreifung sehr steil, daher fast parallel ist. Die Narbeu-
beschaftenheit wie an vorigem Stücke. Die Hauptzeilen I. u. II. schneiden
sich oben unter 84", die (I) ist etwa 48*', die (II) etwa 32" gegen die
Axe geneigt. Die Diagonale (III) ist 8° geneigt und macht mit (I)
etwa 42". Die Distanz der B. N. in der Richtung (I) betrcägt fast
21 mm, in (11) 18*5 mm, in III 30 mm. Ein „Narbenfeld" hat die
Grösse 360 qmm.

T. IV, Fig. 2. Ein 12 cm langes, 7 cm breites Negativ; die
Welleustreifen folgen besonders der Richtung der dritten Hauptzeile.
Von den B. N. sieht man nur den inneren Ring und die Seiteneckeu.
Das Positiv, welches ich nach der von Potonié angegebenen Methode
(in Keilhack, Lehrb. d. prakt. Geol., p. 559 folg. !) erhalten habe, zeigt
einen „gefranzten schwanzförmigen Anhängsel mit flacher mittlerer
Längsrinne."

T. IV, Fig. 3. Die Blattnarben und die Kohlenrinde fehlen ganz,
die Abbruchsteilen sind ähnlich der Knorria acicidaris ausgebildet.
Die Wellenstreifen sind schwach und sehr fein.

T, IV, Fig. 8. zu einem 15 cm langen und 5 cm breiten Stamm
gehörig, welcher knurrienartige Struktur auf dem Steinkern trägt. Die
Wülste sind als langgestreckte, oben und unten spitz endende Erhe-
bungen entwickelt. Die Oberfläche zeigt äusserst zarte Längsstreifung
wie das Weiss'sche Original, Op. cit. T. V., Fig. 28 u. 29.

T. IV, Fig. 6- Die Blattnarben sind vollständig verschwunden
und ihre Seitenecken sind zu horizontalen Linien vereinigt. Die
Wellenstreifung zwischen den Narben nur mit der Lupe gut wahr-
nehmbar.

Sigillaria Hofmanni Ryba (n. sp.)
(Taf. IV, Fig. 7.)

Kleine und abgerundet querrJiombische Blattnarben mit scharfen
Seiteneclten, welche in hogige Seitenlinien verlängert sind. Oberrand
meistens mit einem ziemlich tiefen, spitzen Einschnitt versehen. Lcio-
derme Oberfläche mit etwas welligen fast geraden Längsrunseln, die
an einigen Stellen von den Seitenecken der B. N, fächerförmig aus-

Studieu über das Kouiiowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 19

gehen und nur mit der Lupe deutlich sichtbar sind. Unter den B. N.
eine flache rinnenartige Vertiefung.

Diese neue Species ist einerseits mit Sigillaria halensis Weiss
(n. sp.) verwandt, andrerseits nähert sie sich der Sigillaria mutans
Weiss (n. sp.) und zwar den leiodermen Formen vom Typus Sigilla-
ria denudata Goeppert> Wie Sigillaria halensis hat auch unsere Art
kleinere und mehr zum Rhombischen geneigte Blattnarben, deren
Seitenecken bogig verlängert sind ; sie unterscheidet sich aber von ihr
durch die scharfe Bucht am oberen Rande der B. N. sowie durch das
Fehlen einer schwachen Bogenlinie und eines vertieften Pünktchens
über denselben, — Von Sigillaria mutans Weiss, forma denudata
Goeppert sp. wird sie durch grössere Entfernung der Narben, durch
ihre rhombiache Gestalt und durch weniger kräftige Runzeln unter-
schieden. — Die Vertiefung unter den Narben zeigt eine gewisse
Aehnlichkeit mit Sigillaria camptotaenia Wood.

Betrachtet man die Blattnarbenreihe a b (T. IV, Fig. 7.) als
Orthostiche, so bilden die drei Hauptzeilen mit a b folgende Winkel :
ungefähr 31° mit den beiden steilen, 80° mit der flachen. Die Ent-
fernung zweier Narben in der flachen Zeile beträgt etwa 10 ?wm, in
den beiden steilen Hauptzeilen (von oben rechts nach unten links)
9 mm und (von oben links nach unten rechts) 9-5 — 12 mm, in der
senkrechten (Diagonale) 16—18 mm. Ein „Narbeufeld" hat etwa
99 qmm.

Benannt wurde diese bei Kottiken gefundene Pflanze nach dem Vor-
stand der Lehrkanzel für Mineralogie, Geol. etc. an d. k. k. montan,
Hochschule in Přibram o. ö. Professor A. Hofmann.

B. Phaneroganiae.

IL G y m n s p e r m a e.
5. Cordaitaceae.

Cordaites principalis (Germar) H. B. Geinitz.
(Taf. II, Fig. 2.)

Unter dem 1904 und 1905 von Prof. Pcjbktně bei Kottiken ge-
sanimelteu Materiále befinden sich Bruchstücke vou Cordaiten, die
mit Ausnahme eines Taf. II, Fig. 2. neben Cordaianthu^ major Re-

3*

20 XIV. F. Ryba:

nault aufgefundenen Exemplares keine sichere spezifische Bestimmung
zulassen. Doch glaube ich, dass ein grosser Theil derselben zu Cor-
daites principalis Germ, (sp.) gehört.

Poacor (laites linearis Gr.
(Taf. III, Fig. 8.)

1855. Noeggerathia palmaeformis. Geinitz, Die Verst. d. Stein-
kohlenform, in Sachsen, S. 42, T. XXII, Fig. 7.

1869 — 72. Cordaites microstachys. Goldenberg in Weiss, Foss.
Fl. d. jüngsten Steinkohlenform, und d. Rothlieg, in dem
Saar-Rhein-Gebiete, S. 195, Fig. 1 — 3. Zeiller, Bass. houill
et perm. de Brive II, Fl. foss. S. 89.

1877. Poacordaites linearis, Grand' Eury, Fl. carbonifère du dép.
de la Loire . . . S. 225, T. XXIII, Renault, Etudes sur le
terrain houill. de Commentry II, FI. foss. 2« Partie, S. 588,
T. LXVII, Fig. 1 u. 2.

Ich rechne zu dieser von Grand' Eury für Formen von Loire
aufgestellten Art ein Fragment mit mehreren fächerförmig ausgebrei-
teten linearen BLättern. Die Breite der Blätter schwankt von 4 bis
7 mm, ihre Länge konnte nicht bestimmt werden, da die Spitzen
fehlen. Die Blätter sind von deutlichen 'A bis Vs mm von einander
abstehenden Nerven durchzogen^ zwischen denen man 1 oder 2 fei-
nere Nervchen bemerkt.

Fundpunkt: Kottiken.

Cordaianthus major Renault (sp.)
(Taf. III, Fig. 4.)

1890. Cordaianthus major. Renault, Etudes sur le terr. houill. de
Commentry II, Fl. foss. 2e Partie, S. 593, T. LXXII, Fig.
33 u. 34.

Die Axe ist 3 bis, 4 mm im Durchmesser (wie an der Abbildung
Renaulťs Fig. 3 im oberen Theile!), die knospenförmigen in dem
Winkel je eines Deckblattes abwechselnd rechts und links stehenden
Bildungen sind bis 18 mm lang und ungefähr 8 mm breit. Nicht
selten bei Kottiken.

Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilaner Kohlenbecken. 21

C. Semina.

Samaropsis Cranipii (Hartt) H. Potonié.
(Taf. III, Fig. 6.)

1868. Cardiocarpum Crampii. J. W. Dawsoii, Acadian geology,
S, 554, Fig. 194C. und Foss. plants of dev. a. upp. sil.
Form. 1871, S. 60, T. XIX, Fig. 220-222.

1871. Jordania moravica. Helmhacker, Sitzungsber. d. k. böhm.
Gesellsch. d. Wissenscb., S. 81. Derselbe, die Permraulde
bei Budweis, S. 117, E. Geinitz, Neues Jabrb. f. Min.,
1875, S. 11, T. I, Fig. 10, 11.

1890. Samaropsis dongata. Renault, Fl. foss. terr. bouill, de Com-
meutry, 2e Partie, S. 667, T. LXXII, Fig. 35.

1892. Samaropsis moravica. Zeiller, Bass. bouill. et perm. de
Brive, S. 95, T. XV, Fig. 8—10.

1893. Samaropsis Crampii. Potonié, Die Fl. d. Rotblieg. v. Thü-
ringen, S. 253, T. XXXII, Fig. 12, 13.

Samaropsis Crampii ist mir bisher nur von Kottiken zugekommen,
wo sie ziemlich häufig ist. Wahrscheinlich handelt es sich in dieser
Species um geflügelte Samen, nicht Früchte. Zu der in den oben an-
geführten Schriften enthaltenen Diaguose muss ich noch hinzufügen,
dass ich an zwei Stücken einen deutlichen ungefähr 18 mm langen
und umgebogenen Stiel gefunden habe.

Samaropsis fluitans (Dawson) E. Weiss.
Diese bei Kottiken nicht selten vorkommende und auch bei Malešic
gesammelte Art stimmt derart mit den Figuren und der Beschreibung
von Weiss (Saar-Rhein-Gebiet, S. 209!) überein, dass ich auf die
Abbildung derselben verzichten konnte.

D. Incertae sedis.

Radicites capillacea. (Lindley et Hutton) H. Potonié.

Ein Wurzel (?) -Rest von Kottiken.

Die auf den folgenden Seiten gegebene tabellarische Übersicht
über die Flora des Kounowa'er Horizontes bei Pilsen enthält eine
systematische Aufzählung der einzeluen Pflanzen-Species nebst Angabe
ihrer vertikalen Verbreitung io M,-Röhmen und in anderen Carbon-
u. Perm-Gebieten M. Europa' s.

22

XIV. F. Ryba

ř5

Arten

M. Böhmen

Kounciwa'er

SchithtcD

^

Pí

Anderweites Vorkommen
in M.-Europa

3.

9.

A. Krypto-

ganiae.

I. Pteridophyta.

1. Filices.

a. Stammreste.

Ptychopteris ma-
crodiscus (Brong.)
b. Wedelreste.
Corda.

Sphenopteris sti-
pulata Gutb.

Pecopteris (Aste-
roiheca) Miltonii
(Artis) Brongn.
exp. em. Kidston

Pecopteris arbo-

reocens (Schloth.)

Brongn.

Pecopteris pseiido-
reopteridia Pot.

Desmopteris longi-

folia (Sternberg-

Presl), Potonié.

Alethopteris Serli
fBrongu.) Göpp.
■=. ? Aleth. Grandi-
nii (Brong.) Göpp.

Callipteridium cras-

sinervium (H. Pot.)

Weiss.

Callipteridium gi-
gas. (Gutb.) Weiss.

+

4-

+

+

+

+

+

Zwickau (0. Carbon), Commentry.

Zwickau Saar-Rhein-Gebiet (mittl. Saar-
brückener Seh., ob. Ottweiler Seh.),
Valenciennes, Schatzlar.

Plauenscher Grund, Piesberg, Wettin,
Schatzlar, Zwickau (ü. 0. Carbon),
Thüringen (Gehrener u. Manebacher
Seh.), Saar-Rhein-Gebiet (Saarbrücke-
ner- Lebacher Seh.), Westfalen, Valen-
cienne, Lodève, Commentry, Autun.

Plauenscher Grund (U. Rothlieg.),
Zwickau (Carbon u. Rothlieg.), Thü-
ringen (Gehrener-Goldlauterer Seh.),
Saar-Rhein-Gebiet (Saarbrückener-
Lebacher Seh.), Ilfeld, Trienbaeh,
Commentry, Brive, Epinac.

Thüringen (Gehrener-Manebacher Seh.).

Zwickau, Schwadowitz, Saar-Revier
(Fettkohlenpartie), Valencienne.

Thüringen (Manebacher (Seh.).

Zwickau (M. Rothlieg.), Weissig, Erz-
geb , Thüringen (Gehrener-Goldlaute-
i'er Seh), Oppenau, Trienbaeh, Ilfeld,
Lodève, Commentry, Brive (Terasson),
Gard (Portes), St. Etinae (Etnge der
Fanie und Calamodendren).

Studien über das Konnowa'er Hoi-izont im Pilsner Kohlenbecken.

23

Ä

Arten

M. Bc

hmen

KoBnowa'er

^

Sehichtcn

.

a>

N

ö -s

ä

• l-H

O)

05

t» 1 «

>;-(

T3

■t>>

c«

CU JS

;<

w

Anderweites Vorkommen
in M.-Europa.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

Callipteridium pte-
ridium (Schloth).
Zeill.

Callipteridium äff.

Regina (A. Roemer

erw.) Weiss.

Callipteridium sub-

elegans (H. Pot.)

Weiss.

Callipteris conferta
(Sternb.) Brougn.

? Callipteris Pellali
Zeill. (Sp.)

Odontopteris sub-

cereniilata (Rost)

Zeill. erw.

Neurodontopteris

auriculata (Brongn.

emend.) Potonié.

Linopteris G er mari
(Giebel) Potonié.

Aphlebia Erdmanni
(Germar) H. Pot.

Aphlebia Germarii
(Zeill.) Potonié.

Aphlebia crispa
Gutb. sp.

+

+ -f

■f

+

+

Thüringen (Gehrener Seh.), Saar-Rhein-
Gebiet (ob. Ottweiler Sch.\ Commentry,
Brive, Autun-Epinac.

Thüringen (Gehrener Seh.), Ilfeld, An-
tun (Millery).

Thüringen (Gehrener-Goldlauterer
Seh.),

Plauenscher Grund, Weissig, Zwickau
(Rothlieg.), Thüringen (Stockholm,
Goldlauterer u. Oberhöfer Seh.), Saar-
Rhein-Gebiet (Cuseler u. Lebacher
Seh.), Trienbacb, Lodève, Brive, Autun.

Plauenscher Grund, AVcissig, Zwickau
(Rothlieg.), Thüringen (Manebachcr-
Oberhöfer Seh.), Saar-Rhein-Gebiet
(Otweiler-Lebacber Seh.), Oppenau,
Trienbacb, Wettin, Lodève, Commentry,
Brive, Autun.

Thüringen (Stockheim, Oberhöfer Seh.),
Lodève.

Thüringen (Stockheim, Manebacher

Seh.), Ilfeld, Trienbacb, Commentry,

Brive (?), Autun-Epinac.

Thüringen (Manebacher u. Goldlauterer
Seh.), Wettin, Ilfeld.

Thüringen (Manebacher Seh., Stock-
heim?), Ilfeld, Commentry, Brive (Te-
rasson).

Zwickau (U. 0. Carbon), Saar-Rhein-
Gebiet (Carbon?), Valenciennes.

•24

XIV. F. Ryba:

^

Arten

M. Böhmen

KfnnoTa'er
Sfhifhtfi)

Oh

"^

Audei'weites Vorkommen
in M.-Europa

21

22

23

24

25

26

27

28

29

2. Sph enopby 1-

laceae.
Sphenopliyllum
verticillatum (Scli.)

Bronn.

Spheuophylliim ob-

longifolium Ger

mar.

3. Calamar i a-

ceae.
Calamités (Stylo-
calamites) canae-
formis V. Schloth.

Calamités (Stylo-

calamites) Suckowi

Brongn.

Calamités (Cala-

mopbyllites) va-

rians semicii'cula-

ris W. (sp.)

? Calamités (va-
rians) Stbg. appro-.
ximatus Brongn.

Annularia spheno-

phylloides (Zenk)

Ung.

Annularia spicata
(Gutb.) Schimper.

Annularia stellata
(Schloth.) Wood

+

+

+

-f

+

+

+

+

+

+

+

Nordw. Sachsen, Zwickau (Carbon),
Thüringen (Gehrener und Goldlauterer
Seh.), Saar-Rhein-Gebiet (Saarbrücke-
ner u. Ottweiler Seh.), Schatzlar,
Schwadowitz, ob. Radowen^-Sch.,

Ilfeld, Valenciennes.
Plauenscher Grund, Thüringen (Geh-
rener-Goldlauterer Seh.), Saar-Rhein-
Gebiet (Ottweiler Seh.), Oppenau,
Ilfeld, Trienbach, Commentry, Brive.

Zwickau (Carbon), Thüringen (Mane-
bacherScb.), Saar-Rbein-Gebiet) (Saar-
brückener Seh., u. m. Stufe), Ilfeld?,
Trienbach, Valenciennes, Commentry.
Zwickau (Carbon), Thüringen (Gehre-
ner-Goldlauterer Seh), Saar-Rhein-
Gebiet (Saarbrückener-Lebacher Seh.),

Ilfeld ?, Commentry, Brive.
Thüringen (Gehrener-Goldlauterer ?
Seh.), Saar- Rhein- Gebiet (Saar-
brückener—m? Lebacher Seh.).

Zwickau (Carbon), Thüringen (Gehre-
ner Seh ), Saar-Rhein-Gebiet (m. Saar-
brückener, u. 0. Ottweiler Seh ), Schatz-
lar, Schwadowitz, o. Radowenz Seh.
Oppenau, Valenciennes, Commentry,

Brive.
Zwickau (Rothlieg.), Thüringen (Stock-
heim, Manebacher Seh.), Saar-Rhein-
Gebiet (? Saarbr. u. Ottweiler Seh.,
Cuseler-Lebacher Seh.), Brive (Teras-
son u. Corrèze).

Plauenscher Grund, Weissig, Erzgeb,
Zwickau (o. Carbon u. Rothlieg.), Thü-
ringen (Gehrener-Goldlauterer Seh.),
Oppenau, Ilfeld, Trienbach, Westfalen,

Valenciennes, Saar-Rhein-Gebict

(Saarbr.-Lebacher Seh ), Commentry,

Brive.

Studien über das Kounowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken.

25

M. Böhmen

Koimowa'cr

ji

o

Arten

Schic

Ö

M

pH

itCD

sa

O
CO

u

C
es

00

N
'S

eS

PÍ

Andei'weites Vorkommen
in M.-Europa.

30.

Asterophyllites
equisetiformis
(Schi.) BroDgü.

+

1

+

+

Zwickau (U. Carbon), Thüringen (Geh- ,
rener-Goldlauterer Seh.), Saar-Ehein- ;
Gebiet (Saarbr.-Lebacher Seh.), Schwa-
dowitz, n. 0. Radowenz-Sch., Valen-
ciennes, Gommentry, Brive. —

31.

Calaraostachys (Sta

channularia) tuber-

culata (Sternb.)

Schimp.

+

+

~'~

1

Zwickau (Garbon u. Rothlieg.), Thü-
ringen (Gehrener-Goldlauterer Seh.),
Saar-Rhein- Gebiet ^Saarbr.-Lebacher
Seh.), Ilfeld.

:i2.

Huttonia carinata
Germar.

+

+

+

+

Zwickau (0. Carbon), Saarbr.-Ott-

weiler Seh. im Saar- Rhein- Gebiete,

Schwadowitz, Radowentz, Commentry,

Brive (?

33.

1

Cingularia typica

Weiss.

_(_

+

1

Saar-Rhein-Gebiet (Saarbr. Seh.),
Schatzlar.

34.

Equisetites gran-
dis Ryba (n. sp.)

4. Lycopodia-
les

a) Lepidophytae.

aa) Stigmarieae.

+

35.

Stigmaria ficoides
Brongn.

bb) Lepidodendra-
ceae.

+

+

+

+

Zwickau (Carbon), Thüringen?, Saar-

Rhein-Gebiet (Saarbr.-Ottweiler Seh.),

Schatzlar, Schwadowitz, Radowenz, Va-

lenciennes, Commentry, Brive.

.36.

? Lepidodendron
dichotomum Sternb.

37.

cf. Bothrodendron
minutifoliura Bou

lay (sp.)

cc) Sigillariaceae

i +

!

Westphalen.

38.

Sigillaria campto-
taenia Wood.

+

+

+

+

Westphalen, Saarbrücken (Saarbrücker
Seh.), Piesberg, Valenciennes.

39.

Sigillaria Hofmanui
Byba (n, sp.)

+

40.

Sigillaria Brardii
Brongn.

1

T
i

+

Thüringen (Gehrener?-, Manebacher

Seh.), Saar-Rhein-Gebiet (Ottweiler

Seh.), Commentry, Brive.

26

XIV. F. Ryba:

Arten

KonnoTa'er
Schiclitn

M. Böhmen

tó

Anderweites Vorkommen
in M. Europa.

41

42.

43.

44
45.

46,

47

48.

49

50

B. PJianeroga-
niae.

IL G y m n s p e r-

m a e.
5. Cordaitaceae

Cordaites borassi-
folius (Sternb.) Ung.

Cordaites principa-

lis (Germ.) H. B.

Geinitz.

Poacordaites line-
aris Gr.

Cordaianthus major

Renault (sp.)
? Araucaroxylon
Schrollianum Gp.

6. Coniferae.

Walchia piniformis
(v.Schloth.) Sternb.

O. Semina.

Samaropsis Gram
pii (Hartt) H. Po-

tonié.
Samaropsis flui-
tans (Dawson) E.

Weiss.

? Carpolithes in-

signis K. F.

Z>. Incertae

sedis.
Radicites capilla-
cea (Lindley et
Hutton) H.Potonié.

+

+

4-

+

+

-\-

+

+

Thüringen (Gehrener u. Goldlauterer
Seh.), Saar-Rhein-Gebiet (u. m. Saar-
brücker Seh.), Westpbalen, Valencien-

nes.
riagwitz-Leipzig, Plauenscher Grund,
Weissig, Erzgeb., Zwickau (Carbon u.
Rothlieg.), Thüringen (Stockbeim, Ma-
nebacher Seh,,), Saar- Rhein-Gebiet (Saar-
brückener, Ottweiler- u. Lebacher Seh,)
Oppenau, Trienbach? Ilfeld, Valenci-

ennes.
Saar-Rhein-Gebiet (m. Saabrückener
Seh.), Fiöha, Gückelsberg, Zwickau?,

Loire, Commentry, Brive.
Commentry.

Plauenscher Grund, Weissig, Erzge-
birge, Zwickau (Rothlieg.), Thüringen
(Stockheim-Tambacher Seh.), Saar-
Rhein-Geb. (Cuseler u. Lebacher Seh.),
Wettin, Ilfeld, Oppenau?, Trienbach.
Lodere, Antun, Bert, Brive.

Thüringen (Stockheim), Commentry,
Brive.

Thüringen (Saarbr.-Lebacher Seh.).

Thüringen (Gehrener Scb) , Saar-
Rhein-Gebiet?

Studien über das Knunowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 27

Bei der Entscheidung, was für ein stratigraphisches Horizont
die Kounowa'er Schichten im Pilsner Kohlenbecken einnehmen, müssen
wir uns nach SterzeV-) von folgenden Gesichtspunkten leiten lassen:

„Die Grenze zwischen Carbon und Rothliegendem ist dort zu
ziehen, wo

1. Der Florencharakter insofern wechselt, als nach den auch
im Carbon dominirenden Farnen in Bezug auf Häufigkeit der Arten die
Calamariaceen und Gymnospermen {Cordaiteen, Coniferen, Cycadeen)
folgen, dagegen die Lycopodiaceen zurücktreten;

2. unter den Farnen die Pecopterideen zahlreicher vorhanden
sind als Sphenopterideen und von Sigillarien nur vereinzelt noch Subsi-
gillarien vorkommen, ausnahmsweise wohl auch noch eine Eusigülarie
(Stockheim, erzgebirgisches Becken, Frankreich) ;

3. Rothliegend-Typen wie Callipteris, Callipferidium gigas und
Regina, Taeniopteris^ Neiiropteris gleichenioidts, Walchia, Goniphostro-
bus, Pterophyllmu, Zamites {Plagiozamites)^ Splienophyllum Thonii,
Calamités gigas u. a. auftreten.

Im Rothliegeuden selbst unterscheiden wir im Allgemeinen nur
folgende Stufen:

1. Das untere Rothliegende (Cuseler Schichten) worin typische
Rothliegendpflanzen in untergeordneter Weise noch gemischt mit
vielen Carbonarten vorkommen und zwar so, dass sowohl die fort-
bestehenden Carbon, — wie auch die [hinzutretenden Rothliegend-
typen verschiedenen Gattungen und Arten angehören können;

2. Das mittlere Rothliegende (Lebacher Schichten)' worin typische
Rothliegendpflanzen häufiger sind als die noch vorhandenen Carbon-
formen, hier und da sich auch schon Arten einstellen, die auf das
Mesozoicum hinweisen;

3. Das obere Rothliegende, mehr nur aus geognostischen Gründen
Es ist frei von Eruptivgesteinen und sehr arm an pflanzlichen Resten."

Mit Rücksicht auf diese fl^oristische Charakteristik und die Ein-
theilung der permischen Formation ergiebt sich als Resultat unserer
Verbreitungs-Tabelle, dass die pflanzenführenden Schichten bei Kotti-
ken, Ledec, etc. zum unteren Rothliegenden angehören und dass man sie
mit dem Unt. Perm des Plauenschen Grundes bei Dresden, mit den
Gehrener Schichten (speciell Stockheim !) in Thüringen, mit den Cu-
seler Schichten des Saar-Rheingebietes, mit den Trienbacher Schichten,

') j. F. STKiiZEL, Die Flora des Rothliegeuden von Ilfeld am Harz. (Central-
blatt f. Mineralogie, Geol. u. Palaeont. 1901, S. 4251).

28 XIV. F. Ryba:

mit Igornay d. li. dem Autuiiien inférieur parallelisireii kann. Dafür
sprechen :

1. Das Auftreten von Callipteris und Walchia, die überwiegende
Mehrzahl der Pecopterideen unter den Filices und das schwache Ver-
treten der Lpcopodialeen, welch' letztere ausser Stigmaria ßcoides
nur zwei fragliche Lepidodendraceae und einige gut erhaltene Sub-
sigiUarieae enthalten.

2. Man findet nur als grösste Seltenheit rein carbonische Arten,
wie z. B. : Ptycliopteris macrodiscus^ Sphenopteris stipulata, Aphlebia
crispa, Huttonia carinata.

3. Es befinden sich in unserer Flora viele permo-carbonische
Arten, welche mehr oder weniger hoch in das Rothliegende hinauf-
gehen; es sind: Pecopteris Miltomi, Pecopt. arborescens, Pecopf. pseu-
doreopteridia, CalUpteridium pteňdium, Odontopteris subcrenulata,
Neurodontopteris aurictdata, Aphlebia Erdmanni, Aphlebia Germarii,
Sphenophyllum verticilafum, Sphenophyllum oblongifoUum, Calamités
canaeformis, Cal. SucJcowi, Cal, varians semicircularis, Annularia
sphenophylloides, Annid. stellata ,Asterophyllites equisetifoniiis, Calamo-
stachys tubercidata, Stigmaria ficoides, Sigillaria Brardii, Sig. cam-
ptotaenia, Cordaites bora&sifolius u. principalis, Poacordaites linearis,
Samaropsis ßuitans.

4. Unter den Pflanzen-xA.rten sind echte Rothliegend-Typen ver-
reten : CaUipteridium crassinervium, CalUpteridium gigas, CalUpteri-
dium Regina, CalUpteridium subelegans, Callipteris conferta, Annularia
spicata, Linopteris Germari (auch im ob, produkt. Carbon?) und
Walchia piniformis.

5. Man vermisst die so mannigfaltigen Gestalten von Callipteris
[C. Naumanni, C. lyratifolia, C. subauriculata etc.), die man gewöhnt
ist im mittleren Rothliegenden zu finden.

Ich kann diese Arbeit nicht schiiessen ohne derjenigen Herren
eingedenk zu sein, die mir helfend zur Seite standen. Es ist vor
allem mein Freund Prof. CriuLL Ritt. Purkyně in Pilsen, der mir
durch Ueberlassung des reichen phytopalaeontologischen Materiales
die erste Anregung zur Ausführung dieser Arbeit gab und durch
weitere Sendungen ihre Fortsetzung zu ermöglichen beabsichtigt, ferner
bin ich zu besonderem Dank Herrn A. Hofmann, o. ö. Professor an
der k. k. montan. Hochschule in Pribram verbunden, der sämmtliche
photographische Tafeln mit der grössten Sorgfalt und ohne nachträg-
liche Retouche aufgenommen hat.

Studien über das Kouaowa'er Horizont im Pilsner Kohlenbecken. 29

Tafel-Erklärung.

Taf. I.

Fig. 1, 2. Callipteridium gigas (Gutbier) Weiss. Fig. 3, Linopteris Germari
(Giebel) Potonié. Fig. 4. 5. Sphenophyllum oblongifolium Germar.

Taf. II.

Fig. 1. Aphlebia Germarii (Zeiller) Presl. Fig. 2. Gordaites principalis
(Germar) H. B. Geinitz. Fig. S, 7. Aphlebia Erdmannii (Germar) H. Potonié. Fig.
4, 5, 6. Callipteridium pteridium (Schloth.) Zeill. Fig. 8. cf. Bothrodendron minuti-
folium Boulay (sp.), Fig. 9. Ptychopteris macrodiscus (Brongn.) Corda.

Taf. III.

Fig. 1. Callipteridium subelegans (H. Potonié) Weiss. Fig. 2, 3. Annularia
spicata (Gutbier) Schimper. Fig. 4. Cordaianthus major Renault (sp.). Fig. 5. Calli-
pteridium crassinervium (H. Potonié) Weiss. Fig. 6. Samaropsis Crampii (Hartt)
H. Potonié. Fig. 7. Equisetites grandis Ryba (n. sp.) Fig. 8. Poacordaites linea-
ris Gr.

Taf. IV.

Fig. 1—6, 8. Sigillaria camptotaenia Wood. Fig. 8. Sigillaria Hofmanni
Ryba (n. sp.)

i

F. RYBA: Kounovaër Horizont.

Taf. 1.

^•'»;
t^^

'p' ■ ví4***^4r'.«Jk^/^;:/^> jTííl i ' »vi/.-

w'-p ■ Vfl*fcj|fíi"J

4' ■ ..» '' >•

^^^^-^^

'^;^'

?í'"'\- -".-''■' ^-'í^te^^: ^■.■'■' --^ ■■■^■,'<1

>

'^^^

■ í

SB. königl. böhm. Gesellsch. Wissensch. 1906. — Nro. 14.

Prof. Hofmann phot.

Lichtdruck von Carl Bellmann in Prag.

F. RYBA: Kounovaër Horizont.

J''?'Á?:. ■'•

Prof. Hofmann phot.

SB. königl. böhin. Gesellsct

Taf. IL

iVissensch. 1906. — Nro. 14.

Lichtdruck von Carl BeUmann in Prag.

F. RYBA: Kounovaër Horizont.

\\%'^

1

- -^ ■ • '^'^ Vf !>'

5.

Prof. Hofmann phot.

SB. könisl. böhm. GesellscW

Taf. III.

' ^'^'^'^-'-.^:^-'^H

"V« ■ ' V "■

^'.oV

4'

;^al^tfft^::

\;

'\äf^

■j^r

Vissensch. 1906. — Nro. 14.

Lichtdruck von Carl BeUmann in Prac

F. RYBA: Kounovaër Horizont.

W^i^ut

llVi^#^

il;1

Prof. Hofmann phot.

SB. königl. böhm. Gesellsch

Taf. IV

f\

/■

issensch. 1906. — Nro. 14.

Lichtdruck von Carl Bellmann in Prag

XV.

o úpatnicích paraboly.

Napsal Dr. Lad Fahoun, professer státní reálky v Lounech.
Předloženo v sezení dne 27. dubna 1906.

Budiž rovnice paraboly

^- rr 4 mx -\- 4 mn (1)

a předpokládejme pol v počátku souřadnic, tu obdržíme pro úpatnici
paraboly rovnici:

x^ -\- xy^ -f nx"' -\- my^ = O, (2)

kteráž, jak patrno, náleží lacioálné čáře třetího stupně. Čára tato má
v počátku souřadnic zvláštní bod, kterýž jest bodem dvojným, úvratu
nebo isolovaným dle toho, je-li

mn z=L 0.

Povaha zvláštního toho bodu závisí tedy na označení coëfficientû
m a Jí. Případ dvojného bodu vyžaduje pro w a w označení různé,
což ukazuje, že pol musí ležeti vnè paraboly, jak z rovnice této křivky
na první pohled patrno. Je-li w r= O, {ni je vždycky od nully různé),
má křivka bod úvratu v pólu, jenž leží ve vrcholu paraboly, je-li pak
znamení m a n stejné, má křivka bod isolovaný, kterýž jsa polem
leží uvnitř paraboly.

Dle těchto známek jakož i dle toho, že křivka (2) má reálnou
assymptotu x r=L — m, soudínie, že křivka (2) jest v případe 1.

Véstník král. české .společnosti nauk. Třída II. 1

2 XV. Lad. Fahoun:

strofoidaloii, v 2. cissoidou Diokleouou, v 3. křivTtou konchoiddl-

nou.*)

Sestrojení těchto křivek.

Konstukci svrchu uvedených křivek lze provésti lineárně tímto
jednoduchým způsobem:

Budtež Pj a Pg rovnoběžky a O dvojný bod Čáry třetího stupně;
vedme tímto bodem libovolný paprsek, jenž protne přímku P, v bodě M,
a spusťme s bodu tohoto kolmici na Pg do bodu N. Průmět S tohoto
bodu na paprsek MO jest bodem čáry třetího stupně o dvojném bodě O.

*) Viz Dr. K. Zahradník: „O jisté biracionální kubické transformaci a jejím
upotřebení v thcorii křivek." Č. Ö. M. r. XXXIV., 6. 3. a 4., jakož i „Beitrag
zur Theorie der rationalen Kurven dritter Ordnung" ve zprávách vídeňské
Akademie véd, 1904.

o úpatnicích paraboly. 3

Neboť položíme-li bod dvojný do počátku souřadnic a volíme-li přímky
Pi a Pg 1'ovnobežné k ose Y, P^ ve vzdálenosti — m, Pi ve vzdále-
nosti — w, tu bude míti geometrické místo bodu S rovnici :

x^ -\- xy"^ -{- nx' -j- my^ — O,

kolmice SN pak má rovnici :

y ,-\- Am zr

je-li y — Ax

rovnicí paprsku OM.

-^ (^ + n),

Obálka tischte kolmic jest parabola (1), P^ jest assymptotou
křivky (2), P2 pak tečnou ve vrcholu paraboly. Tvar křivky, jak
z předchozího plyne, závisí tedy na poloze dvojného bodu vůči rovno-
běžkám P^ a P^. Leží-li dvojný b(;d uvnitř rovnoběžek, vznikne stro-
foidala, je-li vně, honchoidala*) je-li v některé z rovnoběžek, vznikne
cissoida, v kterémžto případě je konstrukce zvláště jednoduchá. (Obr.
1. a 2) ,

*) V tomto případe zahrnut jest případ, kdy polem jest ohnisko paraboly,
kdy tedy úpatnicí jest tečna paraboly ve vrcholu, o čemž viz též výše citovaný
Zahradníkův článek Č. Č. M. str. 330. V případě tomto obé rovnoběžky Pj a P^
se sjednocují.

XV. Lad. Fahoun: O úpatnicích paraboly.

Sestrojení tečny v daném bodě.

Uvedená methoda pro konstrukci uaší křivky poskytuje i jedno-
duchý způsob konstrukce terny v daném bodě.

Stanovme dotyčný bod tečny SN oa parabole. K tomu cíli učiňme
CA = AD, pak je CD dle známé vety subtangentou, takže kolmice
v bodě D vztýčená na osu paraboly protne tečnu SN v bode dotyčném
paraboly T.

Rozpulíme-li úsečku OT a. spojíme-li půlící bod s bodem S,
obdržíme normálu křivky v bodě S. (Tečnu SN pani boly stanovíme
jakožto kolmici vztýčenou v bodě aS' na paprsek spojující tento bod
s dvojným bodem křivky.)

Úpatnioe paraboly jakožto cissoidaly.

Protueme-li křivku (2) pohyblivým paprskem

y :=z tx

obdržíme po krátké redukci:

, m — n

X ■=! — m -\- —T. ,

' ť'' -f- i '

z čehož patrno, že úsečka x skládá se z úsečky průseku pohjblivého
paprsku s přímkou x ^z — m a z úsečky průseku téhož paprsku
8 kružnicí

K, z=. X' -f- í/^ — (m — n) X ^1 O,

o čemž lze se snadno přesvědčiti.

Dle toho jest úpainice paraboly cissoidalou, jejíž základní kuželo-
sečkou jest kružnice K, a příslušnou přímkou assymptota Pznx^ — w*.*)

Pokud m a w jsou označení různého, jest úpatnice paraboly
strofoidalou, v případě opačnéin konchoidalou, což plyne z úvah před-
chozích. Je-li m = — n, obdržíme cissoidu a pro m := n plyne
zvláštní případ svrchu vytčený, kdy úpatnicí jest přímka. Základní
kuželosečkou jest tu systém isotropických přímek «/ = + *^, v uéž
v tomto případě kružnice přejde.

*) Viz: Dr. K. Zahradník: „Křivky cissoidálné", Č. Č. M. II. a Dr. Lad,
Fahqun. „Příspěvek ku theorii a konstrukci rac. křivek 3. stupně" Č. Č. M.
XXXIV.

XVI.

o speciálním kvadratickém komplexu tetraeclrálním.

Sepsal Vincenc Jarolímek, c. k, zemský školní inspektor v Brně.
Předloženo v sezení dne 11. května 1906.

Pokud se týče kvadratických komplexů tetraedrálních, přísluší
zajisté nejprostší vytvoření komplexu Hirstově*), jeaž určen jest
dvěma projektivnými svazky paprskovými

s,(A,B, C\ . . .)-7Çs,(A,B,C,. .O

ležícími ve dvou různých rovinách ^^, Qr,. Komplex skládá se ze
všech paprsků; jež každé dva homologické paprsky svazků s^ , s^ pro-
tínají. Předpokládáme ovšem, že středy s^ , So leží mimo průsečnici
Q-^Q^^O a svazky že nejsou perspektivné. Kdyby s^ , s^ ležely na O
a spojnice s^So^^ O byla samodružným paprskem obou svazků, komplex
rozpadl by se ve dva komplexy lineárné; prvý jest obecný (závit,
„Gewinde" dle Sturma), druhý skládá se ze všech paprsků protína-
jících přímku O (Strahlengebüsche). Kdyby však středy s-^ , So ležely
sice mimo O, ale svazky byly by perspektivné, protínajíce O v téže
řadě bodové (samodružné), nacházely by se každé dva homologické
paprsky v jedné rovině, komplex pak rozpadl by se ve dva lineárné,
z nichž jeden obsahuje veškeré sečny přímky O, druhý veškeré sečny
neomezené spojnice s, So-

Mají-li tedy svazky s^, s., polohu obecnou, vytvoří kvadratický
komplex Hirstův. Paprsky, jež protínají kterékoli dva homologické

*) Proceedings of the London Math. Soc. Svazek 10., p. 131. — Sturm,
Liniengeometrie, I., pag. 339., III., p. 430 — 436.

Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1

2 XVI. Vincenc Jarolíraek:

paprsky Mj , M ^ , vyplňují kongruenci lineároou („Strahlennetz" dle
Sturma), souhro pak všech kongruenci {A^ A^), {B^ B.^) ... dá
komplex uvažovaný. Kongruenci jest gc\ každá obsahuje oo^ paprsků,
celkem tedy jest nmožství paprsků cc^, jak toho každý komplex vy-
žaduje.

Tu však čítány jsou toliko paprsky reálné. Mimo ně komplex
obsahuje ještě co^ paprsků imaginárných. Nebot svazek s^ obsahuje
tolik imag. paprsků, kolik elliptických involucí, tedy oo^, jimž odpo-
vídá ve svazku s^ tolikéž imag. paprsků homologických ; jest tudíž
oo 2 imaginárných kongruenci. Buďtež /^, I^ dva imag. homol, paprsky;
na každém z nich jest oc- imag. bodů, tak že kongruence (I^ I^)
skládá se z co^ imag. sečen paprsků 1^ , L. Komplex obsahuje tedy
celkem cc^ imaginárných paprsků, kdežto veškerých takových paprsků
v prostoru jest, jak známo, co*.

K tomu arci přičísti sluší ještě paprsky, které v reálných kon-
gruencích spojují reálné i imaginárně body jedné přímky řídicí -áj se
všemi imaginárnými body druhé přímky řídící A^ (a naopak) ; ale všech
těchto imag. spojnic v komplexu jest toliko co^, tak že mocnost (6)
souhrnu imag. paprsků komplexových se tím nemění.

V tomto souhrnu œ^ obsaženo jest co^ imaginárných paprsků
jednohodovýcJi (navrhuji tento výraz za „imaginäre Gerade erster Art"
dle Staudta, nebo „punktiert-planierte Gerade" dle Fiedlera), t. j. ta-
kových, z nichž každý obsažen jsa v rovině reálné má jeden bod
reálný (centrum), totiž průsečík s imag. paprskem konjugovaným.
Neboť zajisté jest reálných rovin v prostoru cc^, z nichž každá ob-
sahuje tolik imag. paprsků komplexových, kolik jest imag. kongruenci
totiž O0-. K nim pak přičísti sluší cc* imag. paprsků jednobodových,
jež obsaženy jsou v kongruencích reálných (A-^ A^) . . . , spojujíce
reálné body řídící přímky jedné A^ se všemi imag. body přímky
druhé A^ (a naopak).

Vedle těchto go° imag. paprsků jednobodových zůstává ovšem
v komplexu neztenčeně co^ paprsků naprosto imaginárných („imag.
Gerade zweiter Ait" nebo „rein imag. Gerade"), t. j. takových,
z nichž každý nejsa obsažen v žádné rovině reálné, nemá centra
reálného a s konjugovaným paprskem imag. je mimoběžný.

Vrafme se k reálné části komplexu Hirstova. Každý paprsek
prostorového svazku s^ jest v komplexu obsažen; protínaje zajisté
v určitém bodě rovinu ^o ^ ^ ^i^™ ^ určitý paprsek R^ svazku s^,
seče i homol, paprsek 7^ v bodě s.^. Totéž platí i o bodě s.^. Jsou
tedy Sj , §2 dva hlavní hody komplexu, vždy reálné.

o speciálním kvadratickém komplexu tetraedrálním. 5

Tolikéž každý paprsek ležící v rovině ç^ přináleží komplexu.
Protínaje v určitém bodě prusečnici O a v něm i určitý paprsek N^
svazku So, seče i homol, paprsek N^, ježto s ním leží v téže ro-
vině (), . Totéž platí o každém paprsku ležícím v rovině Qn. Jsou
tedy Pi, Qo dvě hlavni rovmy komplexu, vždy reálné.

Každým bodem v prostoru t Každá rovina v prostoru r ob-
prochází oo^ komplexových pa- sáhuje go^ komplexových paprsků,
prskii, jež vyplňují kuželovou jež vyplňují svazek druhé třídy,
plochu stupně druhého. Z bodu t Rovina r seče totiž svazky pa-
promítají se totiž svazky pa- prskové Sj , Sg ve dvou projektiv-
prskové s-^ , So dvěma projektiv- ných řadách bodových, jichž spoj-
nými svazky rovinovými, jichž nice r (>^ , x q^ se protínají ; řady
osy í Sj , t s.^ se protínají; svazky bodové vytvořují tudíž (spojnicemi
rovinové vytvořují tudíž (průseč- homologických bodů) svazek druhé
nicemi homologických rovin) ku- třídy, jenž obaluje křivku stupně
zelovou plochu stupně druhého, druhého,

již koraplexovou zoveme.

Komplex jest tedy kvadratický a tetraedrální. s-^, s., jsou dva
reálné vrcholy, Q■^ , Qo dvě reálné stěny hlavního čtyřstěnu. Svazky
s, , «2 vytvořují na přímce O dvě soumístné projektivně řady bodové,
jichž samodružné body x^^ , í/,2, buď reálné nebo imaginárně, dají
ostatní dva vrcholy čtyřstěnu. Neboť homologické paprsky s^ íCi ^ Z, ,
§2 ÍC2 == -^^2 pi'otinaji se v bodě x^^, a kadžý paprsek prostorového
svazku ÍC12 náleží komplexu ; totéž platí o y-^^ .

Mohutnost (navrhuji za „Mannigfaltigkeit") komplexu Hirstova
jest 14. Neboť reálných dvojin rovinových jest co**, každý pak z co^
bodů roviny jedné s každým z co- bodů roviny druhé muže učiněn
býti středem paprskových svazků řídicích, jichž tudíž jest go^° dvojin.
Avšak projektivnost každých dvou svazků s^, s^ zřízena býti může, jak
známo, cc^ způsoby (kolik jest totiž možných reálných projektivních
řad bodových na přímce O); komplexů Hirstových jest tudíž co^*.

Komplex Hirstův obdržíme vždy, kdykoli paprskovému svazku
Sj v rovině q^ přikážeme jakožto projektivný svazek sdružených
polár Sj vzhledem k určité ploše druhého stupně P^. Bod s^ jest
pólem plochy příslušným k polárné rovině q^ , polárnou pak rovinou
odpovídající pólu s^ jest rovina q.^ svazku So . Seče-li průsečnice
^, í>2 ^ O plochu P^ ve dvou bodech reálných, jest komplexový
čtyřstěn zcela reálný.

4 XVI. Vincenc Jarolímek:

Speciální komplex T^ vznikne, zvolíme-li plochu P^ rotační,
jejíž osa bu3 Z, rovinu svazku jednoho Q^J_Z, střed jeho v průse-
číku ((>^ Z)'^ s^ . Pak jsou sdružené poláry k sobě kolmý, A^ _\_A^,
■J^i J_^2 • • •! 1'ovina Q^A^Z^ tedy Q^/l Q^, a střed diuhého svazku
§2 ^ (^2 ^)- Jsou tedy projektivně svazky s^ , s^ navzájem pravoúhlé,
leží ve dvou rovinách rovinách rovnoběžných, spojnice pak středů
s^s^^E. Z stojí na těchto rovinách kolmo. Komplex T^ jest rotační,
ježto svazky s^ , s^ vytvoří se rotací mimoběžek A^ J_ A.^ okolo
osy Z.

Jsa určen libovolnými dvěma body v prostoru 5, , s^, sestrojí se
komplex T^ takto. Spojme s-^ s^ ef. Z, středy s^ , s., proložme roviny
svazků Q^ li Q^ A. Z, Y bodě s^ učiňme libovolným směrem A^ _L Z,
v bodě S.2 Ao A-{A^ Z), a kongruenci, která se skládá ze všech spo-
lečných sečen mimoběžek A^ , A^, otočme okolo Z. Veškeré polohy
sečen vyplňují komplex X^- Každá sečna vytvoří rotační sborcený
hyperboloid, tedy:

Komplex HT^ skládá se z co^ jednoplochých rotačních hyperbo-
loidův o společné ose rotační Z, jichž středy a rovníky leží vesměs
mezi rovinami (>, // q., (důkaz na snadě).

Obě soustavy površek každého hyperboloidu jsou obsaženy v kom-
plexu; jednu soustavu vytvořuje na př. paprsek protínající A^, A-^
v bodech a^ , a^, druhou soustavu sečna ď a^ pravoúhelné symme-
trická ku a^ a.^ dle roviny {a^ Z).

Hlavní tetraeder komplexu T^ i^^á jen dvě stěny reálné, q-^ // q.j ,
dvě hrany reálně, s^ s.-, a protější q^Qo^ Oco v nekonečnu, a dva
vrcholy reálné s^ , s.^ . Pravoúhlé navzájem svazky s^ , s^ vytvořují na
Oce absolutní řadu involuční, jejíž sam.odružné body jsou totožný
s imaginaroymi kruhovými body i, j v nekonečnu pro roviny H ç^ .
Body i, j jsou ostatní dva vrcholy čtyřstěnu. Každá komplexní plocha
kuželová jde všemi vrcholy čtyřstěnu s^ , s., , «', / Pronik její tudíž
s rovinou (j^ , procházeje imag. body kruhovými i, j, jest kružnicí,
která jde bodem Sj ; rovina pak q^ seče plochu v kružnici procháze-
jící bodem So , vůbec pak : Každá rovina kolmá k ose Z seče každou
koplexní plochu kuželovou v kružnici. Tuto větu lze dokázati i takto.
Je-li t vrchol plochy kuželové, jest tato výtvarem projektivných
svazků rovinových, jimiž se svazky paprskové s, , s^ promítají z bodu t.
Proniky svazků rovinových s rovinou g J_Z jsou dva projektivně
svazky paprskové, jichž středy o^ , o« jsou průsečíky paprsků í s^ ,
t s^ na rovině a. Ale tyto svazky jsou shodný se svazky Sj , s,,» tedy
navzájem pravoúhlé; vytvořují tudíž kružnici, jejíž průměr jest o^^o^.

o speciálním kvadratickém komplexu tetraedrálním. 5

Ježto pak svazky o^ , o, se neměuí, posouvá-li se vrchol t po přímce
\ 7—^ a je-li rovina \ ~ ? protínají se všecky komplexové plochy

kuželové, jichž vrcholy leží na paprsku jdoucím bodem i ^ , na ro-

I ^2

vině i v téže Jcruênici. Pronik pak veškerých, komplexových ploch

I 9i
kuželových na rovině (>^ (nebo Qo) tvoří siť kružnic, určenou bodem
s^ (nebo s^) a kruhovými body úběžnými i, j.

Je-li vrchol t komplexové plochy kuželové singulární, t, j. leží-li
v jedné rovině hlavní, na př. q.^ , rozpadá se plocha kuželová ve dva
paprskové svazky prvního řádu o společném vrcholu t\ jeden jest
obsažen v rovině Qo, druhý v rovině (s, ilfo), kdež If^ je paprsek
kolmý k rovině its^s^), t. j. paprsek svazku s., homologický s pa-
prskem s^t^M-^ ve svazku s, .

Komplexové křivky jsou ellipsy nebo hyperboly dle toho, seče-li
rovina křivky t úsečku s^ s^_ vnitř nebo vně. Průsečnice roviny v
s rovinami Q-^^ q^ jsou vrcholovými tečnami křivky komplexové, hlavní
pak vrcholy leží v rovině, která jest proložena osou s^ .% ^ Z
kolmo k rovině r. Veškeré křivky komplexové promítají se ortho-
gonálně na rovinu J_ Z do kuželoseček, jež mají jedno ohnisko spo-
lečné v průměte osy Z. Jde-li rovina t vrcholem čtyřstěnu s^ (nebo
S2), rozpadá se komplexový svazek druhé třídy ve dva svazky prvního
řádu, z nichž jeden má střed s^_, druhý v průsečíku rovin r, q^ a
roviny proložené osou Z _L r.

Soustava E- rotačních hyperboloidů, z nichž komplex ~Y'^ se
skládá, má ještě tyto zajímavé vlastnosti: Soustava 2J- jest tžťojmocwá
obsahujíc oo^ rotačních hyperboloidů, jichž společný polárný čtyřstěn

jest s. So i j. Rovina{^^ jest společnou jejich rovinou polárnou pro

pól \g\ proto leží středy všech hyperboloidů vnitř úsečky s-^ s.^.

Hyperboloidy vytvořují na ose Z elliptické involuce sdružených pólů,
jež mají společnou družinu s^ s^.

Souhrn hyperboloidů soustředných (společný střed to na ose Z),
v tomto případě i koaxiálních, tvoří soustavu jednomocnou E^ (sva-
zek); soustředné rovníky jejich leží v rovině 1| q^. Hyperboloidy
svazku E^ indukují na ose Z tous involuci harmonických pólů, jejíž
potence a s^ . a s^ z= — c^\ mají tedy společnou osu laterální i co
do délky, identické vrcholy imaginárně m, n na ose Z. Hyperboloidy

6 XVI. Yincenc Jarolímek:

tyto pronikajíce se ve stranách prostorového imaginárného čtyřúhelníka
m n i j, dotýkají se navzájem ve všech čtyřech vrcholech jeho, ze-
jména v imag. bodech kruhových i> j, majíce v nich společnými ro-
vinami tečnými imag. samodružné roviny (Z i), (Z j) pravoúhlé invo-
luce rovinové Z.

Podle rovnice c = ^ — co s^ . ca s^ sestrojí se snadno hyper-
boloid komplexový, dán-li jeho rovník mezi rovinami í>iI1í)2. Svazek
2;^ obsahuje jeden hyperboloid stejnoosý (poloměr rovníka = c);
rovníky všech hyperboloidů stejnoosých, jež obsaženy jsou v soustavé
I^^, vyplnjl plochu ludovou, určenou průměrem s^ s^.

Týž svazek koaxiálních hyperboloidů Z'^ vytvoří se rotací pa-
prsků E, F . . . sborceného svazku druhého stupně, jehož řídicí přímky
jsou A^, A^ a řídicí rovina qp 1| Z, který trdíž vyplňuje hyperbolický
paraboloid.

Nejkratší příčky mimoběžek ZE, Z F . . . leží totiž v témš pa-
prsku U _\_ Z, který náleží k druhé soustavě površek paraboloidu;
příčky ty jsou poloměry rovníků hyperboloidů. Střed hyperboloidů
jest ve vrcholu paraboloidu {U Z) ^ cj, jehož osa 1^ _L (U Z).
Ježto řídicí roviny jeho (p J_ ç^, jest paraboloid orthogonálný. Kon-
gruence {A^ A^) obsahuje těchto hyperbolických paraboloidů 00^ (ří-
dicí roviny procházejí úběžným bodem osy Z)\ rotací jejich okolo
společné vrcholové přímky Z vytvoří se komplex T^, jejž vyplňují
površky paraboloidů soustavy první. Površky soustavy druhé ke kom-
plexu tomu nenáležejí; jsouce _L Z, vyplňují komplex lineárný, sklá-
dající se ze všech paprsků, jež osu Z kolmo protínají. Ostatní vrcho-
lové přímky paraboloidů U vyplňují konoid třetího slupne (cylindroid
dle Cayleye*), a shodný s ním konoid i osy paraboloidů V; oba ko-
noidy lze sjednotit otočením jednoho okolo Z o úhel pravý.

Co pak se týče imaginárných paprsků v komplexu ~Y^ obsaže-
ných, leží, pokud nemají reálného centra, bud na hyperboloidech
soustavy ii:^, nebo na imaginároých plochách rotačních 2. stupně.
Naproti tomu náležejí imag. paprsky jednobodové reálným plochám
2. stupně nepřímkovým, tedy rotačním ellipsoidům, paraboloidům a
dvojplochým hyperboloidům ; neboť imag. přímek jednobodových na
sboroené ploše 2. stupně není. I tyto plochy náležejí k dvojmocué
soustavě Z:^ svrchu uvažované; indukujíce na společné ose Z involuci
harmonických pólů hyperbolicJcou, jejíž jedna družina jest s^ So, mají
středy své co vně úsečky s^ s.^, ježto potence a s^ . œ s^ =^ c^ Íb

*) Stukm, Liniengeometrie, I. p. 150 a 154.

o speciálním kvadratickém komplexu tetraedrálním. 7

zde kladná. Každý svazek Zl'^ soustředěných ellipsoidů obsahuje jednu
reálnou plochu kulovou (o středu a a poloměru =: c); veškeré plochy
kulové obsažené v dvojmocné soustavě 2^ tvoří svazek, rovníky ploch
dvojplochý rotační hyperboloid stejnoosý, jehož vrcholy jsou s^, s^.

Učiníme-li bod o, jenž úsečku s^ s.^ půlí, počátkem souřadnic

pravoúhlých, Sj s.^ osou Z, sečeli paprsek E kongruence (A^ A.^)

přímky A^, A, v bodech a^, a^^ a položíme-li s, «^ =z v, Sj «2 =^ ^

o Sj := -|- e, o So ^=== — e, bude rovnice hyperboloidu vytvořeného

rotací paprsku E okolo Z

. x'^ + if

z —

4e^ u- v'^

= 1.

(1)

W' -j- V
kdež souřadnice z středu plochy a

e (u^ — i'-)

(W

v)'

o (O :=z

u- -\~ v'^

(2)

+ 1

jakož i laterálná poloosa hyperboloidu

2e u v

2e

c 3=

u' + v''

+

(3)

závislý jsou v témž komplexu jedině na poměru úseků m, v, i. j, svazek
hyperboloidů koaxiálních 2^^ vytvoří se rotací paprsků E rovnoběžných
s rovinou rp \\ Z, protínajících A^, A., v řadách podobných a vypl-
ňujících tudíž hyperbolický paraboloid, jak již svrchu povedeno.

Poloměr rovník a hyperboloidu (1)

u v

V w' -h ^^-

V"

+ 1

(4)

Pokud úseky u, v béřeme za proměnné a reálné parametry,

možno (1) pokládati za rovnici dvojmocné soustavy hí/perboloidů 2?^,

u
a při konstatním poměru - za rovnici svazku U'^ hyperboloidů ko-

axiálních.

8 XVI. Vincenc Jarolímek :

Připustíme-li však také imaginárné hodnoty za m, t;, bude sou-
stava (1) obsahovati i rotační plochy 2. stupně nepřímJcové. Přihlédněme
na př. k imaginárnému paprsku jednobodovému Ei^ který seče A^
v reálném bodě a^, s^ a^ =:z m, A^ pak v bodě imag. a^, dejme tomu
So a^ =: v :=z i w, tak že Ei leží v reálné rovině (a^ ^2)» načež
rovnice plochy (1)

x^ -f- 2/^

+ -

, w"^ A- u^
^ + « — 2^ 2"

' UJ^ — u^

4e^ u'^ iv'^

tV^ — M* {w'^ U'^}^

= 1 (5)

nebo také

4e^ (a;2 -f 2/2 ■) _|_ (^^2 _ ^2^ (^2 _^ ^2^ _ Og (^^,2 ^ u^j ^ — o, (6)

kterážto plocha jest reálný rotační ellipsoid, paraboloid nebo dvoj-
plochý hyperboloid dle toho, je-li

>

Zároveň je zřejmo, že rovnice (5) se nemění, dosadíme-li ( — iv)
za tť, t. j., že táž plocha se vytvoří paprskem Ei ^ a^ a'.^ konjugo-
vaným ku Ei^ jehož úseky Sy a^ =: m, §2 a'2 = — * iv. Oba imag.
paprsky Ei^ Ei protínajíce se v společném reálném centru a^, leží
v reálné rovině (a^ A^), která tudíž je zároveň tečnou rovinou plochy
(5) v bodě a^.

Pro konstatní poměr - bude rovnice (5) příslušeti svazku ŽJ'^

ellipsoidû, po případě dvojplochých hyperboloidů koaxiálních, jež mají
společné reálné vrcholy na ose Z. Reálná plocha kulová ve svazku
obsažená (pro w^ — u^ z=z 4e^) má poloměr

u u w 2e

r =

V:

u^ 2e IV u (7)

iv"^ ' u w

Pro w ■==: u nabude rovnice (6) tvaru

.x' -^y' - — . z, (8)

přísluší tedy reálnému rotačnímu paraboloidu.

Soustava 2^'^ obsahuje tedy i svazek rotačních paraboloidů, jež
mají společnou osu Z i společný vrchol o, vesměs v něm navzájem

o speciálním kvadratickém komplexu tetraedrálním. 9

se dotýkajíce. Pro úseky u ^ u^ -{- i u^, v ^=z v.^ -{- i Vo obecně
soujemné bude plocha (1) imaginárná.

Konečně budiž připomenuto, že mohutnost (Mannigfaltigkeit)
našeho komplexu HT^ jest 6. Neboť každý jest určen dvěma body
(Sj, §2)) reálných bodů v prostoru jest co ^, tudíž dvojin bodových 00 ^.
Ze komplex jest centricky symmetrický dle středu o, jenž půlí úsečku
s, s^, orthogonálně pak symmetrický k rovině proložené bodem
o _L s^ S2, jakož i ke každé rovině svazku s^ s^ ^e Z, jest samo-
zřejrao.

Ještě speciálnější komplex vytvoříme, učiníme li svazkem s^ svazek
průměrů rovníJca libovolné rotační plochy druhého stupně P^ (anebo
plochy Itulové dle Thieme*), což jedno jest); pak jest svazek sdružených
polár §2 v nekonečnu. Komplex tento skládá se ze všech paprsků
v prostoru, jež paprsky svazku s^ kolmo protínají. Komplex Thiemův
jest určen libovolnou přímkou v prostoru Z a jedním bodem jejím s^.
Hlavní čtyřstěn má toliko jeden reálný vrchol s^ a jednu reálnou
stěnu Sj (>^ JL Z v konečnu: druhý reálný vrchol s.^ jest v úbéžném
bodě osy Z, druhá reálná stěna ()2 úběžná. Z jest jedna hrana reálná,
druhá (protější) O v úbéžné přímce rovin J_ Z. Komplexové plochy
kuželové mají jednu površku J_ í>i, řídicí kružnici v q^ ; komplexové
křivky jsou vesměs paraboly, ježto jedna tečna vrcholová jest v ne-
konečnu (v rovině Qo).

Komplex obsahuje 00 ^ rotačních ploch válcových a 00 ^ rotačních
hyperboloidů sborcených o společné ose Z, jichž soustředné rovníky
leží vesměs v rovině q^. Mohutnost komplexu jest 5; neboť přímek
Z jest v prostoru x* a na každé z nich co ^ reálných bodů

Náš svrchu uvažovaný komplex T' tvoří tudíž přechod od kom-
plexu Hirstova ke komplexu Thiemovu.

*) Rete, Geometrie der Lage, 3. vyd., III. dí!, pag. 175.

XVII.

Několik drobností chemických.

Sděluje docent Dr. Jaroslav Milbauer.
Předloženo v sezení dne 11. května 1906.

Podávám zde několik drobnějších pozorování, jež během svých
prací jsem učinil a které zde shrnuji.

a) Krystalovaný trichlorchromtripyriditi.

K pokusům o účinku sulfokyanidu draselnatého na kysličníky*,
připravoval jsem také sirník chromitý, chtěje vysvětliti reakci pří-
slušnou. Všechny cesty ku přípravě jeho navržené vedly však ku
krystalované hmotě, která se sulfokjanidem draselnatým nereagovala.
V doměnce, že bude možno sraziti sirník chromitý z roztoku chloridu
chromitého v pyridinu, byl takový připraven a s bezvodým sirníkem
amonatým i plynným sirovodíkem uveden ve styk. Nevypadl však
sirník chromitý, neboť chrom jest zde obsažen ve velmi stálé komplexní
sloučenině, jíž popsal Ppeifee [Zeit. f. anorg. Ch. 24.284]. Ostavením
roztoku chloridu chromitého v pyridinu nad koncentrovanou kyselinu
sírovou vypadly jehličky jemné složení CrCl3(C5H5N)3 trichlorchrom-
tripyridin dle nomenklatury Wernerovy.

Získal jsem tuto látku ve velkých krystalech tímto způsobem:

As 10 g chloridu chromitého bezvodého zahříváno se lOOcc bez-

vodého pyridinu na zpětném chladiči do úplného rozpuštění, což trvalo

as 3 hod. Pak přidány po ochlazení další 4 g chloridu chromitého

a vařeno opět po 2 hodiny. Během té doby počnou v tekutině růsti

*) Kozpravy České Akademie XIII. 8.
Věstník král. české spol. nauk. Třída 11-

2 XVII. Jaroslav Milbauer:

krystaly. Po vychladnutí odssáty jednotlivé krystalky až 0,8 cm
dlouhé, po případe i velké dräzy na destičce Wittově, promyty horkou
vodou, lihem a na konec etherem, sušeny při 98°C krátkou dobu.*)
Hustota jejich ve vodě při 20°C ze tří určení nalezena 1,457.

Laskavostí p. Doc. Dr. Františka Slavíka byla mi dána k dispo-
sici tato data krystalografická:

Krystaly, svrchu vyznačenou cestou připravené jsou trojklonné
sloupce protáhlé dle osy brachidiagouálné nebo tvary skoro isometrické;
převládají tvary ((011) (OIl) P' oo. 'P oo, v pásmu vertikálném hlavně
(UC) 1Î0) 100) od' P. cc P.' oo P 5d . Reflexy ploch špatné. Štípatelnost
dosti dokonalá podle co P œ ; ve štěpných lupíncích svírá pr&mět osy
menší optické plasticity s vertikálou na přední ploše (100) úhel
3P v právo nahoře a v levo dole. Pleochroismus je značný: směr
menší optické elasticity jest průhledný barvou světleji zelenou s od-
stínem poněkud do žlutá, s menší absorbcí, směr k němu kolmý
(negativní) je méně prosvitný, temně zelený bez odstínu do žlutá.

Ze stanoviska krystalografického bylo zajímavo zjistiti, zda pů-
sobí přistoupení jedné neb více skupin methylových do jádra pyridino-
vého na tvar krystalů. I zkoušel jsem s a-pikolinem, zda by nevznikly
krystaly touto cestou Rozpustnost chloridu chromitého v látce té
byla však veliká, tvořil se hustý zelený olej, z něhož ochlazením
enom mikroskopicky jemné krystaly vyrostly. V chinolinu je též
chlorid chromitý rozpustný, avšak roztok vařením vylučuje černé ne-
zhledné mazy.

b) Jednoduchá příprava dirliodanzinkdipyridinu.

Obíraje se delší čas vyhledáváním methody ku pohodlnému sta-
novení zinku narazil jsem na tuto sloučeninu.

Látku tu myslím měl pod rukou prvně Edinger, nebot ve svém
patentu (D. P. 86.148z 28. března 1895, tř. 12) praví, žerhodanidy pyri-
dinu skytají s rhodanidy zinku a vizmutu krystalované sloučeniny, které
mohou být užitečný pro therapeutické účely. Velká práce Grossian-
NovA (Ber. 38. 559) uvádí sloučeninu Zn (CNS)2 (C5H5N)2, připravenou
z rhodanidu pyridinu a rhodanidu zinku.

Velmi jednoduchým způsobem dospěl jsem k této sloučenině, když
přidal jsem ku roztoku síranu zinečnatého rhodanid draselnatý a py-
ridin; tekutinu u vzniklou sedlinou, jež jest v podstatě hydrát zineč-

*) Obsahovaly 13, 157o Cr oproti theoretickým 13, 27o. Látka pro analysu
rozkládána zředěnou kyselinou sírovou (1:1) pod tlakem při 180" C.

Několik drobností chemických. 3

natý, vařil jsem po delší čas a filtrát ponechal ochladnutí. Vykrysta-
lovala látka tato v jemných jehličkách.

Však vzniká ihned, když do silně zředěného vroucího roztoku
rhodanidu amonatého neb draselnatého přidáme něco pyridinu a ka-
peme zředěný roztok síranu zinečuatého, až počne se tekutina ne-
patrně kalit a vaříme-li dále as Y2 hodiny. Skoro veškerý zinek vy-
loučí se v podobě jemných jehel této sloučeniny. Látku možno téměř
beze ztrát promývat studenou vodou. Rozpustná je dobře v líhu.
Při analyse*) vykazovala:

Nalezeno Theorie pro Zn (CNS), (C5H5N)2

Zn 19,2»/o 19,37o 19,257o

C,H,N . . . .46,47o 44,67o 46,577o

CNS .... . 34,2»/o 34.67o 34,187o

99,87o 98,57o 100,007o

Zkouším, zda látky té dá se užít k účelům analytickým.

c.) Příprava chloridu chromitéhd^^) (pokus demonstrační.)

Demabçay v Comptes rendus 104. 111 popsal přípravu chloridu
chromitého z kysličníku chromitého žíháním v parách chloridu uhliči-
tého. Velmi instruktivním způsobem pro přednášky lze reakci tuto
ukázati následujícím způsobem :

Upravme si rouru z tvrdého skla, jež má dvě kulovité rozšiřeniny.
Do jedné z nich dáme kyprý k y s 1 i č n í k c h r o m i t ý, získaný mírným
žíháním chromanu amonatého. Do druhé rozšiřeniny vpravíme něco
chloridu uhličitého. Konec roury uzavřeme korkovou zátkou a druhý
jen volně vatou. Na to rozpálíme kysličník chromitý do červeného
žáru ostrým kahanem s komínkem a chlorid uhličitý uvedeme skoro
do varu malým plaménkem. Po krátkém čase jest celá roura povle-
čena vytvořeným chloridem chromitým, který v některých partiích
hlavně v kulovité roršířenině jeví se v krásných fialových krystalech.

d) Tetramethyliumplatinkyanid

Ku přípravě této látky dosud neznámé postupováno obvyklým
způsobem přípravy platinokyanidů, jak ji byl popsal Quadrat (Ann.
d. Chemie 63. 164).

*) Zinek stanoven přímým spálením, žíháním a vážením ZnO. Pyridin od-
desiltován s louhem a titrován na patentní modr dle methody, kterou popsali jsme
s VI. Stánkem (Z. f. anal. Ch. 1903. 215) Rhodan určen titrací dle Volharda.

**) Případně i jiných chloridů.

4 XVII. Jaroslav Milbauer:

Tetramethyliumhydroxyd neutralysován volnou kyselinou platino-
kyanovodíkovou (získaná z mědnaté sole sirovodíkem) na lakmus, roztok
sfiltrovaný pak ponechán volné krystalisaci. Vzniklá látka mela
složení :

Theorie pro [NCCHa)^^
Nalezeno : Pt [CN]^

[N(CH3)J, 33,3% - 32,97o

Pt 43,77o 44,l«/o 43,8%

[CN], ■ 23,4% - 23,3%

100,4^0 100,0%

Analysa provedena takto: Platina stanovena prostým vyžíháním
a vážením co takové, dusík tetramethylia oddestilován do titrované
kyseliny ve formě trimethylaminu z látky opatrně tavené s pevným
hydroxydem draselnatým v proudu vodíka, cyan určen ve formě
Agg Pt (CN)j titrací dusičnanem stříbrnatým dle Mohra na chroman
jako indikátor.

Tetramethyliumplatinkyanid jeví se v hesbarvých krystalech,
snadno rozpustných v chladné vodě. Žíháním se rozkládá a zbývá
platina. V unikajících splodinách jeví se patrný zápachem trimethylamin.
Dusičnan střibrnatý sráží kvantitativně platinokyanid stříbrnatý. Zají-
mavým je, že platinokyanid tetramethylia nejeví dichroismus, není
triboluminiscenČní, ačkoliv složky jeho, tetramethylium i platino-
kyanovodíková kyselina zdají se vlastnosti tyto podporovati (Viz
Trautz: Zeit. f. physik. Ch. 1905 39. a násl.) Ozářen rtuťovou
lampou elektrickou nejeví fosforescenci, neotáčí též v roztoku rovinu
světla polarisovaného.

O látce ze stanoviska krystalografického bylo mi laskavostí
p. Doc. Dr. Fr. Slavíka sděleno následující :

Krystaly čiré, tabulkovité, souměrnosti jednoklonné hemimorfní
(monoklinicky sfenoidické). Kej rozšířenějším párem ploch jest klino-
pinakoid. Poměr parametrů a úhel meziosní jsou :

d,:h:c — 0,9968 : 1 : 0,6729
/3=:59"35V/.

Symetrie nižší, sfenoidická, jest naznačena tím, že z ploch základního
polojehlanu záporného p' (viz obrazec) je vždy vyvinuta jen levá
nahoře i dole, ze základního positivního polojehlanu s, jen polovina
pravá. Hranol základní vyvinut nejčastěji oběma polovinami, někdy
jen levou. Celkem pozorovány tvary :

Několik drobností chemických. ;5

h (010) oo P oo

m (110) oo P'
m'(lIO)^'P
p' (lil) — P'
s (111) P'

v (ÍOl)Poo

Plochy h, p', nť jsou vyvinuty vždy, m chybí zřídka, s vyskytlo se
pouze na jednom, v na dvou krystalech. Poměrná velikost ploch je
nejčastěji jak znázorněno na připojeném obrazci, h převládá daleko
nad ostatními a podle ní jsou krystaly tabulkovité, v postranním
omezení bud p' a m m' jsou v rovnováze anebo jedno z obojího
poněkud převládá, častěji p' než mm'. Pásmo b : v : s je podřízené
vyvinuto neb chybí zcela a obrys tabulek je pak dosti ostře rhom-
boidální.

Plochy h a mm' reflektují někdy dosti dobře, většinou však
jest jakost ploch méně dobrá, plochy s a v měřeny pouze na třpyt.

Úhlová data jsou :

Méřeuo :

Vypočteno :

Hran měřeno

b (010)

:w(110)

* 490 19'

—

4

:p'(líl)

MllöSSVs'

—

8

m' (110) :

:p'(lll)

* Sö'^öö'

—

1

m (110) :

:p'{lll)

71M3'

70M8'

2

b (010):

s (111)

57M7'

56^337/

1

v (101)

89<^31'

90° 0'

4

Dále změřeny v mikroskopu s nitkovým křížem v okularu plošné
úhly mezi hranami převládajících ploch klinopinakoidových s ostatními:

Měřeno :

Vypočteno :

[010: 110]: [010:

1Î1]

144°

143°-52'

: [010 :

101]

100°

101° 47/

Štépnost podle klinopinakoidů jest nedokonalá. Jelikož sloučenina
není v roztoku aktivní, náleží k téže kategorii hmot jako síran
lithnatý Lio SO^ . Hg O (dle Scacchiho) a dibenzoyl dioxystilben (iso-
benzil) Cgg Hj^ 0^ (dle Browmana), totiž takových, které při symetrii
krystalové stejné jako kyselina vinná, vinany, mléčný a třtinový
cukr nejeví optické aktivity.

6 XVII. Jaroslav Milbauer:

Dvojlom jest velmi silný.

Optická orientace: Směr zhášení, jenž jeví větší exponent
lomu (-]-), svírá na klinopinakoidu s vertikálou úhel 59° v před dolů,
spadá tudíž approximativně v jedno s klinodiagonalou ; směr o menším
exponentu lomu ( — ) pak prochází tupým úhlem ß od předu nahoře
do zadu dolů, svíraje s vertikálou úhel 31^ v předu.

Obr. 1.

Obr. 2.

e) Srovnám ItolorimetricM roztoku médi a niklu.

O sloučeninách nikelnatých jest známo, že skytají s amoniakem
modré roztoky podobného odstínu jako měd. V obojích předpokládají
se hexaminové sole dle théorie Wernerovy typu X, [Ní(NH3)r] a X2
[Cu (NH3)g], jichž komplexní ionty nejsou stejně sytě modré. Každému
analytikovi je to známou věcí, bližší srovnání však učiněno nebylo.

Za tím účelem byly připraveny čisté roztoky solí měďnatých a nikel-
natých o stejném aniontu (hodnota jejich kontrolována elektrolyticky),
a srovnávány v kolorimetru Krussově s hranolem Lummer-Brodhuno-
vým. Přípravě sloučenin nikelnatých věnována zvláštní péče, neboť
shledáno, že přítomnost nepatrných sledů kobaltnatých solí způsobo-
vala při přesycení amoniakem zvláštní odstín do červena. Takové roz-
toky dlouhým stáním usadily načervenalou sedlinu, v níž zjištěn

Nékolik drobností chemických. 7

kobalt. Ku čištění využito hlavně reakce Liebigovy a vícenásobného
překrystalování.

Postup při práci byl jinak týž, jaký popsal jsem společné s VI,
Stánkem ve Věstníku král. č. spol. nauk letošního roku ve studii
o kolorimetrii mědi.
a) Roztoky síranů.

ViqII amoniakálný nikelnatý: 1,404 g NiSO^. 7aq rozpuštěno
v 10"'' vody a doplněno konc. amoniakem na 100" .
7iooû amoniakálný mědnatý: 0,1248 g CuSO^. 5aq rozpuštěno
v 10" vody, a doplněno jako předešle.

Při vyrovnání do stejných intensit odečteno pro nikelnatý roztok
1 5 mm a měďnatý 8,0 mm (střed).

Z těchto čísel plyne poměr 1: 17,3.*)

Roztoky jiné koncentrace nešly dobře srovnávat, tak zředěnější
než uvedené měly odstíny příliš se různící, totéž ještě větší měrou
platilo pro koncentrovanější. Nikelnaté vždy měly ton violový, měd-
naté zelenomodrý.

/3) Roztoky dusičnanů:

Yio^i nikelnatý: 1,453 g Ni(N03)2. 6aq rozpuštěno v lO^*" vody
a doplněno amoniakem.

Yioo^i Diědnatý: 0,1478 g CuCNOg).^. 6aq rozpuštěno jako dřív.
Při vyrovnání do stejné intensity pro vrstvy 15 mm roztoku
nikelnatého a 7 mm (střed) měďnatého vypočten poměr 1 : 19,7.
y) Roztoky chloridů.

Vioii nikelnatý: 1,189 NiClo. 6aq rozpuštěno v 10" vody a do-
plněn do 100" amoniakem.

Yioo'i měďnatý: 0,1353 g CuCL. 2aq rozpuštěno jako předešle.
Stejné intensity daly vrstvy 15 mm (Ni) a 7 mm (střed) (Cu).
Vypočten poměr 1 : 19,7.

I při ß) a y) bylo nejpříhodnější srovnávání roztoků uvedené
koncentrace z důvodů stejných jaké při a) vytknuty.
Vypočtené poměry jsou přibližně stejné. Praví nám, že vliv aniontu
není skoro žádný, že 1 díl mědi jako komplexní iont amoniakový
dává v stejném objemu touž intensitu zbarvení jako přibližně 18 dílů
niklu v témž iontu.

") Vypočteno dle úměry:

0,0318 X 8 : 0,2936 X 15 = 1 : x

0,0318 V2000 m- v. Cu

0,2935 V200 ™- v. M

8 XVII. Jaroslav Milbauer: Několik drobností chemických.

Zkouška amoniakem v solích nikelnatých jest
velmi málo citlivou u srovnání smédnatými; kdežto Vioo'^
nikelnaté roztoky s nadbytkem amoniaku jsou téměř bezbarvé, ještě
^/^oooU médnaté za těchto okolností modrozelené.

f) Zbarvení perliček solemi praseodymu a neodymu.

V analytických učebnicích i těch nejnovějších bývají dosud uvá-
děny zbarvení perliček pro starý didym, jež jsou bezbarvé, v nasy-
cení slabě violové. Dostalo se mi laskavostí p. prof. Brauneba. něco
čistých síranů neodymu a praseodymu ku pokusům pro práci, uveřej-
něnou v Rozpravách české Akademie XV. 13.

Mohl jsem z části zbytku provésti zkoušky perličkami. Preparáty
tyto daly následující zbarvení:

Síran neodymu

v boraxové perličce jak v oxydačním tak v redukčním
bezbarvá, po silném nasycení slabě modrá, améthy-
ste v á.

ve fosforečné totéž co v boraxové.

Síran praseodymu

v boraxové perličce v redukčním plamenu při velkém na-
sycení žlutězelená, v oxydačním zelená;
ve fosforečné perličce totéž co v boraxu.

Dáme-li obé perličky boraxové v oxydačním plameni získané za
sebe, tu propouští, podobně jako při roztocích pozorováno, čistě bílé
světlo.

Z chemické laboratoře
c. k. české vysoké školy technické.

XVIII.

Voiiäufiger Bericht über das Golderzvorkommen von

Kasejovic.

Yon Prof. A. Hofmann.
Vorgelegt in der Sitzung am 11. Mai 1906.

Schon im 18. und 19. Jahrhunderte wurde bei Kasejovic Gold
gewonnen, und wie überall, zuerst in Seifen, später auf vorgefundenen
Gängen, in v/elchen d;is Gold im Quarz nicht gar reichlich verteilt war.

In den ersten Jahren dieses Jahrhundertes wurden die Gruben,
insbesondere der Jakobschacht, abermals gewältigt und Proben aus
den aufgeschlossenen Quarzgängen der Prüfung unterworfen. Von den
Alten werden laut Urkunden Durchschnitthalte von circa 4 Gramm
pro Tonne angegeben, welcher Halt natürlich nicht ausreichte, den
kostspieligen Grubenbau zu betreiben und allenfalls noch einen Ge-
winn zu erzielen.

Die neueren Proben ergaben aber viel höhere Halte, von welchen
manche so hoch waren, dasz unwillkürlich die Annahme platzgreifen
musste, die Proben seien von besonders für diesen Zweck gewählten
Stücken entnommen und nicht von Erzen im technischen Sinne. Bei
einer kommissionellen Erhebung im Monate April 1. J. hatte ich
Gelegenheit, die Erze und auch den Bergbau kennen zu lernen. Ich
war nicht wenig übeirascht, als ich auf der Erzhalde des Jakob-
schachtes am ersten Quarzstück ein unansehnliches, bleigraues Mineral
bemerkte, das ich als Nagyagit oder ein dem Nagyagit ähnliches
Mineral ansprechen musste, worüber ich mich später durch eine ganz
oberflächliche Piüfung betreffs der Anwesenheit von Tellur, Blei und
Gold überzeugt habe.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1

2 XVIII. A. Hofmann: Bericht über das Golderzvorkommen von Kasejovic.

Der höhere Goldhalt der neueren Proben wäre mithin auf dieses
letztere Erz zurückzuführen, welches die Alten nicht kannten und nur
auf das in demselben reduzierte Gold im „Hute" (hier könnte man
mit vollem Rechte im „goldenen Hute" sagen) arbeiteten und durch
den gewöhnlichen Prozesz durch Sichern gewannen.

Aber nicht nur der Nagyagit allein, auch andere Tellurgold-
und Tellurgoldsilber-Mineralien scheinen in den Gängen einzubrechen
und müssen in erster Linie genaue Analysen durchgeführt werden,
um näheres über diese Erze und Minerale sagen zu können ; vorlie-
gende Zeilen wurden nur zum Zwecke der Wahrung der Priorität
verfasst.

Zu dieser Arbeit werden dann auch die Resultate der montan-
geologischen Verhältnisse, die aus dem Studium dieser Erzgänge und
des ganzen Schurfterrains sich ergeben, niedergelegt werden.

Das Vorkommen dieser Erzgänge ist abgesehen von der national-
oekonomischen Seite, die auch erst erwiesen werden musz, von
besonderem wissenschaftlichem Interesse, da derlei Tellurgolderze bis
nun nur im engen geologischen Verbände mit tertiaeren Eruptivge-
steinen, insbesondere Trachyten, Daciten etc. stehend, beobachtet
wurden.

Im vorliegenden Falle brechen die Erzgänge am Kontakte zwi-
schen Gneis und Granit ein, und es ist ihre Entstehung und Bildung
nur als die letzten Nachklänge der Granit-Eruption aufzufassen.

Příbram, 9. Mai 1906.

XIX.

Kermincola kermesina ii. gn. n. sp., imd physokermina
n. sp., neue Mikioendosymbiotiker der Cocciden.

Von Dr. K. Šulc. (Ostrau-Michalkowitz.)

Mit 2 Textfiguren.

Vorgelegt in der Sitzung am 6. Juli 1906.

Bei Gelegenheit anatomischer Untersuchungen der Cocciden,
stiess ich seiner Zeit in der Körperflüssigkeit von Kermès quercus L.
an eigentümliche stäbchenförmige Organismen, welche in einem jeden
Individuum massenhaft vorhanden waren. Ich will sie vorläufig als
Kermincola bezeichnen und im Nachfolgenden kurz beschreiben.

Kermincola kermesina n. g. n. sp.

Die Organismen sind in der Regel von länglicher Form, 0-02 mm
lang, 0'004 mm breit; die Seiten parallel, das eine Ende breit abge-
rundet oder allmälich von den Seiten nach hinten abgestutzt, das
andere Ende rasch verschmälert und zipfelartig ausgezogen (O'OOS mm) ;
die Farbe in vivo ist licht weingelb, oder auch wasserklar, das ausge-
zogene Ende und die schmale perifere Zone fast durchsichtig. Was
die Fixation und Färbung anbelangt, so wurden die Organismen ein-
fach auf Deckgläschen, wie Bactérien übertragen dreimal durch
Spiritusflamme durchgezogen, mit wässeriger Fuchsinlösung gefärbt,
der Überschuss der Farbe mit Wasser abgespült, dann folgte die
übliche Trocknung des Präparates, Terpentinoel, Canadabalsam.

Sitzber. d. kön. böhm, Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 XIX. K. Šulc:

An solchen fixirten Präparaten zeigte sich ein dichtes, gutgefärbtes,
feinkörniges Cytoplasma, dessen Körnchen weder als Stärke noch
als Glycogen reagirten; eine schmale Zone an der Periferie und das
verlängerte Ende blieben fast ungefärbt. In der Mitte des Körpers
liegt ein grosser rundlicher, bläschenförmiger Kern von 0003 mm
im Durchmesser, der daher die ganze Leibesbreite vollkommen ein-
nimmt.

Nicht selten ist der Kern noch länger. Bei einigen Individuen
tritt auch deutlich ein Kernkörperchen hervor.

m

f)

3,

Abbild. I. Kermincola kermesina ng u. sp. 1. die häutigste Form. 2. Eine vorne
breitere Form, 3. Ein sehr langes Individuum mit drei Kernen. 4. Das ausge-
zogene Ende zweizackig. 5. Ein kurzes Individuum in Knospung. 6. Seiten-
knospung bei einem langen Individuum.

Von dieser durchschnittlichen Form fand ich viele Abweichungen;
so z. B. Individuen, wo der Kern nicht in der Mitte lag, sondern
mehr einem Pole angenähert. Dieser Körperteil war dann breiter als
der kernlose. Seltener kamen zum Vorschein Individuen mit 2 bis
4 Kernen, welche demenstpräcliend zweimal bis viermal länger waren
(0'04— 0'06 mm) bei ursprünglicher Breite von 0004 mm. Bei manchen
Individuen war das ziepfelartige Körperende oft mehr oder weniger
verlängert und nicht selten auch zweizackig gespaltet. Bei einem
langen dreikernigen Individuum fand ich eine spindelförmige kernlose
Knospe, die einer Längsseite entsprosste, bei einigen anderen, kurzen
einkernigen Exemplaren wieder eine kernlose Knospe die sich am

Kermincola kermesina n. gn. n sp., und physokermiaa n. sp 3

Ende in der Längsachse des Körpers abschnüite, Liemals aber ge-
lang es mir Kernfiguren zu constatiren.

Die Organismen zeigten in der physiologischen Lösung keine
Bewegung.

Sitz und Fundstätte der Kermincola kermesina ist die Leibeshöhle
und Leibesflüssigkeit von Kermès quercus L. Die Wirthtiere waren
dabei gesund, nicht schimmelig, die einzelnen Organe nicht alterirt;
ich fand weder Atrophie noch Zellendegeneration. Die Eibilduug und
Eiablage gieng normaler Weise vor sich. — Aus allen diesen Gründen
sowie aus dem regelmässigen Vorkommen der massenhaften Invasion
der Organismen in einem jeden untersuchten Individuum lässt an eine
Symbiose schliessen, deren physiologische Deutung derzeit unerklärt
bleibt.

Soweit ich mich überzeugen konáte, waren die Kermincolen im
zweiten und dritten weiblichen Stadium zu finden; die männlichen
Larven, Puppen und Männchen selbst habe ich nicht untersucht ; in Em-
bryonen und abgelegten Eiern habe ich sie nicht gefunden.

Was die systematische Stellung der Kermincola anbelangt, war
ich im Unklaren, ob sich hier um mycotische Elemente oder gewisse
entwicklungsgechichtliche Stadien vielleicht der Coccidien handle.

Nach der Meinung des Herrn Prof. Dr. F. Vejdovský, Vorstand
des zoolog. Institutes der böhmischen Universität in Prag, welchem
ich meine Befunde sowohl in Praeparaten als in lebendem Zustande
vorgelegt habe, handelt es sich hier höchstwahrscheinlich um Sac-
charomyceten oder ähnliche Entwicklungsformen.

Derselben Meinung ist auch Herr Prof. Dr. B. Němec, Vorstand
des pflanzenphysiologischen Institutes der böhmischen Universität in
Prag, welcher mir versprach, die eventuellen Kulturen zu versuchen
und die Sache namentlich vom pflauzenphysiologischen Staudpunkte
auf den Kern zu nehmen.

Es ist jedoch schwer schon heutzutage den endgültigen Schluss
zu fassen, da Beobachtungen sowohl über das Eindringen in den
Insectenkörper, als über die ganze Entwicklung, eventuelle Sporu-
lation, und über die physiologische Bedeutung der Lebensweise fehlen.

Der Zweck dieser Zeilen eines Landarztes und dazu leider
auch noch Kassenarztes, dem jede freie Zeit mangelt, kann nur der
sein, vorläufig auf die besprochenen hochinteressanten Erscheinungen
Aufmerksamkeit zu lenken — und erst später nach eingehendem
Studium der Entwicklung und Physiologie an eine umfassende Bear-
beitung heranzutreten.

4 XIX. K. Sulc:

N. B. Um denen, die sich vielleicht um das eben Gesagte in-
teressiren würden, die Sache und den Fund des Kermès quercus L-
zu erleichtern, theile ich gleichzeitig in kurzen Umrissen die heut-
zutage noch unvollständig bekannte Lebensweise des Coccus mit.

Die erwachsenen befruchteten Weibchen sind im Juni zu suchen ;
sie sitzen unbeweglich oft in sehr grosser Zahl in Rindenrissen am
Stamme der Eichen in Form kleiner Kügelchen, welche circa 4 mm
im Durchmesser haben. Die Oberfläche ist glatt, glänzend oder fein
bestaubt, die Grund-Farbe rothbraun, mit 7 — 8 sepienbraunen Quer-
streifen oder auch ganz schwarzbraun. Die abgelegten Eier schützt
und bedeckt das Weibchen mit seinem Körper. Die Larven (das erste
Stadium) erscheinen Ende Juni; sie sind beweglich — und begeben
sich auf junge Aeste und Blätter. Die weitere Entwickelung ist beim
Männchen und beim Weibchen verschieden.

Die weiblichen Larven bleiben nach der ersten Häutung (zweites
Stadium) Ende Sommer unbeweglich am Stamme sitzen und bedecken
sich mit einem wachsartigen Flaume. Die zweite Häutung, die das
dritte (letzte) und gescblechtsreife Stadium liefert, erfolgt je nach der
Witterung Ende Mai, des nächsten Jahres. Zu dieser Zeit vollzieht
sich auch die Kopula.

Das männliche zweite Stadium bleibt beweglich, hat gut ent-
wickelte Fusse, überwintert kahl, und versteckt unter dem Moose am
Stamme oder in den Rinderissen. Am ersten schönen sonnigen Früh-
lingstage (heuer z. B. am 10. April) erscheinen sie auf einmal mas-
senhaft auf der Oberfläche des Stammes herumkriechend. — Sie
suchen sich einen neuen Schlupfwinkel und secernieren hier in einen
oder zwei Tagen einen wachshaarigen dichten Kokon, in welchem
sie circa 4—6 Wochen verbleiben, um das dritte (Pronympha), dann
vierte (Nympha) und fünfte Stadium durchzumachen. Das fünfte
Stadium ist das gescblechtsreife Männchen, welches bald die Stätte
verlässt und zur Kopula schreitet. — Eg ist bisher unbeschrieben.
Der Farbe nach ist das Männchen rotbraun, hat 6 Augenpaare, ent-
wickelte Flügel und Haltères, nach hinten allmählig verschmälertes
Abdomen, welches am 7. Segmente zwei dünne lange Cerochaeten
führt. Der Penis ist mittellang, säbelförmig nach unten gekrümmt.

Kermès ist sehr wenig durch die gewöhnlich bei Cocciden vor-
kommenden Mycelien von Alternaria tenuis befallen, die Larven
werden dafür in Unmassen von Chilocoris (Coccinellide) verzehrt.

Kermincola kermesína n. gn. n. sp., und physokermina n. sp. ,5

Meine zum Studium herangezogene Exemplare entstammen den
Eichen, die reichlich in Wäldern der Excell. gräfl. Wilczeck'schen Do-
maine zu P. Ostrau cultivirt werden.

Kermincola physokermina n. sp.

Angespornt durch den Fund der Kermincola Jcennesina suchte
ich bei anderen Genera und fand wirklich beim PhysoJcermes ahietis eine
analoge Form, die jedoch in Folge seiner abweichenden Gestalt
als n. sp. gelten soll.

Vf
Z.

1

Textbild II. Kermincola physokermina n. sp. 1. Tbräaenförmiges, 2. spindel-
fömiges Individuum. 3. 4. Dieselben in Knosp ung begriffen.

Sie ist kürzer als Kermincola kermesina; die Länge beträgt
01 mm bei 0*003 mm Breite; die gewöhnlich und am häufigsten
vorkommenden Exemplare sind thränenförmig : an einem Ende breit
abgerundet, am zweiten lang und allmählig ausgezogen ; es finden sich
aber auch Formen, die sowohl vorne wie auch hinten ausgezogen
sind, sodass sie spindelförmig aussehen ; viele Exemplare zeigten
Knospung. Die Knospen waren klein, kernfrei und lagen in der Längs-
achse ; Plasmanetz ist dicht, es färbt sich gut, zeigt manchmal einige
Vacuolen und Körnchen; der Kern ist sehr gross, relativ grösser als bei
Kermincola, deutlich gefärbt und abgegrenzt, hat ein Kernchen, welches
dicht an seiner Peripherie steht.

Eine lichtere Randzone fehlt.

6 XX. F. Yejdovshf:

Kermincola physoJcermhia fand ich ebenfalls nur in der Leibes-
flüssigkeit; die Cocciden waren dadurch nicht im geringsten alterirt;
sie waren gut entwickelt, nicht schimmlig, die Organe vollkommen
gesund; unter ihnen reichlich abgelegte Eier.

Das erwachsene Physokermes — Weibchen ist an Ahies excelsa
zwischen den Jahreswuchsen im Monate Juni zu suchen.

Schliesslich spreche ich den Herren Prof. Dr. Fr. Vejdovský
und Prof. Dr. B. Němec für das freundliche Interesse und Informati-
onen meinen verbindlichsten Dank aus.

Ostrau-Michalkowitz am 20. Juni 1906.

XX.

Bemerkungen zum Aufsatze devS Herrn Dr. K. Šulc
über Kermincola kermesina etc.

Von F. Vejdovský.

Mit einer Textfigur.
Vorgelegt in der Sitzung den 6. Juli 1906

Die vorstehende Mitteilung des Herrn Dr. K. Šulc ist für mich
persönlich von besonderem Interesse. Die hier beschriebenen Organismen
erscheinen meiner Ansicht nach als tatsächliche Sprosspilze, von denen
sie sich nur durch die Eigentümlichkeit unterscheiden, dass ihr Kern
ungemein leicht, sowohl während des Lebens als mit Hilfe der Fär-
bungsmittel, nachweisbar ist. Bei keinem Sacharomyceten lässt sich
der Kern — vielleicht noch mit Ausnahme deren Sporenkerne —
mit allen seinen Strukturen so leicht feststellen, wie bei unserem
„Kermincola". Ich habe daher nicht nur aus diesem Grunde den in
Rede stehenden Organismen, welche mir von Šulc sowohl in lebendem
Zustande, als in fixierten Praeparaten zur Beurteilung gesandt
wurden, meine volle Aufmerksamkeit gewidmet, sondern auch vornehmlich
zu dem Zwecke, um deren Organisation mit der vom Bacterium gammari
einem Vergleiche unterziehen zu können. Der letztgenannte Organismus,
bei welchem ich bekanntlich einen unzweifelhaften Kern nachgewiesen

Bemerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Šulc über Kermincola kermesina etc. 7

habe, *) ist nämlich in der letzten Zeit Gegenstand einer lebhaften Diskus-
sion geworden und es ist bei dieser Gelegenheit von einer Seite die
Vermutung ausgesprochen worden, dass man es im Bacterium gam-
mari wahrscheinlich mit einer Form der Sacharomyceten zu tun
habe. Aus diesem Grunde liegt mir die "Verpflichtung auf, über den
Fortschritt und weitere Entwicklung der Frage zu berichten. Und in
dieser Beziehung muss ich von vornherein hervorheben, dass der ein-
gehende Vergleich von Bacterium gammari mit „Kermincola'' zu
dem Resultate führen musste, dass von einer auch annähernden Ueber-
einstimmung zwischen den genannten Organismen keine Rede sein

d

kann, dass nämlich der erstgenannte Organismus eine gewöhnliche
Form der Spaltpilze ist, während ,, Kermincola'^ nur den Sacharo-
myceten eingereiht werden kann. Indem ich nunmehr auf die früheren
Beschreibungen und Abbildungen über die Organisation und Ent-
wicklung von Bacterium gammari in den angezogenen Mitteilungen
verweise, will ich zu dem Berichte von Dr. Šulc einige, den Orga-
nismus von Kermincola näher beleuchtende Angaben beifügen, sowie

*) Diese Sitzungsberichte (1900, 1903) und „CcntralMatt für Bactériologie
und Parasitenkucde" (Abth. II. Bd. VI. 1900 [Bemerkungen über den Bau und
Eotwickl. der Bactérien] und Bd. XL 1904 [Ueber den Kern der Bactérien und
seine Teilung].)

8 XX. F. VejdoYský :

gewisse Vermutungen über die biologische Bedeutung der Symbiose
beider Organismen, der Cocciden einerseits und Sacharomyceten
andererseits der Ofifentlichlieit zur Diskussion vorlegen. Zu diesem
Zwecke habe ich auch einige neue Abbildungen hergestellt, in denen
die Strukturen unserer Organismen gewissermassen deutlicher her-
vortreten.

An den im Wasser kultivierten Kermincolen hebt sich die
Zellmenbran vom Zellinhalte meist stark ab und umgibt dann cysten-
artig die innere Substanz.*) Diese äussere Membran entspricht offenbar
dem, was Dr. Šulc als „schmale Zone an der Peripherie" bezeichnet.

An fixierten Praeparaten lässt sich die bis zur Unkenntnis durch-
sichtig gewordene Zellmembran nur bei sehr starken Vergrösserungen
nachweisen, am überzeugendsten tritt sie im lebenden Zustande und
noch besser nach der Komanowskyschen Färbungsmethode hervor
(Vergl Textabb. e, /.) Von grösseren Vakuolen innerhalb des Cyto-
plasraa habe ich keine Spur gefunden. An fixierten Praeparaten, die
mit polychromem Methylenblau gefärbt worden waren, erscheint der
Bau des Cytoplasmas folgendermassen (Textabb. h, c, d). Es ist eine
rot sich färbende Grundsubstanz vorhanden, in welcher zahlreiche
blau gefärbte Körnchen eingelagert sind. Diese erscheinen als Knötchen
der netzig-alveolären Strukturen, die allerdings nicht bei allen Indi-
viduen gleichgestaltet hervortreten. Meist sind die blauen Körnchen
auf den centralen Plasmainhalt beschränkt, während die Netz- und
Alveolenstrukturen grösstenteils an der Peripherie der Zelle verteilt
erscheinen. Mit EH-methode gefärbt, erscheint das Cytoplasma fast
homogen oder feinkörnig (Textabb. a). Ich begnüge mich nur mit
Hinweis auf diese Strukturen, da ich überzeugt bin, dass sich die
beschriebenen Sprosspilze demnächst einer eingehenden Aufmerksam-
keit der Fachgenossen erfreuen werden.

Der Kern gestaltet sich so, wie Dr. Šulc beschreibt; er ist
bläschenförmig mit einem homogenen Kerusaft erfüllt, in welchem
ein grosses, mit allen Methoden dunkel sich färbendes Kernkörperchen
liegt. Meist ist der Kern in der Einzahl vorhanden, mau trifft aber
Individuen mit 2, 3, selbst 4 Kernen. Nicht selten sind zwei Kerne
so genähert, dass man hier auf eine vollzogene Teilung schliessen
muss; nichtsdestoweniger gelang es mir in keinem einzigen Falle die

*) Ich muss sehr bedauern, dass ich eine gediegene, die Organisation der
im Wasser kultivierten Kermincolen klarstellende Photographie, die Herr Kollege
K, Kruis zu diesem Zwecke liebenswürdig hergestellt hat, dieser Mitteilung
nicht beifügen kann.

Bemerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Šulc über Kermincola kermesina etc. 9

Teilung selbst sicherzustellen. Weder kinetische Figuren, noch aki-
netische Einschnürungen der Mutterkerne kamen mir zu Gesicht.
Um so weniger kann von der Existenz der Centriolea oder ähnlich
sich gestaltenden Körperchen die Rede sein.

Es unterscheidet sich daher Kermincola durch die Strukturen
sowohl des Cytoplasmas als des Kernes von den des Baderium gam-
mari und man kann aus diesen Gründen den letztgenannten Orga-
nismus nicht als einen Sprosspilz ansehen.

Das Vorkommen von Kermincola im Kermès und Physokermes
ist nicht vereinzelt, es werden wahrscheinlich sämtliche Cocciden ihre
eigenen Sprosspilze beherbergen. Zu dieser Ansicht führt mich der
Befund meines Assistenten J. Stehlík, welcher sich mit der histo-
logischen Struktur der Wachsdrüsen einiger Insekten befasst und
zu diesem Zwecke einige Vertreter der Phytophthiren gewählt hat.
Und gerade in der letzten Woche, als mir die Kermincola des Herrn
Dr. Šulc zu Gesicht gekommen ist, fand Herr Stehlík ähnliche, aber
viel kleinere Organismen in den Geweben eines anderen Cocciden,
nämlich in Pulvinaria ribesiae und zwar ebenso massenhaft wie
Dr. ŠiLc und ich im Kermès. Genauere Angaben über den STEHLiK'schen
Befund dürften später von einer anderen Seite veröffentlicht werden.

Soweit mir die einschlägige Literatur über die Anatomie der
Cocciden bekannt und zugänglich war, habe ich auch einige Notizen ge-
funden, die auf das Vorkommen der in Rede stehenden Organismen in der
Leibeshöhle und gewissen Geweben der Cocciden hinweisen. So erwähnt
Leydig (Zur Anatomie von Coccus hesperidum. Z. f. w. Z. Bd. 5.
1854. p. 11. Taf. L Fig. 5.), dass er in der Leibeshöhle von Lecanium
hesperidum fast bei allen erwachsenen Individuen „eigenthümliche
Körperchen in grösster Menge" gefunden hat, die durchaus' an
Pseudonavicellen erinnerten. „Es sind spindelförmige, scharf gezeichnete
Gebilde von 0'004'" Länge, die immer frei, nicht in Zellen einge-
schlossen beobachtet werden und in Essigsäure und Natronlösung sich
nicht veränderten. Ihre Vermehrungsweise liess sich aus den ver-
schiedenen vorliegenden Formen leicht abnehmen, die eine Polspitze
wächst etwas in gerader Richtung aus, dann verdickt sich dieser Fort-
satz zu einem rundlichen, birnförmigen Körperchen. Während dieses
wächst und allmählich die Spindelgestalt des Mutterkörperchen an-
nimmt, ändert es auch seine Stellung zu letzterem dadurch, dass es
mit diesem einen Winkel bildet. Hat das Tochterkörperchen die gleiche
Grösse des Mutterkörperchen erreicht, so löst sich seine Verbindung
mit diesem, es wird selbständig. Die bezeichnete Art der Vermehrung

10 XX. F. Vejdovský:

dürfte demnach unter den Begriff der Sprossenbildung zu stellen
sein."

Wir sehen aus dieser äusserst sorgfältigen Beschreibung unseres
Altmeisters der vergleichenden Histologie, dass er nur eine ähnliche
für das Lecanium hesperiduni charakteristische Art der Sacharomy-
ceten vor sich hatte. Neuerdings wird dieser von Letdig erwähnte
Organismus von Labbé („Sporozoa". Das Tierreich. 5. Lief. 1899)
unter den .,Sporozoa incerta" (1. c. p. 127) erwähnt, während er
früher von Balbíani (Leçons sur les Sporozoaires. Paris 1884) zu
den Microsporidien eingereiht wurde.

Ähnliche Körperchen beschreibt auch J. D. Putnám (Biologica'l
and other notes on Coccidae. Proceed. Davenport Academy Vol. IL
1880. p. 326) in Pulvinaria innumerahilis. Sie sind 10 ,« lang, von
sehr beständiger Gestalt, „usually regularly oval, often slightly con-
stricted in the middle". „Öome are seen to taper to a point of one
end (fig. 4, e), others while preserwing the oval form hâve a small
projection et one end, in others the projection is a little larger, in
others it is still larger and of an oval form, in others a similar oval
body to the original and finally two, three or more füll sized bodies
may be seen strung together end to end." Pdtnam betrachtet die
Körperchen nicht als Pseudonavicellen, aus seiner Beschreibung
glaube ich aber schliessen zu müssen, dass die genannte Pulvinaria
ebenfalls Sprosspilze, wie unsere einheimische P. rihesiae beherbergt.

Schliesslich ist eine Arbeit von R. Moniez (Sur un champignon
parasite de Lecanium hesperidum [Lecaniascus polymorphus nobis]
in Bull. Société Zool. de France 1887. p. 150) anzuführen, in welcher
der Verfasser die von Letdig beobachteten Organismen ganz anders
schildert. Sie haben mit den Microsporidien nichts zu tun; „c'est un
Champignon ascosporé comme nous l'ont démontré ses formes de
reproduction". Moniez bezeichnet den Pilz als Lecaniascus poly-
morphus, welcher äusserst veränderlich ist „selon les différents états
de son m3célium; sa forme la plus simple est celle d'un corps
ovoide, un peu allongé mesurant de 4 à 5 ^t de longueur, sous lequel
il est difficile de distinguer une conidie ou une ascosporé dévelopées.
On observe très fréquemment le bourgeonnement a se stade: il est
identique à celui de Levures." Diese, sowie die weitere Beschreibung
von MoNiEz, namentlich seine Darstellung des Mycéliums (welches
nach Umständen 50 — 60 n Länge erreichet) bringt mich in Ver-
legenheit; da hätten wir wohl mit einem anderen Parasiten es zu
tun, namentlich weil Mohiez noch weiter sagt: «J'ai observé quel-

Bemerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Šulc über Kermincola kermesina etc. 1|

quefois les asques: ce sont des formations assez rares, du moins de-
puis le mois de septembre jusque janvier." „Le spores sont de forme
oval- allongée et il m'a semblé voir, sur quelques unes d'entr'elles,
un commencement de bourgeonnement."

Eine Nachuntersuchung der von Moniez geschilderten Verhält-
nisse ist dringend notwendig, namentlich in Bezug auf die Frage
des Mycéliums. Es ist möglich, dass Moniez die mit Mycelien von
Alternaria tenuis befallenen Lecauien vorlagen.

Nach dem bisher Mitgeteilten kann aber mit ziemlicher Sicherheit
behauptet werden, dass die meisten Cocciden-Gattungen spezielle Sacha-
romyceten führen werden, welche letzteren daher eine wichtige biolo-
gische Bedeutung in der Lebensweise ihrer "Wirte haben müssen. Es
handelt sich sicher, wie Sülc hervorhebt, um eine Art Symbiose; aber
die Sprosspilze beschränken sich nicht nur an die Hämolymphe der
Cocciden, sondern bewohnen auch andere Gewebe. Soviel ich an Schnit-
ten sicherstellen konnte, leben sie in ungemein grosser Anzahl in den
Zellen des Fettkörpers. Man findet Zellen, die eigentlich förmliche
Bündel der Sprosspilze bilden, so dicht die letzteren den Zellinhalt
des Fettkörpers anfüllen. Der Kern bleibt dabei intakt.

Wenn man sich nunmehr durch Beobachtung belehrt, dass in-
folge dieser Invasion einzelne Fettkörperzellen zerfallen, da ihre Trüm-
mer zahlreich in der Hämolymphe enthalten sind, so kann man
nicht sogleich auf einfache Symbiose schliessen. Es wirken die Spross-
pilze in diesem letzteren Falle sicher als Parasiten ein, trotzdem der
Wirt ganz ungestört die Geschlechtsdrüsen entfalten lässt und die
befruchteten Eier in der Leibeshöhle in der weiteren Entwicklung
fortschreiten. Das ist natürlich nur bei einer reichlichen Ernährung
möglich und diese findet gewiss statt durch das fortschreitende Saugen
der Pflanzensäfte gerade in den ersten Frühlingsmonaten. Auf solche
Weise entfalten sich alle Organe gleichmässig im Körper der Cocci-
den. Später aber, als die befruchteten Eier ihre Entwicklung durch-
gemacht haben, wird der schildförmige Mutterkörper zur Aufbewah-
rung der Embryonen verwendet, wobei die Nahrungsaufnahme aufhören
muss, und es werden alle übrigen Gewebe resorbiert und auf irgend
eine Weise mit ihren Assimilationsprodukten vernichtet. Diese wich-^
tige Aufgabe übernehmen also die Sprosspilze; sie erscheinen früh-
zeitig in den jungen Larven, regulieren durch ihre Tätigkeit die Ent-
faltung des Fettkörpers und der Hämolymphe und schliesslich ver-
zehren sie alle Gewebe, um den Körperchitin als Schild zum Schutze

12 XX. F. Vejdovský: Benoerkungen zum Aufsatze d. Dr. K. Šulc.

der nachfolgenden Larvengeneration der bisher funktionierenden
lebenden Substanzen zu entledigen.

Dann gehen aber die Sprosspilze auch zu Grunde. Welches ist
ihr weiteres Schicksal, in welcher Form sie auf weitere Generatio-
nen der Schildläuse übergehen, das sind Fragen, die nur durch
weitere Beobachtungen und Experimente entschieden werden können.
In den abgestorbenen Weibchen, deren Körperpanzer nur mit sich bil-
denden Larven angefüllt ist, findet man massenhaft nur spiralföruiig
gewundene schneeweisse Körperchen, die wohl kaum mit der Entwick-
lung der Sprosspilze etwas zu tun haben und eher den Wachsgebilden
entsprechen, in welche die Eier eingebettet erscheinen.

Die hier ausgesprochenen Ansichten über das Wechselverhältnis
zwischen deo Cocciden und Sprosspilzen betreffen natürlich nur jene
Gattungen, bei welchen der chitinige Körperpanzer als Schild zum
Schutze der Eier und Larven verwendet wird. Es wäre nun interes-
sant zu erfahren, ob auch jene Gattungen, wie z. B. Pseudococcus ,
bei denen der chitinige Schild nicht zur Ausbildung kommt, Spross-
pilze ÍQ irgend welchem Entwicklungsstadium beherbergen. Nach der
hier ausgesprochenen Hypothese sollte dies nicht der Fall sein.

Die Entdeckung der Sprosspilze als stetiger Begleiter der
Cocciden eröffnet uns jedenfalls neue Fragen über die Bedeutung
dieser Organismen im Haushalte der Natur.

Prag, den 25. Juni 1906.

XXI.

o titraci SO3 ' iontem MnO^'

Podává docent Dr. Jaroslav Milbauer.
Předloženo v sezení dne 6. července 1906.

Řada autorů starších dob zkoušela oxydaci siřičitanu a kysličníku
siřičitého permanganate m : Fordos a Gélis (J. Pharm. [3.] 36. 112);
Péant de Sanit Gilles (A. M. [3.] 55. 374); Buignet (J. Pharm. [3.]
36. 112.)

Všichni shledali souhlasné, že síra a sirné sloučeniny neoxydují
se úplné permanganatem a že tento ku jich stanovení se nehodí.
Vytvoří se sice vždy kyselina sírová, však vedle toho něco kyseliny
sirné s menším obsahem kyslíka.

Z analytického stanoviska všimli si v novější době znovu naší
otázky H. KOxNig a E. Zatzek (Monatsh. f. Chemie. 4. 738.) Zkoušeli
oxydaci siričitanu v různém mediu a nalezli, že jak za chladu, tak
za horka oxydují se v kyselém prostředí neúplné a sice tím nedo-
konaleji, čím více přítomno je volné kyseliny. Domnívají se, že onou
vedlejší zplodinou, která neúplnou oxydaci vzniká, jest kyselina dithio-
nová, neboť jen tato jest proti permanganatu stálá a jenom volnými
halogeny oxyduje se na sírovou. Pro úplnou oxydaci nestačí ani, aby
byl původní roztok neutrálný, toliko v alkalickém roztoku lze nadbyt-
kem parmanganatu veškeren siřičitan zoxydovati na síran. ' '

Zdálo by se, že ponáěry budou lepší, bude-li se pro stanovení
titrimetrické vpouštěti siřičitan do -permanganatu, kde tedy obrácené
tiť-ace bude užito. Skutečně L. de Eoninck v německém vydání své
učebné knihy (Koninck-Meineke : Léhrbucû der qualitativen und quanti-
tativen chemischen Analyse, IL díl. str, 442) praví do slova: „Mann

Věstník král. české spoL nauk. Třída II. 1

2 XXI. Jaroslav Milbauer:

giesst die schweflige Saura lu eine in Ueberschluss abgemessene,
titrirte Permanganatlösung und bestimmt den Ueberschuss durch irgend
eins der Mittel, welche wir früher kennen gelernt haben."

Nemluví dále o tom, jaké výsledky methoda dává, nepraví nic
bližšího, jak silné okyselený roztok má být, jaké celkové zredéuí.
Zdálo by se, že methoda je přesná a hodí se pro jakékoliv podmínky.
Není tomu tak. Měl jsem příležitost, obíraje se stanovením kysličníku
siřičitého, rozpuštěného v koncentrované kyselině sírové, pozorovat, že
výsledky bývají nižší než theoretické,

V této práci dovoluji si podati zprávu o pokusech, kterými vy-
šetřil jsem příčinu toho.

Připraveny následující roztoky:

a) jodu, jehož Icc odpovídá přesně Img SO,,;

b) sirnatanu sodnatého, jehož 50cc odi)OVídá přesné 50cc roztoku
předchozího ;

c) permanganatu draselnatého takové koncentrace, že Icc odpovídá
ImgSO., dle rovnice:

5S03"

5S0/

2MnO/

2Mn-

6H-

3H.0

d) síranu železnatého ;

e) kysličníku vodičitého a

/) kyseliny šťavelové, vesměs postavených na roztok perman-
ganatu.

Titr jodu kontrolován třikráte čistým kysličníkem arsenovým,
rozpuštěným v roztoku dvojuhličitanu draselnatého. Jako indikátor po-
užít při titraci filtrovaný roztok škrobový. Dvě určení provedena
na začátku práce a jedno na konci. Ostatní roztoky obvyklým způ-
sobem kontrolovány.

Následují pokusy:

Ä) Do odměřeného objemu roztoku vždy stejného, 50cc (v něko-
lika málo případech použito lOOcc a 25cc) permanganatu, jemuž při-
činěno lOec konc. kyseliny sírové a zředěného as na 200cc vyvařenou
vodou, přidáno určité množství roztoku siřičitanu a nadbytek perman-
ganatu stanoven vhodným způsobem. V několika případech stitrováno
přímo siřičitanem do odbarvení. Ku srovnání vždy před pokusy a po
nich provedeno stanovení jodimetrické za šetření všech možných
kautel, ha něž upozornili Rose-Finkener, Mohr, Volhard, Topp^
Berq â j. (Koninck: 1. c. 441). Pracováno tak, že do odměřenéha

o titraci SO3'' iontem MnO,'. 3

roztoku jodu přičiněny as 2 ^ kyselého uhličitanu draseluatého a sti-
trováno roztokem siřičitanu do světle žluté barvy, na to přidán filtro-
vaný roztok škrobový a dotitrováno do zmizení modré barvy. Po ukon-
čených pokusech opět kontrolována hodnota siřičitanu jodimetricky
(údaj IL neb III.) Stanovení všechna děla se co nejrychleji ; všechny
ro/^toky připraveny byly pomocí vyvařené vody, aby vymezena byla
oxydace siřičitanu rozpuštěným kyslíkem ze vzduchu.

čitého;

Roztok různých siřičitanu obsahoval ve lOOcc kysličníku siři-

Nalezeno j (

)diraetricky :

a) Nalezeno při stitrování přímo
siřičitanem do odbarvení permaaganatu

I. 10,0mg

II. 69,9m^

I. 58,7wi^ II. 6l,6mg

I. SO,Omg

II. 30,0m^

I. 26,4mg IL 26,img

I. 7,0mg

II. IjOmg

I. 6,2mg

h) Nalezeno za použití zpětné titrace

1. n^Omg

II. n,lmg

síranem železnatým

I. lb,9mg II. 15,8771^

III. l7,Qmg

III. 15,3»i^

c) Nalezeno za použití zpětné titrace

I. 16,6mg

II. 76ßmg

oxalovou kyselinou

ISmg

I. 32,6mg

II. S2,9mg

SOmg

I. 11,9»!^

II. 11, 6m^

11, Jmg

d) Za použití zpětné titrace

I. 70,2m^

II. 10,0mg

kysličníkem vodičitým

I. 6l,4m^

1. 30,0m^

II. 30,0m^

I. 28,3m^ IL 21fimg

I. 7, Dm g

II. 7,4mg

I. DjOwi^f

XX í. Jaroslav Milbauer:

e) Použito zpětné titrace jodimetrické ;

po přidání urč. Yolumu siřičitanu dán

Nalezeno jodimetricky:

nadbytek jodidu draselnatého a vylou-

čeny jod stitrován sirnatanem na roz-

tok škrobový:

I. 20,6«,^ II 20,6mg lil. 20 (5mg

L I8,3m^ II. 18,4m<7

IV. 20,6mg

III. 18,0«,^

L m,Omg II. 91,ömg

I. 85,0ni^

i. oà,\mg il. oà^lmg

I. Ib.lmg

B) V tomto oddílu zkoušen vliv množství kyseliny na pochod
titrační. K odměření volumu permanganatu přidán určitý volum konc.
kyseliny sírové zředěno vodou, ochlazeno na 18'' C, přičiněn určitý
volum siřičitanu, načež stitrováno zpět. Nalezeno ve lOOm^ kysličníku
siřičitého :

a) Titrací jodickou

Na 200cc tekutiny Zpět titrováno

titrované přišlo cc roztokem šťavelové

koac. sírové: kyseliny:

I. 65, 5m^ II. G5,lm^ 20cc Ô9,Om(7

lOcc 59,0mtř

bfíc . Q2,0mg

Icc . 56,0ȕ(,'

h) I. 95,1;»^ 20cc . 85,17,,^

lOcc ........ ol^Dmg

II. 9b,0mg bcc • - 83,8mý

Icc • . 82,6m^

V posledním případě pozorován bílý zákal.

C) Vliv teploty. Postupováno jako v odstavci A, tekutina tem-
perována. Ve lOOcc nalezeno SOn-.

o titra ci SOs" iontou MnO^'.

, Pri zpètné titraci

Jodimetricky Teplota vodičitýni kysličníke.u

I. 94,8mg 90' S3,Smg

TO«^ , . 83,0mg

II. 94,Smg 48" 82,6mg

25" • . 82,6^^

0° 82,6m^

D) Vliv zředění jest velice značný a jest patrný z této tabulky ;

Titrací jodime tričko u

Celkový volum

Použito zpětné titrace

nalezeno ve lOOce

stitrované tekutiny as

kysličníkem vodičitým

I. 20,bmg SO..

200cc

\b,8mg SO.^

IbOrr.

11 Mg S0._

II. 20,3«9 SO.

lOOcc

18,9mg S0._

oOc«

20,0mg SO.

E) Vliv doby na míru oxydace nenalezen žádný. Při zachování
podmínek sub A) popsaných, ponechána teKutina s přidaným objemem
siřičitanu v atmosféře kysličníku uhličitého určitou dobu a stitrována
zpět. Ani po hodiné nestoupla hodnota takto určená nad 17, 2m^ SO.
ve lOOcc oproti oné, určené jodimetrichy 18,6?7i^ SO..

G) Vliv některých přidaných látek.

E. Berg (Comptes rendus 138. 907) nalezl, že urychlují oxydaci
siřičité kyseliny chloridy manganu, železa a v jistých koncentracích
i jodovodíková kyselina. Mez pro tuto je udána při 47« S0.__ na S^^
^J, pod ní není účinku zrychlujícího.

C. Lang (Věstník král. české společnosti nauk. 1904) ukázal
v naší laboratoři, že minimální sledy bťomu a jodu dovedou zrychliti
oxydaci kysličníku arsenového permanganatem v kyselém prostředí.

Zkoušel jsem, zda nebylo by možno i zde při titraci výsledky
zlepšiti přidáním látky takové, jež by působily katalyticky anebo
látkami oxy dují čími vedle permanganatu docíliti úplné oxydace SO.J'
na /SO4", při čemž by se zredukovaná látka zpět oxydovala přítomným
permanganatem.

Q XXI. Jaroslav Milbauer:

Výsledky sestaveny jsou v následujícím přehledu:

Ve lOOec nalezeno titrací p.j^ .^^^ j^^j^^
jodimetrickou «^ SO, i

Nalezeno za použití
zpětné titrace:

L 17,8
IL 17,1

m. 17,6

Sledy

bromidu

draselnatého

Síranem 1 ^- ^^'^
železnatýmj ^^ ^^ ^

I. 32,6 I. 11,9
IL 32,9 IL 11,6

Kyselinou 1 L IL
oxalovou j33,0 11,9

I. 70,2
IL 70,2

Sledy

jodidu

draselnatého

Kysličníkem 1 _
vodičitým j '■^''^

I. 66,8 1. 96,0
IL 67,1 IL 97,0

Sirnatanem po přidání
jodidu draselnatého a
a škrobového roztoku :

L 62,7 IL 91,0

I. 82,0
IL 80,0

bOec arseničnanu sod;iatého (Iccm img SO^) přidáno

do permanganatu, pak okyseleno 10« Äj SO^ načež

stitrováno siřičitanem.

Nalezeno: 71,4.

I. 23,1
IL 22,8

Do odméřeného permanganatu přidáno lOce H^SO^

a roztoku ig vanadičnanu amonatého pak dotitro-

váno siřičitanem.

Nalezeno: 22,3. i

I. 47,9
IL 47,9

Přidáno bg

síranu manganatého

na 200ec tekutiny

1
I. 45,7

II. 45,2

III. 47,9

Přidáno bg
síranu želozito-amona-
tého na 200ce tekutiny

46,0

IV. 47,9

Přidány 2g
síranu] rtufnatého
na 200cc tekutiny

46,0

o titraci SO3" iontoa MnO^'. 7

H) Oxydace dithionanů.

Zjistil jsem, že dithionan sodnatý, též barnatý po rozpuštění
ve vodě a přidání kyseliny sírové 1 : 10 se neoxyduje permanganatem ;
pridán-li však veliký nadbytek koncentrované kyseliny sírové, tu na-
stane rozklad uvolněné dithionové kyseliny a unikající siřičitý kysličník
se oxyduje nadbytkem permanganatu. Jodem v alkalickém roztoku
dithionany též nejsou oxydovány, v kyselém jen tehdy, dostoupí-li
koncentrace kyseliny sírové jistou mez, při níž už nastává rozklad
dithionové kyseliny.

Ch) Dobrých výsledků lze docíliti, šetříme-li nabytých zkuše-
ností. Postaráme-li se o velký nadbytek permanganatu, dostatečné
zředění siřičitanu a náležité okyselení, jsou výsledky velmi blízké
oněm, získaným jodimetricky. Při následujících pokusech odměřeno
vždy lOOcc KMnO^ (Uc == Img SO^)
20cc konc. í?2 6'0,

as liOcc roztoku Na.^ SO3 (v Ue méně než 0,bmg SOr,) a zpět
určíme nadbytek permanganatu bud kysličníkem vodičitým, po případě
roztokem síranu železnatého neb šťavelové kyseliny.

Tak nalezeno ve lOOOcc

I. 266fimg SO,

II. 256,0 „ oproti jodimetricky určenvm

III. 253,7 „ 255,5m^S02 a

IV. 256 2 „ 255,3 „ .

Z této práce možno tedy učiniti následující

résumé :

Titrují-li se siřičitany do přebytku permanganatu, okyseleného
kyselinou sírovou a jeho nadbytek určí se vhodným způsobem (síra-
nem železnatým, šťavelovou kyselinou, kysličníkem vodičitým, jodidem
draselnatým a sirnatanem sodnatým) dle návodu uvedeného v Koninck-
Meinekové učebnici: Lehrbuch der qualitativen und quantitativen
chemischen Analyse (II. díl, str. 442) nezískají se vždy kvantitativní
výsledky.

Technicky přípustnými se stávají, pak-li že jest užit roztok
permanganatu, rovné neb větší koncentrace než oné, kdy Icc = Img SO^
ve značném alespoň lOnásobném přebytku, roztok silné je okyselen
kyselinou sírovou a pričiňuje-li se zředěný roztok siřičitanu (max.

s XXÏ. Jaroslav Milbauer: titraei S0"3 iontou MnO'^.

koncentrace Icc = Img SO.,). Ku zpétné titraei hodí se dobře roztok
šťavelové kyseliny, kysličníku vodičitého neb síranu železnatého. Hod-
noty takto nalezené blíží se téméř úplné oněm určeným jodimetricky.
Neosvédčilo se určovati nadbytek permanganatu jodidem draselnatým
a sirnatanem sodnatým.

Některé látky ve sledech přítomné jako: brom, jod a j. ury-
chlují reakci a činí oxydaci dokonalejší i při koncentracích nižších.

Z laboratoře
c. Je. české vysohé školy technické v Praze,

XXII.

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních.

Jos. Hanuš a Frant. Bien.

Předloženo v sezení dne 7. července 1906.

Úkolem potravního chemika není pouze náležitě znáti a ovládati
veškeré analytické methody, směřující k dokazování čistoty případně
porušení jednotlivých objektů, nýbrž v prvé radě musí dokonale býti
informován 1. o jejich chemickém složení, 2. o chemické povaze všech
látek, ať již významu hlavního nebo podřízeného, které v jednotlivých
potravinách se vyskytují, 3. o fluktuaci, které množství jednotlivých
součástek potravin podléhá a 4. o vlivech kolísání způsobujících.

Nelze se tudíž diviti, že na všech stranách pracuje se na pro-
hloubení našich vědomostí v oboru potravním. Práce tyto, budou-li
systematicky prováděny, mohou, odhlížíme-li i od jejich čisté vědeckého
významu, byť ne hned tedy jistě časem, prokázati platných služeb při
posuzování potravin.

Znalosti naše ohledně chemického složení některých potravin,
případně látek požitkových, jsou ještě velmi kusé, a tu zejména o che-
mickém složení koření, odhlížeje od jeho hlavní kořenné součástky,
jest nutno vědomosti naše rozšířiti a pátrati, zda-li by mezi některými
z jejich součástí, nenalezla se taková, která jsouc podrobena nepatrné
fluktuaci, vystupujíc tedy pravidelně a v málo se měnícím množství,
byla by dobrým kriteriem pro posouzení čistoty.

Vzali jsme si za úkol studovati koření po stránce složek cuker-
ných, an v tomto směru dosud velmi málo bylo pracováno a zvláště
i proto, že stanovení některých uhlohydratů bylo již ku posouzení
jakosti koření použito. Mimo to, v některých případech pozorováno

věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1

2 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:

porušení tlučeného koření jednak sacharosou, jednak složitými uhlo-
hydraty, škrobem atd., případně látkami v hojné míře uhlohydraty
obsahujícími, což opět jedním z důvodů, proč nutno koření se
stanoviska uhlohydratů důkladně probadati.

Tak jako provedli jsme studium toto pro skořici bílou, hodláme
prostudovati i veškerá další běžná koření, což nutno, jedná-li se
o správný závěr a o vyšetření, pokud stanovením uhlohydratů může
se jakost koření vystihnouti.

Přehlížíme-li literaturu nalézáme v ní málo prací tímto thematem
se zabývajících. Většina potravních chemiků při svých studiích o ko-
ření spokojila se pouze stanovením množství některých polysacharidů
jako škrobu, celulosy atd. případně cukrů redukujících souborně,
v pozdější době přibráno k nim, však zase jen v některých případech,
též stanovení pentosanů; zřídka kdy však blíže stanoveno, které
cukerné složky v kořeních přicházejí.

V okruh tento náležející práce uváděti, bylo by zbytečné, pou-
kazujeme pouze na dílo J. Koniga „Chemie der menschlichen Nahrungs-
und Genussmittel." Ve výčtu literatury podáváme proto pouze práce
v nichž skutečně některé uhlohydraty blíže byly charakterisovány ;
jenom ohledně pentosanů citujeme všechny publikace, poněvadž část
naší studie týká se též této skupiny uhlohydratů. Rovněž dbáno lite-
ratury o glykosidech, neboť látky tyto v některých kořeních skutečně
byly nalezeny (hořčice, šafrán, kaprlata atd.) v některých se předpo-
kládají (vanilka atd.)

Hořčice dle prací Vohla^), Pasternaka^), Schulze a Winter-
sTEiNA^), obsahuje cyklický cukr inosit, Hehnbr a Skertchly*) ve
slupkách hořčičných stanovili množství pentosanů. Co se tkne prací
o glykosidech z iiořčice bílé a černé sinigrinu či myronanu draselna-
tého a sinalbinu, budiž poukázáno k dílu van Rijkovu „Die Glykoside."
Dle udání Brachix\a •'^) nachází se v muškátových ořechách cukr třti-
nový a pentosán xylan. Vodné výluhy macisu (chybně muškátového květu)
otáčejí rovinu světla polarisovaného na právo a redukují, aniž však
redukce po inversi se zvýší, (Spaeth"), Ludwig a Haupt'), jaká látka

^) Liebigovy Anualy 101, 50.

■■') Ztsch. f. physiolog. Clím. 22, 90.

=*) Berl. Ber. .30, 2299.

*) O. B. II. 99, 486.

^) Jour, de pharmacie YL, 18, 16.

•^) Forscliungs-Berichte III. 1896, 291.

^) Ztsch. f. Nahrrachem. 1905, 9, 200.

Příspěvek k soznání cukrů v kořeních. 3

neb cukr se ve výtažku tomto nachází však nestanoveno. Uhloliydrat
v macisu převládající jest patrně amylodextrau. W. v. Leutner ^) udává
množství redukujících cukríi ve vanilce a zmiňuje se dále o přítomnosti
škrobu a dextrinu. Busse ^) a Lecomte ^''j zabývají se otázkou, je-li
vanilin ve vanilce v glykosidické formé či nikoliv. Lecomte hledá původ
v anilinu v glykosidu^ koniferinu. V pepři černém, bílém a dlouhém jest
dle prací Hilger a Bauera ^^) značné pentosanů, zvláště v obalových
vrstvách, takže může se souditi dle jich množství na porušení tluče-
ného pepře slupkami. Tollen 5 a Ellett ^") dokázali v bílém a černém
pepři methylpentosany. Semena papriky po stránce cukerné studoval
Béla z Bittó ^^) a nalezl v nich jednak galaktany, jednak pentosany.
Zdali v hřebíčku nalézá se škrob jest pochybné. Ač objevování se
zrnek škrobových jest jedním z důkazů pro porušení tlučeného hře-
bíčku stopkami, přece Winton, Ogden a Mitchell ") nacházejí ho
v něm až 37o- Cukerné složky šafránu jsou jednak ve formě glyko-
sidické jednak ve způsobe polysacharidů. O glykosidech krocinu a
pikrokrocinu, vzhledem k jich složkám cukerným poukazujeme na
práci Kastnerovu^°). Ohledně uhloliydratů šafránu nenalezli jsme
v přístupné nám literatuře bližších údajů, ač se v něm nachází
kol 137o látek v cukry proveditelných, které jistě se všechny v gly-
kosidické formě nenacházejí. Totéž platí o poupatech rostliny capparis
spinosa, kde hlavně pozornost věnována glykosidu rutinu a quercitrinu ;
v obou dokázána rhamnosa. (Viz v ohledu tom dílo van Rijnoyo a v.
LippMANN „Die Chemie der Zuckerarten".)

O. v. Czadek ^^) vyšetřoval množství sacharosy respective invert-
ního cukru v přirozené kůře skořicové se nacházející za tím účelem,
aby se mohlo poznati množství cukru, jež při mletí kůry skořicové
se přidává; rovněž Spaeth ^') udává množství invertního cukru ve sko-
řici a to l'567o) kdežto Czadek nalezl v jednom druhu cassia lignea
až 6*227o- Ve skořici musí se však nacházeti ještě jiné polysacharidy,

8) Pharm. Ztsch. f. Russland 1871, 10, 642.
») Ztsch. f. Nahrmchem. 1900, 3, 21.
'•>) Compt. Rend. 1901.
") Forschungs-Berichte 1896, 3, 113.
>'^) Berl. Ber. 38, 492.

^^) Land-w. Versuchs-Stationen 1896, 46, 309.

") Chemie der menschlichen Nahrungs- und Genussmittel. J. König 1903.
968,

*^) Listy cukrovarnické XX. 297.

•«) Z. landw. Vers. Wes. Oester. 1903, 524.

") Forschungs-Berichte III. 1896, 291.

k

4 XXII. Joe. Hanuš a Frant. Bien:

neboť látky, jež hydrolysou poskytují cukry redukující, odpovídají jen
'L Části škrobu. (Viz König, atd.). O skořici bílé v literatuře nám
přístupné nalezli jsme práci z r. 1843 od Meyer a v. Reiche^*); autoři
tito zmiňují se, že se nachází v bílé skořici manit. Rovněž v zázvoru
vedle škrobu budou též jiné polysacharidy. Totéž platí o kurkumě,
galgantu atd.

Že ve všech těchto kořeních jest celulosa, netřeba podotýkati.
Ke kterým však celulosám ji počítati dlužno, není taktéž pro-
kázáno.

Z výčtu těchto prací vysvítá, že zprávy naše o vyskytování se
uhlohydratû v kořeních jsou velice kusé, v některých případech neur-
čité a že systematické probadání celé otázky jest žádoucí, abychom
si mohli učiniti úplný obraz o složení koření. Studium toto jest již
proto nutné, abychom konečně si mohli uvědomiti, které to látky
shrnuty jsou pod souborným názvem „dusíku prosté látky ex-
traktivně", jichž v kořeních bývá kol 107o ba v některých i 307o
až 407o.

Stanovili jsme předem množství pentosanů ve všech běžných
druzích koření jak nám zdejšími materiálními závody byly dodány,
chtíce jednak vyšetřiti, při kterém druhu nejlépe stanovení pentosanů
dalo by se použíti k jeho posuzování, jednak abychom seznali, v kterých
druzích jest nejvíce pentosanů a tyto pak nejdříve podrobili
studiu.

Koření k zjištění množství pentosanů do práce vzatá neměla
specielní nějakou značku, nýbrž byly to druhy v obchodech materiál-
ních obvyklé. Užili jsme vždy koření celistvého, o jehož čistotě jsme
se předem přesvědčili, takže nějaké porušení jest naprosto vy-
loučeno.

Jest samozřejmé, že nálezy naše nemohou úplné souhlasiti s údaji
jiných autorů, pokud v ohledu tomto v literatuře se s nimi setkáváme,
nýbrž, že kolísají v mezích, jaké jsme zvyklí vídati ku př. při celu-
lose. Užíváme tohoto přirovnání proto, že i tu jednak přírodou samou
kolísání množství buničiny jest přivedeno, jednak, že i methody samy,
jimiž se celulosa stanoví, nejsou naprosto správné. S oběma těmito
faktory shledáváme se při pentosanech, kde na správnost výsledku
má vliv nejenom destilace s 127ouí kys. solnou, (doba destilační, po-
stup destilace, přítomnost látek furol v nepatrné míře odštěpujících

*) Liebigovy Aunaly 47, 1843, 234.

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 5

atd.) nýbrž i více méně kvantitativní průběh reakce mezi furolem a
íioroglucinem. V některých kořeních není možno přímo destilací s 127oní
kys. solnou určiti množství pentosanů, jelikož obsahují tekavé látky
s aldehydickou skupinou (ve skořici, vanilce, v hřebíčku jest dokonce
furol atd.), tudíž floroglucinem se srážející; proto předem každé ko-
ření jemně rozemleto, po vysušení bezvodým etherem vyextrahováno,
opět vysušeno a pak teprve destilováno.

Destilaci s 127oiií kys- solnou prováděli jsme dle methody
Chalmot-Tollknsovt modifikované E. Votočkem ^^). Destilováno z lázně
RosE-ovA kovu, přehnáno známým postupem 390 cm^, doplněno na
500 cm^ 127oiií kys. solnou; z toho odměřeno 2krát po 200 cm^ de-
stilátu a sráženo přebytkem floroglucinu. Získaná sedlina furolfloro-
glucidu filtrována po době 40 — 50 hodin vysušeným a váženým Goo-
cHOvÝM tyglíkem asbestem vystlaným a promývána vodou až do odstra-
nění chlorovodíkové reakce. Na to sušena v proudu vodíku v sušárně
navržené E. Votočkem při 100 — 105*^ do konstantní váhy. Naváženému
množství furolfloroglucidu z křivky Votočkeji vyšetřené vyčteno množ-
ství furolu, a dle vzorce (furol — 0-0104) . 1-88 vypočteno množství
pentosanů.

Výsledky, průměry to dvojího srážení, uvádíme v připojené tabulce ;
jsou to množství furolu resp. pentosanů v koření nesušeném; aby pak
mohly se výsledky tyto porovnávati s údaji jiných autorů, uvádíme
zároveň ve sloupci 1. množství vody stanovené postupem navrženým
v sjednocených methodách něm. potr. chem. díl II. str. 57. a ve sloupci
4. množství pentosanů v sušině. ArciC čísla tato, množství vody a pen-
tosanů v sušině dlužno bráti s výhradou, poněvadž stanovení vody
v tomto případě jest nepřesné, an v koření se nacházejí látky, jednak
při nízké již teplotě těkající, jednak snadno při poněkud vyšší teplotě
se oxydující. Čísla tato jsou tudíž prostě orientační.

V posledním sloupci pak podáváme u jednotlivých koření jména
autorů, otázkou touto rovněž se zabývajících.

U všech těchto zkoušek byla barva získaného furolfloroglucidu,
pokud se dala sledovati, normální, totiž zelenočerná, pouze při srážení
destilátu ze satureje a bílého pepře byla z počátku načervenalá. Tollens
a Ellett dokázali také skutečně v bílém a černém pepři přítomnost
methylpentosanů.

'9) Listy chemické XXII. 87.

XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:

Koření :

Hořčice bílá . . ,
„ černá . .

Muškátový ořech

Macis

Badyán pra\ý . .
„ posvátný

Vanilka

Semeno Kardamo-
my Ceyl. . . .

Semeno Kardamo-
my Malab. .

Pepř černý . .

„ bílý ...

„ dlouhý

„ kayenský
Paprika . . .
Nové koření .
Kmín ....

„ římský
Fenykl .
Anýz . .
Koryandr
Hřebíček
Šafrán .
Skořicový květ
Kapari . . .
Vavřín . . .

9-08

6-Gl

9-12

14-08

12-16

9-76

26-39

14-67

13-76

12-24

14-50

1009

8-74

10-20

10-76

13-74

13-94

13-25

9-36

9-49

8-97

9-10

12-11

69-04

10-23

3-50
3-21

1-50
2-24
6 90
5-85
2-53

1-42

1-54
2-74
1-31
2-30
4-50
4-30
5-69
3-40
3-87
3 00
3-05
5-97
3-92
2-89
3-22
0-78
6-99

.9 P S

ař,

5-54
2-25
3-77
12-11
10-26
403

2-02

2-26
4-44
1-88
3-37
7-82
7-43

1007
5 92
6-73
5-12
511
•10-65
6-81
4-73
5-40
1-24

12-42

a s

Oj m

6-58
5-93
2-48
4-39
13 79
11-37
5-48

2-37

2-62
5-06
2-20
3-75
8-57
8-28

11-29
6-86
7-82
5-90
5-64

11-77
7-48
5-20
615
4-01

13-84

Bauer Heliner TolleDg

aHilgcr; aSkertchly; a Ellett;

5-82-6-277o 4-587o 5-657«
l-21-l-347o l-687o l-837o
4-35-4-637o.

Béla z Bittó 7-297o v semen.

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních.

Koření :

O) °

>d s.

0. 9

Marjánka . . .
Tymián ....
Saturej ....
Šalvěj lékař.
Skořice Ceylon.

„ čínská .

„ hřebíčk.
bílá . .
Zázvor beng.jDeloup
Kurkuma .
Kalkán . .
Puškvoréc
Sladké dřevo
Jalovec . .

9-90

910

9-61

9-79

9-11

9-88

12-41

11-90

12-59

15-65

12-73

11-98

11-83

13-90

4-45
7-49
612
494
6-99
4-62
5-59
8-90
3-90
2-83
4-51
4-54
5-29
4-24

7-50

13-40

10-80

8-65

12-39

7-82

9-89

16-10

6-68

4-70

7-79

7-80

9-15

7-30

8-32

14-74

11-95

9-59

13-63

8-68

11-29

18-28

7-64

5-57

8-93

8-86

10-38

8-48

Wittmann GOO^/o ve vodném.

Z tabulky této plyne, že v koření, které se skládá z celé
rostliny neb pouze z listů jest nejvíce pentosanů (saturej, tymián,
šalvěj, raarjánka, vavřín.) Na to přijdou kory, některá semena a plody
(badyán, nové koření atd.) případně koření mnoho hemicelulas obsa-
hující a oddenky. Málo pentosanů jest v součástkách květních, nejméně
ale v semenech kardamomů a muškátového ořechu, kdežto v macisu
jest skoro 2krát tolik pentosanů. Nápadno jest, že zdomácnělé u nás
rostliny okoličnaté (anýz, fenykl, kmín) mají skoro stejné množství
pentosanů, naproti tomu taktéž okoličnatá rostlina koryandr obsahuje
jich 2krát tolik, což rozhodně souvisí s přítomností hemicelulos. Již
K. Wittmann ^*') ve studii o pentosanech v ovoci se vyskytujících
poukazuje na vztah mezi množstvím pentosanů a množstvím celulosy,
tentýž vztah můžeme též my při koření potvrditi, přihližíme-li k čí-

0) Ztsch. f. d. Landw. Versucbswesen in Ost. 1901, IV. 3,

8 XXI!. Jos. Hanuš a Frant. Bien :

slûm, která v díle König-Bömerove pro množství buničiny v jednotli-
vých kořeních jsou uvedena. Vysokému množství celulosy resp. surové
buničiny, odpovídá vždy vyšší číslo pro pentosany. Bylo by zajímavé
sledovati otázku tuto ohledné množství pentosanû dále, vyšetřiti
zejména v jakých mezích množství tato kolísají a srovnávati Čísla jedno-
tlivá s výsledky nalezenými pro pentosany v obvyklých porušovadlech ;
zajisté že by leckterý způsob porušení dle jich množství snadno se
mohl poznati. Methodu tuto zaváděli již Hilger a Bauer, leč dráha
jimi naznačená, dále nesledována.

Jelikož ve skořici bílé nejvíce peutosanů nalezeno, zajímalo nás
zvěděti, z kterých asi pentos polysacharidy tyto se skládají. Vzali
jsme proto toto druhdy užívané koření nejdříve ke studiu.

Skořice bílá jest korá, korkové vrstvy zbavená, stromu Canella
alba Murr., barvy bílé poněkud do žlutošeda, v obchodu ve svazkách
as 50 neb 60 ?vg, se vyskytující. Ve střední jakož i ve vnitřní vrstvě
kůry nacházejí se v parenchymatických bunicích polyedrická malá
zrnka škrobová, buď jednoduchá neb složitá; obsah buněčný se také
tinkturou jodovou barví syté modře. Mimo to v obou vrstvách jsou
četné sekretovó bunice naplněné žlutavým obsahem pryskyřičným ; na
rozhraní pak obou vrstev jsou při svazcích lýkových bunice pigmen-
tové s hnědým homogením obsahem. Barevnou reakcí mikroskopickou
dokázána přítomnost ligninu (kys. solná -(- íloroglucin.)

Chemická literatura o bílé skořici jest nevalná. Zaznamenati
můžeme v ohledu tomto pouze v předu již uvedenou studii v „Lie-
bigových Annalech" redaktorem F. Wöiilerem podepsanou, v níž na
počátku se uvádí, že pánové W. Meyer a v. Reiche potvrdili nález
Petroz-e a RoBiNET-A, týkající se přítomnosti a množství manitu v bílé
skořici. V dalších statích jedná se o etherických olejích bílé skořice.
VoGL v knize „Die wichtigsten vegetab. Nahrungs- und Genussmittel"
praví, že obsahuje skořice bílá vedle etherického oleje, škrobu, pry-
skyřice a gummi bez pochyby též manit (87o dle Meyek a v. Reiche.)
Ostatní práce týkají se pouze etherického oleje skořice; poukazujeme
v ohledu tom na dílo Gildemeister a Hoffmann „Die aetherischen Oele".

Prve nežli jsme přikročili k vlastní práci, byl proveden úplný
rozbor skořice, za tím účelem, abychom seznali množství škrobu,
celulosy, pentosanû a manitu.

Stanovení jednotlivých součástí dalo se většinou způsoby odpo-
ručenými ve sjednocených methodách. Škrob stanoven methodou Mär-
cker-Morgenovou ve vyextrahované skořici etherem, při čemž přihlíženo
k redukční mohutnosti vodného výluhu skořice extrahované etherem,

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 9

buničina dle způsobu wéendského, jak jej popisuje Spaeth, pentosany
postupem výše uvedeným, dusík dle Kjeldahlova způsobu. Manit
stanoven v alkoholickém extraktu dle Segou'a ^^) takto : extrahovaná
skořice etherem podrobena extrakci lihem, líh odkouřen a vodný
roztok sražen octanem olovnatým ; vzniklá sedlina odfiltrována a pře-
bytečné olovo odstraněno sirovodíkem. Čirý filtrát odkouřen na vodní
lázni a ve vodní sušárně sušen do konstantní váhy. O identifikaci
manitu zmiňujeme se níže.
Nalezeno :

vody ll-907„

etherického extraktu 12*73%

N- látek (N X 6-25) 8-49%

škrobu ll-577o

redukujících látek ve vodném výluhu (na

glukosu přepočteno) 0-76

'o

buničiny 16-527o

pentosanù 16-727o

manitu 8-777„

popele 7-407o

blíže nestanovených látek 5'147o

Jednalo se nám nejprv o to vypátrati: 1. jak se chovají pento-
sany skořice bílé ke kyselině sírové různé koncentrace, 2. které složky
cukerné vůbec se v pletivu skořice bílé nacházejí, zvláště přicházejí-li
v něm též methylpentosany a konečné 3. které polysacharidy pře-
cházejí do vodného extraktu, jestliže se působí za tlaku vodou a které
zůstávají za těchto okolností nerozpuštěný. Na počátku jsme již uvedli,
že o probadání eelulosy samotné nám neběželo.

Po methylpentosách pátráno ve skořici dle postupu, jak jej
v Chem. L. 1904, 1, navrhují E. Votoček a Veselý. Větší množství
skořice bílé etherem vyextrahované zdestilováno s 12'^/oni kys. solnou,
destilát objemu as 400 cm^ zneutralisován uhličitanem vápenatým a po
přidání chloridu sodnatého znovu přehnán. Ze získaných as 100 cm^
destilátu na novo přehnáno po přidání soli kuchyňské as 40 cm^,
z těchto konečně tímtéž způsobem oddestilováno 10 cm^. S frakcí
touto provedeny tyto kvalitativně zkoušky:

a) reakce Maquennova,

b) kon den sace s resorcinem,

c) „ s floroglucinem.

^') Jour. Pharm. Chimique [6] 1893, 28, 103.

10

XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien

Die výsledku zkoušek těchto nelze s naprostou jistotou tvrditi,
že by v bílé skořici zastoupeny byly též methylpentosany. Podobný
nález učiněn, postupováno-li bylo kvantitativně dle návodu Tollens-
Ellettova ^-) a vysušený furolfloroglucid extrahován alkoholem 9b^/c^ním
při 60"; pak opět vysušen a vážen. V případu našem zjištěn nepatrný
úbytek na váze, s kterýmž dle pozorování Welbel-Zeisel-a, zvláště
však VoToČKovA nelze počítati.

Hydrolysa skořice.

As 600 g skořice bílé předem etherem důkladně několik dní
extrahované, aby odstraněny byly pryskyřice, podrobeno dvojnásobné
hydrolyse vždy 2 I 47oní kys. sírové v nádobě porcelánové opatřené
zpětným chladičem po dobu 8 hodin. Kapalina odlisována a zneutra-
lisována uhličitanem bárnatým. Abychom zjistili jak dalece postoupila
hydrolysa vzhledem ku pentosanům byla malá část výtlačku promyta
vodou, vysušena a destilována s 127oUÍ kys. solnou. Výsledek uveden
níže. Jelikož značný podíl pentosanů nebyl zhydrolysován^ proto zbytek

vařen dále dvakrát vždy s 2 1 ^'^IqXíí kys. sírové. Kterak pentosanů
touto postupnou hydrolysou ubývalo jest znázorněno v této tabulce:

Vysušená skořice bílá po extrakci etherem
skýtala:

furolu

7o

pentosanů

7«

před hydrolysou .

11-80
6-85
5-62
5-47

22-17

12-24

10-06

5-50

po II. hydrolyse 47oní kys. sírovou . .
„ I. „ 87oní „ „ . .
„ II. „ 87oní „ „ . ,.

Jest tudíž část pentosanů ve skořici bílé obsažena v polysacha-
ridech těžko se hydrolysujících, blížících se ke skupině celulosové.
Druhá část pentosanů přejde skoro všechna do roztoku již působením
47oní kys. sírové. Kterak by poměry ty se utvářily při použití tlaku,
nemohli jsme studovati, postrádajíce vhodného autoklave.

') Berl. Ber. 38, 492.

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. W

Veškeré spojené roztoky hydrolysou získané po otupení kys.
sírové uhličitanem bárnatým a odstranění síranu báruatého, zahuštěny
na malý objem a čištěny několikanásobným vytřepáváním lihem. Čistý
syrob zavařen ve vakuu. Po nějakém čase počaly se z něho vylučo^
váti krystaly, kteréž odsáním poněkud zředěného roztoku získány,
ukázaly se býti mauitem. Po odstranění manitu zkoncentrovaný syrob
byl tmavší barvy a po delším stání opětně se z něho něco manitu
vyloučilo. Syrob otáčel rovinu světla polarisovaného na právo, jeho
redukující sušina dle Allihna stanovená obnášela 48"027ü (na glukosu
přepočteno). Sušina činila 66-47o, popel 5'157ü; neredukující část
syrobu byl manit a nepatrné množství látek pigmentových atd., které
se vzdor několikanásobnému čištění alkoholem nedaly odstraniti a jež
pozdější zkoušky stěžovaly. Destilací s 127oní kys. solnou získáno
10'957o furolu, což odpovídá, přepočteno dle vzorce (furol — 00104).
2"13, 22 097o pentos. Připadá tedy skoro polovice redukující sušiny
syrobu na pentosy. Jest proto číslo 48"027o vzhledem ke glukose
přepočtené tou měrou nesprávné, oč se liší redukující mohutnost
arabinosy případně xylosy od redukující mohutnosti glukosy, neboť dle
Stone'ho "•^)

1 mg glukosy odpovídá 1"8 — 19 mg médi vyredukované
1 „ arabinosy „ 1-929— 2-0 „ „ „

1 „ xylosy „ 1-841-1-959 „ „

Z tohoto důvodu neuvádíme v tomto případě specifickou rotaci, kteťá
bez tak jest jen orientační při směsích cukerných.

K identifikaci cukrů v syrobech jsou dvě cesty známé, jedna
dle níž v laboratoři Tollensově se postupuje, směřující k isolaci cukrů
v krystalické formě, druhá, kterou navrhl E. Votoček a Pt. Vondrá-
ček:^*) příprava hydrazinoderivatů cukerných, z jichž specifických
vlastností možno souditi na přítomnost toho kterého cukru. Rozhodli
jsme se pro cestu druhou, poněvadž v čase poměrně krátkém a zvláště
při syrobech obtížně krystalujících, lze bezpečně dojíti k cíli. Ze
zkoušek předběžných při tomto způsobu dokazování cukrů nutných,
uvedli jsme již stanovení redukující mohutnosti a zkoušku destilační;
Další pátrání předběžné týkalo se dokázání fruktosy a galaktosy.
Fruktosa hledána zkouškou Selivanovod modifikovanou Opnerem -^
výsledek byl negativní. Galaktosa dokazována oxydací kys. dusičnou

") Berl. Ber. 23, 3793.

2*) Věstník král. ces. společnosti nauk v Praze IX., XXXIV., 1904.

12 XXír. Jos. Hanuš a Fraut. Bien:

h=:l-15 dle methody Creydt-ovt; po delším stáuí vypadla krysta-
lická látka, kyselina slizká, jež překrystalováním tála při 2225'',
ammonatá sůl suchou destilací dávala pyrrol. V syrobu jest tudíž
jednou složkou cukerní galaktosa. Množství kys. slizké odpovídalo as
3% galaktosy v syrobu.

Na základe técbto předběžných zkoušek přistoupeno k identifi-
kaci cukru methodu Votočkovou. Užito postupné hydrazinů : fenyl-,
difenyl-, methylfenylhydrazinu a konečně působeno přebytkem fenyl-
hydrazinu, abychom získali osazony.

K roztoku V6 g syrobu as v 10 cm^ vody přidáno několik kapek
ledové kyseliny octové a 06 g fenylhydraziuu. Ani po delším stání
hydrazon se nevyloučil : manosa nepřítomna.

Proto v novém množství syrobu pátráno po arabinose difenyl-
hydrazinem : 5 g syrobu rozpuštěno v 10 cm^ vody, přidány 3 g
difeuylhydrazinu, alkohol a ve vodní lázni po 2 hodiny zahříváno.
Na to alkohol odkouřen ; z reakčuí směsi po vychladnutí vylučovala
se krystalická sedlina hydrazonu, kteráž odsáta. Preparát překrysta-
lován několikráte z líhu, tál při 2045"; což svědčí difenylhydrazonu^
arabinosy. Abychom se přesvědčili, zda-li skutečně jsme obdrželi
derivát pentosy podroben tento destilaci s 127oní kys. solnou; z de-
stilátu po přidání floroglucinu vylučoval se zelenočerný furolfloro-
glucid.

Ve filtrátu po difenylliydrazouu arabinosy reagováno v prostředí
octovém přebytkem methylfenylhydrazinu. Po delší době vyloučily se
sporé krystalky hydrazonu, kteréž odsáty a pouze jednou překrysta-
lovány, tály při 184", což svědčí methylfenylJiydrazonu galaktosy.

V syrobu nachází se dále d-glukosa, hydrolysou škrobu vzniklá.
Působením přebytku fenylhydraziuu v syrob v octovém prostředí vy-
loučené osazony promývány acetonem. Fenylglukosazon jsa nepatrně
v acetonu rozpustný zůstal zpět. Překrystalován tál při 210".

Množství vyloučeného difenylhydrazonu arabinosy neodpovídalo
však množství pentos destilací nalezených, i musí se tedy v syrobu
nalézati ješté jiná pentosa, patrně asi xylosa. Po této pátráno zkou-
škou Bertrandovou,^^) oxydací bromem a vyloučením vzniklé podvojné
soli xylonobromidu kademnatého. Jelikož syrob náš nebyl poměrné
dosti cist, podařilo se nám, po vyčistění jeho alkohol- etherem, dostati
syrob takový, ve kterém Bertrandova zkouška dopadla positivně.
Vedle této zkoušky provedena též zkouška Neubergova,^'') kterou autor

25) Bull. Soc. chim. [3] 5, 546, 554.
2«) Berl. Ber. 35, 1473.

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 13

odporučuje pro roztoky znečištěné rozkladnými produkty bílkovin
a spočívající na vytvoření se krystalických solí kyseliny xylonové
s alkaloidy: brucinem, strychuinem atd. K reakci vzali jsme brucin.
Podvojná kadeuinatá sůl kyseliny xylonové rozložena sirovodíkem,
bromovodík odstraněn kysličníkem stříbrnatým a k íiltrátu přidáván
za tepla brucin až do alkalické reakce. Na to přebytečný brucin
vytřepán chloroformem a vodný roztok odkouřen. Po delším čase vy-
lučovaly se karakteristické drůzy jehlic, jež tály při 171*' (Neuberg
172*' — 174*'). Další zkoušky se solí touto jako specif. otáčivost, sta-
novení množství dusíku, nemohli jsme pro malé množství provésti.

Mimo to provedli jsme se syrobem pokus kvašebný. 10-282 g
syrobu (rr 4 9374 ^ redukující sušiny) zakvašeno čistými pivovar-
skými kvasnicemi za přidání odvaru kvasnic. Kvašení trvalo 5 dní
při teplotě 34". Prokvašená kapalina zředěna ve 100 cni^, sfiltrována
a stanovena polarisace. Odečteno v polarimetru Schmidt-Haensche-ho
ve 200 mm rource -\- 4". Z čirého filtrátu odměřeno 20 cm'^, doplněno
na 100 cm^ a v 25 cm^ takto zředěného roztoku určena methodou
Allihnovou redukující sušina. Naváženo 02199 g mědi =01127 g
vyjádřeno glukosou, přepočteno na původní roztok dává 2254 g glu-
kosy čili ze syrobu užitého nezkvasilo 21'97o- Dle methody destilační
nalezeno pentos v syrobu 22*097o- Z toho jest viděti, že prokvašení
bylo úplné, a že v syrobu zbyly pouze pentosy. Specif. otáčivost jeho
vypočtena dle vzorce:

_ 100X2X0-3 46 __
^''J" - 2^254 - + áO 7 .

Z otáčivosti této vyplývá, že pentosány skořice bílé vedle arabinosy
obsahují ještě pentosu o menší specif. otáčivosti — xylosu.

Nalezeny tudíž povšechně ve skořici bílé, vedle alkoholického
cukru manitu a mimo d-glukosu ze škrobu, ještě tyto složky cukerné,
z pentos: 1-xylosa a l-arabinosa, z hexos: d-galaktosa.

Jednalo se nyní o to, vyšetřiti v jaké formě polysacharidy z těchto
složek cukerných se skládající, ve skořici přicházejí. Za tím účelem
jsme hleděli dokázati, které složky cukerné přejdou do roztoku pů-
sobením vody pod tlakem 3 atm. a které zůstanou zpět. Aby nám
však nevadil manit v získaných syrobech, proto předem etherem ex-
trahovaná skořice (zase as 600 g) podrobena extrakci lihem ^b^j^mm
za tepla po dobu 60 hodin. Z lihového výtažku okamžitě po vychlad-
nutí vylučovaly se jehličky manitu, které odsáty a překrystalovány
několikráte z lihu. Vzhledem k tomu, že dokázání manitu v bílé sko-

14 XXII. Jos. Hanuš a Frant. Bien:

řici pochází z r. 1843 (viz práci výše uvedenou) a že o jeho přítom-
nosti z jiné strany dějí se neurčité záznamy, provedli jsme elemen-
tárný rozbor látky této, tající při 165*^ a neredukující Fehlingův
roztok. 0-2065 g látky spálením dalo OSOl ý CO2 a O 1425 g vody.
Nalezeno tudíž v procentech :

Theorie pro CgH^^Og
C zz 39-767o 39-567o

H=: 7-677o 7-697o

Jelikož v literatuře není udáno, jedná-li se v tomto případě
skutečně o d-manit, přikročeno k určení spec. otáčivosti praeparatu
našeho za přítomnosti boraxu. Užito Vignon-ova postupu: 10 g pře-
krystalovaného manitu rozpuštěno ve vodě přidáno 12"89 bezvodého
boraxu, doplněno do 100 cm^ a po nějakém čase polarisováno v appa-
ratu Schmidï-Haenschovè, nalezeno ve 200 mm rource -|- 13 3*'.

Tudíž [aJD = — — TT) =: -{" 23° ; (Vignon 4- 22-5*^).

Látka tato jest tudíž d-manit, nachází se jí ve skořici bílé nad 87o,
což tedy dobře souhlasí s odhadem Meyee a v. Reichovým.

Material manitu zbavený pařen za tlaku 3 atm. v autoklave po
dobu 3 hodin s as 2 Z vody. Odlisovaná tekutina barvila se jodem
intensivně modře, což svědčí, že škrob zmazovatěv, přešel do vodného
roztoku. Výtlačky podrobeny na to ještě dvakráte tlaku 2*5 atm.
a spojené filtráty po částečném zahuštění as na Ví ^ hydrolisovány
20 g konc. kys. sírové v baňce se zpětným chladičem po dobu 6 hodin.
Dále postupováno jak výše uvedeno.

Získaný syrob byl jasný a slabě žluté barvy. Redukující sušiny
obsahoval 58*57o (na glukosu přepočteno). 1237^ syrobu odpovídající
07236 g redukující sušiny ve 100 c/w^ polarisovalo ve 200 wm rource
v apparatu Schmidt Haenscheho -j- 3'27 tudíž spec. rotace

. ^ 100 . 1-6 . -346 , _ . o
t"^^ = 07236— "= + ^^^-

Destilací s 127oní kys. solnou nalezeno 18-627o furolu, což odpovídá
38-297o pentos. Zkouškou Selivanov-Ofnerovoü fruktosa nenalezena.
Oxydací kys. dusičnou h =: 1'15 vznikla kys. slizká, což nasvědčuje
přítomnosti galaktosy. Reakce hydrazinové: Fenylhydrazinem přítom-
nost manosy nezjištěna. Působením 4 g difenylhydrazinu na 6 g sy-

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. 15

robu, získáno v brzku značné množství hydrazonu, tento odsát tyglem
GoocHovÝM, vysušen a zvážen; nalezeno 3'15 g, což odpovídá Vh g
arabinosy čili na syrob přepočteno as 257o- V syrobu tom nachází
se ovšem arabinosy více, jelikož vyloučení se difenylhydrazonu ara-
binosy není úplně kvantitativné. Arabinosodifenylliydrazon překrysta-
lován z vroucího alkoholu tál při 204*'. Při stanovení dusíku dle
DuMAS-A získáno z 0-173 g látky 137 cw^ dusíku za tlaku 750 mm
a t= 16°; což odpovídá 8'957o dusíku; théorie pro difenylhydrazon
arabinosy žádá 8"867o dusíku.

Methylfenylhydrazinem po odstranění arabinosy vzniklo malé
množství raethylfenylhydrazonu galaktosy, jenž karakterisováu bo-
dem tání.

Glukosa identifikována glukosazonem.

Jelikož difenylhydrazinem vyloučeno pouze as 257o arabinosy,
musí se v syrobu nacházeti ještě jiná pentosa, čemuž nasvědčuje též
specifická otáčivost cukru, která v případu, že by v syrobu byla pouze
d- glukosa a 1- arabinosa vedle něco málo d- galaktosy, by musela
býti vyšší. Skutečně také Bertrand-övou zkouškou charakteristické
krystalky xylonobromidu kademnatého získány, čímž dokázána pří-
tomnost xylosy.

V syrobu po delším stání vylučovaly se krystalky, jež s alko-
holem rozmíchány a propláchnuty, objevily se býti arabinosou, neboť
0'4115 g cukru rozpuštěných v 50 cm^ vody polarisovalo v apparatu
Schmidt- Haeisscheho ve 200 mm rource -|- 4*9 " z čehož spec. rotace

_ 100 X 2-45 X 0-346 _
L J° ä823 + 103 .

Část cukru převedena v dyfenylhydrazoo, o bodu tání 204^ svědčící
tudíž arabinose. Kromě toho hydrazon skýtal furol při destilaci s 127otií
kys. solnou.

Uhlohydraty do vodného roztoku za tlaku přecházející vedle d- glu-
kosy ze škrobu odštěpené skládají se z pentos 1-arabinosy převládající,
1- xylosy a malého množství hexosy •- d-galaktosy — jsou to tedy hlavně ara-
bány případně araboxylány vedle malého množství galaktánu neb
galaktoarabánu. Je tedy taktéž v gummovitých látkách bílé skořice
vedle arabinosy ještě xylosa jak Tollens a Browne^^) v jiných přípa-
dech již dokázali.

') Berl. Ber. 35, 1467.

16 XXIÍ. Jos. Hanuš a Fiant. Bien:

Vysušené výtlačky po uhlohydratech ve vodě za tlaku rozpust-
ných destilovány nejprve s l27oní kys. solnou, aby se určilo jaké
množství pentos obsahují. Furolu nalezeno ll*357o5 což přepočteno
na pentosany odpovídá 20'507o- Mikroskopickým ohledáním a reakcí
jodem zjištěno, že malá část škrobu nebyla odstraněna. Výtlačky
hydrolysovány 2 krát Ô'^/oUi kys. sírovou po dobu 8 hodin. Zbytek po
hydrolyse dával ještě destilací 5437o furolu čili 9'577o pentosanů.

Syrobu získáno poskrovnu, vzhledu dobrého. Furolu skýtal
13"4l7o čili na pentosy vyjádřeno 27-4o7o- Redukující sušina obná-
šela 43277o (počítáno na glukosu). Zkouška Ofnerova na ketosy, pá-
trání po galaktose oxydací kys. dusičnou h = 1'15 a reakce fenylhy-
drazinem na manosu vyzněly negativně. Uhlohydrát založený na
galaktose byl tudíž vyloužen vodou při tlaku. Působením 3 g difenyl-
hydrazinu na b'l g syrobu rozpuštěného v bcm^ vody dalo difenyl-
hydrazinu 0-44 í/ ==: 3 77o arabinosy. Bod táni byl 203°. Glukosazonem
dokázána glukosa. Malé množství arabinosy vzhledem k nalezenému
množství pentos svědčí o přítomnosti jiné pentosy kromě arabinosy.
Tato také zjištěna jako xylosa zkouškami výše vytčenými.

Nerozpustný ve vodě podíl hydrolysovatelný 57oní kys. sírovou
jest tedy převážně xylán. Arabinosa, jelikož se jí nachází v syrobu
malé množství, patrně povstala hydrolysou gum nedostatečně vodou
vyloužených. Co se týče glukosy tu lze pravděpodobně předpokládati,
jelikož mikroskopická reakce zbytku na škrob, po vypaření vodou,
byla nepatrná, že jest přítomna co glukosao.

Resumé.

Množství pentosanů v kořeních jest měnlivé a řídí se dle toho
z jakých částí rostlinných koření pochází. Nejvíce pentosanů jest v bílé
skořici, dále v kořeních z celé rostliny a listů; na to přijdou kory,
některé plody, semena a oddenky případně koření mnoho hemicelulos
obsahující; konečně nejméně pentosanů jest v částech květních. Náhled
WiTTMANNûv, že většímu množství celulosy odpovídá též větší množství
pentosanů se tím potvrzuje. Pro některé druhy koření stanovení pento-
sanů (viz práci HiLGER. a Bauerovu) bude dobrým kriteriem ku pozná-
vání jich porušení.

Nález Meyer a v. Reichův, že ve skořici bílé přichází manit
jest správný. Dokázáno, že přísluší d- řadě (tedy přirozený manit)
Množství jeho kolísá kol. 87o-

Příspěvek k seznání cukrů v kořeních. J

Z polysacharidû nacházejí se ve skořici bílé vedle škrobu a celu-
losy ješté galaktán a pravděpodně glukosán, z pentosánu pak arabán
a xylán případně jich kombinace.

Z těchto polysacharidû do vodného výluhu za tlaku přecházejí
galaktán a arabán spolu s menším množstvím xylánu. Osvědčuje se tu
opět náhled Tollensův, že v rostlinných gummách vedle arabánu bývá
obyčejně xylán.

Ve zbytku po vyloužení vodou nacházejí se ještě b^/oHÍ kys.
sírovou v roztok přecházející polysacharidy xylán a pravděpodobně
též glukosán.

Pentosany i za použití S'^/quî kys. sírové a dvojnásobného půso-
bení se všechny nehydrolysují, nýbrž zůstává jich čábt úplně netknuta,
což by svědčilo, že jsou vázány na látky celulose blízké, případně na
celulosu samu.

Chemické laboratorium
c. Je. české vysoké školí/ technické v Praze.

XXIII.

Tretiliorní iiloženiny u Volyně v jižních Cechách.

Napsal J. V. Želízko.

Předloženo v sezení dne 6. července 1906.

Že kaenozoické čili třetihorní usazeniny stáří miocéoního, v úvodí
řeky Volyuky, v jižních Čechách, mají mnohem větší rozlohy, nežli
jak na dosavadních geologických mapách je vyznačeno, vysvítá z vý-
zkumů J. N. a Jos. WoLDŘiciiA, kteří zjistili nejjižnější a nejvyšší
zbytek třetihorní pokrývky u Malenic, na levém břehu Volyňky, ve
ve výši 490 m n. m.^)

Jak známo, jsou třetihorní vrstvy zdejší krajiny výběžkem kdysi
rozsáhlého miocénního sladkovodního jezera pánve Budějovicko-Tře-
bouské, v níž dnešní Vltava, tehdy u Vyššího Brodu vznikající, jakož
i Malce a Nežárka, ústily. Rameno tohoto jezera táhlo se přes Vod-
ňany, Protivín a Heřmáň, podél dnešní Blanice a Otavy, kolem Štěkně
k Strakonicům, odkud se rozšiřoval výběžek jeho až za Horažďovice.

Ňa staré rukopisné mapě říšského geologického ústavu (Protivín
— Prachatice, Z. 9. Col, X.) Zepharovichem provedené, jsou v poříčí
Volyuky nejjižnější třetihorní uloženiny (kaenozoické štěrky) jenom
za Račovice kreslené, kdež doprovázejí Volyùku po obou březích
na jejím nejjižnějším toku.

J. N. a Jos. WoLDŘicH shledali tyto uloženiny (kaenozoické jíly)
ještě dále k jihu, po pravém břehu Volyuky, u Boháčovy cihelny jv.
od Nemetic a na severovýchod od Staro va (jz. od Volyně) a nejjiž-
něji, jak již shora uvedeno, u Malenic.

M Geologické studie z jižních Čech. U. Údolí Volyuky na Šumavě (Archiv
pro přírodověd, výzkum Čech. Díl Xll. Č. 4. S. 83. Praha 1903.)

Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1

2 XXIII. J. V. Želízko:

V nejbližším okolí Volyně sarné, podařilo se pisateli přítomného
pojednání taktéž nedávno zjistiti na dvou místech zajímavé a v literatuře
dosud neuvedené zbytky bývalé třetihorní pokrývky.

První místo, kde jsou zmíněné uloženiny dobře odkryté, nachází
se jižně u Volyně, po levém břehu Dobřanovského (Starovského)
potoka, na severní straně cesty vedoucí k Zechovicům, která se s cí-
sařskou silnicí, k Vimperku směřující, stýká.

Zde vyskytují se třetihorní jemné píshj^ šedé, žlutavé a hnědé
barvy, v tenkých vrstvách nestejné mocnosti střídavě uložené, na nichž
opět diluvialní a alhivialní nános spočívá. Odkrytá je stěna asi na
1'5 m. Jinak ale sahají zdejší vrstvy až dolů k samému potoku
o čemž nás zde přesvědčila před nějakou dobou za účelem dobývání
písku založená hluboká jáma, dnes již ovšem zasypaná a travou za-
rostlá, jako ona ostatní část bývalé třetihorní pokrývky dále k západu
a směrem k potoku se rozšiřující.

Druhý zajímavější průřez kaenozoických vrstev (viz přiložené
vyobrazení), nacházíme na sever od Volyně, na tak zvaném Děkanském
vrchu, v prvním vápenném lomu, poblíže hospodářských stavení dříve
p. Jos. Boháčovi náležejících.

Třetihorní uloženiny (III.) spočívají zde přímo na prahorním
vápenci (IV.), vyplňujíce i jeho rozsedliny.

Diluvialní nános (II.) v patře uložený, pozůstává ze žluté písčité
hlíny, úlomky a balvany většinou pravápence promíšené. Nejvýše pak
následuje vrstva ornice (I.).

Kaenozoická pokrývka na děkanském vrchu skládá se z nepra-
videlně uložených jemných písliu a jílů.

Písky jsou barvy bělošedé, nažloutlé a hnědé, v nichž nalézáme
úlomky křemene, živce v kaolín proměněného (vzniklého rozkladem
žil aplitu, zdejší vápence hojně prostupujícího), úlomky prahorní bři-
dlice, v blízkém okolí na den vycházející a některé pozoruhodné
horniny cizího původu, o nichž ještě zvláště bude promluveno.

Jíly, které jsou jemné, lesklé a velice mastné, barvy hnědé
(tabákové), šedozelené, nejhojněji ale krvavě červené, tvoří mezi pískem
shluky a vrstvičky. Místy vyskytují se i černé, tuhovité, raouru po-
dobné shluky, místy zase i co křída bílé.

Že jíly tyto vznikly rozkladem hornin cizího původu, pozná již
na první pohled každý, kdo je s jednoduchými geologickými poměry
zdejší prahorní krajiny jen poněkud obeznámen.

Pátraje dále po příčině vzniku zmíněných jílů, dospěl pisatel
této práce opravdu k zajímavým výsledkům.

Tretihorní uloženiny u Volyně v jižních Čechách. 3

Když svého času nájemce okolních pozemku a vápeunýcli lomů
p. Jos. Boháč, dal kopati poblíže našeho průřezu, v místech o něco
níže položených, jámu, z níž bjl kaenozoický písek nějakou dobu do-
býván, sebral jsem ve vyházeném materiálu kusy a úlomky hornin,
které, jako v této krajině horniny nové, mnou dosud nikdy nenalezené,
zvláště pozornost moji upoutaly.

Některé kusy jedné a téže horniny byly celistvé, jiné již drobivé,
v jíl se rozkládající. Výskyt celistvých hornin a pozvolný jich přechod
k zvětrání, poukazoval zde bezpečně k tomu, z jakého se asi materiálu
některé z oněch jílů, v našem výše již popsaném průřezu shledané,
skládají.

Průřez třetihornich a diluvialnich vrstev v lomu na Děkanském vrrhu u Volyně.
I. Ornice.
II. DiJuviální nános.

III. Kaenozoické písky a jíly,

IV. Prahorní vápenec.
V. Diluvialní hlína.

Zaslav nedávno část mnou nasbíraného materiálu k revisi příteli
p. prof. dru F. Slavíkovi, určil jej týž, pokud to ovšem bylo možno,
následovně :

Opál hadcový. Nalezeny kusy olivově zelené, voskově žluté a
oranžové. Kozkladem v jíl mění se barva v šedozelenou. Hojný je
v prahorách a hadcích na př. u Krumlova, Zlaté Koruny, v pegmatitu
u Písku a j. V širším okolí Volyně výskyt jeho neznámý.

4 XXIII. J. V. Želízko:

Roliovec. Kusy temnolmědé, tabákové barvy, která, jakož i kámen
sám upomíná nápadně na kompaktní limonit. V jíl přeměněný roliovec
tento neztrácí původní barvy, naopak tato se stává poněkud tmavší.

Pokud se vím s určitostí pamatovati, povaloval se balvan po-
dobného rohovce, celá léta též v polích jižně od Volyně, pod hřbi-
tovem Malsičkou, v blízkosti shora již popsaných třetihorních usa-
zenin u Dobřimovského potoka. V těchže místech nacházely se i kusy
hadcového opálu.

Magnesit. Na děkanském vrchu vyskytuje se v celistvých kusech,
barvy bílé a nažloutlé. Uplač zvětralý rozpadává se zde v bílou
moučku, anebo tvoří jílovité shluky, namnoze kysličníkem železitým
červené zbarvené, zejména tam, kde přišel do styku s výše již uve-
deným krvavě červeným jílem.

Nerost tento, známý jako produkt přeměny hornin, kysličníkem
horečnatým bohatých, objevuje se v hadcích a mastkových břidlicích
ku př. na Krumlovsku u Zlaté Koruny a jinde.

Magnesit, podobně jako zde popsaný opál voskový a rohovec,
taktéž v širším okolí Volyně dosud nikde nalezen nebyl.

Pozoruhodným zjevem na Děkanském vrchu, v polích západně
se nad naším piůřezem rozkládajících, je hojný výskyt nápadně těžké,
na povrchu rezavé horniny, která se zde v kusech velikosti ořechu,
pěsti a i větších nachází.

V několika zaslaných kusech p. dru Slavíkovi k určení, zjištěna
hornina pyroxenová (diallagová) shodná s horninou Schraufem popi-
sovanou.'-^)

Mnou nasbíraný materiál je neobyčejně tvrdý, uvnitř vesměs
tmavozelené barvy, polokovově perleťového lesku a více méně lupe-
nitého slohu.

Poněvadž se hojně vyskytuje jedině na povrchu v polích, těžko
lze říci něco určitého o jeho původu.

Nicméně uvážíme-li, že hornina je rozhodně cizího původu, ve
zdejší krajioě úplně neznámá, musela sem býti připlavena ze značné
dálky, a to možno že od jihovýchodu proudem vod jezera miocénního.

Že by se bylo snad její připlavení udalo v době pozdější, dilu-
vialní,, je ze dvou příčin pochybné.

Předně vody diluvialní nádržky, pod samou Volyní se rozšiřující,
nesáhaly zde nikdy tak vysoko (přes 400 m) a pak zbytky diluvialní
pokrývky na Děkanském vrchu a jinde uložené, vznikly jednak ronern

^) Zeitschrift für Krystallographie VII. 321.

Třetihorní uloženiny u Volyně v jižních Čechách, 5

povrchovým (písčité hlíny) a obsahují štěrk jen z nejbližšího okolí
snesený, jak jsme se byli ve zdejší krajině sami přesvědčili.

Jak již výše podotknuto, nachází se v prořezu kaenozoických
vrstev na Děkanském vrchu, nejhojněji krvavě červený jíl. Z jaké
však horniny vznikl, nepodařilo se nám dosud zjistiti.

Některé kusy poněkud světlejší barvy, upomínají na známé
třetihorní, do červena vypálené tufy.

Jiná zajímavá okolnost je ta, že jíl červené a tabákové barvy,
jeví nápadnou shodu s tak zvanou „kadaňskou zelení" čili seladonitem,
vznilílým rozkladem -augitu v čedičových tuf ech obsaženého.

Podotknouti ještě dlužno, že jsou naše jíly úplně bezvápenné.

Z přiloženého průřezu zjevno, že kaenozoické uloženiny, písek
a štěrk (III.), na Děkanském vrchu postrádají zcela vrstevnatosti.

Jak terrain zdejší krajiny nasvědčuje, zatáčel se v této krajině
proud vody miocénního jezera náhle, takže byl nános při silném
proudu a víru v neustálém pohybu.

Rovněž i stěny skály pravápence byly vodami třetihorními stále
omílány, jak je již na první pohled viditelno.

A i v pozdější době, kdy tvořily se na původním tomto nánosu
uloženiny diluvialní, bylo podloží těchto často buďto vodami po svahu
do údolí splavováno, anebo jsouc místy vodou vyhledáno, bylo mladším
nánosem zalito, jak možno viděti na vyobrazení, kde se pod třeti-
horní usazeniny vedrala diluvialní žlutá, písčitá hlína (V.),

XXIV.

účinek střídavého proudu na polarisované
elektrody.

Napsal Dr. B. Macků, assistent fysikálního ústavu české techniky v Brně.

S 5 tabulkami.
Předloženo v sezení dne 6. července 1906.

1. Již roku 1902 upozornil professor Dr. Fbant. Koláček, když
prof. Dr. V. Novák a já jsme se zabývali experimentálním studiem
jednoduchého kohereru^), že úkazy na kohereru souvisí s elektrolysou
a polarisací. Myšlenka tato došla již částečně svého potvrzení sestro-
jením Schloemilchova elektrolytického detektoru, jehož reakce na vlny
elektrické většinou se vykládá změnou polarisace.-) Chtěje souvislost
tuto podrobněji studovati, přikročil jsem nejprve k experimentálnímu
studiu dosud neřešené otázky o účinku elektrických oscillací na galva-
nickou polarisaci. (Otázka do jisté míry opačná, t. j. vliv polarisace
proudem stejnoměrným na polarisační kapacitu při proudu střídavém
byla již řešena. ^), ^)

1) Dr. V. Novák a B. Macků. Tento Věstník 1903. č. XXVII; B. Macků
číslo XLV.

-) W. Schloemilch: E. T. ZS p. 959, 1903; M. Reech : Phys. ZS5 p. 338,
1904; V. RoTHMUND a A. Lessing. D. Ann. 15. p. 193, 1904.

') C. M. Gordon, Wied. Ann. 61 p. 1. 1897; M. A. Scott Wied. Ann, 67
p, 38, 1899; E. R. Wolcott: D. Ann. 12, p. 653, 1903.

*) Když práce byla Již provedena i napsána, našel jsem, že v principu týmž
thematem zabýval se na popud prof. Nernsta F. G. Gundky (ZS. f. phys Chemie.
LUX. p. 177, 1905). Gundry volil případy jednoduché, na něž se dalo užiti War-
burgovy théorie (Wied. Ann. 67 p. 493. 1899). Výsledky v některých případech
dobře s theorií souhlasí. Na komplikovaný případ mnou užitý théorie Warburgovy
však užíti nelze.

věstník král. české spol. nauk. Třída II. t

2 XXIV. B. Macků:

Práce tato obsahuje měření jen informační^ všeobecný pohled
na úkazy, zde se vyskytující, jež mají v další práci býti kvantitativné
a pokud možno obecně pozorovány. Pak teprva bude moci následo-
vati vymezení souvislosti úkazů těchto s úkazy pozorovanými jinde,
především na kohereru. Budiž předem podotknuto, že všechna v práci
této uvedená měření nutno považovati jen za kvalitativní a že není
možno mezi sebou srovnávati měření, byla-li provedena v různé dny,
když i všechny ostatní poměry byly naprosto stejné. Příčina toho vězí
v rušivých vlivech, jež pocházely z nedostatečné isolace vedení měst-
ského proudu, což bohužel bylo konstatován^, až když veliký počet
měřeni byl vykonán. Rušivé vlivy měnily se během celé doby pozoro-
vání nápadně, hlavní příčinou bylo pravděpodobně počasí, t. j. s ním
souvisící vlhkost země.

Účel této práce vyžadoval voliti elektrolyt, v němž by polari-
sace elektrod byla pokud možno veliká a rychle se dostavovala.
Elektrolyt takový nalezl jsem dle Ermana^) v mýdle, jež Erman pro ne-
obyčejně silnou polarisaci na anodě nazývá negativním jednostranným
vodičem.

Práci dělím na dva díly:

I. Účinek střídavého proudu nepatrné intensity.

II. Účinek střídavého proudu značné intensity.

Abych se vyhnul možnému nedorozumění uvádím výslovně, že-
užívám slova polarisace ne v obvyklém smyslu pro elektromotorickou
sílu při polarisaci se vyskytující, nýbrž že jí rozumím snížení intensity
proudu bez ohledu, je-li způsobeno elektromotorickou silou neb změ-
nou odporu. Činím tak prostě z toho důvodu, poněvadž přesné sta-
novení odporu bylo nemožné a v souhlase s tím ani elektromotorická
síla polarisace nedala se určiti. Aby pojem polarisace takto určený
mohl býti číselně vyjadřován, určuji jej poměrným snížením intensity.
Je-li tedy elektromotorická síla e odpor r původní, intensita i, jest
polarisace definována výrazem

e

«

r

r

Z výrazu tohoto patrno, že v tom případě, kdy při změně e mění se
* tak, že tvoří přímku, jest polarisace p konstantní, tvoří-li se křivka

') Viz G. WiEDEMAN Die Lehre von der Elektricität II. p. 627, 1883.

Účinek střídavého prondii na polarisované elektrody. ^

k ose e dutá pak polarisace roste, je-li křivka k ose e vypuklá, pak
polarisace ubývá.

2. Schema uspořádání znázorňuje výkres 1. Proud baterie
B (jednoho akumulátoru) veden přes odpor R ( = 1000 ß), od jehož
proměnlivé části r mohl býti odvětven ke zkoušeným elektrodám
(1, 2). V témž kruhu nacházel se veliký odpor A (pravidelně 72475 iž)
a proměnný odpor C (O'l - 30.000 — oo ß), od něhož teprve od-
větven proud do galvanometru D'Arsonvalova (1 mm skály ve vzdále-
nosti 2 m odpov. 7-07 10-^0 ampère) přes veliký odpor i) (=95090 ß).
Odpor galvanometru s vedle zapnutým tlumícím odporem obnášel 1002 íž.

Střídavý proud městský (110 volt a 50 kmitů) veden ke dvěma
svorkám komutátoru aS', jenž sloužil zároveň za klíč. Druhé svorky spojeny
s odporem P {— 10.000 ß) od jehož části p mohl býti proud odveden
ke zkoušené elektrodě (1), kdež se rozvětvovala pomocnou elektrodou
(r) vracel se k jednomu polepu kondensátoru K o proměnné kapa-
citě (0*001 — 1*110 mikrofarad). Druhý polep kondensátoru spojen
s druhým koncem odporu p.

Změnou odporu r byla měněna elektromotorická síla proudu pro-
cházejícího elektrodami, odporem 6'byla regulována citlivost galvano-
metru. Proměnnost střídavého proudu spočívala zase, pokud se na-
pjeti týče ve změně odporu ^í, pokud se týče množství nq změně Ttapa-
city kondensátoru K.

Elektrolytem bylo mýdlo (přicházející do obchodu pode jménem
mýdla kokosového) úprava byla tato: Do hranolku mýdla byly vra-
ženy ve vzdálenosti asi 3 mm, od krajů dva drátky jako elektrody
hlavní, třetí drátek jako elektroda pomocná na spojnici jich asi 2 mm
od elektrody hlavní. Drátky byly proraženy veskrz, tak že tlouštka
hranolku znamenala ihned délku elektrod. Hranolky byly pravidelně
4 cm dlouhé, 1*2 cm široké a stejně asi tlusté, a pro měření, jež se
mají srovnávati vždy z téhož kusu mýdla vyříznuty. Za elektrody
sloužily buď osmirkované drátky měděné aneb v lihovém plameni
vyžíhané drátky platinové. Elektroda pomocná volena proto, aby
účinek proudu střídavého mohl býti více koncentrován na jednu
z elektrod hlavních. Proud střídavý rozvětvil se totiž z ní jednak
směrem ke zkoušené elektrodě jednak ke druhé elektrodě, v této
větvi však byl značně slabší jednak proto, že mu byl v cestě větší
kus mýdla a mimo to nacházel se v této větvi značný odpor A.
Měření aspoň ukázala, že přibráním takové pomocné elektrody se
skutečně docílí většího účinku a že mohou býti do jisté mjry
elektrody separátně zkoumány.

XXIV. B. Macků:

I. Účinek střídavého proudu o nepatrné intensité.

3. Účinek střídavého proudu o nepatrné intensitě ukazuje obr.
č. 2. v němž znázorněno graficky pozorování provedené za těchto
poměrů.

Anoda, Cu, P^ = P_:=2) = 0'24cíw-, <S= lodní, neužité
e — 0-0407, E—n, C — 0-006, i = 70-7. IQ-^o t=\l.

Údaje tyto znamenají: Anoda (kathoda) značí elektrodu na níž
byl účinek střídavého proudu koncentrován. Cu (Pt) kov elektrod,
P-i-, P-,p velikost povrchu anody, kathody a elektrody pomocné,
S stáří elektrod, t. j. doba po kterou elektrody, již v mýdle tkvěly
než jich k udanému měření bylo užito; pak připojena poznámka, by-
ly-li elektrody ještě vůbec neužity aneb již užity, e značí elekromoto-
rickou sílu proudu stejnoměrného ve voltech, E elektromotorickou sílu
proudu střídavého měřenou elektrodynamicky, C kapacitu kondensá-
toru v mikrofaradech, i onu intensitu proudu stejnoměrného mýdlem
(ne galvanomeirem) procházejícího, jíž odpovídá 100 dílců úchylky
n, (měřené v desetinách mm skály) jež jest intensitě přímo úměrná,
aS' intensitu střídavého proudu elektrodou (pomocnou) procházejícího, při
čemž za jednotku jest brána intensita 2:r 50 . 11 . V^ . 10-^ = 4*87 . 10"*^
amper;^) t temperaturu za níž bylo měření provedeno.

''') Přesně by se měla intensita počítati takto:

Budiž íj intensita střídavého proudu a r, odpor větve od 1 přes A do 1,
í.^ a j'.^ v části mezi 1' a 1, i^ množství elektřiny za sekundu vystřídající se v kon-
densátoru, i^ 2li\ ve větvi o odporu p, ?. a ř-g ve větvi o odporu F. Z Kirchhoffových
zákonů plynou rovnice :

\ ^- '. = '3
'i + U = i-.

dt. =: i. i\

h »■•.• + 'v / ^■

»4 »4

U r, -r t : r. = e.

Z rovnic těchto obdržíme pro i^ rovnici:
kde

»1 »'2 r^ v.

W= \ ' -\ i— i- e = E. sm 2 Tint

I

účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 5

Měření provedeno bylo tímto způsobem. Nejprve zapnut proud
akkumulátoru a vyčkáno, až polarisace elektrod přiblížila se dosta-
tečně ke své limitní hodnotě (asi po půl hodině). O průběhu polari-
sace viz odst. 7. Pak spojen proud střídavý a pozorována po 10 sekun-
dách úchylka galvanometru. Tím vznikla křivka I. obr. č. 2.

Poněvadž úchylka galvanometru jest v pozorovaných mezích
přímo úměrná intensitě, dává křivka též průběh intensity. Po 5 mi-
nutách střídavý proud přerušen a úchylka pozorována ještě dále po
3 minuty. Dle výkresu jeví se účinek střídavého proudu na anodu :
1. zvětšením intensitt/ ipmoňního proudu, 2. intensity však časem ubývá,
tak že může klesnouti i pod původní hodnotu. Abych tyto účinky,
které ovšem vždy jen spolu se objevují, od sebe odlišoval, budu prvý
(v tomto případě vzrůst) nazývati „prvním účinkem^' střídavého proudu,
a druhý (klesání) „druhým účinkem^. Při přerušení střídavého proudu
nastane rapidní klesnutí intensity, jež se také časem umenšuje, inten-
sita blíží se k hodnotě původní a sice tím rychleji, čím byla inten-
sita střídavého proudu menší a čím kratší dobu střídavý proud pů-

RoTnice horní dává diíferentialní rovnici:

W—^^^-— " * 2 nn COS 2 TTiit

Integrací rovnice této obdržíme pro íg (pro stationární stav)

2nnC-^^^^

yi + (2 7r/» WCr

kde

1

fg

2 mi WC

Pro střední hodnotu i^zrzJ (bez ohledu na znamení) a uvážíme-li, že to měřeno
jest elektrodynamicky, obdržíme

'ŽmiÝ.iC
J —

r. + r.

yi4-l2 7r,t WC)''
Avšak

27znM2CE

YH-i2^'tT^Q'

v tom případě, kdy možno (2 ttw WCp zanedbati proti jedničce, (viz odst. 5.) je
možno intensitu /klásti přímo úměrnu kapacitě. Horní jednička volena pro tento
případ a pro íJn: 11 volt, C:= 10— 6 farad.

6 XXIV. B. Macků:

sobil. Změnu intensity po přerušení střídavého proudu budu nazývati
„trvalým účinkem'''' proudu.

Bylo-li elektrod již tímto způsobem užito, pak ukazovaly při
ijovém užití téhož střídavého proudu kvantitativně jiný účinek. Jako
příklad uvádím počátky dvou křivek:

! úchylka

(intensita) 250 389 350 334 320 310 366 0-1 mm (70-7 . 10~'^ amp.)
změna 139 100 84 70 60 56 „ „ -

I úchylka

IL j (intensita) 212 283 278 259 250 250 243 „
I změna . 71 66 47 38 38 31 „

Srovnáme-li řady, vidíme, že změna základní polohy, t. j. trvalý
účinek proudu má za následek zmenšeni změny intensity^ tedy citli-
vosti.

Při tomto zpiisobu měření vliv prvého měření mizel dostatečně
teprve po několika hodinách. Tak křivka II. na obr. 2. provedena
za 12 hodin po křivce I. Nehodil se tedy tento způsob, mělo-li na těchže
elektrodách býti provedeno více měření, hlavně proto, že čas, po nějž
elektrody tkvěly v mýdle, měl značný vliv na výsledek (jak později
bude ukázáno). Proto bylo užito takového způsobu měření, při némž
střídavý proud působil jen krátkou dobu.

4. Každé pozorování skládalo se z odečtení tří úchylek : 1. úchylka
před uzavřením střídavého proudu (Wj), jež udává původní intensitu
proudu mýdlem procházejícího, 2. maximální úchylka způsobená stří-
davým proudem (?řy), 3. konečná úchylka, když střídavý proud působil
30 vteřin (%), udává intensitu střídavým proudem změněnou. Pak
střídavý proud byl přerušen. Kromě toho pozorována po 72 ûiiQuté
další úchylka ukazující, jak se původní intensita vrací. Jednotlivá po-
zorování šla za sebou v intervallech l^o minuty.

Rady pozorování daly se tím způsobem, že buďto postupně zvy-
šováno napjetí střídavého proudu (zvětšováním p) aneb (častěji) při
stálém napjetí měněna kapacita kondensátoru.

Ukázkou měření, touto methodou provedených, jest tab. č. 1. pro
elektrody měděné a tab. čís. 2. pro elektrody platinové.

Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody.

Tab. č. 1.

Anoda, Ou, P^ z= P^ :=z p z=: U-52 C7n'\ S zzz 4: dny, užité

e — 0-0404, £=11, ř = 70-7 . lO-^o, t — IS.

n^ — "i střed

střed

100

946

1063

1063

117

115

117

lló

930

1045

1045

115

>

'^ /o

115

2^0

918

1032

1032

114

114

903

1042

1036

139

140'5

133

133

888

1030

1021

142

l"/o

133

i7o

7-5

879

1013

134

868

1148

1103

280 ■

i 35 ^

844

1117

1068

263

271

228

231-5

39-5

832

1100

1065

268

37o

233

2»/o

828

1100

1058

273

230

816

1335

1229

519

533

413

416

800

1339

1223

537

30/

423

90/

^ /O

117

785

1329

1198

544 .

413

774

1670

1391

896

865

617

616

757

1618

1369

861

£-0/

^ /o

612

i7o

249

749

1586

1368

837

619

741

1963

1563

1 242

1192

822

826

714

1890

1550

1176

5°/o

836

1"/
'^ /o

306

706

1863

1527

1157

821

693

2238

1773

1545 ^

1080 ]

670

2187

1709

1517

1507

.1039

1043

464

669

2148

1697

1479

: -àVo

1028

40 '
* /o

663

2148

1687

1485 ,

■ '

1024 .

0%

57o

157o

22"

29 ,0

267o

3l7o

Ä XXÍV. B. Macků:

Tab. Č. 2.

Anoda, Pt^ P^ z= 0-27 cw^ P- — p = 2 cm^, S ~ 0-5 hod. neužité

e — 0-y9, F.— WQí, i— 1426. lO-^o t— 15.

■?íj střed 7^3 — 7í, střed

I

100

000

860

860

0-005

860

'.130

n

838

908

v

813

888

0-010

777

1050

v

771

1027

n

759

1008

0-015

747

1212

n

748

1190

„

740

1180

0-020

TiO

1414

„

742

1388

n

736

1368

0-025

726

1566

„

739

1553

"

732

1536

860

930

908

888

1016

1010

982

1181

1157

1150

1360

1334

1310

1510

1489

1473

O

70

70

70
273
256
249
465
442
440
684
646
632 I
840 I
814
804 I

O"
" o

259

449
4%

654

50/

818

3"/
•' /o

O
70
70
70
249
239
233
434
409
410
630
592
574
784
750
731

70

*J /O

240

19

3 V/ 0/

418

31

4°/o

.599

55

57o

75Ó

63

4%

O«/
^ /(

co ■

Ö 10

7° o

87o

87o

Z tabulek patrno, že po každém působení střídavého proudu se
změnila základní poloha n^ , není tedy trvalý účinek proudu úplné
vyloučen. Na hodnotách % a Wg pozorujeme, že za těchže poměrů,
jak je za konstantní jsme nuceni považovati (vždy trojice patřící
k téže kapacitě), jsou différence dosti značné. Mnohem lépe souhlasí
vespolek différence n„ — Wj , resp. Wg — n^ a z těchto zase lépe Wg — n^ ^
neboť rozdíly jich od hodnoty střední nepřesahují nikde 57o- Jest
tedy nejvýhodnější voliti za veličinu char akter isující účinek střídavého
proudu změnu intensity proudu stejnoměrného, jež jest úměrná rozdílu

I

účinek střídavého proudu ua polarisované elektrody. 9

Wg — Wj. Majíce zřetel k průběhu intensity (obr. 2.), bylo by sice
správnější voliti rozdíl w,, — n^ , nebot Wo ^^ "^ křivce význačné po-
stavení znamenajíc intensitu maximální. Ve skutečnosti jest však
význačnost tato pouze zdánlivá, neboť při tak rychlém průběhu inten-
sity není možno zanedbati ostatních pohybů galvanometru, jež mají
za následek, že maximum úchylky a maximum intensity spolu časově
nesplývají a mimo to že není intensita přímo úměrná pouze úchylce.")
Jest tedy výhodnější voliti za charakteristickou veličinu n.^ , neboť
vystihuje lépe onu veličinu, kterou je definováno (intensitu po půl-
minutovém působení střídavého proudu), kdežto n.^ definici maximální
úchylky vůbec neodpovídá.

Methoden touto, při níž střídavý proud působil pouze krátkou
do''u, chtěl jsem se vyhnouti vlivu trvalého účinku (jevícího se zmen-
šením původní intensity) na měření další. Obě tabulky ukazují, že
cíle toho částečně dosaženo bylo. Intensita původní (n^) ukazuje sice
v obou případech neustálé klesání (účinek trvalý tedy nevymizel do-
cela) a shodně s ním ukazují měření, pro tutéž kapacitu provedená
pravidelně klesání rozdílu (Wg — n^) a tedy ubývání citlivosti, avšak
rozdíly tyto jsou proti onomu v odst. 3. nepatrné. Spokojíme-li se
s přesností néTtolilta procenty mošno zménu citlivosti zanedbati^ jak
ukazují měření, při nichž postupováno nejprve vzestupně (kapacita
zvětšována) a pak sestupně (kapacita zmenšována). Příkladem budiž:

C 0-000 0-005 0010 015 0*020 0025

138 260 469 702 1002 1250 vzestupně
146 259 453 712 944 1260 sestupně.

'') Intensita i má se prosně počítati dle vzorce:

. d'il dli.

aneb

v / , ;) dli. K d''n\
q \ ' () dt ^ g dt-J

p K
Konstanty — a — dají se yypočísti z doby kyvu a útlumu daného galvanometru

a tedy experimentálně určiti. Pro užitý galvanometr bylo:

v . — 1 -fi^ —2

— = -J-6sec —=6-3 sec .

U U

Korrekce

p dn K d^n

g dt ' g dť-
obnáší při křivce I. obr. 2 pro diíferenci n^ — Wj asi 4%.

10 XXIV. B. Macků:

Jiným důkazem jsou měření po různých intervallech provedená.
Příklad:

C

005

0-010

0-015

0-020

025

J 205

324

477

619

795 intervally po 0001

1 197

310

473

650

813 „ „ 0-005,

Uspokojivých těchto výsledků však bylo dosaženo jen na elektrodách
již užitých. Prvá měření byla vždy značné citlivéjši než následující.
Mnohem větší chyby než následkem trvalého účinku mohou
vzniknouti rušivými vlivy. V tab, c. I.a2. vidíme značné změny in-
tensity i pro kapacitu 0-000, t. j. pro pouhé spojení klíče S, Příčinou
tohoto úkazu jest nedokonalá isolace vedení městského proudu. Nedo-
konalost isolace zvláště byla patrná v tom, že stačilo pouhé dotknutí
se prstem na některém neisolovaném místě proudovodu, aby se do-
stavila značná úchylka. Vlivy tyto byly různé dle postavení kommu-
tatoru S. Dvě řady měření při různém postavení kommutatoru pro-
vedené dává pozorování následující:

C O-CKT) 001 0-002 003 004 005 006 0.007 O'OOS

W3 — Wi 141 145 153 165 184 205 226 243 272

w, — «1 77 80 78 92 101 118 125 144 161

rozdíl 63 65 75 73 73 87 10 L 99 111

C 0-009 0-010 0-011 012 0-013 0-014 0-015 016 017

n,,~n, 296 324 351 379 410 442 477 500 538

w, — w, 182 209 230 257 284 316 350 383 413

rozdíl 114 115 121 122 116 126 127 117 125

C 0-018

0-019

020

021

022

0-023

023

0-025

% — n^ 563

592

619

671

688

722

753

795

W3 — Uy 436

497

507

.547

578

602

633

645

rozdíl 127

95

112

124

110

120

120

150

Srovnáním obou řad patrno, je-li dovoleno extrapolovati průběh roz-
dílů vlivů rušivých na vlivy samy, že vlivy rušivé celJcem charaMer
liřivek neméní a že zvedají jen křivky nad osu absciss a sice pro větší
kapacity skoro o konstantní hodnotu.

Pokud se týče druhého účinku proudu, t. j. klesání intensity,

vidíme srovnáním differencí Wo — n^ aneb procentuálních změn 100 — -y

ïio — n^

že účinku tohoto přibývá u mědi s rostoucí změnou intensity urychleně.

Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody.

11

cc ^

^

3<í

O

S I

'nT

s~

S' '

«c

!

o

II

Kí

;

íi

ßi

•-^

Ol OC «C :5 t-
co -p re (ří --
TJ M O CC ~

CO >0 t- t- -* CO
CC 1-1 iO t- W -f
<N CO "* O 00 i-*

oo O >n 05 t~- O t-

■^ t* o o !>• CO T-H
(M 5<1 co rt< ÍD GO o

■— lOtMCO-^ÍOOQC

í-i 5^1 CO •* ic «5 aj c;

COíOOSt-iS — OffJt-

•>— COGCC^-^inCOGO-*
(MfřJS^COrřlOOt-O

ř-ot — "-^^--fcocococoe^
OTiíSOia-Mciw^coco'«

(MiníMCOCOrť-^lOtSOOXCi

■^COS'JirO'#X-'MÍOO-+00

•^■•-líviiMiMeoeo-^-^-*

-řOirí^cs-riiíícořMOscoccíN^c.

(MíMíMírSClCOM-^^iCíO^Ir^CC^

C0CC:O5(M>fflX— '-^'t-OCOtSOitMiO
i-11-li-liyiSQ'NCOCOCOCOTřTÍ'

ocr;coû05<i'r-iX'-icoo5<io-(<C5a<Jco>a-rH---cc

C1C5 0''— COS<I!00-— -*COSvIií5CO>Ot-5<105COt-
r-ii-í(MSJ<í<I»<<MCOCOCOCO"*TÍ<-*>OOíDOt:~t-

(N'TttïOCOOirJ'^OGOOiN-^îOOOOfN-^îOCOO
•^<-Hi-(T-li-c(M(N(M(N(MCO.COeOCOCC'*

iSiNÎOin'MÎ'IOinCStCr^îCCSÎOt^t-'.-lO-H'Nff'lOO'X''*

"t-í»coc5CiC-. 0'-i'-'ř'co^>oi--aDC5 — coot-«i-ii-i-^>a

T-ii-l— ■.-li-i'rtCM(MiW(MS^S^(MS<J(rJirJCOCOC0C0CO'<S<-^'*'^

^5<ICO-^iSOt-COC50— 'iNC0-*iaî0t~ClD-C5O'rH'NC0-*»C

— T-(í-l^--.-li— --Hi-í-rHr-iSMOTtMSJÍMOO

'-?i?í-^tr;ot-cc<350i-''Mco-*»o^t»aDciO — ©aco-^íO
cîsooo — pooopoooooopoopooçso

OOCOÍÓÓÓOOÓOČ.OOOÓOÓOOOOÓO

12 XXIV. B. Macků:

Můžeme všeobecuě říci, že čím větší změna intensity proudem střídavým
nastala, tím rychleji ji poměrně ubývá (pravidlo toto potvrzeno bude
i dále v odst. 7. a 11.).

5. Závislost změny intensity na intensitě proudu střídavéJio dána
jest tabulkou čís, 3. Rady měření provedeny při nezměněné elektro-
motorické síle a rostoucí kapacitě. Srovnáním hodnoty n^ — n^ v různých
sloupcích patřících k témuž /, jež jest přímo úměrno intensitě střídavého
proudu (předpokládáme-li, že výraz {'žnnWCy možno proti jedničce
zanedbati) (Viz pozn. v odst. 3.), shledán souhlas dosti dobrý. (Souhlas
tento jest opět důkazem, že předpoklad byl oprávněný, neboť člen
{2nnWCy^ jest různý pro různá J dle velikosti C). Postupujíce s ro-
stoucím J vidíme především velikou změnu pro J^l. Příčina tkví
ve vlivech rušivých. V dalším změna intensity s rostoucím J roste po-
někud urychleně.

6. Závislost změny intensity na elektromotoricJcé síle proudu stej-
nosměrného. Spojíme-Ii vodivý kruh o určité elektromotorické síle,
v němž se nachází mýdlo, dostaví se značná intensita, již však časem
ubývá a sice s počátku rychle a čím dál tím pomaleji, právě tak jako
při obyčejných elektrolytech. Takový normalný průběh znázorněn jest
křivkou I. obr. č. 3. Dostoupí-li však elektromotorická síla určité
výše (asi 0-6 volt) pak nastane jiný průběh v ubývání intensity a
sice takový, jaký udává křivka II. Počátek křivky jest obdobný křivce
I, avšak v partii, kde dříve nastalo přibližování se k limitní hodnotě,
nastane znovu prudké klesání, jež teprve přejde v pozvolné, k limitní
hodnotě se blížící. Křivka II vypadá jako by složena ze dvou křivek
tvaru I pod sebou ležících. Na základě dosavadních měření jest sice ne-
možno říci, je-li křivka tvaru druhého skutečně novou, aneb je-li křivka I
pouze částí křivky II, křivku tvaru II pozoroval jsem však vždy jen
při vyšší elektromotorické síle pod 0'6 volt nepřešla křivka I ve tvar
druhý ani za dvě hodiny.

Sestrojíme-li diagramm z hodnot, jichž nabude intensita vždy po
15 minutách po spojení proudu, dostaneme křivky I a II obr. č. 4. Křivka
III téhož obrazu byla získána. tím, že elektromotorická síla byla zvy-
šována každou minutu o 0'0078 volt, při čemž úchylka odečtena těsné
před každým zvýšením. Všechny křivky mají maximum intensity a
sice křivka II a líl přibližně pro tutéž hodnotu elektromotorické síly I
poněkud nižší, pravděpodobně následkem toho, že na každé zastávce
byl zkoušen vliv střídavého proudu (tab. č. 4.).

Účinek střídavého proudu při různé elektromotorické síle uka-
zuje tabulka čís. 4.

Učinek střídavého proudu na polarisované elektrody.

13

Tab. č. 4.

Anoda Cu, Pr =z P__z= p — 0-29, S=\ö dní, neužité, E ~ 11,

i — 70-7 . 10-i'\ t — 18.

0-039

0-078

0'156

0-31 2

0-468

0-624

0-780

136

307

516

1686

3014

•J490

1024

a

Tíq — n,

0-000
0005
0-010
0-015
0-020
0-0-25

32

28

54

102

169

207

29
28
50
89
181
S-2-l

26
24
50
73
259
569

42

65

436

790

902

1032

500
530

841
800
720
700

1035

993

492

—233

—970
-1780

1680

1580

lólO

430

—540

—3800

Pozorujeme-li sloupce za sebou vidíme, že změny intensity při-
bývá s rostoucím e bes oJiledu na n^. Negativní změny znamenají, že
během 30 vteřin, po něž byl proud střídavý zapjat, přešla intensita
(následkem druhého účinku proudu) pod původní hodnotu. Úkaz tento
znamená též zvýšenou citlivost (neboť jak později bude ukázáno, do-
stavuje se zvyšováním intensity střídavého proudu). Možno tedy celkem
říci, že zoyšováním elektromotorické síly roste polarisace a s rostoucí
polarisací roste citlivost polarisovaných elektrod.

7. Závislost změny intensity na velikosti elektrod ukazují tab.
čís. 5. a 6.

Tab. čís. 5. vztahuje se k elektrodám platinovým. Byly tři
v témže kusu mýdla a chovaly se skoro úplně stejně, jak svědčí prvé
tři sloupce této tabulky. Pak spojeny byly dvě vedle sebe (sloupec
čtvrtý) a konečně všechny tři vedle sebe (sloupec pátý). Znázor-
níme-li závislosti mezi Wg — n^ a C graficky obdržíme čáry, jež
ve střední partii (kde rušivé vlivy přistupují additivné) jsou skoro
dokonalé přímky. Počítáme-li z těchto přímkových partií změny inten-
sity připadající na vzrůst kapacity o 0*00 1 mikrofaradu, obdržíme čísla:
pro sloupec 1 ... 37, pro sloupec 2 ... 37, pro sloupec 3 . . . 36,
pro sloupec 4 ... 16 (X 2 := 32), pro sloupec 5 ... 11*4 (X 3 i= 34).
Z čísel těchto patrno, že účinku střídavéJio proudu ubývá přímo úměrně
s velikostí povrchu elektrod.

XXIV. B. Macků:

Tab. čís. 5. Anoda, Pt, P_^p = 2 cm^, S zz: 1 — 6 hod., neužité
E—llO, e — 0-99, i = 1426 . lO-^o, t — 15.

c

P-)- = 0-27c7»^jP4- = 0-27c?n- P-j-~0-27 r;m-,iP+=:0-ö4cm- |Pf = 0'81 cm-

'3 "l

"3-"i

860
860
777
747
730
726

0-000
0-005
0-010
0015
0-020
0-025
0-030
0035
0-040
0-050
0060
0070

Tab. čís. 6.

662

70

i 662

249

636

434

619

630

612

784

^ G14

O
76
244
441
636
776

448
448
436
430
431
443

II

O ,, 1038

72 1 1 1038

227 i! 1011

409
619
768

977
950
930
913
900
891

O
12
58
132
217
296
377
458
542

953

9.53

28

938

102 '

923

1
213 1

917

336

916

463

918

570

931

671

E

Anoda, Cw, P_ = i? = 0-.33 cm^ Ä = 27 hofl., neužité
= 11, 6 = 0-0198, ř = 70-7. 10-10, t-\l.

P-f =: 0050 cni-

P+=: 0-100 cm-

f+ 1=0-150 cm-

P+ = 0-20ü cm-

c

'*i

%— "i

"i

W3— «1 1

"1

"3-»l

«1

'«3— "1

0-000

182

59

140

20

123

6

130

1

0-001

172

158

130

54

121

15

"

0-002

165

296

131

111

120

29 ,

0-003

159

522

(148)

186

119

48

0-004

163

804

139

297

117

70

0-005

174

1006

131

. 399

112

95

130

47

0-006

189

1171

130

548

110

122

0-007

202

1298

130

705

1

109

154

0-008

213

1397

141

801 I

104

187

0-009

229

1.593

151

949

101

231

0-010

240

1700

163

1087

100

272

126

137

Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody.

Í5

Tab. čís. 6. dává měření na eleMrodách měděných. Povrchy elektrod
jsou menší než u platiny a účinku přibývá s ubývajícím povrchem
elektrody rapidně. Nutno tedy říci, že pro (malé) elektrody měděné
přibývá změny intensity urychleně s hustotou střídavého proudu. Vý-
sledek tento souhlasí s pozorováním v odstavci 5, že totiž s rostoucím
J přibývá změny n^ — n^ urychleně.

Tab. čís. 7.

Kathoda, Cu, P^=zP_ = p = 0-52 cm-, .S' = 4. až 6 dní, užité

E=U, i z= 10:7 10-'^, t—\l.

e ■=! 0-0404

e = 0-0808

"i

«3— "l

%— "i

«1

71, -n^

«3 — ''l.

0-000

909

—0

•JO 5

15 50

—

297

0-005

910

-j^

324

1560

— 13

513

0-010

911

—30

477

1548

—35

739

0-0 15

911

—89

619

1547

—75

922

0-020

916

— 160

795

1547

—126

1319

0-025

914

—273

1550

—216

0-030

911

—390

\

1560

—310

0035

91.3

—517

1567

—435

0-040

914

—680

1570

—534

0-045

913

—779

1580

—686

0-050

922

—920

1587

—798

0-055

924

—1022

1592

—926

0-060

931

—1191

1

1593

— 1043

0065

937

—1294

1610

—1160

0-070

94-2

—1375

1610

— 1231

0-075

950

—1520

1620

— 1420

8. Pusoiení střídavého proudu na kathodu. Pravidelné zkoušen
byl vliv střídavého proudu na anodu. Pro informaci provedeno též
několik pozorování na kathodě. Dvě z nich dává tab. čís. 7. ve sloupci
třetím a šestém. Pro kontrolu přidána jsou ve sloupci čtvrtém a sed-
mém měřeni provedená na těchže elektrodách při užití anody. Na

lg ~ XXIV. B. Macků:

kathodé jeví se v obou případech účinek střídavého proudu snížením
intensity. Chová se tedy kathoda opačně nez anoda. Ze srovnání účinku
na anodě a kathodé je patrná mnohem menší citlivost kathody proti
anodě. Že menší citlivost spočívala v povaze kathody a nebyla pod-
míněna snad méně příznivým rozvětvením proudu (což by nastalo,
kdyby na kathodě byl mnohem značnější odpor než na anodé) ukázala
měření, kde střídavý proud přiváděn byl současné k oběma elektrodám
(pomocná byla vynechána). Pak nastalo zvětšení intensity, t. j. pře-
vládal účinek na anodu.

9. Ve měřeních předcházejících zvyšoval jsem intensitu střída-
vého proudu pravidelné k J=25 t. j. 12*2. lO"^"* ampère. Poslední
hodnota měřená často jest již nižší než by se z hodnot předcházejících
očekávalo. V měření následujícím bylo postupováno až k J = 1000
t. j. k 487.10"^ ampère.

C

Anoda, Cu.

, l\ =

P.=--p

= 0-52

cm-, S ;

- 7 dní,

, užité

E =

:11, e z

- 0-0808

, i — 238-10-10

.t—U

0-000

0-010

0-020

0-030

0-040

0-050

0-060

0-070

31

177

379

549

737

887

982

1080

0-080

090

0-100

0-110

0-120

01.30

0-140

0-150

1162

1241

1301

1352

1400

1442

1436

1448

0-160

0-170

0-180

0-190

0-200

0-250

0-300

0-350

1440

1467

1453

1468

1464

1560

1566

1577

0-400

0-500

0-600

0-700

0-800

900

1-000

milirûfarad

1521

1516

1468

1444

1373

1350

1398

7,0 mm

Změna intensity roste z počátku rychle, pak však stále pomaleji
až u C =: 0-350 dosáhne maxima, potom zase klesá. Stále pomalejší
vzrůst intensity s rostoucím C dal by se do jisté míry vysvětliti tím,
že intensita střídavého proudu pro větší kapacity není již přímo
úmérna kapacitě (t. j. není možno zanedbati člen '^ \ ^ {2 nn WCý .
Viz odst. 3.) Klesání však od (7 = 0-350 se však již tímto způsobem
vysvětliti nedá. Příčina úkazu tohoto tkví v tom, že s rostoucí in-
tensitou J rychle roste druhý účinek střídavého proudu (viz 4) čili
zvětšení intensity rapidně ubývá, tak že po 30 vteřinách při větších
hodnotách C intensity poměrně více ubude než při kapacitách menších.

II. Účinek střídavého proudu značné intensity.

Měření následující dávají několik ukázek pozorování provedených
s velikou intensitou střídavého proudu. Při měřeních těchto bylo nutno

Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. X7

předem zamítnouti způsob konati více měření na jednom kousku
mýdla a těchže elektrodách. Byl tedy každý pokus proveden na
elektrodách ještě neužitých. Pozorování dalo se časově, tak jak o tom
byla řeč v odst. 3.

10. Obr. č. 5. dává graficky časové pozorování za těchto
poměrů

Anoda, Cu, P4. rz: P_ = p = 0*52 ctn-^ S=zlO dní, neužité
í;= 110, C =: O- 100, e = 0-0397, i =1426- 10-10, t=z 17

Pozorování provedeno tak, že po ustálení polarisace působil stří-
davý proud nepřetržitě a úchylka (intensita) časově odčítána.

Pozoruhodným jest klesání intensity až k nulle a přechod přes
ni. V době půl třetí hodiny přešla intensita přes nullu čtyřikráte. Na
výkrese patrno, že v prvých asi 40 minutách byl průběh intensity
dosti pravidelný, pak však intensita neustále rychle se měnila. Změny
na výkrese patrné daleko ještě všechny změny nevystihují. Proto
omezil jsem se v dalších pokusech pouze na pozorování prvé, pravi-
delnější části.

1 1 . Závislost průběhu intensity na intensitě střídavého proudu
ukazuje graficky obr. č. 6. Měření provedena za těchto poměrů:

Anoda, Cu, P^ — 0-055 cm\ P^ — p — 0-30 cm\ S=m hod., neužité
E—nO,e — 0197, i — 1426 lO-i«, t — 17

Intensita střídavého proudu byla měněna tím způsobem, že byla
postupně zvyšována kapacita kondensátoru střídavým proudem napá-
jeného. Proud střídavý působil opět (jako ve všech měřeních násle-
dujících) trvale; velikost kapacity udána jest v mikrofaradech vždy
na příslušné křivce. Při těchto značných intensitách není možno již
říci, že intensita jest přímo úměrná součinu E. C, neboť hodnota
y 1 _j_ (2:7rn WG)'^ není jedničkou, jisto pouze je, že s rostoucí kapacitou
intensita opožděně roste. Všechny křivky mají týž charakter: oblouk
vzepnutý nad rovnovážnou polohou, v dalším průběhu klesá křivka
pod ni. Všímneme-li si šířky oblouku, vidíme, že jí s rostoucí in-
tensitou rychle ubývá, čím větší jest intensita proudu střídavého, tím
dříve obrátí se znamení intensity proudu stejnosměrného. Při kapacitě
0003 zdá se, že intensita asymptoticky se blíží k rovnovážné poloze.
Pokud se týče výšky oblouku, přibývá jí s počátku s rostoucí inten-
sitou až k hodnotě kapacity crr 0-010, pak zase ubývá. Výklad je
týž jako v odstavci 7, totiž že s rostoucí intensitou střídavého proudu

Věstnik král. české společnosti nauk. Třída 11. 2

18 XXIV. B. Macků:

dnihý účinek střídavého proudu roste poměrně rychleji než prvý.
Srovnáví1me-li ves^^olek partie pad rovnovážnou polohou jeví se v prů-
běhu jich diskontinuita. Křivky 0'05, 0*04, 0-03 rychle klesají, ostatní
však jen ponenáhlu aneb se vrací k rovnovážné poloze zpět. Pozoru-
hodnými jsou ještě velká zakřivení v čase 30—40 sec. Intensita kle-
sala mírné a v určitém bodě náhle rychlosti změny přibylo; při po-
zorování byl okamžik tento zcela dobře patrný, tak že jsem ho mohl
bezpečně na křivkách vyznačit.

Obr. 7. dává křivky, pro něž součin kapacity a elektromotorické
síly jest stále týž (CEzz: 18*48) kapacita a elektromotorická síla jsou
však vždy různé. Hodnoty jich jsou pro každou křivku na ní napsány.
Poměry, za nichž pozorování provedena, jsou:

Anoda, O*, P+ = 0-28, P_ =rj9 = 0.39, neužité
e = Ó 0403, « = 1426-10-^ í = 16

Sroviiáme-li obě křivky pro 0"168 X HO vidíme v počátečné
partii úplnýř souhlas, křivka jedna probíhá však celá hladce, kdežto
(liuhá má po 60 sec náhlý obrat. Skok takový vyskytuje se u dalších
křivek pravidelně a byl i jinde pozorován (viz obr. 9.). Srovnáme-li
křivky v dalším průběhu vypadá křivka druhá tak, jako by partie
křivky prvé mezi 60 — asi 360 sek vypadla a zbytek byl pošinut
k negativním intensitám.

. Křivky pro 0-840 X 22 liší se značněji od sebe. Křivka jedna
má též náhlý obrat a to vzhůru. Srovnáme-li je vespolek, zdá se, ja-
koby druhá odpovídala typu náhle klesajících křivek obr. 6., druhá
pak typu druhému, křivek k rovnovážné poloze se vracejících. Vy-
loučíme-li druhou z těchto křivek, vidíme na ostatních sice týž cha-
rakter, avšak postupný přechod jedné křivky v druhou a to takový,
že při součinu O 840 X HO nutno intensitu střídavého proudu pova-
žovati za největší, při součinu 0*840 X 22 za nejmenší. Příčina vězí
v tom, že výraz V 1 + (^2 ;rre >K C')-^ s rostoucím C rosťé a proto
musí intensity (viz. odst. 3.) s rostoucím C při nezměněném součinu
CíJ ubývati. ° ' '

: : 12. Závislost na, velikosti elektrod jest patrná z obrazu c. 8, pro
nějž provedena měření za poměrů těchto: i. - ,,. : i

Anoda, Ou, P_ :=; ^j = 30, ä =: 2 dny, neužité
;;^, ' ;í:,^;110,C=:0-05,e — ,0-0401, f= 1426.10-^0,^^=17. : .

účinek střídavého prdudu na polarisované elektrody. *Í9

Velikost anody v mw""^ udaná jest čísly připsanými na křivky:
"Křivky mají známý již průběh, a srovnáme-li je mezi sebau vi-
díme, že účinek střídavého proudu se jeví nejnápadněji na elektrodě
nejmenší,! (aspoň tehdy, béřeme-li za kriterium čas, v némž přejde
intensita přes rovnovážnou polohu). Pozorujeme-li prvá minima při
křivkách 7"0, 14*0, 21"0 vidíme, že s rostoucí plochou postupují ve
stejných intervallech. Na křivkách 2L0, 28*0, 35'0 jest v partiích,
kde klesají, opět ohyb obdobný oněm z obr. 6. Křivky ukazují zřejmě,
že zvětšení povrchu elektrody má asi týž účinek jako zmenšení intensity
stfídaiuého proudu. Záleží tedy ne na intensitě, nýbrž na hustotě stří-
davého proudu (srov. odst. 7.)-

13. Závislost na elektromotorické síle proudu stejnosměrného.
Měření sem patřící jsou graficky znázorněna obr. č. 9 a provedena
byla za těchto poměrů :

Anoda, Cu, P+ := 0-058 cw^ P_—p — 0-32, 5 =z 24 hod., neužité
' '/ ' E=110, C=0-Ob, « = 1426.10-10, t — 11'à.

Elektromotorická síla e jest vyznačena na křivkách. Vyloučíme-li
případ ez=:0-0ÖÖ jest průběh počátečný dosti shodný pro všechny
křivky, později se však křivky značně od sebe liší. Přechod z jedné
křivky do druhé možno viděti jen tehdy, předpokládáme-li, že křivka
O 1186 ve střední partii své neběží normálně, nýbrž že klesnutí, které
se dostavilo rapidně teprve ke konci, mělo se dostaviti již dříve.
Průběh křivek jest pak takový, že s rostoucí elektromotorickou silou
proudu stejnosměrného á tedy i s rostoucí polarisací (odst. 6.) účinku
střídavého proudu přibývá Výsledek tento souhlasí s odstavcem 7.
Zajímavo je, že obdobný úkaz povstal i při elektromotorické síle O'OOO.
Nutno tedy za to míti, že úkazy tyto povstávají transformací střída-
vého proudu na stejnosměrný, polarisace elektrod je pak pouze zvět-
šuje a časově urychluje.'

14. Závislost nà stáří elektrod patrná jest z obr. č. 10. prove-
deného zá těchto poměrů :

Anoda, Cu, P^—0 056 cm^, P_ = j) + O 31, neužité
.,: í; =:; 110, C=: 0-05, e = 0'0394, « 1= 1426.10-io, t — 18.

Čísla na křivkách udávají počet hodin po něž elektrody v mýdle
tkvěly než jich bylo užito.

Křivky dle stáří postupují v obraze tomto zrovna tak, jak po-
stupovaly v obr. 6. dle velikosti intensity střídavého proudu. Stářím

20 XXIV. B. Macků:

elektrod zvyšuje se účineJc trvalého střídavého proudu. Na křivkách
obrazu tohoto patrná jsou též mezi 30 — 40 sec. ohbí jako v obr. č.
6. a č. 8.

15. Material elektrod může při těchto pozorováních býti i jiný
nežli měď. Pro platinu obdržel jsem ku př. za poměrů:

Anoda, Pt, P+ = 0-021, P-=p — 10 cm\ užité
7^=110, (7 zz: 0-010, e = 0-0404, i = 70 7.lO-i^ í zz 18,

])ro intensitu stejnoměrného proudu při trvalém působení střídavého
proudu při odečítání v intervallech 10ti sekundových tyto úchylky :

50 70 55 37 18 —7 -15 —30 —35 --40 —150 -355 mm

Résumé.

16. Prochází-li střídavý proud nepatrné intensity polarisovanou
anodou nastává (pravidelně) zvýšení intensity proudu stejnosměrného,
při kathodě pak naopak snížení.

Velikost změny intensity jest závislou na hustotě střídavého
a na elektromotorické síle proudu stenjosměrného. S oběma veličinami
jí přibývá.

17. Při trvalém působení střídavého proudu změny intensity
rychle ubývá, intensita klesá i pod původní hodnotu a při značnější
intensitě střídavého proudu přechází do hodnot negativních a to tím
rychleji, čím větší byla elektromotorická síla proudu stejnosměrného
a čím starší byly elektrody. Intensita negativní není však trvalou,
přecházejíc časem opět v positivní. Úkaz tento může se několikráte za
sebou opakovati.

18. Tyto křivky průběhu vyznačují se pravidelně náhlými pře-
chody, činícími dojem, jako by děj déle probíhal po křivce než která
skutečně jeho poměrům již přísluší a pak skokem přecházel na křivku
po níž průběh již dříve se díti měl (Úkazy jsou analogické průběhům
nastávajícím při přehráti nebo přechlazení).

Stejnosměrný proud vzniká při úkazech těchto patrně transfor-
mací proudu střídavého, jež má původ svůj jednak ve změně kon-
centrace iontů a v chemické změně povrchu elektrod. Vliv chemické
změny ukazuje stáří elektrod, s nímž souvisí jich oxydace. Že také
platinové elektrody chemicky se mění, dokazují práce R. Rlteka^j, R.

'*) R. Ruke: z. S. f. phys. Chemie XLIV. 1903 p. 81.

účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 21

LuTHERA a F. J. Brisleea ^), J. B. Westhavera ^^). Chemická změna
elektrod jest asi též příčinou proč fakta zde pozorovaná nesouhlasí
s theorií jak ji provedl Gundrt. (S tím souvisí i jeho poznámka na
str. 209.).

Závislost intensity na elektromotorické síle stejnosměrného proudu
vyznačuje se maximem kol hodnoty 06 volt elektromotorické síly.
I zde jedná se pravděpodobně o úkaz přešlý. Úkaz tento souvisí asi
se zjevem známým pod jménem bodů rozkladu "). Úkaz obdobný,
náhlá depresse polarisace (tedy zvýšení intensity) pozorován byl za
časového průběhu polarisace J. Tafelem ^'■^).

19. Srovnáme-li úkazy zde pozorované se zjevem na elektroly-
tickém detektoru (aneb kohererech vůbec) vynikne ještě jeden rozdíl.
Přírůstek energie odpovídající sesíleiií stejnosměrného proudu jest zde
všude jen zlomkem energie užitého střídavého proudu, a mohl tedy
ze střídavého proudu povstati. Při detektorech (a kohererech) jest
tomu naopak, tam jest energie indukčního účinku nepatrná, proti změně
energie již vyvolá, ^^) t. j. pozorovaná změna pochází ze zdroje proudu
stejnosměrného (článku) indukční náraz jest pouze impulsem k uvol-
nění této energie. K důkazu o identitě obou zjevů (ač pravděpodob-
nost jest veliká) bylo by nutno dokázati experimentálně, že změna
energie proudu stejnosměrného jest aspoň částečně nahrazena z článku
a že části této s ubývající plochou elektrody v poměru k celkové
energii impulsu (proudu střídavého) přibývá. Že změna energie částečné
pochází z článku toho důkazem jest, že změny přibývá s rostoucí
elektromotorickou silou (bez ohledu na velikost polarisace).

20. Úkazy zde pozorované souhlasí kvalitativně s úkazy na ko-
hereru (resp. elektrolytickém detektoru pozorovanými. Poněvadž úči-
nek elektrických oscillací roste urychleně s hustotou jich proudu jest
zřejmo, že při nepatrné plošce elektrody detektoru (nebo kontanktu
kohereru) může nepatrná intensita oscillací míti veliký vliv. Prvý a
druhý účinek proudu souhlasí se zjevem, často na kohererech pozo-
rovaným, že totiž oscillace mohutné způsobují někdy opačný eííekt
než oscilace mírné intensity.

^j R. Luther a F. J. Brislee: Z. S. f. phys. Chemie XLV. 1903 p. 216.
'«) J. B. Westhavee: Z. S. f. phys. Chemie LI. 1905 p. 64.
*^) Literaturu viz: A. Winkelmann: Handbuch d. Physik 2. vyd. 2. sv. 2. část
IW3 p. 993. Srovnej též: B. Macků. Phys. Z. S. 6, p. 232, 1905.
--) J. Tafel: Z. S. f. phys. Chemie L. 1905. p. 641.
*') Viz odhady Fesseňdenovy y Preh'edu pokroků fysiky za rok 1904 p. 173.

22 XXÍV. B. Macků:

21. Budiž zde upozoruèco ještě na některé analogie mezi pola-
risovanými elelítrodami a koherery (s jedním kontaktem).

Průběh intensity s rostoucím množstvím prošlé elektřiny jest
u polarisovariýcli elektrod dvojí: intensity pravidelně ubývá, někdy
však též přibývá. Oba průběhy nastávají i u kohererů: Příklad prvý
u elektrolytických detektorů, druhý u mřížky Sshäferovy'"*), u vlhkých
kohererů Aschkinassových^^) a u kohererů s vrstvou halogenových
sloučenin médi.

Zajímavým je, že u kohererů, u nichž s rostoucím množstvím
prošlé elektřiny roste intensita, účinkem oscillací jí ubývá a naopak
u kohererů, u nichž s rostoucím množstvím intensity ubývá, oscillace
způsobují její vzrůst. (Zajímavá pozorování Bosého") nemají bohužel
udání, jak intensita na prošlém množství závisí.) Oboje dá se shrnouti
v jedinou větu. Koherer oscillacemi elektrickými vrací se k onomu
stavu, z něhož působením proudu vyšel. Z věty této však následuje,
že po přerušení oscillací, musí proudem stejnoměrným nastati týž stav
jako před působením oscillací, t. j. koherery tyto musí samočinné
dekoherovati. Skutečně tomu také tak u všech uvedených hohererů
jest. (Též Bosého kaliový koherer s tím souhlasí.)

Děje odehrávající se na kontanktech, kudy proud prochází, možno
si představiti takto: Účinkem původního proudu nastává elektrolysa
(elektrolytu tekutého resp. vrstvy na povrchu), jež má za následek
chemickou změnu kovových elektrod na jich povrchu. Působením
oscillací redukuje se změněný povrch opět na kov. Reakci tuto
možno přijmouti jako pravděpodobnou, prisoudíme-li chemickým reak-
cím rychlost měřitelnou s periodou střídavých proudů; což pokusy
dokázali Le Blanc a Schick^') Přímo podporují horní předpoklad tyto
pokusy: 1. Střídavým proudem vyloučí se na platinových elektrodách
z roztoku modré skalice (jež před rozpuštěním byla vyžíhána, aby roz-
tok nebyl kyselý) metallická měď. 2. Na oxydovaných elektrodách mě-
děných redukuje se v roztoku modré Skalice působením střídavého
proudu vrstva oxydu na metallickou méd. — ßedukuje-li se však
povrch na kovový, pak nastávají opět poměry podobné oněm, z nichž
se před působením proudu stejnosměrného vyšlo. Redukce může za-
sáhnouti ovšem i původní vrstvu (jež byla elektrolytem při pmudu

'*) A. Neugschwender : Phys. ZS. 2, p. 550, 1901.

'') E. Aschkinass: Wied. Ann. 67, p. 843, 1899. '

^') J. Ch. Bose: E. E. ZS. 20, p. 688,' 1899.

^') M. Le Blanc a K. Schick: ZS. f. phýs. Chemie XLVI. p. 2l3, 1903.

Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody. 23

Stejnoměrném) po případě ji i úplně rozložiti. Pak nemůže však po
přerušení oscillací více nastati elektrolysa, musí tedy inteusita zůstati
neproměnná — koherer nedokoheruje. Úplný rozklad vrstvy může
nastati tím dříve, čím je vrstva tenčí, tedy především u tak zvaných
€istých kontaktů a kohererů pilinových, což souhlasí se skuteč-
íiostí.

Uvážíme-li komplikovanou závislost polarisace na elektromoto-
rické síle, rozdílné chování se anody a kathody, komplikovanou zá-
vislost změny polarisace na intensitě oscillací, domnívám se, že úkazy
polarisace jsou dosti mnohotvárné, aby jimi celý známý komplex úkazů
na kohererů mohl býti vysvětlen bez zavádění nových, jen pro ko-
herer potřebných hypothes.

Na konec činím milou povinnost vzdávaje srdečné díky panu
professoru Dr. V. Novákovi zastaly interess, který práci této věnoval,
i za mnohou podporu.

Brno, fysikální ústav české techniky.

The effect of tbe alternating carrent on polarised
électrodes. (Resumé.)

The method investigated is shown in fig. 1. They were tried
Cu-electrodes (generally in a form of thin wires, inserted in a rectan-
gular plece of soap (cocao-nut-soap).

The curve giving the dependence of the intensity on the electro-
motive force shows a maximum (about at 0*6 volt, s. fig. 4) The
«hange of the intensity with time is given by curve I (fig. 3) for
electromotive force less than 0*6 volt, and by curve II (fig. 3) for
1 arger electromotive forces.

An alternating current of a small intensity (less than IQ-^
ampère) applied to the anode makes out an increase of intensity,
which decreases afterwards with time. The alternating current beeing
broken, the intensity sinks under the original value (fig. 2) and
the sensitiveness of the électrode decreases very much. For the
characteristic eífect of the alternating current there was elected the
change of the intensity (wg — w,), which was the result of the
alternating during 30 seconds. This quantity increases with the in-
creasing density of the alternating on the électrode and with the

24 XXIV. B. Macků: Účinek střídavého proudu na polarisované elektrody.

increase of the electromotive force of the continuous current. The increase
of the characteristic quantity with increasing inteasity / of the
alternatig, is giveu in tab. 3; with decreasing of the surface of the
électrode (P-j-) in tab. 5 and 6; the second dependence is illustrated
in tab. 4.

The Cathode is less sensitive than the Anode and the characteristic
changes of the intensity háve a reversed signe than before (tab. 7).

If the alternating current of a larger intensity (more than
10~4 ampère) affects the anode continually, the intensity increases,
decreases very rapidly afterwards until to negative values, returns
to positive values a. s. o. this being repeated several times but with
greater irregularities (fig. 5). The intensity changes in negative values
as sooner as greater is the density of the alternating. This effect
partly given by larger intensities, partly by smaler électrodes, is
shown in fig. 6, and in fig. 8 respectively. The other causes of the
rapid change of the intensity to negativ values are the increasing
electromotive force of the polarisiug current (s. the increas of
polarisation in fig. 9) and the prolongation of tirae for which the
électrodes stuck in the soap (i. e. the progress of oxydation of the
ectrodes s. fig. 10).

The curves showing the course with time hâve rapid passages
like phenomena of overcooling or surcharging.

The changes of the intensity arise partly from the transformation
of the alternating to the continuous current, partly probably from the
change of the polarisation of the électrodes.

B. Macků.

Tab. I.

,it.íarsl<y vpi

Yéstník kál . č eslcé společnosti náiilí . 'ISda maíliemat. priro doved. 19 O G x .24 .

B.Macků.

Tab. H.

0-1 QZ 0-3 O'V Ù-'S 06 Of 0-â 0^ UÔ i-I -uoli

,ii:.rarsiiV"\

Věstník král. české spclečnccti nánlc. inda matheiriät. přírodověd. 1906. č.24.

B. Macků.

lüb.m.

Věsíníktrál české společnosti nauk. mciamatliemat přírodověd. 1906- c.'z'i-

B. Macků

Tab. IV.

iit/Farslo/ vPraze

Věstník lîT'al. české .společnosti Ráiilí. lrídamatliematpnrodověd.1906.č.24.

B. Macků.

Tab. V.

Obr. 9.

lit.Tarský- v Praze.

Věstnik král České společnasti náulc. Třída maihemat. přírodověd. 1906. č. 24.

XXV.

o voskotvorných žlázách hmyzu.

Sepsal J. Stehlík, assistent zoologického ústavu české university.

Se 2 tabulkami.

(Práce z ústavu zoologického v Praze.)

Předloženo v sezeni dne G. července 1906.

Uvod.

Voskotvorné apparáty hmyzu patří do skupiny kožoícli žláz,
vylučujících sekret, chemickým složením vosku podobný, dle něhož
jsou též pojmenovány. Ďle souhlasu všech autorů, kteří o nich
psali, jsou to původně epidermální buňky, jež zmohutnivše během
vývoje odlišily se tím značné od sousedních elementů nízké pokožky,
a přijaly funkci sekrece voskové hmoty. Stačí uvésti o tom výrok
WiTLACziLûv (6, Str. 600-601): „Die Wachsdrüsen, wo sie vorkom-
men, bilden sich auch in den letzten Entwicklungsstadien aus, indem
an gewissen Stellen die Zellen der Hypodermis hoch werden und
sich in einzellige Drüsen, deren viele in einer schildförmigen Masse
Äusammensitzen differenzieren."

Die Nasönova (16) vyskytují se tyto ústroje hlavně u dvou
skupin hmyzových; předně u „Hemiptera homoptera" (zejména u podř.
Phytophthires : Aphididae, Coccidae, Aleurodidae, Psyllidae; pak u če-
ledí Oicadin: Cicadidae, Fulgoridae) a za druhé hlavně u některých
čeledí řádu Hymenopter (Apidae sociales a ïenthredinidae). Jako ne-
patrné zbytky objevují se voskové ústroje i u některých zástupců Co-
leopter, při čemž ňa prvním místě sluší uvésti larvu r. Scymrms

Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1

2 XXV. J. Stehlík:

(Čel. Coccinelidae). Též télo několika dospělých brouků z čeledí (Cur-
culionidae: na př. Lixus, Chlor ophanus, Larinus) bývá dle tohoto
iiutora pokryto žlutozeleným práškem, podobným voskové hmotě. Cosi
analogického vyškytá se i na některých místech těla u vážek. Vo-
skový sekret pokrývá dále i kukly motýlů, jako u Parnassius Apollo.
Toto vyčtení zástupců hmyzových, u kterých voskotvorné apparáty se
vyskytují, vyňato jest tedy z pojednání ruského autora Nasonova {16).
Ve spise svém podává autor jak na základě literatury, tak i dle čet-
ných vlastních zkušeností přehledný a pečlivý soubor poznatků o za-
ímavých ústrojích těchto. Probírá nejprve obšírně poměry jejich
u podř. Phytophthires a to pořadem u jednotlivých čeledí sem pří-
slušných: Aphididů, Coccidů, Psyllidů, Aleurodidů, a potom jen.
v krátkém referátu zmiňuje se o voskových žlázách ostatních skupin.

Přes tento systematický postup přece naznačuje autor během^
práce možnost jakéhosi všeobecného rozdělení žláz, užívaje za dělící
kriterium jednak podobu chitinových vývodů, jimiž na povrchu jsou
opatřeny, jednak tvjír sekretu voskového, jimi produkovaného. Delf
potom vývodné útvary chitinové na dvě skupiny: A. ceroporoidy, B.
cerorhteoidy. Pod první název zařazuje na př. důlkovité prohloubené
membiánky chitinové, doprovázející žlaznaté buííky Aphidů, nebo t..
ZV. „póry", vývody to jednoho druhu voskotvorných žlazek, zhusta
u Coccidů se objevujících, nebo dále i nepatrné elliptické zvýšeniuy.
které tvoří skulptury na povrchu rozsáhlých žlaznatých polí Psyllid
etc. Všecky tyto útvary mají sice navzájem různící se podobu, ale
dají se dle Nasonova shrnouti pod jeden název z toho důvodu, že
sekret jimi na vnějšek vycházející má společnou podobu nití.

Při tomto rozdělení do této skupiny zařaditi by se daly dle-
mého mínění i vývody i sekrety voskotvorných žláz u Q imag. Aleu-^
rodes chelidonii, larev rodu Scytnnus, a rovněž i produkty žlázek
u Paeudococcus aesculi, které jsem sám prozkoumal. Do druhé skupiny,,
která jest označena názvem „cerochaetoidů" zařazuje autor, jak již
smysl slova toho naznačuje, spíše štětinovité nebo kůželovité vývody
žlázek, jak se jeví na př. ná těle Coccus cacti, Philippia folicularisy
nebo podobné výběžky, vyskytující se na integumentu larev většiny
Psyllid {Psyllopsis, Homotoma, TriozsaJ, nebo konečně útvary nesoucí
podobu bradavek {Cerataphis betulae). A jako u první, tak i u této
druhé skupiny různé ty útvary pod jeden název sjednocuje zase spo-
lečná podoba sekretu jimi tvořeného, která jest u tohoto druhého
oddělení trubičkovitá. Právě naznačeného oddělení užívá autor pouze
při projednávaní žlázek u podř. Phytophthires, kdežto o voskových

o voskotvorných žlázách hmyzu. 3

'/lazách ostatních zástupců, na příklad včely, podává jen krátký re-
ferát (tehdy ještě nebyly dostatečně známy jako dnes, kdy zpraco-
vány jsou hlavně pracemi Dreylingovými).

Podoba vývodů a sekreta yoskových nezdá se mi býti tak
vhodným kriteriem, aby na záldadě jeho dalo se provésti rozdělení
žláz, jednak z toho důvodu, že by toto rozdělení ztrácelo všeobecnosti
(u včely a melipon není vůbec žádných zvláštních vývodných útvarů
a vosková hmota vycházejíc skrz silný chitin jemnými kanálky
(„Porenkanálchen", Díietli>x), tuhne v šupinky voskové (Wachs-
plättchen), tedy zase útvar, který by se nedal srovnati ani s nitkami
ani s trubičkami) jednak z toho důvodu, že, jak i ze samé práce
Nasonova vysvítá, tak i dle mých vlastních i)Ozorování, které později
uvedu, jest povaha těchto vývodných zařízení chitinových, hlavně
pak i sekretů u samotné skupiny Phytophthirň tak rozmanitá, že by
v pravdě bylo těžko i v mezích tohoto podíádu přesně vymeziti
hranici mezi pojmem ceroporoidů a cerochaetoiiů. Lépe bude tedy
dle mého názoru postaviti rozdělení voskotvorných orgánů na znaku
všeobecnějším, a závažnějším a sice na histologickém složení jejich.

Na prvním místě vyjímám ovšem případ, zajisté původní, jejž po-
dává Nasonov u 9 Cerataphis hetulae, kdež kromě skutečných diffe-
rencovaných žlázek, tvořících lem na periferii štítkovitého těla, i sama
nízká hypodermis celé břišní i hřbetní strany vykonává funkci sekrece
voskové hmoty, mající podobu jemných plátečků.

Vlastní pak skutečné již zrůzněné žlaznaté buňky voskotvorné,
jak částečné již na počátku byly charakterisovány, rozdělím tedy dle
uvedeného kriteria na tři hlavní skupiny :

Ä. Jednobuněčné Mázky rozptýlené. B. Jednovrstevná žlaznatá
pole (žlaznaté epithely). C. Zlázhy složené. Práce moje pak skládati
se bude ze dvou částí. V první pokusím se podati krátce za základě
příkladů z literatury nástin morfologie žlázek zařazených do skupin
svrchu vytčených, pak připojím k tomu samostatné poznatky o histo-
logii těchto ústrojů : a) Ç imag. Alewodes chelidonii, b) larev Scymnus
subvillosus a c) dospělých Ç Pseudococcus aesculi. Ve druhé části na
prvním místě uvedu dle vlastních pozorování příspěvek k řešení
otázky průběhu sekrece a činnosti žlázek, pak i příspěvek k roz-
hodnutí sporné otázky, jak vyniká vosková hmota chitinovým in-
tegnmentem na vnějšek. Na konec práce zmíním se o podobě vosko-
vých sekretů a jich biologickém významu.

XXV. J Stehlík:

. Methody. ' ■^■'-

Při samostatné práci držel jsem se při zhotovováníprae^arátůn
zcela jednoduchých method. Z počátku dlouhou dobu kladlo iiinè
obtíže hledání vhodné fixáže, která by překonala odpor, jež kladou
jejímu pronikání do těla zvířete, jednak voskové povlaky télo halící,
jednak dosti silná chitinová kuticula. Od sublimatových fixáží jsen»
naprosto upustil, z toho důvodu, ježto nejsou s to překonati ni jedné
z těchto obtíží, ani vosk nerozpouštéjíce, ani neprostupujíce snadno
chitinovým pokryvem zvířat. Dle příkladu Listova u Ortliezie užíval
jsem nějakou dobu k měkčení pokryvu Javellova louhu (Eau de Ja-
velle) a k samotnému fixování pak 707o alkoholu s nepatrným quan-
tem kyseliny octové.

Touto cestou nedocházel jsem však uspokojivých výsledků, patrně
asi z toho důvodu, že louh nezmékčí jenom sám chitin, ale poruší,
i při poněkud delším působení struktury nejblíže uložené epidernds,
o které však se mi při mé práci nejvíce jednalo. Po četných zkouškách
s mnoha jinými methodami, které však nevedly k žádoucímu cíli, uznal
jsem a zvolil jako nejvhodnější fixáž, poněkud 'obměněnou směs u Ve
děnou v Lee Mayerovy mikroskopické technice pod názvem Carnoy. *)

Směs tato původně skládá se ze 6' dílů absolutního alkoholu,
3 dílů chloroformu, 1 dílu kyseliny octové; moje obměna spočívala
v tom, že jsem užíval ve směsi 6 dílů absolutního alkoholu, 4 díly
chloroformu a půl dílu kyseliny octové. Fixáž tato jest pro ty pc-
raéry velice výhodná z několika důvodů: Jednak rozpouští značné
quantum voskových sekretů, potom měkčí značně chitinový integu-
ment a proniká též okamžitě dovnitř těla; jednak ušetří se při ní
(as stráveny obyčejně při jiných methodách přenášením z nižších
alkoholů postupné do absolutního. Doba fixáže řídila se podle ob-
jektů. Aleuroda fixoval jsem pouze 2 hodiny, u Pseudococca, který
má daleko tlustší chitin, trvala doba fixování až 6 hodia.

Po fixáži přenesl jsem' objekty hned do absolutního alkoholu a
po několikerém vyměnění jeho do cedrového oleje. Na to užíval
jsem jako rychlého rozpustidla parafinového „carboneum tetrachlo-
ratum CCl^", který rozpouští již za studena značné množství para-
finu, a není potřeba potom dlouhého času k zalévání na kamínkách.

*) Caknoy in: La cellule Tome 3. 1887 p. 6. Van Beneden a Neyt in:
Bull. Acad. Belg. (3.) Tome 14, 1887, p. 218. Zacharias in Anatom. Anzeiger
3. Jahrg. 188S. p. 24. Van Gehuchten ibid. p. 237.

o voskotvorných žlázách hmj'zu. 5'.

K barvení řezů užíval jsem jednak obvyklého dvojitého barvení
Iiaematoxylinu Delafieldova na jádra, a na plasmu obyčejně eosinu,
nebo také i jiných plasmatických barviv. Daleko distinktnejších však
struktur jak na jádrech, tak zvlášť na plasmě poskytovaly mi prae-
pařáty barvené známou methodou Heidenhainova železitého haema-
toxylinu.

I. Rozptýlené žlázky jednobuněčné.

Toto oddělení možno charakterisovati krátce asi tímto způso-
bem: Mezi nízkými buňkami epidermáluími se některé elementy
jednotlivě zrůznily v žlázky. Přijaly na sebe podobu rozličnou; lahvico-
vitou, kulovitou, váčkovitou atd. (List, Tozzetti, Naso:^ov), Na povrchu
opatřeny jsou chitinovými vývody rozmanité podoby. Tak již Targioni
TozzETi (3) popisuje různé útvary chitinové na těle Coccidù, a dělí
je na dva druhy: t. zv. „pěli" (chloupky) a druhé „filiere" (osténky).

Pod názvem prvním „pěli" uvádí autor celou řadu chitinových
útvarů té nejrozmanitější podoby: „Pěli semplici" (chloupky jednoduché)
spesso essillissimi (Čřisto velice jemné, na př. u Coccus, Dadylopius)
někdy delší, drsnější. Zvláštní podobu mají dle Tozzettiho chloupky na
bradavce poblíž genital, otvorů (,,Peli della papila genitale") význačné
svým plochým svrchu smáčklým tvarem. Pod tento název řadí též do
tyčný autor ,,setole", t. j. štétmky, delší a pevnější (Diaspis dactylo-
pius), dále i tak zv. squame sotillissime denticolate o multifide (šu-
jůnky velice jemné, zubaté, na posledních segmentech těla samiček
[Diaspis])^ někdy i silnější, a pak nazývá je ,,palee" atd. Pod druhý
pojem ,, filiere" zařazuje Tozzetti zase různé útvary kutikulové ,,una
série di organi cutanei", které představují výčnělky „sporgeuze pili-
íormi, „ingrossamenti anulari" [prstenkovité stluštěniny], též jedno-
duché otvůrky na cbitinovém intugementu „semplici pertugi involucro
chitinoso" a j. Velká část těchto útvarů „pěli" i „filiere" slouží dle
Tozzettiho k tomu, aby vyváděla na vnějšek voskovou hmotu, která
vypocována jest jednobuněčnou žlázkou, a tuhnouc na vnějšku, pi-
krývá orgán, na kterém tyto chitinové útvary se vyskytují.

Zmiňuje se tento autor i o podobě žlaznatých buniček. U Aleu-
rodes nebo Aleurodes Brassicae nebo Aleurodes Phylliriae „in stato
Jecaniforme o di aderenza" běží kolem celého těla lem složený ze
zvláštních výčnělků, které zařazuje pod název „pěli" a jež chovají dle
něho ve svém nitru malé žlaznaté buničky (,,si trovano delle picole
cellule poco o assai sporgenti" ), dávající původ voskovému sekretu.

6 XXV. J. Stehlík:

Podobné i pod některými vývody zařazenými pod název „fi-
liere" pozoroval Targioni Tozzetti jednobuněčné voskotvorné žlázky.
U Lecanium hemisphaericum na př. popisuje pod šupinou chitinovou,
která ve svém středu nese trn tubulosní zakřivený a artikulovaný í„una
spina tubuläre incurvata articulata") jedinou velikou buňku míškovi-
tou („un grande otricolo con un nucleo e molta materia granuläre").

Jiný příklad jednobuněčných žlázek podává List u Orthesia
cataphrada Shaw.

Tělo tohoto hmyzu kryto jest chitinovými štítky, na nichž ve
velikém množství vyvstávají útvary trojího druhu. Jednak jsou to silné
solidní zašpičatělé osténky, potom kuželovité duté štétinky („Bor-
sten", List, „pěli" Tozzeti) a konečné třetí druh, jakési bradavičky
(Chitinpapillen, List, „filiere" Tozzeti), kteréžto poslední se nacházejí
na abdominálních štítcích, ale zvláště potom na papile ohraničující
otvor oviduktů. Tyto dva poslední útvary, tedy duté štětiny a chiti-
nové papily, zastávají funkci vývodů jednobuněčných žlázek pod nimi
ležících. Lumen těchto vývodů spojeno jest kanálkens provrtávajícím
silnou kutikulu jednak s ústím voskotvorné buňky, jednak na drahém
svém konci dle Lista otevírá se potom jemným otvůrkem na vnějšek.
Zlázky jeví tvar láhvicovitý a dle výroku autora v cit. př. pag.
222.: „Wenn man Schnitte durchmustert (Taf. L Fig. 16.), so findet
man, dass die Zellen mit ihrem oberen halsartigeu Theile zwischen
den Hypodermiszellen sitzen." Plasma buněk jest silné zrnitá a jádro
kulovitého, často i sploštélého tvaru, posunuto jest na naduřelý
proximální konec buňky. Zřetelnou membránu, která by halila tělo
žlaznaté buňky. List. nebyl sto v každém případě zjistiti. V optickém
řezu mají žlázky u orthezie obrysy hexagonální. Dle zprávy autorovy
jsou i případy, že žlázky na některých místech vypadly, doslova pag. 222.
cit. práce: „so gelingt häufig, Stellen zu beobachten, an welchen die
Drüsenzellen herausgefallen sind" (Fig. 18.) a jenom dutinka mezi
hypodormálními buňkami a kanálek spojující ji s luminem vývodcé
štětiny označují místo, kde ležela dříve žlaznatá buňka. Zlázky dle Lista
kupí se k sobě těsněji na některých místech těla a nejvýznačněji
hlavně na řitní chitinové trubici. Jak z jeho obrázku patrno (Taf.
IV. Fig. 18. Dr. cit. pr.j máme tu tedy již co činiti s jakýmsi po-
čátkem žlaznatého pole.

Podobné poměry jsou i u příbuzného rodu Ortheziola Vejdovskyi,
kteiý popsal Šulc. Žlázky, jak jsem sám měl příležitost na řezech
l»ozorovati, mají analogický tvar jako Listem popsané u Orthesia ca-
taphracta, a jenom chitinové vývody, jak Šulc správně uvádí, nemají

o voskotvornýct žlázách hmyzu. 7

podobu kuželovité štětiny, nýbrž jsou tvaru silně lahvicovitého nebo
i retorto vitého.

Jako další příklad jednobuněčných žlázek uvedu voskotvorné
apparáty, které popisuje Nasonov u Q Cerataphis betiilae. Zde na pe-
riferii celého štítovitého těla táhne se lem, skládající se z chitinových
ku polek, těsně vedle sebe seřazených, které autor zařazuje pod název
cerochaetoidû a jež představují vývody jednobuněčných žlázek. Každá
z kupolek vroubena jest na své basi kolem dokola chitinovýra
valem, dosahujícím svrchním svým krajem asi polovice celé výšky
bradavky. — Okraj tohoto valu pak a "base vývodné bradavky
spojeny jsou jemnou prsténcovitou membránou, která dle mínění auto-
rova jest právě místem, kde vosková hmota vychází na venek. Uvnitř,
v dutině každé bradavky sedí vždy jedna žlaznatá buňka, která svým
objemem vyplňuje celé její nitro.

Do tohoto oddělení jednobuněčných žlázek dlužno dle mého mí-
nění zařaditi i žlaznaté buňky, které dle Witlaczila vyskytují se
u larev mnohých Psyilid a dávají původ t. zv. voskovým brvám
(„Wachshaare"). Autor nepopisuje blíže vývody žlázek a praví pouze
o nich toto: „Die Anatomie der Psylliden". Z. wiss. Z. Bd. XLII.
pag. 584. Sie (die Wachshaare) sitzen, wie die gewöhnlichen Haare,
an Vorragungen der Körperhaut, werden aber nicht von Fortsätzen,
wenn auch besonders geformter Hypodermiszellen, sondern von Diü-
senzellen abgesondert; ... a o něco níže str. 585 praví o nich toto:
„Ähnlich, wie die gewöhnlichen Haare werden die Wachshaare
von grösseren Hypodermiszellen abgesondert, welche bei dem ge-
wöhnlichen Larventypus unregelmässig einzeln, oder zu mehreren
-am Rücken vertheilt sind. Bei Homotonia ficus kommen nur einzelne
vor." Z toho jeîft patrno, že tu máme zase přechod mezi jednobu-
něčnými žlázkami (Homotonia ficus) a následujícím oddělením žláz vo-
skových, totiž žlaznatými poli. Nejvíce však, a u Triozza jenom vý-
hradně, tvoří tyto buňky produkující t. zv. „Wachshaare" periferickou
čáru kolem celého těla larev. O histologické podobě buněk praví
íiutor krátce asi to, že plasma buněk bývá, jak na čerstvých, tak i na
barvených praeparátech radiálně žíhána, po délce směrem k ústí
buněk; plasmatický obsah jest jemně zrnitý a jádro uloženo, jak hlavně
z obrázku patrno, zase na vnitrním do dutiny tělesné obráceném pólu.

XXV. J. stehlík:

2. Jednovrstevná žlaznatá pole.

Tuto druhou skupinu voskotvorných apparátů hmyzových mož.ii>
definovati asi takto: „Buňky hypoderraální ve větším množství „iii
einer schildförmigen Masse" (Witlaczil u mšic) na určitém mís.é
těla (což jest i systematickým znakem) zmohutnèly, utvořily celé
žlaznaté pole, jakýsi jednovrstevný žlaznatý epithel, produkující vo-
skovou hmotu zase v různé podobě. Buněk skládajících takové pole
může býti buď menší poset, na př. 10 (většina mšic), nebo množství
velice značné, na př. až 150 {Áleurodes cAeZ/dowřij. Tato formu ústrojů
voskotvorných převládá u Phytophthirů, přichází i u larev r. Scymnus
(Coccinellidae) a typicky vyvinuta jest i u včely a melipon.

Za příklad sloužiti nám mohou na prvním místě žlaznatá pole
voskotvorná u čeledi Aphididů, jichž morfologii na některých příkla-
dech podává hlavné Claus, Witlaczil, Nasonov, Nussllv.

U Schizoneura lanigera jsou dle Nasonova tyto orgánky rozlo-
ženy u forem křídlatých pouze na hřbetní straně zadečku, kdežto
u forem bezkřídlých na hřbetní straně celého těla. Seřazeny jsou do
4 řad po délce těla probíhajíclcíi, při čemž 2 řady jdou po obou
stranách střední podélné linie a 2 táhnou se na bocích tělesných. Na
každém segmentu leží tedy dohromady 4 políčka, na hlavě jich jest 10.
Na povrchu chitinovém vyznačeny jsou tyto apparáty zvláštními,
skulpturami v podobě kruhovitého zvýšení, které rozděleno jest na
celém svém povrchu v jednotlivé menší okrouhlé i)lošky v počtu obyč.
asi 6 rozetovitě sestavené kolem jedné střední, často poněkud roz-
sáhlejší plochy. Tyto plošky lemovány jsou na periferii se zdvihajícími
tmavými prstýnky, nebo abych řekl spíše valy, jež na ovrubě celého
zvýšeaí splývají v jednotný lem. Střední ploška, hlavně na skulptu-
rách pokrývajících žlaznatá. pole zadečku, bývá často rozdělena až
i ve 3 odstavce, tak že apparáty nabývají v těch místech značnějšího
rozsahu (až 10 i více plošek „ceroporoidů"). Každé této zmíněné plošce
odpovídá pak uvnitř těla jedna žlaznatá buňka, odlišná zase nápadně
svojí velikostí a podobou od sousedních nízkých buněk hypodermál-
ních. Pod střední ploškou sedí výjimkou obyčejně jedna větší a ještě
ijékolik menších elementů žlaznatých, a v případě, že tato jdoškajest
rozdělena na více částí, 'sedí pod ní také i více mohutných žlaznatýth
buněk.

Jiný příklad podává Nasonov u Schizoneura ulmi. Zde na rozdíl
od předešlého druhu, jsou zvýšeniny chitinové, pokrývající žlaznatá

o voskotvornj'ch ilazách hmyzu. 9

pole, daleko většího rozsahu, a obsahují 100 a i více jednotlivých
plošek „ceroporoidů". Pod touto rozsáhlou skulpturou rozkládá se
mohutné žlažnaté pole, skládající se zase z tolika buněk, kolik plošek
obsahuje chitinová skulptura. Zbiznaté buňky jsou v centru pole
nejmohutnější, směrem pak ku krajům jeho ztrácejí na velikosti, až
konečné na periferii přecházejí poznenáhlu v nízké buňky sousední
hypodermis.

Nasonov na tomto místě píiČiňuje poznámku, týkající se pů-
vodu voskotvorných buněk u mšic citované práce (pag. 85.): „9to
yKaBHBaeTi. na to, hto jKejiesHCiHa kjiť>tkh BjiiĎCb TaKb 3Ke, Kai^T.

H y JípyrHXl» TJiefi lipeACTaBHÍirOTCa l!lI;1,0H3MŤ>HeHHH.\IH K.TfeTKaMn

THnojíepMH. WiTLACZiL přijímá o žlázách r. Pemphigus, Schizoneura
a Chermes názor Cladsův a referát jeho, co se týče morfologické
stránky jich, shoduje se celkem se svrchu podanými údaji Nasonova.
Mluví rovněž o zvýšeninách („Erhebungen"), které jsou lemovány
chitiuovým prsténcem a jeví polygonální políčkování.

O jednotlivých těchto políčkách vyjadřuje se vlastně podobné
jako Nasonov: „Die zarten, manchmal grubenförmig gegen den Körper
des Thieres vertieften Chitinhäutchen dieser Felder" atd. podobě
voskových žláz, z nichž vždy jedna zase i dle tohoto autora odpovídá
pouze jedné plošce, praví toto: (pag. 12.) „Zur Anatomie der Aphi-
den" : „Jede solche Zelle beginnt mit einem halsartig verengten
Abschnitte, und enthält am blinden, kolbig aufgetriebenen Ende, einen
grossen Zellkern." Plasma buněk jest jemně vláknitá a granulosní
Vlastní pozorování konal Witlaozil na žlázách Pemphigus bursarius
ale kromě umístění odchylného na těle, neuvádí tu z morfologické
s ranky nic nového.

Případ voskotvorných polí u mšic lišících se rozhodně lokali-
sací i rozsahem a povahou chitinové skulptuiy od těch, o nichž jsem
iJiávě referoval, podává Nitsslin u rodu Mindams. Nacházejí se na
břišní straně 5tého a 6tého segmentu. Chitinový pokryv pole vyka-
zuje nepravidelně oválný obrys a jeví 3—4 - 5 - 6 úhelníkové figury,
hranice to žlaznatých buněk pod nimi uložených. Buňky pole bývají
v prvních stadiích vývoje kubické, při IV. stadiu vývoje nabývají
podoby dlouze cylindrické. Jádra leží zase na basi buňky, zřídka
v prostřed délky její.

Jiný příklad:. voskových ústrojů ve formě jednovrstevných polí
podává WiTLAcziL, Nasonov, Cholodkovský u PsylUd. Zde vosko-
tvorná pole všeobecně jeví se u larev obojího pohlaví a samicích
imag uložená. vždy poblíž řiti, která u prvních otvírá se na bři.sní.

10 XXV. J. Stehlík:

\i dospělých samiček na hřbetní straně abdomina (Witlaczil). Pole
tato skládají se z velikého počtu dlouhých, trubicovitých žlaznatých
buněk, v řady sestavených a rozdělených obyčejně kolmými zářezy
v menší skupiny po 6 — 8. Na povrchu pokryto jest žlaznaté pole
rozsáhlou skulpturou, která má podobu podkovovitou, a objata jest
v předu na konkavním, od řiti odvráceném kraji, silným chitinovým
pruhem, kdežto na okraji, kde přistupuje v bezprostřední blízkost
řiti, vyznačena jest hranice její podobným sice, ale daleko jemnějším
proužkem. Na ploše této skulptury, která v pohledu svrchu vypadá
jako jemně tečkována, zdvihá se v příčném řezu ohromné množství
chitinových stluštěnin podoby eliptické, které Nasouov zařazuje zase
pod název „ceroporoidů". Každá z těchto stluštěnin objímá potom
na své basi ústí jedné žlaznaté buňky.

Typický příklad žlaznatých polí podávají i voskotvorné ústroje
u společensky žijících včel, o nichž pojednává Dreyling v práci :
„Die wachsbereitenden Organe bei den gesellig lebenden Bienen".
Podám též krátký obsah tohoto pojednání. U včely (Apis melifica)
schopnost voskové sekrece má pouze dělnice. Zlaznatá pole uložena
jsou na ventrálních plátkách „Veutralplatten" čtyř posledních seg-
mentů šestičlánkového abdomina. Na pokryvu chitinovém každý plátek
rozdělen jest ve dvě poloviny. Přední z nich zaujímají dvě plochy tvo-
řené úplné hladkým chitinem, které autor jmenuje vhodným názvem
„Spiegel", a jež představují nám vnější povrch žlaznatých polí. Tyto
dvě „zrcadla" vroubena jsou jak na předním tak i na zadním svém
okraji stluštěnými chitinovými lištničkami, které na bočních stranách
spolu splývají, vmedianní čáře těla nejvíc se k sobě sbližují, a spojeny
jsou zde silnějším pruhem vlásky opatřeného chitinu, který zde v me-
dianně dělí obě zrcádka na pravé a levé.

Zrcádka, jak z řezů patrno, jsou do svého, takto tvořeného
rámečku poněkud ponořena. Zadní poloviny ventrálních plátků těchto
čtyř segmentů jsou obrveny, a nemají žádných rámečků nebo lišten.
Chitinový pokryv žlaznatých polí „Spiegel" vyznačuje se dále tím,
že, kdežto okolní integument, hlavně obrvených polovin ventrálních
l)látků a proužku dělícího v mediáně obě zrcádka, vykazuje nepra-
videlné polygonální políčkování , tento jest naprosto hladký a i)0
něčem podobném není na něm ani stopy. Tím, že pokryvy jednotli-
vých segmentů do sebe jsou silně posunuty, zjednáno jest zrcádkům
ochranného opatření. Jak z podélného řezu patrno, vždy obrvená
spodní polovina každého segmentu vybíhá do zadu v ostrý okraj,
a přikrývá celou plochu zrcadel náležejících následujícímu článku.

o voskotvornj'ch žlázách hmyzu. ] 1

tápojení mezi jednotlivými ventrálními plátky článků obstarává t. zv.
pojná elastická kužička „Geleakhäutchea". Ochranné opatření jest
ješté zajištěno tím, že také dorsální polovina chitinového pokryvu
každého segmentu tvoří na bocích ostrý kraj, přečnívající přes po-
stranní části ventrálního plátku a přikrývající tím rovněž část plochy
zrcádek. Na základě toho povstává dle slov autora v místech těchto
Yoskotvorných ústrojů cit. pr. pag. 301.: „tatsächlich eine kleine, nur
nach hinten zu offene Tasche."

Jak bylo řečeno, vždy zadní polovina každého ventrálního plátku
jest pokryta vlásky, a z těchto ty, které leží .na přední její části
jsou kratší a jednoduché, kdežto ty, které pokrývají zadní část této
poloviny, jsou delší a zpeřené. A o těchto tvrdí autor, že mají funkci
«Miyslovou. Každý tento vlásek pak nasedá na lahvicovitém útvaru
chitinovém. Pag. 302 cit. práce: ,,Diese Flaschenform kommt dadurch
zustande, dass das Chitin anscheinend an zwei korrespondierenden
Stellen leistenförmige Verdickungen bildet, die sich nach vorn halsartig
verengern." Forma těchto lahvicovitých útvarů u dělnic, královen a
trubců se navzájem poněkud liší. U dělnic jsou silné, krátkým krkem
opatřené, rozvětvené, u královny jsou značné menší a štíhlejší, za to
ale četnější a více rozvětveny. Lahvicovité útvary trubců, vzhledem
k velikosti zaujímají proti ostatním nejprvnější místo. Z jednotné
base vyvstává větší množství větších a častěji také ještě menších
lahviček, které na konci krku mají prsténcovité stiuštěuí. Každý pak
z těchto prsténců tvoří stěnu kanálu, prostupujícího kolmo chitin a
uzavřeného na vnějšek tenkou elastickou membránou, na níž nasedá
^ípeřený vlas.

O smyslových orgánech, které by v těchto lahvičkovitých útva-
rech zakončovaly, autor se blíže nezmiňuje a praví jtnom to, žo
hypodermis vysílá do Inhvicovitého prostoru své výběžky a dle slov
autora pag. 303. : „wovon jeder (totiž Fortsatz) eine Anzahl Kerne mit
Kernkörperchen erkennen lässt. In der Nähe des Halses ist einer
davon durch besondere Grösse ausgezeichnet." Na konec této ka-
pitoly vyslovuje autor domněnku, že tyto útvary mají funkci hma-
tovou.

Pod zmíněnými zrcadly („Spiegel") nalézá se u dělnice žlaznaté
pole epitheliálního charakteru. Buňky je skládající mají šestiúhel-
níkové obrysy. Vzhled pole s plochy jest různý u individuí vyka-
zujících různý stupen stáří. U včel pouze několik dní starýcn a
u těch, které právě opustily buňku plástve, tvoří žlázy související
<losti silné se barvící massu plasmatickou, z níž jádra a membrány

I2í : XX.V. J. Stehlík:

buDěk jtíD slabě vystupují. S přibývajícím stářím žlaznaté buňky sU-
vají se delšími a mají vetší schopnost přijímati barviva „Tinktionfä-
lii^keit" jevící se hlavně pak na jádrech jejich. U starších včel celý
žlaznatý epithel degeneruje a pag. 304 „die Zellen werden sehr
niedrig und repraesentieren so ein typisches Plattenepithel." Jádra
zacházejí, počet zrníček v nich uložených dřív zřetelně viditelných
se menší, a často jsou i sama jádra v mnohých případech sotva
znatelná. Na ostatních místech ventrálních plátků v okolí žlaz-
natý ch polí jest hypodermis složena z nízkých, s plochy nepravidelně
polygonální obrysy vykazujících buněk. U královen a trubců pod
celým ventráluím plátkem článku uložena jest normální nízká hypo-
dermis, složená z nepravidelně polygonálních buněk s oválnými jádry,
tak že žlaznatá pole, jako jsou vyvinuta u dělnic, tu scházejí.

Dreyling probírá důkladné potom otázku vývoje a degenerace
žláz u vyvinutých včel, potom pojednává i o vývoji žláz v stád i u-
larválním.

Žlaznaté buňky u docela mladých, buňku opustivších včel, mají
podobu spíše kubickou a obsahují veliká, nápadná jádra. Postupem
stáří se buňky ty prodlužují, a nabývají podobu cylindrickou. Na šířce
jim ubývá a tvoří se mezi nimi zřetelné prostory, které dle vší
pravděpodobnosti obsahují sekret. Ve stadiích největší činnosti sekrečiií
nabývají buňky značné délky „und stehen wie Pallissadeu neben-
einander." Plasma buněk zde vykazuje vláknitou, jemnými zrnlcy
prostoupenou strukturu. Buňky stýkají se pak jen na obou svýcli
koncích, jednak na pólu přiléhajícím k chitinu, jednak na opačném
konci, obráceném do vnitř. Na pag. 307. : „Die Kerne liegen nicht
genau in der Mitte, sondern der Innern Seite mehr genähert." Po-
čátek degenerace žlázek objevoval se autorovi u včel, které byly
vzaty z oule v pozdním podzimku. Epitel vykazoval tu na konci od
chitinu obráceném větší počet buněčných komplexů různé délky. Hra-
nice buněk nejsou již tak ostré jako dříve, mizejí obyčejně v polo-
vici délky žlaznatých buněk, nebo později ztrácejí se docela. "

O tvaru a povaze plasmy v těchto stadiích, kde jeví se počátek
degenerace, praví autor následovně: „Jedenfalls erreichen sie (totiž
Zellgränzen) die innere Wandung nicht; unter dieser breitet sich da-
gegen seine gleichmässige, sehr feinkörnige und mit Vakuolen durch-
setzte Protoplasmamasse aus, die den ganzen Komplex abschliesst."
Konečně podává Dreyijng vyobrazení nejvíce degenerovaných žlázok
od včel, které označuje názvem „Flugbiene", a které jak známo za-
bývají se jenom sbíráním medu a pelu. A na těchto hranice žláz-

o voskotvornýck žlázách hmyzu. 13

nalýcli buněk zmizely Již docela a buňky jsou všecky stejné uízké,
-ztratily úplné žiaznatý charakter, a i jádra, jejich mnohdy nejsou více
přesné ohraničena. Mnohdy pozoroval autor i případy, že vrstva buněk
Y místech žlaznatého epithelu bývá i nižší, než sám na ní ležící, chi-
tinový integuuient. Zkrátka voskové žlázky, v tomto stadiu dělají
dojem, abych užil slov autora, „eines verbrauchten und abgenutzten
Organs." Poněvadž řezy dávající obrazy takto degenerovaných žláz,
obdržel Dreyling z individuí, která byla vzata z oulu v pozdní zimě,
nebo sebrána na květech v časném jaře, a potom tedy z tak zva-
ných „Flugbiene", létacích včel, které zkoumal až v červnu, na zá-
kladě toho soudí autor, že vývoj i degenerace žláz souvisí jenom se
ttářím včel.

U nymf prvních stadií, tedy kdy ještě oči byly prosty pigmentu,
liypodermis abdomina, na které patrno již bylo rozdělení na 6
segmentů, byla všude stejně silná, a jenom v místech, kde později
za dospělosti vytvořeny jsou ony rámečky vroubici zrcádka, „Spiegel",
jevila se poněkud vyšší. Chitin v tomto stadiu jeví se na řezech jen
jako docela úzký bezbarvý pruh.

V následujících starších stadiích konečně jeví se diííerenciaco
chitinu na hladká zrcádka a na zadní, vlásky opatřené části. Hypo-
dermis však ještě vykazuje všude stejnou tlouštku. Teprve ve třetím
stadiu, když oči jsou tmavé, tloustne hypodermis v místě zrcádek,
buňky nabývají zde kubickou podobu a představují základy pozdějších
žlaznatých polí. Na základě pozorování tlouštky voskových plástynek,
vyloučených na chitinovém pokryvu zrcadélkových polí, a současného
zkoumání stavby a vývoje žláz u týchž individuí, dochází Dreyling
k tomuto přesvědčení, pg. 325. cit. práce: „Die Secretionsfähigkeit
der Wachsdrüsen hängt mit dem Bau derselben innig zusammen." Na
Ivonec svého pojednání o včele praví, že pozorování vývoje a za ním
na to následující degenerace žláz by mohly vésti k domněnce, že tyto
mohou po degeneraci znovu zmohutněti asi tak, jako mléčné žlázy
ssavců které vykazují stadia klidu střídající se se stadii zvýšené činnosti.
U včely dle autora pro krátký její věk jest tento fakt velice pravdě-
nepodobný a autor také pro to žádných dokladů nenalezl. Uvedu
z práce této dále pozorování Dreylingova o žlaznatých polích dvou
jihoamerických druhů r. Melipona, resp. Trigona, z nichž jeden nebyl
určen, a druhý náležel k Melipona quinqiie-fasciata. U těch voskové
plástynky vylučovány jsou na rozdíl od včelp na hřbetní sti'a,uè abdo-
niinálních segmentů a pak nejvíce na čtyřech posledních. Kromě po-
sledního článku abdomina rozdělen jest povrch hřbetní strany abdo-

14 XXV. J. Stehlík:

iiiinálních článků na dvé zóny, jednu přední černou, jako ostatní po-
vrch celého abdomiua, a druhou za touto vzadu uloženou, která se
vyznačuje zelenožlutou barvou. Na této černé zoné pak se jedině děje
sekrece. Nějakého přesného rozdělení zon jako u včely zde není a
rovněž ani význačného zrcadélka. Chitinová pokrývka polí jest naopak
polyponáluě políčkována, černé pigmentována a také i trochu vlásky
opatřena. Žlutá zona jednoho segmentu přečnívá sice a tím i kryje čer-
nou část segmentu následujícího, přes to však následkem neustálého
vysunování a vsunování se segmentů voskové plástynky leží potom volně,
nepřikryty, přece však drží pevně na pokryvu polí, zajedno pro své
složení, za druhé, že vysoká temperatura, která v domově zvířat panuje,
udržuje vosk měkkým a lepivým. U exemplářů v červnu fixovaných
nalezl autor v místech černé zóny vyvinuté voskové žlázky a u jed-
noho individua bezpochyby shledal je vnejvětším stupni vývoje. Žlázky
ty byly naprosto podobny žlázkám včely a autor praví pag. 319: „Diese
Drüsen zeigen eine überraschende Ähnlichkeit mit denen der Honigbiene,,
so dass man-bei oberflächlicher Betrachtung beide miteinander verwech-
seln könnte, nur dass dieselben bei den Meliponen am Rücken, bei
der Honigbiene dagegen an der Bauchfläche liegen." Žlázky vyvi-
nuty byly jen na 4 posledních segmentech a sice zase vždy na každém
])árovité. Go se vývoje, a potom degenerace těchto žlázek týče, jest
Dreyling téhož mínění, jaké podal o žlázách u včely.

U Trigon vylučován jest dle tohoto autora vosk na dorsáhií
straně abdomina, a sice na 2 — 6. segmentu. Pokryv polí jest podobně
políčkován jako u Melipona a rovněž i stavba, vývoj a degenerace
žlázek vykazuje podobné poměry jako tara. U čmeláků konečně na
těch samých segmentech děje se sekrece jako u Trigona, ale žlázky
uloženy jsou na hřbetní i břišní straně. Žlázky zde zase prodělávají
analogické processy, co se vývoje a degenerace týče, jako u předešlých.

O voskotvorném ústrojí samicích imag Aleurodes

chelidonií.

Do skupiny posledně uvedených žláz náleží také voskotvorný
apparat u dospělých imag Aleurodes chelidonii. Nasonov v práci již
svrchu citované zmiňuje se o ném krátkým popisem u obojího po-
hlaví, mým předsevzetím pak jest, na základě vlastních pozorování
podati obšírné vylíčení morfologie těchto ústrojů pouze u dospělých
samiček.

o voskotvorných žlázách hmyzu. 15'

Uložení a Ynější podoba ohitinového pokryvu vosko-

tY orných polí.

Žlaznatý apparat uložeu jest zde na 4 segmentech abdomina, na
druhém počínaje a na pátém konče. Zaujímá celou břišní polovinu
obvodu vytčených článků a rozdělen jest ve 2 poloviny, rozložené
úplně symmetricky po obou stranách střední podélné linie. Každá
z těchto polovin skládá se potom ze dvou menších za sebou ulože-
ných polí, která mají podobu obdélníků se zatupélými rohy. Celý
ústroj skládá se tedy ze 4 komponent (Viz Tab. 1. fig. 1.), z nichž
obě přední a obě zadní jsou symmetrické a téměř úplně si odpoví-
dají. (Tab. 1. Fig. 2. zobrazuje jednu párovitou polovinu apparátu.)
Přední dvě pole leží na druhém a třetím segmentu, zadní pak zaují-
mají břišní stranu čtvrtého a pátého článku. Střední podélná linie,
rozdělující zmíněné párovité poloviny, vyznačena jest proužkem var-
hánkovitého chitinu, kdežto na rozhraní dolních a horních políček
táhne se v transversální čáře dosti hluboký žlábek, tvořený silnějším
vyznačeně tmavým cbitinem. (Viz Tab. 1. Fig. 3. eh. ž.) Jednotlivá
čtyřúhelníková pole jsou velice přesně na svých hranách ohraničena,
a může se říci jaksi zaránicována. Na celé periferii každého z nich
táhne se válcovitý prstýnek, který na vnějších hranách polí, obráce-
ných k bočným stranám abdomina, jest zvlášť značné sesílen a roz
šířen, a vykazuje tmavé stínování. (Tab. 1. Fig. 2. eh. p.)

Nejbližší okolí celého apparátu jest též malebně vyznačeno.
Nad svrchní hranou každého horního obdélníka přechází zmíněný
prstýnek, lemující obvod jeho, v trojhranou tmavě stínovanou skvrnu^,
zdobící boční strany prvního segmentu. Za zadními poli apparátu
uložena jest rovněž tmavá skvrna, obrysu však spíše polygonálního.
(Tab. 1. Fig. 1. a 2.) Tato zadní spodní skvrna, jakož i zmíněný
periferický prstýnek vyzbrojeny jsou dosti silnými z lesklého a
světlého chitinu tvořenými osténky, jež skoro vždy zachovávají
konstantní polohu. Na prstýnku přicházejí v počtu 3, na skulptuře
vždy v odčtu dvou. (Tab. 1. Fig. 2. os.) Tyto ostny, které zde patrně
slouží k výzbroji ochranného rámečku jednotlivých polí, jsou podobny
útvarům, jež pokrývají různé části těla, hlavně pak nohy; jsou
solidní a na basi opatřeny zvýšeným valem. Na ploše takto za-
rámcovaného každého pole jest chitinový integument značné zten-
čen a má zajímavou strukturu. V pravidelných radách zdvihá se tu.
ohromné množství mikroskopických, velice nízkých vývodů, podoby

16 ■ ' XX V; J. Stehlík:

cylindrické, které ])ři pohledu shora vykazují obrysy hexagonální.
(Tab. 1. Fig.. 6. a Fig. 7.) V celku má celý vnější pokryv každého
pole při pohledu shora vzhled hustého sítka, provrtaného nesmírným
j)OČtem otvurků sestavených do pravidelných řad. Zmíněné vývody,
Jevíce sice vždy šikmou orientaci k povrchu pole (jak vidno z Fig. 6.
Tab. 1.), zachovávají při tom přece symmetričnost celku tím, že ty,
které uloženy jsou oa pravé párovité polovině, a odkloněny jsou
od střední podélné čáry též v právo, které pak pokrývají levou polovinu,
sklánějí se směrem na levo. Na příčném řezu v místech voskových
polí vedeném, dělá tedy celý tento pokryv dojem vlásků, ve středu
na obě strauy rozcísnutých.

Cylindrovité vývody jeví se na řezech zřetelně dutými a na
basi pak [iroti žlaznatým buídcám otvírají se širším ústím, kdežto na
opačném a súženém vnějším konci vyúsťují těsným otvůrkem na
vnějšek. Zajímavý jest však ještě jiný druh chitiiiových útvarů v ne-
patrném počtu na chitinovém i)okryvu polí přicházejících, jež mají
naprosto odlišnou podobu od právě popsaných vývodů. Tyto bývají
roztroušeny obyčejně poblíž středu pole, a nezachovávají u všech in-
dividuí konstantního umístění. Ve většině případů nnpočetl jsem
jich na každém poli obyčejně pět nebo šest. S pohledu shora mají
tyto útvary podobu tmavých kroužků s tečkou ve středu jejich ulo-
ženou. (Viz Tab. 1. Fig. 2.) Jak z řezu patrno, máme tu co činiti
s kruhovitými důlky více méně hluboko pod basi okolních vývodů
ponořenými, v jejichž středu zdvihá se nízký kňžel. Na terminálním
poněkud zatupělém konci tohoto kužele zasazen jest pak jemný vlásek,
který svojí délkou poněkud převyšuje vrcholy okolních vývodů. (Tab.
1. Fig. 5. b.) Stěna důlku, která se zužuje na vnějšek v ostrý okraj,
sesilenajest značně na dně důlku, jest zde též silné pigmentována, a
objímá okrouhlý kanálek, který pokračuje do lumina dutého kůželíka,
a zakončuje zúženým koncem na basi vetknutého vlásku. Celý útvar,
jenž naprosto se od okolních žlázových vývodů liší, má od těchto
také docela odchylnou funkci. Kdežto pod cylindricky na počátku po-
p.sanými, uloženy jsou voskotvorné buňky, pod těmito důlky sedí ele-
menty docela jiného rázu, jak později naznačím, a které mají funkci
nikoliv sekretorickou, nýbrž smyslovou.

Srovnáváme-li tyto kůželíky s útvary, které v literatuře jsou uvá-
děny jakožto chitinová zakončení smyslových kožních orgánů hmyzu,
vidíme, že těžko jest nalézti jim úplně podobných při velikém množ-
ství různých forem, jimiž se tato chitinová zakončení vyznačují.

o voskotvorných žlázách hmyzu. X7

Von Rath (29) praví: in manchen Fällen haben allerdings die
Sinneshaare eigenartige Formen die als Kegel, Keulen, Kolben, Zapfen,
Cylinder, Schläuche, Griffel, Fäden, Fiederborsten, Halbfiederborsten
etc., beschrieben wurden", které většinou popsány byly na tykadlech
a přiústních ústrojích, a jež ovšem mají zde odchylný specielní fy-
siologický význam. Náš útvar jest pak jednou z četných modifikací
smyslového vlásku (gewöhnliches Haar, Sinneshaar) a dá se asi cha-
rakterisovati výrokem von Ratha, který pronáší v jedné ze svých
četných prací o smyslových orgánech hmyzu v Z. f. w. Z. Bd. XLVL
pag. 415.: „Meist liegt der obere Rand des Porenkanales in der
Ebene der Chitinoberfläche, es kann aber sein, dass die Chitinschicht
eine Einsenkung besitzt, so dass das Haargebilde im Grunde einer
mehr oder weniger tiefen Grube eingepflanzt ist (offene Grube mit
Sinneskegel der Autoren)."

Lumen našeho kužele, jež objato jest tenkou stěnou jeho (Kup-
pelmembran: Kraepeli>) prodlužující se na basi v zmíněný kanálek,
odpovídá „membrankanálu" nebo „porenkanálu" autorů, o jehož po-
vaze praví VON Rath na téže stránce o něco výše: „Die Wandung
des Porenkanals kann aus der dunkleren und härteren Modifikation
des Chitins bestehen, so dass sie als cylinderförmige oder konische
Röhre erscheint."

Vnitřní morfologie žlaznatých polí.

Symmetrie celého apparátu jest i uvnitř, jak jest samozřejmo,
zcela zachována. V střední podélné linii probíhají na rozhraní páro-
vitých polovin 2 silné svaly (Tab. 1. Fig. 4.), které upínajíce se asi
uprostřed břišní poloviny prvního abdominálního segmentu, vyznačují
délící čáru obou polovin apparátu a rozvětvují se pak v zadní části
abdomina, každý v 5 tenčích větví. Rovněž na svrchu zmíněném
žlábku, který dělí přední políčka od zadních, inserovány jsou po každé
straně symmetr. 5 slabší svaly, připínající se na svém druhém konci
na boční strany abdomina, a sice na rozhraní mezi třetím a čtvrtým
segmentem. Něco podobného popisuje Nüsslin (15) na voskových
polích u rodu Mindarus: „In der Mitte wird jedes Drüsenfeld von
einem der dorscventralen Muskeln, welche zwischen dem 5. und 6.
Segment verlaufen, durchbohrt."

Každá z páro vitých polovin voskotvorného epithelu opatřena
jest bohatou sítí tracheí, jichž poslední nitky, obetkávajíce pavučino-

Véstník král. české společnosti nauk. Třída II. 2

18 XXy. J. Stehlík-. ,

vité proximální koQce voskových žláz, sjednocují se v silnější vètve^
jež probíhají na všecky strany přes celý rozsah žlaznatých polí a vy-
úsťují konečně v hlavní silnou tracheu (Tab. 1. Fig. 8.), která se
otevírá stigmatem, uloženým nad vnějším rohem každého horního po-
líčka. (Tab. Fig. 2. st.)

,. Jako pokryv každého pole tvořen jest z dvojího druhu kom-
ponent, jednak z cylindrických vývodťi, jednak ze smyslových důlků,
tak i sám žlaznatý epithel pod tímto pokryvem se rozprostírající se
skládá ze dvou složek, a sice na prvním místě z převážného množství
žlázek (asi 150 v každém poli), jednak z nepatrného počtu smyslo-
vých elementů, zakončujících v řečených chitinových důlcích. Vosko-
tvorné buňky jsou tu opět silně protáhlé, neobyčejně zmohutnělé ele-
menty, lišící se naprosto od sousední nízké pokožky, která jest zde
redukována skoro až na pouhá jádra.

Každá žlaznatá buňka ovládá na pokryvu chitinovém 60 až 70
cylindrických vývodů. Při pohledu shora a zároveň hlubším otočení
mikroskopického šroubu, jeví tyto žlaznaté buňky na celkových prae-
parátech obrysy více méně nepravidelných hexagonů a pentagonů,
které svými stranami se těsně dotýkají, a sestaveny jsou na ploše
žlaznatého polštářku v pravidelné transversální řady. (Tab. 1. Fig. 2.)
Jak z řezů příčných i podélných patrno, jeví tyto žlaznaté buňky po
celétéméř délce mezi sebou těsný styk, tak že těžko mnohdy, zvlášť
při obyčejném barvení, rozeznati jejich hranice. Na samém pólu však
obráceném do dutiny tělesné, který má vždy polokulovitě vypouklý
tvar, se plasmy jednotlivců od sebe odlučují, jevíce tu přímý styk
s plasmatickými výběžky buněk tukového tělesa. Na tomto konci
voskotvorných buněk uložena jsou též jádra, dosti veliká, vždy pra-
videlně kulovitá, se zřetelnými 2 i více nucleoly a hojnými zrnky
chromatinu. Plasma buněk jest jemně zrnitá a struktury její, které
vykazovaly u jednotlivých individuí různé obrazy, jeví patrnou sou-
vislost s činnostížla znatých buněk, o které, dle rozvrhu v úvodě stano-
veném zmíním se až později.

Pod popsanými důlky sedí zase buňky podoby docela odlišné od
sousedních žlázek a které mají funkci smyslovou. Sedí obyčejně na
stykovém místě tří až čtyř žláz (Viz Tab. 1. Fig. 2.) a jsou tak ne-
patrné, že nedosahují často ani polovice výšky jejich.

Na praeparátech nebyl jsem s to zjistiti, zda máme tu
co činiti s jedno-, dvou- nebo trojjadernými buňkami, nebo jedno až
trojbunéčnými smyslovými orgánky, z toho důvodu, že pro nepatrnou

o Yoskotvorných žlázách hmyzu. 19

velikost těchto elementů nebylo mi lze zjistiti hranice buněk. Podoba
těchto, at už vícejaderných nebo vícebuněčných elementů byla vždy
vřetenitáj někdy nižší a objemnější do šířky, jindy užší a značně pro-
táhlejší, (Tab. 1. Fig. 5a s b.) Plasma protažena jest tedy ve dva
výběžky; jeden míří k smyslovému vlásku, „distaler Fortsatz" (vom
Rath), druhý, velice jemňouSký proti tomuto, vine se na rozhraní
žlaznatých buněk a směruje do dutiny tělesné „proximaler Fortsatz"
(vom Rath). Distální plasmatický výběžek objímá na svém konci basi
chitinového důlku a v nitru jeho podařilo se mi ovšem jen pomocí
silné optické distinkce, jakou mi poskytoval appochr. obj. app. 1-30
íi kompensační ok. čís. 4. a zvlášt jen na praeparátech barvených
Heidenhainským haematoxylinem, zjistiti přítomnost tmavé jemné
fibriiky.

Tato počínala v jemně vláknité plasmě často až v bezprostřední
blízkosti jader, a probíhajíc středem celého distálnlho výběžku, po-
kračovala do lumina zmíněného kuželíka a zakončila až na konci
jeho na basi vetknutého vlásku. (Tab. 1. Fig. 5 b.)

Plasma obou výběžků byla jemně vláknitá a barvila se vždy in-
tensivněji, než plasma okolních žlaznatých sousedů. Svůj názor o smy-
slovém zakončení těchto elementů a významu jejich objasním blíže
až při projednávání smyslových buněk, uložených na voskotvorných
polích larev rodu Scymnus.

Liší se sice tam přítomné smyslové elementy od těchto chitino-
vým zakončením, jinak však, co se stavby a zajisté i významu týče,
jest postavení jejich docela analogické. Odchylné jest u nich to, že
tam jsou daleko mohutnější než popsané buňky u Aleurodes chelidonii,
ale to právě činí je daleko výhodnějšími k studiu různých detailů.
Jako dodatek k této kapitole chci poznamenati ještě to, že Nasonov
pozoroval rovněž na žlaznatých polích u 9 imag Psylla alni nízké bu-
ničky, nedosahující, co se velikosti týče, dlouhých, žlaznatých buněk
sousedních, které měly jádro uloženo v bezprostřední blízkosti kuti-
kuly. Pravit na tom místě cit, pr. »BocKOBsa a:e.ie3H« pag. 103.:
„Mesjíy TaKHMH K.iíTKajiM (totiž voskotvornými) noMíaíaioTca nsp'zjiKa
EJiíTEH CT> íijpoin> paBno.ioaíeHHHMi. u.iusT) KyTHKy.iH. HasHaiieHie

3THXT> K.l^TOKt, HG JíOCTHraíOmHXÍ ^JHHH Se.TeSHCTHXT. K.l^TOE-B MH'É

oCTajocB HeaCHHML." Význam těchto buněk mu zůstal nejasným. Zdá
se mi, že i u Psylla alni, podobně jako u Aleurodes^ tyto Nasonovem
pozorované nízké elementy, uložené mezi voskotvornými buňkami,
mají rovněž význam smyslový.

20 ~^ XXV, J. Stehlík:

Autor patrně asi přehlédl chitinový útvar, v němž na povrchu
zakončují a nevěnoval pozornosti specielnímu vyšetření jejich po-
doby.

Z právě vylíčeného popisu jest patrno, že voskotvorný apparat
u 9 imag Aleurodes chelidonii stojí ve srovnání s podobnými ústroji
u Aphididû, Coccidû a Psyllidû, pokud tyto jsou prozkoumány, na
velmi vysokém stupni orgauisace. Padá tu na váhu jednak účelné
umístění jeho na určitém místě těla, dále ochranné opatření apparátu
proti jakémukoli vnějšímu poškození, zakládající se v pevném zarám-
cování jednotlivých polí v silném chitinovém válečku, vyzbrojeném
ještě přítomností zmíněných osténků. Dále sluší vytknouti i účelné
uložení dvou tracheí docela symmetricky nad oběma párovitými polo-
vinami apparátUj probíhajících a obetkávajících hojně svými posled-
ními nitkami vypouklé póly žlaznatých buněk. Význačné jest i na
konec smyslové opatření polí.

2;iázky u lar\ry rodu Scymnus (Cocoinellidae).

Do oddělení voskotvorných polí můžeme dále zařaditi žlaznaté
ústroje u larev brouka r, Scymnus z čeledi Coccinellidae. Jak na po-
čátku jsem podotkl, zmiňuje se Nasonoy o tom, že tělo těchto larev
bývá pokryto voskovými sekrety, ale hned na to autor připomíná, že
tvar jejich, jakož i morfologie žláz, které sekret tento vypocují, je ne-
znám. Pag. 112 několikrát cit. práce: „BocKOOT^T.'È.ihHHa Hcejiesu 3Tiixb
Hac'ÉEOHLix'L H HasHaieHíe BHpaóarMBaeMaro hmk lieacecTBa He n3y-
^eHi.i>" Mně podařilo se zaopatřiti si dostatečné množství larev druhu
Scymnus subvillosus^ tak že mohu na základě sérií, jež zjednal jsem
si pomocí methody svrchu naznačené, podati obšírný popis tohoto
apparátu.

Z předešlého jest viděti, že v podobě voskotvorných orgánů
u hmyzu jeví se veliká variabilita. Novým dokladem toho budou i vo-
skové žlázy u těchto larev, které mají zde zase svou vlastní typickou
povahu, jednak co se týká umístění a rozdělení jich na těle, jednak
podoby vnějšího chitinového pokryvu jednotlivých polí, a konečně
i tvaru žlaznatých komplexů, uvnitř pod pokryvem se prostírajících.
Zlaznatá pole uložena jsou, kromě hlavy, na všech segmentech těla,
a zaujímají svým rozsahem celou hřbetní stranu jejich.

uspořádání a rozdělení apparátu jest mimo článek, nesoucí první
pár noh, a potom poslední anální segment, na všech ostatních člán-

o voskotvorných žlázách hmyzu. 21

cích docela koDStaíitní a homodynamické. Každý z nich rozdělen jest
na své hřbetní straně v šest vyvýšenin, jednotlivá pole představu-
jících.

Hranice polí jsou docela neurčité, tak že na některých místech,
hlavně pak v střední transversální čáře, sousední pole v sebe neur-
čitě přecházejí. Samozřejmo jest, že tu potom nemáme ani chitinových
prstýnků nebo válečků, v nichž by byla jednotlivá pole zarámcována^
jak jsme to viděli na př. u Aleuroda chelidonii. Jinak však Symmetrie
v uložení polí jest zachována tím, že umístěny jsou vždy po třech
na pravé i levé straně medianní podélné čáry. Pole jednoho segmentu
jsou asi stejně rozsáhlá. Na článku nesoucím první pár noh, jak
svrchu bylo připomenuto, jest toto rozdělení porušeno tím, že valnou
část jeho zaujímá čtvercovitá, abych tak řekl deska, tvořená z ná-
padně silného chitinu a zabírající střední plochu segmentu. Po každé
straně této desky pak se prostírá jedno již normálně stavěné pole.
Na této desce děje se sice též sekrece voskové hmoty, ale způsobem
jiným, než na ostatních voskotvorných polích.

Poslední pak anální segment, který jest rozsahem ze všech nej-
menší, můžeme považovati za jednolité žlaznaté pole, na kterém jest
rozdělení jen jaksi naznačeno nepatrnými zvýšeninami, jichž jest však
nikoliv jako na ostatních článcích 6, nýbrž osm.

Chitinový pokryv.

Plocha vnějšího povrchu každého pole má podobu skulptury,
skládající se právě tak, jako u Aleuroda chelidonii, z dvojího druhu
navzájem různých chitinových útvarů. Jest to jednak převládající
množství žlaznatých vývodu podoby bradavko vité, jednak menší počet
štétinovitých útvarů, které stavěny jsou sice všecky dle jednoho a
téhož typu, ale vykazují různou velikost. V centru zvýšeného pole
a zároveii tedy i na nejvyšším místě jeho stojí vždy skupina nejsil-
nějších a nejdelších štětin v počtu 2 nebo 3, z nichž kromě toho
jedna vždy převyšuje asi dvakrát ostatní (Tab. II. Fig. 5 c); zbýva-
jící část chitinových útvarů tohoto druhu jeví docela nepatrnou veli-
kost a roztroušena jest na různých místech pokryvu pole mezi bra-
davkovitými vývody žláz.

Bradavkovitým vývodům odpovídají uvnitř žlaznaté buňky, kdežto
ve zmíněných štětinách nalézají zakončení elementy docela odlišného
rázu, mající význam smyslový.

22 ^ XXV. J. Stehlík:.: ,

Máme tu tedy zcela analogické složení jako u voskotvorných
polí Aleuroda chelidonií.

Popis vývodů žlázek.

Převládající druh elementů na skulptuře, pokrývající vnější povrch
polí, jsou tedy vlastní vývody voskotvorných žlázek. Ty, jak svrchu
bylo již podotčeno, mají podobu nízkých a i nestejně velikých
bradavek, jež, jak z řezů jest patrno, tvořeny jsou jasným skelné
lesklým chitinem. Každá z nich skládá se nebo spíše, abych tak
řekl, jest roztřepena ve více drobných zřetelně dutých komolých ku-
želů, které při sekreci formuji voskovou hmotu na vnějšek. (Tab. II.
P'ig. 3.) V pohledu shora jeví tyto bradavky obrysy menších nebo
větších, celkem však nepravidelných polygonů, na jejichž ploše vy-
značeno jest obyč. 6—10 nestejně velikých kroužků (Tab. II. Fig. 1.)
často pravidelně na prostředku v rozettu sestavených, a které nejsou
ničím jiným, než kolmými projekcemi vývodných kuželíků, z nichž
jednotlivé bradavky se skládají.

Popis smyslovýctL štětin.

Všecky smyslové štětiny, ač varirují ve velikosti, přece stavěny
jsou, jak již řečeno, dle téhož plánu. Od široké své base se směrem
k terminálnímu pólu poznenáhlu ztenčují, a vybíhají v poněkud zatu-
pělý konec. Po celé délce vykazují ve svém nitru kuželovité lumen,
zužující se značně pod zřetelně uzavřeným koncem štětiny. Na basi
objaty jsou dosti vysokou pochvou, jež přimyká se těsně k vnější
stěně jejich, a která na své rozšířené základně vyznačena jest úzkým,
kolem celé její periferie běžícím tmavým proužkem. (Tab. II. Fig. 5 c.)

Zkoumáme-li poměry štětin ns řezech, dojdeme k těmto resul-
tátum.

Jednovrstevná, v místech štětiny sesílená kutikula, zdvihá se
značně nad niveau povrchu a objímá ve svém nitru dutinu podoby
komolého kónu „Porenkanal" autorů (Kraepelïn, Ruland, vom Rath,
RöHLEE, etc.), která potom na svém užším konci vúsfuje do lumina
vlastní štětiny. V těch místech pak se dělí kutikula na dvě od sebe
oddělené vrstvy. Vnější z nich tvoří zmíněnou pochvu, vnitřní pak
vlastní stěnu štětiny. (Tab. II. Fig. 5 a.)

o voskotvorných žlázách hmyzu. 23

Jest tedy štětina v těchto místech ve svoji pochvu zřetelně
skloubena. Celý popis, hlavně pak toto charakteristické vkloubení
štětin, dále i ta okolnost, že jsou na svém konci uzavřeny, ukazuje
na to, že tu máme co činiti s druhem hmatacích štětin, které obyč.
v literatuře smyslových orgánů hmyzu označeny bývají názvem „Sin-
nesborsten" nebo „Tastborsten", a jež hlavně na basálních článcích
tykadel (Schiemenz, Rdland, Schenk, Häuser, Eöhler) nebo i na jiných
částech, na př. ocasní štětiny daphnií (Claus) bývají uváděny.

Tak ScHiEMENz popisuje na vnější straně basálních článků ty-
kadel včely útvary, které označuje jako (Über das Herkommen des
Futtersaftes und die Speicheldrüsen der Bienen, nebst einem Anhang
liber das Riechorgan, in: Z. wiss. Zool. 38- 1882 pag. 126.) „starre
Chitinborste", welche in einer weichhäutigen Grube vermittels eines

Gelenkes mit der Cuticula zusammenhängt atd a o něco dále

praví, že těmto štětinám chitinovým naprosto jsou podobny již Hau-
SERE3I jako hmatací štětiny označené „Tastborsten", které se nalézají
na vnitřním ohybu tykadel. Ruland (80) charakterisuje několika slovy
orgány funkce hmatové takto : „Rein theoretisch betrachtet, könnten wir
als Kriterium für die den Tastsinn vermittelnden Organe den Um-
stand verwerthen, dass . . . also die Tastborsten im Gegensatze zu den
die chemischen Sinnesreize percipirenden Apparate. — an der Spitze
geschlossen sein werden." A dále: „Es ist nicht immer ganz leicht,
die Tastborsten von den anderen Sinneshaaren zu unterscheiden; dem
geübteren Auge jedoch bieten sich bald Merkmale, wie das Uiberragen
der anderen Haare, ihre stärkere Chitinisierung, die eigenthümliche
Einlenkung, die eine ziemlich sichere Entscheidung in den meisten
Fällen ermöglichen." Co se týče vnějších detailů, jsou tyto „Tast-
borsten" variabilní, jak vidno z popisů jich u různých zástupců, tak
že o našich štětinách zase nemůžeme říci, ku kterým již popsaným
útvarům by se podobou nejvíce blížily. Znaiíy hmatacích štětin, jak
je na př. podává Roland, rozhodně však zachovávají. O speciálnějším
jich výzmanu na žlaznatých polích zmíním se později při projednávání
smyslových buněk v nich zakončujících.

Vnitřní morfologie žlaznatých polí.

Pod popsaným chitinovým pokryvem každého pole rozkládá se
žlaznatý apparat, který, jak již bylo podotčeno, skládá se z dvojího
druhu elementů, naproti navzájem odlišných jak podobou tak i funkcí

24 XXV. J. Stehlík:

Jest to jednak převládající množství voskotvorných bunék, popsaným
vývodným bradavkám odpovídajících, jednak menší množství smyslo-
vých elementů, uložených pod zmíněnými štětinami.

YoskotYorné JDuňky.

Voskotvorné buňky jsou zde nepatrné a dosahují asi poloviční
velikosti zlázek Ç Aleuroda chelidonii. Podobou svojí však dosti na
ně upomínají.

Každá z nich objímá svým širším distálním koncem basi jedné
vývodné bradavky, a na opačném do dutiny tělesné protaženém konci
obsahuje často až skoro na samý vypouklý pol posunuté jádro podoby
opět kulovité. U mladších laiev buňky ty těsně se na svých štěti-
nách dotýkají, rozlučujíce se poněkud jen na vnitřním konci v mí-
stech jader (Tab. 2 Fig. 3.) a bývají podoby více kubické; u starších
stadií larváluích se od sebe téměř po celé délce odlučují, a jsou pro-
táhlejší a podoby spíše šlahounovité.

Na periferii každého i)üle, které, jak bylo řečeno, nemá přesné
vymezených hranic, bývají tyto žlazuaté buňky docela nepatrné a pře-
cházejí poznenáhlu v normální nízkou hypodermi« ; směrem ku středu
pole přibývá jim stále na mohutnosti, až konečně v centru, pravé
tam, kde sedí smyslové buňky, náležející zmíněným silným štětinám^
dosahují největší délky. Plasma buněk, vždy silně se barvící, vyka-
zovala zase sice daleko nejasnější, ale přece analogické struktury, jaká
u Aleuroda chelidonii, a o nichž bude řeč na jiném místě.

Každé žlaznaté buňce odpovídá tedy jedna chitinová bradavka
a 6— 10 vý vodných kuželíků, ve které se tato třepí.

Smyslové JDuňky.

Pod každou svrchu popsanou štětinou sedí vždy pouze jediaá
buňka zase naprosto se lišící od sousedních žláz. Jak najisto lze sou-
diti ze zakončení plasmatického výběžku buňky té v štětině a ze spo-
jení jejího s nervem k ní přistupujícím, máme tu opět, jako na žlaz-
natých polích Aleuroda co činiti s buňkami, majícími význam smy-
slový. Podobně jako štětiny, tak i tyto uvnitř jim odpovídající buňky
varirují sice svojí velikostí, ale co se stavby histologické týče, jsou
liplné všecky totožné a konstantní.

o voskotvorných žlázách hmyzu. 25

Z toho důvodu podám popis těch elementů, které zakončují v sil-
ných štětinách stojících v centru pole, poněvadž pro svou velikost
byly k prozkoumání nejpříhodnější; popis ten však platí bez výjimky
i pro ostatní smyslové buňky, zakončující v menších štětinách roz-
troušených na různých jiných místech pole.

K povrchu chitinovému a ku směru štětiny jeví tyto elementy
pravidelně velice šikmou orientaci, tak že bylo mi těžko zachytiti na
jednom řezu celý a jasný obraz jejich struktur. Z toho důvodu
zobrazil jsem na Tab. II. dva řezy, jednak Fig. 5a., mající znázorniti
zakončení buůky v štětině, a druhý Fig. 5b., mající vystihnouti kon-
tinuitu smyslové buňky s nervovým vláknem.

Jak viděti z obou nákresů, jsou elementy tyto daleko mohut-
nější než samy voskotvorné buňky a často dosti hluboko pod ně do
dutiny tělesné posunuty. (Opačný poměr než u Aleuvoda chelidonii.)
Podoba jejich jest opět vřetenovitá. Plasma jemně vláknitá a silněji
se barvící než plasma okolních žláz protažena jest ve dva výběžky.
Jeden obrácen jest k chitinovému pokryvu a objímá na svém konci
kruhovitou basi konického kanálku, „Porenkanálu". Dovnitř kanálku
tento plasmatický výběžek nevniká, nýbrž vysílá tam dosti silnou
fibrilu, Yystui)ující hlavně velice ostře na praeparátech barvených
Heidenhainským haematoxylinem. Tato fibrilka probíhá celou délkou
zmíněného kanálku a naduřuje na svém konci v siloý uzlík, vybíha-
jící v tenkou ostrou špičku, jež zakončuje na basi štětiny, právě
v tom místě, kde jest tato vkloubena v pochvu. (Tab. II. Fig. 5 a.)
Na opačném konci vchází tato íibrilka do plasmy výběžku buňky, pro-
bíhá v jeho centru a větví se poblíž jádra ve více tenčích kom-
ponent. (Dobře lze sledovati na méně odbarvených praeparátech.)
Fibrilka tato objata jest obyčejně světlým válečkem. Druhý výběžek
smyslové buňky (viz Tab. II. Fig. 5 b.), směřující do dutiny tělesné,
vstupuje značně zúženým koncem do centra silného vlákna nervového,
které právě v místech smyslových buněk k žlaznatému poli přistu-
puje a rozděluje se na větší počet větviček, opatřujících okolní vo-
skové žlázky.

Histologické poměry těchto smyslových buněk, hlavně však za-
končení jich pomocí zmíněná fibrilky považuji za dosti cenný příspěvek
k poznání morfologie kožních smyslových orgánů u Arthropodů, jejichž
histologií zabývala se již celá řada autorů (Graber, Hauser, Krae
PELiN, VOM Rath, Ruland, Sch^emenz, Nagel, Sommer, Claus, Retzius,
Röhler). Jak viduo z popisu různých druhů těchto ústrojů, možno je
uvésti na jediný typ (vom Rath). Smyslová buňka, ať už nese název

26 XXV. J. Stehlík:

„Ganglienzeile" (Claus, starší autoři), Nervenendzelle (Schiemenz), Sin-
neszelle (vom Rath), Sinnesnervenzelle (Retziüsj atd., sedící pod clii-
tinovym zakončením, té nejrozmanitější podoby, jak již bylo připome-
nuto (Sinneshaar, Kegel, Zapfen, Borsten, Fiederborsten etc.), které
řídí se právě dle funkce těchto orgánů, protažená jest ve 2 výběžky.
Jeden z^ nich zakončuje v chitinovém útvaru (Terminalstrang, Chorda,
Achse, Nervenfaser, Distal-Fortsatz autorů), kdežto druhý „Proximal-
Fortsatz" (vom Rath) sděluje podnět centrálnímu nervstvu. Smy-
slové buňky potom seskupeny jsou v četnějších případech ve větším
lUiióžství k tvoření celého složitého orgánu (Ganglion starších autorů,
Gruppe der Sinneszellen (vom Rath), a následkem toho také oba vý-
T3ěžky takového to již složeného ústroje, jak „distal", tak i „proximal
Fortsatz" složeny jsou z více vláken náležejících jednotlivým buňkám,
ze kterých se orgán skládá. Méně časté jsou případy, a k těm ná-
leží i náš, kde pod chitinovým zakončením sedí pouze jediná smy-
slová buňka. Vom Rath (29) praví o ní: „Weniger häufig sind die
Fälle, bei welchen unterhalb eines Sinneshaares nur eine meist grosse,
bipolare Sinneszelle gefunden wird." Takový příklad podává Weinland
na smyslových papillách kyvadélka dipter, nebo Schiemexz na hma-
tacích štětinách tykadel Apis meliíica, dále i vom Rath na smyslo-
vých vláscích maxilly u Coccinella etc. Dle vom Ratha bývají skupiny
iDunék a rovněž i výběžky jejich opatřeny obyčejně obalem, který
sestává z plochých buniček se smáčknutými jádry a náležející neu-
rilemu.

Až dosud se tedy poměry našich buněk shodují s tímto vše-
obecným charakterem smyslových buněk až na to, že já nepozoroval,
jsem ani na smyslových buňkách Aleuroda ani larev Scymna nějaké
zřetelné pochvy neurilemové. Za to okohií voskové buňky u larev
r. Scymnus prodlužují se proximálně a vcházejí do nervového vlákna,
tvoříce kolem smyslových buněk jakýsi obal.

Hlavní však odchylka, kterou přičítati nutno neobvyklému po-
stavení našich smyslových buněk, uložených zde mezi voskotvornými
buňkami, záleží v povaze distálního výběžku jejich. Všeobecně tedy
distální výběžek, Terminalstrang (autorů) etc. prostupuje porenka-
nálem a zakončuje v chitinovém útvaru, doprovázen jsa prodlouže-
nými výběžky okolních buněk bypodermálních, které jsou matrixem
onoho chitinového zakončení.

Zde, jak u Aleuroda, tak i larvy r. Scymnus, buňky okolní matrix
změnily se v žlázky, tak že nemohly dáti původ smyslové štětině, a
z toho důvodu nevysílají ani výběžků do řečeného porenkanalu. Smy-

o voskotvorných žlázách hmyzu. 27

šlová buňka tedy zde sama patrně dala původ štětině^ a z toho dû>-
vodu patrně i její distální výběžek „Terminalstrang" (autorů), neob-
starává celým svým plasmatickým obsahem zakončení v štětině, jak
pravidlem v literatuře se udává, nýbrž produkuje ve svém centru
fibrilu, na kterou omezuje se percipování vnějších dojmů. Průběli
proximálního výběžku smyslových buněk ve vláknu nervovém nebyl
jsem s to sledovati, neboť k umožnění toho bylo by zajisté potřebí
specielnějších method.

V té věci uvedu však k vůli úplnosti jistě oprávněný názor
VOM Rathův, ku kterému tento autor došel jednak na základě prae-
vitálního barvení methylenovou modří, jednak methodou Golgiho.
Smyslová buňka dle něho více méně pod hypodermis ponořena nese
direktně dojem proximálním svým výběžkem do centrálního orgánu,
aniž by vcházela ve spojení s gangliovou buňkou. Při svém vstupu
dichotonický se dělí a vybíhá volně po tvoření více [méně bohatých
rozvětvení, Praviť vom Rath (Z. w. Z. Bd. 61, pag. 522): „In den
Verlauf jedes sensiblen Nervenapparates ist daher nur immer eine
Zelle (Sinneszelle) eingeschaltet, und nicht wie früher allgemein an-
genommen wurde, eine im Centralorgan liegende Ganglienzelle und
^ine perephere Sinneszelle." Vypsané poměry našich buněk přispí-
vají k potvrzení názoru vom Rathově, který pronáší v poslední své
právě citované práci pag. 522: „Genau genommen ist die betref-
fende Zelle nichts anderes als eine gewöhnliche Hypodermiszelle, deren
proximaler Fortsatz bis in das Centralorgan hineingewachsen ist.
Der distale Fortsatz nimmt den Reiz auf, und der proximale leitet
denselben dem Centralorgan zu." Jak vidno ze zakončení smyslo-
Tých buněk u Scymnusa, které obstaráváno jest popsanou íibrilkou
právě v tom místě, kde vkloubena jest štětina do své pochvy, děje
se zde percepce vnějších popudů docela mechanicky. Vnější tlak neb
náraz, působící na konci štětiny, přenáší a zajisté i sesiluje se hlavné
v místě vkloubení jejího, a působí zde zase tlakem na konec fibrilky.
Touto vede se potom dále, sdílí se proxiraálnímu výběžku smyslové
buňky a tímto potom ve smyslu tom Ratha nese se nervovým vlák-
nem až do centrálního orgánu. Jako dodatkem k předešlému, zmíním
se o specielním významu těchto smyslových orgánů, které zde na
žlaznatých polích mají tak neobvyklou pro sebe polohu.

Jak viděti na Tab. II. Fig. 5b, totéž vlákno nervové jednak přijímá
do svého středu proximální výběžek smyslové buňky, jednak větvíc se
<liskoidálně, inervuje okolní voskové žlázky. Na základě této zřejmé
■souvislosti, oprávněna jest zajisté moje domněnka, že funkce smyslo-

28 XXV. J. Stehlík:

vých buněk na žlaznatých polích uložených, jest v kontinuitě se se-
kreční činností okolních žlázek, a že na vnější popud (na pr. tlak
kapky vodní nebo náraz nějaký) následuje asi zvýšení sekretorické
činnosti žlázek. Totéž dá se asi souditi analogicky o významu smy-
slových buniček, jimiž opatřeny jsou pole u Ç Aleuroda chelidonii,
kde však se mi ovšem pro nepatrnou velikost nepodařilo na řezech
nalézti vztah vlákna nervového, ani k smyslovým buňkám, ani k okol-
ním žlázkám.

Žlázky složené.

Toto poslední oddělení zajisté nejvýše stojící, co se organisace
týče, možuo vymeziti asi takto: „Voskotvorné buňky sjednotily se ve
větším anebo menším množství k tvoření složitého útvaru v podobě
nádoru, nebo váčku^ více méně hluboko do dutiny tělesné ponořeného,
jehož sekreční produkty vyváděny jsou na vnějšek pouze jediným
společným vývodem.

Za první příklad sloužiti mohou t. zv. voskové „póry" u Coc-
cidû hojně rozšířené („Wachsporen") a jejichž morfologii poněkud
obšírněji podává Mater u Coccus cacti.

Každý por začíná silnějším prstýnkem ze žlutého chitinu tvoře-
ným. Do vnitř integumentu tvoří trichtýřovitou prohlubeninu, jejíž:
dno uzavírá membrána obyčejně s pěti výběžky (Vorsprünge Mayer).
Každému z těchto výběžků odpovídá potom lahvicovitá voskotvorná
buňka; a autor praví dále o buňkách těchto v „Zur Kenntniss von
Coccus cacti v Mith. aus d. zool. Stát. zu Neapel", pag. 512. : „In
der Regel sind also 5 solche Zellen als Gruppe beisammen (Fig. 5.) und
bilden mit ihren verschmolzenen Hälsen einen gemeinschaftlichen Aus-
fürgang, der bei allen Tliieren ein beträchtliches Stück weicheres
Chitin durchsetzten muss, ehe er an die membrán gelangt."

Z každého „póru" potom soudobnè vzniká tolik nití, kolik vý-
běžků má zmíněná basální membrána a zároveň kolik buněk pod
každým pórem leží. Z tohoto posledního znaku jest viděti, že tyta
„póry" tvoří jakýsi přechod mezi voskotvornými poli a složenými
žlázkami.

Buňky tvoří tu sice složitý útvar „Gruppe", jemuž odpovídá
společný vývod, trichtýřovitá prohlubenina. Basální membrána však
rozdělena právě v tolik výběžků „Vorsprünge" kolik jest buněk..

o voskotvorných žlázách hmyzu. 29

a rovněž také nití pórem vychází soudobně tolik, kolik jest
buněk.

Jelikož tedy každá jednotlivá buňka v tomto jinak složeném
útvaru funguje samostatně, mohli bychom tyto Wachsporen i zařar
diti pod oddělení voskotvorných polí.

Podobně složené žlázky póry nalezl jsem i u „Pseudococcus aesculi"
Zde roztroušeny jsou hlavně na břišní straně těla. V hlavních rysech
shoduje se podoba jejich s tím, co podává Mayer o pórech u Coccus
cacti, a obměna spočívá pouze v tom, že chitinová membrána, na
basi zmíněné prohlubiny, vystupuje na vnějšek v 6 dutých výběžku,
majících podobu komolých kuželíků. Jeden z nich má čistě centrální
polohu a ostatních pět jest sestaveno radiálně na stěnách prohlu-
biny. Buněk, jak někdy jsem mohl zjistiti jest pod tímto „pórem"'
zde 6 a týž počet nití vychází z něho najednou na vnějšek.

Za druhý příklad složených žlázek podám voskotvorné ústroje
fungující v larválních štítcích u Aleurodes chelidonii. Nasonoy v často
citované práci praví, že u larev Aleurodes chelidonii tělo opatřeno
jest na svém obvodu voskovým lemem, složeným ze samých válečků,
solidních, nasedajících na zvláštní bradavky chitinové, které sestaveny
jsou na periterii štítkovitého těla rovněž do jediné řady. Srovnává
toto zařízení s podobným u Cerataphis betulae, ale upozorňuje na tea
rozdíl, že zde u tohoto zástupce jsou to duté trubičky, které tvoři
zmíněný lem, kdežto u larev Aleuroda chelidonii jsou to naopak so-
lidní voskové válečky.

Na konec pak této kapitoly jednající o voskových žlazkách
Aleurodidû přiznává se autor, že poměry voskových žláz u larev této
čeledi zůstaly mu neznámými. Mně podařilo se na řezech vyšetřiti
poměry voskotvorných zařízení u larev druhu Aleurodes chelidonii.
Na praeparátech nacházel jsem vždy v larválních štítcích prvních
■stadií žlázky dvojího druhu. Jedny, uložené na břišní straně štítků,
v podobě dosud nízkého epithelu (Tab. L, Fig. 9, z. ž. p.), základy
to budoucích imaginálních voskotvorných polí, jichž morfologii jsem
již dříve vylíčil. Tyto nízké a spíše kubické buňky v larválních
štítcích ještě neprovozují funkci sekrece. Nedovoluje ani silná lar-
vální pokožka, v těch místech docela homogenní, vycházení nějakého
sekretu na vnějšek.

Druhý druh žlaznatých ústrojů, v larválním štítku přítomných
a také fungujících, jsou již skutečně složené žlázy. (Tab. L, Fig 9.
L. ž. a Fig. 10.) Chitinové vývody jejich, které mají spíše podobu

30 XXV. J. stehlík:

prstu ku spodu štítku poněkud zahnutého,' než bradavky, (jak Na-
soiíov míní) uspořádány jsou, jak svrchu připomenuto, jako nepře-
tržitý jednořadý lem, táhnoucí se na celé periferii plochého štítku-
Tvořeny jsou ze světlého chitinu a silné larvarní kutikuly, a na
svém vnějším konci znamenány temnou skvrnou podoby nehtu. Pod
každým takovýmto vývodem sedí 8 až 10 voskotvorných buněk
značně protáhlých do dutiny tělesné, sjednocujících se k tvoření
jednotného, složitého, dosti objemného nádoru. Buňky jednotlivé splý-
vají téměř po celé délce, a individualita jejich jest patrná pouze na
samém polovypuklém pólu, kde přicházejí ve styk s plasmatickými
výběžky tukového tělesa.

Na tento pol posunuta jsou také jádra jejich. Žlázky tyto
v posledním stadiu před vylíhnutím imaga mizí beze stopy, a v těch
místech zakládá se normální nízká imaginální hypodermis, produku-
jící tenkou chitinovou kutikulu.

Do této skupiny zařazuji dále zajímavé voskotvorné žlázky, které
se vyskytují a jež jsem prozkoumal u Ç Pseudococcus aesculi (Cocci-
dae). Roztroušeny jsou u tohoto zástupce čeledi Coccidû nepravi-
delně na celém hřbetě a hlavně však na bocích tělesných. Můžeme
rozeznávati mezi nimi 2 modifikace, lišící se navzájem velikostí ob-
jemu (jedny 2krát tak mohutné druhých) a dále i malou odchylkou
ve stavbě chitinových vývodů. Jinak co se histologického složení
týče, se od sebe tyto 2 modifikace nijak neliší.

Ústroje tyto mají podobu, abych tak řekl, váčků daleko do du-
tiny tělesné pod niveau nízké hypodermis posunutých. — Jak vidná
z Tab. II., Fig. 10. spojeny jsou s vnějškem pomocí dlouhého a ob-
jemného vývodu chitinového, rourkovité podoby, který prošed nejprve
silnou chitinovou kutikulou, nad tuto na povrchu ještě dosti vysoko
se zdvihá a otvírá se na svém konci poněkud zúženým ústím na
vnějšek. Tento, venku vyčnívající konec vývodu, obehnán jest tenko-
těsnostěnou pochvou, která tvořena jest okolní, kolem něho se zdvi-
hající kutikulou. Tato pochva na své basi od stěny vývodu značně
odstává, sbližuje se s ním ponenáhlu postupem k jeho vnějšímu ter-
minálnímu konci, pak s ním konečně splývá a tvoří společný ostrý
tmavě označený okraj vnějšího ústí. Krátce řečeno, má tento útvar
povahu chitinové dupplikatury.

o voskotvorných žlázách hmyzu. 31

Ve znaku, který nyní podám, se vývody obou modifikací těchto
složených váčkovitých žlázek rozlišují. Kdežto zmíněná pochva ob-
klopující konec vývodů niéné objemných žlázek, jest úplně hladká,
vyzbrojena jest tato u druhé modifikace žláz zvláštními štétinkami.
(Tab. IL, Fig. 10.) Jsou přítomny v každém případě v počtu 4 a
vzdáleny od sebe konstantně o úhel 90^. Jak z řezu patrno, tvo-
řeny jsou stěnou pochvy a směrem svým kolmo orientovány k jejímu
povrchu. Na tenkých 4 mikronových řezech a při silných distinkcích
optických (apochr. apert. 1-30 a komp. ok. 4.) jevila se stavba těchto
štétinek býti obdobnou stavbě smyslových štětin, jaké jsem popsal
na voskotvoruých polích u larev r. Scymnus. Zda jsou duté neb so-
lidní nemohl jsem ovšem na určito rozhodnouti. S bezpečnou jistotou
mohu však tvrditi, že jsou opět charakteristicky vkloubeny do poch-
vičky objímající jejich basi, zde ovšem velice nizounké. V místech
tohoto vkloubení pozoroval jsem často zakončení silně impraegnujícího
se vlákénka vinoucího se prostorem mezi pochvou a stěnou kanálku
vývodného, a mizícího v dutině tělesné. Ačkoli pro miuutiesnost
a šikmou orientaci těchto poměrů nebyl jsem s to sledovati celý prů-
běh vlákénka, aniž nalézti jeho původ, přece zajisté oprávněno jest
souditi na základě analogie^, že tyto štětiny jsou chitinovým zakon-
čením smyslových buněk, a zmíněné vlákénko pak pokračováním di-
stálního výběžku jejich.

Zajímavým jest uložení smyslových štétinek na vývodech žláz,
ukazující opět asi na vzájemnou kontinuitu mezi funkcí žlázek a
těchto smyslových zařízení.

Histologické složení žlaznatýoh Yáóků.

Na proximálním konci vývodného kanálku připíná se žlaznatý
váček, který, jak již podotknuto, u té modifikace žláz, která na
vnějším konci vývodu postrádá smyslových štétinek, má asi poloviční
objem proti modifikaci druhé.

Podoba a složení jeho jest však u obou modifikací úplně to-
tožná. Bývá zřídka pravidelně kulovitý, obyčejně více méně shora
ke dnu sploštělý, spíše nepravidelně oválný. Jest vždycky dokonale
uzavřen a na povrch pokryt tenkou pelikulou. Skládá se, jak ve
většině případů jsem pozoroval, obyčejně ze 13 buněk, při čemž
jedna, která se patrně nezúčastní funkce sekreční, má docela odliš-
nou podobu i polohu od ostatních 12 buněk voskotvornou funkci vy-

32 XXV. J. Stehlík:

konávajících. Umístěna jest na vrcholu váčku, obráceném k chiti-
novému integumentu, a plasma její objímá kolem dokola vývodný
kanálek vstupující právě v tom místě do nitra žlaznatého útvaru
{Tab. IL, Fig. 8. a Fig. 10.). Na plasmu této buňky upínají se potom
mohutné žlaznaté elementy váček skládající. Jsou sestaveny oby-
čejné, jak z obrazce patrno, do pravidelné rozetty.

Plasmou svojí těsné se dotýkají, takže těžko lze stanoviti přes-
ných hranic jejich.

Struktury plasmíitické jednotlivých bunék byly velice zajímavé
a objevovaly se konstantně na každém řezu tímto žlaznatým útvarem.
Jedna buňka, jak vidno z Tab. IL, Fig. 9. a 10., obyčejné velikostí
nad ostatní značně vynikala, a plasma její vykazující silně alveo-
lární strukturu po zbarvení Heidenhainskýin haeniatoxyliiiem nabita
byla silně impraeguovanými zrnky spojujícími se na mnohých mí-
stech až k celým skoro homogenním tmavým massám.

Plasma ostntních buněk jevila se na řezech obyčejně prostou-
pena jemnými kanálky postupujícími často až k jádru, a dále i vedle
jádra, a vyúsťujícími na opačném svém konci do společné dutiny
váčku (Tab. IT. Fig. 9. a 10.), do které otvírá se také spodní konec
vývodného chitinového kanálu.

Probral jsem tedy jednotlivá oddělení voskotvorných ústrojů a
nastínil jednak na základě mně přístupné literatury, jednak dle mých
vlastních pozorování obraz morfologie těchto apparátů.

Přistupuji nyní k dnihé části této práce, ve které, jak na po-
čátku jsem také již předeslal, podám nejprve příspěvek k poznání
činnosti žlázek nebo také vývoje voskové limoty.

YyYOj voskové hmoty.

Většina autorů, kteří se zabývali histologickými poměry vosko-
vých žlázek, uvádí, že v obsahu jich nacházejí se kanálky, nebo du-
tinky kanálko vité, vyúsťující na basi chitinových vývodů. Tak na př.
List u Orthezia cataphrada, pag. 222.: „Ani halsartigen Theile der
Zelle konnte ich manchmal im Inneren kanalartige Aushöhlungen
sehen, die mir den Eindruck machten, als ob ein Theil des Inhaltes
ausgestossen wurde. An Isolationspraeparaten aus Alkohol schien
mir an manchen Zellen am halsartigen Theile ein Porus vorhanden
zu sein."

o voskotvorných žlázách hmyzu. 33

Něco podobného pronáší i Witlaczil a Nasonov o voskových
žlázách Aphidů. Tak Witlaczil (Anatomie der Aphiden, pag. 13.):
„Jeder Drüsenschlauch besitzt deutlich ein cylindrisches Lumen" a
podobně Nasonov o voskových žlázách Schizoneura lanigera (>Boc-
KOBHfl jKejie3M«, pag. 84) praví následující: »Bt, tIjiť> kjiIîtkii Haö.iio-
;i;oioTca ... a TaK^Ke iiojioctpí, noM'Rni.aioiDiRaca rjiaBHHMt o6pa-

SOMt Bl TOM'B KOHIi;Ť> KJ1Ť,TKH, KOTOpiIM lipHJieraeT^ KT. KyTHKyJI'fe,

H Bi&poaTHO, coji,ep3i:aiii:Pia ceKpeT-L," a dodává tedy ještě na tomto
místě, že ony dutiny obrácené ke kutikule podle všeho asi obsahují
za živa voskový sekret. Stejným způsobem vyjadřuje se i Witlaczil
o těchto dutinkách ve voskových žlázkách u Psyllid v „Anatomie
der Psylliden" pagina 583.): „Von demselben aus (totiž v.on dem
Kerne) kann man an frischen Präparaten bis zur Mündung einen
hellen Streifen ziehen sehen, welcher von dem feinkörnigen Proto-
plasma des Zellkörpers umgeben wird," a dále o žlaznatých buňkách
vylučujících jeho t. zv. „Wachshaare" na pag. 586: „Die betreifenden
Zellen weisen, ähnlich wie ich dies für die Haare der Aphiden bil-
denden Zellen nachgewiesen habe, im frischen Zustande einen ver-
hältnissmässig grossen Hohlraum auf, welcher vielleicht mit Sekre-
tionsilüssigkeit gefüllt ist" etc.

K těmto údajům přidávám svoje pozorování na voskových žlá-
zách Aleurodes chelidonii, která přispějí k řešení otázky činnosti
voskotvorných buněk a sekretu. Jako nikomu z předchůdců mých,
tak ani mně nepodařilo se na řezech uchovati voskovou hmotu in
statu nascendi v těle žlaznatých buněk z toho jednoduchého důvodu,
že nebyl jsem s to nalézti vhodné fixáže, ve které by se tato hmota
nerozpouštěla a zároveň tělo buněk náležitě fixovala. Za to pozoro-
val jsem v plasmě žláz u jednotlivých individuu zajímavé struktury,
jež poukazují zřejmě na pochod, jakým se bére sekreční činnost.

Na některých sériích plasma buněk byla úplně homogenní, jemně
zrnitá, a prostoupena malými zrnky i silnějšími krátkými vlákny bar-
vícími se silně haematoxylinem. Nejvíce nakupeny byly tyto ele-
menty až na samém pólu žlázek za jádrem, kde žlázky přicházely ve
styk s plasmatickými výběžky tukového tělesa. Ve většině ostatních pří-
padů, ovšem jen na řezech přesně kolmo ku směru vývodů vedených,
objevovaly se v plasmě žláz zřejmé kanálky, o stěnách nerovných,
tvořených jemně zrnitou okolní plasmou, a které vyúsťovaly na svém
vnějším konci do luinina cylindrických vývodů. Tyto kanálky byly
na některých setiích docela kratinké, končíce slepě v bezprostřední
blízkosti chitinového pokryvu, jinde byly delší, a zvlášf u jednoho

V-estník kráh české spoL nauk. Třída II. 3

34 ^ XXV. J. Stehlík:

individua objevovaly se v tak nápadném rozvoji (Tab. I., Fig, 6), že
probíhaly celou délkou buňky až k jádru a pokračujíce i v plasmě
vedle jádra, končily slepě skoro až na samém opačném pólu buňky.
Tyto struktury dají se zachytiti, jak bylo již svrchu řečeno, pouze na
přesně kolmo ku směru vývodu vedených řezech, při poněkud šikmé
orientaci nože jeví se proříznutá lumina kanálků a stěny jich jako
drobné vaknolky prostupující plasma buněk. Přesná orientace zmí-
něných kanálků, různá délka jich u jednotlivých individuí, a případy,
ve kterých plasma žlázek byla úplně homogenní při stejné fixáži, a
vždy při stejné době fixování jsou okolnosti, které vylučují naprosto
možnost považovati vylíčené struktury za artefakt a naznačují spíše,
jakým asi pochodem děje se sekrece voskové hmoty.

V plasmě původně homogenní tvoří se totiž během činnosti
žlázek kanálek, v němž nashromažduje se vosková hmota v tekuté
formě a snad v podobě kapek, jak naznačují přerušované a nerovné
stěny a ta tlačí se potom laminem chitinového vývodu na vnějšek.
Kanálky rostou postupem sekrece, až provrtají téměř celé tělo buňky
a dosahují jádra i hlouběji. (Tab. I., Fig. 6.)

V tom stadiu asi (jak nasvědčují individua, u nichž plasma žlá-
zek byla homogenní) nastává nové dosazení plasmy v buňce, a celý
průběh, tvoření se kanálků, může se opakovati znova. Činnost tato
byla by tedy periodická. Délku periody a detaily tohoto pochodu
bylo by velice těžko vystihnouti, poněvadž není možno si zaopatřiti
stadia, co se pokročilosti sekrece týče, přesně za sebou následující.
Podobné kanálkovité struktury, jaké jsem podal na žlázách Aleuroda
chelidonii, pozoroval jsem, ovšem v daleko menším měřítku, a proto
daleko nejasněji, i u larev Scymna i na voskotvorných buňkách sklá-
dajících váčkovité žlázky Pseudococca aesculi.

U tohoto posledního vosková hmota tvoříc se patrně v tekuté
formě v zmíněných kanálcích (o kterých jsem se při popisu váčků
iž zmínil), svádí se do společné dutiny žlaznatého váčku, a vychází
jpotom popsaným vývodným kanálkem na vnějšek.

Ku konci chci ještě upozorniti na zajímavý rozdíl, jakým se
vyznačují voskotvorné buňky Aleuroda chelidonii a larev r. Scymnus
proti žlaznatým buňkám u většiny zástupcův podřádu Phytophthires.

Jak se v literatuře uvádí tam vždy každé jednotlivé žlaznaté
buňce odpovídá pouze jediný chitinový vývod (ať už jest to Borste,
pěli, filiere, neponopOHjr, ii,epo\eTOH,T,, Vorsprung na membráně „póru",
polygonales Feld, eliptische Verdickung a t. d.). Z toho důvodu uvádí
se v každé žlaznaté buňce pouze jediná dutina anebo jediný kanálek

o voskotvorných žlázách hmyzu. 35

vyúsťující do vývodu. Rovněž i při sekreci vylučována bývá samo-
zřejmě těmito buňkami pouze jediná niť nebo až jediná trubička.
U Aleuroda chelidonii naproti tomu každé žlaznaté buňce pole odpo-
vídá 60—70 cylindrických vývodů, au larev a Scymnus pak vývodová
bradavka obsahuje 6 až 10 zmíněných kuželů. Proto také u těchto
žlázek objevuje se v plasmě větší počet kanálků, a šice tolik, kolik
jest vývodů, a soudobně vypocuje se i na vnějšek tolikéž samostat-
ných voskových nitek. Každá buňka tu tedy vykoná vlastně složitou
fysiologickou funkci.

Jak vychází vosková hmota ohitinem na vnějšek.

Sporná tato otázka, jak dostává se voskový sekret chitinovým
integumentem na vnějšek, jest v literatuře řešena dvojím způsobem.
Větší část autorů (Gegenbauer, List, Claus, Witlaczil, Nüsslin) za-
stává stanovisko, že chitinový integument v místech žlázek opatřen
jest skutečnými otvůrky nebo otevřenými kanálky, kterými voskový
sekret direktně na vnějšek vychází. Druhá strana autorů, jimž v po-
předí stojí hlavně Mayer a Nasonov, hájí stanovisko opačné, že totiž
produkty voskových žlázek prolínají na vnějšek chitinovou membrá-
nou, aniž by v ní existovaly nějaké skutečné otvůrky nebo otevřené
kanálky. Tak ku př. List, ačkoli nevyznačuje otvůrků na konci vý-
vodných štětinek „Borsten", píše přece o Orthezia cataphracta pag.
215: „Die Borsten . . . sind hohle . . . und mit einer Oeffnung
nach aussen mündende Ghitingebilde" a na jiném místě pag. 214:
„Die aus den Zellen ausgeschiedene Masse nimmt ihren Weg durch
die Löcher des Cliitinpanzers, gleitet durch die hohlen Borsten durch,
und sammelt sich auf der äusseren Oberfläche an. Wenn man dün-
nere Stellen von in Glycerin aufgehellten Rückenschildern beobachtet,
so kann man ganz kurze manigfach gewundene Fäden bemerken, die
in ihrer Dicke dem äusseren Borstenloche entsprechen." Gegenbauer
V Grundzüge der vergleichenden Anatomie 2. Aufl. 1870 pag. 357
praví voskových žlázách včely: „Polygonale Felder tragen die
Oeiîûungen . . . feiner Porenkanäle, in welche .... dicht an ein-
ander gereihte cylindrische Drüsenzellen ausmünden." Claus rovněž
ve své práci: „Über die wachsbereitenden Hautdrüsen der Insekten
(Die referátu o této práci obsaženém jednak v Mayerovè práci „Zur
Kenntniss von Coccus cacti" a Nasonova „BocKOiiya acejiCBH" uvádí
v chitinovém integumentu skutečné otvůrky, kterými sekret direktně

3*

36 - XXV. J. Stehlík:

se ubírá na vnějšek a praví specielně o chitinu voskových žlázách
včely pag. 69 (obsaž. v práci Meyrově „Zur Kenntniss von Coccus
cacti" pag. 510), že obsahuje „sehr feine (mit Hilfe des Hartnack'schen
Immersionssystemes 9 nachweisbare) dichte Punktirung, welche auf
das Vorhandensein unzähliger Porenkanälchen hinweist."

Witlaczil sám nevyjadřuje se určitě o této sporné otázce, ačkoli
jinak, jak z prací jeho vysvítá, přijímá o voskotvorných žlázkách ná-
zory Clausovy. Zur Anatomie der Aphiden" pag. 12. praví následovně
o merabránkách kryjících voskotvorné buňky mšic: „Die zarten manch-
mal . . . chitinhäutchen dieser Felder lassen die Wachstheilchen hin-
durch treten".

Při projednávání voskových ústrojů Psyllid a Coccidu nechává
Witlaczil tuto otázku docela stranou. Z novějších autorů jest to
konečně Nüsslin, a nejposledněji Dreyling, kteří zastávají názor, že
voskové sekrety otevřenými cestami vycházejí na povrch kutikuly. Tak
NüssLiN o chitinovém pokryvu voskotvorných polí u r. Mindarus
(Koch.) „Zur Biologie der schizoneuriden Gattung Mindarus Koch.:
Biol. Cantralbl- Bd. XX. 1900 pag. 481—482: „Die Cuticula, welche
das Drüsenfeld überzieht . . .ist von äusserst feinen, nicht deutlich
erkennbaren Poren durchbrochen" . . .a dále: „Die Wachsmasse
wird gleichsamm durch die Cuticularporen durchiiltriert (durchge-
presst) . . . ." Nejposledněji, ale také nejurčitěji se v tento smysl
vyjadřuje konečně Dreyling v cit. práci o voskotvorných orgánech
žijících včel: „Die wachsbereienden Organe bei den gesellig lebenden
Bienen." Zool. Jahrbücher Bd. XXII, pag. 310 v kapitote jednající
pórech v chitinu.

Na tomto místě probírá nejprve názory některých autorů vše-
obecné o přítomnosti pórů v chitinové kutikule artropodů (Leydig),
Schneider, Holmgren. Biedermann) a na konec jako résultât předešlého
pronáší tento úsudek: „Das Vorhandensein von Poren in der Chitin-
haut vieler Insekten steht also ausser Zweifel, und es fragt sich nun,
ob solche auch an den Spiegeln der Bienen nachweisbar sind."
A k této otázce odpovídá potom rovněž kladně o něco dále na pag.
312 slovy: ,,]Síach meinen Beobachtungen sind nun tatsächlich Poren'
vorhanden, sie durchsetzen in annährend gleichen Abständen die ganze
Chitinmasse, und verlaufen in senkrechter Richtung zur Fläche, also
parallel." A podobného mínění jest autor i o chitinové kutikule, po-
krývající žlaznatá pole Melipon, jak svědčí o tom výrok jeho pag.
321 : „Betrachtet man einen Segmentabschnitt der ersten Species von
der Fläche, so erblickt man schon bei massiger Vergrösserung zahl-

o voskot\i orných žlázách hmyzu. 37

lose dunkle Piinktcheu auf liellerm Grunde. Au senkrecht zur Fläche
geführten Schnitten sieht man aber dicht nebeneinander gelegene
helle und dunkle Linien abwechselnd das Chitin durchsetzen, die
hellen Linien sind immer .... die Frage, welche von den beiden
Linien als Poren anzusprechen sind, möchte ich nach meinen Beo-
bachtungen dahin beantworten, dass es sicher die dunklen sind,
denn nur in diese ist der Farbstoff öfter eingedrungen."

Proti tomuto názoru uvedu nyní některé úsudky druhé strany
autorů, kteří popírají existenci skutečných otvûrkù neb kanálku. Tak
ku příkladu Mayeh velice pí:"íkře staví se v této sporné otázce proti
Clausovi, jak vysvítá z výroků jeho v „Zur Kenntniss von Coccus
cacti" pag. 510 o voskotvorných žlázách včely: „leh selber habe
lange Zeit nicht recht an die Durchlässigkeit des Chitins für Wachs
in flüssiger Form, oder in statu uascendi, glauben wollen, habe ich
aber durch Autopsie davon überzeugt, dass thatsächlich bei Apis keine
eigenen Wachsdrüsen mit Poren vorhanden sind, sondern, dass an
den betreffenden Stellen der Bauchwand die sonst ganz niedrige Hy-
podernis sehr dick ist (Fig. 4 e und Fig. 4 A) und aus Zellen in
Form sechsseitiger Prismen besteht, sowie, dass das Chitin absolut
keine Poren besitzt." A podobného mínění jest i o voskové sekreci
na žlázkách Coccus cacti.

Jak jeho „Wachshaare" tak i t, zv. „póry'*, o nichž svrchu
byla řeč, nemají žádných skutečných otvůrků na vnějšek ústících a
jak u prvních (pg. 511: „Das Wachs trete hier aus also wiederum
durch eine Membran ohne sichtbare Poren"), tak i o druhých vývo-
dech t. zv. „pórech" tvrdí proti Clausovi, že jsou „zweifellos ge-
schlossen", a „nirgendwo Oeffnungen zum Austritt vorhanden sind" ;
a dále pag. 513. „sie hätten mir (die Oeffuungen) auf den Schnitten
(bis zu 3 it herab) nicht entgehen können, und sich an den ganzen
aber passend gefärbten Chitinhäutchen verrathen müssen."

Stejného mínění s Mayerera jest i ruský autor HacoHOB'B, který
existenci skutečných otvůrků na chitinových membránkách nebo vý-
vodech jak »ii;eponopoH;i,axT.«, tak i »nepoxeTOHjíax^B«, se vší rozhod-
ností popírá.

Pravíť v práci své o membránkách, pokrývajících žlaznatá pole
mšic pag. 83 : »K.iayci (1) ityjia.Tb, ^ito y T.ieři na hhx-b Haxoji,aTca
nopLi iiepesT. KOTopHa BocKOBHjtHHoe BemecTBo bhxojîht'b Hapyaiy,
HO KaKT» MOKHO y6í,T,HTLca Ha paspísax^, sjí.iŘCb bx KyTHKy.ilĎ ne

HMÍeTCa HHKaKHX'B OTBepCTiË."

38 XXV. J. Stehlík:

V této sporné otázce stavím se rozhodně k názoru první části
autorů, hájících názor, že existují otevřené cesty v chitinovém po-
kryvu, jimiž voskové produkty direktně na vnějšek se ubírají, U všech
tří zástupců, jak u 9 Aleuroda chelidonii, tak larev Scymna i Pseu-
dococca aesculi jsou vývody voskových žláz na vnějšek otevřené.
U Pseudococca aesculi bylo velice lehké a dalo se snadno i na dosti
silných řezech (5 ft) zjistiti, že zúžený konec objemného kanálku (jistě
5krát tak silného vývodů žlázek i u Aleuroda chelidonii larev Scymna)
vyúsťuje na vnějšek zřetelným kruhovitým otvůrkem. Daleko obtíž-
nějším objektem byly však v tomto smyslu pro svoji nepatrnou veli-
kost vývody žlázek druhých dvou jmenovaných zástupců.

Zde ku konstatování tohoto faktu bylo třeba velice slabých 3 mi-
kronových řezů a silné optické distinkce, jakou mi poskytoval objectiv
appochr. appert. ISO a komp. ok. 4. Za těchto disposic podařilo se
mi konečně u Aleuroda chelidonii na konci popsaných cylindrických
vývodů zjistiti přítomnost nepatrných otvůrků, zjevných však pouze
při určitém otočení mikrometrického šroubu. Při hlubším nebo vyšším
otočení objevuje se nám vždy okraj ústí vývodů, tak že se při ne-
dosti bedlivém pozorování zdá, jako by konec vývodů byl přepnut
tenkou do vnitra vývodu dolíčkovitě proláklou chitinovou membránkou.
(Jak kresleno také na Tab. 1. Fig. 6.) U larev Scymnusa vychází,
jak svrchu řečeno, voskový sekret na povrch dvojím druhem chitino-
vých útvarů. Jednak jsou to normální bradavky, roztřepené ve více
vývodných kuželů, které pokrývají žlaznatá pole všech segmentů a
a na druhém místě jest to homogenní chitinová deska, ležící na seg-
mentu nesoucím první pár noh, a na které rovněž děje se sekrece
voskové hmoty. Poměry vývodných útvarů prvního druhu daly se
nejlépe sledovati na bradavkách uložených ve středu každého pole,
obklopující skupinu silných smyslových štětin.

Zde chitinová kutikula jest silně prostoupena pigmentem, tak že
na přesně kolmých řezech, jak patrno z Tab. II. Fig. 5a a 5b velice
jasně odrážela se světlá lumina vývodných kůželíků od tmavých někdy
až černých stěn. Rovněž obě ústí, jak vnitřní, poněkud širší, proti
žlaznatým buňkám obrácené, tak i poněkud užší vnější ústí byly na
útvarech v těchto místech uložených docela patrné na druhém útvaru
chitinovém, na zmíněné silné desce, vychází voskový sekret asi podob-
ným způsobem na vnějšek, jak popisuje Dreyling u voskových žláz včely.

Jak z tenkých 3 /t k povrchu kolmo vedených řezů patrno, pro-
bíhá celou tlouštkou desky nesmírné množství paralelních kanálků, vy-
vádějících patrně voskovou hmotu ze žlaznaté hypodermis. na vnějšek.

o voskotyorných žlázách hmyzu. 39

Podobně zařízeny jsou i prstovité vývody na složených žlázkách fun-
gujících v larválních štítcích Aleuroda chelidonii. I zde, ovšem s da-
leko většími obtížemi podařilo se mi zjistiti existenci tenounkých
světlých paralelních kanálků „Porenkanälchen, (Deyling), jichž celý
průběh dal se sledovati jen na řezech, vedených přesně rovnoběžně
ku směru vývodu. (Tab I. Fib. 10.) Vnější ústí kanálků, které na-
lézá se na zúženém konci vývodu, nemohl jsem zde náležitě vysti-
hnouti, asi z toho důvodu, že lumina kanálku v tom místě se právě
značně ztenčují. Mnou uvedená fakta zajisté dostatečně přispívají
k rozhodnutí sporné otázky o procházení voskové hmoty chitinovým
integumentem ve prospěch první části autorů, hájících názor, že vo-
skové sekrety vycházejí na vnějšek otevřenými cestami, at už jsou to
zvlášť stavěné vývody chitinové, nebo kanálky „Porenkanálchen" pro-
stupující chitinovou membránu, která pokrývá voskotvorná pole.

Tvar voskových sekretů.

Produkty voskových žláz uváděny jsou v literatuře všeobecně
asi ve 3 hlavních tvarech. Jako niti, solidní nebo duté, potom tru-
bičky, anebo solidní forma této druhé modifikace, tedy jakési válečky,
a konečně útvary, které bychom označili jako plástynky. Tvar niti
mají na příklad voskové sekrety u mšic. Witlaczil u r. Pemphigus
uvádí produkty voskových žláz pod názvem „Wachsfäden'' a praví
o nich, že jsou duté, a že všecky niti na jednom políčku vyloučené,
spojeny jsou z počátku ve svazek, čím výše však rostou, tím více od
sebe se rozstupují a tvoří potom závoj halící tělo zvířete. Dle Na-
sonova (u Schizoneura lanigera a Schizoneura uhni) vždy jedna žlaz-
natá buňku pole vylučuje na svém vývodu >i],eponopoLi;i,y« pouze je-
dinou nit, která vzniká tím způsobem, že voskové látky, na vnějšek
vycházející naplní z počátku dno vyhloubeného »i];epo]iopoH;],y«,
ztvrdnou na ploše jeho v podobě okrouhlé destičky, která během stálé
sekrece buňky do výše roste a přechází konečně v naznačený tvar
nití. Poněkud obšírněji popisuje Nüsslin produkty voskotvorných
buněk u r. Mindarus (Koch.) Biol. Centralbl. Bd. XX. 1900. pag. 482.
Dle tohoto autora rovněž každá buňka pole vylučuje vždy pouze je-
dinou nit, na jejíž periferii význačná jest jakási hustší plášťová vrstva
„dichtere Mantelschicht'', která zvlášť dobře je rozeznatelná při pro-
niknutí niti alkoholem. Autor vyjadřuje se o této vrstvičce na pag.
482 (Biolog. Centralblatt Band XX. 1900) následovně: „Diese

40 XXV. J. Stehlík:

Schicht ist aus einzelnen Fäden zusammengesetzt, die am freien
Ende etwas verdickt sind, und hier durch eine leichte Ringwulst
am Ende des Gesamtsfadens erzeugen." Uvnitř niti pod touto plá-
šťovou vrstvičkou není dle autora společného lumina, nýbrž mezi
vláknitou hmotou sekretu táhne prý se větši počet vzduchem naplně-
ných jemných kanálků.

V alkoholu zdají se niti tyto pod mikroskopem jasné, jemně
pruhované, kdežto po vypaření jeho ihned ztemní a dle slov autora
„ohne dass es dem beobachtenden Auge gelingt, einzelne Cutatropfen
eintreten, oder Luftsäulen entstehen zu sehen, wie sonst in mikrosko-
pischen Röhren." A o složení nitě praví Nüsslin následující. „Die
Zusammensetzung des Wachsfadens aus feinen Fädchen lässt sich
durch Deckglasdruck nachweissen, in welchem Falle nicht selten das
Ende des Fadens in ein feines Strahleubündel aufgelöst wird." Ve
tvaru nití formovány jsou dle Witlaczila i produkty voskotvorných
buněk, skládající žlaznatá pole poblíž řiti uložená u larev a dospě-
lých samicích imag Psyllid. Autor blíže tyto sekrety nepopisuje, ale
charakterisuje podobu jejich názvem „dünne Wachsfäden". Těmto nitím
však podle něho jsou velice podobna tenká vosková vlákna, která
roztroušena jsou na hřbetní straně, hlavně abdominální části těla
larev některých Psyllid a ku kterým však autor nemohl nalézti žlaz-
natých buněk. A o těchto poznamenává ve spise Anatomie der Psyl-
liden z. w. Z. Bd. XLII. pg. 584 následující: „Diese Fäden sind
meist stark gekräuselt, von wolligem Aussehen, und bilden, theilweise
zerrieben, einen Wachsüberzug, besonders an den seitlichen Partien
von Abdomen und Thorax (Fig. 6), so dass das Thier wie bestäubt
erscheint."

Ve tvaru nití popisuje dále List voskové sekrety u Orthesia
cataphrada a Sulc u Ortheziola Vejdovskyi (Coccidae). Dle Lista
splynutím a spletením těchto nitek, pro něž užívá autor výrazu
„ganz kurze, oft mannigfach gewundene Fäden", tvoří se na těle to-
hoto zvířete voskové štítky, které pokrývají tělo jako pevný pancíř,
a u samiček na zádi těla tvoří se ještě u voskových nitek zvláštní
vak, „marsupium", v němž se mláďata pro první čas zdržují. List
v „Orthezia cataphracta" pag. 214: „Die aus den Zellen (einzeligen
Drüsen) abgeschiedene Masse ordnet sich in solche Fäden, die als
solche auf dem Chitinpanzer aufgestapelt werden" a dále: „Durch,
das Aneinanderfügen und die Vorschmelzung dieser kleinen Fäden
kommen dann die einzelnen Schilder zu Stande." Podobně i Šulc
u Ortheziola Vejdovsl-yi: „O novém rodu a druhu červců (Coccidae)"

o voskotvorných žlázách hmyzu. 41

Věstník král. české společnosti nauk, 1894, str. 3: „Voskovitá hmota,
v podobě nitek z vývodů žlázových vynikající, splývá v desky, pyra-
midy, rohovité útvary — lesklé, skvěle bílé, dvěma žlutými páskami
opatřené." A ty i ii tohoto rodu tvoří na těle podobný pancíř a
u samiček rovněž marsupiální vak. Jinak produkty voskotvorných
žláz u ostatních Coccidů formují se rovněž z velké části v podobo nití.
Tak WiTLACziL při popisu vzniku hřbetního štítku u Aspidiotus nerii,
zonatus, spurcatus a u Leucaspis pini praví, že larvy v krátkém čase
po vylíhnutí vylučují voskovou hmotu a sice nejprv na i)ředním, pak
na zadním konci, a konečně na celé periferii těla. A zrovna na to
praví v tomto pojednání: „Zur Morfolojíie und Anatomie der Cocci-
den" pag. 158 následující: „Man findet meist bloss ganz dünne Fäden,
welche gewellt, gekräuselt, oder selbst zickzackförmig gebogen er-
scheinen. (Fig. 2.) U Leucaspis nalezl autor na okraji těla také sil-
nější rovné niti, obsahující ve svém nitru velice úzké lumen. Nitky
pnk spřádají se zde dohromady tak hustě, že tvoří jednolitý štítek,
větší než tělo, k němuž tento těsně přiléhá. Za příčinu tohoto pev-
ného spředení autor pokládá klikatý průběh nití. Rovněž i Reu při
popisu vznikání larválních štítků dorsálních u Aspidiotus perniciosus
v sdělení nesoucím nadpis: Über Schildbilduug und Häutung bei
Aspidiotus perniciosus." (Comst. Zool. Anz, Bd. XXIII. 1900. pg. 503):
„Die Bildung des Dorsalschildes bezw. der Dorsalschilde beginnt mit
der Ausscheidung eines aus weissen gekräuselten Wachsfäden beste-
henden wolligen Flaumes etc. Dieser Flaum wird rasch dichter, bis
er sich . . . zu . . . dem ersten oder weissen Larvenschilde ver-
filzt." Jako résultât celého svého pojednání píše Reh toto, pag. 584:
„Um zusammenfassen, so haben wir also bei Aspid. perniciosus ver-
schiedene Schilde, den ersten oder weissen Larvenschild, den zweiten
oder schwarzen Larvenschild, und den endgültigen Schild. Der erste
und der zweite bestehen nur aus Wachsfäden ohne Antheil einer
Larvenhaut, die sich erst am Aufbau des 3. Schildes betheiligt." Pod
tvarem nití uvádí i Mayeu voskové sekrety u Coccus cacti a sice ro-
zeznává mezi nimi dvojí formu. Jedny z nich formovány jsou na jeho
t. zv. voskových vláscích „Wachshaare", ty jsou delší, duté, a dle vy-
obrazení autorových, objímají na své basi cliitinový vývodný vlas, a
dají se sledovati k samé basi jeho až k tenkému prstýnku, jímž tento
nasedá na povrch kutikuly. Za druhou formu nití považuje autor
sekrety, vypečené na druhých chitinových vývodech, t. zv. „pórech".
Tyto mají prý naopak podobu krátkých, zahnutých nití, o kterých
autor rovněž přijímá, že jsou duté.

42 XXV. J. Stehlík:

HacoHOB'L o této vlastnosti nití v ,, pórech' vyloučených pochybnje
a praví, že Mayer dle všeho asi chybil, když přijal, že tyto niti
v nitru svém osahují světlost, poněvadž jím prozkoumané krátké niti
červců byly vždy solidní. Naskýtá se mi zde příležitost potvrditi
názor Mayerûv. Prozkoumal jsem rovněž niCovité produkty „pórů"
u Pseudococca aesculi a shledal jsem, že v nitru těchto i zde krát-
kých a zahnutých vláken vždy objevovala se zřejmá tenká lu-
mina.

Dle výroků Matera, jak u mnohých jiných coccidů, tak i spe-
ciálně u Coccus cacti, samečkové prožívají svůj vývoj v jakémsi co-
conu, který na první pohled skládá se jenom ze spředených zmíněných
voskových nití, ve skutečnosti při bedlivějším prozkoumání podařilo
se autorovi zjistiti v obsahu cocouu kromě voskových nití ještě pří-
tomnost cizorodých nití. Tyto poslední dají se lehce protáhnouti a
mají dle Matera ten význam, aby se na ně voskové nitě nalepovaly
a spřádaly k tvoření pevné schránky. U samiček tyto cizorodé niti
přítomny jsou též, ale v menším množství a hlavně na zadním konci
těla, a slouží k nalepování položených vajíček. Žlázy, vylučující tyto
niti jsou jiné podoby než voskotvorné a Mayerem jsou uváděny pod
názvem „Klebdrüsen".

Pod všeobecný tvar nití zařadím i produkty voskových žláz
u dospělých Ç Aleurodes chel, i larev Scymnus subvill. a rovněž i 5
Pseudococcus aesculi. U prvního, jak i HacoHOB^ správně pozname-
nává, jsou to obyčejně krátké, zahnuté, někdy až i do spirály stočené
nitky neb i zrnka, která svým objemem odpovídají zevnímu ústí
chitinových vývodů žlázek. Jak v jednom případě (Tab. I. Fig. 11)
nalezl jsem na individuu přes noc v klidu chovaném na voskových
žlázkách nepatrný závoj z poněkud delších a rovnějších nití složený.
Tyto niti pak po celé délce byly lehce slepeny a na svém konci
třepily se v mnoho tenčích vlákének. Byly rozhodně solidní. Celé
tělo tohoto zvířete bývá voskovým sekretem jakoby jemně bíle po-
prášeno.

U larev Scymnusa produkují jednotlivé žlaznaté buňky voskový
sekret opět v podobě nití, nestejně tlustých, odpovídajících svým
objemem zevnímu ústí popsaných kuželů, z nichž skládají se vývodné
bradavky. Niti tyto jsou podobně jako u předešlého zástupce naprosto
solidní, dosahují však vždy značné délky.

Tvořeny jsouce jasnou světlo lámající voskovou hmotou, jsou po
celé délce vlnitě zprohýbány, dosti pružný a vláčný. Po celé své délce

o voskotvorných žlázách hmyzu. 43

splétají se na povrchu žlaznatýcli polí v tenčí i silnější snůpky a
proudečky, oplétají popsané smyslové štětiny, hlavně ty nejdelší, které
stojí v prostřed žlaznatých polí a pokrývajíce tak téměř celou hřbetní
stranu všech segmentů, kromě hlavy, tvoří elegantní bělostný závoj
halící téměř celý hřbetní povrch těla larvy.

U Pseudococca aesculi máme trojí druh nitek. Jedny, o kterých
jsem se již svrchu zmínil, vypocovány jsou t. zv. „póry". Druhé
produkovány jsou složenými žlázkami váčkovitými, ale modifikace první,
mající menší objem a jejichž vývody nejsou opatřeny smyslovými
štětinkami.

Tyto niti jsou opět duté, svou tlouštkou odpovídají vnějšímu
ústí vývodů žiázek, bývají však obyčejně delší a rovnější, než niti
vycházející z „pórů". Pozoroval jsem často na živých zvířatech, jak
tyto niti zasazeny jsou na své basi do ústí vývodu. Nejzajímavěji
však jsou utvářeny silné niti, secernované druhou modifikací složených
žiázek váčkovitých. Ty vynikají neobyčejnou délkou často i až 1 cm
i více a křehkosti. Po celé délce jsou rovné, nezakřivené. Objemem
svým odpovídají zase vnějšímu ústí vývodů žiázek, v němž, jak za
živa pod mikroskopem jsem pozoroval, bývají pevně zasazeny. V na-
padajícím světle krásně irrisují. Vysvětlení této vlastnosti podává za-
jímavé složení těchto voskových útvarů. Při silných zvětšeních po-
zoroval jsem na nich dvě vrstvy. Jedna, plášťová periferická jest
docela slabá a tvořena jest z jasné hmoty, průhledné, podobné asi
substanci, ze které sestávají niti vypečené buď z „pórů" nebo první
modifikace váčkovitých žiázek. Druhá vnitřní vrstva jest daleko sil-
nější, kompaktnější a vykazuje na první pohled šroubovité žíhání. Při
bedlivějším pozorování a hlavně na zlomeném místě niti konstatoval
jsem při silném zvětšení, že tato vrstva složena jest z více slepených
solidních vlákének ve Ue sebe šroubovité se vinoucích. Na zlomeném
místě niti se tato vrstva pod tlakem sklíčka snadno v zmíněná vlá-
kénka třepila. Uprostřed této vrstvy táhne se pak celou délkou niti
uzounké lumen.

Zdá se, že jest zajímavé složení těchto nití podmíněno asi ně-
jakou komplikací ve vnitru chitinových vývodů váčkovitých žiázek
(Tab. II. Fig. 10). Ač sebe bedlivěji a při nejsilnější optické distinkci
(obj. apochr. ap. 1*30 a ok. 4.) jsem poměry těchto vývodů pro svoji
velikost zajisté k studiu dosti výhodných prohlížel, přece na nějaké
zvláštní zařízení, které by podmiňovalo ono komplikované složení
produktů voskových, jsem ve vnitru jejich nemohl konstatovati.

44 XXV. J. Steblík:

Jak tedy zřejmo z tohoto popisu zmíněné irrisování a měnu.
barev způsobuje na těchto zajímavě složených voskových útvarech
tato vnitřní z jemných vhíkenek složená vrstva. Voskové niti prvních
dvou tvarů, tedy jednak „póry", za druhé vačko vitými žlázkami první
modifikace produkované, spřádají se zde u Pseudococca aescuU k tvo-
ření bělostného povlaku, pokrývajícího hlavně hřbetní stranu zvířete.
Břišní strana těla jest jen chudě opatřována hlavně produkty t. zv.
„pórů" zde uložených.

Dlouhé a rovné niti třetího druhu, vyznačující se krásným irri-
sováním, nacházíme na těle dosti čile se pohybujících zvířat obyčejně
v dosti nepatrném rozvoji a ojediněle, asi z toho důvodu, že násled-
kem pohybu se tyto křehké niti snadno ulamují. Nechal-li jsem však
zvířátka delší dobu v klidu a ve tmě, tu tyto niti vyvinuly se na těle
ve větším množství a nabyly značné délky.

Druhá forma voskových sekretů, jak na počátku této kapitoly
jsem uvedl, jsou tedy „trubičky" anebo solidní obměna tohoto tvaru,
tedy „válečky". Targioni Tozzetti popisuje vznik takové voskové tru-
bičky na vývodu chitinovém u Philippia follicularis slovy : ,,Studii
suUe Cocciniglie atd." pag. 24: „I pěli spiniformi della nostra Phi-
lippia follicularis . . . appariscono corpi tubulari terminât! da uua
punta couica e scabra . . . perche appunto di materia cosi adattata
alla superficie del pello (b) si forma un astucio (a) che con-
tinuo in giro cresce sempře sulla parte inferiore dell' organo verso
la sua somnita, il deposito nuovo spostando Tantico (Fav. 2, fig. 5)
come fa l'astuccio del corno sulla prominenza del chapo ch'esso ri-
veste nei ruminanti." Krátce řečeno, vosková hmota vynikajíc na
vnějšek, objímá basi kuželovitého vývodu v podobě prstýnku, který
stále do výše roste a mění se tím v trubičku, obmajíjící chiti-
ne vý vývod. Jako druhý příklad na trubičkovitý tvar voskových
sekretů můžeme uvésti t. zv. „Wachshaare", které popisuje Witlaczil
u larev Psyllid. Jak bylo již řečeno, sedí na výběžcích chitiuových, a
při svlékání bývají odvrženy. Ze spoda přirůstají, kdežto na konci se
často ulamují.

Podobu jejich popisuje poněkud autor u larev Psyllopsis fraxi-
nicola, Fhinocola speciosa Homotoma ficus a hlavně u Triosza rhamni.
Pravíť v „Anatomie der Psylliden" pg. 584 o těchto voskových vlá-
skách u Psyllopsis fraxinicola: „Wir können bei Psyllopsis zwei Arten
davon unterscheiden : die einen haben ein sehr weites Lumen und

o voskotvorných žlázách hmyzu. 45

sind dünnwandig, die anderen haben ein sehr enges, nur an der
Basis etwas erweitertes Lumen in Form eines dunklen Striches
in der Mitte und sind sehr dickwandig, wobei diese dicken
Massen wellenförmige Längstreifen aufweisen. Jene sind meist un-
regelmässig abgebrochen, diese öfter intakt erhalten, am Ende zu-
gespitzt."

U obojích larev, jak od Psyllopsis fraxinicola tak i Rhinocola
speciosa jsou uloženy dle tohoto autora „verhältnissmässig dicke, ge-
rade spiesförmige, oder etwas gebogene Haare" na hřbetní straně,
zvláště však na periferii těla, a sice tam, kde se zakládají ki'idla,
rovněž i kolem abdoraina a v největším množství na zadním konci
těla. Zvláštním způsobem jsou tyto „Wachshaare" uzpůsobeny
u Triosza rhanini ( Witlaczil). Přicházejí u tohoto zástupce jedině na
periferii těla srovnány do jedné řady. Podoba i počet jich během
jednotlivých stadií larválních není konstantní. V prvním stadiu mají
podobu listovitou, mohou se na nich pozorovati dva postraní proužky,
„zwei seitliche Partien" a jedna partie střední, jasnější, mající podobu
elliptickou. Witlaczil praví o vzniku těchto struktur v „Die Anatomie
der Psylliden" pg. 585 následovně: „Es scheint fast, dass diese centrale
Partie die komprimirteste ist, indem in den beiden seitlichen Streifen,
oder wenigsten in einem derselben sich bei Untersuchung im Wasser
oft Luft vorfindet, während dies in mittleren Räume seltener der Fall
ist." V ostatních stadiích larválních dle Witlacila po odvržení těchto
prvních listových voskových vlasů objevují se „Wachshaare" na těle
v podobě poněkud jiné o stěnách rovnoběžných „parallelseitig", ale
také „dorsoventral zusammen gedrückt". Co se počtu týče, tu těchto
vlásků od prvního postupem ku starším a starším stadií lárválním
stále přibývá.

Nasonov jako trubičky označuje dále voskové sekrety u Cera-
taphis hetulae. Ty zase tvoří lem na periferii těla a nasedají na své
basi na prstýnkovitou membránku, spojující basi bradavky s valem
chitinovým kolem dokola ji obehnávajícím. Trubičky jsou na konci
uzavřeny. Přiklad solidních válečků podává Targioni Tozzetti u Aleu-
rodes Phyllirieae a o nichž praví následující: Studii sulle Cocci-
niglic etc. pag. 24.: „il margine (Tav. 2, fig. 7, 8) e ornato di un'
elegantissima raggiera di lamine triangolari, sottili depresse, la ma-
teria dclle quali ha le apparenze e la natura di quelle dei rivesti-
menti di pěli fiu qui veduti." A podobného tvaru jsou též voskové
sekrety u larev Aleurodes chelidonii, vypečené s vrchu popsa-
nými žlázkami složenými. Tyto válečky, které Nasonov označuje jako

46 ~ XXV. J. Stehlík:

„naJiO'iEH'* nasedají na své basi na prstovité vývody žláza tvoří tedy
právě jako tyto vývody jednořadý lem kolem celého larválního štítku.
Jsou solidní a pod mikroskopem vykazují velice jemnou vláknitost,
pochodící asi od toho, že hmota jejich formována jest na vnějšek
popsanými tenkými kanálky provrtávajícími nitro chitinového vý-
vodu.

Podobu třetího druhu tedy plástynek „Wachsplättchen" mají
sekrety vypocené žlázkami společensky žijících včel, jež popisuje
pRETLiNG. U včely tyto plátky mají obrys zrcadel, „Spiegel", nfi kte-
rých jsou vypocovány. Každý plátek, jak dobře hlavně na proraženém
místě lze sledovati, jest složen z více vrstev pevně splývajících do-
hromady. Čím se plátky postupem sekrece stávají tlustšími, tím více
ztrácejí na elasticitě. U Melipona dle téhož autora „Wachsplätchen"
mají lamellosní strukturu a zřetelné políčkování, které odpovídá zde
podobné struktuře chitinu na povrchu polí. Tímto však liší se od
plástynek u včel, které jsou naprosto hladké.

Ještě charakterističtější políčkování jeví se na plástynkách
Trigon (Dreyling), kde podle velikosti jednotlivých políček můžeme
i souditi na velikost celého zvířete. U čmeláků dle slov autora pag.
323 : „Die ganze Art der Abscheidung erinnert mehr an die bei Me-
liponen als bei Bienen,"

Biologické voskových sekretech.

Co se týče biologického významu vosku u hmyzu, tu rozhodně mu-
síme zvlášť mluviti na jedné straně o včelách a na druhé stranec ostat-
ních skupinách. Dkeyling poznamenává, že není žádné homologie
mezi žlázami těchto dvou velikých oddělení. Pag. 324 cit. pr. :
„Keine Homologie besteht dagegen mit den bisher bekannten Wachs-
drüsen den übrigen Insekten, deren biologische Bedeutung zudem eine
gänzlich abweichende ist; denn während die oben genannten Arten
das Wachs zum Aufbau ihrer Wohnung, ihrer Vorratskammern und
zur Pflege der Brut verwenden, wird es bei vielen anderen Insekten
häufig während der Entwicklung oder auch ausgebildeten Zustand als
Schutzmittel gegen Nässe, Kälte oder Austrocknung in Form feiner
Fäden ausgeschieden." Tedy voskové sekrety, ač původ berou ze žlázek
docela si podobných a stejného vývoje, jsou tedy morfologicky stejno-
cenné, slouží ale k různým účelům se stanoviska biologického.

o voskotvorných žlázách hmyzu. 47

WiTLAcziL vyjadřuje se dosti obšírně a případně o významu voskových
sekretů jak u mšic, tak i u Psyllid.

V „Zur Anatomie der Aphiden" pag. 13: „Die Wachsdrüsen sind
eine Bildung, die mit der Verkümmerung der Honigröhren Hand in
Hand geht, und wohl durch die Lebensweise in Gallen hervorgerufen
wurde."

Mínění autorovo je tedy to, že voskové sekrety mají úlohu, by
chránily tělo proti vlhkosti. Život mšic, které žijí v uzavřených vý-
kalech ,, Gallen", jež se otvírají teprv tehdy, aby propustily okřídlená
zvířata, a které se vypařují jen v omezené mase, byl by nemožným,
kdyby nebylo voskových sekretů. Voskové nitky dle tohoto autora
drobí se při pohybu zvířete ve výkalech, a tvoří tenkou vrstvu vosko-
vého prachu na kůži zvířete, bránící přilnutí tekutých exkrementů
k tělu; částečně obalují vyloučené exkrementy, které tím potom
pevně pohromadě souvisí. Najdou se sice též v kolonii larvy, které
mají delší nitky na tele, ale nikdy individua s dokonalým voskovým
oděním. Tento dostanou jen okřídlená zvířata opouštějící výkaly. O tom,
že by sekret voskový byl ochranou proti zimě, Witlaczil pochybuje.

Správnost svrchu citovaného názoru o významu voskových žláz
u Aphid odůvodňuje autor tím, ,,dass die Wachsdrüsen vornehmlich
bei in verschieden gebildeten Pflanzengallen lebenden Gattungen vor-
kommen'". Podobné mínění pronáší týž autor o voskových sekretech
produkovaných voskotvornými poli, uloženými poblíž řitního otvoru
u larev a dospělých 9 Psyllid. V „Die Anatomie der Psylliden pag.
583: „Diese Wachsdrüsen haben also eine ganz ähnliche Aufgabe
wie jene der in Gallen lebenden Blattläuse" etc.

Při vyprazdňování exkrementů vystupují voskové nitky a obalují
tyto souvislou tenkou voskovou vrstvou. Hmota exkrementů má po-
dobu podlouhle válcovitou zaškrco vanou, mnohdy bývají spirálně svi-
nuty a někdy ukládají se na hřbetě ploché larvy. A právě obalující
je vrstvička vosková jest příčinou, že cukrovité a lepivé exkrementy
pohromadě drží a tělo nepomaží.

Stejný názor zastává i Mayer o voskových sekretech u Coccus
eacti. Praví v Zur Kenntniss von Coccus cacti: „Aus dem After
treten nämlich die Exkremente flüssig hervor, und werden dann gleich
vom W^achs derart eingehüllt, dass sie in oft mächtigen (blassrotben)
Tropfen dort so lange schweben bleiben, bis sie eingedunstet sind."
Jak dokazují dále marsupiální vaky Orthezie (List) nebo Orthezioly
(Šulc), Cocony u samců od Coccus cacti (Mayer), polštářky na břišní

48 XXV. J. Stehlík:

straně abdomma z předlouhých voskových nitek složené u Pulvinarie,
vidíme, že voskový sekret stal se dobrým materiálem k stavbě
ochranných příbytků a obalů, v nichž zvířata prodělávají vývoj.
O speciálním významu sekretů u larev r. Scymnus a 5 Pseudococca
aesculi lze těžko něco určitějšího pronésti. Zvířátka nežijí ve výka-
lech a pohybujíce se většinou čile, nepotřebují také ochranného opa-
tření namířeného proti zamazání těla od vystupujících exkrementů.
Mohli bychom snad až nejspíše říci, že voskový povlak chrání tělo
jejich před smáčením rosou nebo kapkami deště.

O voskových sekretech u Ç Aleuroda chelidonii platí něco po-
dobného, ale kromé toho oprávněna jest zajisté moje domněnka, že
mají zde voskové produkty ještě jiný speciálnější význam. Jsou totiž
tato zvířátka zřejmě fotofobní, vždy přissáta jen na spodiné listu lašto-
vičníku („Chelidonium majus"). Jak ukazuje účelné uložení žlaznatých
polí na břišní straně abdoraina a ta okolnost, že pod zvířátky vždy
nacházíme u větší míře vrstvu na listu přilepené moučkovité bílé hmoty,
mají zde patrně lepkavé produkty voskotvorných žlázek ten účel, aby
napomáhaly zvířátkům, hřbetní stranou dolů obráceným, k lepšímu při-
držení se spodiny listu.

Zajímavým jest i s biologického stanoviska vysvětlení toho, jak
dostávají se zde u 9 Aleurodes chelidonii produkty voskových žlázek,
na břišní straně abdomina uložených, na všecky ostatní části těla, hlavně
však na stranu hřbetní.

Zvířátka totiž pomáhají si při tom nožičkami. Poškrabujíce se
jimi občas po povrchu voskotvorných polí, stírají pomocí četných
chloupků a osténků vyloučený lepkavý sekret, a roztírají si jej potom
účelnými pohyby nožiček po celém povrchu těla. Velice pěkně lze
toto pozorovati hlavně na mladých, právě larvální štítek opustivších
imágách. Tělo v tom stadiu bývá docela prosto voskového povlaku,
ovšem jen na krátkou dobu, neboť zvířata zmíněným způsobem ve-
Jice usilovně pracují, aby co nejdříve si opatřila potřebné odění.

Na konec uvedu ještě krátký přehled hlavních resultátů v této
práci obsažených.

V úvodě podal jsein nové rozdělení žláz, a sice na 3 skupiny : 1
a) jednobuněčné žlázky, b) jednovrstevná žlaznatá pole, c) žlázy slo-
žené. Při tomto rozdělení za kriterium zvolil jsem tedy histologické
složení těchto orgánů.

o voskotvorných žlázách hmyzu. 49

K vůli Úplnosti na základě literatury podal jsem nejprve přehled
morfologických a histologickýcli poznatků o těchto skupinách a k tomu
jsem připojil jednak pod druhým oddělením b) jednovrstevná žlaznatá
pole, samostatné vylíčení morfologie voskových orgánů u samicích
imag. 9 Aleurodes chelidonii. a na druhém místě u larev r. Scymnus
(Coccinelidae), ve třetím oddělení c) složených žláz uvedl jsem nález
a dosud neznámý popis složených žlázek fungujících v lárválních štít-
cích Aleuroda chelidonii a potom vysoce již organisovaných a zají-
mavých složitých žlázek u Pseudococcus aesculi.

U dospělých imag. Ç „Aleurodes chelidonii" zaujímá vosko-
tvorný apparat břišní stranu 2.-5. segmentu abdomina. Obsahuje 4
zarámcovaná pole. Na pravé a levé straně podélné střední čáry leží
symmetricky 2 pole. Každá tato pórovitá polovina má svou tracheu,
vyúsťující stigraem nad vnějším rohem každého svrchního pole. Povrch
pokryvu pole má shora podobu sýta provrtaného v přesných řadách
postavenými otvory, které představují projekce cylindrických nízkých
vývodů žlázek. Kromě toho na každém poli asi po prostředku ulo-
ženo jest vždy asi 5 — 6 smyslových důlků s kuželem v prostřed se
zdvihajícím a zakončujícím v tenký vlásek. 60 — ^70 vývodům odpovídá
ve vnitř vždy jedna mohutná buňka žlaznatá, jednomu každému smy-
slovému důlku jedno-, dvou- až trojjaderná buňka smyslová.

U larev r. Scynmus (Coccinellidae) žlaznatá pole uložena jsou
na hřbetní straně všech segmentů těla, vyjímaje hlavu. Pole neurčitě
ohraničena, nezarámcována. Na každém segmentu, vyjímaje článek,
který nese první pár noh a potom poslední anální článek, jest
celkem 6 polí.

Každé pole na povrchu nese jednak u velikém počtu bradavko-
vité vývody žlázek, jednak smyslové štětiny, mezi těmito roztroušené.
Nejsilnější štětiny v počtu 2—8 stojí v prostřed zvýšeného pole. Každé
bradavce roztřepené na své ploše ve 6 — 10 kuželíků vývodných od-
povídá uvnitř 1 žlaznatá buňka, každé smyslové štětině potom jedna
veliká smyslová buňka.

Smyslové buňky ve středu svého distálního výběžku vylučují
íibrilku obstarávající zakončení smyslové a sice právě v tom místě,
kde vkloubena jest štětina (larvy Scymnus), nebo zasazen do kužele
vlásek (Aleurodes chelidonii).

Jak dokazuje u Scymna nervové vlákno, opatřující jak okolní
žlázky, tak i smyslovou buňku, jest funkce obojích v kontinuitě.
Z analogie podobně jest tomu asi i u Ç Aleuroda.

Věstník ktál. ces. spol. nauk Třída II.

50 ^ XXV. J. Stehlík:

U larev Aleurodes chélidonii jsou přítomny žlázky dvojího druhu.
Jedny nefungující, základy pozdějších imaginálních polí, druhé slo-
žené žlázy fungující. Tyto poslední uloženy jsou na periferii těla.
Každému prstovitému vývodu odpovídá 7 — 9 buněk.

VáčJcovité žlázky složené u Pseudococca aesculi jsou dvojí mo-
difikace. Jedny asi 2krát objemnější než druhé a opatřeny proti těmto
na svých vývodech 4 smyslovými štětinkami. Žlázky mají podobu váčkíi
složeného asi ze 13 buněk, jehož společná dutina spojena dlouhým
chitine vým kanálkem se vnějškem.

V následující kapitole podávám na základě pozorování na žláz-
kách u Ç Aleurodes chélidonii příspěvek k řešení otázky činnosti
žláz. Tato jest patrně periodická. Během sekrece tvoří se totiž
v plasmě buňky kanálek stále do vnitř rostoucí, vyúsťující do dutého
chitinového vývodu.

Když kanálky dosáhnou jádra a i vedle jádra až skoro druhého
pólu buněk, nastane patrně nová regenerace plasmy, a proces dří-
vější tvoření se kanálků se opakuje znova.

Poněvadž jsem na svých praeparátech shledal, že chitinové vý-
vody žláz jsou u všech na vnějšek otevřené, potvrzeno jest tím mí-
nění autorů, přijímajících, že voskový sekret integumentem prochází
na vnějšek otevřenými cestami a ne, že by prolínal bez přítomnosti
skutečných otvorů, neb pórů, jak tvrdí druhá strana autorů.

V následující kapitole podal jsem na základě literatury vše-
obecně popis voskových sekretů, připojil jsem k tomu svoje poznatky,
a Y poslední stati mé práce konečně podobným způsobem naznačil
jsem biologický význam voskových sekretů.

Používám této příležitosti, abych vyslovil nejsrdečnější díky
přednostovi zoologického ústavu, svému chefu a učiteli p. prof. Dru
VejdovsMmu za vytčení směru a vedení v této práci a zapůjčení po-
třebné literatury. Rovným způsobem jsem zavázám i p. prof. Dru
Mrázliovi. P. doc. Dr. Menclovi, assistentu ústavu, vzdávám rovněž
vřelý dík za uvedení do mikroskopické techniky a jinou všestrannou
pomoc.

»

o voskotvorných žlázách hmyzu. 51

Seznam literatury.

1. F. Dujakdin: Memoire sur les Dorthesia et sur les Coccus eu gênerai comme

devant former un ordre particulier dans la classe des Insectes. Coinp. Rend.
Acad. Paris T. 34. 1852.

2. C. Claus: lieber die wachsbereitenden Hautdrüsen der Insecten. Sitzuugsber.

Gesellsch. z. Beförder. gesam. Naturwiss. Marburg. 1S67. (Z referátů uve-
dených v pojednáních Witlaczila, IlacoHona, Mayera).

3. Ad. Targioni Tozzetti : Studii sulle Cocciniglie. Mem. Soc. Ital. di seien, nátur.

T. III. N. 3, 1867.

4. V. Sionoket: Essai sur les cochenilles. Ann Soc. Ent. France. 4. Serie. T. 7.

1868.

5. E. V^itlaczil: Zur Anatomie der Aphiden. Arb. aus dem Zool. Institut. Univ.

Wien. T. 4., 1882.

6. E. WiTLAcziL : Entwicklungsgeschichte der Aphiden. Z. f. wiss. Zool. Bd. 40.

1884.

7. E. Witlaczil: Zur Morfologie und Anatomie der Cocciden. Zeit. f. wiss. Zool.

Bd. 43. 1885.

8. E. Witlaczil: Die Anatomie der Psylliden. Zeit, für wiss. Zool. Bd. 42.

1885.

9. I. List: Orthezia cataphracta Shaw. Zeit. f. wiss. Zool. Bd. 45. 1886.

10. G. V. HoRVATH : Die Exkremente der gallebewohnenden Aphiden. Wiener

Entom. Zeitung. V. 1887.

11. R. Blanchard: Les Coccides utiles. Bull. Soc. Zool. France. T. 8. 1883.

12. P. Mayer : Zur Kenntniss von Coccus cacti. Mith. Zool. Station. Neapel. Bd.

10. 1891—1893.

13. K. Sulc: O novém rodu a druhu červců (Coccidae). Oťtheziola Vejdovskyi.

Věstník král. české spol. nauk. Tř. math.-přírodov. 44. 1894.

14. K. Sulc: Studie o Coccidech. Vést. král. české spol. nauk. Tř. math. -přírod.

49. 1895.

15. Nüssi.in: Zur Biologie der Schizoueuriden Gattung Miudarus Koch. Bio). Cen-

tralbl. Bd. 20. 1900.

16. H. HacoHOCT), Kypub anTOMOJiorni : Ko/Khhh JKej:e3H. 1901. Bapuiana.

17. L. Reh: Über Schildbildung und Häutung bei Aspidiotus perniciosus. Comst

Zool. Anz. Jahrg. 23. 1900.

18. L. Dreyling: Die wachsbereitenden Organe bei den gesellig lebenden

Bienen. (Zool. Instit. in Marburg.) Zoologische Jahrbücher. Bd. 22.11. Heft.
1905.

19. C. Claus : Grundzüge der Zoologie. 4. Aufl. I. Bd. 1880. pg. 699.

20. Gegenbauer: Grundzüge der vergleichenden Anatomie. 2. Aufl. 1870. pag.

357.

52 XXV. J. Stehlík:

21. A. Packard: A text book of Eutomology. 1898.

22. M. J. Dietl: Uutersuchungen über Tasthaare in: SB. Akad. Wiss. Wien,

math.-naturw. Cl. Vol. 64. Abt. 1. 1871; Vol. 6tî. Abt. 3. 1872. Vol, 68.
Abt. 3. 1874.

23. Grobben: Über bläschenförmige Sinnesorgane und eine eigenthümliche Herz-

bilduug der Larve von Ptychoptera contaminata in : SB. Akad. Wiss. Wien
Vol. 72, 1875,

24. Hauser: Physiologische und histologische Untersuchungen über die Geruchs-

organe der Insekten, in: Z. wiss. Zool. Vol 34. 1880.

25. FoREL : Der Giftapparat und die Analdrüsen der Amei^^en in: Z. wiss. Zool.

Vol. 30. Suppl. 1878.

26. Vom Rath 0. : Über die Hautsinnesorgane dor Insekten in : Zool. Anz. Vol. 10.

1887-

27. Vom Rath 0.: Über die Hautsinnesorgane der Insecten in : Z. wiss. Zool.

Vol. 46. 1888.

28. Vom Rath 0.: Über die Nervenendigungen der Hautsinnesorgane der Arthro-

poden nach Behandlung mit der Methylenblau- und Chromsilbermethode,
v Ber. naturf. Ges. Freiburg. Vol. 9. 1894.

29. Vom Rath 0. : Zur Kenntniss der Hautsinnesorgane und des sensiblen Ner-

vensystems der Arthropoden v: Z. wiss. Zool. Vol. 61, 1896.

30. Rüland: Beiträge zur Kenntniss der antennalen Hautsinnesorgane bei Inseeten

V. Z. wiss. Zool. Vol. 46. 1888.

31. Graber V.: Vergleichende Grundversuche über die Wirkung und die Auf-

nahmestellen chemischer Reize bei den Thieren v: Biol. Ctrbl. Vol. 5.
No. 13. 1885.

32. Child, Ch. Mannig: Beiträge zur Kenntniss der antennalen Sinnesorgane der

Insekten v: Zool. Anz. Jg. 17. 1893. No. 439.
— Child, Ch. Manxing: Ein bisher wenig beachtetes Sinnesorgan der Insekten
mit besonderer Berücksichtigung der Cesticiden und Chironomiden v: Z.
wiss. Zool. 58. 1894.

33. Kirbach: Mundwerkzeuge der Schmetterlinge v: Zool. Anz. Jahrg. 6.

1883.

34. Kraepelin K. : Über die Mundwerkzeuge der saugenden Insecten v : Zool.

Anz. Jg. 5. 1882.

35. Kraepelin K. : Zur Kenntniss der Anatomie und Physiologie des Rüssels von

Musca v: Z. wiss. Zool. Vol. 39. 1883.

36. Mayer P.: Zur Lehre von den Sinnesorganen der Insecten v : Zool. Anz. Jg. 2.

No. 25. 1879.

37. Schenk 0.: Die antennalen llautsinuesorgane einiger Lepidopteren und Hyme

nopteren mit besonderer Berücksichtigung der sexuellen UnterscEiede. Zool.
Jahrb. Vol. 17. Anat. 1903.

38. Sommer A. : Über Macrotoma plumbea v: Z. wiss. Zool. Vol. 41.

39. Weinland E. : Über die Schwinger (Halteren) der Dipteren v : Z. wiss. Zool.

Vol. 51. 1890,

o voskotvorných žlázách hmyzu. 53

40. Will: Das Geschmacksorgau der Insekten. Z. wiss. Zool. VoL 42. 1885.

41. ScHiEMENz P. : Über das Herkommen des Futtersaftes und die Speicheldrüsen

der Bienen, nebst einem Anhang über das Riechorgan v: Z. wiss. Zool.
Vol. 38. 1882.

42. Leydig: Die Hautsinnesorgane der Arthropoden v: Zool. Anz. Jahrg. 9.

1886.

43. Lee A. Bolles: Bemerkungen über den feineren Bau der Chordotonalorgane

v: Arch. mikrosk. Anatomie. Vol. 2.3. 1884.

44. GtJNTHER C. : Über Nervenendigungen auf dem Schmetterlingsflügel. Zool.

Jahrb. Vol. 19. Anat. 1901.

45. Breithaupt: Über die Anatomie und die Functionen der Bienenzunge, Arch.

Naturgesch. 1886.

46. Claus C. : Über das Verhalten des nervösen Endapparates an den Sinnes-

haaren der Crustaceen. Zool. Anz. Jg. XIV. 1891. Nr. 375.

47. G. Retziüs : Biol. Untersuchungen N. F. I. 1890.

48. G. Rktzius: Biol. Untersuchungen N. F. IV. 1892.

49. Ernst Röhler: Sinnesorgane der Insekten. Zool. Jahrbücher. Ab. f. Anat. u.

Ontag. J. I. Bd. XXII. II. Heft. 1905.

54 ■ . XXV. J. Stehlík:

Výklad tabulek.

Tah. I.

Fig. í. Celkový obraz abtlomina od dospélé* Ç Aleurodes chelidoaii. (Kresleno
při pohledu se strany, ale tak, že část druhé párovité poloviny voskotvor-
neho apparátu jest zachycena. 1 Zeiss. Obj. A. Oc. IV. v. p. voskotvorná
pole.

Fig. 2. Zvětšená polovina voskotv. apparátu. s. d. smyslové důlky. h. ž. hranice
žlaznatých buněk. c.h. p. chitinový prstýnek, lemující jednotlivá obdélníková
pole. os. ostny ochranné, vyzbrojující prstýnek, sk. skvrna pod každým
spodním polem uložená, st. Stigma tracheje opatřující párovitou polovinu.
Zeiss. Obj. D. Oc. IV. Komp. IV.

Fig. 3. Podélný řez abdominein v místě žlaznatých polí. Ch.z. Chitinový žlábek tá-
hnoucí se v transversální linii na rozhraní horních a spodních polí. v. ž.
voskové žlázky. Zeiss. D. Obj. ok. I.

Fig. 4. Příčný řez abdominem v místech voskotv. polí. v. ž. voskotvorné buňky.
sv. svaly probíhající v podélné linii na rozhraní obou párov. polovin Zeiss.
Obj. D. Oc. I.

Fig. 5a. Uložení smyslových buněk mezi voskotvornými žlázkami. ^2""^^"'- obj. ap.
1-30. ». b. smysl, buňky. Komp. oc. IV.

Fig. 5b. Zvětšená samotná smyslová buňka, v níž znázorněn jest hlavně zře-
telně průběh a zakončení fibrilky produkované v centru distálního vý-
běžku buňky. Zeiss. homogen, imm. ^j,.,. Oc. 5. Detail, při. apochr. obj. ap.
1-30 a Oc. komp. IV.

Fig. 6. Dvě žlaznaté buňky kreslené dle řezu individuem, jehož žlázky byly ve
velmi pokročilém stadia činnosti, kde kanálky v plasmě dosahují téměř
až k jádru a vedle jádra až skoro na samý vnitřní pol buňky. Zeiss.
homog. imm. 7i2 Oc. V. Detail. Apochr. Obj. Oc. komp. IV.

Fig. 7. Obrázek části pokryvu žlaznatého pole při pohledu shora. (Podoba sýta.)
Apochr. Obj. Oc. Komp. IV,

Fig. 8. znázorňuje průběh tracheje nad žlaznatou polovinou apparátu a roz-
větvení její mezi vypouklými póly buněk. Zeiss. Obj. D. Oc. II. Při vytaž.
tubu.

Fig. 9. Rez žlázkami larválního štítku Ç Aleurodes chelidonii. z. ž. p. základy
žlaznatých polí imaginálních, v larvě ještě nefungujících. L. s. Složené
žlázky fungující v larvových stadiích. Zeiss. Ob. D. Oc. II.

Fig. 10. Zvětšené složené žlázy larvální. AI. chelid. Zeiss. Vod. imm. J. Oc. IV.
Detail. Apoch. Obj. Oc. Komp. IV.

Big. 11. Tvar voskových sekretů u dospělých Ç Aleur. chel.

o voskotvorných žlázách hmyzu. 55

Tah. 11.

Fig. i. Pohled shora na chitinový pokryv žlaznatých polí u larev r. Scymnus
(Coccinellidae). Zeiss. Vod. immerse. Oc. IV.

Fig. 2. Řez znázorňující uložení žlaznatých polí na jednom segmentu u téže
larvy.

Fig. 3. Řez jedním polem při značném zvětšení. Zeiss. vod. immers. Oc. IV.
Detail. Apochr. Obj. ap. 1-30. Oc. Komp. IV.

Fig. 4. Horizontální řez polem asi ve hloubce jader. Zeiss. Vod. immer. J.
Oc. IV.

Fig. 5a. Rez smyslovou buňkou, na němž hlavně silně vyniká v celém svém prů-
běhu smyslová íibrila distálního výběžku smysl, buňky. v. ž. voskové
žlázky. s. št. smyslová štětina. Zeiss. Vod. immers. J. Oc. IV. Detail. Apochr.
Obj. Komp. oc. IV.

Fig. 5L. Rez smyslovou buňkou vedený tak, že zachyceno jest zakončení je-
jího proximálního výběžku v nervovém vláknu. Kresleno při téže optické
distinkci.

Fig. 5c. Pohled celkový na smyslové štětiny stojící v prostřed pole. Kresleno na
celkovém praeparátu. Zeiss. Vod. immers. J. Oc. IV.

Flg. 6. Smyslová buňka zakončující v menší štětině.

Fig. 7. Voskové sekrety larvy Scymnusa. Zeiss. Vod. immers. Oc. IV^

Fig. S. Horizontální řez složenou žlázkou váčkovitou od Pseudococca aescuU. Zeiss.
Vod. Immers. J. Oc. IV. Detail. Apoch. Obj. ap. l.SO. Comp. Oc. IV.

Fig. 9. Poněkud níže vedený řez horiz. týmž váčkem. Totéž zvětšení.

Fig. 10. Příčný řez touž složenou žlázou váčkovitou, zachycen dobíe průběh vý-
vodného kanálu. Zeiss. Vod. immers. Oc. IV. Detail. Apochr. Obj. ap. 1-30.
Komp. Oc. IV.

J. STEHLÍK: Voskotvorné žlázy.

Autor del.

Věstník král. české spol.

Tab. I.

1 > *^ ^ j

;:uk 1906. Čís. 25.

K. Bellmann.

J. STEHLÍK: Voskotvorné žlázy.

ç^if

';?■

i

íc

^t%

\

I

'•Vaf»*?'-

^^,.0^

.^

i'^ — '^

^ / r/ /

Autor del.

Věstník král. české sj

Tab. II.

\^ A..

H^ ,&.. cJ'

V

^^ '^ V

5b.

pi^'

-

l

M~.

ms-

■^ , -•.

"^^

- j; 'r

■ w-

%^

V

^'w

t<».

. ?i?^

)

^ *?"

^^.

's? »•

**.*'

»1

^

f^

s^ J^^^.

■*

\J

,^ -s

■o

^/Ê> r»'^'^«.

^

•*c *♦•- i

i'-z

.»

^ ^ ~

■^"^

i.'-^si^

Enauk 1906. Čís. 25.

K. Bellraann.

XXVI.

o novém slepém blešivci, Typblogammarus n. sbg.

Podává Karel Schaferna,

assistent zoologického ústavu sčeké university.

S tabulkou a 2 obrázky v textu.

(Práce z ústavu zoologického české university.)

Předloženo v sezení dne 6. července 1906.

Úvodní poznámky.

Dějiny zoologie potvrzují, že objevy nových tvarů zvířeny pod-
zemní byly vždy vděčným předmětem pozorování a theoretických úvah
badatelů, a to zvláště objevy tvarů takových, na nichž působení temnoty
zanechalo stopy bud počínající, neb již dokonané degenerace určitých
orgánů, jmenovitě zrakových. Moderní biologie čerpá z nálezů těchto
vydatné podpory pro jisté názory theoretické, zvláště v ohlede k na-
ukám o přizpůsobení a dědičnosti. Není zajisté vděčnějších objektů
pro tyto nauky, než sledování pozvolného zakrsávání orgánů zrako-
vých až do úplné jich degenerace hlavně na druzích Amphipodů a
Isopodů v podzemních vodách žijících. Shledáme-li u druhů téhož
rodu neb rodů příbuzných, že se týž orgán — oko — nalézá v po-
stupných stadiích zakrsávání, od vnějších apparátů dioptrických,
jako jsou kužele křišťálové, až docela zmizí a s ním zaniká netoliko
ganglion zrakové, nýbrž i nerv optický: nemůžeme se vyhnouti jinému
závěru, než že působení temnoty vyvolává tyto změny nikoliv náhle,
nýbrž pozvolna a postupně, až konečně objeví se druhy fauny pod-
zemní zcela slepé, beze stop orgánů zrakových i jich innervace. Ne-
dávno sestavil a vyložil tento postup degenerační u různých zástupců

věstník král. ces. spol. nauk. Třída 11. 1

2 XXVI. K. Schäferna:

podzemních Gammaridů Vejdovský (16) a jest po mém soudu úkolem
dalších badání věty v práci jeho obsažené zkoušeti a doplňovati a tak
poznatky naše ve směru daném rozííojňovati a uplatniti. Nový a ne-
zpracovaný dosud materiál k řešení takovýchto důležitých otázek
získati jest ovšem věcí nad jiné obtížnou a spočívá více jen na
šťastné náhodě, když získané nové druhy podzemní fauny dostanou
se do rukou povolaných odborníků. A z toho důvodu jest mně sku-
tečným potěšením, že mohu touto svcu prvotinou vědeckou přispéti
ku poznání nového zástupce podzemní fauny blešivců evropských,
jenž může dosavadní názory naše o příbuznosti známých slepých rodů
Gammaridů v podstatné míře zdokonaliti.

Bylo by radno vylíčiti jakožto úvod ku vlastní této práci veškeru,
literaturu jednající o pokrocích výzkumů podzemní fauny blešivrů,
zvláště také z té příčiny, že v naší literatuře české dosud takovýto
historický přehled podán nebyl. Po dobré rozvaze upustil jsem však
od tohoto úmyslu, ježto bych musil opakovati namnoze to, co již
přede mnou snesli ve svých monografiích na př. o rodu Niphargus
HuMBEBT (8), Wrzešniovs^ski (18, 19) a Chilton (2), o rodu Crangonyx
pak Ve.jdovský (14). Skutečně také, sledujeme-li tyto rozbory historické,
setkáváme se s opakováním těchže dat literárních, které se jen
v drobnostech od sebe liší a mnohdy jen nových doplňků vyžadují,
jak dokazuje na př. osvětlení otázky o samostatnosti druhů Niphargus
Kochianus a N. Caspary, kteréž se dílem (před r. 1905) vykládaly
namnoze za druh jediný.

Dle výše uvedených autorů, jmenovitě dle Humberta a Wrzes-
NiowsKÉHo jedná se zvláště o otázku, zdali veškeré slepé tvary Gam-
maridů možno shrnouti pod jediný rod Gammarus, či nutno rozezná-
vati i rod Niphargus a zdali tento rod obsahuje druh jediný, či druhů
více. Vývoj těchto otázek systematických nesl se postupem doby ve
směru posledním, zvláště že již Wrzešniowski sám popsal nové rody
Goplana a Boruta a že po přesných rozborech druhů nebylo možno
uznávati snahu de Rougemonta, aby se veškeré druhy Niphargů
i s rodem Crangonyx považovaly co jediný slepý druh rodu Gammarus.

Přesvědčivé závěry Wrzešniowského o mnohosti rodů a druhů
nedošly přes to uznání obecného, což jest s podivem zvláště pro
Della Valle (4), jenž ve své velké monografii o fauně Amphipodů
zálivu Neapolského shrnuje všechny známé druhy rodu Niphargus
v jeden jediný druh „Niphargus subterraneus Leach", aniž by ovšem
názor svůj blíže vyložil a zdůvodnil. Tím obtížněji pak rozuměti lze
snaze Hamannovè (7, r. 1894) po obnovení myšlenky Rocgemontovy,,

o novém slepém blešivci, Typhlogammarus n. sbg. 3

aby se veškeré druhy rodu Nipliargus, jakož i rod Crangonyx uzná-
valy za rod Gammarus a sloučily se v druh jediný .,G. subterraneus".
Názor ten po zásluze zamítnut již Vejdovský.m (15) a nejnověji
Grochowskim (6). *)

Dnes rozeznává se právem řada rodů slepých Gammaridů a
známo jest i značné množství samostatných druhů těchto rodů. Zbývá
jen k rozřešení otázka, zdali se i ve fauně evropské nalézá nějaký
slepý druh obyčejného rodu Gammarus, totiž tvar, který z tohoto
rodu přímo lze odvoditi. Otázka ta jest důležitou hlavně vůči namnoze
běžným názorům, dle nichž se rod Niphargus přímo z Gammara
vyvinul. Přes přesvědčivé výklady WRZEéřtiowsKÉHo a Vejdoyského,
že není možným přímou příbuznost tuto uznávati, udržuje se náhled
tento i nadále (Garbini), i jest nutno znovu a opět jej vyvraceti.
Než přistoupíme k řešení této vlastní otázky přítomné práce, bude
nám potřebným učiniti si přehled nálezů slepých neb poloslepých
Gammaridů z podzemních vod různých území.

Až na zmíněnou práci Hamannovu neučiněuo v Německu v poslední
době v příčině naší otázky pohříchu ničeho. V Itálii snažil se Garbiíji (5)
postaviti genealogii slepých a poloslepých druhů (Niph. élegans)
z rodu Gammarus. I jest to pravý vzor starozákonného rodokmenu,
v němž Garbini vykládá za praotce slepých i vidoucích blešivců

*) GiíocirowsKÉiio práce má tento obsah: Po předběžném rozdělení Gamma-
ridů a po vyčerpání literatury týkající se rodu Niphargus až do doby nejnovější
rozbírá kriticky, které znaky možno jako specifické podržeti a které nikoliv.
Zavrhl tvořiti specie: 1. Na základe poměru výšky epimerů k výšce segmentů
tělních, neboť znak ten se mění již klamy optickými dle toho, jak leží pod krycím
sklíčkem ; fixace různá stahuje je více neb méně. 2. Dle poměru délky gnathopodů
k šíixe, neboť jest poměr ten variabilní dle pohlaví. Dle tvaru rukou gnathopodů
nelze též určiti specie. Původně určovali za specie s trojúhelníkovitými propodity
N. goíleti, N. stygiiis, N. longicaudatus a j., kdežto u iV. croaticus popisován
propodit oválný a tím specie oddělovány, ale Grochowski, ač prostudoval jak
polský tak krasový materiál, znaku rukou (propoditů) trojúhelníkovitých vůbec
nenalezl (a nigdzie rak trojkatnych nie znalezlišmy). 3. Nemožno tvořiti specie
dle variabilního znaku, hlubokosti rozekláni telsonu.

Naproti tomu jako důležité znaky k určení druhů vodu. Niphargus stanoví:
1. Poměr délky tykadel k délce celého těla. 2. Barvu pigmentu skvrn očních.
3. Formu zakončení postranních bočních rozšířenin prvých tří segmentů abdomi-
nálních. 4. Poměr délek větví posledního páru uropodů, ale nutno tu v úvahu
bráti fj téhož stáří.

Na to dle svých znaků sestavuje klíč k určení druhů r. Niphargus, po čemž
následuje důkladný rozbor specie N. puteanus z různých nalezišť.

V poslední kapitole zmiňuje se o odůvodnénosti druhů Niphargus a odmítá
již zmíněné extrémní názory de Rougemontův a Hamannův.

1*

4 XX VI. K. Scliäferna:

mořský druh Gammarus locusta, z kterého prý povstal sladkovodní
G. ßuviafilis R. (G. pungeus M. Edw., G. pulex L.j a tento se roz-
štěpil na 2 větve : a) G. fluviatilis var. spinosus a

b) G. fluviatilis var. manophthalmus.

Toto poslední plémě zplodilo dle našeho autora tvary slepé, ne
sice náhle, nýbrž postupně. Nejprve povstal Xiphargus elegans var.
impeifechis a později A'/pÄ. elegans Garbiiii. Tento pak poloslepý druh
jest otcem našeho středoevropského X puteanus. Vûci této romantice
možno jen poznamenati, že Garbini překonal všecky moderní genealogy.

Ve Francii přispěl hlavně Ed. Chevreüx k poznání několika
druhů Gammaridů z Francie a Alžíru, kdežto publikace jiného autora,
Armanda Viré (17), nepřispívá ničím závažným k poznání této fauny
])odzemní. Naopak, zprávy tohoto spisovatele, jako by pokusně zjistil
/měny v pigmentaci oční u Gammarus fluviatilis již po několika
měsících, nezasluhují vůbec důvěry. Tak krátká doba zajisté nestačí
na degeneraci ocí, zvláště víme-li, že ku př. v dolech Příbramských
žije Gammarus pulex od staletí, anižby i jen stopy degenerace očí
jeho bylo lze znamenati. Pouze ztráta pigmentu kožního — jest
bělostný jako v studnách žijící Niphargus — ukazuje na následek
staletého žití ve vodách dolů příbramských. Zrovna tak nezasluhuje
důvěry tvrzení téhož autora (Viré), že by se v několika měsících
mohla prodloužiti tykadla a smyslové štětiny jich u Gam. fluviatilis.

V sev. Americe pozoruhodné jsou výzkumy Packardovy (11)
o slepé fauně mamutí jeskyně, v níž shledán z Gammaridů hlavně
rod Crangonyx.

Zvláštní pozornosti zoologů těší se ode dávna podzemní zvířena
blešivců v Anglii. Po předchozích pracech starších autorů jest to
hlavně Chilton, jenž již r. 1897. věnoval mnoho péče a pozornosti
podivuhodné zvířeně podzemních Isopodů a Amphipodů Novo-Zealand-
ských. Z díla jeho vychází na jevo zajímavý fakt, že v tak vzdálené
a zcela isolované oblasti objevují se i zástupcové rodů podzemních
Gammaridů jako v oblasti palaearktické, ku př. Crangonyx compactus
a Gammarus fragilis a že tedy stáří rodů těchto sahá daleko za
dobu terciární. R. 1900 zpracoval pak Chilton (3) podzemní Amphi-
pody Velké Britanie, stanoviv přesnější diagnosy pro druhy zdejších
Niphargů a pro rod Crangonyx než předchůdcové jeho Sp. Bate a
Stebbing. v této své práci zdůrazňuje Chiltom zvláště stanovisko
Vejdovským poprvé zastávané, že nutno si všímati tvarů a rozdělení
smyslových apparátů kožních, jež mohou býti i důležitým vodítkem
systematickým.

o novém slepém blešivci, Typhiogammarus n. sbg. 5

Po Chiltonovi jest to pak W. F. de Vismes Kaue, jenž v nej-
novější době pracuje o subterranní fauně korýšů ostrovů Velkobritských.
Význam nálezů tohoto autora oceněn níže.

Za základní práci o fauně podzemních blešivců platí bez odporu
monografie tatranských Gammaridů od Wrzešxiovského, byť i nebyla
s dostatečnou blahovůlí přijata se strany Della Valle a Hamanna,
o jichž pracech úsudek vynesli jsme výše. Wrzešniovskému dostalo
se ku zpracování i materiálu z Cech, kde od let všímáno si jednot-
livých nálezů nejobyčejnějšího druhu studničného, Niph. puteanus.
Skoro každý nález tohoto blešivce byl u nás svědomitě konstatován,
leč nelze tvrditi, že vždy týž druh byl správně určen, ano spíše
druhdy i s jiným rodem (Crangonyx) zaměňován. Jest jisté, že v Cechách
teprve od r. 1882 systematicky věnována přesnější pozornost korýšům
podzemním. Těhož roku totiž vyšla monografie Vejdovského o zvířeně
studní pražských, kde uveden netoliko obyčejný N. puteanus (ještě
pod rodovým jménem Gammarus), nýbrž i obdivuhodná a největšího
zájmu v kruzích zoologických vzbuzující Bathynella natans, příslušící
dle Calmaíía s australským rodem Anaspides tasmaniae G. M. Thoms.
do zvláštní nové skupiny Arthrostrak, již Gbobben ve své Zoologii
označuje jakožto „Anomostraca".

Po tomto skutečně památném nálezu Bathynelly následoval
druhý pozoruhodný objev Vejdovského r. 1896, kdy v samém sou-
sedství Prahy, v podzemních vodách Radotínských u větším množství
shledán v Evropě skoro zapomenutý blešivec Crangonyx suhterraneus .
Kdežto totiž v Anglii a Mnichově byl před tím tento druh po jediném
exempláři znám a tudíž nedostatečně popsán, mohl Vejdovský na českém
materiálu zvláště důkladně propracovati veškery orgány, jmenovitě
smyslové, z nichž oči jsou pouze skvrnami pigmentovými zastoupeny.

Od té doby otázku stupně zakrsání orgánů zrakových u jednot-
livých Gammaridů podzemních nespustil již Vejdovský se zřetele,
shledávaje v ní důležitý všeobecně biologický doklad pro nauku o po-
zvolném a nestejně u rušných druhu pohračujícím mJcrsávání orgánů;
nikoliv mutace, nýbrž vývoj ponenáhlý jest tu hlavním činitelem.
Těmito otázkami zabývá se další práce jeho z r. 1901, především
pak z r. 1905, založená na materiálu z Mnichova a Irska, v níž
ukázáno na různý stupeň zakrsání zrakových ústrojí od prvého po-
čátku až do zániku nervu optického v postupné řadě všech známých
rodů slepých. Mimo to pak stanoví definitivně samostatnost druhu
N. Caspary ze studní mnichovských, jenž až do té doby stotožřiován
byl s anglickým N. Kochiamis.

Q " XXVI. K. Schäferna.

Pro řešení otázky o významu rudimentů očních nejdůležitější
materiál poskytlo irské jezero Mask. Jak výše poznamenáno, zabýval
se výzkumem zdejší hlubinné fauny W. F. de Visiies Kane. Mezi sty
exemplářů Niph. Kochianus shledal 4 kusy, jež považoval za týž druh,
leč ještě s pigmentem očním na hlavě. Pro potvrzení svého mínění
zaslal DE VisMES Kane tyto poloslepé blešivce prof. Vejdovskému k po-
souzení, jenž však po analyse organisace poznal zde zástupce nového
rodu Bathyonyx, u něhož jsou oči diťfusní, t. j. světlolomné apparáty
netvoří kompaktní celky jako u obyčejných blešivců, nýbrž jsou v ne-
stejném počtu a velikosti roztroušeny pu obou stranách hlavy. Tento
stav očí pokládá Vejdovský za prvý stupeň degenerace a odtud po-
kračuje v stanovení řady rudimentů očních u ostatních slepých blešivců.
1 vzpomíná zde prof, Vejdovský zvláštního velikého Gammaia z Herce-
goviny, jenž úplně postrádá očí a jest dle toho prvým slepým zástup-
cem toho rodu v Evropě známým, nehledě ovšem k nedosti věro-
hodným zmínkám různých autorů (ku př. Asper), dle nichž se mohou
mezi blešivci obyčejnými objevovati současně exempláře zcela slepé.
Leč ze dvou exemplářů, jež byly prof. Vejdovskémd k disposici, nebylo
možno ihned učiniti analytický rozbor jmenovaného druhu hercegov-
ského a bylo radno věc ponechati k rozhodnutí budoucnosti, až se
nahromadí více materiálu úplnějšího. Věc nedala na se dlouho čekati;
právě když jsem se hotovil zpracovati některé jiné Gammaridy herce-
govské, obdržel jsem laskavostí p. proí. Dra A. Mrázka hojnějšího
materiálu zmíněného blešivce slepého, jejž sbíral na Černé Hoře u pří-
ležitosti druhé své cesty sběratelské. Nalezištěm onoho blešivce jest
sluj, zvaná Lipska pečiua, kterou Mrázek (10) uvádí již ve své zprávě
o prvé cestě na Černou Horu 11)02, kde však výslovné poznamenává,
že pro nedostatek vlhka nepodařilo se mu ani jediného Xipharga zde
nalézti. Prvá tato cesta konána ovšem za parného léta iy02, kdežto
letos (1906) o velikonočních prázdninách byly v Lipské pečině mělké
nádržky vody, v nichž byl právě slepý onen blešivec sbírán. Dle sdě-
lení Dra Mrázka i v rozsedlinách kolmých stěn, odkud voda prame-
nila, bylo možno blešivce sbírati, z čehož jde na jevo, že vlastním
sídlem jeho jsou- hlubiny podzemní, a že prameny přichází do Lipské
pečiny.*) Celkem jsem měl asi 15 exemplářů k disposici, fixovaných
v 707. alkoholu.

*) V době korrektiiry této práce v měsíci srpnu, do tálo se mi písemného
sdělení od p. prof. Mrázka, že právě nalezl na své třetí cestě na Černou Horu
zaovu Typhlogammara ve studánce u Njeguše. Jest tedy výskyt podrodu Ttjphlo-
gammarus podobný s výskytem r. Niphai-gus, jenž nalezen byl nejen v hlubin-

o novém slepém blešivci, Typhlogamm arus n. sbg. 7

Po pečlivém rozboru jsem shledal, že nedá se tento druh za-
řaditi do rámce rodu Gammarus, jak by se snad na prvý pohled zdálo,
ale že tu nutno stanoviti nový podrod tohoto rodu, jejž nazývám
Typhloganimarus n. subg. Jako specii označuji formu tuto jakožto
T. MráseJci, dle jména jeho nálezce p. prof. Dra A. Mrázka jako
výraz díku za laskavé přenechání tak vzácného materiálu.

Velkým díkem jsem zavázán slovutnému učiteli svému p. prof.
Dru F. Vejdovskému, na jehož popud podjal jsem se studia Amphi-
podii, při němž mne s nevšední ochotou podporoval po celý čas vše-
strannou radou, materiálem i zapůjčováním literatury. P. assistentu
ústavu Dru E. Mencloyi vzdávám dík za laskavé přispění v práci.

a) Typhlogammarus Mrázeki n. sp.

Tělo jest mohutné, habitus činí dojem těla r. Gammarus; dosa-
huje měřeno od rostra až k basi telsonu u největších exemplářů až
29 mm. Nejmenší individuum, jehož se mi dostalo, bylo 16"15 mm.
Byla to jediná samička, kterou jsem mezi svým materiálem nalezl.
Jest to dokladem pro pohlavní dimorfismus u Amphipodů, že samička
bývá vždy mnohem menší. A že se v našem případě nejedná snad
o nějaký mladý, nedospělý exemplář, nýbrž o úplně dospělé indivi-
duum, jest patrno z toho, že měla úplně vyvinuté inkubační lamelly
i s postranními laciniemi. (Viz tab. fig. 32.)

Ač celkový tvar těla činí dojem těla r. Gammarus, přece při po-
někud pečlivějším přihlédnutí jest hned patrný zásadní rozdíl.

Hlava jest tu velmi krátká, vždy poměrně o něco kratší než
segment následující. K objasnění poměrů těchto podávám následující
číselné srovnání v mm 7 exemplářů :

ď d d d d d 9

Délka hlavy: 1-2 1 1 TO 1 1-1 1

1. hrudn. segm. : To 1-75 1-5 2 1-5 1-5 1-2

Celková délka 124-75 19-50 23-0 29-0 25-30 21-7 16-15
zvířat srovnávaných J

ných vodách podzemních, nýbrž i v pramenech na povrchu zemském. Toto na
prvý pohled podivné vyskytování se forem slepých též ve vodách povrchu zem-
ského patrně nutno vysvětlovati spojitostí vodstva na povrchu s vodstvem pod-
zemním.

8 X3LVI. K. Schäferna:

Z toho jest patrno, že poměr délky hlavy k délce následujícího
segmentu zůstává skoro stálým, ačkoliv délka těla vzrostla značně, na
hlavé jest jen přírůstek nepatrný v několika málo desetinách mm se
pohybující. Jest to velmi řídký případ mezi Gammaridy, kdež vždy
bývá zpravidla hlava delší, než následující segment. Tak G. O. Sab,&
u Gammarus neglectus praví (11, pg. 47). „La tête est à peu près de la
longuer des 2 segments suivants réunis." Della Valle (4, pg. 5) pro
Gammaridy udává následující poměry : „Calcolando dal punto �